Co je nový „Pakt pro budoucnost“ OSN a proč se proti němu postavilo Rusko?

Stejně jako mnoho dokumentů OSN je nabitý velkými cíli, ale chybí mu podrobnosti o tom, jak jich dosáhnout. A jeho přijetí znechutilo Moskvu.

Valné shromáždění Organizace spojených národů (VZ OSN) přijalo ambiciózní pakt, jehož cílem je učinit organizaci relevantnější a efektivnější na globální scéně v 21. století uprostřed rostoucí kritiky pro její neschopnost zastavit války a pohnat k odpovědnosti ty, kdo porušují její chartu.

Škvorecký +100: Kanada pro něj byla víc, než USA, a jeho předek byl král

Můj příběh s Josefem Škvoreckým, který by se minulý pátek dožil stovky, začal těsně po revolučních Vánocích, když v lednu 1990 běželo v televizi opakování Hovorů H, v nichž hostem Miroslava Horníčka byl právě Josef Škvorecký.

O pár dnů později, na jaře 1990, jsme s otcem před obchodním domem Máj potkali středněvěkou manželskou dvojici, od pohledu z Texasu. Zaujal mě zejména on. Měl na hlavě široký klobouk borsalino a voněl cizozemským parfémem. „Tati, to je ten pán z televize!“ vykřikl jsem (bylo mi tehdy dvanáct).

Oběť povodní v ČR: Polsko se stará, u nás ve vsi jsme na to sami

Obyvatel jedné z vyplavených vesnic ve Slezsku poskytl týden od ničivých povodní rozhovor redaktorovi této rubriky, který je mu blízký.

„Já jsem z jedné z vesnic, kterou to v roce 1997 vzalo skoro celou jako Troubky, a teď, po 27 letech, nás to vzalo podruhé. Mimochodem, stejně jako Troubečtí jsme dost katolický kraj. Proslýchá se, že teď, když to bylo na spadnutí, prošel troubecký farář nad vesnicí s Nejsvětější svátostí, voda přišla, ale zastavila se těsně před vesnicí. My jsme se modlili taky. Já jsem ještě v poslední chvíli šel nakoupit k manželům, kteří celý život střádali na svůj krámek, který v tu chvíli už byl nepřestěhovatelný, tak jsem jim řekl, ať to zavřou a jdou k nám, a když už to teklo ze všech stran a elektrika dávno nešla, ve starých knížkách jsem našel modlitbu proti živlům a tu jsme s manželi dali. Co jiného dělat se situací, se kterou se nedá jinak dělat nic? No a náš dům, oproti ostatním nijak vyvýšený, zůstal ušetřený, byli jsme na takovém ostrůvku. Když to potom začalo opadat a manželé se poprvé šli podívat před náš dům, zjistili, že krámek (který taky nebyl proti ostatním nijak nahoře) též zůstal ušetřen. Čímž bych nechtěl dělat nějakou propagandu svému pohledu na svět…“

Dojde v Kazani k Bretton Woods BRICSu?

Necelý měsíc před kriticky důležitým výročním summitem BRICS v Kazani pod ruským předsednictvím vřou v Moskvě a v dalších eurasijských metropolích vážné formální i neformální diskuse o tom, co by mělo být na stole na frontě de-dolarizace a alternativního platebního systému.

Tím, co je v sázce, je nesmírně složitá konstrukce úplně nového finančního systému – ten má být decentralizovaný a využívat má digitálních technologií. Např. BRICS Clear pro finanční vyrovnávání bude využívat blockchain k registraci cenných papírů a pro jejich obchodování.

Evropa si zahrává s ohněm, když vyzývá k hlubokým úderům

Poslanci Evropského parlamentu učinili velmi nebezpečné rozhodnutí, když odhlasovali povolení úderů na dlouhé vzdálenosti proti ruskému hlubokému zázemí. Evropští politici nazvali ukrajinskou agresi „právem na sebeobranu“ a učinili významný krok k eskalaci násilí, která by mohla snadno vést k otevřené fázi současného konfliktu mezi Ruskem a NATO.

Láska hory přenáší

Láska hory přenáší, není jenom česko-slovenská romantická komedie z roku 2022 režiséra Jakuba Machaly, o které nebude řeč v příspěvku, ale i jedno známé přísloví, týkající se nejenom partnerského vztahu, ale i situací, na které se můžeme dívat jako na tzv. nutné zlo, nebo jako na příležitost, jak do vztahu přinést respekt, vzájemnou úctu a docenění. A pokud se cítíme doceněni, jsme v jakémkoli vztahu – osobním, společenském, ale i ve vztahu ke státu a vládě mnohem více spokojenější. A o to jde. Pro mnohé z nás totiž spokojenost představuje deficit.

Německo je nesvé z rozmístěním nových amerických raket

Ve Spojených státech si toho téměř nikdo nevšiml, ale v Německu ano – na červencovém summitu k výročí založení NATO byla uzavřena dohoda mezi Washingtonem a Berlínem.

