1. Jan Rychlík: Otázka pro Václava Klause
2. Jan Schneider: Rychlík je masochista

Komentář „Může být ochrana menšin ospravedlněním agrese? Nikdy“ vyšel v deníku Právo 11. srpna 2026

Otázka pro Václava Klause

Václav Klaus mně v roce 2003 v pražském Karolínu předával jako prezident republiky dekret a diplom univerzitního profesora. Pak jsem byl několikrát pozván na jeho diskusní semináře, a i když se naše názory neshodovaly, vážil jsem si jej jako politika i jako vysokoškolského profesora. Bohužel, s jeho názory na zodpovědnost za současnou válku na Ukrajině souhlasit nemohu.  Podezřelé je také to, že tyto názory se obsahově shodují s tím, co mně často píší někteří mí bývalí kolegové z Ruska a hlavně s tím, co je možné si přečíst na různých ruských webech.

Pokud Václav Klaus po vzoru ruské propagandy částečně ospravedlňuje ruský útok na Ukrajinu útlakem tamní ruské, či přesněji ruskojazyčné menšiny (protože zdaleka ne všichni, jejichž mateřským jazykem je na Ukrajině ruština, se považují za Rusy), anebo naznačuje, že Rusko muselo reagovat na hrozící posun NATO na východ, tak bych rád připomenul některé historické paralely: nacionálně-socialistické Německo se zaštiťovalo ve svých agresivních cílech proti Československu v roce 1938 nutností ochrany sudetských Němců „proti českému teroru“. O rok později pod záminkou „nesnesitelného útlaku německé menšiny“ zahájil Adolf Hitler 1. září 1939 válku proti Polsku. Když se k agresi proti Polsku připojil 17. září Sovětský svaz, odůvodnil to nutností ochrany ukrajinské a běloruské menšiny. V této souvislosti je výstižná reakce ukrajinského hudebního skladatele Stanislava Ljudkevyče, žijícího ve Lvově: „Osvobodili nás a nedá se s tím nic dělat.“

Tvrzení o údajném „obkličování Německa“ bylo dalším oblíbeným argumentem nacistické propagandy před vypuknutím války i později. Agresi proti Belgii, Lucembursku, Nizozemí, Dánsku a Norsku Německo odůvodňovalo mimo jiné nutnosti bránit se možným obsazením těchto států armádami Francie a Velké Británie. Napadení Finska 30. listopadu 1939 Sovětský svaz odůvodnil nutností zabezpečit lépe svoje hranice. A tak bychom mohli pokračovat, příkladů je mnoho.

Postavení národnostních menšin v Polsku v meziválečném Polsku skutečně nebylo dobré a ve třicátých letech se ještě zhoršilo. Mám ale na Václava Klause otázku: napadlo by jej nebo kohokoliv jiného ospravedlňovat postavením německé menšiny v tomto státě nacistickou agresi a zpochybňovat tak jednoznačnou vinu Německa za rozpoutání druhé světové války?  Dovolil by si veřejně tvrdit, že v případě napadení Polska byly okolnosti „složitější“ a naznačovat tak, že za útok na své území si tedy vlastně mohli Poláci sami? A souhlasil by s oficiální  sovětskou tezí, že Sovětský svaz musel 17. září 1939 zabrat východní část Polska, aby ochránil tamní ukrajinskou a běloruskou menšinu?

Situace ruskojazyčných Ukrajinců a Rusů na východní Ukrajině po roce 2014 jistě nebyla ideální. Ale i zde platí, že situace byla „složitější“:  je přece jasné, že ti, kteří se na příkaz Moskvy se zbraní v ruce vzbouřili proti ukrajinskému státu, nemohli počítat s tím, že Ukrajina nechá tuto vzpouru bez trestu. Ukrajina zavedla a začala prosazovat nový jazykový zákon, který prosadil ukrajinštinu jako jediný státní jazyk, tedy jako jazyk úřadů. Osobně považuji tento zákon za zbytečný a v dané situaci za vysloveně hloupý, protože ukrajinštinu jako úřední jazyk už dávno před tím stanovila ukrajinská ústava. O žádnou „masovou persekuci Rusů“ (jak tvrdí Moskva) ale rozhodně nešlo. Bylo by na místě také poukázat na fakt, že ruská okupační správa na Krymu a na Donbase používání ukrajinštiny v úředním styku vůbec netoleruje, ačkoliv z hlediska mezinárodního práva jde stále ještě o ukrajinské území. Žádné masové represe proti ruskojazyčnému šetření mezinárodních organizací nezjistilo.

