1. Zdeněk Jemelík: Jakou hodnotu má čest policisty ?
2. Zdeněk Jemelík: Deník N na koberečku

Článek Zdeněk Jemelík, Jakou hodnotu má čest policisty ? vyšel na serveru Chamurappi 2. srpna 2026

Jakou hodnotu má čest policisty ?

To vše má nevýhodu: při sebemenším „uklouznutí“ policistovi hrozí zničení kariéry a ztráta všech výhod. Proto je správné, když příslušné orgány přistupují k projednávání různých výhrad k jednání policistů s nejvyšší možnou opatrností. Nic se ale nesmí přehánět. Jako každý jiný občan i policista musí nést odpovědnost za případné nezákonné jednání. S prvním případem policisty, který musel hájit svou čest a s ní související zájmy a výhody, jsem se setkal na samém začátku mé dráhy justičního potížisty. Tehdy to nakonec po různých útrapách včetně vazebního stíhání dopadlo dobře: chráněnec spolku Šalamoun ukončil službu po 30 letech „bez ztráty kytičky“.

Nyní jsem svědkem jiného případu. Jde o zasloužilého policistu, který se připletl k otřesnému trestnému činu. Skutek se nepochybně stal: soud vynesl rozsudek nad hlavním pachatelem a jeho nevýznamným pomocníkem (shodou okolností blízkým přítelem policisty). Ale jeho objasnění mělo do úplnosti daleko. Policie za sebou zanechala „pomníček“, který po letech stále pevně stojí, policie se za to nestydí a celá tlupa pachatelů se těší, že promlčením unikne trestu, přestože okolnosti umožnily obnovit vyšetřování již v prosinci r.2020. V případu jsou čtyři viditelní podezřelí a další jsou dosud skrytí. Podezření má nebezpečnou podobu svědecké výpovědi před soudem, učiněné svědkem po poučení předsedkyní senátu, tedy přejímajícího trestněprávní odpovědnost za případné křivé obvinění[1]. Tři z nich jsou vysokoškolsky vzdělaní právníci, které shodně se svědkem usvědčili poškození již v původním řízení[2]. Jako laik soudím, že tito podezřelí mohli být dávno odsouzení, kdyby státní zástupce vyjmul jejich věc do samostatného procesu, neboť nezákonnost jejich jednání je nezpochybnitelná a škoda 120 mil. Kč, jejíž inkaso umožnili, je nepřehlédnutelná. Účastníkem je ale také čtvrtý podezřelý s vysokoškolským právnickým vzděláním. Je to zasloužilý policista, o němž hlavní pachatel tvrdí, že mu jako přítel prokázal službu: obstaral mu čtyři zakuklence, kteří se dopouštěli na poškozených násilí a omezování osobní svobody. Jeho totožnost je známa od jara r.2021, kdy jsem vyšetřovateli doporučil, aby ho bez průtahů předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupráce s orgány a pohrozil mu koluzní vazbou, pokud by nechtěl prozradit totožnost „zakuklenců“. Ale na podání vysvětlení došlo až 7.června 2024.

Podle soukromého sdělení hlavního pachatele tito podezřelí se podělili o odměnu 2 mil. Kč. Nepovažuji to za prokázané, ale na druhé straně považuji za nepravděpodobné, že by advokáti a notář spáchali darebáctví zdarma. Beztrestnost jako nádavek mi připadá nepřijatelná.

Vyšetřovatel se případem policisty nechtěl hned na začátku zabývat, protože „dlouho slouží a dobře slouží, takže si nezaslouží drsné zacházení“. Podezřelý ale při podání vysvětlení jakoukoli spojitost s trestným činem popřel, pachatele nezná. Státní zástupce nepovolil prověření pravdivosti jeho výpovědi. Případ byl odložen (nikoli zastaven!) usnesením státního zástupce 24.října 2024 a všechny pokusy o jeho oživení ztroskotaly na odporu státních zástupců všech stupňů. Nakonec se za ně postavil jako capo di tutti capi i ministr spravedlnosti Jeroným Tejc[3], který kdysi sliboval zpřísnění tlaku na státní zástupce[4].

Všichni čtyři viditelní podezřelí jsou v klidu: předpokládají, že policista zůstane nedotknutelný a právníci se k promlčení svezou s ním. Na „zakuklence“ se vůbec nedostane. Postoj státních zástupců odporuje zákonu, který jim ukládá stíhat každou trestnou činnost, o které se dovědí. O zajištění beztrestnosti pachatelů zákon nic neříká.

