Nejnebezpečnější hra: USA – Čína

Zpočátku se mnozí ve Washingtonu domnívali, že vzestup Číny lze zvládnout. V reakci na neúprosnou logiku modernizace a určité přemlouvání se Čína stane, jak v roce 2005 řekl náměstek amerického ministra zahraničí Robert Zoellick, „zodpovědným účastníkem“ mezinárodního systému. Po určitou dobu to vypadalo, že Peking skutečně zkrotne, protože se zdálo, že přijímá západní normy a mezinárodní instituce, jako je Světová obchodní organizace (WTO).

Dnes však tato naděje umírá. Zdá se, že Peking v jedné otázce za druhou globální řád pod vedením USA spíše odmítá, než aby jej přijal, čímž se dostává na kolizní kurz s Washingtonem a vyvolává nekonečné diskuse o tom, jak vyřešit „čínskou výzvu“. Ale při vší specifičnosti debaty – jak zabránit invazi na Tchaj-wan, co dělat s expanzivními nároky Pekingu v Jihočínském moři a zda by se měl Západ ekonomicky a technologicky oddělit od Číny – leží jádro věci v mnohem větší a starší hádance mezinárodních vztahů. Jak se má mocnost, která se drží svého statu quo, vypořádat s mocností na vzestupu, a vedou okamžiky přechodu neúprosně k válce?

Kolaps sionismu

Útok Hamasu ze 7. října lze přirovnat k zemětřesení, které zasáhlo starou budovu. Praskliny se již začaly projevovat, ale nyní jsou již viditelné v samotných základech. Mohl by sionistický projekt v Palestině – myšlenka instalace židovského státu na arabské, muslimské a blízkovýchodní půdě – čelit více než 120 let od svého vzniku vyhlídce kolapsu? Historicky může zhroucení státu způsobit velké množství faktorů. Může být důsledkem neustálých útoků sousedních zemí nebo chronické občanské války. Může následovat po rozpadu veřejných institucí, které se stanou neschopnými poskytovat služby občanům. Často to začíná jako pomalý proces dezintegrace, který nabírá na síle a pak během krátké doby strhne struktury, které se kdysi jevily jako pevné a pevné.

Čísla nelžou

Čísla Statistického přehledu si vyhledávám každý rok, protože se data dají stáhnout do Excelu. To mě i jiným umožňuje vytvářet smysluplná srovnání bez zkreslování. V debatě o energetické a klimatické politice tvoří numerická srovnání kriticky důležitou složku. Nejlepší rada, jakou jsem kdy ohledně prezentace těchto čísel dostal, pocházela od autora a statistika Edwarda Tufteho. Říkal: pokaždé, když dáš lidem čísla, dej jim i metriku, ve které se vyznají, aby si to mohli porovnat. Tahle rada mi změnila kariéru. Tady je devět grafů z toho Statistického přehledu.

Evropská vzpoura proti neliberálnímu řádu

Vzpoura se vzmáhá, protože na Západě už mnozí příliš jasně vidí, že je západní vládní struktura neliberální mašinérie ‚systému kontroly‘.

Už nějakou dobu píši, že se Evropa (i USA) nachází v období alternativní revoluce a občanské války. Historie nás varuje, že se takové konflikty obvykle protahují s epizodami vrcholů, které jsou revoluční (když se převažující paradigma poprvé zhroutí); ale které jsou ve skutečnosti jen alternující modi toho stejného – ‚překlápění‘ mezi revolučními vrcholy a pomalými ‚vleklými‘ kulturními válkami.

A myslím si, že právě v takové éře se nacházíme.

Biden a další západní vůdci by mohli čelit stíhání za válečné zločiny v Gaze a na Ukrajině

Americký prezident Joe Biden a evropští vůdci jsou zodpovědní za válečné zločiny v Gaze a na Ukrajině a mohou čelit trestnímu stíhání.

