Do konce války daleko, daleko

Ve filmu o našem prezidentovi jsou momenty, které mě znepokojily. Prezident zůstává otevřený a přátelský vůči Západu a říká: „Věřili jsme Západu, důvěřovali jsme mu, chtěli jsme mír, nepřipravovali jsme se na válku.“ Ale ve válce se Západem si zřejmě do konce neuvědomujeme, jak strašná je civilizace, s níž máme co do činění. Kritizujeme ji, ale někde jí stále důvěřujeme, jsme připraveni ke kompromisům, k plnění závazků. Před kým? Před ďáblem, který nedodržuje žádné zákony. Právě tato slabost mě znepokojuje. O jakém příměří, o jakých dohodách lze mluvit bez vítězství?

Trump nám v něčem rozumí, ale Západu, včetně něj, nelze věřit. Prezident opakovaně řekl: byli jsme znovu a znovu podvedeni. Limit důvěry je vyčerpán. Spoléhat se můžeme pouze na sebe a na spojence – na Severokorejce, kteří se osvědčili v Kurské oblasti, nebo na Čínu a Írán. Všechny, kdo jsou připraveni být s námi, je třeba zapojit. Na Ukrajině proti nám stojí žoldáci z celého světa, je to válka idejí. Nelze váhat: úkoly speciální vojenské operace, které stanovil prezident, musí být splněny do konce.

 

9. 5. 2025

Podvod NATO odhalen

23. dubna zveřejnil server Politico mimořádný článek „The US cavalry isn’t coming“ (Americká kavalerie nepřijede), který s forenzní přesností dokumentuje, do jaké míry bylo evropské obranné plánování a infrastruktura po desetiletí výlučně „postaveno na předpokladu americké podpory“ a „urychlování amerických posil do předních linií“. Nyní „perspektiva, že se tak nestane, vrhá plány vojenské mobility do chaosu“ a kontinent „stojí osamocen“ – bezbranný, bez směru a bez řešení katastrofálních důsledků své podřízenosti americké hegemonii po mnoho desetiletí.

Západ se stal obětí ohromné schizofrenie

Západ se po dlouhá desetiletí snaží bagatelizovat roli Rudé armády ve vítězství nad nacismem. Tento trend v posledních letech zesílil. Co je účelem této snahy?

Je to součást cílené západní rusofobie. Důvody, pro které je právě dnes bagatelizována role Rudé armády v boji proti Hitlerovi spočívají mimo jiné v tom, že zatímco Stalin se před válkou snažil přesvědčit západní demokracie ke koalici proti nacismu, řada vlád evropských států spíše s Hitlerem nějakým způsobem kalkulovala, a bojovat s ním nechtěla. Někdy dokonce dospěly tyto vlády nebo mnozí jednotlivci, sympatizanti, i k jakési formě spolupráce či podpory militarizovaného Německa. Dějiny mnoha států Evropy jsou v předválečné i válečné epoše tedy zatíženy spoustou kostlivců, kteří nyní hlasitě chřestí ve skříních. Tito kostlivci narušují dojem, že před válkou a za války stála „celá Evropa“ v jednom šiku proti nacismu. A současná evropská rusofobie v celé řadě ohledů začíná předválečnou evropskou atmosféru proti Rusku až nebezpečně připomínat. Některým lidem v současné Evropě je asi obtížné uvěřit, že by si skutečně letos chtěli připomenout porážku nacismu.

Křičící vojáci a otevřená vzpoura: Jak jedno video odhalilo vnitřní mocenský boj v Izraeli

Zdánlivě zvláštní rozhodnutí učinil korespondent izraelské televize Channel 12, když se 22. dubna rozhodl zveřejnit jedno z nejponižujících videí, na kterém je relativně velký počet izraelských vojáků napaden jediným palestinským bojovníkem. Když vojáci křičeli a klopýtali po schodech budovy v Chán Júnis, vypukl chaos: někteří padali se přes sebe, jiní se schovávali za betonovou zdí a někteří dokonce chaoticky stříleli, čímž ohrozili své vlastní kolegy.

Vzhledem k obvyklému dodržování přísné a často nepřiměřené vojenské cenzury ze strany izraelských médií to vyvolává vážnou otázku: co vedlo k rozhodnutí zveřejnit tak ponižující portrét vlastních vojáků?

Kostlivec ze skříně Igora Stříže

Posláním spolku Chamurappi z.s. je podpora obhajoby obviněných v případech, u nichž vzniklo podezření, že se jim děje křivda ze strany orgánů činných v trestním řízení. Veřejnost ji nejčastěji vnímá prostřednictvích mých zpráv z veřejných soudních jednání, popř. z komentářů k soudním rozhodnutím. Podpora ale může mít i jiné formy. Patří k nim i podávání podnětů ke kárnému řízení se státními zástupci či soudci, nebo podněty k podání stížnosti ministra pro porušení zákona. Výjimečně podporujeme naše chráněnce v trestním řízení proti pachatelům trestné činnosti k jejich škodě, pokud souvisí s jejich procesem. V takových případech se může stát, že spolek Chamurappi z.s. jako právnická osoba nebo člen spolku jako fyzická osoba se ujme zastupování poškozených jako jejich obecný zmocněnec. V žádném případě se ale nepouštíme do úkonů, jež jsou vyhrazeny advokátům.