Ale nakonec jednání policistových ochránců není úplně nepochopitelné. Sám podezřelý se na násilí na poškozených nepodílel. Hlavní pachatel má vysoké IQ a vyznačuje se velkou výmluvností. Nevíme, jakou bajku policistovi předestřel a učinil ho tak v jistém slova smyslu svou obětí. Zaplatit za takové pochybení ztrátou kariéry a výsluhy v případě odsouzení za podíl na trestném činu by byl hodně tvrdý trest. Policista by ovšem mohl postavit obhajobu na námitce jednání v dobré víře a možná by dokonce mohl uspět. Bylo by ovšem na místě řádné objasnění jeho úlohy před nezávislým, nestranným, spravedlivým soudem. Mám důvod věřit v pravdivost svědecké výpovědi hlavního pachatele před soudem, takže mi nezbývá než namítat, že účinnost obhajoby by snižovala policistova neochota vydat totožnost „zakuklenců“ (pokud si na ně dosud vzpomene).

Jako celek mi tento případ připadá závažnější než bitcoinový „úlet“ exministra Pavla Blažka. Bylo to těžko pochopitelné selhání jedince. V tomto případě ale dochází k selhání státu, jehož orgány jednají proti svému zákonnému poslání. Chrání soukromý zájem „uklouznuvšího“ policisty, jenž by měl dát přednost obhajobě před soudem. A s ním zajišťují beztrestnost sedmi nepotrestaným pachatelům. Dnešní vládní strany v opozici kvůli selhání jedince „trhaly na kusy“ nebohou ministryni Evu Decroix. Současná opozice jim to neoplatí, protože možná ani o nepřístojnostech neví (mé e-maily, odkazy na články a podání cestou datových stránek nikdo nečte) a možná navíc postrádá bojovnost. Pokud by snad někdo mínil, že za opozici „kope“ jako její vůdce pan prezident, jsem si jist, že přijímání poznatků o takové aféře by bylo pod jeho důstojnost (nehledě k tomu, že ho za vůdce opozice nepovažuji).

Odkazy:

[1]

[2]

[3]

[4]

Zpět na obsah

Článek Zdeněk Jemelík, Deník N na koberečku vyšel na serveru Chamurappi 5. srpna 2026

Deník N na koberečku

Vynesením na světlo Blažkova „úletu“ Zdislava Pokorná nesporně prospěla společnosti. Vedle toho způsobila obrovské potíže vládnoucí koalici, která se musela bleskově rozloučit s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a dosadit na jeho místo nezkušenou paní Evu Decroix. Pohromu příkladně využila bojovná opozice k útokům na vládní koalici, zejména na ministryni spravedlnosti, kterou doslova „trhala na kusy“.

Čas oponou trhnul a role se obrátily. Bývalá opozice nyní vládne, ale Zdislava Pokorná a Deník N nepožívají vděčnost za zásluhy o rozvíření bitcoinové aféry. Novinářka je najednou opět persona non grata. Mezi nynější vládní stranou a Deníkem N zřejmě nebylo žádné pouto. Noviny se tváří jako sanitární policie, nezávislá na politických stranách. Je to dobře, ale vede to k otázce, na kom tedy jsou závislé a komu slouží.

V té souvislosti mě napadá užší otázka po klíči, podle něhož si Deník N vybírá akce, do nichž se pouští. Otázka mě ostatně napadá ve směru k investigativní novinařině obecně. Jako bloger se stále vracím ke „kauze Jesenice“- sprostému vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových, nedostatečně objasněnému, s většinou nepotrestaných pachatelů. Mám výhodu, že jako zmocněnec poškozených, usilující o úplné objasnění případu a postavení nepotrestaných pachatelů před soud mám přístup k poznatkům z vyšetřování a následných úkonů. Ale jako zmocněnec poškozených jsem svým způsobem omezený. Řádný investigativní novinář by mohl pohovořit se „zviditelněnými“ podezřelými a zeptat se jich, jak se těší na promlčení, které jim chtějí zajistit vyšetřovatelé a státní zástupci pod záštitou ministra. Můj rozhovor „u piva“ s „kamarádem Frantou“ by byl určitě pro něho i pro mne zajímavý. Ale já takové rozhovory nemohu vyvolat, protože bych si vysloužil odsudek pro nátlak na svědky.

