Quincy Institute svolal v květnu na tři online zasedání pracovní skupinu předních odborníků pro evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby diskutovali o postoji evropských zemí k válce na Ukrajině, o „snižování rizik“ ve vztazích s Čínou a o možnostech samostatného evropského přístupu k těmto otázkám.
O ruských chybách víme vše, zatímco o Západních, včetně těch českých se zásadně mlčí. Děláme-li všechno správně, proč jsme ty věčně opilé a špatně vyzbrojené ruské mužiky už dávno neporazili?
To, co senátor Menendez požaduje, není nic jiného než měkký převrat provedený dobrovolným zvrácením nedávných úspěchů Kyrgyzstánu v oblasti „demokratické bezpečnosti“ pod Damoklovým mečem „bezpečnostních a ekonomických“ důsledků, pokud se to odváží odmítnout.
Pokaždé, když se za posledních 18 měsíců zdálo, že se ukrajinská válka blíží k finále, které se rovná porážce a kapitulaci Kyjeva, byli jsme překvapeni další eskalací iniciovanou USA, která mění povahu konfliktu a slibuje novou a vleklou fázi bojování.
Dnes, v neděli, během jednoho z mnoha zamyšlení nad ilustracemi a řazením 16 článků na téma Mír, napsaných autory s Německa, Rakouska, Ruska, Kazachstánu a Česka, které vydává v češtině a němčině Pharus de Victoria (Bludenz, Rakousko) a Institut české levice ve formě sborníku, a zamyšlením nad strukturou a prologem knihy (77, a ničeho nelituji, vydavatelství Pharus de Victoria), na které pracuji v nevýhodných podmínkách, rozhodl jsem přeložit jednu báseň Mário Raula De Morais Andrade (1893-1945). Báseň tohoto brazilského básníka, prozaika, muzikologa, historika, kritika umění a fotografa, odráží moji filozofii života a poměrně přesně popisuje stav aktivit, které musím z mnoha objektivních důvodů utlumit.
Na internetu se najde všechno. Taky portál nazvaný Novinky. Snad denně tam píše jistý Saša Mitrofanov. Není komentáře, kdyby v něm nezaznělo jméno Babiš. Saša je Babišem posedlý. Tak třeba dnes (10. srpna 2023): Titulek jeho komentáře zní: On prý zase bude vládnout Babiš. Saša přemítá, proč vlastně ten Babiš má pořád tolik preferencí.
Ještě za ministra Lubomíra Metnara (ANO) uzavřelo ministerstvo obrany miliardovou smlouvu na dodávku tisícovky pravděpodobně pětkrát předražených kulometů MINIMI. V dubnu 2022, tedy již za ministryně Jany Černochové (ODS) byla cena za kulomety navýšena z 1,1 miliardy na 1,5 miliardy. Nákup proběhl bez výběrového řízení a kulomety nedodává belgický výrobce, ale překupník CB SERVIS CENTRUM. Kverulanta zajímají podrobnosti o nákupu, zejména jednotková cena. Ministerstvo obrany včele s Janou Černochovou mu je však odmítlo poskytnout. Překupník, který kulomety dodává si to prý nepřeje.
