Trumpova říše arogance a násilí

Analýza Trump’s Empire of Hubris and Thuggery vyšla na serveru Common Dreams 11. prosince 2025

Tričko s vyobrazením amerického prezidenta Donalda Trumpa a sloganem „Yankee go home“ (Yankeeové, jděte domů), které měl na sobě stoupenec venezuelského prezidenta Nicoláse Madura během demonstrace proti vojenským aktivitám USA v Karibiku v Caracasu 30. října 2025. (Fotografie Federica Parry / AFP přes Getty Images)

Strategie národní bezpečnosti (NSS) z roku 2025, kterou nedávno zveřejnil prezident Donald TrumpČesky, prezentuje jako plán obnovené americké síly. Je však nebezpečně mylně pochopena ve čtyřech ohledech.

Zaprvé, NSS je zakotvena ve velké míře v přesvědčení, že se Spojené státyČesky těší bezkonkurenční nadřazenosti v každém klíčovém rozměru moci. Zadruhé, je založena na ostře machiavellistickém pohledu na svět, kdy s ostatními národy zachází jako s nástroji manipulovatelnými ve prospěch Ameriky. Zatřetí, spočívá na naivním nacionalismu, který odmítá mezinárodní právoČesky a instituce jako překážky americké suverenity, spíše než jako rámce, který společně posiluje bezpečnost USA a celého světa.

Za čtvrté to signalizuje násilné jednání Trumpa v oblasti využívání CIAČesky a armády. Během několika dní od zveřejnění NSS USA bezostyšně zabavily tanker s venezuelskou ropouČesky na volném moři – na základě pochybného důvodu, že plavidlo dříve porušilo americké sankceČesky proti Íránu.

Zabavení nebylo obranným opatřením k odvrácení přímých hrozeb. Zabavení plavidel na volném moři kvůli jednostranným sankcím USA není ani zdaleka legální. Takovou pravomoc má pouze Rada bezpečnosti OSN. Zabavení je naopak nezákonným činem, jehož cílem je vynutit změnu režimu ve VenezueleČesky. Navazuje na Trumpovo prohlášení, že nařídil CIA provádět tajné operace uvnitř Venezuely s cílem režim destabilizovat.

Americká bezpečnost se neposílí tím, že se bude chovat jako tyran. Bude oslabena – strukturálně, morálně i strategicky. Velmoc, která své spojence děsí, své sousedy donucuje a ignoruje mezinárodní pravidla, nakonec izoluje sama sebe.

Jinými slovy, NSS není jen papírovým projevem arogance. Rychle se přeměňuje v nestoudnou praxi.

Záblesk realismu, pak záchvat arogance

Abychom byli spravedliví, NSS obsahuje momenty dlouho očekávaného realismu. Implicitně připouští, že se Spojené státy nemohou a neměly by se pokoušet ovládnout celý svět, a správně uznává, že někteří spojenci dle vlastního uvážení zatáhli WashingtonČesky do nákladných válek, které nebyly ve skutečném zájmu Ameriky. Také ustupuje – alespoň rétoricky – od všepohlcujícího velmocenského křížového tažení. Strategie odmítá fantazii, že Spojené státy mohou nebo by měly zavést univerzální politický řád.

Tato skromnost však netrvá dlouho. NSS rychle znovu prohlašuje, že Amerika vlastní „největší a nejinovativnější ekonomiku světa“, „přední světový finanční systém“ a „nejpokročilejší a nejziskovější technologickýČesky sektor světa“, to vše podpořené „nejmocnější a nejschopnější armádou světa“. Tato tvrzení neslouží jen jako vlastenecká ujištění, ale jako ospravedlnění pro zneužívání americké dominance k vnucování podmínek ostatním. Vypadá to, že hlavní tíhu této arogance ponesou menší země, protože ostatní velmoci USA porazit nemohou, a to i proto, že jsou jaderně vyzbrojeny.

Holý machiavellismus jako doktrína

Grandiozita NSS je spojena s holým machiavellismem. Otázka, kterou si klade, nezní, jak mohou Spojené státy a další země ku vzájemnému prospěchu spolupracovat, ale jak lze americký vliv – na trhy, finance, technologie a bezpečnost – využít k dosažení maximálních ústupků od ostatních zemí.

