Kdo by to byl řekl. Od roku 2022 Ázerbájdžán Ilhama Alijeva změnil směr a nyní se stal novým strategickým spojencem Ruska a Íránu. S autoritativní podporou Minsku v zákulisí. A to nejlepší teprve přijde, protože překvapení je ještě mnoho.
…
– Rozhodující setkání v dokonalém kavkazském stylu
– Nezanedbatelný precedens s Běloruskem
S tím, jak má Joe Biden letos opustit Bílý dům, se jeho jednorázové prezidentství začíná dostávat do hledáčku, aby se zjistil jeho odkaz. Co byl a je tenhle Biden za prezidenta? V jaké míře se mu podařilo dosáhnout cílů své zahraniční politiky? Co jeho éru charakterizovalo? Na rozdíl od Trumpova – „Udělat Ameriku opět velikou“ – a následného „odchodu“ USA ze Středního východu a z amerických „válek navždy“ v Afghánistánu, je hlavním odkazem Bidena jeho intervencionistická zahraniční politika. Jeho intervence se však nepodobaly přímým vojenským intervencím za administrativ Bushe a Obamy. Byly spíše nepřímé, v čemž USA zůstávají předním hráčem, jak otevřeným, tak skrytým. Účelem byla náprava „škod“, které Trumpova administrativa na americké nadřazenosti napáchala.
Je překvapivá ukrajinská protiofenzíva do Ruska kritickým bodem války, bezvýznamnou vedlejší akcí, nebo strategickým chybným krokem Kyjeva? Z krátkodobého hlediska byla většinou úspěšná, ale důležitý je střednědobý a dlouhodobý horizont. Má to širší důsledky pro politiku Západu vůči Rusku obecně a pro válku na Ukrajině konkrétně?
Od ruské invaze v únoru 2022 se válečné štěstí několikrát přesunulo tam a zpět a žádný vnější pozorovatel nemá ve všem pravdu. Z tohoto důvodu je na místě jistá dávka pokory. Stejně jako u většiny válek nelze přesně určit, kde by mohl být bod zlomu každé strany, ať už z hlediska schopností, nebo odhodlání, a je těžké předvídat, jak budou třetí strany reagovat na nový vývoj. Přesto nevidím příliš důvodů, proč si myslet, že vpád Ukrajiny do Kurské oblasti bude mít na její osud významný pozitivní dopad.
…
Problémem není jen přetrvávající nebezpečí eskalace v důsledku probíhající války. Měli bychom si položit otázku, zda nám morálně vyhovuje pomáhat válečnému úsilí, jehož deklarované cíle jsou pravděpodobně nedosažitelné, a zároveň se vyhýbat serióznímu diplomatickému úsilí o ukončení bojů. Pravděpodobným výsledkem naší současné politiky je, že bude umírat více lidí bez zjevného politického cíle. Prosazování vyjednávání o řešení rusko-ukrajinské války je jedním z těch případů, kdy se vlastní zájem a morálka snoubí. Západ a Ukrajinci se vzdali příležitosti zabránit této válce nebo ji ukončit jednáním a nedávný vojenský úspěch Ukrajiny by měl být vnímán jako příležitost k zahájení seriózních rozhovorů o příměří, nikoli jako záminka k prodlužování nákladné války, kterou Ukrajina může přežít, ale pravděpodobně ji nevyhraje.
Obsah:
World Economic Forum (Světové ekonomické fórum, WEF) je dobře financovaná organizace, kterou mnozí považují za teroristickou, které je dovoleno bez následků způsobovat chaos v celosvětové populaci. Klaus Schwab a jeho „fórum“ roky hlásají, jak změní životy mas, ale všichni přimhouří oči. Řekli nám, že budeme jíst brouky, řekli nám, že nebudeme nic vlastnit, už nějakou dobu varují před svými zlověstnými plány. WEF infiltrovalo vládní kabinety a změnilo levicovou stranu politiky v každé jedné západní zemi. Nedávno vydal WEF zlověstný článek varující, že se v blízké budoucnosti musíme připravit na „éru šokových událostí“.
Pro každého, kdo se pokouší předpovědět budoucnost lidstva, je kniha Paula Ehrlicha The Population Bomb / Populační bomba z roku 1968 varovným příběhem. Na základě tehdy populárního malthusiánského přesvědčení, že svět je odsouzen k zániku kvůli vysoké porodnosti, Ehrlich předpověděl: „V 70. letech 20. století zemřou stovky milionů lidí hlady.“ Přišel s drastickými řešeními, včetně přidávání chemikálií do pitné vody, aby populaci sterilizoval.