Poprvé od 80. let Německo souhlasilo s umístěním tří typů amerických raket (pod americkým velením) na svém území, a to od roku 2026: střely s plochou dráhou letu Tomahawk Block 4 s doletem něco málo přes 1 000 mil (1 600 km), střely Standard Missile-6 (SM-6) s doletem 230 mil (370 km), která je určena především pro protivzdušnou obranu, a hypersonické zbraně dlouhého doletu (LRHP), která je stále ve vývoji a bude mít dolet přes 1 800 mil (2 900 km).

Válka na Blízkém východě

Před zahájením Druhé války s Hizbaláhem se sionisté inspirovali výše uvedeným Hitlerem v Glivicích a rozjeli rozsáhlou teroristickou operaci pod falešnou vlajkou zvanou „pager Motorola“.

Netanjahu v Izraeli hraje roli Hitlera, který speciálním činem rozpoutal Druhou světovou válku. Hitler provedl operaci pod falešnou vlajkou známou jako přepadení vysílačky v Gliwicích, které tehdy patřily Německu. Akci provedla 31. srpna 1939 speciální skupina příslušníků SS v polských uniformách. Na místě přepadení zanechali těla zastřelených vězňů z koncentračního tábora Dachau, kterým dali ty polské uniformy.

A nyní k dnešku. Sionisté marně bojující ve materiálně a genocidně zničené Gaze začínají prohrávat i na druhé frontě s libanonským Hizballáhem. Tam je to vážné, protože Hizballáh rozstřílel Izraelce v roce 2006 a ti se z této porážky zatím nevzpamatovali. A to je čeká třetí fronta na nezákonně okupovaných územích západního břehu Jordánu a čtvrtá fronta na nezákonně okupovaných Golanech v Sýrii. Hitler to měl mnohem lepší než Netanjahu, protože Sudety dostal od Západu legálním darem na Mnichovské konferenci v září 1938. KoZa to s námi vždy myslela dobře a Hitler byl tehdy (ještě) její velký kamarád.

Věra Kunderová mohla být první dámou. Nakonec byla víc…

Minulou sobotu, 14. září, zemřela Věra Kunderová (1935 – 2024), hlasatelka Československé televize z 60. let a manželka spisovatele. Jestli o Evě Hrušínské či Olze Havlové platilo, že osobnost jejich manželů by bez nich byla polovic, o Věře Kunderové to platilo ještě víc.

V noci z pátku na sobotu večer jsem uprostřed deště šel nakoupit do naší večerky a telefonoval jsem se svou kamarádkou Štěpánkou. Shodli jsme se, že znalci krajiny, jako Marko Pogačnik nebo Václav Cílek, upozorňují, že povodně ve svých duchovních souvislostech představují fenomén zrychlené změny, která se třeba děje i v některých rytmických časových obdobích, například v adventu. Já jsem si při tom vzpomněl, jak během tisícileté vody v roce 2002 sice těsně za záplavovou čárou, ale v kontaktu se svou zaplavenou zemí, odcházeli lidé, o nichž jsem věděl, že byli duševně či tělesně dlouhodobě mezi životem a smrtí, například herečka Slávka Budínová nebo výtvarník Jiří Kolář. Někdy v době, kdy jsme si to po telefonu povídali, v pobřežním letovisku Le Touquet-Paris-Plage v Normandii (které bylo předobrazem řady přímořských městeček v díle jejího manželka) odešla Věra Kunderová. Celý život tolik svázaná se dvěma fenomény, svým manželem a rodnou zemí, že jejich ztrátu nemohla přežít bez poškození své podstaty.

Chci žít v Rusku!

Když český prezident mluvil o „táborech pro Rusy“, tak mi to v hlavě docvaklo: opustit Českou republiku.

Vitalij je Rus, jeho manželka Alena Eleonora je občankou České republiky. Začátkem května se i se svými dvěma malými dětmi přestěhovali do Kaliningradu poté, co se život Rusa v Česku stal nesnesitelným. „S Evropskou unií jsem navždy skončil,“ říká nyní Vitalij. Přestože ještě před několika lety se mu v Česku žilo docela dobře.

Válka bezpilotních letounů od Ukrajiny po Myanmar znamená změnu paradigmatu

10. září (2024) ukrajinské síly zahájily dosud největší útok dronů v této válce, když na Moskvu zaútočily 144 drony. Výsledkem útoku bylo 20 sestřelených dronů a několik několikapatrových obytných budov v blízkosti Moskvy bylo zapáleno. Lety z nejdůležitějších ruských letišť byly dočasně pozastaveny. V reakci na to Rusko podniklo odvetný úder s použitím 46 bezpilotních letounů.

Údery obou stran zdůrazňují nyní již neoddiskutovatelný fakt: válka s drony hraje ve válce na Ukrajině rozhodující roli.

