1. Zdeněk Jemelík: Když dva obvinění říkají totéž, nemusí to být totéž
2. Zdeněk Jemelík: Stát chrání zločince na úkor poškozených – Část 1
3. Zdeněk Jemelík: Stát chrání zločince na úkor poškozených – Část 2

Článek Zdeněk Jemelík, Ne každý se přizná vyšel na serveru Chamurappi 11. června 2026

Když dva obvinění říkají totéž, nemusí to být totéž

Záhady policie a zločinu, Arthur Griffiths, str. 259 (Wikimedia Commons)

Ale jen někteří obvinění jsou ochotni směnit své pokání za vlídnější úsměv soudce. Každá osobnost je jiná. Například před pár dny se vynořily zprávy o dohodě tří automobilových závodníků s příslušnými orgány o přiznání účasti na podvodech obv. Pavla Buráně. Určitě počítají s odměnou v podobě mírného trestu. Ale způsob myšlení jejich protějšku je úplně jiný, takže od něho se nedá čekat, že by je následoval, byť také by mohl přispět ke zrychlení řízení. Jeho přirozenosti ale odpovídá zpochybňování jejich svědectví a popírání důvěryhodnosti policie, čili popření „čistoty zboží“. Ostatně stejně se chová i v obchodněprávním řízení, v němž čelí žalobě o vymožení obrovského dluhu. Dvakrát jsem slyšel před trestním soudem jeho potvrzení o reálnosti dluhu, takže bych se nedivil, kdyby začal splácet, aby si vylepšil osobnostní profil. Ale nesplácí, ač prostředky asi má. V této fázi jeho trestního řízení a bez znalosti důkazní situace mohu pouze předjímat, že boj žalobce s obhajobou bude tvrdý a výsledek nejistý.

Jiné situace lze vypozorovat v „kauze Jesenice“, ke které se stále občas vracím. Jde v ní o brutální vydírání zlínských podnikatelů Lebánkových. Zadavatel vydírání, recidivista Roman Šulyok ze zásady nikdy nespolupracoval s policií. Usvědčen z útoku na Lebánky mlčel a policie bez jeho pomoci nedokázala ztotožnit podstatnou část pachatelů. Ale během dlouhých let ve vězení hříšník přece jen přemýšlel a nakonec se rozhodl vykoupit si zkrácení trestu vstřícností k policii. V řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu mu to zcela legálně vyneslo zkrácení trestu o tři roky. Ale v tomto případě příslušné orgány poskytnutou výhodu promrhaly. Klíčovou postavou mezi podezřelými je policista, který měl naverbovat „zakuklence“, již se dopouštěli násilí na Lebáncích a „kajícník“ na něj přesvědčivě ukázal výpovědí před soudem „jako svědek pod přísahou“. Bylo jistě na místě vytěžit ho k jejich ztotožnění. Když se mi vyšetřovatel pochlubil, že zná jeho totožnost, poradil jsem mu, aby ho předvolal k podání vysvětlení, vyzval ho k odtajnění totožnosti zakuklenců a popř. aby si pomohl uvalením koluzní vazby, pokud by policista rychle nepochopil, co se sluší a patří. Ale vyšetřovatel mi odpověděl, že se jedná o policistu, který „dlouho a dobře slouží“ a drsné zacházení si nezaslouží. Rozhovor mezi námi proběhl na jaře r.2021. Policista se ale k podání musel dostavit až 7. června 2024, jako poslední ze všech, a všechna obvinění proti němu popřel. Podle mého názoru nevěřil mu ani vyslýchající. Ale tím to zatím skončilo. Po jeho výslechu GIBS trestní řízení odložila. Od takového člověka nelze očekávat, že se zítra dobrovolně dostaví na GIBS a přijde i se seznamem „zakuklenců“. Je si jistý, že někdo nad ním drží ochrannou ruku a zajistí mu beztrestnost promlčením. Jeho chování má ale „háčky“: jsou lidé, kteří kvůli jeho ochraně mají stále větší nepříjemnosti, za což mu jistě nebudou vděční. Celkový dopad na něho a ochránce jako celek může být horší než „obchod“ se státním zástupcem. Mimo to ho asi nečeká vysoký trest, protože jde o starou záležitost a do účasti na vydírání se nechal vlákat vyprávěním Romana Šulyoka, že ho Lebánkové okradli. Měl přece ušlechtilý úmysl pomoci okradenému kamarádovi.