Ehrlich se stejně jako mnozí další mýlil. To, čeho se měl obávat, byla klesající porodnost a populační kolaps. Téměř 60 let poté mnozí předpovídají, že se svět bude brzy reprodukovat méně, než je míra reprodukce.
Ale podle mých výpočtů už tam jsme.
…
Pokud je vám 55 let nebo méně, jste pravděpodobně svědky něčeho, co lidé nezažili už 60 000 let, a to ani během válek nebo pandemií: trvalého poklesu světové populace.
Podle nedávné studie vědců z německého superpočítačového centra Jülich, Bristolské univerzity a německé laboratoře LAION vykazují i ty nejpokročilejší modely umělé inteligence (chatboty) naprostou neschopnost řešit nejjednodušší logické problémy.
Ve své zprávě Alice in Wonderland: Simple Tasks Showing Complete Reasoning Breakdown in State-Of-the-Art Large Language Models / Alenka v říši divů: Jednoduché úlohy vykazující naprosté selhání uvažování u nejmodernějších velkých jazykových modelů vědci píší o „dramatickém zhoršení funkcí a schopností uvažování“ u testovaných chatbotů. Naznačují, že modely sice mají potenciál pro základní uvažování, ale nedokážou ho důsledně uplatnit.
…
Nikdy nekončící závody AI v prostředí, kde všichni chatboti bez výjimky nejsou schopni jednoduché logiky, hrozí nepředvídatelnými důsledky v oblasti použití zbraní AI.
Střela s AI má řešit nejjednodušší logické problémy, nikoliv skládat vysoce inteligentní texty.
Západní političtí a bezpečnostní představitelé si v mnohem větší míře než jejich „východní“ protějšky, jako je Rusko a Čínská lidová republika, neuvědomili, že hlavní silou na strategickém bojišti na počátku 21. století je psychologická oblast, přestože kognitivní rozměr dlouho zkoumali a investovali do něj dlouhá léta výzkumu. Úroveň výdajů na obranu je pouze malou složkou strategického úspěchu či neúspěchu. Veškerý úspěch či neúspěch je generován myslí a v žádné době nedávné historie to nebylo tak zřejmé jako dnes, kdy se formální konflikt během studené války a po ní stal menším faktorem měnící se globální rovnováhy sil.
…
Realita by neměla být zaměňována: „čtvrtá světová válka“ je v plném proudu a – stejně jako se o první světové válce rozhodovalo na „hřištích Etonu“, rozhoduje se o ní v městské a venkovské krajině, kde se masy „globalistů“ a „nacionalistů“ řadí a jsou ovlivňovány, posilovány nebo poráženy odstíny pojmů a obrazů, profesionálně nasazovaných na hřištích Harvardu a dalších hvězdně obsazených univerzit, kde je kognitivní rozměr konfliktů velmi jasný, ale těžko se dostává do řídících sálů s ovládacími knoflíky.
Zoufalství ukrajinských orgánů a orgánů NATO se naplno projevuje v Kurské oblasti a v Záporožské jaderné elektrárně. Pokud čtete většinová média, jásají a oslavují „drtivé“ ukrajinské vítězství a naprosté ztrapnění Vladimira Putina. Má to jen jeden maličký problém – jsou to kecy.
…
Ukrajinský Zelenskyj se rychle snaží odvést pozornost od útoku na ZNPP tvrzením, že ho provedli Rusové. Dobrý pokus, Vladimíre. Možná bys měl omezit množství šňupání, které si cpeš do té své prázdné hlavy. Zelenskij a plánovači NATO se opět hrubě přepočítali a vsadili spoustu ukrajinských životů na polovičatý plán. Tohle ruskou odhodlanost neoslabí, to naopak rozpálí do běla rozpálené peklo. Kvůli této šílené operaci zemře více Ukrajinců.
…
…
Zdá se, že v Rusku se blíží ke konci případ Wagner Group vs. Ministerstvo obrany. Zhruba osm náměstků ministra obrany bylo zbaveno funkce a někteří z nich byli zatčeni. Obecnou stížností se zdá být korupce. Bývalý ministr obrany generál Šojgu byl po Putinově znovuzvolení přeřazen do funkce tajemníka Rady bezpečnosti. Nový ministr obrany Bělousov je civilista a pochází z ekonomického a podnikatelského prostředí.
