Obsah:
Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.
Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.
Následující text není spekulace – jedná se o strategický rozbor toho, jak aliance BRICS aktivně restrukturalizuje architekturu globálního obchodu, finanční toky a vliv na tvorbu cen komodit. Pokud sledujete, jak se starý světový řád hroutí pod tíhou vlastní korupce, pak vám tento článek pomůže pochopit, kam směřuje – a kdo zůstane pozadu.
~~~~~~~~~
V žádném pojednání o Balkánu nemůže chybět zmínka o komplexitě výzev spojených se spolužitím, historickou pamětí, století trvající nespravedlností a o Kosovu. Tato jihosrbská autonomní oblast byla nejenom po celou dobu trvání socialistické Jugoslávie, ale již dlouho před jejím rozpadem nejslabším článkem, a to i v době největší jugoslávské harmonie šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Skrytě se odehrávaly děje, které se normálním jevem na jugoslávském území staly během rozpadových válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině. Proto každý autor s kořeny mimo Balkán a píšící o Balkánu a specificky o Kosovu se vystavuje riziku kritiky ze všech možných stran, a bohužel i riziku osobní bezpečnosti.
Kosovské ekonomické, mezietnické a politické problémy sedmdesátých a počátku osmdesátých let 20. století byly v Jugoslávii extrémní. Kosovo do jugoslávské praxe zavedlo nové a do té doby v komunistickém jugoslávském systému nemyslitelné diskriminační paradigma diskriminaci a dominanci založenou na etnickém, nikoli politickém či ideologickém principu. Z historického pohledu lze kosovské problémy za určitých podmínek označit za katalyzátor jugoslávské krize počátku devadesátých let 20. století. Kosovo stojí na jejím konci. Proč? Válka v roce 1999 a ne plnohodnotné osamostatnění oblasti o devět let později, představují dnes v době antropologické války a rozpadu přežitého politického a hospodářského systému, založeném na expanzi, dluhu a odlidštění poslední dějství rozpadu Jugoslávie. Tu představoval složitý propletenec mezietnických, náboženských, hospodářsko-sociálních, kulturně-politických i mezinárodněprávních problémů, majících své kořeny v ekonomické zaostalosti.
Profilovaný sloupkař Bloombergu a energetický šéf-korespondent Javier Blas zveřejnil na X graf z nové globální zprávy o uhlí od Mezinárodní energetické agentury ukazující, že letos spotřeba uhlí vyskočila do největších výšin všech dob, i přes roky snah zeleno-průmyslového komplexu skoncovat s jeho samotnou existencí.
Roky trvající démonizace uhlí klimatickými alarmisty zjevně selhala. Uhlí ve skutečnost i přes rozšiřování obnovitelností zůstává do energetického systému a těžkého průmyslu strukturálně vtělené, zvláště v Asii.
Obsah:
Nejnovější memorandum prezidenta o Národní bezpečnostní strategii pokládá svobodu nátlaku na druhé za hlavní americkou suverenitu. Je to zlověstný dokument, který – pokud bude uveden v platnost – se Spojenými státy vrátí jako pronásledovatel.
Strategie národní bezpečnosti (NSS) z roku 2025, kterou nedávno zveřejnil prezident Donald Trump, prezentuje jako plán obnovené americké síly. Je však nebezpečně mylně pochopena ve čtyřech ohledech.
Výraz pochází ze staročeského zvyku, kdy se poledním zvoněním oznamovala smrt v obci. Obecně se rozumí pod výrazem tzv. umíráček. Podle Slovníku spisovného jazyka českého představuje hrana vyzvání za zemřelého po poledni mezi úmrtím a pohřbením. Původně význam byl přenesen do metaforické roviny, kde symbolizuje konec, nebezpečí nebo konec něčeho. V kontextu příspěvku autor má na mysli odzvonění klidnému životu a varování před sliby a mýtem nového českého premiéra AB spojeného s přísahou a snahou udělat z České republiky nejlepší místo pro život na světě, pokud to nemyslel jenom sebe a své lidi.
Ačkoliv jde o starý idiom a podstatné jméno pomnožné, dodnes se používá a je známý i díky literatuře. Slavný román Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana (1940) se inspiruje tímto výrazem. Děj se odehrává během španělské občanské války. Výraz může znamenat také trest za napáchané zlo. A toho bylo napácháno především našimi slouhy-politiky a víc než dost.
Předpokládal jsem, že Ústavní soud má onačejší borce. Ve svém "Předběžném opatření" plácají něco o "... ochraně dosavadní, ustálené a…
J.J.Rousseau též pravil. "Tak jako mrak přináší déšť tak kapitalismus přináší válku".
Co je to Evropa? Je to jen výběžek Asie. Rusko je nepochybně součást Evropy. EU nemá vojska. Má členské země,…
V tom s oběma pány nesouhlasím a považuji eskalované provokace Západu za připravenou past. Scénář podle Karaganova - a Mearsheimer…
Jen bych doplnil, že jedna skupina Chorvatů byla od konce 16. století i v Hovoranech. Ti ovšem splynuli se slováckým…