Amerika Američanům, Eurasie Euroasijcům

Alexander Dugin: Myslím si, že Trump skutečně mění mezinárodní politiku: je to velmi vážná věc. Jednotlivé nesrovnalosti v jeho chování, zdánlivý chaos a rozpory, kterými obklopuje své kroky – to vše v jistém smyslu představuje „mlhu války“. Někdy přímo říká, co je ve skutečnosti, a činí tak, a jindy využívá tuto mlhu, aby skryl nebo zamlžil své skutečné úmysly.

Zde vyvstává velmi závažná otázka. Předpokládejme, že v případě přímého ozbrojeného konfliktu v Latinské Americe nejsme připraveni bojovat na jejich území a podporovat Madura za každou cenu. Dobře, nejsme připraveni. Ale Eurasie, Írán, Blízký východ, Ukrajina – to je náš vlastní dvůr. A tady bojujeme, děláme vše, co můžeme. Příliš dlouho a pomalu, jak mnozí uznávají, ale bojujeme.

Barbárie opět udeřila

Obsah:

  1. Pepe Escobar: Barbárie opět udeřila
  2. Joshua Sheer: Nová imperiální válka: Útok USA na Venezuelu odhaluje zoufalství impéria
  3. Juan Cole: 5 největších chyb, které Bush udělal v Iráku a které Trump opakuje ve Venezuele
  4. blueapples: Marco-terorismus: USA vstupují do nové éry neokonzervatismu
  5. Ryan Evans: Trumpova změna venezuelského režimu
  6. Martin Armstrong: Proč Trump doopravdy zaútočil na Venezuelu? Nešlo jen o ropu!

Svět je na pokraji velké války

Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.

Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.

BRICS buduje nový obchodní řád – a dolar není zván

Následující text není spekulace – jedná se o strategický rozbor toho, jak aliance BRICS aktivně restrukturalizuje architekturu globálního obchodu, finanční toky a vliv na tvorbu cen komodit. Pokud sledujete, jak se starý světový řád hroutí pod tíhou vlastní korupce, pak vám tento článek pomůže pochopit, kam směřuje – a kdo zůstane pozadu.

Proč se zajímat o Kosovo

V žádném pojednání o Balkánu nemůže chybět zmínka o komplexitě výzev spojených se spolužitím, historickou pamětí, století trvající nespravedlností a o Kosovu. Tato jihosrbská autonomní oblast byla nejenom po celou dobu trvání socialistické Jugoslávie, ale již dlouho před jejím rozpadem nejslabším článkem, a to i v době největší jugoslávské harmonie šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Skrytě se odehrávaly děje, které se normálním jevem na jugoslávském území staly během rozpadových válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině. Proto každý autor s kořeny mimo Balkán a píšící o Balkánu a specificky o Kosovu se vystavuje riziku kritiky ze všech možných stran, a bohužel i riziku osobní bezpečnosti.

Kosovské ekonomické, mezietnické a politické problémy sedmdesátých a počátku osmdesátých let 20. století byly v Jugoslávii extrémní. Kosovo do jugoslávské praxe zavedlo nové a do té doby v komunistickém jugoslávském systému nemyslitelné diskriminační paradigma diskriminaci a dominanci založenou na etnickém, nikoli politickém či ideologickém principu. Z historického pohledu lze kosovské problémy za určitých podmínek označit za katalyzátor jugoslávské krize počátku devadesátých let 20. století. Kosovo stojí na jejím konci. Proč? Válka v roce 1999 a ne plnohodnotné osamostatnění oblasti o devět let později, představují dnes v době antropologické války a rozpadu přežitého politického a hospodářského systému, založeném na expanzi, dluhu a odlidštění poslední dějství rozpadu Jugoslávie. Tu představoval složitý propletenec mezietnických, náboženských, hospodářsko-sociálních, kulturně-politických i mezinárodněprávních problémů, majících své kořeny v ekonomické zaostalosti.

Proč tu uhlí je a zůstane

Profilovaný sloupkař Bloombergu a energetický šéf-korespondent Javier Blas zveřejnil na X graf z nové globální zprávy o uhlí od Mezinárodní energetické agentury ukazující, že letos spotřeba uhlí vyskočila do největších výšin všech dob, i přes roky snah zeleno-průmyslového komplexu skoncovat s jeho samotnou existencí.

Roky trvající démonizace uhlí klimatickými alarmisty zjevně selhala. Uhlí ve skutečnost i přes rozšiřování obnovitelností zůstává do energetického systému a těžkého průmyslu strukturálně vtělené, zvláště v Asii.