To je nejvýraznější v diskusi NSS v části o západní polokouli, která vyhlašuje „Trumpovu důslednost“ Monroeovy doktríny. Spojené státy, jak NSS prohlašuje, zajistí, aby Latinská AmerikaČesky „zůstala bez nepřátelského zahraničního vměšování nebo vlastnictví klíčových aktiv“ a spojenectví a pomoc budou podmíněny „omezením nepřátelského vnějšího vlivu“. Tento „vliv“ se jasně vztahuje na čínské investice, infrastrukturuČesky a půjčky.

NSS je explicitní: dohody USA se zeměmi, „které jsou na nás nejvíce závislé, a na které proto máme největší vliv“, musí vést k uzavření smluv s výhradním dodavatelstvím amerických firem. Politika USA by měla „vynaložit veškeré úsilí k vytlačení zahraničních společností“, které v regionu budují infrastrukturu, a USA by měly přetvořit multilaterální rozvojové instituce, jako je Světová bankaČesky, tak, aby „sloužily americkým zájmům“.

Latinskoamerickým vládám, z nichž mnohé hojně obchodujíČesky jak se Spojenými státy, tak s Čínou, je v podstatě řečeno: musíte jednat s námi, ne s Čínou – nebo ponesete následky.

Taková strategie je strategicky naivní. Čína je hlavním obchodním partnerem pro většinu světa, včetně mnoha zemí západní polokoule. USA nebudou schopny latinskoamerické země k vyhoštění čínských firem donutit, ale tímto pokusem vážně poškodí americkou diplomacii.

Zločin tak drzý, že i blízcí spojenci jsou znepokojeni

NSS hlásá doktrínu „suverenity a respektu“, přesto její chování tuto zásadu již zredukovalo na suverenitu pro USA a zranitelnost pro zbytek. Ještě mimořádnější na vznikající doktríně je, že nyní děsí nejen malé státy v Latinské Americe, ale i nejbližší spojence Spojených států v Evropě.

Dánsko – jeden z nejvěrnějších amerických partnerů v NATOČesky – otevřeně prohlásilo Spojené státy za potenciální hrozbu pro dánskou národní bezpečnost. Dánští obranní plánovači veřejně prohlásili, že nelze předpokládat, že Washington pod Trumpovým vedením bude suverenitu Dánského království nad GrónskemČesky respektovat a že donucovací pokus USA o obsazení ostrova je nepředvídatelnou situací, na kterou se DánskoČesky musí nyní připravit.

To je ohromující z několika důvodů. Grónsko již hostí americkou leteckou základnu Thule a je pevnou součástí západního bezpečnostního systému. Dánsko není protiamerické ani se nesnaží Washington provokovat. Prostě racionálně reaguje na svět, ve kterém se Spojené státy začaly chovat nepředvídatelně – a to i vůči svým údajným přátelům.

Že se Kodaň cítí nucena zvažovat obranná opatření proti Washingtonu, vypovídá o všem. Naznačuje to, že legitimita bezpečnostní architektury vedené USA je narušována zevnitř. Pokud se i Dánsko domnívá, že se musí proti Spojeným státům chránit, problém už nespočívá ve zranitelnosti Latinské Ameriky. Jde o systémovou krizi důvěry mezi národy, které kdysi USA vnímaly jako garanta stability, ale nyní je vnímají jako možného nebo pravděpodobného agresora.

Stručně řečeno, zdá se, že NSS směruje energii věnovanou dříve konfrontaci velmocí k zastrašování menších států. Zatímco Amerika se zdá být o něco méně nakloněna rozpoutávání bilionových válek v zahraničí, má o to větší sklon využívat jako zbraň sankce, finanční nátlak, zabavování majetku a krádeže na volném moři.

Chybějící pilíř: Zákon, vzájemnost a slušnost

Snad nejhlubší vadou NSS je to, co opomíjí: závazek k mezinárodnímu právu, reciprocitě a základní slušnosti jakožto základům americké bezpečnosti.