…
Čína, Indie a Rusko čelí ve vztahu k USA stejnému problému jako Írán ve vztahu k Izraeli: Měly by následovat příkladu USA v podobě atentátů, převratů, barevných revolucí a ovlivňování voleb, nebo ne?
Je známo, že tehdejší ministr zahraničí Sebastian Kurz v roce 2014 velmi silně vedl kampaň za zavedení sankcí proti Rusku, ale od této situace uplynulo hodně času a přesto neutrální stát jako Rakousko je stále v souladu se sankční politikou proti Rusku.
Chování proti národním zájmům je okamžitě odměněno strukturami v pozadí. Přestože Rakousko bylo vždy místem zprostředkování mezi rivaly v Evropě, s podporou sankcí proti Rusku se to radikálně změnilo. Již v roce 2014 bylo předkládáno jako příklad všem evropským politikům, jak je důležité sankce proti Rusku zavést.
Stojí za zmínku, že Jižní velitelství USA (SOUTHCOM) pečlivě sleduje realizaci čínských infrastrukturních projektů v regionu a s dokončením stavebních prací se otázka Chancay stává pro Washington stále důležitější. Začátkem března 2024 předložila šéfka SOUTHCOM, generálka Laura Richardsonová Výboru pro ozbrojené služby Sněmovny reprezentantů zprávu o zvýšených výzvách, kterým Spojené státy čelí v Latinské Americe. Richardson kladla zvláštní důraz na zvýšení obchodního a ekonomického vlivu Číny v regionu: od roku 2002 do roku 2022 se obchodní obrat mezi Čínou a zeměmi Latinské Ameriky zvýšil z 18 miliard dolarů na 450 miliard dolarů a do roku 2035 to bude 700 miliard dolarů. Vývoz z Peru do Číny v roce 2023 činil 23 miliard dolarů, což představuje nárůst o 300 % oproti 5 miliardám dolarů v roce 2010.
Obsah:
Obsah:
Deník New York Times uvedl, že ruský ministr obrany Andrej Bělousov nedávno telefonoval ministru obrany Lloydu Austinovi, „aby mu předal varování, jak tvrdí dva američtí představitelé a další úředník, který byl o hovoru informován: Rusové zjistili, že se připravuje ukrajinská tajná operace proti Rusku, která má podle nich požehnání Američanů. Byl si Pentagon vědom tohoto spiknutí, zeptal se pan Bělousov pana Austina, a jeho potenciálu zvýšit napětí mezi Moskvou a Washingtonem?“
Austin zjevně popřel odpovědnost USA, ale učinil by tak bez ohledu na pravdu. Bělousovova otázka ukázala rostoucí riziko zástupné války Washingtonu. Bohužel, ujištění Bidenovy administrativy mají vzhledem k její převažující roli v konfliktu jen malou váhu. Americká přítomnost na Ukrajině byla na začátku velká a rostla spolu s konfliktem. Veřejná prohlášení o odpovědnosti za zabití ruských generálů a potopení ruských lodí účast Washingtonu potvrdila.
Maďarský premiér Viktor Orbán každoročně pronáší v sedmihradském městě Tuschnad (Băile Tușnad, maďarsky Tusnádfürdő) projev, který svět sleduje s napětím. Letošní projev byl podle mého názoru druhým nejdůležitějším, který kdy pronesl.
To, co řekl letos, bylo důležité, protože předložil kompletní analýzu stavu světa, nastínil předvídatelný vývoj do roku 2050, lokalizoval místo Maďarska v tom všem a oznámil „velkou strategii“, s níž by Maďarsko mělo maximalizovat své šance na úspěch v tomto novém světovém řádu uprostřed epochálních změn naší doby – protože tyto změny jsou zároveň příležitostí.
Podle Orbána bude americká politika usilovat také o přilákání evropského finančního a hospodářského potenciálu do Ameriky. Již nyní lze pozorovat, že velké evropské společnosti raději investují v USA – mimo jiné proto, že se EU svou politikou sankcí „střelila do nohy“ a poškodila konkurenceschopnost Evropy.
Obsah:
Indický WION v pátek s odvoláním na nejmenované diplomatické zdroje informoval, že premiér Módi plánuje koncem srpna návštěvu Kyjeva. To bylo překvapivé vzhledem k tomu, že si v polovině července Indie předvolala ukrajinského velvyslance, aby si stěžovala, že Zelenskyj veřejně urazil Módiho, když navštívil Rusko.
