Pekingská vojenská přehlídka a „osa převratu“
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Evropa se nachází v historickém bodě zlomu, chycena mezi rozpolcenou elitou ochotnou obětovat svůj lid, aby si udržela moc, a geopolitickou dynamikou, která se vymyká kontrole. Pod záminkou obrany hodnot a reakce na imaginární hrozby hrají evropští lídři nebezpečnou hru a vrhají kontinent do spirály války a krize. V tomto boji o zachování své hegemonie ignorují sociální, ekonomickou a lidskou realitu, a odsuzují tak lid, který si nepřál být držen jako rukojmí. Tváří v tvář tomuto šílenství je jedinou cestou ven kolektivní a zodpovědný čin občanů, protože je na nás, abychom předefinovali důstojnou a svobodnou budoucnost, daleko od války a beztrestnosti.
Ti, kdo tvrdí, že nám vládnou, už nevidí svět takový, jaký je, s jeho napětím, složitými realitami a nevyhnutelným vývojem. Ne, vidí ho skrze zkreslený hranol svých fantazií, svých zastaralých ideologií, neschopní akceptovat vznikající multipolaritu. Daleko od pochopení globální dynamiky se raději uzavírají do ideologické bubliny, pevnosti popírání, paranoie a arogance. Všechno, co unikne jejich zúženému pohledu, se v jejich očích stává hrozbou. Proto odsuzují tzv. rusko-čínské spiknutí s horlivostí inkvizitora hledajícího kacíře, když je to právě jejich vlastní nepřátelství, jejich arogantní pohrdání vnějším světem, jejich systematické vměšování, co tyto mocnosti stmelilo do planetárního bloku sjednoceného proti nim.
Obsah:
Obsah:
Podle agentury Reuters dorazí v příštích několika dnech k pobřeží Venezuely tři americké torpédoborce vybavené systémem Aegis, obrannou technologií určenou ke sledování více cílů a současně k neutralizaci vzdušných nebo námořních hrozeb.
Zdánlivým důvodem této vojenské operace je rozbití drogových organizací v Latinské Americe, které Bílý dům nyní klasifikuje jako narkoteroristické. Patří mezi ně venezuelská Tren de Aragua a Cartel de los Soles, které mají podle Washingtonu úzké vazby na Madurovu vládu.
Není třeba dodávat, že každý, kdo věří nebo podporuje tuto nejnovější záminku k válce proti zemi, v níž se USA v tomto století pokusily změnit režim nejméně dvakrát a která je již více než deset let předmětem ochromujících amerických sankcí, je buď mimořádně naivní, nebo obhájcem impéria.
Obsah:
Věrní čtenáři vědí, že jsem Trumpa odhalil jako podvodníka, když obsadil svou první vládu globalisty z CFR. Věděl jsem tedy, že během své prezidentské kampaně v roce 2024 nebyl o nic menším podvodníkem.
Po bezduchém a zlovolném prezidentství Joea Bidena jsem však nikdy nečekal, že Trump po svém zvolení v listopadu loňského roku srazí Bílý dům do ještě hlubších hlubin šílenství. Hrozně jsem se mýlil! Donald Trump není jen horší než Joe Biden, ale ve srovnání s ním Biden vypadá jako George Washington.
…
Ale vzhledem k tomu, jak se Trump chová na Blízkém východě i ve východní Evropě, možná se nemusíme obávat inflace, dlouhých front a prázdných regálů. Spojené státy, jak je známe, možná ani nebudou existovat, protože Donald Trump bezmyšlenkovitě, agresivně, bezohledně a hloupě provokuje Rusko (a Čínu, Severní Koreu, Indii, Írán a Pákistán?) k globální jaderné válce.
…
Obávám se, že při setkání s Putinem Trump jako obvykle vybuchne a kostky budou vrženy. Do setkání Trumpa s Putinem se vkládá velká naděje, nikdo si však neuvědomuje nebezpečí. Tam, kde ostatní vidí naději, já vidím nebezpečí.
