Obsah:
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Na Aljašce (Trump) objevil realitu: nyní přijímá dohodu, aniž by nejprve požadoval příměří, které by stejně nikdy nefungovalo.
Většina západních komentářů k aljašskému summitu kritizuje prezidenta Trumpa z přesně opačného důvodu. Obviňuje se ho, že tím, že upustil od svého požadavku na bezpodmínečné příměří jako prvního kroku k mírovým rozhovorům, se vzdal klíčové pozice a „přidal se na stranu Putina“.
…
Nejhorší ze všeho je, že alespoň podle svého posledního prohlášení by takzvaná evropská „koalice ochotných“ mohla pokusit využít příměří k vyslání evropských vojenských sil na Ukrajinu, a to i bez komplexní dohody…
To je buď šílenství, nebo pokrytectví, protože všechny evropské vlády (včetně Bidenovy administrativy) již prohlásily, že nejsou připraveny jít do války na obranu Ukrajiny.
Ve Spojených státech si toho téměř nikdo nevšiml, ale v Německu ano – na červencovém summitu k výročí založení NATO byla uzavřena dohoda mezi Washingtonem a Berlínem.
Poprvé od 80. let Německo souhlasilo s umístěním tří typů amerických raket (pod americkým velením) na svém území, a to od roku 2026: střely s plochou dráhou letu Tomahawk Block 4 s doletem něco málo přes 1 000 mil (1 600 km), střely Standard Missile-6 (SM-6) s doletem 230 mil (370 km), která je určena především pro protivzdušnou obranu, a hypersonické zbraně dlouhého doletu (LRHP), která je stále ve vývoji a bude mít dolet přes 1 800 mil (2 900 km).
Odvolání šéfa ukrajinské armády, generála Valerije Zálužného, prezidentem Volodymyrem Zelenským je pro Zelenského obrovským politickým hazardem a zřejmě naznačuje rostoucí zoufalství v Kyjevě. Pozadí tohoto kroku spočívá v neúspěchu loňské ukrajinské ofenzívy a v pokusech jak o přesunutí viny, tak o vypracování nové strategie, která by mohla Ukrajině v budoucnu slíbit vítězství.
Quincy Institute svolal v květnu na tři online zasedání pracovní skupinu předních odborníků pro evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby diskutovali o postoji evropských zemí k válce na Ukrajině, o „snižování rizik“ ve vztazích s Čínou a o možnostech samostatného evropského přístupu k těmto otázkám.
Ještě se vrátím k „okupaci“ v roce 1968. Jsem si vědom, že tato událost vyvolala v mnoha občanech psychické trauma,…
Nelze v žádném případě srovnávat okupaci v roce 1939 a "okupaci" v roce 1968, ať už z hlediska počtu obětí…
"vybrat si nejlepšího hegemona a umět být pro hegemona prospěšným" není "národní otázkou", ale národním traumatem. Byli jsme "prospěšní" pro…
Silný stát se nemusí vázat na žádného hegemona. Jak správně píšete, Česká republika není silný stát - obsahuje vnitřní rozpory,…
Chyby tam jsou, to nelze vyvrátit, ale to, že se nemůžeme domluvit, svědčí oba předchozí diskusní příspěvky. Postoje v publikovaných…