Analyzovali jsme, že když Ukrajina zaútočila na vůdce nejlidnatější země, riskovala ztrátu podpory globálního Jihu, ale pak se stalo něco zásadního, co kalkulaci Dillí změnilo.
„Německo musí zůstat kotvou stability Evropy,“ řekl kancléř Olaf Schoz poté, když jeho koalice před letními prázdninami schválila rozpočet.
Není přesně jasné, jak zamázla schodek ve financování zhruba 25 miliard euro. Neobtěžovala se totiž poskytnout podrobné vysvětlení.
Ministr financí Christian Linder byl asi zaneprázdněn jinými věcmi, jako že vystavil svůj obrázek, na kterém během nedávného vojenského cvičení třímá raketu Stinger.
Děkuji spřízněné duši a jednomu z mála přátel v české kotlině, Bohuslavu Benešovi (původním povoláním vojenský chemik v Bohem požehnaném věku s jasným myšlením) za možnost seznámit se podrobněji se životem mladého odvážlivce z chudých jižních Čech, malé obce Záboří na usměvavém Blatensku, Adolfem Jáchymem Sabathem (1866-1952).
Seznámení s ním přes vyprávění, knihu nazvanou „Čech v americkém Kongresu“ (vydanou Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR v roce 2020, ISBN 978-80-7422-755-4 (NLN) a vlastní prověrku některých informací mi umožnilo hlouběji uvědomit si podobnosti osobního života s některými velikány, kteří působili mimo svoji domovinu a skutečnost, že nevděk světem vládne. A je jedno v jaké formě.
Obsah:
Od začátku listopadu 2022 si Američané uvědomovali, že válka je prohraná, a naléhali na Zelenského, aby jednal s Ruskem. Počítali s tím, že masivní sankce na začátku roku 2022 přinesou Rusku kolaps a porážku, ale brzy pochopili, že to nebude fungovat. Naléhali proto na Zelenského, aby s Rusy zahájil jednání.
Nechtěli Ukrajinu opustit a dodávali jim zbraně, protože nemohli ustoupit. Pro USA však bylo počátkem roku 2023 jasné, že ukrajinská protiofenzíva nebude úspěšná. Jak vysvětluji ve své knize, byli to Evropané, kdo byl nejfanatičtější.
U nás se na současné situaci přímo podíleli tři aktéři: zpravodajské služby, které byly (a stále jsou) neschopné pochopit situaci, novináři, z nichž se stali propagandisté, a politici, jejichž míra neznalosti, nekompetentnosti a intelektuální kapacity by nás měla znepokojovat. Na druhé straně se evropští voliči nemýlili!
…
Problém spočívá v tom, že Západ nemá žádná kritéria, která by definovala, co by mohlo být úspěchem. Protože nemá definovaný cíl, nemá ani strategii, jak ho dosáhnout, a proto nemůže definovat, co by mohlo být vítězství. To se mimochodem stalo v dubnu 2024, kdy ministr obrany Lloyd Austin při slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly nedokázal formulovat, co by mohlo být vítězstvím pro Ukrajinu.
Nakonec to není žádné překvapení, protože takto naši politici a armáda řídí naše země už čtvrt století!
Národní státy vzdorující civilizaci dolaru a přízračným strážcům Práva a Demokracie se jeví jako funkční ekvivalent smysluplných projevů zaniklého komunismu. Stejně jako jeho nejednoznačná a rozporuplná přítomnost v průběhu studené války, tak i dnes samotná přítomnost takzvaných „darebáckých států“ (globální verze brutálních Sullových čistek prováděných humanitárním imperialismem), jejichž často velmi hluboké meze by rozhodně neměly být podceňovány, nadále poukazuje na ne-jedinečný a ne-cílený charakter nomosu ekonomiky; a právě proto umožňuje uvažovat o změně – ať už ve vztahu ke kapitálu, nebo k samotným „darebáckým státům“ -, jehož jménem by bylo možné orientovat jednání a programovat alternativní budoucnost.
Z nepovrchního pohledu na schéma globálních mocenských vztahů spočívá hlavní funkce rezistentních národních států v tom, že udržují při životě myslitelnost konfliktu a antikapitalistické akce, odmítají západní homologaci a stále udržují otevřené dveře k alternativní budoucnosti, zprostředkované přepolitizováním ekonomiky, novým okouzlením světa a znovuotevřením horizontu budoucnosti.