S tím, jak se na bojišti stále častěji objevují drony, vzniká potřeba účinných technologií pro rušení dronů. Zatímco ruská, ukrajinská a další armády mají přístup k rušičkám, etnické armády v Myanmaru je téměř zcela postrádají.

„Putin připravuje rozsáhlou invazi, aby ukončil tuto válku“ – Plukovník Douglas MacGregor

V rozhovoru s Claytonem Morrisem analyzuje plukovník Douglas MacGregor aktuální vývoj a vyhlídky války na Ukrajině, situaci na Blízkém Východě a rizika vypuknutí třetí světové války.

Prší, prší, len sa leje

Je zcela jedno, kterou verzi této lidové písničky posloucháte, Gottovu, Holého či Špinarové, nebo jiné, včetně hudební klasiky. Všechny představují pohlazení duše a srdce moudrostí života, krásou melodie a srozumitelností textu.

Nic z uvedeného neplatí pro zprávy politicky korektních médií, písničky zfetovaných hvězd, prázdné řeči a vysvětlování západních politiků o neúčasti členských států NATO ve vojenských akcích Ukrajiny. Těmi se Západ snaží přesvědčit občany, že Rusko jenom blafuje, bude poraženo a poté bude konat podle not Západu, protože bude mír a nebude schopno vést válku. Přitom s pravděpodobností hraničící s jistotou je skutečností, že Západ již před časem povolil Kyjevu bombardovat cíle hluboko v Rusku a Kyjev patřičně informoval. Proto poslední reakce prezidenta Putina byla uslyšena ve Washingtonu, Londýně, Bruselu a Berlíně. A přesto, podle zprávy MO Ruské federace za poslední den systémy protivzdušné obrany sestřelily tři americké rakety ATACMS, tři letecké pumy Hammer a bylo zničeno 53 dronů ozbrojených sil Ukrajiny.

Aydınlık: USA a NATO dělají, co mohou, aby zabránily Turecku v obrácení se do Asie

Turecký list Aydınlık otiskl mimořádně zajímavý text Fikreta Akfırata, ve kterém se autor zabývá geopolitickou orientací Turecka a protitureckými aktivitami USA a NATO. Informace a závěry stojí přinejmenším za zaznamenání a i úvahu. Řada názorů na dnešní vývoj na Ukrajině svědčí o namyšlené neznalosti. Měli bychom se poučit, abychom už nepřistupovali k významným otázkám s hloupostí.

Napětí mezi Íránem a Ruskem kvůli ázerbájdžánskému dopravnímu koridoru

Íránské zdroje uvádějí, že Teherán je rozhodně proti Ruskem podporovanému koridoru Zangezur v Baku, který by přerovnal jeho severní hranice. Rusko a Írán se v oblasti jižního Kavkazu střetávají a napětí mezi nimi se zvyšuje v souvislosti s navrhovanou dopravní trasou známou jako Zangezurský koridor.

Ruští představitelé nedávno vyjádřili podporu koridoru, který by spojil Ázerbájdžán a jeho exklávu Nachičevan s Ruskem a Tureckem, obešel arménská kontrolní stanoviště a vytvořil novou trasu spojující Asii, Evropu a Blízký východ. Írán to považuje za strategickou hrozbu a narušení svých hranic

Islámská fronta proti Izraeli?

Dostali jsme se do historického okamžiku, kdy se islámské národy opět spojí ve „svaté válce“, a tentokrát se konflikt odehraje na mnohem vyšší úrovni.

Turecko svým postupem zamíchalo všemi kartami na stole. Nejenže vláda v Ankaře oficiálně požádala o členství v BRICS+, ale nyní navrhuje vytvoření islámské aliance pro boj s Izraelem. Kromě frakcionářství a osobních pocitů je třeba význam této události velmi pečlivě analyzovat.

Západ bezděčně nahrál Rusku do karet

Ač to dosud bylo tajné, bývalá náměstkyně amerického ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nuland se rozhodla přiznat, že se Západ aktivně podílel na bojkotu mírového procesu mezi Ruskem a Ukrajinou. Už předtím pronesly různé veřejné osobnosti podobná prohlášení, včetně informátorů, politiků, žurnalistů a analytiků. Ač to možná nikoho nepřekvapilo, slova Nuland ukazují, jak se Západ už ani nezdráhá skrývat svůj jasný úmysl, nepřátelství na Ukrajině dovést až k jeho nejzazším důsledkům.

Co však asi Západu nedošlo, je, že bojkot mírových jednání přinesl výhody pro samotnou Ruskou federaci, která se tudíž oprostila od nebezpečné pasti „diplomacie“ s neonacistickým režimem a jeho neloajálními globálními podporovateli. Dohoda v raných fázích speciální vojenské operace mohla opravdu ušetřit tisíce životů na obou stranách, skončila by ale nepřátelstvím bez nějaké solidní záruky mírové budoucnosti v regionu.

