Jeden z předních světových expertů na válku varoval, že mnoho evropských zemí je na pokraji občanské války a možná už je za bodem, odkud není návratu.
David Betz, profesor války v moderním světě na King’s College v Londýně, říká, že jeho výzkum ukazuje statisticky významnou pravděpodobnost vypuknutí občanské války ve velké evropské zemi do pěti let s výraznou možností, že by se konflikt mohl rozšířit do sousedních zemí.
Obsah:
OBSAH
Na Západě a na Východě se výchovné a vzdělávací filozofie, praktiky a obsahy výrazně liší. Současné západní vzdělávání klade důraz na individuální rozvoj, často opomíjí kritické myšlení, matematiku a historii, včetně základů filozofie, etiky, morálky. Nemluvě o kontextuálním vzdělání. To na Východě má tendenci upřednostňovat memorování, standardizované testování a kolektivistické společenské – civilizační hodnoty, matematiku, fyziku, chemii, biologii a historii.
Lze tvrdit, že západní vzdělání podporuje aktivní učení prostřednictvím často neplodných diskusí (místo skutečného dialogu), projektů a praktických aktivit a učitelé působí spíše jako facilitátoři a průvodci než jako šiřitelé vědění. Všeobecné východní vzdělání je často více zaměřeno na učitele, klade důraz na memorování, zejména v předmětech jako jsou matematika a přírodní vědy, skupinová harmonie, sociální odpovědnost a respekt k autoritám.
Severoatlantická aliance (NATO) ztratila deklarovaný důvod vzniku a existence ihned po zániku bipolárního světa, k čemuž došlo rozpuštěním Sovětského svazu (SSSR) a stejně tak rozpuštěním Varšavské smlouvy, která vznikla v roce 1955 jako reakce SSSR a jeho satelitů na ustavení NATO, ke kterému došlo o šest let předtím, v roce 1949.
Severoatlantická aliance, jak je ostatně vidět zejména od roku 1999, od agrese NATO proti zbytkové Jugoslávii, po rozpuštění SSSR a zániku Varšavské smlouvy nezanikla. Pokud by si někdo počátkem devadesátých let minulého století snad položil otázku (západní média hlavního proudu něco takového ani nenapadlo), z jakého důvodu setrvala již nepotřebná NATO při své existenci, nedostalo by se mu pochopitelně pravdivé odpovědi, ale tvrzení, že se NATO osvědčilo jako ochránce bezpečí, což nemůže vadit ani v situaci, kdy nebezpečí pominulo. Co kdyby se zrodilo nové nebezpečí? Nezrušíme přece převoznictví přes řeku jen proto, že řeka nenávratně vyschla. Nepřestaneme chodit do kavárny jenom kvůli takové bezvýznamné maličkosti, že kavárnu zrušili a demoliční četa je již na cestě. To dá západní rozum, že? Tak nějak angažovaně by možná zněla argumentace ve prospěch zachování NATO, třebaže by k ní byla připojena i povinná doložka o demokracii, svobodě a dalších vznešených hodnotách, které byly už v těch časech tiše na ústupu. Pokud se vůbec stačily u NATO kdy ohřát.
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Na mezinárodních summitech a v médiích se mluví pouze o zvýšení výdajů na obranu a zbrojení. Na nedávném summitu v Haagu se spojenci NATO dohodli na zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP. A přesto veškerá publicita kolem toho, že se konečně bere vážně národní obrana a bezpečnost, působí jako neupřímné gesto. Proč? Protože vedoucí představitelé většiny členských států NATO si jsou plně vědomi skutečnosti, že jejich ozbrojené síly nejsou připraveny na vážný boj. Ještě horší je, že obyvatelstvo západních společností přijalo post-heroickou kulturu, která obranu vlasti nepovažuje za svou věc. Mladí lidé nebyli vedeni k přijetí hodnot vlastenectví, odvahy a povinnosti, a proto mnozí z nich necítí téměř žádnou odpovědnost za obranu své země.
