Všichni jsme teď Palestinci
Obsah:
Ozvěny katastrofy v Kachovce
Sarančata, jejichž invaze je pozorována na jihu země v Chersonské, Záporožské a částečně Dněpropetrovské a Oděské oblasti, se stala vážným problémem pro ukrajinské zemědělce.
„Kobylky sežerou vše, co jim přijde do cesty. Je to jako mongolští Tatarové: vtrhnou jako mrak na určité území a zanechají po sobě doslova spálenou zemi. Úroda může být zničena až na 100 %. Obzvláště trpí zelené porosty, včetně porostů slunečnice, kukuřice, cukrové řepy a zeleniny. Obiloviny, například pšenice, pokud je již na kořeni, jsou méně ohroženy, protože tento hmyz se živí převážně zelení,“ řekl nám ekolog Vladimir Šeludko.
Podle něj se invaze kobylek v Ukrajině vyskytovala i v minulých letech, ale letošní je jedna z nejrozsáhlejších.
Odpor k Rusku se u nás pěstuje 35 let
„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.
…
Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.
Kolesá vojen a krutostí sa ustavične otáčajú – ibaže čoraz hlasnejšie hrkocú…
… taká je jedna z hlavných myšlienok románu Šíp času (Praha: VOLVOX GLOBATOR 2003) od anglického spisovateľa Martina Amisa (* 25. 8. 1949 Oxford, Spojené kráľovstvo – † 19. 5. 2023 Lake Worth Beach, Florida); jeho kniha, nominovaná na Bookerovu cenu (po prvý raz som ju čítal pred desiatimi rokmi), mi pripomenula, že ono hrkotanie, ktoré ma inšpirovalo k tejto eseji, je v dnešných časoch azda najhlučnejšie za ostatné roky, resp. desaťročia: Gaza, Ukrajina, Rusko, Irán, Izrael, Sýria, Afganistan, Sudán, Rwanda, Somálsko, Jemen, …
…
Aj v dnešných časoch sa mier vznáša na motýlích krídlach, pre ktoré je veľmi ťažkým bremenom. Keď sa vysilia, spustí sa hrmavica. A mocní tohto svete sa chytia príležitosti s túžbou získať pre seba čo najviac: prírodného bohatstva a zbraní. Na rad prichádzajú rokovania, kto z koho, vyhrážky, samity o zbrojení, „mierové“ i mierové telefonáty, stavanie vzdušných zámkov, ktoré sa pod salvami zbraní od výmyslu sveta rozpadávajú ako domček z karát.
Zamlčování pravdy: Vysoká cena za upřímnost v dezinformovaném světě
Představte si svět, kde nepříjemné pravdy, jako jsou nepohodlné útržky reality, které vyžadují zamyšlení, pokoru a změnu, již nejsou vnímány se zvědavostí ani znepokojením, ale s výsměchem a opovržením. V tomto světě nejsou nositelé pravdy vítáni jako katalyzátory pokroku, ale jsou terčem útoků jako nepřátelé statu quo.
Místo aby tyto pravdy vyvolaly střízlivou sebereflexi, jsou přijímány s samolibým smíchem těch, kteří se oddali uklidňujícím iluzím. Smích, nikoli jako projev radosti, ale jako ostrá, posměšná a promyšlená zbraň, se stává nástrojem, kterým mocní odvracejí odpovědnost a umlčují nesouhlas.
Samoplatné impérium: Co Trump dělá s americkou mocí. A co nedělá
Chaos ve světové politice, který Donald Trump během prvních týdnů svého druhého prezidentského období způsobil (chaos v domácí politice zde nebudeme rozebírat), vyvolal dvě protichůdné spontánní reakce. Obě jsou spíše emocionální než reflexivní, což však nezabránilo, aby se okamžitě staly politickým faktem.
První reakce dokonale zapadá do sovětské propagandistické rétoriky: „Americký imperialismus odhodil masku a ukázal svou pravou tvář“ (nebo „zvířecí škleb“). Takto se interpretuje hrubá rétorika a nelegální vydírání řady suverénních států. Trump navíc velmi rychle přechází od slov k činům – a rychle dosahuje výsledků, alespoň některých. Právo a pravidla jsou odhozena; od nynějška bude vládnout síla – americká síla, jak upřímně varoval americký ministr zahraničí Marco Rubio ve svém projevu na slyšení v Senátu ještě před Trumpovou inaugurací: „Že zahraniční politika, která sloužila národním zájmům, může být nyní nahrazena politikou, která slouží ‚liberálnímu světovému řádu‘… nebyla jen fantazií; byla to nebezpečná iluze.“
Zničíme Rusko. Nepovedlo? Žádný problém: zničme Čínu!