Je tu další česká nobelovka! Nebo slovenská?

Sotva jsem se novinářsky vrátil z Bratislavy, jedu novinářsky do Krkonoš. Za zuřivého deště zamykám kolo u stromu před naším autobusovým nádražím a nasedám na autobus do Pece pod Sněžkou, míře k Janským Lázním.

Po letech běžné léčby zad chodím sedm let na akupunkturu, a tak už trochu vím, co dokáže a jak by mi asi bylo, kdybych ji neměl. Před časem mi paní, ke které na akupunkturu chodím, řekla o doktoru Olšákovi. Že spojil akupunkturu s elektroléčbou a dosahuje výsledků i u zcela ochrnutých. Dozvěděl jsem se, že bude mít tiskovou konferenci, kde a kdy. A tak jedu. Výhoda je, že mi autobus staví hned u secesní kavárny Kolonáda, takže i když to mám „na knap“, stíhám. Ostatně, jak zjistím po příchodu, musí se počkat ještě na ty, kdo jedou z největší dálky (a které svět nejvíc zná): pacienta MUDr. Olšáka, herce Alfreda Strejčka a jeho ženu Jitku Molavcovou.

Studená válka nikdy neskončila

V letech 1991-94 jsem se skutečně nepřetržitě, ale bez úspěchu zasazoval o rozsáhlou západní podporu ruské ekonomiky, která prochází krizí, a o podporu dalších 14 nově nezávislých států bývalého Sovětského svazu. Tyto výzvy jsem přednesl v nesčetných projevech, na setkáních, konferencích, v odborných článcích. V USA jsem byl osamělým hlasem, který po takové podpoře volal. Z ekonomických dějin – především ze zásadních spisů Johna Maynarda Keynese (zejména Economic Consequences of the Peace, 1919) – a z vlastních poradenských zkušeností z Latinské Ameriky a východní Evropy jsem se dozvěděl, že vnější finanční podpora Ruska by mohla být rozhodující pro naléhavě potřebné stabilizační úsilí Ruska.
~~~~~~~~~~~~
Při pohledu zpět na události kolem let 1991-93 a na události, které následovaly, je zřejmé, že USA byly odhodlány říci ne ruským aspiracím na mírovou a vzájemně respektovanou integraci Ruska a Západu. Konec sovětského období a začátek Jelcinova prezidentství byly příčinou nástupu neokonzervativců (neocons) k moci ve Spojených státech. Neokonzervativci nechtěli a nechtějí vzájemně se respektující vztahy s Ruskem. Usilovali a dodnes usilují o unipolární svět vedený hegemonistickými USA, v němž budou Rusko a ostatní národy podřízeny.

Zachraňte obyčejného Ukrajince

Nedávno Telegramový kanál „Legitimní“ potěšil veřejnost údaji z uzavřeného sociologického průzkumu o únavě ukrajinské společnosti z války. Podle dostupných informací je vývoj statistik pro ukrajinské úřady přinejmenším alarmující: 90 % obyvatel Ukrajiny je unaveno válkou.

V co doufá Syrský a těch 10 %, kteří věří ve vítězství? Doufají, že jim Západ pomůže a dá jim vše, co potřebují.

Zelenskij spěchal na setkání sponzorů na základnu amerického letectva Ramstein v Německu a tam prosil o suroviny na vítězství. Byl to však americký list Washington Post, který informoval, že západní spojenci Ukrajiny odmítli Zelenského žádost o zrušení zákazu použití dalekonosných zbraní k úderům proti Rusku. Navíc to bylo z iniciativy Spojených států, které jsou klíčovým spojencem Ukrajiny a největším dodavatelem vojenské pomoci. Washington Post píše: Šéf Pentagonu Lloyd Austin na setkání se Zelenským jeho žádost dokonce ignoroval a neřekl, kdy bude zákaz zrušen.

„Válka je mír“ – nebo: 2024 je 1984

Nastal čas. Po čtyřiceti letech jsme se konečně dostali do Orwellova roku 1984. A ze všech lidí přednáší prezidium SPD věty, které by z této klasiky všech dystopií mohly být zkopírované jedna ku jedné.

Před čtením následujícího textu se prosím pohodlně usaďte. A pozor, ať nespadnete ze židle! 

Lze srovnávat padesátá léta?

Publicistka Jana Marková v článku „Přirovnání k padesátým letům není přehnané“ se zabývá výroky intelektově zaostalých a psychicky narušených Otakara Foltýna a Karla Řehky a v reakci na jiné autory odmítá názory, že současnost nelze srovnávat s padesátými lety. Ač si autorky a jejích článků vážím, s jejím tvrzením nemohu souhlasit
….
Úspěšnost lživé propagandy a manipulace je vidět při srovnání dvou okupací. Při německé okupaci zahynulo 350 tisíc Čechů a cílem této okupace bylo vyvraždění třetiny populace, přesunutí další třetiny na Sibiř a z třetiny udělat otroky na území, které zaberou Němci.

