1. Andrew Korybko: Trojí reakce NATO na nejnovější ruské obavy zvyšuje riziko rozsáhlejší války
2. Andrew Korybko: Jaký je skutečný důvod, aby Evropa utratila za Ukrajinu 400 miliard dolarů navíc?

Analýzu NATO’s Three-Pronged Response To The Latest Russian Scare Raises The Risk Of A Larger War publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 31. října 2025

Trojí reakce NATO na nejnovější ruské obavy zvyšuje riziko rozsáhlejší války

Podezřelý incident s ruským dronem nad Polskem z počátku září, následné tvrzení Estonska, že ruské letouny narušily jeho námořní vzdušný prostorČesky a nedávné obavy Skandinávie z ruských dronůČesky vedly podle Financial Times NATO k úvaze o trojí reakci na svém východním křídle. Jeho zdroje naznačují, že by mohly mít podobu vyzbrojení výzvědných dronů, zefektivnění pravidel pro nasazení stíhacích pilotůČesky a pořádání cvičení NATO přímo na hranici bloku s Ruskem.

První dva případy nesou zjevná rizika eskalace, jelikož operátoři nebo piloti ochotní střílet by mohli vyvolat vážnou mezinárodní bezpečnostní krizi, pokud by stříleli na (natož sestřelovali) ruské drony nebo letadla. To platí zejména v případě, že by k tomu došlo v mezinárodním vzdušném prostoru nebo zejména v ruském. Pokud jde o poslední opatření, ruské hodnocení hrozeb by se během trvání těchto cvičení prudce zvýšilo, protože by mohlo sloužit jako zástěrka pro agresi, včetně hybridní agrese prostřednictvím dronů a/nebo žoldáků.

Rušení komunikace silami NATO by také mohlo vést k tomu, že ruské drony přelétnou hranice, jak tvrdí tato analýzaČesky, a je pravděpodobně zodpovědné za výše zmíněný podezřelý incident nad Polskem. V takovém scénáři by NATO mohlo získat záminku k (možná předem naplánované) eskalaci proti Rusku, která by se mohla snadno vymknout kontrole, pokud nezvítězí chladná hlava. Financial Times poznamenal, že „změna nemusí být veřejně komunikována“, takže pokud by NATO učinilo jeden chybný krok, mohla by vypuknout krize bez předchozího varování.

Komunikace je klíčová pro to, aby se tomu zabránilo, ale Polsko ruský návrh na projednání podezřelého incidentu s dronem ze září odmítloČesky a mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová ho nedávno odsoudilaČesky za zrušení víz ruským expertům před zasedáním OBSE ve Varšavě. Polsko usiluje o obnovení svého ztraceného statusu velmoci, přičemž září v tomto ohledu bylo historické, jak je vysvětleno zdeČesky, což by následně oživilo jeho staletí trvající rivalitu s Ruskem, a to i na úkor regionální stability.

Jsou tři fronty, na kterých by Polsko mohlo jednu, některé nebo všechny tři části údajné trojí reakce NATO na nejnovější ruskou hrozbu uplatnit: Kaliningrad, Bělorusko a/nebo Ukrajina. Polsko také velí třetí největší armádě NATOČesky a nemá v plánu svou bezprecedentní militarizaci zpomalit, takže by se jeho politicko-vojenské vedení mohlo cítit povzbuzené, aby jednoho dne ruské hranice otestovalo. To by však, pokud by bylo sestřeleno ruské letadlo, mohlo vést k válce mezi NATO a Ruskem, uvedl ruský velvyslanec ve FranciiČesky.

Nový polský prezident Karol Nawrocki se moudře rozhodl neriskovat, když po zářijovém incidentu odmítl zavést nad částí Ukrajiny bezletovou zónu, a to i přes tlakČesky svého ministra zahraničí. Později se ukázalo, že vláda o ruské odpovědnosti za škody způsobené na domě lhala, když vyšlo najevo, že škodu způsobila raketa NATO. Tuto skutečnost před ním také zatajilaČesky. Sily hlubokého státu, které se s Ukrajinou pravděpodobně brzy spojíČesky, chtějí zcela zjevně rozpoutat další polsko-ruskou válku.

Vzhledem k tomu, že Nawrocki nedávno nevyloučilČesky rozhovor s Putinem, pokud by na tom závisela bezpečnost Polska, mohl by tak učinit v případě krize, místo aby se nechal zmást silami hlubokého státu, zejména liberálně-globalistickou vládnoucí koalicí a jejich spojenci ve vojenské rozvědce, kteří se ho pouze snaží vmanipulovat do války. Bez přímého zapojení třetí největší armády NATO do jakékoli potenciálně nadcházející krize, ať už vyprovokované polským hlubokým státem nebo pobaltskými státy, by se válce mezi NATO a Ruskem mohlo zabránit.