Dnes, kdy jsou zbytky Berlínské zdi pomalované obrázky Honeckera líbajícího se s Brežněvem na znamení, že zlá doba rozdělených měst je dávno pryč, vzpomínám na dnešní zdmi a celními budkami rozdělená hlavní města jako je řecko-turecká kyperská Nikósie – anebo izraelský Jeruzalém či bosenské Sarajevo, kde jsou dráty mezi lidmi stejné krve, které ovšem dělí odlišné náboženství. O jedné zbrusu nové devítimetrové zdi na americko-mexické hranici nemluvě. Nejnovějším Berlínem a posledním výkřikem dneška je pak ukrajinské město Bachmut na jehož jižním předměstí leží obec Kliščivka a mezi nimi jsou dvě řady zákopů, kde na sebe už dva měsíce navzájem míří vojáci v drtivé většině téhož jazyka i vyznání, z nichž mnozí by dnes možná byli rádi, kdyby mohli jít domů, zatímco by zde místo fronty vyrostla nějaká nová čtyřmetrová zeď. Protože, jak dnes zjišťujeme, proti válce horké je ta studená ještě pořád menší zlo…
11. 8. 2023
Starší příspěvky níže …Polsko bylo jedním z nejvstřícnějších zastánců vstupu Ukrajiny do NATO a rostoucího zapojení NATO do války, od poskytování tanků až po stíhačky. Vzhledem k tomu, že šance Ukrajiny na rychlý vstup do NATO slábnou a její vyhlídky na vítězství ve válce se rozpadají, hovoří se o hrozbě, že by Polsko mohlo zasáhnout příměji, aby přivedlo Ukrajinu do NATO nebo NATO na Ukrajinu.
„My z Lake Wobegon máme schopnost podívat se realitě do očí a popřít ji.“ — Garrison Keillor
Zapálený pozorovatel historie si uvědomuje, že USA a Západ vstoupily do nového Temného věku. Světlo rozumu a schopnost kritického myšlení rychle dusí všeobecná emoční nedospělost. Eroze americké kultury vznikla do velké míry v důsledku desítky let trvající fúze mezi nedospělými přístupy a korporátní součinností modifikující lidské životy a hodnoty.
Svůj komentář o změnách, které tento týden proběhly na Ústavním soudu ČR začnu asi netradičně: literárně-politickým exkursem. Díla spisovatele Michaila Bulgakova (1891 – 1940) byla po většinu jeho života zakázaná a on sám se dopustil předpovědi, že nikdy nenastane taková doba, kdy by byla povolena navždy. Skuteční umělci jsou většinou dobří proroci. Bulgakovův nejznámější román (který autor po jeho vzniku v roce 1930 pro jistotu spálil, načež ho znovu psal až do roku 1936) byl v Sovětském svazu ve zcenzurované verzi povolen až za třicet let (1966), necenzurovaná verze směla vyjít až za dalších třiadvacet let (1989), načež byl na Bulgakovově rodné Ukrajině dalších čtyřiatřicet let povolen – aby byl letos tamtéž vyškrtnut z učebnic a vyřazen z knihoven (i se svým autorem a většinou všech autorů píšících v ruském jazyce, v kterém byla shodou okolností vychována i dnešní hlava Ukrajiny Vladimir Zelenskyj…).
Převrat v západoafrickém státě Niger 26. července a rusko-africký summit následující den v Petrohradu se odehrávají na pozadí multipolarity světového řádu. Zdánlivě nezávislé události, nicméně zachycují ducha naší transformační éry. Celkový obraz – africký summit pořádaný Ruskem ve dnech 27. až 28. července představuje velkou výzvu pro Západ, který se instinktivně snažil tuto událost bagatelizovat poté, kdy nedokázal lobbovat proti setkání suverénních afrických národů s ruským vedením. 49 afrických zemí vyslalo své delegace do Petrohradu, sedmnáct hlav států cestovalo osobně do Ruska, aby projednali politické, humanitární a ekonomické otázky. Pro hostitelskou zemi, která je uprostřed války, to byl pozoruhodný diplomatický úspěch.
Psát vládní dokumenty typu bezpečnostní strategie bývá nevděčná záležitost. Třeba proto, že představují souhrn závěrů analýzy, jež není součástí daného dokumentu. Vždy pak hrozí nebezpečí, že se najde nějaký šťoural, který bude tvrdit, že tento dokument byl sepsán bez věcné analýzy, že taková analýza prostě neexistuje. To by ale text bezpečnostní strategie nebyl výsledkem věcného studia, ale literárním cvičením, sbírkou věcně neukotvených frází. Nebezpečí takovéhoto pohledu provází i nejnovější Bezpečnostní strategii České republiky 2023 (dále BS 23), kterou vláda přijala před několika týdny.