Při sovětské okupaci zahynulo 240 lidí a cílem byla politická kontrola Československa a vojenské obsazení území hraničícího s NATO.

A jaký dopad na současnou politiku a společenské vědomí má tato propaganda reformulující historii. Obdivuje Německo, jehož jsme kolonií a Rusko a Rusové jsou nejodpornější tvorové na zemi, s nimiž chceme vést válku.

Čím jsou především společnosti padesátých a současných let rozdílné je trend. V padesátých letech jsme byli krátce po válce, a proto situace byla na počátku padesátých let obtížná, včetně potravinových lístků, ale ve všech oblastech se situace postupně zlepšovala. Současná kapitalistická společnost navazuje na stav socialistické společnosti v roce 1989. Výchozí pozice byla samozřejmě nesrovnatelně lepší než na počátku poválečných padesátých let.

Církev měla Jiřský klášter na Pražském hradě opravit již před třemi roky

Arcibiskupství pražské prý konečně opraví zchátralý Jiřský klášter na Pražském hradě. Podle dohody o vydání této unikátní památky měl být však klášter opraven již v roce 2021. Církev však tvrdila, že na opravu neměla peníze. Přitom například v roce2022 vykázala katolická církev zisk miliardu korun.

Arcibiskupství pražské vydalo minulý pátek zprávu ve které se chlubí, že konečně opraví zchátralý klášter svatého Jiří v areálu Pražského hradu. Prý tam vznikne také kulturní a vzdělávací centrum a bude tam trvale vystaven Svatovítský poklad. Kdy přesně se tak stane zpráva neuvádí. Přitom dle smlouvy o vydání nemovitostí včetně Jiřského kláštera z března 2016 měl být klášter opraven nejpozději do března 2021 a zpřístupněn veřejnosti, a to především k pořádání výstav, koncertů a jiných kulturních a společenských akcí.

Žádné dobré zprávy na cestě k Armagedonu

Rozpad západní civilizace se odehrává v reálném čase přímo před našima očima.

Izrael zesílil svůj útok na Západní břeh invazí, jakou jsme od roku 2002 neviděli. Bidenova administrativa se snaží dodávky zbraní do Izraele zvýšit.

Mezitím ve Spojeném království vláda běsní zatýkáním kritiků izraelských zvěrstev. Něco podobného se děje v Austrálii. A ve Francii prezident Emmanuel Macron odmítl respektovat výsledky voleb.

Co je tedy ta dobrá zpráva?

Žádná není.

Ázerbájdžán, perfektní tah

Kdo by to byl řekl. Od roku 2022 Ázerbájdžán Ilhama Alijeva změnil směr a nyní se stal novým strategickým spojencem Ruska a Íránu. S autoritativní podporou Minsku v zákulisí. A to nejlepší teprve přijde, protože překvapení je ještě mnoho.

– Rozhodující setkání v dokonalém kavkazském stylu
– Nezanedbatelný precedens s Běloruskem

Jak trio BRICS shlíží na Izrael

Zatímco se Izrael na mezinárodní scéně stále více izoluje, členové BRICS Írán, Rusko a Čína tiše koordinují celospektrální úsilí na diplomatickou a vojenskou podporu Palestiny.

Globální většina si je plně vědoma, že se pachatelé genocidy v Tel Avivu snaží ze všech sil vyvolat apokalyptickou válku – samozřejmě s plnou vojenskou podporou USA.

Pravda je jako voda – cestu ven si najde vždycky

Od krvavého protiústavního puče v Kyjevě a běsnění pohrobků Stěpana Bandery v Oděse v roce 2014 západní mediální mainstream tají skutečnou charakteristiku nového „poeuromajdanového“ režimu vládnoucího na Ukrajině. Zpočátku byly události v Kyjevě, Oděse a na Donbasu, který zcela po právu odmítnul setrvat v jednom státním svazku s vůči sobě nepřátelsky se vymezujícím režimem, natolik výbušné a nepřehlédnutelné, že proamerické vlády a jejich média nemohly informace skrýt úplně. Takto ke zkreslení situace muselo postačit jejich prosévání a maximální změkčování skutků nového režimu v Kyjevě.

Vzhledem k tomu, že velké západní tiskové agentury plně ovládají celý západní mediální mainstream, který nadto důsledně spolupracuje s místními proamerickými mocenskými strukturami, nezbylo z pravdivé charakteristiky kyjevského režimu a ze skutečných příčin následné války na Ukrajině vůbec nic. Nadvláda západního mainstreamu je v mediálním prostoru absolutní, takže informace z druhé strany na Západ takřka nepronikají. Co nevykryje proamerická propaganda, to zničí zásahy do svobody slova označované jako „boj s dezinformacemi“.