…
Pokud se vládnoucí elity společnosti tak hluboce odcizily válečnému étosu, je pak překvapivé, že většina lidí také zastává názor, že obrana jejich národa není jejich záležitostí? Morální odzbrojení Západu ve skutečnosti zbavilo společnost právě těch hodnot, které jsou nezbytné pro udržení národní bezpečnosti.
Zatímco tedy lídři zemí NATO připíjejí na svůj závazek zvýšit výdaje na zbrojení, jejich společnost zůstává morálně odzbrojená.
Zatímco se zdá, že konflikt mezi Izraelem a Íránem alespoň prozatím utichl, Donald Trump se choval jako obvykle, jako západní císař, a nařídil členským zemím NATO zvýšit vojenské rozpočty.
Přiznejme si, že evropské země pravděpodobně v posledních dvaceti letech příliš snížily své vojenské výdaje. Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejně arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.
Říkáme ne válce, smrti a ničení. Ne válečnému štvaní politiky a byznysu, které je prováděno na zádech nás všech. Požadujeme ukončení eskalace a začátek skutečné mírové politiky.
Proto vyzýváme všechny lidi: Přidejte se k nám, pozvedněte své hlasy! Vyšleme společně silný signál proti těm, kdo profitují z války – a za mírovou a obyvatelnou budoucnost.
Dobrou zprávou je, že se zdá, že je za svým vrcholem. Špatnou zprávou je, že škody, které způsobila, budou nepochybně trvat ještě dlouho.
V dubnu 1951 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli jako zdánlivě neškodný a nenápadný předchůdce noční můry dnes známé jako „Evropská unie“. Společenství uhlí a oceli bylo evropským národům (Francii, Západnímu Německu, Itálii, Belgii, Nizozemsku a Lucembursku), vyčerpaným nedávno skončenou válkou, představeno jako významný krok k usmíření, spolupráci a trvalému míru, po kterém toužily.
Před dvěma měsíci jsem napsal článek, v němž jsem očekával, že Izrael nebo Spojené státy provedou preventivní úder proti íránskému jadernému programu. K takovému úderu došlo ze dne na den, kdy Izrael zahájil na celém území Íránu operaci Rising LionČesky / Vycházející lev s cílem zlikvidovat vysoké vojenské vedení, technické a vědecké know-how, schopnost obohacování štěpného materiálu a výrobní kapacity balistických raket, a to vše s deklarovaným cílem zajistit, aby „na konci operace neexistovala žádná jaderná hrozba“. Vzhledem k desítkám let trvajícím šarvátkám, které vedly k tomuto úderu, se jeho příchod jeví jako historický bod zlomu (kromě politicky orientovaného bodu, na který jsem odkazoval ve svém původním článku).
…
Tyto náklady obětované příležitosti doplňují fixní náklady spojené se situací Izraele na Blízkém východě. Politolog Kenneth Waltz ve svém článku v časopise Foreign Affairs z roku 2012 přišel s neorealistickým postřehem, že postavení Izraele jako faktického regionálního hegemona na Blízkém východě (protože je jediným státem v regionu, který má jaderné zbraně, což všichni vědí, přestože Izrael provádí politiku záměrné dvojznačnosti) si žádá, aby bylo vyvážené. V opačném případě zůstanou regionální vztahy nestabilní kvůli zjevnému bezpečnostnímu dilematu, které představují pro regionální státy, jež nejsou ve spojení s Izraelem.
Obsah:
Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.
Stanovisko ke stavu občanských práv v EU bylo publikováno na oficiálním Substacku Ministerstva zahraničních věcí USA.
Úzký vztah mezi Spojenými státy a Evropou přesahuje geografickou blízkost a transakční politiku. Představuje jedinečné pouto utkvělé ve společné kultuře, víře, rodinných vazbách, vzájemné pomoci v dobách sporů a především ve sdíleném západním civilizačním dědictví.