Dopravní podnik hlavního města Prahy ročně vydává desítky milionů na své interní právníky a neváhá utratit ještě několikanásobně více za externí advokátní kanceláře. Ani tyto astronomické částky však nezaručují, že podnik postupuje při zadávání veřejných zakázek v souladu se zákonem. Nejnověji to dokládá fiasko při výběru dodavatele druhé části metra D, kde nejenže výběrové řízení skončilo zrušením, ale navíc za jeho administraci a následnou právní obranu podnik zaplatil další miliony. Kverulant proti tomu neúčelnému plýtvání veřejnými penězi protestuje a žádá nápravu.
Obsah:
Článek vzniká po návratu z kraje opředeného mnoha tajemnými legendami a mýty. Díky nim se v průběhu let podařilo vytvořit dojem kousku světa, kde magická tajemství mají zelenou. Není proto divu, že při hledání kořenů různých legend došlo i na místního rodáka z Terchové, loupežnického hejtmana horských chlapců, Juraja Jánošíka (1688–1713).
První zmínky o obec Terchová jsou staré již 445 let. Území, na kterém se nachází, však lidé znali již dříve. Za nejstarší doklad o osídlení Terchové člověkem lze považovat Bronzovou sekeru nalezenou na svahu kopce Úboč, nad kostelem obce, která byla objevena v roce 2010. Sekeru lze zařadit do starší fáze střední doby bronzové, tj. lužické kultury, cca 1500 př. n. l.
Článek vzniká v den prvního atomového bombardování na světě 6. srpna 1945 města Hirošima. Podle odhadů 80 000 z 350 000 obyvatel zemřelo okamžitě, desítky tisíc v následujících dnech a týdnech. O tři dny později další bomba svržená na Nagasaki okamžitě zničila 40 000 životů. Dodnes je proto více než 80 procent Japonců proti jadernému zbrojení. Oficiální postoj je však ambivalentnější.
Epsteinův mrak metastázuje a stává se středobodem hluboce zakořeněného odcizení lidu od určitých vládnoucích vrstev. Veřejnost se neochotně smířila s tím, že její „vládci“ běžně lžou a kradou, ale přesto (zejména ve frakci MAGA) matně chápe, že v těle společnosti může existovat neřest, kterou považují za příliš odpornou, než aby se s ní mohli smířit. Lidé si uvědomili, že Trump byl tak či onak (i jako přihlížející) s celou touto degradovanou kulturou propojen.
Tohle pravděpodobně snadno neprojde – nebo možná vůbec. Trump byl zvolen, aby všechny takové spletité sítě propojené oligarchie, mocenských struktur a zpravodajských služeb jednajících ve skrytých zájmech vyčistil. To je to, co slíbil: Amerika na prvním místě.
Všechno to začalo tím, že Trumpa oklamali, aby si myslel, že Ukrajina má vzácné zeminy v hodnotě bilionů dolarů.
RT krátce poté, když Trump svůj nový trojí přístup k Ukrajině oznámil, zveřejnil dva kritické články o Lindsey Grahamovi: „Mastermind světové války: Tady je nejnebezpečnější osoba Ameriky“ a „Graham vyhrožuje Putinovi: Americký válečný jestřáb ve spolupráci s vojenskou lobby stupňuje rétoriku“. Již dřívější analýza zmínila, že byl Graham jedním z těch, kteří byli za manipulaci Trumpa proti Putinovi zodpovědní, zatímco nynější analýza se bude podrobněji zabývat tím, jak se mu tak významné role dostalo.
Na mezinárodních summitech a v médiích se mluví pouze o zvýšení výdajů na obranu a zbrojení. Na nedávném summitu v Haagu se spojenci NATO dohodli na zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP. A přesto veškerá publicita kolem toho, že se konečně bere vážně národní obrana a bezpečnost, působí jako neupřímné gesto. Proč? Protože vedoucí představitelé většiny členských států NATO si jsou plně vědomi skutečnosti, že jejich ozbrojené síly nejsou připraveny na vážný boj. Ještě horší je, že obyvatelstvo západních společností přijalo post-heroickou kulturu, která obranu vlasti nepovažuje za svou věc. Mladí lidé nebyli vedeni k přijetí hodnot vlastenectví, odvahy a povinnosti, a proto mnozí z nich necítí téměř žádnou odpovědnost za obranu své země.