Ale nezbývá než nechat věcem volný průběh. Možná se ještě dočkáme my i oni různých překvápek.

Howgh

Článek Zdeněk Jemelík, Stát chrání zločince na úkor poškozených. Část 1 vyšel na serveru Chamurappi 13. června 2026

Stát chrání zločince na úkor poškozených – Část 1

Lotr po pravici (Ignaz Falbesoner, 1840)

Dále připomínám, že ministr spravedlnosti Jeroným Tejc k nevoli státních zástupců pojal záměr ustavit inspekci, vyšetřující jejich nepřístojnosti. Jeho záměr podporuji, ale není to nic nového. Před mnoha lety vznikl na půdě Spolku Šalamoun zákon o Generální inspekci justice, který se dostal do eklepu Sněmovny, ale na jeho projednání nedošlo. Konzultantem při tvorbě návrhu byl zesnulý místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera. Zákon ale řešil i postih hřešících soudců, pokud nebyl zásahem do soudcovské nezávislosti. Bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se v soukromém rozhovoru vyjádřil, že v soustavě kárných opatření chybí orgán přípravného řízení. Jistě by bylo možné nechat „šalamounský“ zákon dopracovat legislativci ministerstva a ušetřit tím čas.

Ministr spravedlnosti ale není bez zmíněného zákona bezbranný proti nepravostem, páchaným státními zástupci, protože je nejvyšším kárným žalobcem. Musel by ale mít vůli kárné podněty projednávat a vyvozovat z nich závěry.

První kárný podnět proti státnímu zástupci, který chrání „jesenické“ zločince, jsem podal 25.listopadu 2025 paní ministryni Evě Decroix. Do demise se k němu nevyjádřila. Pana ministra Jeronýma Tejce jsem takto poprvé oslovil 25.prosince 2025. Pokračoval jsem pak 6.ledna 2026, 8.ledna 2026 a 27.ledna 2026. Vyřízení jsem urgoval 20.května 2026. Odpovědi „z pověření pana ministra“ jsem se dočkal 10. června 2026, s tím, že pan ministr důvody ke kárnému řízení nenašel a se mnou nebude mluvit. Podotýkám, že s panem ministrem Tejcem jsem měl co do činění již dříve a považuji ho za slušného člověka. Ale pokud nějaký „deep state“ vzal zločince pod ochranu, ministr se nebude protivit.

Posléze v té souvislosti upozorňuji, že v poslední době dva významní státní zástupci, a to Adam Bašný[1] a Petra Lastovecká[2] resignovali z mravních důvodů na své postavení. Je to varovný signál o chování vedení státního zastupitelství a poměrech v soustavě.

Po tomto „předkrmu“ se vracím k pozapomenuté „kauze Jeseníce“, o které jsem toho dříve napsal dost[3]. Čtenáři si jistě pamatují, že jde o brutální vydírání bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta , jehož zadavatelem byl recidivista Roman Šulyok.