Obešel jsem snad již všechny redakce, v nichž působí investigativní novináři a žádal jsem o součinnost, ale nikdo neprojevil odvahu. Ta kauza je zajímavá a svým způsobem významnější než „bitcoin“. V „bitcoinu“ jde ve vztahu k bývalému ministrovi Pavlu Blažkovi pouze o „úlet“jednotlivce, kterého nedokázal zastavit přímý podřízený. Pravdě nejblíž nejspíš byla paní exministryně Eva Decroix, když v kterémsi televizním vystoupení prohlásila, že „Pavel prostě udělal hloupost“.

V předcházejícím článku[1] jsem vyslovil názor, že oproti „bitcoinu“ se v „kauze Jesenice“ skrývá selhání orgánů státu. Jejím základem je sprosté vydírání Lebánků, které středočeská kriminálka nedokázala napoprvé řádně vyšetřit. V objasňování jsme značně pokročili, takže aspoň část darebáků bude možné postavit před soud před promlčením, pokud tomu nebude někdo bránit. Ale proti završení vyšetřování se postavily dozorové a dohledové orgány až po ministra spravedlnosti. Středem jejich pozornosti je trapná situace policisty Františka Heřmana, ohroženého v případě odsouzení ztrátou výsluhy, jehož nevinu orgány nedokázaly nezpochybnitelným způsobem prokázat a od 24.října 2024 drží proto případ v postavení odložení, aby jeho obhajobu nesměl nikdo zkoumat. Kdyby vyvrátili pochybnosti o jeho nevině, nic by nebránilo poslat bez průtahů před soud tři vysokoškolsky vzdělané právníky, kteří umožnili zadavateli vydírání inkasovat výtěžek 120 mil.Kč s vědomím, že poškození byli vystaveni násilí. Prý dostali za darebáctví štědře zaplaceno a beztrestnost mají dostat od státních orgánů jako bonus.

Obrana ochránců zločinců stojí na tvrzení, že svědectví zadavatele vydírání[2] je nevěrohodné, protože je recidivista. Znám sice jeho kriminální minulost a svědectví, přednesená při podání vysvětlení u GIBS, ale vycházím z jeho veřejného vystoupení před soudem po poučení předsedkyní senátu. Vysoce inteligentní svědek věděl, že za křivé svědectví by nesl trestněprávní odpovědnost. Odsouzen na 2x 7,5 roku odnětí svobody by si určitě nedovolil přivodit si prodloužení pobytu ve vězení lhaním před soudem. Považuji proto jeho výpověď za specificky věrohodnou. Věcně je ostatně shodná s výpovědí u GIBS i s tím, co mi vyprávěl ve vězení. Ostatně napadenému policistovi nic nebrání podat na svědka trestní oznámení, má-li jistotu, že ho usvědčí ze lži.

Kdyby se hanebnosti ochrany zločinců ujali investigativci, mohli by vyvolat rozruch nejméně stejně silný jako v případě „bitcoinu“. Oslovil jsem všechny redakce, o nichž jsem se dověděl, že v nich působí investigativní novináři (včetně Zdislavy Pokorné a Deníku N), ale zatím se mých podkladů nikdo neujal. Samozřejmě bojovná opozice by si mohla poradit i bez jejich přispění a mohla by oplatit vládě drsné nakládání s paní Evou Decroix, ale zřejmě není bojovná a příležitost využití mých poznatků dosud neobjevila, protože poslanci přece nepracují s informacemi od svoloči.

Pohoršení by ovšem mohl předejít předseda vlády pan Andrej Babiš, který má právo žádat vysvětlení od ministra spravedlnosti a ředitele GIBS. Mohl by dokonce předejít veřejnému skandálu, na němž by se jistě ráda přiživila opozice, hodná toho označení (ne ta dnešní, bezzubá). Upozornil jsem ho otevřeným dopisem[3] a dodal mu dostatek dalších informací oficiální cestou do datové schránky, ale protože jsem pro něho persona non grata, nevzal to na vědomí (pokud se příslušná podání vůbec dostala do jeho rukou). Za zásah do kauzy by ale zasluhoval pochvalu, protože není přece přípustné, aby orgány činné v trestním řízení právního státu usilovaly o zajištění beztrestnosti zločinců dosažením hranice promlčení. A chybí jen maličkost, do promlčení by se to ještě dalo stihnout, kdyby se chtělo.

Odkazy:

[1]

[2]

[3]

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.