…
Pokud se vládnoucí elity společnosti tak hluboce odcizily válečnému étosu, je pak překvapivé, že většina lidí také zastává názor, že obrana jejich národa není jejich záležitostí? Morální odzbrojení Západu ve skutečnosti zbavilo společnost právě těch hodnot, které jsou nezbytné pro udržení národní bezpečnosti.
Zatímco tedy lídři zemí NATO připíjejí na svůj závazek zvýšit výdaje na zbrojení, jejich společnost zůstává morálně odzbrojená.
Zatímco se zdá, že konflikt mezi Izraelem a Íránem alespoň prozatím utichl, Donald Trump se choval jako obvykle, jako západní císař, a nařídil členským zemím NATO zvýšit vojenské rozpočty.
Přiznejme si, že evropské země pravděpodobně v posledních dvaceti letech příliš snížily své vojenské výdaje. Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejně arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.
Den poté, kdy se Izrael dopustil nevyprovokované agrese proti Iránu, během níž zabil na území cizího státu vysoké důstojníky a jaderné vědce Iránu, v jedné zahradní restauraci vedli spolu debatu dva čeští vysokoškolsky vzdělaní třicátníci, které na celé akci, jež se uskutečnila v rozporu s mezinárodním právem, zaujala pouze technologická vyspělost izraelských raket, které dokázaly své oběti zasáhnout s vysokou přesností v jejich domácím prostředí. Zaujalo je toto, oči se jim rozzářily obdivem, a nic víc. Všechny okolnosti nevyprovokovaného útoku jednoho státu na jiný stát zůstaly úplně mimo okruh jejich pozornosti.
Zvěř, hysterici, vrazi, podvodníci všeho druhu, kšeftaři se zbraněmi, váleční psi jsou nyní už utržení z řetězu. Větří šanci, jakoby krev prolévaná na bojištích na Ukrajině vydráždila jejich smysly. Cítí krev na kilometry daleko a v přirozenosti jejich povah jednoduše chtějí víc. A dál.
Ještě na obrazovkách televizí lopotně hledají záminky, jak vehnat státy a národy do vražedného zabíjení. Podle dávno zaběhané strategie. A zatímco jejich sofistikované lži určené mase nadzdvihávají nenávist a směřují agresi, v tichosti se daly do pohybu obrovské přesuny armád, mířících tentokrát na Blízký východ. Zbývá poslední krok. Najít vhodný rámec válečné propagandy, najít vhodnou záminku a strhnout masu do strachu a neochotné podpory zabíjení.
Proti domnělému nepříteli.
~~~~~~~~~~~~
Před dvěma měsíci jsem napsal článek, v němž jsem očekával, že Izrael nebo Spojené státy provedou preventivní úder proti íránskému jadernému programu. K takovému úderu došlo ze dne na den, kdy Izrael zahájil na celém území Íránu operaci Rising LionČesky / Vycházející lev s cílem zlikvidovat vysoké vojenské vedení, technické a vědecké know-how, schopnost obohacování štěpného materiálu a výrobní kapacity balistických raket, a to vše s deklarovaným cílem zajistit, aby „na konci operace neexistovala žádná jaderná hrozba“. Vzhledem k desítkám let trvajícím šarvátkám, které vedly k tomuto úderu, se jeho příchod jeví jako historický bod zlomu (kromě politicky orientovaného bodu, na který jsem odkazoval ve svém původním článku).
…
Tyto náklady obětované příležitosti doplňují fixní náklady spojené se situací Izraele na Blízkém východě. Politolog Kenneth Waltz ve svém článku v časopise Foreign Affairs z roku 2012 přišel s neorealistickým postřehem, že postavení Izraele jako faktického regionálního hegemona na Blízkém východě (protože je jediným státem v regionu, který má jaderné zbraně, což všichni vědí, přestože Izrael provádí politiku záměrné dvojznačnosti) si žádá, aby bylo vyvážené. V opačném případě zůstanou regionální vztahy nestabilní kvůli zjevnému bezpečnostnímu dilematu, které představují pro regionální státy, jež nejsou ve spojení s Izraelem.