Referát z červnové konference Globální mírovy sumit v Kataru:
Obsah:
– Ekonomové pro mír a bezpečnost
– Účastníci
– Česká republika
– Pedagogika ekonomie míru
– Zbrojení a školství
– Terorizmus
– Pravice – levice
– ČR – NATO – EU
– Zbrojařské lobby
– Čína, Taiwan, USA
– Atmosféra
– Divácké dotazy
U příležitosti summitu k 75. výročí založení NATO, který se tento měsíc koná ve Washingtonu, pozval Quincy Institute přední odborníky a praktiky, aby se zamysleli nad minulostí a budoucností aliance.
Sympozium začíná úvodním slovem Anatola Lievena, který působí jako ředitel programu Eurasie v Quincy Institute.
Následující příspěvky představují širokou škálu pohledů, od těch, kteří se přímo podíleli na činnosti evropských bezpečnostních institucí, jako je bývalý stálý zástupce při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Rüediger Lüedeking a bývalý velvyslanec Spojeného království při NATO Sir Adam Thomson, až po vědce, kteří se zasazují o zásadnější přeorientování aliance NATO, jako jsou James Carden a Joshua Shifrinson.
Obsah:
Zpočátku se mnozí ve Washingtonu domnívali, že vzestup Číny lze zvládnout. V reakci na neúprosnou logiku modernizace a určité přemlouvání se Čína stane, jak v roce 2005 řekl náměstek amerického ministra zahraničí Robert Zoellick, „zodpovědným účastníkem“ mezinárodního systému. Po určitou dobu to vypadalo, že Peking skutečně zkrotne, protože se zdálo, že přijímá západní normy a mezinárodní instituce, jako je Světová obchodní organizace (WTO).
Dnes však tato naděje umírá. Zdá se, že Peking v jedné otázce za druhou globální řád pod vedením USA spíše odmítá, než aby jej přijal, čímž se dostává na kolizní kurz s Washingtonem a vyvolává nekonečné diskuse o tom, jak vyřešit „čínskou výzvu“. Ale při vší specifičnosti debaty – jak zabránit invazi na Tchaj-wan, co dělat s expanzivními nároky Pekingu v Jihočínském moři a zda by se měl Západ ekonomicky a technologicky oddělit od Číny – leží jádro věci v mnohem větší a starší hádance mezinárodních vztahů. Jak se má mocnost, která se drží svého statu quo, vypořádat s mocností na vzestupu, a vedou okamžiky přechodu neúprosně k válce?
Útok Hamasu ze 7. října lze přirovnat k zemětřesení, které zasáhlo starou budovu. Praskliny se již začaly projevovat, ale nyní jsou již viditelné v samotných základech. Mohl by sionistický projekt v Palestině – myšlenka instalace židovského státu na arabské, muslimské a blízkovýchodní půdě – čelit více než 120 let od svého vzniku vyhlídce kolapsu? Historicky může zhroucení státu způsobit velké množství faktorů. Může být důsledkem neustálých útoků sousedních zemí nebo chronické občanské války. Může následovat po rozpadu veřejných institucí, které se stanou neschopnými poskytovat služby občanům. Často to začíná jako pomalý proces dezintegrace, který nabírá na síle a pak během krátké doby strhne struktury, které se kdysi jevily jako pevné a pevné.
Obsah:
00:29 Personální politika JZD Slušovice
14:14 Demokracie – technologie moci
26:50 Jsme ve válce?
30:58 Nukleární válka
36:54 Pád dolaru
39:32 Konec vojenské nadvlády USA
44:16 Diskuze
48:06 Ing. Peter Baco – bývalý ministr zemědělství SR
Strany německého mainstreamu se stmelují ohledně zákazu AfD, kdy tvrdí, že tato strana „je bezpečnostním rizikem pro lid a demokracii.“
Strana Alternativa pro Německo (AfD), která je nyní druhou nejpopulárnější stranou v zemi, se blíží k zákazu. Poslanec Křesťanské demokracie (CDU) Marco Wanderwitz říká, že má na své straně dost poslanců, aby v Bundestagu řízení o zákazu AfD. spustili
Osoby, které prezentují západní politiku, nejsou jejími tvůrci, ale nástroji. Mozky zůstávají v pozadí. Tito plánovači a architekti ve Washingtonu a v Londýně vůbec nepočítali s možností, že by Ukrajina mohla mít potenciál porazit Rusko na bitevním poli. To je ve skutečnosti jen vedlejší frontou americko-britské války proti Rusku, do níž byl vtažen takzvaný „kolektivní Západ“. Třebaže některé země, které jsou jeho součástí, válkou proti Rusku rovněž řeší „svoje záležitosti“.