Postavení jakékoliv menšiny je vnitřní záležitostí každého státu a jiný stát nemůže na ochranu „své“ menšiny zasahovat ozbrojenou mocí. Agrese Ruska proti Ukrajině se proto nedá ospravedlnit nedá ničím.  Je smutné, pokud to Václav Klaus neví.

Jan Rychlík (*1954) je český historik a odborník na moderní dějiny slovanských národů. Historii vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Univerzitě sv. Klimenta Ochridského v Sofii. Mezi léty 1979 a 1991 postupně pracoval v Ústavu pro folklór Bulharské akademie věd, v Záhorském muzeu ve slovenské Skalici a v Zemědělském muzeu Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství (ÚVTIZ) v Praze. Poté se stal vědeckým pracovníkem Ústavu T. G. Masaryka a později Masarykova ústavu a archivu Akademie věd České republiky, kde působí dodnes. V roce 1992 působil jako poradce premiéra České republiky Petra Pitharta. Přednáší na Oddělení moderních a soudobých dějin FF UK. Badatelsky se specializuje na moderní české a slovenské dějiny a na problematiku vývoje balkánských národů. V roce 2024 obdržel Řád bílého dvojkříže III. třídy za rozvoj vztahů mezi Českem a Slovenskem a Cenu Miroslava Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu. Je autorem dlouhé řady knih, poslední Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918-1946 (2016) a Československo v období socialismu 1945-1989 (1920). Své příspěvky publikuje zejména na portálu Novinky.cz.

Zpět na obsah

Polemiku Jana Schneidera Rychlík je masochista, je přesvědčen Jan Schneider publikoval server První zprávy 12. srpna 2026

Rychlík je masochista

Rychlík: Moderátorka televize Nova Adéla Snopová se před pár dny snažila dostat z bývalého prezidenta Václava Klause odpověď na jednoduchou otázku, kdo napadl Ukrajinu, a kdo je tedy zodpovědný za rusko-ukrajinskou válku. Klaus se jasné odpovědi snažil vyhnout: vyrukoval místo toho s argumentem ruské propagandy o údajném pronásledování ruské menšiny na Ukrajině po roce 2014. Vysvětlil, že „situace byla mnohem složitější“ a že vina je tudíž nikoliv jen na Rusku, ale také na Ukrajině.

Snažit se z někoho „dostat odpověď“ je popis výslechové metody, nikoliv moderátorské činnosti. Rychlíkova formulace je návodná, omezuje kontext otázky a chybně dovozuje, že ten, kdo někoho napadl, je též automaticky za střet zodpovědný. Používá eristický faul, když Klausův argument místo chybějící věcné reakce se snaží „vyřídit“ odkazem na ruskou propagandu.

Rychlík: Kromě toho bývalý prezident hovořil o selhání světového systému, který válku dopustil. V tom měl pravdu, i když zřejmě jinak, než to myslel: světový systém skutečně selhal, ale nikoli proto, že nepřinutil „v zájmu míru“ Ukrajinu ke kapitulaci před ruskými požadavky. Ale proto, že nedokázal proti agresivní ruské politice postavit účinnou hráz. Názory přednesené Václavem Klausem nejsou původní: každý, kdo umí rusky, si je může přečíst na ruských webech.

Toto už je přímo učebnicový příklad demagogie, i když dosti stupidní. Každý, kdo umí anglicky, se o příčině války, tedy o agresívním rozšiřování NATO, může dočíst z velmi autoritativních zdrojů. Mluvili a psali o tom George Kennan, Zbygniew Brzezinski, Jack Matlock, Henry Kissinger, George Friedman i William Burns. Názory přednesené Klausem jsou v souladu s materiály, odtajněnými americkou vládou, zpřístupněnými na stránkách National Security Archive v adresářích „NATO Expansion: What Gorbachev Heard“ a „NATO Expansion: What Yeltsin Heard“. Pokud tedy není přehnaný předpoklad, že jako historikovi by snad Rychlíkovi ta jména a zdroje mohly alespoň mlhavě cosi naznačit?