Na příbězích operátorů válečných dronů vnímá Ivan Hoffman naprostou odlidštěnost dnešní války, kde čím dál více rozhodují o životě a smrti chladní roboti. A s novými možnostmi přestávají platit staré konvence.
K současné válce neodmyslitelně patří drony. Hodně pozornosti se věnuje jejich vývoji, schopnostem anebo ceně, protože kdo má lepší drony a má jich víc, ovládá bojiště. Řeší se, jak učinit drony dokonalejšími zabijáky a současně se hledá způsob, jak se těmto zabijákům bránit. Válka na Ukrajině ukazuje, že nejúčinnější obranou proti dronům, je likvidace jejich operátorů.
…
Tak či tak, žijeme ve světě, kde zákeřnost dostala zelenou. Děje se tak globálně, na všech stranách a v zákeřnosti nikdo nikomu nezůstává nic dlužen. V minulosti existovaly konvence, co je ve válce zapovězeno a i pro zabíjení existovalo nějaké fair play. S novými technologiemi stará pravidla postrádají smysl. Snad s výjimkou toho o hrubé záplatě na hrubý pytel. Operátor dronu se nikdy nepotká s nepřítelem tváří v tvář, aby v něm spatřil člověka. Nesetká se ale ani se svým vrahem, který by člověka mohl spatřit v něm.
Obsah:
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.
Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.
Nedávný vývoj německé vojenské strategie vyvolal vážné obavy z možného katastrofického eskalování napětí v Evropě. Rozhodnutí německé vlády zakoupit od Švýcarska tanky Leopard 1 za účelem posílení své vojenské přítomnosti podél hranic s Ruskem představuje dramatický odklon od tradičně opatrné obranné politiky. Tato akvizice není pouhou rutinní modernizací armády, ale odráží asertivní přehodnocení role Německa v regionální bezpečnosti, které se zdá upřednostňovat konfrontaci před diplomacií.
Obsah:
Jediný okamžik v mém životě, kdy jsem se o náš svět bál ještě víc než v těch chaotických letech v Iráku, nastal jen o pár let později, když se naše Bidenova administrativa zapletla do tohoto posledního neštěstí, a to právě na Ukrajině. Samozřejmě, že to muselo být v srdci východní Evropy a že to bude zničení toho, čeho jsme se obávali jako nového ruského impéria, o kterém jsme říkali, že chce ovládnout svět. Ale kdo opravdu chtěl „ovládnout svět“? A řekl to, aniž by to mnohokrát opakoval – byly to USA (samozřejmě se svými zástupci NATO, EU a tak dále).
A sem jsme se dostali, pouhých 10 let po skončení irácké katastrofy, a vrhali se na Ukrajinu, jako bychom na pošetilost v Iráku a v Afghánistánu chtěli zapomenout. Tentokrát jsme byli chytří – bez přímé přítomnosti vojáků NATO, samozřejmě kromě trenérů, stratégů a zbrojních techniků, tedy všeho kromě samotného boje. A nakonec jsme do boje v roce 2016 vyslali obrovskou ukrajinskou armádu, která se o osm let později, v roce 2024, vrátila zdecimovaná. Stejně jako ve Vietnamu. Stejně jako v Afghánistánu. Stejně jako při každé americké intervenci.
Neúprosný úpadek amerického impéria dospěl k imperiálnímu paradoxu. Buď musí vést válku a zemřít, nebo válku nevést a stejně zemřít. Zde jsou možnosti:
– Čína
– Írán
– Rusko
…
SIPRI zveřejnil svoji každoroční zprávu o trendech ve světových vojenských výdajích. Ta letošní potěší akcionáře zbrojařských firem; ale vyděsí každého, kdo ví, že podobný vývoj předcházel každé světové válce.
Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) zveřejnil svoji každoroční zprávu o trendech ve světových vojenských výdajích (Trends in World Military Expenditure, 2024, ke stažení ZDE). Tuto zprávu jistě budou s potěšením číst všichni akcionáři zbrojařských firem; ale měla by vzbudit velké obavy u všech, kteří se děsí nové světové války.
Obsah:
Jak tento týden Donald Trump navštěvuje Střední východ bude mít dopady i na různé známé lidi. V Rijádu bude i Elon Musk, Mark Zuckerberg, Larry Fink a Sam Altman. Pochybuji, že ti stráví mnoho času povídáním o Gaze nebo o Íránu. Všichni jsou tam ze stejného důvodu, a tím je, aby si popovídali o AI.
Akciové trhy už tyto technické společnosti ocenily vysokými cenami. Ale AI si urvala vysoké ocenění i v komunitě americké zahraniční a bezpečnostní politiky: změní to povahu válčení mnohem rozsáhleji, než jakákoliv jiná inovace, jakou jsme během svých životů zažili. Neblaze proslulá Strategická obranná iniciativa Ronalda Reagana, též známá jako Hvězdné války, selhala, protože staré technologie nemohly poskytnout potřebnou přesnost. Ale AI z toho může udělat realitu a Amerika má obavy, že by se v tom Čína mohla stát první.
23. dubna zveřejnil server Politico mimořádný článek „The US cavalry isn’t coming“ (Americká kavalerie nepřijede), který s forenzní přesností dokumentuje, do jaké míry bylo evropské obranné plánování a infrastruktura po desetiletí výlučně „postaveno na předpokladu americké podpory“ a „urychlování amerických posil do předních linií“. Nyní „perspektiva, že se tak nestane, vrhá plány vojenské mobility do chaosu“ a kontinent „stojí osamocen“ – bezbranný, bez směru a bez řešení katastrofálních důsledků své podřízenosti americké hegemonii po mnoho desetiletí.
Jestřábky Ursula Von der Leyen a Kaja Kallas se pokusily využít nouzové opatření k urychlení části plánu v hodnotě 900 miliard dolarů. Naštěstí to nefungovalo.
Uprostřed otázek ohledně nadměrné militarizace americké zahraniční politiky a iluze jejich globálního primátu se Evropská unie vrhá střemhlav opačným směrem a zdá se, že dychtivě touží po roli primáta ve stylu Ameriky.
Jedinými odvětvími amerického, německého, britského, francouzského a italského průmyslu, které v současné době zažívají rozmach, jsou výrobci zbraní – společnosti, které prodávají mnohem více vládám než spotřebitelům, a proto v době hospodářské krize prosperují. Jsou to společnosti, které potřebují ovládat vládu, aby mohly ovládat svůj největší trh (kterým JE vláda), a proto jejich majoritní vlastníci, miliardáři, kteří ovládají jejich představenstva, potřebují ovládat osoby ovlivňující veřejnost, aby jejich kandidáti byli zvoleni do vlády, a tím se zvýšily vládní výdaje na jejich produkty a služby a buď se zvýšil státní dluh, nebo se snížily vládní výdaje na zdravotnictví, školství a sociální péči voličů.
…
Základní kameny reakční strategie se vynořují ve třech klíčových oblastech. Za prvé, Ukrajina je první obrannou linií Evropy. Londýn a Paříž svolávají „koalici ochotných“, aby naplánovaly další kroky evropské vojenské a diplomatické podpory s cílem učinit z Ukrajiny „ocelového dikobraza“. … Za druhé, evropské státy měly již dávno zvýšit své výdaje na obranu a otevřená diskuse o převzetí odpovědnosti za územní obranu a odstrašování je bezprecedentní. Vlády přijímají drastická opatření ke zvýšení výdajů na obranu, přičemž nejvýraznějším důkazem toho, že tabu lze prolomit, je obrat Německa v otázce veřejného dluhu. …
Široká veřejnost si vůbec neuvědomuje skutečné sázky v jednáních mezi Washingtonem a Teheránem. Tento článek představuje situaci, v níž se po tři desetiletí hromadí lži, což jakýkoli pokrok obzvláště ztěžuje. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není íránským jaderným problémem, zda Teherán získá atomovou bombu, ale zda bude schopen pomoci Palestině, aniž by se uchýlil ke zbraním.