V současnosti zastupuji jako obecný zmocněnec poškozené v trestním řízení, vyvolaném oznámením spolku Chamurappi z.s., k němuž se poškození připojili. Původně jsem sledoval hlavní líčení v procesu proti našim chráněncům, v němž byli obviněni z účasti na výrobě padělků cigaret Marlboro a z neodvedení spotřební daně z tabáku.

Nikdy nešlo o rukojmí. Nikdy nešlo o Hamás.

Obsah:

  1. Caitlin Johnstone: Nikdy nešlo o rukojmí. Nikdy nešlo o Hamás.
  2. New Arab: Izraelský televizní producent volá po „holocaustu a plynových komorách v Gaze“
  3. Mnar Adley: „Byli střeleni do rozkroku“: Americká sestra z JIP odhaluje válečné zločiny v Gaze

Britská koalice ochotných po zralé úvaze rozhodla, že není ochotna na Ukrajině bojovat

Od začátku války na Ukrajině britská mainstreamová média nafukují britskou vojenskou sílu a odhodlání. Nyní se ukazuje, že Británie by měla potíže vyslat na Ukrajinu 5000 vojáků v rámci takzvané „odstrašující síly“. Politologové ve Whitehallu musí zoufale zapojit mozek a usilovat o mír.

V pozoruhodném obratu událostí londýnský deník The Times zveřejnil 29. dubna článek, v němž uvedl, že Evropa by měla potíže vyslat 25 000 vojáků na Ukrajinu. Ty samé noviny, které před pouhými osmnácti dny publikovaly bizarní chvalořeč o „klíčové roli“ Británie při řízení neúspěšné protiofenzívy Ukrajiny v roce 2023.

Evropa prosazuje bludný plán na znovuvyzbrojení ve stylu USA

Jestřábky Ursula Von der Leyen a Kaja Kallas se pokusily využít nouzové opatření k urychlení části plánu v hodnotě 900 miliard dolarů. Naštěstí to nefungovalo.

Uprostřed otázek ohledně nadměrné militarizace americké zahraniční politiky a iluze jejich globálního primátu se Evropská unie vrhá střemhlav opačným směrem a zdá se, že dychtivě touží po roli primáta ve stylu Ameriky.

Vraždění v Oděse promlčeno (ZATÍM)

V pátek 2. května 2014 útočily ukrajinské vládní jednotky na proruské separatisty ve městech Slavjansk a Kramatorsk na východě Ukrajiny. Ve stejný den došlo k masakru v Oděse.

Od masakru v Oděse uplynulo 11 let. Viníci dosud nebyli potrestáni, neboť ukrajinská justice vyšetřování zločinu průběžně sabotovala. Přestože existuje dokumentace i s výpovědí očitých svědků, neztotožnila pachatele a po deseti letech oznámila promlčení trestného činu.
Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku přiznal pozůstalým po obětech, kteří se na soud obrátili, finanční náhradu. V průměru je to 15 tisíc eur za trýznivou smrt nejbližšího. Tyto „odpustky“ je povinna vyplatit Ukrajina, neboť její orgány masakru nezabránily, přestože mohly, čímž porušily čl. 2. Evropské úmluvy o lidských právech zaručující právo na život. Hydranty v domě odborů nefungovaly, hasiči přijeli až za 45 minut a policie nekonala.

Až budou 9. května evropští státníci sledovat ve svých domovech na obrazovkách oslavy konce druhé světové války v Moskvě, v Petrohradě a v dalších ruských městech, snad (aspoň někteří) pochopí, že Nesmrtelný pluk je víc než uctění památky mrtvých vlastenců. Je to přísaha živých!

Druhých prvních sto dní „zločince“ v Bílém domě

Masivní hon na „nejmocnějšího člověka na Zemi“ v masmédiích pokračuje. Tento zloduch musí být uštván dříve, než zničí všechny ty „narativy“. Uvádím příklady titulků, v nichž byl od své druhé inaugurace uveden Donald Trump.

Požádal jsem umělou inteligenci o rozbor toho, jak moc jsou používána ve zpravodajství tiskových agentur a masmédií o Donaldu Trumpovi v prvních 100 dnech jeho druhého volebního období citově zabarvená slovesa. Výsledkem je, že AP, Reuters a AFP používají citově zabarvená slovesa zhruba ve 30 procentech případů, největší americká média ve 45 – 50 procentech případů a média v EU dokonce v 50 – 60 procentech případů. Česká média se z těchto trendů příliš nevymykají, rozdíl je snad jen v tom, že jim více vadí Trumpův postoj k válce na Ukrajině a méně jeho opozice proti Green Dealu. Donald Trump je cílem velmi intenzivních mediálních útoků po celou dobu své politické kariéry, ale to, co se děje od jeho druhého nástupu do funkce, je naprosto bezprecedentní.