Nikdy nepodceňujte blížící se tsunami podvratných „analýz“ a prediktivního programování, které je v hybridní válce proti Číně – a v širší válce proti BRICS – již zakotveno.
Podívejte se na nejnovější 128stránkovou zprávu Hudsonova institutu ve Washingtonu, D.C. s prorockým názvem „Čína po komunismu: Příprava na postkomunistickou Čínu“.
Von der Leyen právě podřídila EU USA jako největší vazalský stát v historii
Tento výsledek staví USA na cestu obnovení unipolární hegemonie prostřednictvím postupných jednostranných obchodních dohod, jelikož se pravděpodobně zaměří na Ameriku, než se konečně utkají s Asií.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen souhlasila s rámcovou dohodou s USA, podle níž se na EU budou vztahovat 15 % cla na většinu dovozu, EU se zaváže k nákupu 750 miliard dolarů z amerického vývozu energie a investuje 600 miliard dolarů do americké ekonomiky, z čehož část půjde na vojenské nákupy. Americká cla na vývoz oceli a hliníku z EU zůstanou na 50 %, zatímco EU souhlasila, že na produkty z USA nebude cla vůbec uvalovat. Alternativou k tomuto jednostrannému uspořádání bylo, že by Trump do 1. srpna zavedl hrozící 30 % cla.
Končí Trumpův mýtus? Cítí se MAGA zrazená?
Epsteinův mrak metastázuje a stává se středobodem hluboce zakořeněného odcizení lidu od určitých vládnoucích vrstev. Veřejnost se neochotně smířila s tím, že její „vládci“ běžně lžou a kradou, ale přesto (zejména ve frakci MAGA) matně chápe, že v těle společnosti může existovat neřest, kterou považují za příliš odpornou, než aby se s ní mohli smířit. Lidé si uvědomili, že Trump byl tak či onak (i jako přihlížející) s celou touto degradovanou kulturou propojen.
Tohle pravděpodobně snadno neprojde – nebo možná vůbec. Trump byl zvolen, aby všechny takové spletité sítě propojené oligarchie, mocenských struktur a zpravodajských služeb jednajících ve skrytých zájmech vyčistil. To je to, co slíbil: Amerika na prvním místě.
Proč EU nemůže mít úspěch v jednání s Trumpem
Několik neočekávaných návštěv, žádostí o příspěvek a setkání oddálilo ukončení práce na příspěvku, jehož jedním z hlavních témat je napjatý a výhledově zhoršující se vztah Evropské unie a Spojených států, který povede k položení EU na lopatky. Otázkou bez odpovědí je, kdy?
V den plánovaného odesílání příspěvku jsem objevil na Seznamu článek s názory čtyř odborníků (Ital profesor Alberto Alemanno-Je čas nasadit unijní bazuku, amerikanista z Fakulty sociálních věd UK Jan Hornát-Výhrůžky by Trump mohl brát jako ponížení, francouzský politolog Zaki Laïdi-Evropa si na sebe nechala ušít Hlavu 22 a ředitel Geopolitics and Security Studies Centre Linas Kojala-Udržet kapitána u kormidla.
EU: Žádné prázdniny, dokud Gaza trpí hlady
Obsah:
Zločinci pod záštitou státu II
Stále se nedokážu odpoutat od přemýšlení o surovém zacházení s bratry Lebánkovými v Jesenici, o strašlivých finančních účincích vydírání, o hubeném výsledku prvního pokusu o vyšetřování a zejména o netečnosti orgánů činných v trestním řízení při prověřování údajů, jež s velkým zpožděním, ale přece, předložil zadavatel vydírání Roman Šulyok. Jeho svědecká výpověď před soudem a obsah sdělení, jež učinil před zahájením prověřování při mých návštěvách ve věznici, jsou v souladu s poznatky poškozených. Působí proto věrohodně. Nemohu proto strávit taktiku, použitou při pátrání po totožnosti zakuklenců. Nezapomenutelný je pro mne výrok vyšetřovatele, že s podezřelým „dodavatelem“ zakuklenců nelze zacházet drsně, protože dlouho a dobře slouží.
Boj o Heartland jde do finiše a hraje se z jejich strany o vše. Pokud Rusko neprohraje je Čína nedobytelná…
Už titulní obrázek naznačuje, že kořeny rusofobie sahají mnohem hlouběji ...
Tady je článek, který počítá s více aspekty cel uvalených USA na EU: 1) přímá cla 2) vynucená potřeba dražší…
V těch analýzách ohledně cel mi chybí to podstatné: Co vůbec znamenají? Jistě, ztěžují dovoz z dané země, čímž ji…
Trochu bych ten titulek poopravil: "Odpor k Rusku šíříme 38 let". Začíná 1993, když se Václav Havel a Lech Walęsa…