Spojené státy jsou i nadále odhodlány k silnému partnerství s Evropou a ke spolupráci na společných cílech zahraniční politiky. Toto partnerství však musí být založeno na našem společném dědictví, nikoli na globalistické konformitě. Náš vztah je příliš důležitý, naše historie příliš cenná a mezinárodní sázky příliš vysoké na to, abychom toto partnerství podkopali. Proto musíme na obou stranách Atlantiku zachovat bohatství naší společné kultury a zajistit, aby západní civilizace zůstala zdrojem ctnosti, svobody a lidského rozkvětu pro další generace.
Záznam z vystoupení Sergeje Lavrova na velvyslanecké konferenci „Historické ruské země. Národní identita a sebeurčení národů“ dne 23. 4. 2025.
…
Rusofobie je v Ukrajině hluboce zakořeněná a aktivně podporovaná západními stoupenci, a to i v historickém kontextu. Od poloviny 19. století kultivovaly úřady Rakousko-Uherské říše protiruské nálady v Haliči (na západě Ukrajiny) a poměrně aktivně začaly pronásledovat obyvatele tohoto území – Rusíny. Ale navzdory těmto pronásledováním zůstala značná část galicijsko-ruské inteligence a drtivá většina obyvatelstva oddaná duchovní spřízněnosti s naší zemí. Navzdory všem pokusům tyto pouta přetrhnout.
Během první světové války rakousko-uherské úřady rozpoutaly rozsáhlé represe proti Rusínům – desítky tisíc lidí bylo zabito v vyhlazovacích táborech „Talerhof“ a „Terezin“ – prvních masových vyhlazovacích táborech. Jedná se o výplod rakousko-uherské invence. Nyní se na místě „Taulerhofu“ nachází letiště rakouského města Graz. Tyto zločiny u nás nejsou zapomenuty. Probíhá práce na uznání vyhlazení ruského obyvatelstva Haličské Rusi a dalších ruských regionů Rakousko-Uherska jako prvního genocidia v novodobé historii Evropy. Tato činnost bude určitě pokračovat.
Trumpův telefonní hovor s Putinem z tohoto týdne měl značný dopad, takový, jaký má značný potenciál k nastolení míru. Dá se říci, že se praskliny v mentálním bloku Studené války protrhly dost hlouběji.
Jak praví staré pořekadlo, „mluvit spolu je dobré.“ Dobré je to pro nejrozumnější lidi, kteří chápou, že dialog je proces, který otvírá pozitivní možnosti, zvláště, pokud se vede s respektem a upřímností.
Tabuizací politických témat a omezováním svobody projevu nelze najít řešení společenské a ekonomické krize. A bez uchování české suverenity nepůjde čelit cenzurním snahám mezinárodních organizací, odkud přicházejí největší hrozby. Proto jsme 9.-11. května uspořádali 2. Konzervativní kemp, kde vedle formou 5 přednášek a 3 tematických panelů diskutovalo 15 vystupujících návrhy na prioritní kroky, které doporučují pro příští vládu.
Akce se zúčastnilo celkem asi 220 hostů, mezi nimi přední konzervativní publicisté, podnikatelé, intelektuálové a politici zastupující nejméně 9 stran a hnutí včetně 8 poslanců, europoslanců a senátorů. Páteční a sobotní program pokračoval v neděli komentovanou prohlídkou zámku Žleby, kde jsme setkání symbolicky ukončili návštěvou národních kořenů.
Řada strategických faktorů nám pomůže vysvětlit, proč je Amerika předurčena k prohře v obchodní válce s Čínou, proč západní koalice nedokáže porazit Rusko na Ukrajině a proč vnější tlak pravděpodobně nedokáže zabránit izraelským zvěrstvům, pokud USA nezastaví svou podporu. Podívejme se na tyto faktory podrobněji.
– Suverenita vždy zvítězí nad kolektivním rozhodováním
– Klíčem jsou hluboké finanční rezervy
– Zvládání vnitropolitického tlaku je zásadní
– Co to znamená pro koalice?
– Jaké závěry můžeme vyvodit z našeho postoje vůči Číně, Rusku a Izraeli?