NSS považuje struktury globální správy za překážky pro akce USA. Odmítá spolupráci v oblasti klimatu jako „ideologii“ a podle nedávného projevu Trumpa v OSN dokonce jako „podvod“. Zlehčuje Chartu OSN a mezinárodní instituce si primárně představuje jako nástroje, které lze přizpůsobit americkým preferencím. Přesto jsou to právě právní rámce, smlouvy a předvídatelná pravidla, které americké zájmy historicky chránily.

Zakladatelé Spojených států si to jasně uvědomovali. Po americké válce za nezávislost brzy přijalo třináct nově suverénních států ústavu, která měla spojit klíčové pravomoci – v oblasti daníČesky, obrany a diplomacie – nikoli s cílem oslabit suverenitu států, ale zajistit ji vytvořením federální vlády USA. Poválečná zahraniční politika vlády Spojených států dělala totéž prostřednictvím OSN, brettonwoodských institucí, Světové obchodní organizace a dohod o kontrole zbrojení.

Trumpova NSS nyní tuto logiku obrací.  Za podstatu suverenity považuje svobodu nátlaku na druhé. Z tohoto pohledu jsou zabavení venezuelského tankeru a obavy Dánska projevy nové politiky.

Atény, Melos a Washington

Taková arogance se Spojeným státům vrátí. Starověký řecký historik Thukydides zaznamenává, že když se císařské Athény v roce 416 př. n. l. konfrontovaly s malým ostrovem Melos, Athéňané prohlašovali, že „silní dělají, co mohou, a slabí trpí, co musí.“ Arogance Athén však byla zároveň i jejich zkázou. O dvanáct let později, v roce 404 př. n. l., Athény padly do rukou Sparty. Athénská arogance, přehnané závazky a pohrdání menšími státy pomohly zmobilizovat spojenectví, které je nakonec zničilo.

NSS z roku 2025 hovoří podobně arogantním způsobem. Je to doktrína moci nad zákonem, nátlaku nad souhlasem a dominance nad diplomacií. Americká bezpečnost nebude posílena chováním tyranským chováním. Bude oslabena – strukturálně, morálně i strategicky. Velmoc, která děsí své spojence, donucuje své sousedy a ignoruje mezinárodní pravidla, se nakonec izoluje.

Americká strategie národní bezpečnosti by měla být založena na zcela jiných předpokladech: přijetí pluralitního světa; uznání, že mezinárodní právo posiluje suverenitu, nikoli ji snižuje; uznání, že globální spolupráce v oblasti klimatu, zdraví a technologií je nezbytná; a pochopení, že globální vliv Ameriky závisí spíše na přesvědčování než na nátlaku.

Jeffrey David Sachs (*1954) je univerzitní profesor a ředitel Centra pro udržitelný rozvoj na Kolumbijské univerzitě, kde v letech 2002 až 2016 řídil The Earth Institute. Je také prezidentem UN Sustainable Development Solutions Network a komisařem UN Broadband Commission pro rozvoj. V devadesátých letech byl předním poradcem Borise Jelcina a autorem ruských neoliberálních reforem. Byl poradcem tří generálních tajemníků Organizace spojených národů a v současnosti působí jako obhájce Udržitelných rozvojových cílů (SDG) pod generálním tajemníkem Antoniem Guterresem. V letech 2004 a 2005 ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnější osobnosti světa a v roce 1993 ho deník New York Times označil za „pravděpodobně nejvýznamnějšího ekonoma na světě„. Vydal řadu knih, poslední The ages of globalization: geography, technology, and institutionsČesky (Věk globalizace: geografie, technologie a instituce, 2020) a A New Foreign Policy: Beyond American ExceptionalismČesky (Nová zahraniční politika: Po americkém exceptionalismu, 2020). Má vlastní internetový portál jeffsachs.org.

---

Související:

Mírotvůrce

Zahraniční politika USA

Chaos: Trumpova doktrína pro Latinskou Ameriku

USA jsou připraveny bombardovat Venezuelu pod absurdně falešnou záminkou