Roman Šulyok vyráběl v provozovně v Malhosticích padělky cigaret Marlboro. Byl to výnosný obchod. Pořizovací náklady zařízení udává v desítkách milionů Kč. Když dostal echo, že vzbudil pozornost celníků, výrobu zastavil, prostřednictvím kamaráda si pronajal prostor ve skladech společnosti bratrů Lebánkových v Lužkovicích. Nechal tam převézt stroje s úmyslem znova je sestavit, v provozu předvést ukrajinskému zájemci a prodat je. Nestihl to. Dne 26. srpna 2012 do skladu vpadlo komando celníků a bylo zahájeno trestní řízení kvůli výrobě padělků cigaret Marlboro. Obžalovaný byl Roman Šulyok, jeho bratr Jan, oba Lebánkové a několik dalších osob. Soudkyně Iveta Šperlichová (soudkyně OLO[4]) trestní stíhání Romana Šulyoka zastavila a jeho mladšího bratra odsoudila k nízkému podmíněnému trestu. Lebánky odsoudila k nepodmíněným trestům za nezaplacení spotřební daně z tabáku, který jim nepatřil a kterou v plné výši zaplatili. Ústavní soud ji shledal podjatou. Rozsudek ani neprošel odvolacím řízením, neb pozbyl platnost. Postavení Romana Šulyoka se nezměnilo, zůstal mimo hru. Nástupce „soudkyně OLO“ Jiří Dufek (který nedávno rozhněval Andreje Babiše zmírňujícím rozsudkem nad pachatelem týrání psa) „vylepšil“ rozsudek zproštěním ods Jana Šulyoka obžaloby a nahrazením nepodmíněných trestů Lebánkům peněžitými s podmíněným odkladem. Zaplacení spotřební daně ho nezaujalo. Oba soudci používali ods. Romana Šulyoka jako svědka proti Lebánkům. Škodil, jak se dalo.

Přestože Roman Šulyok nebyl trestně stíhán, akce celníků na něho dopadla tvrdě. Stát sice v rozsudku nevyslovil propadnutí jeho strojů, ale je zřejmé, že již na nich vyrábět nebude a také sen o jejich prodeji na Ukrajinu se rozplynul. Utrpěl ztrátu v řádu desítek milionů Kč.

Domníval se, že řešením by mohlo být odškodnění na úkor zámožných Lebánků, S jeho dobrovolným poskytnutím ovšem nemohl počítat. Zrodil se nápad na jejich brutální vydírání.

Pokud to laskavého čtenáře zajímá, může si udělat autentickou představu o hrůzostrašném prožitku v Jesenici, připraveném Romane Šulyokem & spol.,z výtahu z výpovědi poškozeného v přípravném řízení[5], který jsem vystavil na mém blogu. Chybí tam pouze zmínka o dvou vykopaných hrobech, o nichž se mezi sebou bavili věznitelé.

Středočeské kriminální službě se kromě Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučky podařilo ztotožnit pouze notáře Václava Vodu a advokáta Martina Rezka, který ho při úkonu v Jesenici doprovázel. Policisté více nedokázali, protože Roman Šulyok nevypovídal. Své spolupachatele zakryl. Při trestním řízení oba právníci využívali všech stavovských privilegií, aby zdržovali vyšetřování. Protože poškození měli zájem, aby věc dospěla k soudu co nejdříve, aby mohli vyvolat občanskoprávní řízení o zneplatnění listin, jež podepsali pod nátlakem, žalobce Tomáš Milec notáře a advokáta neobžaloval. Použil je pouze jako svědky. Dva ředitelé GIBS nezávisle na sobě a s odstupem času mi vysvětlili, že pro žalobce je výhodnější dobrý svědek než špatný obžalovaný.

Krajský soud Praha pak odsoudil dne 27.září 2016 pouze Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a Lukáše Loučku k podmíněnému trestu. Lukáš Loučka je blízký přítel policisty Františka Heřmana, jímž se budu zabývat v druhé části článku, dojde-li na její zveřejnění. V době vyhlášení rozsudku měl již „na krku“ další trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku, který si přivezl z Německa, kam vyrazil po úspěšném vydírání.