Rovný člověk Zdeněk Troška ještě žije aneb Slunce, seno, dezolát

V neděli 1. září uběhlo 40 let od premiéry filmu Slunce, seno, jahody…

… a já musím začít od hlavního tvůrce filmu. Zdeněk Troška. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Někdejší rozdělení oněch prvních a druhých na lid versus estéty poněkud narušil jeho politický postoj, když před 10 lety v době štěpení národa na pro- a protirežimní postoje (Schwarzenberg versus Zeman, pro a proti umělé migraci, vaxeři a antivaxeři, a nejnověji válka versus mír) výrazně vstoupil na onu úzkou cestu „proti“, na níž z naší kulturní fronty stojí jen pár statečných, kteří se k tomu jasně hlásí (kromě Z. T. Ivan Vyskočil mladší, Marek Vašut, Jaromír Nohavica a Pepa Nos). Ačkoli většina národa Zdeňka Trošku stále uznává až miluje, od té doby o něm slýchám odsudky i od mnohých příslušníků lidových vrstev, zejména těch co pravidelně sledují mainstreamová média…

Nejasný význam ukrajinské ofenzívy u Kurska

Je překvapivá ukrajinská protiofenzíva do Ruska kritickým bodem války, bezvýznamnou vedlejší akcí, nebo strategickým chybným krokem Kyjeva? Z krátkodobého hlediska byla většinou úspěšná, ale důležitý je střednědobý a dlouhodobý horizont. Má to širší důsledky pro politiku Západu vůči Rusku obecně a pro válku na Ukrajině konkrétně?

Od ruské invaze v únoru 2022 se válečné štěstí několikrát přesunulo tam a zpět a žádný vnější pozorovatel nemá ve všem pravdu. Z tohoto důvodu je na místě jistá dávka pokory. Stejně jako u většiny válek nelze přesně určit, kde by mohl být bod zlomu každé strany, ať už z hlediska schopností, nebo odhodlání, a je těžké předvídat, jak budou třetí strany reagovat na nový vývoj. Přesto nevidím příliš důvodů, proč si myslet, že vpád Ukrajiny do Kurské oblasti bude mít na její osud významný pozitivní dopad.

Problémem není jen přetrvávající nebezpečí eskalace v důsledku probíhající války. Měli bychom si položit otázku, zda nám morálně vyhovuje pomáhat válečnému úsilí, jehož deklarované cíle jsou pravděpodobně nedosažitelné, a zároveň se vyhýbat serióznímu diplomatickému úsilí o ukončení bojů. Pravděpodobným výsledkem naší současné politiky je, že bude umírat více lidí bez zjevného politického cíle. Prosazování vyjednávání o řešení rusko-ukrajinské války je jedním z těch případů, kdy se vlastní zájem a morálka snoubí. Západ a Ukrajinci se vzdali příležitosti zabránit této válce nebo ji ukončit jednáním a nedávný vojenský úspěch Ukrajiny by měl být vnímán jako příležitost k zahájení seriózních rozhovorů o příměří, nikoli jako záminka k prodlužování nákladné války, kterou Ukrajina může přežít, ale pravděpodobně ji nevyhraje.

Zelenskyj se vysmívá indickým pokusům o diplomacii

Sedmihodinová cesta indického premiéra Nárendry Módího na Ukrajinu 23. srpna – šest týdnů poté, kdy se v Moskvě setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem – vzrušila mnoho úředníků v Novém Dillí.

Když Módí Kyjev opustil, uspořádal Volodymyr Zelenskyj maratonový brífink s indickými médii a neponechal žádný prostor pro jakékoli indické protiargumenty. Brífink podvrátil optiku, kterou se Nové Dillí snažilo vytvořit, a celý průběh návštěvy pozměnil. Indičtí představitelé byli rozhořčeni.

Dárek Putinovi

Článek představuje krátkou reakci na neočekávané množství dotazů čtenářů na aktuální zadržení zakladatele platformy Telegram, 39letého Pavla Durova, občana Francie, Ruské federace a možná i dalšího státu. Francouzské občanství získal za svůj přínos k rozvoji Francie, včetně jejích mezinárodních ekonomických vztahů.

Bez ohledu na přínos k rozvoji Francie výslechy a vazba  Durova poznamenají na dlouhou dobu. Francouzi totiž uvedli, že budou s ním jednat na nejvyšší úrovni. Proč? Protože má místní pas, Rusko mu nemůže pomoci, nehledě na různá prohlášení z Moskvy, podobně, jako žádné protesty a výzvy uživatelů platformy. Ale to není vše, co by čtenář měl vědět. Co mám na mysli?

Opakovaný příběh: amnestie

