Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity. Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva. Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei. V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou. V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu. Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

Potřeba civilizačních spojenců v Evropě

Stanovisko ke stavu občanských práv v EU bylo publikováno na oficiálním Substacku Ministerstva zahraničních věcí USA.

Úzký vztah mezi Spojenými státy a Evropou přesahuje geografickou blízkost a transakční politiku. Představuje jedinečné pouto utkvělé ve společné kultuře, víře, rodinných vazbách, vzájemné pomoci v dobách sporů a především ve sdíleném západním civilizačním dědictví.

Spojené státy jsou i nadále odhodlány k silnému partnerství s Evropou a ke spolupráci na společných cílech zahraniční politiky. Toto partnerství však musí být založeno na našem společném dědictví, nikoli na globalistické konformitě. Náš vztah je příliš důležitý, naše historie příliš cenná a mezinárodní sázky příliš vysoké na to, abychom toto partnerství podkopali. Proto musíme na obou stranách Atlantiku zachovat bohatství naší společné kultury a zajistit, aby západní civilizace zůstala zdrojem ctnosti, svobody a lidského rozkvětu pro další generace.

Historické ruské země. Národní identita a sebeurčení národů

Záznam z vystoupení Sergeje Lavrova na velvyslanecké konferenci „Historické ruské země. Národní identita a sebeurčení národů“ dne 23. 4. 2025.

Rusofobie je v Ukrajině hluboce zakořeněná a aktivně podporovaná západními stoupenci, a to i v historickém kontextu. Od poloviny 19. století kultivovaly úřady Rakousko-Uherské říše protiruské nálady v Haliči (na západě Ukrajiny) a poměrně aktivně začaly pronásledovat obyvatele tohoto území – Rusíny. Ale navzdory těmto pronásledováním zůstala značná část galicijsko-ruské inteligence a drtivá většina obyvatelstva oddaná duchovní spřízněnosti s naší zemí. Navzdory všem pokusům tyto pouta přetrhnout.
Během první světové války rakousko-uherské úřady rozpoutaly rozsáhlé represe proti Rusínům – desítky tisíc lidí bylo zabito v vyhlazovacích táborech „Talerhof“ a „Terezin“ – prvních masových vyhlazovacích táborech. Jedná se o výplod rakousko-uherské invence. Nyní se na místě „Taulerhofu“ nachází letiště rakouského města Graz. Tyto zločiny u nás nejsou zapomenuty. Probíhá práce na uznání vyhlazení ruského obyvatelstva Haličské Rusi a dalších ruských regionů Rakousko-Uherska jako prvního genocidia v novodobé historii Evropy. Tato činnost bude určitě pokračovat.

Trumpova telefonická diplomacie s Putinem otřásá euro-atlantickým mentálním blokem

Trumpův telefonní hovor s Putinem z tohoto týdne měl značný dopad, takový, jaký má značný potenciál k nastolení míru. Dá se říci, že se praskliny v mentálním bloku Studené války protrhly dost hlouběji.

Jak praví staré pořekadlo, „mluvit spolu je dobré.“ Dobré je to pro nejrozumnější lidi, kteří chápou, že dialog je proces, který otvírá pozitivní možnosti, zvláště, pokud se vede s respektem a upřímností.

Záznamy z Konzervativního kempu 2025

Tabuizací politických témat a omezováním svobody projevu nelze najít řešení společenské a ekonomické krize. A bez uchování české suverenity nepůjde čelit cenzurním snahám mezinárodních organizací, odkud přicházejí největší hrozby. Proto jsme 9.-11. května uspořádali 2. Konzervativní kemp, kde vedle formou 5 přednášek a 3 tematických panelů diskutovalo 15 vystupujících návrhy na prioritní kroky, které doporučují pro příští vládu.

Akce se zúčastnilo celkem asi 220 hostů, mezi nimi přední konzervativní publicisté, podnikatelé, intelektuálové a politici zastupující nejméně 9 stran a hnutí včetně 8 poslanců, europoslanců a senátorů. Páteční a sobotní program pokračoval v neděli komentovanou prohlídkou zámku Žleby, kde jsme setkání symbolicky ukončili návštěvou národních kořenů.