Obsah:
V Gaze probíhá genocida s brutalitou, která nemá v moderních dějinách obdoby. Izrael napadá, bombarduje a okupuje sousední státy. USA pronásledují ty, kdo proti tomu protestují a uvalují sankce na vyšetřovatele zločinů proti lidskosti. Ukrajinci musí umírat ve válce bez naděje na vítězství a platit za to USA, které je do ní nahnaly. V Sýrii převzali s požehnáním Západu moc teroristé Al-Kaidy/ISIS. V Rumunsku byly anulovány volby, ve Francii, Rakousku, Německu jsou nejsilnější strany bojkotovány. EU vyhrožuje Twitteru a Meta, protože odmítají cenzurovat, a zbrojí do války.
Jak se žije ve světě, ve kterém jsou všechny lidské hodnoty vymýcené, ve kterém se nejhorší zločiny staly každodenním normálem? Jsou lidské hodnoty, soucit, rozhořčení nad nespravedlností, zděšení nad brutalitou, anachronickými rezidui, kterých je třeba se zbavit?
Jak tento týden Donald Trump navštěvuje Střední východ bude mít dopady i na různé známé lidi. V Rijádu bude i Elon Musk, Mark Zuckerberg, Larry Fink a Sam Altman. Pochybuji, že ti stráví mnoho času povídáním o Gaze nebo o Íránu. Všichni jsou tam ze stejného důvodu, a tím je, aby si popovídali o AI.
Akciové trhy už tyto technické společnosti ocenily vysokými cenami. Ale AI si urvala vysoké ocenění i v komunitě americké zahraniční a bezpečnostní politiky: změní to povahu válčení mnohem rozsáhleji, než jakákoliv jiná inovace, jakou jsme během svých životů zažili. Neblaze proslulá Strategická obranná iniciativa Ronalda Reagana, též známá jako Hvězdné války, selhala, protože staré technologie nemohly poskytnout potřebnou přesnost. Ale AI z toho může udělat realitu a Amerika má obavy, že by se v tom Čína mohla stát první.
Obsah:
Obsah:
Od začátku války na Ukrajině britská mainstreamová média nafukují britskou vojenskou sílu a odhodlání. Nyní se ukazuje, že Británie by měla potíže vyslat na Ukrajinu 5000 vojáků v rámci takzvané „odstrašující síly“. Politologové ve Whitehallu musí zoufale zapojit mozek a usilovat o mír.
V pozoruhodném obratu událostí londýnský deník The Times zveřejnil 29. dubna článek, v němž uvedl, že Evropa by měla potíže vyslat 25 000 vojáků na Ukrajinu. Ty samé noviny, které před pouhými osmnácti dny publikovaly bizarní chvalořeč o „klíčové roli“ Británie při řízení neúspěšné protiofenzívy Ukrajiny v roce 2023.
Jestřábky Ursula Von der Leyen a Kaja Kallas se pokusily využít nouzové opatření k urychlení části plánu v hodnotě 900 miliard dolarů. Naštěstí to nefungovalo.
Uprostřed otázek ohledně nadměrné militarizace americké zahraniční politiky a iluze jejich globálního primátu se Evropská unie vrhá střemhlav opačným směrem a zdá se, že dychtivě touží po roli primáta ve stylu Ameriky.
Jedinými odvětvími amerického, německého, britského, francouzského a italského průmyslu, které v současné době zažívají rozmach, jsou výrobci zbraní – společnosti, které prodávají mnohem více vládám než spotřebitelům, a proto v době hospodářské krize prosperují. Jsou to společnosti, které potřebují ovládat vládu, aby mohly ovládat svůj největší trh (kterým JE vláda), a proto jejich majoritní vlastníci, miliardáři, kteří ovládají jejich představenstva, potřebují ovládat osoby ovlivňující veřejnost, aby jejich kandidáti byli zvoleni do vlády, a tím se zvýšily vládní výdaje na jejich produkty a služby a buď se zvýšil státní dluh, nebo se snížily vládní výdaje na zdravotnictví, školství a sociální péči voličů.