Čína je bezprostředním sousedem a hlavním hospodářským partnerem postsovětských zemí střední Asie. Jejich historické vazby sahají až do středověku. Současná hranice mezi Čínou a středoasijskými zeměmi vznikla v době ruského impéria a byla dotvořena v letech 1980-2000. Po rozpadu SSSR si Rusko zachovalo ve Střední Asii kulturní a ekonomickou dominanci, ale díky své ekonomické síle a geografické blízkosti se k němu jako hráč v regionu připojila Čína.
S posilováním pozice Číny a oslabováním pozice Ruska byly jejich překrývající se zájmy v bývalých sovětských republikách stále více vnímány jako zdroj budoucího soupeření. A přestože ruští představitelé opakovaně ujišťovali, že zájmy obou mocností v Eurasii se spíše sbližují než střetávají (Putin, 2023), je i nadále užitečné sledovat aktivity Číny v regionu. Eskalace ukrajinské krize v roce 2022 navíc pravděpodobně odradí bývalé sovětské republiky od dalšího sbližování s Ruskem, a umožní tak Číně rozšířit svůj vliv v regionu. V současné době je tento vliv nejsilnější ve Střední Asii, kde může být příkladem čínské aktivity obecně.
Optikou ruských zájmů analyzuje tento článek čínské aktivity ve Střední Asii: jejich kontext, obecné trendy a dynamiku v oblasti obchodu, investic, vzdělávání a vojenské spolupráce. Článek využívá širokou škálu statistických údajů a údajů o veřejném mínění. Zvláštní pozornost je věnována formátu Čína-Střední Asie, který byl zahájen v roce 2023 a který je zde označován jako Si-anský proces a který poskytuje materiál osvětlující postoj Číny k tomuto regionu.
„Pro Evropu není dobré být stálým bezpečnostním vazalem Spojených států.“ Takto se vyjádřil JD Vance v pondělním [14. dubna] telefonickém rozhovoru pro UnHerd, který byl jeho prvním velkým rozhovorem pro evropský zdroj od nástupu do funkce viceprezidenta. V pozadí stojí týden zmatků na finančních trzích, které vyvolala cla prezidenta Trumpa v „Den osvobození“.
Vanceova odpověď: ano, pokud budou evropští lídři připraveni zaujmout nezávislejší roli na mezinárodní scéně a budou více reagovat na své vlastní voliče, zejména pokud jde o otázku přistěhovalectví.
Saúdský ministr obrany princ Chálid bin Salmán Al Saud ve čtvrtek v ohromujícím a vzácném vývoji poté, když byli po mnoho let a desetiletí úhlavními rivaly, dorazil do Teheránu, kde ho přivítal generálmajor Mohammad Bagheri, náčelník štábu íránských ozbrojených sil.
Oba nejvyšší představitelé pořádají řadu schůzek, aby „projednali bilaterální vztahy a otázky společného zájmu,“ uvedla státní saúdská tisková agentura.
Trump minulý víkend varoval, že Zelenskyj bude mít „nějaké problémy – velké, velké problémy“, pokud se „pokusí z dohody o vzácných zeminách vycouvat“, mezi zprávami, že její nejnovější verze je velmi křivácká. Údajně Ukrajinu nutí, aby polovinou svých příjmů ze všech projektů na zdroje a související infrastrukturu přispěla do investičního fondu kontrolovaného USA, prostřednictvím těchto prostředků splatila veškerou pomoc USA od roku 2022 a poskytla USA právo první nabídky na nové projekty a právo veta na prodej zdrojů ostatním.