Ozveny atentátu na Roberta Fica:
—
Je násilie človeku imanentne dané? Nesie sa s človekom veky vekov, od jeho zrodu, akoby ušľachtilosť, kultivácia duše, kultúra, civilizačné procesy, láska, česť a cnosť ustupovali pred silou zla. Žiaľ, zabíjanie, vojny, brutalita, vraždy, nenávisť ešte vždy opantávajú našu planétu… A zrejme ešte dlho budú…
Pre každú politiku sú rozhodujúce jej východiská, teda to, z čoho konkrétni politici vychádzajú. Tieto východiská určujú ciele i prostriedky politiky. V zásade môže ísť o dvojaké východiská: sú nimi buď idey, alebo záujmy. Treba však vidieť, že idey a záujmy sú navzájom späté – idey spravidla vyjadrujú určité záujmy a záujmy sa presadzujú pomocou ideí. Idey bez záujmov sú prázdne a záujmy bez ideí slepé. Idey však môžu záujmy aj zakrývať, maskovať, falšovať, nereflektovať adekvátne alebo zavádzať.
Politika ako zlo spočíva v zlých východiskách, ktoré prinášajú aj zlé dôsledky. Takými sú, po prvé, zlé idey – deštruktívne, ovládateľské, predátorské, parazitické, exploatačné, neoimperiálne, globalistické, svetovládne, slovom antihumánne, protiľudské idey. Idey, propagujúce jeden jediný model politiky, založený na princípe „človek človeku/štát štátu nepriateľom” v rozpore s bohatou pluralitnou povahou ľudstva.
Po druhé, politika ako zlo sa zakladá na presadzovaní záujmov určitého politického subjektu (strany, štátu) za každú cenu a bez ohľadu na záujmy ostatných subjektov. Takáto politika vytvára nielen situáciu konfliktu, ale priamo situáciu konfrontácie, v ktorej ide o to, kto z koho.
„Nikdo z vás si nepřeje vroucněji, aby ve Francii zavládl mír. Aby však po něm mohlo začít grandiózní dílo obnovy, musí to být mír opřený o definitivní vítězství našich vojsk,“ řekl v roce 1799 Napoleon Bonaparte, načež se ve Francii vžilo úsloví: „Máme hlavu státu v generálské uniformě.“ Po dvou a čtvrt století hlavám států dvourohý funebrácký klobouk s písmenem N tak přirostl k duši, že už ho na sobě nemusí mít ani fyzicky. O tom svědčí i „mírové jednání“, které o tomto víkendu proběhlo v luxusním švýcarském horském rezortu, se jménem symbolizujícím, že o mírový život obyčejných lidí tu asi nepůjde (jmenuje se Bürgenstock, což lze přeložit i jako „Měšťanská pozice“).
Vzpoura se vzmáhá, protože na Západě už mnozí příliš jasně vidí, že je západní vládní struktura neliberální mašinérie ‚systému kontroly‘.
Už nějakou dobu píši, že se Evropa (i USA) nachází v období alternativní revoluce a občanské války. Historie nás varuje, že se takové konflikty obvykle protahují s epizodami vrcholů, které jsou revoluční (když se převažující paradigma poprvé zhroutí); ale které jsou ve skutečnosti jen alternující modi toho stejného – ‚překlápění‘ mezi revolučními vrcholy a pomalými ‚vleklými‘ kulturními válkami.
A myslím si, že právě v takové éře se nacházíme.
Volně z rozhovoru Tuckera Carlssona s Jeffrey Sachsem „The Untold History of the Cold War, CIA Coups Around the World, and COVID’s Origin“ z 28. 5. 2024.
– Ukrajina – Kolektivní (ne)bezpečnost – Vazalové, kolaboranti a jiní šplhouni – Armagedon: úsilí o konec civilizace – Impérium dobra? – Rozpad SSSR – Nordstream (jak přátelům rozbít bábovičky) – A co kauza Covid?
