1. Zdeněk Jemelík: Kolik stojí svědomí?
2. Zdeněk Jemelík: PRÁVA NEPOČATÝCH DĚTÍ

Sloupek Zdeněk Jemelík, Kolik stojí svědomí ? vyšel na serveru Chamurappi 18. července 2026

Anna Chromy: Plášť svědomí, 2010 (Wikimedia Commons)

Zatím jsou viditelní čtyři podezřelí, které označil zadavatel vydírání Roman Šulyok ve svědectví před soudem, podaném po poučení předsedkyní senátu[1]. Svědek by za vědomě nepravdivé údaje nesl trestněprávní odpovědnost s nárokem na rychlý návrat do vězení. Vzhledem k jeho vysokém IQ pochybuji, že by podstoupil riziko usvědčení z křivého obvinění. Proto je na místě brát jeho svědectví vážně.

Kvarteto podezřelých je mimořádně zajímavé: všichni jeho členové mají vysokoškolské právnické vzdělání, a živí se poskytováním služeb právnické povahy. Je mezi nimi notář Václav Voda, který nechal bratry Lebánkovy podepsat listiny, jež umožnily Romanu Šulyokovi inkasovat výnos z vydírání. Doprovázel ho advokát Martin Rezek, jenž ho vtáhl do akce na žádost advokáta Jana Svobody. Roman Šulyok je usvědčuje shodně s poškozenými bratry Lebánkovými. Jejich odsouzení by pro ně bylo existenční pohromou. Stranou stojí policista František Heřman, který údajně obstaral „zakuklence“, již se dopouštěli násilí na poškozených. Podezřelý ale svou vinu popírá. Nedivím se: v případě odsouzení by přišel o výsluhu. Nicméně nevím o tom, že by se bránil trestním oznámením na Romana Šulyoka pro křivé obvinění. Všichni čtyři věděli předem, že Lebánkové budou vystaveni násilí, ale pomoc Romanu Šulyokovi neodmítli. Nevzdělaní prosťáčci by se mohli hájit, že v krajních případech je násilí při vymáhání dluhu jedinou možnou cestou a tudíž je přípustné, ale právníci zcela jistě věděli, že se podílejí na nezákonné akci.

Pokud se podezřelí dopustili popsaného jednání, porušili etický kodex svých profesí, policista si svérázně vyložil zásadu „pomáhat a chránit“. Všichni jsou ovšem obětí výmluvnosti Romana Šulyoka, který jim namluvil, že mu Lebánkové dluží obrovskou částku za zařízení na výrobu cigaret a k zaplacení se nemají. Pokud vyšetřovatelě GIBS a státní zástupci snad míní, že toto je polehčující okolnost, která je zbavuje trestní odpovědnosti za účast na vydírání, jejich názor nesdílím.

Je pozoruhodné, že čtyřem právníkům nezabránilo v účasti na vydírání jejich svědomí. Smutným vysvětlením je Šulyokovo vyprávění o výši vyplacených odměn za pomoc. Zjevně nebylo jejich svědomí dost pevné na to, aby odolalo svádění penězi. Vrhá to špatné světlo na jejich mravní profil.

Odložené trestní řízení dosud nedospělo od 8.prosince 2020 aspoň ke sdělení obvinění. Nejdůležitějším podezřelým na začátku vyšetřování byl policista František Heřman, jehož ale GIBS vyslechla až 7. června 2024 jako úplně posledního. Mezitím se neúspěšně pokoušela vypátrat bez jeho pomoci „zakuklence“, kteří páchali násilí na poškozených. Ukončení zájmu GIBS o něj znamená konec nadějí na jejich vypátrání.

Až se státní zástupci rozpomenou na zákonnou povinnost stíhat trestnou činnost a konečně sdělí notáři a advokátům obvinění, postavení obviněných bude svízelné: shoda výpovědí poškozených a Romana Šulyoka je neprolomitelná. Rozumná by byla dohoda o vině a trestu. Policistovo postavení je odlišné. Při podání vysvětlení zapřel Romana Šulyoka „jako Petr Krista“, ač se hlásí k přátelství se spoluobžalovaným Lukášem Loučkou. Jeho výpověď policisty, který dlouho a dobře slouží, takže jeho svědectví je pro GIBS a státní zástupce důvěryhodné, stojí proti nařčení Romanem Šulyokem, který jako recidivista je pro ně z principu nevěrohodný. Přezkoumání pravdivosti policistova tvrzení je tabu pro celou pyramidu státních zástupců od nejnižšího až po nejvyšší stupeň. Proč asi?