Proč Čína, Rusko a dokonce i Izrael odolávají vnějšímu tlaku – a co to znamená pro západní zahraniční politiku

Řada strategických faktorů nám pomůže vysvětlit, proč je Amerika předurčena k prohře v obchodní válce s Čínou, proč západní koalice nedokáže porazit Rusko na Ukrajině a proč vnější tlak pravděpodobně nedokáže zabránit izraelským zvěrstvům, pokud USA nezastaví svou podporu. Podívejme se na tyto faktory podrobněji.
– Suverenita vždy zvítězí nad kolektivním rozhodováním
– Klíčem jsou hluboké finanční rezervy
– Zvládání vnitropolitického tlaku je zásadní
– Co to znamená pro koalice?
– Jaké závěry můžeme vyvodit z našeho postoje vůči Číně, Rusku a Izraeli?

Jak se žije ve světě emocionální disonance?

V Gaze probíhá genocida s brutalitou, která nemá v moderních dějinách obdoby. Izrael napadá, bombarduje a okupuje sousední státy. USA pronásledují ty, kdo proti tomu protestují a uvalují sankce na vyšetřovatele zločinů proti lidskosti. Ukrajinci musí umírat ve válce bez naděje na vítězství a platit za to USA, které je do ní nahnaly. V Sýrii převzali s požehnáním Západu moc teroristé Al-Kaidy/ISIS. V Rumunsku byly anulovány volby, ve Francii, Rakousku, Německu jsou nejsilnější strany bojkotovány. EU vyhrožuje Twitteru a Meta, protože odmítají cenzurovat, a zbrojí do války.

Jak se žije ve světě, ve kterém jsou všechny lidské hodnoty vymýcené, ve kterém se nejhorší zločiny staly každodenním normálem? Jsou lidské hodnoty, soucit, rozhořčení nad nespravedlností, zděšení nad brutalitou, anachronickými rezidui, kterých je třeba se zbavit?

Proč závody ve zbrojení vyhraje Čína

Jak tento týden Donald Trump navštěvuje Střední východ bude mít dopady i na různé známé lidi. V Rijádu bude i Elon Musk, Mark Zuckerberg, Larry Fink a Sam Altman. Pochybuji, že ti stráví mnoho času povídáním o Gaze nebo o Íránu. Všichni jsou tam ze stejného důvodu, a tím je, aby si popovídali o AI.

Akciové trhy už tyto technické společnosti ocenily vysokými cenami. Ale AI si urvala vysoké ocenění i v komunitě americké zahraniční a bezpečnostní politiky: změní to povahu válčení mnohem rozsáhleji, než jakákoliv jiná inovace, jakou jsme během svých životů zažili. Neblaze proslulá Strategická obranná iniciativa Ronalda Reagana, též známá jako Hvězdné války, selhala, protože staré technologie nemohly poskytnout potřebnou přesnost. Ale AI z toho může udělat realitu a Amerika má obavy, že by se v tom Čína mohla stát první.

Britská koalice ochotných po zralé úvaze rozhodla, že není ochotna na Ukrajině bojovat

Od začátku války na Ukrajině britská mainstreamová média nafukují britskou vojenskou sílu a odhodlání. Nyní se ukazuje, že Británie by měla potíže vyslat na Ukrajinu 5000 vojáků v rámci takzvané „odstrašující síly“. Politologové ve Whitehallu musí zoufale zapojit mozek a usilovat o mír.

V pozoruhodném obratu událostí londýnský deník The Times zveřejnil 29. dubna článek, v němž uvedl, že Evropa by měla potíže vyslat 25 000 vojáků na Ukrajinu. Ty samé noviny, které před pouhými osmnácti dny publikovaly bizarní chvalořeč o „klíčové roli“ Británie při řízení neúspěšné protiofenzívy Ukrajiny v roce 2023.

Evropa prosazuje bludný plán na znovuvyzbrojení ve stylu USA

Jestřábky Ursula Von der Leyen a Kaja Kallas se pokusily využít nouzové opatření k urychlení části plánu v hodnotě 900 miliard dolarů. Naštěstí to nefungovalo.

Uprostřed otázek ohledně nadměrné militarizace americké zahraniční politiky a iluze jejich globálního primátu se Evropská unie vrhá střemhlav opačným směrem a zdá se, že dychtivě touží po roli primáta ve stylu Ameriky.