Zpět na obsah

Analýzu What’s The Real Reason Why The Economist Wants Europe To Spend $400 Billion More On Ukraine? publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 5. listopadu 2025

Jaký je skutečný důvod, aby Evropa utratila za Ukrajinu 400 miliard dolarů navíc?

Časopis The Economist argumentoval, že by EU a Spojené království měly v příštích čtyřech letech uspokojit odhadované finanční potřeby Ukrajiny ve výši 390 miliard dolarů. Podle jejich slov „další půl desetiletí [údajně zhoršující se hospodářsko-finanční situace Ruska] by pravděpodobně v Rusku spustilo hospodářskou a bankovní krizi“, zatímco „jakékoli dlouhodobé finanční řešení pro Ukrajinu by Evropě pomohlo vybudovat finanční a průmyslovou sílu, kterou potřebuje k obraně.“ To by stálo pouze 0,4 % HDP na člena NATO (bez USA).

Také šířil obavy, že „Alternativou by bylo, kdyby Ukrajina válku prohrála a stala se zahořklým, částečně selhávajícím státem, jehož armádu a obranný průmysl by pan Putin mohl zneužívat jako součást nové, oživené ruské hrozby.“ I když je nepravděpodobné, že by se Ukrajina někdy s Ruskem spojila, aby ohrozila jakýkoli stát NATO, mohla by ze své prohry obvinit Polsko, a poté by mohla v Polsku podpořit teroristicko-separatistickou kampaň vedenou její ultranacionalistickou diasporou, jak bylo varováno zdeČesky.

Bez ohledu na to, co si o výše uvedeném scénáři myslíte, pointou je, že The Economist používá typický přístup cukru a biče ve snaze přesvědčit své elitní evropské publikum, že pro ně bude levnější zaplatit odhadovaný účet Ukrajiny ve výši 390 miliard dolarů v příštích čtyřech letech, než to neudělat. Bezprostřední kontext se týká intenzivnější zástupné války USAČesky proti Rusku v rámci Trumpovy nové trojí strategie, jejímž cílem je přivést Kreml k bankrotu a poté vyvolat domácí nepokoje.

Aby bylo jasno, citování této strategie neznamená její schvalování, pouze má ukázat, proč si The Economist myslí, že by jeho publikum mohlo být nyní k její lákavosti vnímavé. V tomto ohledu bude těžké lidi přesvědčit, že v příštím téměř půl desetiletí musí Ukrajinu v takové míře dotovat, což by mohlo znamenat vyšší daně a škrty v sociálních výdajích. Koneckonců, 100–110 miliard dolarů utracených letos („dosud nejvyšší částka“) Rusko zpět nezatlačilo, takže ho stejná částka v příštích čtyřech letech pravděpodobně také nezatlačí.

Ruský rozpočet je dostatečně velký na to, aby v této době konflikt nadále financoval, takže by návrh deníku The Economist status quo pouze zachoval, místo aby ho změnil ve prospěch Západu. Dynamika by se mohla posunout ještě více ve prospěch Ruska, jak The Economist ke své cti otevřeně varoval, „pokud by Rusko mohlo získat finanční prostředky od Číny“. V takovém scénáři by EU pravděpodobně byla nucena „získat“ ekvivalentní částku od vlastní populace, aby status quo alespoň zachovala, čímž by se její zátěž zhoršila bez jasného konce v dohledu.

Jak The Economist napsal: „Kolektivní emise dluhopisů EU by vytvořila větší fond společného dluhu, prohloubila by jednotný evropský kapitálový trh a posílila roli eura jako rezervní měny. Víceletý horizont pro nákup zbraní by Evropě pomohl naplánovat budování svého obranného průmyslu.“ To je v souladu s hodnocením z července 2024, že „Plánovaná transformace EU na vojenskou unii je federalistickou hrou o mocČesky“. Skutečným cílem je tedy federalizace EU, nikoli porážka Ruska.

Tento vhled umožňuje pochopit, proč elity EU – zejména v Německu, které je vedoucí silou EUČesky – americké protiruské sankce na vlastní ekonomické náklady dodržovaly. Výměnou za neutralizaci potenciálu eura konkurovat dolaru bylo elitám EU dovoleno urychlit federalizaci bloku a upevnit si tak svou moc, což USA schválily poté, když již nyní podřízenou EUČesky nepovažovaly za latentní hrozbu. K dokončení tohoto procesu jsou nyní zapotřebí další čtyři roky zástupné války a nejméně ~400 miliard dolarů.

Zpět na obsah

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.