—
Infografika pozadí války na Ukrajině 2010 – 2024: (multietnicita – tok energií – militarizace – sponzoři – sankce)
Okolnosti mě zadržely v Praze. Tím způsobily neúčast na zasedání rytířů v Rakouském městečku Rankweil, za což se omlouvám členům řádu. A umožnily mi neplánované setkání s jedním známým, čínským právníkem. Tak se objevilo okénko pro napsání tohoto článku s volně vybranými částmi ze setkání prezidenta Putina s novináři ze 16 zemí (5.6), z plenárního zasedání SPIEF 2024 (7.6) a několika střípků z dění ve světě v průběhu týdne.
Uvedené společně a v kontextu indikují surrealitu života se všemi charakteristickými znaky: plynulý tok motivů vycházejících z nevědomí, fantazie neomezené logickým myšlením, žádné plány a pravidla, znaky spontánnosti, obrazotvornosti, nepravděpodobnosti, vzrušivosti.
Můžete se pustit do Bennyho Gantze, který zachránil Benjamina Netanjahua, když to s ním po 7. říjnu vypadalo, že končí, ve dnech, kdy se bibiisté a kahanisté styděli a usmysleli si vypustit to zlaté tele, které nás přivedlo do téhle katastrofy. Můžete se vysmívat nedostatku politických instinktů nebo Gantze podezřívat z touhy stát se premiérem a vést. Může vás rozzuřit jeho neúspěšné načasování, nedostatek odhodlání, naivita, neobratná snaha být jakoby státníkem. Ale Gantz není problém.
Problém je mnohem hlubší a širší, i když někdy chcete křičet vztekem nebo do něčeho praštit, abyste si vybili alespoň kousek své frustrace a strachu. Občas, jako teď, už to vypadá jako konec.
Obsah:
Z respektu ke staronové lásce a ve formě výjimky jsem zhlédl představení duetu Nerudová – Turek pod vedením rádoby-moderátorky, které mělo být reklamováno jako Děs – běs a ne jako předvolební diskuze. Představení bylo daleko pod úrovní amatérského divadelního spolku Děs – Běs, nebo práce malé chovatelské stanice v Moravském krasu, která se zabývá chovem nejmenšího ovčáka-belgického plemene Šiperka. Fenka je sportovní povahy i vzhledu a divím se, proč na ní, nebo na povídku S. Kinga-1922 (Černočerná tma), nedošla řeč u paní Danuše.
Šokující je, že do Fica skoro vyprázdnil zásobník člověk, který si myslel, že tím prokáže službu demokracii.
—
Termín „demokracie“ zažívá takovou inflaci, že se zcela vyprazdňuje. A politiky teatrálně bránící demokracii vlastně lidé ani nezajímají.
—
Západu se nelíbí, že gruzínská vláda chce dál udržovat dobré vztahy s Ruskem, a tak využívá iluzí mládeže k protestům.
—
Kandidáti do europarlamentu většinou slibují, co nemohou splnit – třeba obhajobu národních zájmů, nebo se teatrálně vlamují do otevřených dveří.
—
Piráti chtějí udělat ze státu realitku, která „moudře“ nakládá s majetkem občanů – tedy s jejich byty, aby vyřešili palčivý problém nedostatku dostupného bydlení.
Obsah:
(ZIF): Jakou roli v tom všem hrají USA?
Karin Leukefeld: Sledují své vlastní zájmy. Usilují o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To je plán USA již od druhé světové války. Na začátku roku 1945 – před koncem druhé světové války – se Roosevelt snažil dosáhnout dohody se saúdským králem, že přijme budoucí Izrael. Král Saúd to odmítl. USA se o to snaží i dnes a současná vláda pod vedením Joea Bidena v tomto plánu pokračuje. Tento zájem je pro USA prioritou, a to i s ohledem na nadcházející prezidentské volby. Biden to chce prezentovat jako „trofej“. Americký ministr zahraničí Blinken v uplynulém týdnu hodně cestoval. Nejprve byl v Jordánsku, pak několik dní v Rijádu a nyní v Tel Avivu. Zdá se, že jedním z výsledků těchto návštěv je, že chce oddělit situaci v Gaze od amerického plánu. Dojednává se dohoda, podle níž má být Saúdská Arábie postavena pod ochranu USA. Postupně se objevují různé scénáře. Jak jsem řekl na začátku, jedná se o velmi komplikovanou záležitost.