Proč západní vlády bijí na válečné bubny

Jedinými odvětvími amerického, německého, britského, francouzského a italského průmyslu, které v současné době zažívají rozmach, jsou výrobci zbraní – společnosti, které prodávají mnohem více vládám než spotřebitelům, a proto v době hospodářské krize prosperují. Jsou to společnosti, které potřebují ovládat vládu, aby mohly ovládat svůj největší trh (kterým JE vláda), a proto jejich majoritní vlastníci, miliardáři, kteří ovládají jejich představenstva, potřebují ovládat osoby ovlivňující veřejnost, aby jejich kandidáti byli zvoleni do vlády, a tím se zvýšily vládní výdaje na jejich produkty a služby a buď se zvýšil státní dluh, nebo se snížily vládní výdaje na zdravotnictví, školství a sociální péči voličů.

Základní kameny reakční strategie se vynořují ve třech klíčových oblastech. Za prvé, Ukrajina je první obrannou linií Evropy. Londýn a Paříž svolávají „koalici ochotných“, aby naplánovaly další kroky evropské vojenské a diplomatické podpory s cílem učinit z Ukrajiny „ocelového dikobraza“. … Za druhé, evropské státy měly již dávno zvýšit své výdaje na obranu a otevřená diskuse o převzetí odpovědnosti za územní obranu a odstrašování je bezprecedentní. Vlády přijímají drastická opatření ke zvýšení výdajů na obranu, přičemž nejvýraznějším důkazem toho, že tabu lze prolomit, je obrat Německa v otázce veřejného dluhu. …

Nacionalismus by už neměl být sprosté slovo

Uprostřed všeho zmatku a nejistoty ohledně Donalda Trumpa, obchodních cel a vyhlídek na mír na Ukrajině by měla být jedna věc jasná: sen globalistických elit o „konci dějin“ se sám chýlí ke konci. Jejich fantazie o mírovém, prosperujícím světovém řádu bez hranic, řízeném byrokraty a bankéři, byla brutálně odhalena.
Místo toho žijeme, jak jsem zde napsal minulý měsíc, v „novém světě národních států“. Demokratické národy se nyní musí probudit a bránit zájmy svých občanů v turbulentních časech.

Konzervativci by neměli populistickou revoltu přijímat pouze jako nejlepší naději pro budoucnost Evropy. Měli by také bojovat za to, aby populismus dostal pozitivní politický příběh, a trvat na tom, že vlastenectví není hračkou vybraných vrstev a že nacionalismus by již neměl být považován za sprosté slovo.

Fico: „Je rok 2025, ne 1939!“ Hrozby EU ohledně Dne vítězství Ruska vyvolávají odpor

Poslední varování vysoké představitelky EU pro zahraniční politiku Kaja Kallasové – důsledky pro členské a kandidátské státy, pokud se jejich lídři zúčastní moskevského průvodu ke Dni vítězství 9. května (věnovaného porážce nacistického Německa ve druhé světové válce) – je ostrou připomínkou toho, jak nebezpečně Unie překračuje své hranice.

I když Kallas nepohrozila žádnými konkrétními tresty, pokud bude její varování ignorováno, řekla, že by jakoukoliv účast na přehlídce v Moskvě EU „nebrala na lehkou váhu“, což naznačuje diplomatické nebo politické důsledky vůči zemím, které neuposlechnou.

Vítězství není jednou a navždy

Taťána Ladějeva:Sergej Lavrov řekl, že v Evropě, zejména na Ukrajině a v Pobaltí, jsou oslavováni nacisté a falšována historie. To je charakteristické nejen pro Američany, ale i pro Evropany, a to ještě více v současnosti.

Alexandr Dugin:
Jde o to, že dějiny nejsou jen minulostí, ale složitým prolínáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Když spojíme události do jednoho souvislého řetězce, vyvstane před námi intelektuální konstrukt. Fakta nabývají významu díky našim hodnotám a postojům. Vítězství ve Velké vlastenecké válce je pro nás základním kamenem identity, symbolem suverenity, který promlouvá nejen k minulosti, ale i k přítomnosti a potvrzuje náš boj za svobodu a nezávislost, který je příslibem budoucnosti. Trváme na tomto vítězství jako na nezpochybnitelném faktu, podloženém mnoha argumenty, protože tvoří základ našeho historického já.

Miluji Evropany, ale toto se musí změnit. J. D. Vance poslal zásadní vzkaz

„Pro Evropu není dobré být stálým bezpečnostním vazalem Spojených států.“ Takto se vyjádřil JD Vance v pondělním [14. dubna] telefonickém rozhovoru pro UnHerd, který byl jeho prvním velkým rozhovorem pro evropský zdroj od nástupu do funkce viceprezidenta. V pozadí stojí týden zmatků na finančních trzích, které vyvolala cla prezidenta Trumpa v „Den osvobození“.