…
Základní kameny reakční strategie se vynořují ve třech klíčových oblastech. Za prvé, Ukrajina je první obrannou linií Evropy. Londýn a Paříž svolávají „koalici ochotných“, aby naplánovaly další kroky evropské vojenské a diplomatické podpory s cílem učinit z Ukrajiny „ocelového dikobraza“. … Za druhé, evropské státy měly již dávno zvýšit své výdaje na obranu a otevřená diskuse o převzetí odpovědnosti za územní obranu a odstrašování je bezprecedentní. Vlády přijímají drastická opatření ke zvýšení výdajů na obranu, přičemž nejvýraznějším důkazem toho, že tabu lze prolomit, je obrat Německa v otázce veřejného dluhu. …
Uprostřed všeho zmatku a nejistoty ohledně Donalda Trumpa, obchodních cel a vyhlídek na mír na Ukrajině by měla být jedna věc jasná: sen globalistických elit o „konci dějin“ se sám chýlí ke konci. Jejich fantazie o mírovém, prosperujícím světovém řádu bez hranic, řízeném byrokraty a bankéři, byla brutálně odhalena.
Místo toho žijeme, jak jsem zde napsal minulý měsíc, v „novém světě národních států“. Demokratické národy se nyní musí probudit a bránit zájmy svých občanů v turbulentních časech.
…
Konzervativci by neměli populistickou revoltu přijímat pouze jako nejlepší naději pro budoucnost Evropy. Měli by také bojovat za to, aby populismus dostal pozitivní politický příběh, a trvat na tom, že vlastenectví není hračkou vybraných vrstev a že nacionalismus by již neměl být považován za sprosté slovo.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov poskytl 27. dubna 2025 rozhovor redaktorce Margeret Brennan na televizní stanici CBS News. Uvedenou část rozhovoru odvysílala Margeret Brennan ve svém raním pořadu „Face the Nation“.
Poslední varování vysoké představitelky EU pro zahraniční politiku Kaja Kallasové – důsledky pro členské a kandidátské státy, pokud se jejich lídři zúčastní moskevského průvodu ke Dni vítězství 9. května (věnovaného porážce nacistického Německa ve druhé světové válce) – je ostrou připomínkou toho, jak nebezpečně Unie překračuje své hranice.
I když Kallas nepohrozila žádnými konkrétními tresty, pokud bude její varování ignorováno, řekla, že by jakoukoliv účast na přehlídce v Moskvě EU „nebrala na lehkou váhu“, což naznačuje diplomatické nebo politické důsledky vůči zemím, které neuposlechnou.
Taťána Ladějeva:Sergej Lavrov řekl, že v Evropě, zejména na Ukrajině a v Pobaltí, jsou oslavováni nacisté a falšována historie. To je charakteristické nejen pro Američany, ale i pro Evropany, a to ještě více v současnosti.
Alexandr Dugin:
Jde o to, že dějiny nejsou jen minulostí, ale složitým prolínáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Když spojíme události do jednoho souvislého řetězce, vyvstane před námi intelektuální konstrukt. Fakta nabývají významu díky našim hodnotám a postojům. Vítězství ve Velké vlastenecké válce je pro nás základním kamenem identity, symbolem suverenity, který promlouvá nejen k minulosti, ale i k přítomnosti a potvrzuje náš boj za svobodu a nezávislost, který je příslibem budoucnosti. Trváme na tomto vítězství jako na nezpochybnitelném faktu, podloženém mnoha argumenty, protože tvoří základ našeho historického já.
„Pro Evropu není dobré být stálým bezpečnostním vazalem Spojených států.“ Takto se vyjádřil JD Vance v pondělním [14. dubna] telefonickém rozhovoru pro UnHerd, který byl jeho prvním velkým rozhovorem pro evropský zdroj od nástupu do funkce viceprezidenta. V pozadí stojí týden zmatků na finančních trzích, které vyvolala cla prezidenta Trumpa v „Den osvobození“.
Vanceova odpověď: ano, pokud budou evropští lídři připraveni zaujmout nezávislejší roli na mezinárodní scéně a budou více reagovat na své vlastní voliče, zejména pokud jde o otázku přistěhovalectví.