Tisíce lidí vyšly do ulic Říma, aby demonstrovaly proti a za přezbrojení EU. Proevropskou demonstraci uspořádaly noviny patřící průmyslové skupině, která vyrábí i zbraně a nedávno podepsala smlouvu s německým Rheinmetall. Cílem je přimět Giorgiu Meloni, aby přijala zbrojní balíček EU ve výši 800 miliard eur. Dění jsme jeli sledovat osobně.
„Jsou desetiletí, kdy se nic neděje, a týdny, kdy se dějí věci, které se za desítky let nedějí.“ Je to slavná fráze připisovaná Vladimíru Iljiči Leninovi, kterou by se dalo popsat několik posledních týdnů v Evropě. Tváří v tvář obratu americké politiky ohledně rusko-ukrajinského konfliktu o 180 stupňů se EU zdá být ve stavu křeče.
Je to už o roky pozdě a alternativní a nezávislá média mezitím udělala tolik práce na odhalení reality, včetně více než 600 stránek knih, ale New York Times v neděli [30 března] přinesl obsáhlou zprávu Tajná historie role Ameriky v ukrajinské válce
Až donedávna by strážci hlavního proudu médií nepřipustili, že se konflikt na Ukrajině od samého začátku rozvíjí jako zástupná válka. A to ani poté, když takzvaný poznámkový papír [paper of record] v únoru 2024 přiznal, že CIA vybudovala na Ukrajině 12 „tajných špionážních základen“, aby od roku 2014 vedla stínovou válku proti Rusku.
Pod vedením kapitánů bankovního průmyslu se Evropa vrací do 30. let 20. století.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila svůj plán ReArm Europe s až 800 miliardami eur na vojenské výdaje. Vzápětí prosazuje německý kancléř Friedrich Merz neomezené půjčování si na infrastrukturu a obranu. Emmanuel Macron ve Francii chce poslat vojáky na Ukrajinu a posílit francouzský jaderný arzenál.
Racionální tvůrci politiky by museli rozpoznat ztracený případ a upravit kurz. To je to, co dělá nová administrativa ve Washingtonu. Ale evropská loď bláznů je odhodlaná, odhodlaná neúspěch zdvojnásobit bez ohledu na cenu.
Obsah:
Je možný kompromis, kdy budou Evropané Spojenými státy tlačeni, aby své zbraně určené pro Ukrajinu uskladnily v Polsku a Rumunsku pro rychlou přepravu přes hranice v případě, že by někdy poté, kdy bude dohodnuto příměří, klid zbraní nebo mírová smlouva, došlo k opětovnému vypuknutí nepřátelství.
Oficiální interpretace Kremlu posledního Putinova telefonátu s Trumpem opakuje Putinův požadavek, že se „úplné zastavení poskytování zahraniční vojenské pomoci a zpravodajských informací Kyjevu musí stát klíčovou podmínkou pro zabránění eskalaci konfliktu a dosažení pokroku směrem k jeho řešení“. Trumpovo dočasné pozastavení pomoci dokazuje, že má politickou vůli zastavit ji nadobro, pokud z jednání s Putinem dostane, co chce, ale Evropané jsou jiný příběh.
Nebezpečné, absurdní konstrukce, že se k míru prozbrojíme, patří do světa lidí typu Lipavského a Řehky, popřípadě Černochové, ale se skutečností nemají nic společného. Zbrojení prostě k míru a stabilitě nepovede, i kdyby o tom rozhodl třeba i ten nejvyšší soud.
Velmi tragická válka na Ukrajině, o které nám do dnešních dnů nebyla „veřejnoprávní“ média ochotna říci ani polovinu pravdy se, doufejme, chýlí ke konci. Je to dobrá zpráva, ale nesmíme přehlédnout, že pokud, dokonce z USA, zaznívá hlas rozumu, v Evropě stále ještě „mrzne“. Vždyť přece, jak lépe reagovat na možné uzavření míru než zvýšením výdajů na zbrojení? Nebezpečné, absurdní konstrukce, že se k míru prozbrojíme, patří do světa lidí typu Lipavského a Řehky, popřípadě Černochové, ale se skutečností nemají nic společného. Zbrojení prostě k míru a stabilitě nepovede, i kdyby o tom rozhodl třeba i ten nejvyšší soud.