Vanceova odpověď: ano, pokud budou evropští lídři připraveni zaujmout nezávislejší roli na mezinárodní scéně a budou více reagovat na své vlastní voliče, zejména pokud jde o otázku přistěhovalectví.

Terárium stejně smýšlejících lidí: Evropská unie již nemá vizi budoucnosti

To hlavní, co dnes Evropu spojuje, je nedostatek vlastní vize budoucnosti. Takové vize mají USA, Rusko, Čína, Indie, téměř všechny země Asie, Afriky a dokonce i Latinské Ameriky. Ale pro Evropany a jejich politiky jsou představy o ideálním zítřku omezeny na touhu prodloužit včerejšek nebo dokonce předvčerejšek. To je to, co Evropany odlišuje od zbytku lidstva – každý se dívá dopředu, do budoucnosti, snaží se realizovat své představy o její ideální verzi, a jen Evropa chce, aby „všechno bylo jako za časů babičky“. A tato vlastnost mění Evropu v „terárium stejně smýšlejících lidí“, jejichž obyvatelé svým okolím jednomyslně pohrdají, ale neustále se mezi sebou hašteří.

Kolektivní zájem, v který teoretici evropské integrace doufali, se skutečně objevil. Ale ukázalo se, že má velmi omezený rozsah působnosti – scvrkává se na touhu sobecky využívat slabosti druhých.

Sergej Lavrov na webu Kommersant

Sergej Lavrov: musíme zkontrolovat důvěryhodnost našich ukrajinských sousedů
Jak ruský ministr zahraničí nahlédl s dopisovateli Kommersantu do zákulisí mezinárodní politiky.
– Proč jsme nikdy nevěřili Američanům a teď znovu?
– Proč prodlužovat smlouvu START?
– Kdy začne americké velvyslanectví v Moskvě opět vydávat víza?
– Čí hlas bude hlasitější: Stephen Whitkoff nebo Keith Kellogg?
– Co se stalo v Sumách?
– Co je hlavní příčinou toho všeho?
Po tom pátral ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov s korespondenty listu Kommersant Anastasií Dombitskou a Andrejem Kolesnikovem.

Financování EU pro nevládní organizace je příliš neprůhledné

Podle nové zprávy Evropského účetního dvora (EÚD) není financování EU poskytované nevládním organizacím dostatečně transparentní. Navzdory zlepšením zůstávají informace o financování EU poskytnutém nevládním organizacím, které působí v rámci vnitřních politik bloku, nepřesné a neúplné. Evropská komise řádně nezveřejňovala některé činnosti v oblasti prosazování zájmů financované EU, jako je lobbování, a neprobíhají žádné aktivní kontroly, které by zajišťovaly, že financované nevládní organizace respektují hodnoty EU, což EU vystavuje riziku poškození dobré pověsti.

Nevládním organizacím bylo v letech 2021–2023 v rámci hlavních vnitřních politik EU, jako je soudržnost, výzkum, migrace a životní prostředí, přiděleno 7,4 miliardy EUR, z toho 4,8 miliardy EUR poskytla Komise a 2,6 miliardy EUR členské státy. Auditoři ale varují, že tyto údaje je nutno brát obezřetně, protože neexistuje spolehlivý přehled o finančních prostředcích EU vyplacených nevládním organizacím. Zveřejňované informace jsou roztříštěné, což limituje transparentnost, komplikuje analýzu možného přílišného soustřeďování finančních prostředků EU na malý počet nevládních organizací a omezuje vhled do úlohy nevládních organizací v politikách EU.

Evropa osamocena

Trampova snaha setřepat se závazků vyplývajících z hegemonie nad světem se týká též Evropy a my bychom měli přemýšlet o světě bez amerického deštníku a jeho světlých i stinných stránek.

V západní civilizaci probíhá ideologický nesoulad mezi nacionalismem a globalismem promítající se do ekonomiky jako autarkie kontra otevřený svět. Se slábnoucí mocí a rozkladem hodnot západní civilizace dostává tento nesoulad antagonistický charakter.

Je Západ na rozpad?