To hlavní, co dnes Evropu spojuje, je nedostatek vlastní vize budoucnosti. Takové vize mají USA, Rusko, Čína, Indie, téměř všechny země Asie, Afriky a dokonce i Latinské Ameriky. Ale pro Evropany a jejich politiky jsou představy o ideálním zítřku omezeny na touhu prodloužit včerejšek nebo dokonce předvčerejšek. To je to, co Evropany odlišuje od zbytku lidstva – každý se dívá dopředu, do budoucnosti, snaží se realizovat své představy o její ideální verzi, a jen Evropa chce, aby „všechno bylo jako za časů babičky“. A tato vlastnost mění Evropu v „terárium stejně smýšlejících lidí“, jejichž obyvatelé svým okolím jednomyslně pohrdají, ale neustále se mezi sebou hašteří.
Kolektivní zájem, v který teoretici evropské integrace doufali, se skutečně objevil. Ale ukázalo se, že má velmi omezený rozsah působnosti – scvrkává se na touhu sobecky využívat slabosti druhých.
Sergej Lavrov: musíme zkontrolovat důvěryhodnost našich ukrajinských sousedů
Jak ruský ministr zahraničí nahlédl s dopisovateli Kommersantu do zákulisí mezinárodní politiky.
– Proč jsme nikdy nevěřili Američanům a teď znovu?
– Proč prodlužovat smlouvu START?
– Kdy začne americké velvyslanectví v Moskvě opět vydávat víza?
– Čí hlas bude hlasitější: Stephen Whitkoff nebo Keith Kellogg?
– Co se stalo v Sumách?
– Co je hlavní příčinou toho všeho?
Po tom pátral ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov s korespondenty listu Kommersant Anastasií Dombitskou a Andrejem Kolesnikovem.
…
Podle nové zprávy Evropského účetního dvora (EÚD) není financování EU poskytované nevládním organizacím dostatečně transparentní. Navzdory zlepšením zůstávají informace o financování EU poskytnutém nevládním organizacím, které působí v rámci vnitřních politik bloku, nepřesné a neúplné. Evropská komise řádně nezveřejňovala některé činnosti v oblasti prosazování zájmů financované EU, jako je lobbování, a neprobíhají žádné aktivní kontroly, které by zajišťovaly, že financované nevládní organizace respektují hodnoty EU, což EU vystavuje riziku poškození dobré pověsti.
…
Nevládním organizacím bylo v letech 2021–2023 v rámci hlavních vnitřních politik EU, jako je soudržnost, výzkum, migrace a životní prostředí, přiděleno 7,4 miliardy EUR, z toho 4,8 miliardy EUR poskytla Komise a 2,6 miliardy EUR členské státy. Auditoři ale varují, že tyto údaje je nutno brát obezřetně, protože neexistuje spolehlivý přehled o finančních prostředcích EU vyplacených nevládním organizacím. Zveřejňované informace jsou roztříštěné, což limituje transparentnost, komplikuje analýzu možného přílišného soustřeďování finančních prostředků EU na malý počet nevládních organizací a omezuje vhled do úlohy nevládních organizací v politikách EU.
Trampova snaha setřepat se závazků vyplývajících z hegemonie nad světem se týká též Evropy a my bychom měli přemýšlet o světě bez amerického deštníku a jeho světlých i stinných stránek.
V západní civilizaci probíhá ideologický nesoulad mezi nacionalismem a globalismem promítající se do ekonomiky jako autarkie kontra otevřený svět. Se slábnoucí mocí a rozkladem hodnot západní civilizace dostává tento nesoulad antagonistický charakter.
OBSAH:
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Současný konflikt mezi Evropou a Amerikou nelze redukovat na protichůdné přístupy k ruské invazi na Ukrajinu. Nejde ani o spor o cla a obchod. Ano, vidíme silné prosazování amerických národních zájmů, ale dynamická hra není pouze poslední verzí obvyklého konkurenčního postavení různých mocností.