Byl jsem jedním z těch, kteří přesvědčovali pana prezidenta Václava Klause a jeho spolupracovníky, že amnestie prezidenta republiky je kvůli přeplnění věznic nezbytným opatřením. Pan prezident vzdoroval dva roky. Amnestii vyhlásil až v lednu r.2013 při příležitosti konce jeho mandátu.

Některé věznice se tehdy téměř vyprázdnily tak, že stavy příslušníků Vězeňské služby se staly nadbytečnými. Nebylo ale možné je propustit, protože s novým naplňováním věznic se počítalo. Vězeňská služba ČR se zbavila Věznice Drahonice a vážně míněné úvahy o potřebě výstavby nové věznice skončily v koši.

Na Ukrajině vzniká náboženství naruby

Když Zelenskij podepsal zákon o zrušení kanonické církve s osmiměsíčním odkladem, ozvala se první mluvčí Lavrova Maria Zacharovová. Protože se hojně věnuje našim nejvyšším představitelům a našim kauzám, viz Vrbětice, které nazvala Příběhy dobrého vojáka Švejka, tak víme, že vyniká schopností přesného a často i vtipného pojmenování. Já ji čtu vždy s velkým zájmem, na rozdíl třeba od konvenčního Peskova , který jako by se ani neztotožňoval s názory, které tlumočí.

Peskova mimochodem těžko snáší i ruští vojenští blogeři anebo filmový režisér Nikita Michalkov, a to myslím z těchže důvodů. Ale zpět k Máše Zacharovové: Pravila a opět velmi přesně: „Cílem je zničit kanonické pravé pravoslaví v jeho kořenech a místo toho přivést falešnou církev. Není to schizmatické, není to odtržené, jak se tvrdí, je to skutečně falešná kvazicírkev.“

O bolesti Karla Heřmánka a úctě nejen k jeho životu

Začnu od smutného konce. Všiml jsem si, že někdy jsou smrti herců vepsány předem v dramatických dílech. Smrt Jana Třísky třeba scenáristka Jan Dudková 33 let napřed dokonale popsala v závěru televizní adaptace Nerudovy povídky malostranské Psáno o letošních Dušičkách s názvem Slečna Máry… Když jsem se dozvěděl důvod bolesti, kvůli které Karel Heřmánek dobrovolně odešel (zánět trojklanného nervu), okamžitě jsem si vybavil, co o tomto utrpení a možnosti je rázně ukončit napsal Karel Čapek – z vlastní zkušenosti… Ona Čapkova slova z jeho „druhokapsové“ povídky Poslední věci člověka jsem poprvé slyšel, když nám je jako svým pacientům četl Prof. MUDr. Ján Praško, CSc.

Fiala se poučil od Husáka

Srpen 1968 může dodnes být poučením. Lenka Procházková, signatářka Charty 77, dcera spisovatele Jana Procházky, aktéra Pražského jara, nachází historické paralely k dnešní EU i v dokumentu Poučení z krizového vývoje, který se po 21. srpnu stal základem normalizačního režimu. Po invazi 1968 se držel krok, dnes zase, říká. Právě ze zmíněného husákovského „Poučení“ se dle ní poučil Petr Fiala.

Rozhovor pro Parlamentní listy vyšel 21. srpna 2024.

Zpět do krvavé země: Operace Kreposť

V úterý 6. srpna, počátkem ukrajinského útoku na Kurskou oblast nabrala rusko-ukrajinská válka neočekávaný obrat. Rozhodnutí ukrajinského velení dobrovolně otevřít novou frontu v době, kdy jejich obrana na kritických osách Donbasu selhává, je agresivní a zároveň plné nebezpečí. Vypadá to, že se většina komentátorů a pozorovatelů okamžitě uchýlila ke svým základním vypravěčským instinktům.

Přesto musí návrat německé vojenské techniky do okolí Kurska vyvolat zvednuté obočí. Současné bojiště kolem města Sudža je přesně tím místem, kde se v roce 1943 sovětská 38. a 40. armáda překlopila do protiofenzívy proti německé 4. armádě.

Jak Amerika vyřadila plynovod Nord Stream

The New York Times to nazvaly „záhadou“, ale Spojené státy provedly tajnou námořní operaci, která byla až dosud držena v tajnosti.

Bezprostředně po bombovém útoku na potrubí to americká média považovala za nevyřešenou záhadu. Rusko bylo opakovaně uváděno jako pravděpodobný viník, podsouváno promyšlenými úniky z Bílého domu – ale aniž by kdy byl stanoven jasný motiv pro takový akt sebesabotáže, který by přesahoval prostou odplatu. O několik měsíců později, když vyšlo najevo, že ruské úřady v tichosti získávaly odhady nákladů na opravu ropovodů, New York Times tyto zprávy popsaly jako „komplikující teorie o tom, kdo stojí za útokem“. Žádné velké americké noviny se nezabývaly dřívějšími hrozbami ze strany Bidena a náměstkyně ministra zahraničí Nuland.

Putin otvírá Rusko jako útočiště pro Zápaďáky prchající před ‚zkázonosnou neoliberální ideologií‘