Současný konflikt mezi Evropou a Amerikou nelze redukovat na protichůdné přístupy k ruské invazi na Ukrajinu. Nejde ani o spor o cla a obchod. Ano, vidíme silné prosazování amerických národních zájmů, ale dynamická hra není pouze poslední verzí obvyklého konkurenčního postavení různých mocností.

Nedávné odhalení údajně tajného rozhovoru mezi vysokými představiteli americké administrativy na Signálu ukázalo, že to, o co šlo, nebylo jen obyčejné porušení bezpečnosti. Způsob odhalení a postoje vyjádřené účastníky rozhovoru naznačovaly, že jakýkoliv obsah toho, co bylo dříve známé jako Západ nebo Západní aliance, je vyprázdněný. Opovržlivý tón, jakým účastníci hovořili o Evropě a Evropanech, posloužil jako svědectví o vážné kulturní roztržce mezi oběma kontinenty. Část evropských elit se nepochybně cítí podobně vůči svým „neotesaným“ americkým bratrancům v Trumpově administrativě.

JSME VE VÁLCE? s Janou Bobošíkovou a Janem Schneiderem

– Milan Chládek – Nahrazují známosti schopnosti? – Mají se zveřejňovt jména obviněných?
– Vance: Největší nebezpečí pro Evropu zevnitř – Kdo první oškube Ukrajinu – Evropa čeká na nového De Gaulla – Imigrace a emograce elit – Soudy a stav evropské demokracie – Spravedlnost v ČR: rumunsko-francouzský scénář? – Trump plní předvolební sliby 2- Ukrajina a Rusko: kdo má ustoupit? – Obstál by Západ ve střetu s Ruskem? – Chystá se Evropa napadnout Rusko? – Výročí osvobození v Bratislavě – Scheider: Už se necítím být občanem EU – Německo: Revize výsledků 2. světové války – Denacifikace – Mikuláš Kroupa: svoboda až 1989 – Knihy Miroslava Belici

Demokracie v akci

Obsah:

  1. Tamas Orban: Demokracie v akci“: Evropský parlament odmítá diskusi o rumunských volbách
  2. Tyler Durden: Jako poslední rána pro evropskou demokracii soudce rozhodl, že Marine Le Pen v roce 2027 nesmí kandidovat na prezidentku
  3. infokurýr: Zruší Polsko volby, pokud vyhraje „nesprávný“ kandidát? To, co se stalo v Rumunsku, může napovědět

Kdo má zájem na překotném schválení DSA?

Unijní nařízení DSA, které má v sobě několik cenzurních pastí, bude projednávat naše sněmovna ve formě Zákona o digitální ekonomice už ve třetím čtení. Snažíme se varovat vládní poslance, že nová americká vláda označuje evropskou cenzuru s pomocí DSA za překážku v rozvoji euroatlantických vztahů, a dokonce za možný důvod opuštění závazků v NATO.

Nedávno jsme se dozvěděli, že někteří lobbisté prosazující u nás DSA se uchylují ke lži, že jsme jedna z posledních (ne-li poslední) zemí, kde DSA není implementováno. A na schválení tlačí i online inzerce. Před pár dny se nám poprvé ukázala.

Náměstí Pravdy a náměstí Zbrojení

Tisíce lidí vyšly do ulic Říma, aby demonstrovaly proti a za přezbrojení EU. Proevropskou demonstraci uspořádaly noviny patřící průmyslové skupině, která vyrábí i zbraně a nedávno podepsala smlouvu s německým Rheinmetall. Cílem je přimět Giorgiu Meloni, aby přijala zbrojní balíček EU ve výši 800 miliard eur. Dění jsme jeli sledovat osobně.

„Jsou desetiletí, kdy se nic neděje, a týdny, kdy se dějí věci, které se za desítky let nedějí.“ Je to slavná fráze připisovaná Vladimíru Iljiči Leninovi, kterou by se dalo popsat několik posledních týdnů v Evropě. Tváří v tvář obratu americké politiky ohledně rusko-ukrajinského konfliktu o 180 stupňů se EU zdá být ve stavu křeče.

Nejspolehlivější bezpečnostní politika Evropy

Sledujeme-li současnou konfliktní „obrannou“ politiku nešťastným omylem zvolených osob nacházejících se ve vládních funkcích několika evropských států a u Evropské komise, vidíme zřetelně, že jejich programem je doslova pravý opak toho, co západní polovina evropského kontinentu potřebuje a čeho by se jí dostalo několika málo velmi jednoduchými a logickými kroky.