Mezi kandidáty na vyznamenání Řádem Bílého lva k 28. říjnu 1998 byl i Helmut Zilk, penzionovaný starosta města Vídně, bývalý intendant rakouské televize a jeden z nejagilnějších přátel Československa.
V pátek 23 října ve 13:30, pět dnů před slavnostním předáním, prezident Václav Havel Zilkovo vyznamenání odvolal. Havlův mluvčí Ladislav Špaček to zdůvodnil vlivem závažných informací.
Stanislav Novotný se ptá Dušana Lukášika, iniciátora petice Mor ho!, kde je hranice, kdy lid může povstat proti nezodpovědné vládě, která odstraňuje demokratický řád lidských práv a základních svobod
Bitva o Rabotino se dost možná zapíše do dějin rusko-ukrajinského konfliktu jako novodobá verze bitvy o Prochorovku, která se odehrála 12. července 1943 mezi německou a sovětskou armádou. U Prochorovky sovětská obrana zlomila páteř německému pancéřovému útoku. Vypadá to, že podobná situace se dnes odehrává v okolí vesnice Rabotino, kde ruští obránci bojují s ukrajinskými útočníky v obrněných vozidlech americké a německé výroby.
Zásadní otázkou v současných debatách o velké strategii USA je, jakou prioritu by měla země přikládat soupeření s Čínou. Kolik zdrojů (peněz, lidí, času, pozornosti atd.) by Spojené státy měly tomuto problému věnovat? Je Čína největší geopolitickou výzvou, jaké kdy Spojené státy čelily, nebo kolosem s hliněnýma nohama? Měl by mít boj proti Číně přednost před všemi ostatními problémy (Ukrajina, změna klimatu, migrace, Írán atd.), nebo je to jen jeden z mnoha problémů a nemusí být nutně nejdůležitější?
Základní chybou politického a vojenského vedení Západu po rozpadu SSSR bylo podcenění ruské mentality. Za existence SSSR se přistupovalo k problému jeho rozpadu a oslabení ve velkém měřítku, studiem země se zabývaly celé instituty a výsledek byl ohromující: SSSR se rozpadl, USA vyhrály studenou válku, šance na získání přírodních zdrojů se staly oslepujícími. Euforie z geopolitického úspěchu představuje příčinu ztráty ostražitosti.
Pro pořádek:
Narodil jsem se na Ukrajině, studoval v Rusku a pracoval v Americe jako výzkumník laserové fúze a profesor matematiky a fyziky. Ve všech třech zemích mám příbuzné a přátele a posledních 35 let se ze všech sil snažím, aby se stali mými přáteli, partnery, nebo dokonce spojenci. Místo toho jsou nyní všechny tři země ve válce, i když někteří nazývají válku USA pouze válkou „v zastoupení“.
Vypadá to jako naprosté selhání mého úsilí, ale doufám, že toto krátké shrnutí trochu rozptýlí mlhu války, což by mohlo pomoci při hledání cesty, jak se vyhnout nejhoršímu scénáři.
Úvaha Hanse Vogela dle mého názoru jednoznačně směřuje k tomu, že každé zlo - ať už je jakéhokoliv odstínu -…
Pár poznámek: "Hitlerovi se připisuje smrt pouhých šesti milionů lidí" Kým? Kterých? Na rozdíl od 1. války, kterou si přál…
K článku Aleše Macháčka: - odbočení páté: dnes je 28. březen: Den narození Jana Ámose Komenského - odbočení šesté: druhý…
"... V různých západoevropských zemích a také v různých východoevropských zemích byla vojenské posádky – buď americké nebo sovětské. My…
V této souvislosti si nelze nepovšimnout vnímání historického dědictví, které je v v Rusku a ČR zásadně odlišné. V RF…