Indie vs Pákistán: nebezpečí větší, nežli Ukrajina i Izrael

Byl to zvláštní den. Estonsko zakázalo letadlu slovenského premiéra Fica průlet na páteční oslavy Dne vítězství v Moskvě, byl zvolen nový papež Lev XIV., zemřel Jiří Bartoška – a Indie vystřelila na devět střel na Pákistán. Pro náš západní svět, který žije spíš konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a Izraelem a Palestinou je to jaksi okrajová zpráva. O trochu závažnější pro toho, kdo si uvědomí, že pokud se to skutečně stane, půjde o přímou válku dvou atomových mocností s jadernými zbraněmi, z nichž jedna má pro totální válku čtvrt a druhá půl druhé miliardy potenciálního lidského kanonenfutru. A že jestli se strhne tohle, tak celá rusko-ukrajinská i izraelsko-palestinská válka budou proti tomu jen něco jako Slunce, seno a pár facek.

Proč západní vlády bijí na válečné bubny

Jedinými odvětvími amerického, německého, britského, francouzského a italského průmyslu, které v současné době zažívají rozmach, jsou výrobci zbraní – společnosti, které prodávají mnohem více vládám než spotřebitelům, a proto v době hospodářské krize prosperují. Jsou to společnosti, které potřebují ovládat vládu, aby mohly ovládat svůj největší trh (kterým JE vláda), a proto jejich majoritní vlastníci, miliardáři, kteří ovládají jejich představenstva, potřebují ovládat osoby ovlivňující veřejnost, aby jejich kandidáti byli zvoleni do vlády, a tím se zvýšily vládní výdaje na jejich produkty a služby a buď se zvýšil státní dluh, nebo se snížily vládní výdaje na zdravotnictví, školství a sociální péči voličů.

Základní kameny reakční strategie se vynořují ve třech klíčových oblastech. Za prvé, Ukrajina je první obrannou linií Evropy. Londýn a Paříž svolávají „koalici ochotných“, aby naplánovaly další kroky evropské vojenské a diplomatické podpory s cílem učinit z Ukrajiny „ocelového dikobraza“. … Za druhé, evropské státy měly již dávno zvýšit své výdaje na obranu a otevřená diskuse o převzetí odpovědnosti za územní obranu a odstrašování je bezprecedentní. Vlády přijímají drastická opatření ke zvýšení výdajů na obranu, přičemž nejvýraznějším důkazem toho, že tabu lze prolomit, je obrat Německa v otázce veřejného dluhu. …

Slovensko na križovatke: Prezidentovi doručili petíciu za zrušenie sankcií voči Moskve

Obsah:

  1. Hlavný deník: Slovensko na križovatke: Prezidentovi doručili petíciu za zrušenie sankcií voči Moskve
  2. Peter Staněk: Referendum je prvý krok, bod zlomu
  3. Robert Fico: Projev k výročí osvobození Slovenska Rudou armádou v Michalovcích

 

2. 5. 2025

Právníci za 150 milionů ročně, ale zákon zůstává stranou. Dopravní podnik selhává v zadávání veřejných zakázek

Dopravní podnik hlavního města Prahy ročně vydává desítky milionů na své interní právníky a neváhá utratit ještě několikanásobně více za externí advokátní kanceláře. Ani tyto astronomické částky však nezaručují, že podnik postupuje při zadávání veřejných zakázek v souladu se zákonem. Nejnověji to dokládá fiasko při výběru dodavatele druhé části metra D, kde nejenže výběrové řízení skončilo zrušením, ale navíc za jeho administraci a následnou právní obranu podnik zaplatil další miliony. Kverulant proti tomu neúčelnému plýtvání veřejnými penězi protestuje a žádá nápravu.

Nacionalismus by už neměl být sprosté slovo

Uprostřed všeho zmatku a nejistoty ohledně Donalda Trumpa, obchodních cel a vyhlídek na mír na Ukrajině by měla být jedna věc jasná: sen globalistických elit o „konci dějin“ se sám chýlí ke konci. Jejich fantazie o mírovém, prosperujícím světovém řádu bez hranic, řízeném byrokraty a bankéři, byla brutálně odhalena.
Místo toho žijeme, jak jsem zde napsal minulý měsíc, v „novém světě národních států“. Demokratické národy se nyní musí probudit a bránit zájmy svých občanů v turbulentních časech.

Konzervativci by neměli populistickou revoltu přijímat pouze jako nejlepší naději pro budoucnost Evropy. Měli by také bojovat za to, aby populismus dostal pozitivní politický příběh, a trvat na tom, že vlastenectví není hračkou vybraných vrstev a že nacionalismus by již neměl být považován za sprosté slovo.