Pouze evropské státy NATO zbrojí už dlouhodobě vysoko nad rámec logických potřeb obrany. Jejich „obranný“ rozpočet je třikrát tak vysoký jako týž rozpočet Ruské federace, a přitom si tyto státy nemohou dovolit vstoupit do otevřené války s Ruskem. Jejich horování pro válku je jen hloupá hra fungující jako reklama na neexistující „ruskou hrozbu“, ze které plynou ohromné peníze včetně provizí. Tak vysoký „obranný“ rozpočet přitom vůbec neznamená připravenost na válku. Jak ukázala právě proxy válka USA proti Ruské federaci vedená prostřednictvím kyjevského režimu a s nasazením (cynickým zneužitím) obyvatel Ukrajiny, vojenské rozpočty skutečně nehrají v obrané nebo útočné politice států nejdůležitější roli. Zvláště, když se z válek stal byznys, na kterém mohou vydělávat korporace, firmy i soukromé osoby v celé řadě odvětví nacházejících se jakoby daleko od vojenského průmyslu.

Nicméně, je zde ještě Oděsa …

Ukrajina do NATO nevstoupí! Není nemyslitelné, že za deset let žádné NATO nebude.

– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?

USA se budou snažit přimět Evropu, aby splnila Putinův požadavek zastavit vyzbrojování Ukrajiny

Je možný kompromis, kdy budou Evropané Spojenými státy tlačeni, aby své zbraně určené pro Ukrajinu uskladnily v Polsku a Rumunsku pro rychlou přepravu přes hranice v případě, že by někdy poté, kdy bude dohodnuto příměří, klid zbraní nebo mírová smlouva, došlo k opětovnému vypuknutí nepřátelství.

Oficiální interpretace Kremlu posledního Putinova telefonátu s Trumpem opakuje Putinův požadavek, že se „úplné zastavení poskytování zahraniční vojenské pomoci a zpravodajských informací Kyjevu musí stát klíčovou podmínkou pro zabránění eskalaci konfliktu a dosažení pokroku směrem k jeho řešení“. Trumpovo dočasné pozastavení pomoci dokazuje, že má politickou vůli zastavit ji nadobro, pokud z jednání s Putinem dostane, co chce, ale Evropané jsou jiný příběh.

Militantní šialenci vedú EÚ do záhuby

Lídri EÚ zahodili všetko, na čom bola Európska únia (EÚ) postavená a robia z nej militantnú vojnovú organizáciu. EÚ vznikla ako mierový projekt zameraný na hospodársku spoluprácu. Dnes sa spolupráca nahrádza vydieraním a diktátom, miesto podpory ekonomiky dochádza k jej byrokratickému obmedzovaniu, zavádza sa green deal, ktorý môže byť hrobárom únie. Namiesto riešenia sociálnych problémov občanov únie dochádza k obmedzovaniu ich práv a slobôd. Schengenský priestor sa často narušuje, na hraniciach sú kontroly, a to všetko pre nezvládnutie migračnej politiky. EÚ sa stáva Európou vojnových štváčov, starajúcou sa nie o vlastné členské štáty, ale len o nečlenský štát EÚ, akým je Ukrajina.

Odvolávajú sa na naše západné spojenectvo, len akosi zabúdajú, že USA nám nikdy a v ničom nepomohli. Rovnako západné štáty ako Veľká Británia, Francúzsko, Taliansko nás doslova zradili v roku 1938 v Mníchove a vydali napospas Hitlerovmu Nemecku. Aj dnes si vyspelé štáty presadzujú len svoje vlastné záujmy a nám pomáhajú len do takej miery a len tak, aby sme sa príliš nevzchopili. Stále nás berú ako niečo menejcenné, východné, čo musia trpieť.

Francouzské jaderné cvičení by se mohlo stát cvičením pro prestiž Polska

Polsko by se cvičení mohlo zúčastnit, aby vyslalo silný protiruský signál, ale míra, do jaké by se mohlo obrátit směrem k Francii a pryč od USA, bude z velké části záviset na výsledku nadcházejících prezidentských voleb.

Vzhledem k nesmírné ekonomické a vojenské váze země na západní hranici Ruska by proto mohlo být užší spojení Polska s EU (přes Francii) nebo s USA nejdůležitějším faktorem při určování, jak bude bezpečnostní architektura nakonec vypadat. Zatímco rozšíření francouzského vlivu na Polsko může být samozřejmé, pokud se začne účastnit „pokerových“ cvičení, což z jeho pohledu dává smysl, příští prezidentské volby pravděpodobně rozhodnou, zda se z toho stane plnohodnotný obrat.