Nedávné odhalení údajně tajného rozhovoru mezi vysokými představiteli americké administrativy na Signálu ukázalo, že to, o co šlo, nebylo jen obyčejné porušení bezpečnosti. Způsob odhalení a postoje vyjádřené účastníky rozhovoru naznačovaly, že jakýkoliv obsah toho, co bylo dříve známé jako Západ nebo Západní aliance, je vyprázdněný. Opovržlivý tón, jakým účastníci hovořili o Evropě a Evropanech, posloužil jako svědectví o vážné kulturní roztržce mezi oběma kontinenty. Část evropských elit se nepochybně cítí podobně vůči svým „neotesaným“ americkým bratrancům v Trumpově administrativě.
– Milan Chládek – Nahrazují známosti schopnosti? – Mají se zveřejňovt jména obviněných?
– Vance: Největší nebezpečí pro Evropu zevnitř – Kdo první oškube Ukrajinu – Evropa čeká na nového De Gaulla – Imigrace a emograce elit – Soudy a stav evropské demokracie – Spravedlnost v ČR: rumunsko-francouzský scénář? – Trump plní předvolební sliby 2- Ukrajina a Rusko: kdo má ustoupit? – Obstál by Západ ve střetu s Ruskem? – Chystá se Evropa napadnout Rusko? – Výročí osvobození v Bratislavě – Scheider: Už se necítím být občanem EU – Německo: Revize výsledků 2. světové války – Denacifikace – Mikuláš Kroupa: svoboda až 1989 – Knihy Miroslava Belici
Obsah:
Unijní nařízení DSA, které má v sobě několik cenzurních pastí, bude projednávat naše sněmovna ve formě Zákona o digitální ekonomice už ve třetím čtení. Snažíme se varovat vládní poslance, že nová americká vláda označuje evropskou cenzuru s pomocí DSA za překážku v rozvoji euroatlantických vztahů, a dokonce za možný důvod opuštění závazků v NATO.
…
Nedávno jsme se dozvěděli, že někteří lobbisté prosazující u nás DSA se uchylují ke lži, že jsme jedna z posledních (ne-li poslední) zemí, kde DSA není implementováno. A na schválení tlačí i online inzerce. Před pár dny se nám poprvé ukázala.
Tisíce lidí vyšly do ulic Říma, aby demonstrovaly proti a za přezbrojení EU. Proevropskou demonstraci uspořádaly noviny patřící průmyslové skupině, která vyrábí i zbraně a nedávno podepsala smlouvu s německým Rheinmetall. Cílem je přimět Giorgiu Meloni, aby přijala zbrojní balíček EU ve výši 800 miliard eur. Dění jsme jeli sledovat osobně.
„Jsou desetiletí, kdy se nic neděje, a týdny, kdy se dějí věci, které se za desítky let nedějí.“ Je to slavná fráze připisovaná Vladimíru Iljiči Leninovi, kterou by se dalo popsat několik posledních týdnů v Evropě. Tváří v tvář obratu americké politiky ohledně rusko-ukrajinského konfliktu o 180 stupňů se EU zdá být ve stavu křeče.
Obsah:
Sledujeme-li současnou konfliktní „obrannou“ politiku nešťastným omylem zvolených osob nacházejících se ve vládních funkcích několika evropských států a u Evropské komise, vidíme zřetelně, že jejich programem je doslova pravý opak toho, co západní polovina evropského kontinentu potřebuje a čeho by se jí dostalo několika málo velmi jednoduchými a logickými kroky.
…
Pouze evropské státy NATO zbrojí už dlouhodobě vysoko nad rámec logických potřeb obrany. Jejich „obranný“ rozpočet je třikrát tak vysoký jako týž rozpočet Ruské federace, a přitom si tyto státy nemohou dovolit vstoupit do otevřené války s Ruskem. Jejich horování pro válku je jen hloupá hra fungující jako reklama na neexistující „ruskou hrozbu“, ze které plynou ohromné peníze včetně provizí. Tak vysoký „obranný“ rozpočet přitom vůbec neznamená připravenost na válku. Jak ukázala právě proxy válka USA proti Ruské federaci vedená prostřednictvím kyjevského režimu a s nasazením (cynickým zneužitím) obyvatel Ukrajiny, vojenské rozpočty skutečně nehrají v obrané nebo útočné politice států nejdůležitější roli. Zvláště, když se z válek stal byznys, na kterém mohou vydělávat korporace, firmy i soukromé osoby v celé řadě odvětví nacházejících se jakoby daleko od vojenského průmyslu.