Popsaný výsledek trestního řízení se k dnešku po letech nezměnil. Zbývající pachatele dosud chrání stát, ač prolomení jejich ochrany jsem vynaložil velké úsilí

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Zpět na obsah

Článek Zdeněk Jemelík, Stát chrání zločince na úkor poškozených. Část 2 vyšel na serveru Chamurappi 16. června 2026

Stát chrání zločince na úkor poškozených – Část 2

Skupina pašeráků z Yorkshiru, kteří svůj tabák popsali jako „vlhký, plesnivý a páchnoucí jako hnůj, ale prodává se, protože je levný“, skončila za mřížemi. (Wikimedia Commons)

Během zmíněného trestního řízení se Romanu Šulyokovi podařilo vymoci si povolení k vykonání v České republice trestu, uloženého německým soudem. Soudkyně OLO ho okamžitě použila jako svědka proti Lebánkům. Svědčil ochotně. Díky své výmluvnosti mohl být jako svědek nebezpečný. Jako svědka na straně obžaloby ho pak používal i soudce Jiří Dufek, který se ho ptal i na věci, o kterých nemohl vědět.

Na stíhání bratrů Lebánkových mě popouzely tři věci: nejasnosti kolem příjezdu kamionu s tabákem a jeho automatické připsání Lebánkům, neuznání zaplacení spotřební daně a používání původního obžalovaného Romana Šulyoka a zadavatele vydírání jako svědka. Časem přistoupila čtvrtá: nezpůsobilost policie dopadnout část pachatelů vydírání. Ale v této poslední věci mi nakonec pomohla náhoda. Roman Šulyok vnímal trest 2x 7,5 roku odnětí svobody z velmi soukromých důvodů úkorně. Rozhodl se proto oslovit novináře dopisem, sepsaným ve Věznici Bělušice 2.června 2019, v němž uznal, že jeho odsouzení bylo spravedlivé, ale přesto si myslí, že jeho trest je nepřiměřeně přísný a dožadoval se, aby novináři psali o jeho příběhu. Jako jediný jsem této příležitosti okamžitě využil. První cestu do věznice jsem vykonal Švestkovou dráhou, jejíž průvodčí mě uvítala ve vagonu nabídkou slivovice, kterou jsem odmítl. Jel jsem tam pak ještě jednou (uvítání se neopakovalo). Pan odsouzený žádal o radu, jak dosáhnout zkrácení trestu. Sdělil jsem mu, že jedinou cestou by mohla být spolupráce s orgány činnými v trestním řízení v obnoveném procesu. Dohodli jsme se, že mu pomůžeme s vyvoláním řízení o povolení obnovy řízení, v němž by dal k disposici všechny informace o spolupachatelích. V případě, že slib dodrží, ale soud obnovu nepovolí, v příhodné době by ho spolek Chamurappi z.s. podpořil v řízení o podmíněné propuštění po odpykání 2/3 trestu (od r.2017 jsem intervenoval v šestnácti řízeních, 14x úspěšně).

Veřejné zasedání soudu k žádosti o obnovu procesu proběhlo 29.června 2019. Protokol z výpovědi žadatele je dostupný na mém blogu[1]. Roman Šulyok mě zaskočil žádostí o vyloučení veřejnosti. Senát po přestávce skutečně vyhlásil usnesením vyloučení veřejnosti. Státní zástupce Martin Suska ale upozornil předsedkyni senátu (jistě to nebylo třeba), že žadatel má za těchto okolností nárok na důvěrníka. Roman Šulyok mě ustanovil svým důvěrníkem a nakonec souhlasil i s přítomností zmocněnce společnosti Vltava Holding bratrů Lebánkových Jana Stratílka. Pak se ho zeptala předsedkyně senátu Iva Říhová, zda by mu vadila přítomnost dvou pánů, kteří sedí v zadní lavici. Pan odsouzený se po nich podíval a oznámil, že vidí policistu Slováka, který se k němu při vyšetřování choval slušně, proto nemá námitky proti přítomnosti obou pánů. Celá vyloučená veřejnost zůstala v soudní síni.