Francie, Německo a Polsko soutěží o vedoucí postavení v postkonfliktní Evropě

Souhra mezi nimi, Ruskem a USA určí budoucí bezpečnostní architekturu kontinentu.

Středeční prohlášení [5. března] francouzského prezidenta Macrona , že uvažuje o rozšíření jaderného deštníku své země nad dalšími kontinentálními spojenci, ukazuje, že ve vedení postkonfliktní Evropy hází rukavici Německu a Polsku. Odcházející německý kancléř Scholz zveřejnil v prosinci 2022 hegemonický manifest, který později dostal podobu toho, co lze popsat jako „Pevnost Evropa“, odkazující na německý pokus vést Evropu při zadržování Ruska.

„Debanking“ a cenzura

Bankovní účty kritických médií a novinářů jsou stále častěji bez udání důvodů rušeny. V Itálii jedny noviny věděly týdny předem, že se to stane konkurenční publikaci. Stopa vede do nejvyšších politických pater Evropské unie.

Projev amerického viceprezidenta Vance na mnichovské bezpečnostní konferenci 14. února vejde do historie. Stejně jako ve slavné scéně v Shakespearově Hamletovi explodovala v sále Vanceova slova a uvrhla publikum do chaosu. Co proboha tak hrozného řekl? Možná si účastníci dělali iluze, že Trump a jeho tým žertují a nedodrží to, co voličům slíbili? Evidentně mají tento zvyk evropští politici. Vance řekl, že nepřítele Západu nelze hledat jen venku, ale také uvnitř, v Evropě.

Evropský soudní dvůr se domnívá, že za následky kovidových injekcí budou odpovědní výhradně lékaři

Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora jsou občanskoprávně a trestně odpovědní všichni zdravotničtí pracovníci, kteří vás nabádali k očkování proti Covidu nebo vás očkovali. Případ profesora Frajese, který byl předložen Soudnímu dvoru Evropské unie, měl překvapivý výsledek! Podle Soudního dvora byl k podání vakcíny Covid nutný lékařský předpis. Je toho však více:lékaři se mohli rozhodnout, zda je podají, či nikoli, a mohli dokonce doporučit, aby je nepodávali, a to v takovém rozsahu, že případnou občanskoprávní a trestněprávní odpovědnost zdravotnických pracovníků lze přičíst konkrétnímu případu. Důvody uvedené Soudním dvorem by tedy mohly zpochybnit disciplinární a trestní řízení vedená proti lékařům, kteří se očkování bránili, a naopak přisoudit závažnou odpovědnost lékařům, kteří očkovali „bez kdyby a ale“, čímž také podpořili riziko způsobení nežádoucích účinků.

Večerní úsvit Evropy

Před 140 lety skončila v Berlíně konference o Africe, která upevnila rozdělení a vykořisťování nejbohatších zdrojů kontinentu. Francouzi ovládali Indočínu, Indie patřila Britům, čínská zahraniční politika byla určována z Evropy, USA byly silně zadluženy u evropských bank. Evropa přímo či nepřímo vlastnila více než polovinu planety. Žádná významná událost na zeměkouli se nemohla odehrát bez sankce toho či onoho evropského kapitálu.

Před 80 lety se válkou unavení Britové a dokonce i Francouzi ještě jako rovný s rovným účastnili jednání o vytvoření poválečného světa, předkládali podmínky, stavěli se do Rady bezpečnosti OSN a byli si jisti vlastní budoucností.

A nyní Evropská unie vyjadřuje „hluboké znepokojení“ nad působením Izraele, který kdysi vytvořila, „důrazně odsuzuje“ útoky na mírové jednotky v Libanonu, zatímco Tel Aviv klidně a beztrestně pokračuje ve své práci.

Středeční střípky

Povrchně viděné a hodnocené sebevědomé a zrychlující se sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy vzrušuje mysl ve světě, někdy a někde provokuje zcela fantastické fantazie vedoucí až k nové Jaltě a rovnoprávnému partnerství tří supervelmocí, včetně Číny.