Rychlík: Argument o nutnosti Ruska zasáhnout na Ukrajině na ochranu tamní ruské menšiny je zcela nepřijatelný. Podobný argument by do budoucna umožňoval ospravedlnit invazi do kterékoliv bývalé svazové republiky. Šetření mezinárodních organizací žádné masové perzekuce ruskojazyčného obyvatelstva na východní Ukrajině po roce 2014 nezjistilo: ukrajinština byla sice zavedena jako výhradní úřední jazyk a začalo se jí vyučovat na školách – ale to v žádném případě nelze chápat jako perzekuci. Ostatně ruští okupanti používání ukrajinštiny v úředním styku netrpí vůbec.

Začněme od konce – jestli ruští okupanti nestrpí používání ukrajinštiny, a jestli Ukrajinci nestrpí používání ruštiny (což podle Rychlíka nelze chápat jako perzekuci), pak se logicky podle Rychlíka ani ruští okupanti nedopouštějí žádné perzekuce: proč to tedy u všech všudy píše? To je zase pořádná řacha do vlastní nohy! (I když u Rychlíka bych se už ani nedivil, kdyby přímo napsal, že na Rusy má jiné měřítko než na Ukrajince.)

Pokud jde o jazyková práva menšin, pro poučení historika Rychlíka můžeme uvést, že Ukrajina, která se hrne do EU, by měla kopírovat právní úpravu států EU, tedy třeba i tu naši. Český zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin stanoví, že „příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají (§ 8) právo na vícejazyčné názvy a označení obce, v níž žijí, názvy jejích částí, ulic, jiných veřejných prostranství, označení budov orgánů veřejné správy a volebních místností byly uvedeny rovněž v jazyce národnostní menšiny, (§ 9) právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy, (§ 10) právo na užívání jazyka národnostní menšiny ve věcech volebních a (§ 11) právo na vzdělávání v jazyce národnostní menšiny + mohou zřizovat soukromé školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny nebo s výukou jazyka národnostní menšiny jako vyučovacího předmětu.

Pokud jde o Rychlíkovo tvrzení, že „šetření mezinárodních organizací žádné masové perzekuce ruskojazyčného obyvatelstva na východní Ukrajině po roce 2014 nezjistilo“, pak se zastavme nejprve u slova „masové“. To by znamenalo, že určité perzekuce šetření zjistilo, ale Rychlíkovi to nevadí. Nicméně například ukrajinský ministr zahraničí Dmitrij Kuleba při své návštěvě Slovenska v roce 2021 uvedl, že konflikt na Donbasu si vyžádal nejméně 14.000 obětí, zejména z řad civilistů. To jest 2.000 obětí každý rok, po sedm let. Ale to arogantnímu Rychlíkovi zřejmě nestojí za řeč.

Co se pak týče ochrany obyvatel odlišné národnosti, připomeneme Rychlíkovi Kosovo 1999, kdy s tímto zdůvodněním NATO (bez jakéhokoliv mandátu OSN) rozbombardovalo Srbsko. Zase důkaz (diplomaticky řečeno) velmi selektivní paměti historikovy.

Rychlík: Jde ale ještě o jinou věc: postavení národnostních menšin je vnitřní záležitostí státu, na jehož území tyto menšiny žijí. Jiný stát nemůže na ochranu „své“ menšiny mocensky zasahovat. Nacistické Německo se ve svých agresivních cílech proti Československu v roce 1938 odvolávalo na nutnost ochrany sudetských Němců. O rok později pod záminkou „nesnesitelného útlaku německé menšiny“ zahájil Adolf Hitler 1. září 1939 válku proti Polsku. Když se k agresi proti Polsku připojil 17. září Sovětský svaz, odůvodnil to nutností ochrany ukrajinské a běloruské menšiny. Postavení menšin v Polsku skutečně nebylo dobré. Napadlo by ale někoho z tohoto důvodu zpochybňovat jednoznačnou vinu Německa na agresi proti Polsku a vyvolání druhé světové války? Dovolil by si někdo veřejně říci, že v případě napadení Polska byly okolnosti „složitější“ a naznačovat tak vlastně, že za útok na své území si ve skutečnosti mohli Poláci sami?