Rozhovor s Jacquesem Baudem:
Netanjahuova slova o tom, že nedojde k žádné „katastrofě“ poté, kdy bylo zabito více než 28 000 Palestinců a kdy byly dva z 2,3 milionu Palestinců v Gaze vysídleny, jsou zarážející. Izraelská armáda zabila od vydání příkazu ICJ téměř 2 000 Palestinců. Izraelské tajné služby nechápaly o svých protivnících vůbec nic. Již dříve bylo zjištěno, že se jí nepodařilo odhalit přípravy palestinské operace, ale nyní se ukazuje, že nezná ani Palestince.
Obsah:
Rozhovor s Prof. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN, který se 25. března 2024 zúčastnil slyšení před Radou bezpečnosti OSN.
Hlavním tématem byla jednostranná donucovací opatření (UCM / Unilateral Coercive Measures) uvalená USA, Kanadou, Spojeným královstvím a Evropskou unií na třetinu světové populace. Většina přítomných států označila tato opatření za nezákonná, protože útočí na suverenitu států a jsou neslučitelná s Chartou OSN. Západní státy se snažily debatu nasměrovat jiným směrem, a sice bojem proti terorismu, jako záminku k ospravedlnění UCM – které falešně označily za „sankce“.
Každý, kdo se domnívá, že neutralita, které se Švýcarsko donedávna těšilo, je zastaralá, uvízl v minulosti a zřejmě ignoruje skutečnost, že minulostí je americké století a unipolární svět.
Západ v čele s USA ztratí svou nadvládu. V této konstelaci mají neutrální státy cenu zlata. Bohužel už téměř žádné nezbývají.
Tariq Marzbaan a Nora Hoppe vedou rozhovor s profesorem Karaganovem z významné ruské veřejné zahraničněpolitické organizace a hovoří s ním o celé řadě témat, včetně vyhrocené kampaně Západu proti Rusku, války na Ukrajině, kolonialismu a genocidy v Gaze.
Je zřejmé, že anglosaský průmyslově-vojensko-mediální komplex s pomocí svých vazalů hodlá za každou cenu zachovat svou globální hegemonii a koloniální výboje. Hegemon nemůže přijmout změnu paradigmatu vznikajícího multipolárního světa.
Přednáška Thierry Meyssana ze 4. května 2024 v Boulogne-sur-mer. Thierry Meyssan v ní vysvětluje, že současný konflikt v Palestině není zaviněn arabským a židovským obyvatelstvem. Byl zorganizován již v roce 1915 koloniální mocí s myšlenkou, že budoucí stát nebo státy nebudou nikdy schopny samy zaručit svou bezpečnost. Aniž by to věděli a ke své vlastní škodě, Palestinci a Izraelci zinscenováním operace 7. října a jejími následky tuto politiku pouze realizují. Tím, že nezastavili etnické čistky Gazanů, nedávají Anglosasové najevo svou necitlivost, ale skutečnost, že masakry považují za pouhé vyrovnávací faktory.
Avizovaná kniha se věnuje problému manipulovaných výzkumů a médií v dnešní době. Ukazuje oslabování tolerance různých názorových proudů za účelem manipulace veřejného mínění v Evropské unii i za jejími hranicemi. Cenzurní omezování svobody slova a názorové plurality ve veřejném prostoru má své silné ekonomické zdroje a zájmy.
Jelikož neoliberální kapitalismus prosazovaný v západních zemích už není příliš výkonný, dochází ke zhoršení životních standardů mnoha obyvatel. Lidé začínají projevovat nesouhlas, ale systém jej nechce slyšet a reaguje neokonzervativní cenzurou a represí.
„Co jsme udělali, když jsme byli napadeni v Pearl Harbor?“ ptá se senátor Lindsey Graham. „Shodili jsme jaderné bomby na dvě japonská města.“
Obsah:
Vidím, že všichni "proroci" zániku Evropy se shodují v příčině, kterou je nihilismus a individualismus. Já to tvrdím ve své…
Čína v roce 1992 (Wolfowitzov doktrína o nepřipuštění rivala) rivalem nebyla, byla naopak spojencem proti Rusku. Jako rivala ji neocons…
K vašemu příspěvku bych ještě doplnil připomínku Mackinderova heartlandu a Zbygniewa Brzezinského knihu Velká šachovnice. Pak je třeba se zeptat,…
Kapitalizmus je pokračovaním otrokárskej spoločnosti prostredníctvom finančného nástroja – ZISKU! V tom je rozdiel medzi kolonializmom a neokolonializmom. ZISK v…
Jako většina analytiků a komentátorů vychází i prof. Pepa z premisy, že cílem je předejít evropsko-ruské válce. Jenomže podle té…