Proč má Trump pravdu ohledně míru na Ukrajině

Na Aljašce (Trump) objevil realitu: nyní přijímá dohodu, aniž by nejprve požadoval příměří, které by stejně nikdy nefungovalo.
Většina západních komentářů k aljašskému summitu kritizuje prezidenta Trumpa z přesně opačného důvodu. Obviňuje se ho, že tím, že upustil od svého požadavku na bezpodmínečné příměří jako prvního kroku k mírovým rozhovorům, se vzdal klíčové pozice a „přidal se na stranu Putina“.

Nejhorší ze všeho je, že alespoň podle svého posledního prohlášení by takzvaná evropská „koalice ochotných“ mohla pokusit využít příměří k vyslání evropských vojenských sil na Ukrajinu, a to i bez komplexní dohody…
To je buď šílenství, nebo pokrytectví, protože všechny evropské vlády (včetně Bidenovy administrativy) již prohlásily, že nejsou připraveny jít do války na obranu Ukrajiny.

Německo je nesvé z rozmístěním nových amerických raket

Ve Spojených státech si toho téměř nikdo nevšiml, ale v Německu ano – na červencovém summitu k výročí založení NATO byla uzavřena dohoda mezi Washingtonem a Berlínem.

Poprvé od 80. let Německo souhlasilo s umístěním tří typů amerických raket (pod americkým velením) na svém území, a to od roku 2026: střely s plochou dráhou letu Tomahawk Block 4 s doletem něco málo přes 1 000 mil (1 600 km), střely Standard Missile-6 (SM-6) s doletem 230 mil (370 km), která je určena především pro protivzdušnou obranu, a hypersonické zbraně dlouhého doletu (LRHP), která je stále ve vývoji a bude mít dolet přes 1 800 mil (2 900 km).

Ukrajinská strategie: změna vrchního velitele

Odvolání šéfa ukrajinské armády, generála Valerije Zálužného, prezidentem Volodymyrem Zelenským je pro Zelenského obrovským politickým hazardem a zřejmě naznačuje rostoucí zoufalství v Kyjevě. Pozadí tohoto kroku spočívá v neúspěchu loňské ukrajinské ofenzívy a v pokusech jak o přesunutí viny, tak o vypracování nové strategie, která by mohla Ukrajině v budoucnu slíbit vítězství.

Budoucnost evropské bezpečnosti

Quincy Institute svolal v květnu na tři online zasedání pracovní skupinu předních odborníků pro evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby diskutovali o postoji evropských zemí k válce na Ukrajině, o „snižování rizik“ ve vztazích s Čínou a o možnostech samostatného evropského přístupu k těmto otázkám.