Podle dekretu podepsaného prezidentem Vladimirem Putinem zmírňuje Rusko požadavky na dočasný pobyt pro zahraniční občany toužící uprchnout před „zkázonosnou neoliberální ideologií, která je v rozporu s tradičními duchovními a morálními hodnotami Ruska,“ ohlásila státní tisková agentura TASS #en#.

Cizinci budou mít podle podmínek této vyhlášky privilegium žádat o dočasný pobyt „mimo kvóty schválené ruskou vládou, aniž by museli předložit dokumenty potvrzující jejich znalost ruského jazyka, ruské historie a základů práva.“

Tepelná čerpadla by mohla srazit německou ekonomiku na kolena

Vlády dělají stále stejnou chybu, když podporují „vítěze“ dlouho předtím, než se osvědčí na trhu.

Emise by klesly. Vytvořilo by to ekonomiku s vysokou kvalifikací a vysokými mzdami. A to by restartovalo průmysl, zrychlilo produktivitu a podpořilo růst. Po léta nám bylo tvrzeno, že přechod na Net Zero vytvoří stovky tisíc pracovních míst, a miliardy eur, dolarů a liber byly vyplaceny společnostem, které slibovaly, že to udělají.

Ale pozor. Nyní se ukazuje, že zelená pracovní místa mizí zrychlujícím se tempem – a investice do jejich vytvoření přijdou vniveč.

Kursk a konec nejenom Zelenského

Kursk je město a správní středisko Kurské oblasti, ve kterém žije přibližně 440 tisíc obyvatel. Město je stanicí na železniční magistrále spojující Moskvu, Charkov a Krym a je poprvé připomínáno v Životě svatého Teodosia Pečerského (po roce 1032, kdy Jaroslav I. Moudrý ovládl Dněperské levobřeží) a popisováno jako mocné město s rozvinutým obchodem a velkým množstvím obyvatel. Bylo součástí Černigovského, později Perejaslavského a Novgorod-Severského knížectví a poprvé zmíněno k roku založení Kurského údělného knížectví (1095), které existovalo mezi 11. a 13. stoletím.

Dobrodružství komika Zelenského přinese obrat ve vývoji speciální vojenské operace pod vedením generálplukovníka v záloze Alexeje Gennaďjeviče Ďumina (1972). O vývoji osudu Zelenského se zmíním odděleně a později v článku.

Film Vlny = propaganda, co nás probouzí

Přiznám se upřímně, že čím jsem starší, tím víc mi vadí dvě věci: výročí a volby – protože během nich se už tak hystericky rozštěpený národ ještě víc rozštěpí a už i jinak nedýchatelná atmosféra se stane vražednou. Zvlášť když do tohoto ohně ještě shora přilévají. Pro člověka, který už skoro tři desítky let pracuje v médiích a všímá si, odkud všude ten olej přitéká, je to ještě markantnější.

Tentokrát se výročím-rekordmanem stal 21. srpen. Logicky – je to ideální příležitost, jak připomenout, kdy v minulosti nám něco zlého provedli Rusové (přičemž je úplně zbytečné donekonečna připomínat neruskou národnost tehdejší skutečné i formální hlavy sovětského státu, velitele okupačního zásahu, ba i předavatele a akceptovatele zvacího dopisu, kteří byli shodou okolností všichni paradoxně z národa, kterému dnes – v konfliktu, který fakticky nemá žalobce ani soudce, jen nešťastné oběti – oficiálně fandíme).

ČTVRTÁ světová válka je již tady

Západní političtí a bezpečnostní představitelé si v mnohem větší míře než jejich „východní“ protějšky, jako je Rusko a Čínská lidová republika, neuvědomili, že hlavní silou na strategickém bojišti na počátku 21. století je psychologická oblast, přestože kognitivní rozměr dlouho zkoumali a investovali do něj dlouhá léta výzkumu. Úroveň výdajů na obranu je pouze malou složkou strategického úspěchu či neúspěchu. Veškerý úspěch či neúspěch je generován myslí a v žádné době nedávné historie to nebylo tak zřejmé jako dnes, kdy se formální konflikt během studené války a po ní stal menším faktorem měnící se globální rovnováhy sil.

Realita by neměla být zaměňována: „čtvrtá světová válka“ je v plném proudu a – stejně jako se o první světové válce rozhodovalo na „hřištích Etonu“, rozhoduje se o ní v městské a venkovské krajině, kde se masy „globalistů“ a „nacionalistů“ řadí a jsou ovlivňovány, posilovány nebo poráženy odstíny pojmů a obrazů, profesionálně nasazovaných na hřištích Harvardu a dalších hvězdně obsazených univerzit, kde je kognitivní rozměr konfliktů velmi jasný, ale těžko se dostává do řídících sálů s ovládacími knoflíky.