Thierry de Montbrial a jeho myšlenky

OBSAH

  1. Kniha „Éra konfrontací“: Analýza geopolitických transformací ve světě po studené válce
  2. Kritika západního idealismu: Iluze míru a konec dějin
  3. Velké zvraty: Irák a Ukrajina jako příklady
  4. Čína a konec „třetího světa“: Změna světové rovnováhy sil
  5. K nové studené válce na „globálním Jihu“
  6. Kdy USA rozhodnou, že „hra skončila“?
  7. Mezi Pekingem a Washingtonem. Macron hraje na dvě strany
  8. 24. února 2025: „Hrozba vypuknutí třetí světové války je reálná“
  9. Thierry de Montbrial varuje: „Pravděpodobnost vypuknutí třetí světové války je třeba brát vážně“
  10. Realismus v napjatých časech
  11. Nebezpečné paralely s minulostí
  12. Selhání Západu po studené válce
  13. O Trumpovi a politické racionalitě
  14. K novému světovému řádu
  15. Evropa musí čelit svým strategickým a ekonomickým výzvám

Trump vyděšen strategickou hrozbou BRICS

Je to tady. Vládnoucí třídy Impéria chaosu a současný klaunský cirkusový principál si konečně uvědomili, že BRICS představuje vážnou strategickou hrozbu – a existenční výzvu – pro jejich jednostrannou dominanci v současném systému mezinárodních vztahů.

K tomuto závěru nedospěli pečlivým zkoumáním výročního summitu BRICS v Riu – ani loňského průlomového summitu v Kazani: základní domácí úkoly jim nejdou.

Spíše se zdá, že je probudilo z letargie to, že na vlastní kůži pocítili, jakým směrem – globálním – vane vítr, pokud jde o nejrůznější modely, které se testují s cílem obejít americký dolar a železnou kontrolu brettonwoodských institucí.

Kontinent, který zničil sám sebe

Prožíváme situaci, kterou dějiny nepoznaly. Pád civilizace sice není nic nového, ale ten se konal vždy zánikem jen určité vrstvy obyvatel. Dnes ovšem zaniká obyvatelstvo téměř všechno.

Když mluvíme o pádu Říma nebo Byzance, vždy se jednalo o civilizaci, která byla vyspělá jen v jisté vrstvě lidí. Masy otroků pád přivítaly, poddaní se obrany země nezúčastnili a noví pánové se k nim někdy chovali lépe než staří. Uvolnění poddanských pout, které vzniklo postupným zánikem moci znamenalo svobodu, alespoň na nějakou dobu. V novém paradigmatu vzniklém po pádu starých pořádků se původní obyvatelé obvykle dobře zařadili a mnohdy si zachovali svoje zvyky a jazyk. Tento scénář ovšem dnes není. Dnes vymírá a zaniká celá evropská populace, nebo alespoň její převážná část.

Lavrov: Británie je v tom „na 100%“

Londýn pomáhá Kyjevu s teroristickými útoky proti Rusku, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruský ministr zahraničí toto prohlášení učinil na „Fóru budoucnosti – 2050“.

Poznamenal také, že stále více zemí snižuje svou závislost na Západě a vytváří nové mechanismy pro spolupráci a interakci v různých oblastech. Svou roli v tom sehrála i nová americká administrativa.

Když se Východ a Západ nemohou setkat

První trojstranný summit ASEAN-Čína-GCC, který se konal počátkem tohoto týdne v Malajsii a kterého se zúčastnilo 17 zemí globálního Jihu, byl fakticky oslavou ducha Nové hedvábné stezky.

Malajský premiér a současný předseda ASEAN Anwar Ibrahim to shrnul slovy: „Od starověké Hedvábné stezky přes rušné námořní sítě jihovýchodní Asie až po moderní obchodní koridory jsou naše národy již dlouho propojeny obchodem, kulturou a sdílením myšlenek.“

V průběhu vývoje Západu si konkurovaly tři stejně životaschopné institucionální formy: městské ligy, jako například Hanzovní liga, městské státy, zejména v Itálii, a národní státy, zejména ve Francii.

Čína se naopak vyznačovala unitárním státem, který prostřednictvím poměrně účinné správy prosazoval sociální řád na rozsáhlém území. Neexistovala žádná konkurence vůči centralizovanému státu vycházející z pozemkové aristokracie, žádná městská buržoazie ani žádná armáda, která by zpochybňovala císařský řád, jako tomu bylo v Evropě. To je hlavní rozdíl mezi Čínou a Západem.