I když jsem věděl, o čem bude Roman Šulyok mluvit, jeho výklad mnou nakonec otřásl. Usoudil jsem, že soudu nezbude, než povolit obnovu a přikázat pak státnímu zastupitelství, aby pokračovalo v objasňování. Ale státní zástupce Martin Suska navrhl zamítnutí žádosti, neboť v obnoveném procesu by se prý postavení žadatele nezměnilo. A soud mu vyhověl, takže nemohl využít výhody spolupracujícího obviněného.

Roman Šulyok podal prostřednictvím obhájkyně proti usnesení stížnost. Nevyhověl jí senát Vrchního soudu v Praze předsedy Zdeňka Sováka (později trestně stíhaného). Spolek Chamurappi napadl usnesení podnětem ke stížnosti ministra pro porušení zákona. Ministryně Marie Benešová dne 4.června 2020 podnětu nevyhověla. S podnětem ke stížnosti pro porušení zákona neuspěla o něco později ani obhájkyně.

Výpověď Romana Šulyoka je velmi významná. Především vypovídal po poučení předsedkyní senátu, takže na sebe vzal trestně právní odpovědnost za případnou křivou výpověď. Mám samozřejmě k disposici jeho výpovědi při podání vysvětlení GIBS, podané po poučení vyšetřovatelem. Ale mezi poučením vyšetřovatelem v cele nebo kanceláři a veřejným poučením před soudem je kvalitativní rozdíl. Proto se ve všech svých úkonech držím jeho výpovědi před soudem. Ostatně v celém velkém souboru jeho výpovědí nejsou zásadní rozpory a jejich pravdivost potvrzuje svědectví poškozených. GIBS ho odmítá jako nevěrohodného svědka: vždyť to je recidivista, opakovaně odsouzený k vysokým trestům. A pochybnosti vzbuzuje i jeho náhlá změna chování: nikdy nespolupracoval s policií a najednou „napráskal“ spolupachatele. Jako by nebylo možné, aby se vysoce inteligentní darebák po dlouhých hodinách přemýšlení ve vězení rozhodl, že jeho dosavadního způsobu života je už dost a musí nastat změna. V této souvislosti ho považuji za specificky věrohodného.

Jeho výpověď je významná i proto, že ve všech bodech potvrzuje výpovědi poškozených o hrůzách, které v Jesenici prožili a usvědčuje nepotrestané pachatele z nezákonného jednání. Dovoluji si jako laik tvrdit, že všichni úřední činitelé, kteří si dovolují tvrdit, že notář Václav Voda a advokáti Martin Rezek a Jan Svoboda se nedopustili nezákonného jednání, by měli být potrestáni, popř. zbaveni svých funkcí.

Problematickou postavou je „přítel Franta“, policista, jehož příjmení Roman Šulyok neznal, nebo nechtěl prozradit. Měl být organizátorem skupiny zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na Lebáncích. Roman Šulyok odhadl podle vybavení a pohybů, že aspoň někteří mohli být najatí policisté. Žádného z nich osobně neznal.

Po ztroskotání pokusu o povolení obnovy procesu jsem dne 8. prosince 2020 podal trestní oznámení proti neustanoveným a nepotrestaným spolupachatelům Romana Šulyoka. Bratři Lebánkové se připojili a ustanovili mě svým zmocněncem.

Laskavému čtenáři na tomto místě připomínám, že od 8. prosince 2020 zatím nedošlo k žádné změně proti stavu dle rozsudku Krajského soudu Praha z 27.září 2016. Trestní řízení bylo v r. 2024 odloženo (nikoli zastaveno!). Důvodem je zjevná snaha státu zajistit nepotrestaným zločincům beztrestnost.

O tom bude 3.díl článku.

Odkaz:

[1]

Zpět na obsah