Kdo zná autora článku trochu lépe než to veřejně dostupné komentáře a analýzy umožňují ví, že a priori nevěří optimismu, slibům a strachu, které nás objímají v naději, že bude lépe. Než ale bude lépe, bude, musí být, ještě hůře. Na otázku Proč? jsem napsal krátkou odpověď v posledním článku Narcismus, ignorování a iluze.

Perestrojka

Pro ty mladší: osmdesátá léta minulého století charakterizovalo schizma mezi rigidním ideologickým establishmentem Komunistické strany a širokým očekáváním ekonomických i politických změn ze strany obyvatelstva.  Příslušníkům establishmentu šlo – z jejich perspektivy – nejen o udržení teplých pozic, ale de facto přímo o kejhák: cesty, kterými se k moci dostali a u ní držely se daly sotva obhájit a atmosféra ve společnosti pro ně nevěstila nic dobrého.

Obranu viděly v ideologické práci s masami a v cenzuře. Mainstreamová média jednotně vykreslovala Západ jako úhlavního nepřítele provádějící ideologickou diverzi prostřednictvím buržoazní propagandy šířené nepřáteli socialismu s cílem násilím svrhnout socialistické zřízení a nastolit kapitalismus. Efekt byl omezený; Západ se vyznačoval příkladným životním standardem, mírou svobod a ideou lidských práv a snaha o násilné svržení režimu se dala doložit jedině prázdnými slovy.

Robert Fico na konferenci CPAC

Slovenský premiér Robert Fico byl pozván na Conservative Political Action Conference (CPAC, Konference konzervativní politické akce) ve Washingtonu.

Zdůraznil, že se těší na spolupráci s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Ukrajina se podle něj stala obětí špatné geopolitické strategie Západu, jejímž cílem je politicky a ekonomicky oslabit Rusko. Zopakoval, že politika „neomezené vojenské, finanční a politické podpory“ Ukrajině v kombinaci se sankcemi proti Rusku se zjevně minula účinkem.

Ukrajina útočí na zájmy USA

Nebyl to Donald Trump, kdo se obrátil proti kyjevskému režimu, jak se nám snaží namluvit, ale Volodymyr Zelenskyj, kdo nechal bombardovat objekty amerického zájmu, čímž způsobil velké škody společnostem Chevron a ExxonMobil.
Je proto zcela zbytečné se domnívat, že Keiru Starmerovi a Emmanuelu Macronovi bude stačit návštěva Washingtonu, aby situaci zvrátili.

Trumpova administrativa proto nyní požaduje vrácení toho, co ona a ostatní západní spojenci poskytli bez protiplnění. Celkový účet odhaduje na 500 miliard dolarů, což je jen malá část z údajných 10 000 miliard dolarů, které Ukrajina tvrdí, že má.

Jeffrey Sachs v Evropském parlamentu o geopolitice míru

Zaplněný dům v Evropském parlamentu 19. února 2025 slyšel profesora Jeffreyho Sachse nastínit chladnou realitu americké moci a podřízenosti Evropy. Na akci nazvané The Geopolitics of Peace (Geopolitika míru), kterou pořádal bývalý náměstek generálního tajemníka OSN a současný europoslanec za BSW Michael von der Schulenburg, varoval profesor Sachs publikum: „Být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, ale být přítelem je fatální,“ a naléhal na Evropu, aby měla „skutečnou“ a nezávislou zahraniční politiku – „Realistická ahraniční politika chápe situaci Ruska, chápe situaci Evropy a rozumí, co je Amerika a co znamená.“

Propaganda v zastoupení

Evropská komise věnovala miliardy eur z veřejných prostředků na financování nevládních organizací a think-tanků, které zdaleka nejednají nezávisle, ale slouží jako nástroje k prosazování její politické agendy. Odhaluje to nově zveřejněná zpráva MCC Brusel nazvaná „‘The Commission’s Propaganda by Proxy / Propaganda Komise v zastoupení“, která odhaluje programy, jako je program Citizens, Equality, Rights and Values / Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV), jehož cílem je upevňovat proevropské narativy a zároveň marginalizovat kritické hlasy.

Tato strategie selektivního financování vyvolává vážné pochybnosti o nestrannosti Komise a o tom, zda skutečně podporuje demokratické hodnoty, nebo jen upevňuje svou vlastní moc na úkor suverenity členských států. Kromě toho zpochybňuje úlohu mnoha nevládních organizací, které se zdaleka nestaly skutečnými zástupci občanské společnosti, ale nástroji nadnárodní byrokracie.