To je hodnocení mezinárodně uznávaného právního experta Alfreda de Zayase a kolektivu právníků z Geneva International Research Peace Institute.

Profesor de Zayas a jeho kolegové předložili Mezinárodnímu trestnímu soudu formální žádost o vyšetřování předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen za spoluúčast na válečných zločinech v Gaze a na palestinských územích spáchaných státem Izrael.

Smrt Wolfowitzovy doktríny a její globální válka proti rozvoji. Druhý díl

Politika USA v Africe se točí kolem nekonečných vojenských intervencí a bombardování civilistů i infrastruktur (např. už přes 30 let v Somálsku, Súdánu, Libyi a v zemích Sahelu), přičemž se terorismus a islamistické milice stejně šíří. Afriku odvrátila od socioekonomického rozvoje. Ovšem zatímco USA usilují o rozšíření své stopy a ospravedlnění „terorismem“, usilují některé africké země o novou budoucnost a dosažení trvalých bezpečnostních řešení a ekonomického rozvoje za pomoci partnerství s Ruskem a s Čínou. Washington však, místo aby svoji selhavší politiku korigoval, prezentuje Čínu s Ruskem překvapivě i nadále jako strašáky.

Izrael a nepochopení reality

Na všech frontách se izraelské vnitřní paradigma bortí; a navenek se Západ sám trhá a stává se na globální scéně vyvrhelem. Výslovné napomáhání krvavé čistce Palestinců ze strany západních vůdců zarylo do panoramatu starého přízrak „orientalismu“ a kolonialismu. A nutí Západ k tomu, aby byl „světem nedotknutelný“ (spolu s Izraelem).

Celkově to vypadá, že cílem izraelské vlády je přiblížení a následné nasměrování – mnohostranného napětí do široké vojenské eskalace disgorgementu (velké války) – což by jí nějakým způsobem přineslo obnovu odstrašení. Takový postup současně implikuje, že by se tak Izrael obrátil zády k prosbám Západu, aby to šlo nějak „přiměřeně“. Tuto „přiměřenost“ většinou definuje Západ tak, že by Izrael akceptoval chiméru návratu k „normálu“ prostřednictvím saúdskoarabského korunního prince, který mu ho udělí výměnou za to, že zkroušený Izrael zruší sedm desetiletí židovské nadřazenosti (tj. přijme palestinský stát).

SPIEF 2024 a cesta k harmonii

Okolnosti mě zadržely v Praze. Tím způsobily neúčast na zasedání rytířů v Rakouském městečku Rankweil, za což se omlouvám členům řádu. A umožnily mi neplánované setkání s jedním známým, čínským právníkem. Tak se objevilo okénko pro napsání tohoto článku s volně vybranými částmi ze setkání prezidenta Putina s novináři ze 16 zemí (5.6), z plenárního zasedání SPIEF 2024 (7.6) a několika střípků z dění ve světě v průběhu týdne.

Uvedené společně a v kontextu indikují surrealitu života se všemi charakteristickými znaky: plynulý tok motivů vycházejících z nevědomí, fantazie neomezené logickým myšlením, žádné plány a pravidla, znaky spontánnosti, obrazotvornosti, nepravděpodobnosti, vzrušivosti.

Vstup do války: Nejdřív se odmítne. Pak se o tom mluví. Potom se řve na ty, kdo nechtějí

Každý, kdo správně čte mocenskou politiku v Evropě z historie zná, že radikální změny nejprve navrhne některá strana nebo strany, aby je ostatní političtí představitelé odmítli. Také se to v češtině nazývá balónky nebo sondy veřejného mínění, ale není to to samé. Zatímco po balónku se dle reakcí vyhodnotí, zda-li politickou akci spustit nebo ne, zmíněné návrhy se po první „iniciaci“ začnou objevovat v novinových článcích a komentářích politických lídrů, kde se z prvního odsouzení pomalu dostávají do neutrality, aby pak skončily u přijetí a přišla dehonestace těch, kteří jsou stále proti.