Lídri EÚ zahodili všetko, na čom bola Európska únia (EÚ) postavená a robia z nej militantnú vojnovú organizáciu. EÚ vznikla ako mierový projekt zameraný na hospodársku spoluprácu. Dnes sa spolupráca nahrádza vydieraním a diktátom, miesto podpory ekonomiky dochádza k jej byrokratickému obmedzovaniu, zavádza sa green deal, ktorý môže byť hrobárom únie. Namiesto riešenia sociálnych problémov občanov únie dochádza k obmedzovaniu ich práv a slobôd. Schengenský priestor sa často narušuje, na hraniciach sú kontroly, a to všetko pre nezvládnutie migračnej politiky. EÚ sa stáva Európou vojnových štváčov, starajúcou sa nie o vlastné členské štáty, ale len o nečlenský štát EÚ, akým je Ukrajina.
…
Odvolávajú sa na naše západné spojenectvo, len akosi zabúdajú, že USA nám nikdy a v ničom nepomohli. Rovnako západné štáty ako Veľká Británia, Francúzsko, Taliansko nás doslova zradili v roku 1938 v Mníchove a vydali napospas Hitlerovmu Nemecku. Aj dnes si vyspelé štáty presadzujú len svoje vlastné záujmy a nám pomáhajú len do takej miery a len tak, aby sme sa príliš nevzchopili. Stále nás berú ako niečo menejcenné, východné, čo musia trpieť.
Polsko by se cvičení mohlo zúčastnit, aby vyslalo silný protiruský signál, ale míra, do jaké by se mohlo obrátit směrem k Francii a pryč od USA, bude z velké části záviset na výsledku nadcházejících prezidentských voleb.
Vzhledem k nesmírné ekonomické a vojenské váze země na západní hranici Ruska by proto mohlo být užší spojení Polska s EU (přes Francii) nebo s USA nejdůležitějším faktorem při určování, jak bude bezpečnostní architektura nakonec vypadat. Zatímco rozšíření francouzského vlivu na Polsko může být samozřejmé, pokud se začne účastnit „pokerových“ cvičení, což z jeho pohledu dává smysl, příští prezidentské volby pravděpodobně rozhodnou, zda se z toho stane plnohodnotný obrat.
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Všichni víme, že rčení pozdě bycha honiti vypovídá o situaci, kdy je bohužel na některé věci v našem životě pozdě, kdy se události, které se již odehrály, nedají odestát, prostě vzít zpátky. Jinými slovy: Rčení vyjadřuje stav, kdy se již nedá napravit to, co se událo, kdy je již pozdě litovat toho, co se stalo. Nejstarší písemný doklad používání tohoto lidového rčení je podle Václava Flajšhanse z 15. století. Později se vyskytuje ve sbírce Přísloví česká od Jana Blahoslava. Připomínám, že úsloví znal i J. A. Komenský a vyskytuje se i v Rosově slovníku a Čelakovského knize: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích.
V knize Zákulisí slov do třetice je slovo bych výstižně přiblíženo: Ten bych, kterého podle našich jazykově vtipných předků honíme, je slůvko bych vyskytující se ve větách, jimiž litujeme svých minulých činů nebo naopak nečinností.
To, že Evropě vládne Deep State je evidentní, a jeho zřízení nebylo ani tak složité. V soustátí, ve kterém si…
Je to děsivě podáno a nejhorší je, že je to popis reality. Ale nezoufejme! Sledujme vývoj v USA, protože platí…
K samotnému Banksymu viz článek na Britských listech: "Odmaskování Banksyho?" Bezpečnostní složky umělecké dílo oddělily plastovou plachtou a kovovými zábranami.…
Demokracie je společenský systém vycházející ze svého dobového paradigmatu. Tím byla buržoasní společnost střední třídy. Vládnout už nemohli feudálové, diktátoři…
Bělohradský má pravdu, ovšem jen s vynecháním opravdových hlubokých příčin. Tou je změna životního stylu na pohodlí a vynechání jakékoliv…