Opět bytelné eristické fauly, za něž by historik Rychlík už měl dostat po několikeré žluté červenou kartu. Nikoliv, za útok na Polsko nemohli pouze sami Poláci, což ale neznamená, že ta situace nebyla složitější. Například Poláci byli první, kteří uzavřeli s nacistickým Německem pakt o neútočení (1934). Sovětský svaz byl až poslední v řadě, předešly ho ještě Estonsko, Lotyšsko, Dánsko, Rumunsko, Velká Británie a Francie. Krom toho po podpisu Mnichovské dohody se do Československa zahryzlo jak Polsko, tak i Maďarsko. Polsko zakázalo Sovětskému svazu uvažovat o pomoci Československu s tím, že by případně přelétávající sovětská letadla sestřelovalo. Poláci účinně mařili snahy prezidenta Beneše o systém kolektivní ochrany proti Německu. Takže se dá říci, že Poláci si tu situaci do značné míry zavařili sami. Pouze třasořiťky s ideologickými klapkami na očích se potí už jen při pomyšlení, že by při zachování profesionální důstojnosti něco takového pronesli veřejně.

Rychlík: Agrese Ruska proti Ukrajině se ospravedlnit nedá vůbec ničím. Je trapné a smutné, že se u nás najde stále dost lidí, kteří tuto jednoduchou pravdu nemohou, nebo spíše nechtějí pochopit. Je dosti neuvěřitelné, že Rychlík vyjeví svůj názor, který v následující větě nazve „jednoduchou pravdou“! To není jen trapné a smutné, to je u historika přímo tragédie, že si hraje – historií zjevně nepoučen – na tvůrce dogmat.

• Od roku 1996 se NATO – přes původní ujištění – neustále přibližovalo k hranicím Ruska, aniž by bralo v potaz bezpečnostní zájmy Ruska. Pro nedůvtipné je doporučeno srovnat podobnou situaci a chování USA, například v tzv. karibské krizi (1962).
• V roce 2008 jednala Ukrajina o vstupu do NATO, přestože měla v ústavě zakotvenu neutralitu (zrušila ji až pučistická Duma na podzim 2014).
• V roce 2014 představitelé USA podporovali Majdan a Nulandová přiznala, že to je výsledek asi 5 miliardové americké investice. V témže roce bylo vybudováno 12 velitelských stanic CIA na území Ukrajiny podél ruských hranic.
• 2. května 2014 se odehrál hrůzný masakr ruskojazyčného obyvatelstva v Oděse.
• V roce 2014 i česká média prokazatelně informovala o tom, že ukrajinská armáda střílela do Ukrajinců na Donbase, kteří chtěli hlasovat v referendech.
• V roce 2015 Západ uzavřel podvodné Minské smlouvy, které neměl v úmyslu dodržet.
• V dubnu 2019 byl na Ukrajině uzákoněn zákaz ruského jazyka jako úředního (podle zákona „O zajištění fungování ukrajinštiny jako státního jazyka“ musejí ukrajinštinu plynně ovládat úřední osoby, například poslanci, diplomaté, soudci, učitelé nebo lékaři státních zdravotnických zařízení. Povinné je užívání ukrajinštiny v armádě, policii a soudech, stejně jako na školách všech stupňů.)
• V roce 2019 náměstkyně Nulandová před Kongresem potvrdila, že Pentagon financoval provoz 30 ukrajinských biolaboratoří na území Ukrajiny.
• V roce 2022 sdělil ředitel IAEA Grossi, že bylo nalezeno 30 tun plutonia a 40 tun obohaceného uranu v Záporožské jaderné elektrárně!
• Na mnichovské bezpečnostní konferenci (skončila 20. února 2022) lídři Západu mluvili o možném konfliktu s Ruskem, přesvědčeni, že síla západních sankcí srazí Rusko na kolena.

Jan Schneider (*1955), signatář Charty 77, bubeník Plastic People Of The Universe, publicista, bezpečnostní analytik, bývalý zpravodajec BIS a bývalý ředitel Kanceláře Rady vlády ČR pro zpravodajskou činnost, zakladatel Společenství PRAK (Proti Represi A Kriminalizaci). Od roku 2005 pracuje jako publicista a bezpečnostní analytik. V roce 2019 ho prezident vyznamenal medailí Za zásluhy. Je populárním komentátorem na YouTube, jeho příspěvky publikuje celá řada českých médií od České televize, iDnes a Lidových novin přes Časopis !Argument a Novou republiku po Rádio Universum a První zprávy.

Zpět na obsah