Střední Asie je hlavním bojištěm nové velké hry
Samarkand, Uzbekistán – Historický Heartland – neboli Střední Eurasie – již je a bude hlavním bojištěm nové velké hry mezi Spojenými státy a strategickým partnerstvím Číny a Ruska.
Samarkand, Uzbekistán – Historický Heartland – neboli Střední Eurasie – již je a bude hlavním bojištěm nové velké hry mezi Spojenými státy a strategickým partnerstvím Číny a Ruska.
Jednou ze základních zásad Charty OSN je ochrana svrchovaných práv států. Od roku 1945 však pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Sovětský svaz/Rusko, Francie, Spojené království, USA a Čína) důsledně používá vojenskou sílu, aby toto pojetí narušilo. A přestože akty záboru území jsou stále vzácnější, pokračující vojenská nadvláda umožňuje imperialismu dále se projevovat prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní kontroly.
Quincy Institute svolal v květnu na tři online zasedání pracovní skupinu předních odborníků pro evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby diskutovali o postoji evropských zemí k válce na Ukrajině, o „snižování rizik“ ve vztazích s Čínou a o možnostech samostatného evropského přístupu k těmto otázkám.
O ruských chybách víme vše, zatímco o Západních, včetně těch českých se zásadně mlčí. Děláme-li všechno správně, proč jsme ty věčně opilé a špatně vyzbrojené ruské mužiky už dávno neporazili?
Polsko bylo jedním z nejvstřícnějších zastánců vstupu Ukrajiny do NATO a rostoucího zapojení NATO do války, od poskytování tanků až po stíhačky. Vzhledem k tomu, že šance Ukrajiny na rychlý vstup do NATO slábnou a její vyhlídky na vítězství ve válce se rozpadají, hovoří se o hrozbě, že by Polsko mohlo zasáhnout příměji, aby přivedlo Ukrajinu do NATO nebo NATO na Ukrajinu.
Základní chybou politického a vojenského vedení Západu po rozpadu SSSR bylo podcenění ruské mentality. Za existence SSSR se přistupovalo k problému jeho rozpadu a oslabení ve velkém měřítku, studiem země se zabývaly celé instituty a výsledek byl ohromující: SSSR se rozpadl, USA vyhrály studenou válku, šance na získání přírodních zdrojů se staly oslepujícími. Euforie z geopolitického úspěchu představuje příčinu ztráty ostražitosti.
Zásadní otázkou v současných debatách o velké strategii USA je, jakou prioritu by měla země přikládat soupeření s Čínou. Kolik zdrojů (peněz, lidí, času, pozornosti atd.) by Spojené státy měly tomuto problému věnovat? Je Čína největší geopolitickou výzvou, jaké kdy Spojené státy čelily, nebo kolosem s hliněnýma nohama? Měl by mít boj proti Číně přednost před všemi ostatními problémy (Ukrajina, změna klimatu, migrace, Írán atd.), nebo je to jen jeden z mnoha problémů a nemusí být nutně nejdůležitější?
Bidenova administrativa uskutečňuje plán, jak vtáhnout Tchaj-wan do přímé vojenské konfrontace s Čínskou lidovou republikou. Plán má mnoho podobností se strategií, která byla použita na Ukrajině, kde bylo Rusko podníceno k invazi v reakci na rostoucí ohrožení své národní bezpečnosti. V tomto případě očekává, že Peking bude reagovat na rostoucí problémy své územní celistvosti ze strany americké administrativy a jejích politických spojenců působících na Tchaj-wanu.
Možná jste stejně jako já před pár týdny přehlédli pozměňovací návrh č. 222 senátora Randa Paula k zákonu o autorizaci národní obrany na fiskální rok 2024. Měl krátkou životnost. K Paulovi z Kentucky se v podpoře připojilo pouze patnáct senátorů, všichni republikáni, včetně Rona Johnsona z Wisconsinu, Marca Rubia z Floridy a Mikea Leeho z Utahu. Meritum pozměňovacího návrhu znělo následovně: Vyjádřit právní názor Kongresu, že článek 5 Severoatlantické smlouvy nepozastavuje ústavní požadavek, že Kongres vyhlašuje válku dříve, než do ní Spojené státy vstoupí.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…