Zpětným pohledem jsem nabyl dojem, že „rozpovídáním“ ods. Romana Šulyoka jsem neustanovené a nepotrestané zločince příliš neohrozil, zato jsem vyvolal nevoli jejich ochránců, kteří z nějakých důvodů jejich stíhání nehodlají připustit. Prvním signálem bylo vystoupení intervenujícího státního zástupce Martina Susky, který navrhl zamítnutí žádosti o povolení obnovy procesu s tím, že postavení žadatele by se v obnoveném procesu nezměnilo. Padla tím možnost, že by soud po povolení obnovy přikázal státnímu zastupitelství dokončit neúplné vyšetřování. Vyvolali jsme pak trestní řízení podáním z 8.prosince 2020. V něm pak státní zástupce Martin Suska působil jako dozorový státní zástupce nad vyšetřující GIBS a důsledně kladl odpor. Využil jsem všech zákonných prostředků k prosazení řádného vyšetřování, ale proti pyramidě státních zástupců jsem neuspěl. Nakonec mi státní zástupkyně VSZ Praha Michaela Koťátková vzkázala[2], že padla stopka: „Tato věc byla vyřízena konečným způsobem v celé soustavě státního zastupitelství, tedy nejen u Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale i u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „NSZ“). Na výsledku tohoto trestního řízení tak již nemůže změnit nic činění dalších podání, byť označovaných jako trestní oznámení, která směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení, podílejících se na vyřízení této kauzy, a to ani příslušníků policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů či státních zástupců, kteří následně tento postup přezkoumávali a s jejichž postupem rovněž opakovaně vyslovujete nesouhlas.“

Státní zástupci zneužívali možnosti, dané zákonem o státním zastupitelstvím. K významným nástrojům patří např. překrucování obsahu podání stěžovatele na něco, čím nemůže být. Podal jsem několik podnětů ministrovi spravedlnosti ke kárnému řízení. Ač se po nástupu do funkce tvářil, že bude na státní zástupce přísný, v tomto případě mi nevyhověl[3] a vysloužil si tak postavení capo di tutti capi v čele uskupení státních zástupců, kteří se rozhodli nepostavit jesenické zločince před soud.

Také tato část kauzy má svou mravní stránku. Je nesporné, že bratři Lebánkové utrpěli strašlivou újmu a je v zájmu práva a spravedlnosti, aby pachatelé jejich napadení skončili před soudem. Orgány, které tomu brání, se chovají nemravně.

Jaký vysoký státní zájem chrání kvarteto právnicky vzdělaných podezřelých před řádným vyšetřením jejich nezákonného jednání ? V tomto případě selhává celá soustava orgánů trestního řízení, ale nikomu to nevadí. Ministr spravedlnosti je spokojen, k předsedovi vlády asi informace vůbec nepronikla. Nevzrušují se ani poslanci bez ohledu na stranickou příslušnost. Dopravní nehoda Filipa Turka je zábavnější.

Odkazy:

[1]

[2]

[3]

Zpět na obsah

Článek PRÁVA NEPOČATÝCH DĚTÍ vyšel blogu Zdeňka Jemelíka 22. července 2026

PRÁVA NEPOČATÝCH DĚTÍ

Mládě jelena skvrnitého, které se narodilo v rámci prvního úspěšného umělého oplodnění v Indii v centru LaCONES dne 14. března 2006

Je to například zneužití orgánů činných v trestním řízení k zajištění beztrestnosti VIP spolupachatelů brutálního vydírání bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta. Jako capo di tuti capi se tolerováním zapojil i ministr spravedlnosti[1]. Laická veřejnost je proti takovým nepravostem bezmocná a k poslancům a prezidentovi a předsedovi vlády zprávy neproniknou (mají na to lidi, kteří je chrání před rozčilováním) a zhusta je vůbec nezajímají, protože mají úplně jiné priority.

Roztomilý je nápad ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha[2] zahustit přebujelou legislativu zákonem, jenž zajistí právo ženám bez partnerů na umělé oplodnění. Jeho záměr se těší jen nepatrné pozornosti. Uvedl k němu „rozhodl jsem se podpořit rozšíření asistované reprodukce i pro ženy bez partnera, protože se přikláním k názoru, který akcentuje lidskoprávní pohled a předchází diskriminaci žen bez partnera, které chtějí podstoupit umělé oplodnění“. Přímo na jeho ministerstvu k tomu vypukla bouřlivá diskuse: etická komise nedospěla k jednotnému názoru, ale ministr jej přesto odeslal k projednání. Jeho záměr je sice lidumilný, ale přesto se ptám, zda tento zákon skutečně potřebujeme. Jsem si jist, že žena bez partnera, která se pevně rozhodne, že si chce pořídit dítě, svého dosáhne i bez zákona. Tvůrci zákona jde tedy zřejmě hlavně o to, aby dárci semene byli geneticky a zdravotně vhodní a aby o nich měl stát přehled. Čili stát chce řídit velmi intimní záležitost rozmnožování lidského rodu. Zavání to eugenikou. Uznávám právo ženy na touhu po dítěti, ale nejsem si jist, že nepočaté děti by se radovaly, kdyby věděly, do jakého prostředí je matky přivedou, ač je jistě zahrnou láskou. Vím ze zkušenosti, že jejich materiální zabezpečení nebude vždy optimální a některé děti budou strádat.

Osobně bych se spíše staral o zlepšení sociálního zabezpečení matek-samoživitelek, které má do dostatečnosti daleko. To by se ovšem místo ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha musel začít znepokojovat ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (již před ním ministr Marian Jurečka), jehož resort občas s matkami-samoživitelkami zachází dosti drsně. Samozřejmě, vedle státní péče se snaží různé soukromé organizace, podporované zámožnými dárci. Někteří miliardáři posilují svůj prestiž zakoupením fotbalového klubu, jiní se chlubí podporou samoživitelek. Ale jejich podpora je často hlavně záminkou pro uplatnění moci jejich zaměstnankyň nad odmítanými samoživitelkami.

Odkazy:

[1]

[2]

Zpět na obsah