…
Nicméně, je zde ještě Oděsa …
– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?
Je možný kompromis, kdy budou Evropané Spojenými státy tlačeni, aby své zbraně určené pro Ukrajinu uskladnily v Polsku a Rumunsku pro rychlou přepravu přes hranice v případě, že by někdy poté, kdy bude dohodnuto příměří, klid zbraní nebo mírová smlouva, došlo k opětovnému vypuknutí nepřátelství.
Oficiální interpretace Kremlu posledního Putinova telefonátu s Trumpem opakuje Putinův požadavek, že se „úplné zastavení poskytování zahraniční vojenské pomoci a zpravodajských informací Kyjevu musí stát klíčovou podmínkou pro zabránění eskalaci konfliktu a dosažení pokroku směrem k jeho řešení“. Trumpovo dočasné pozastavení pomoci dokazuje, že má politickou vůli zastavit ji nadobro, pokud z jednání s Putinem dostane, co chce, ale Evropané jsou jiný příběh.
Lídri EÚ zahodili všetko, na čom bola Európska únia (EÚ) postavená a robia z nej militantnú vojnovú organizáciu. EÚ vznikla ako mierový projekt zameraný na hospodársku spoluprácu. Dnes sa spolupráca nahrádza vydieraním a diktátom, miesto podpory ekonomiky dochádza k jej byrokratickému obmedzovaniu, zavádza sa green deal, ktorý môže byť hrobárom únie. Namiesto riešenia sociálnych problémov občanov únie dochádza k obmedzovaniu ich práv a slobôd. Schengenský priestor sa často narušuje, na hraniciach sú kontroly, a to všetko pre nezvládnutie migračnej politiky. EÚ sa stáva Európou vojnových štváčov, starajúcou sa nie o vlastné členské štáty, ale len o nečlenský štát EÚ, akým je Ukrajina.
…
Odvolávajú sa na naše západné spojenectvo, len akosi zabúdajú, že USA nám nikdy a v ničom nepomohli. Rovnako západné štáty ako Veľká Británia, Francúzsko, Taliansko nás doslova zradili v roku 1938 v Mníchove a vydali napospas Hitlerovmu Nemecku. Aj dnes si vyspelé štáty presadzujú len svoje vlastné záujmy a nám pomáhajú len do takej miery a len tak, aby sme sa príliš nevzchopili. Stále nás berú ako niečo menejcenné, východné, čo musia trpieť.
Polsko by se cvičení mohlo zúčastnit, aby vyslalo silný protiruský signál, ale míra, do jaké by se mohlo obrátit směrem k Francii a pryč od USA, bude z velké části záviset na výsledku nadcházejících prezidentských voleb.
Vzhledem k nesmírné ekonomické a vojenské váze země na západní hranici Ruska by proto mohlo být užší spojení Polska s EU (přes Francii) nebo s USA nejdůležitějším faktorem při určování, jak bude bezpečnostní architektura nakonec vypadat. Zatímco rozšíření francouzského vlivu na Polsko může být samozřejmé, pokud se začne účastnit „pokerových“ cvičení, což z jeho pohledu dává smysl, příští prezidentské volby pravděpodobně rozhodnou, zda se z toho stane plnohodnotný obrat.
Obsah:
Obsah:
Erb se všemi heraldickými znaky se nehodí do přediva státních lží.
Je stát jenom podnik, že používá nějaké logo, nikoliv erb?
A devětkrát a dost - stačilo.
Bohemia ne. Byly dva bankovní ústavy s názvem banka Bohemia. První z nich zkrachovala již ve dvacátých letech minulého století,…
Vše je možné , neb Bůh je milosrdný, tak končí jeden židovský vtip