1. Scott Ritter: Dejte míru šanci
2. Hudební intermezzo: Down By The Riverside

Dejte míru šanci

Tato slova, která zpíval John Lennon s kapelou Plastic Ono Band, rezonují již po celá desetiletí jako mantra, k níž se hlásí lidé s dobrými úmysly po celém světě.

Otázka však zůstává: myslíme to s tím, že dáme míru šanci, opravdu vážně, nebo se k tomu jen verbálně hlásíme, zatímco nás mocní táhnou k osudu, který všichni vidíme, ale odmítáme si ho přiznat?

Dnes se svět soustřeďuje výhradně na probíhající konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou jako na nejpravděpodobnější spouštěč budoucího konfliktu mezi NATO a Ruskem.

To však s největší pravděpodobností není pravda – konflikt na Ukrajině se chýlí ke konci a ruské vítězství je prakticky jisté.

Pravděpodobným zdrojem geopolitického vzplanutí bude naopak krize, která vznikne v pobaltských a/nebo arktických oblastech, kde pokořená Evropa zoufale hledá vykoupení tím, že zaujme velmi agresivní postoj vůči ruské hrozbě, která z hlediska agresivních záměrů prostě neexistuje.

Zvláště znepokojující je rétorika ze strany Polska, pobaltských států a dalších členů NATO ohledně ruského Kaliningradu. Bezpečnostní situace kolem Kaliningradu se v poslední době vyostřila v souvislosti se zhoršujícími se vztahy mezi Ruskem a NATO. Vyjádření vojenských a politických představitelů NATO, naznačující, že válka je možnou alternativou k zastavení toho, co je na Západě vnímáno jako ruská agrese vůči Ukrajině a Evropě, proměnila pobaltské státy z odlehlé oblasti v region na přední linii.

Již v červenci letošního roku bývalý velitel amerických sil v Evropě, generál Chris Donahue, prohlásil, že síly NATO by v případě nutnosti mohly „v nebývale krátkém časovém horizontu“ obsadit silně opevněnou ruskou Kaliningradskou oblast.

V srpnu proběhlo letecké cvičení NATO pod vedením USA, při kterém velký počet spojeneckých letadel prováděl bojové údery, tankovací lety, lety s palubním radarem a mise elektronického boje podél severovýchodního křídla aliance, zčásti přímo u hranic s Kaliningradem.

Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski nedávno argumentoval, že NATO by mělo provádět agresivní vojenská cvičení v blízkosti ruské exklávy Kaliningradu, aby využilo lokální slabá místa Moskvy a donutilo Vladimira Putina přesunout jednotky pryč z Ukrajiny. Sikorski poznamenal, že v Kaliningradu se v současné době nacházejí „prakticky žádné jednotky“, protože Kreml předpokládá, že NATO nebude jednat, a naznačil, že rozhodnutí spojenců by vneslo strategickou neurčitost.

Stejně tak se Arktida stala regionem s obrovským ekonomickým a geopolitickým významem, což vedlo k přeformulování politiky ze strany Spojených států a Evropy, jejímž cílem je aktivně čelit Rusku v Arktidě a na jejím okraji.

14. září se ve Finsku v rámci „Evropského arktického summitu“ sešlo 12 evropských zemí, které společně konstatovaly, že Rusko představuje dlouhodobou hrozbu pro evropskou bezpečnost, která vyžaduje větší spolupráci a investice v Arktidě.

„S vážným znepokojením konstatujeme významnou a dlouhodobou hrozbu, kterou Rusko představuje pro euroatlantickou bezpečnost,“ uvedlo společenství v prohlášení vydaném na závěr summitu.

„Ambice Ruska rozšířit svůj vliv v Arktidě v kombinaci s jeho nepřátelstvím vůči Evropě, včetně nárůstu hybridních aktivit, zdůrazňují nutnost posílit arktickou politiku EU,“ uvádí se v prohlášení.

Ruská válka na Ukrajině, rostoucí bezpečnostní zájmy Číny v regionu a zrychlující se dopady klimatických změn mění tvář Arktidy, což vyžaduje, aby EU zaujala proaktivnější roli, uzavřely zúčastněné státy.

Faktem však je, že Rusko žádnou takovou hrozbu nepředstavuje.

Evropané vytvářejí krize a potenciál konfliktů z ničeho.

V této diskusi chybí ruský pohled.

Vydávám se na dvoutýdenní cestu do Ruska s jediným cílem: pokusit se zachytit ruský pohled a přinést ho zpět, aby mohl být jasně sdělen západnímu publiku, které je nejen neznalé ruské reality, ale vzhledem k úrovni rusofobie, která v současné době v USA a Evropě panuje, je z velké části imunní vůči rozumu.

Dnešní situace děsivě připomíná měsíce před srpnem 1914 a vypuknutím první světové války, kdy se evropské národy vojensky předváděly ve vakuu, aniž by si uvědomovaly, jak různá rozhodnutí týkající se mobilizace přispěla k vytvoření podmínek, v nichž se válka, kterou nikdo nechtěl, stala nevyhnutelnou.

Dnes čelíme podobnému scénáři, kdy evropští lídři nechávají svou rétorikou vyvolávat kroky, které – pokud budou pokračovat nezměněným tempem – povedou k ruským reakcím, které nevyhnutelně vyústí ve válku.

Tentokrát však bude válka zahrnovat jaderné zbraně.

A to znamená konec lidstva.

Otázka, před kterou tedy všichni stojíme, zní: jsme schopni a ochotni dát míru šanci?

Budu se snažit shromáždit informace nezbytné pro to, aby vzdělaní lidé mohli činit informovaná rozhodnutí o skutečné situaci, pokud jde o bezpečnost v Pobaltí a Arktidě.

Skutečnou otázkou je, co ti, kdo mají k těmto informacím přístup, udělají, aby své vedoucí představitele přiměli nést odpovědnost za kroky podnikané jejich jménem?

Jedná se o společnou odpovědnost.

Dnes odjíždím, abych splnil svou část.

Jste připraveni splnit tu svou?

William Scott Ritter Jr. (*1961) je komentátor a analytik, bývalý zpravodajský důstojník námořní pěchoty Spojených států a zbrojní inspektor OSN. Během Operace Pouštní bouře působil jako mladší vojenský analytik a poté jako člen Zvláštní komise OSN (UNSCOM) dohlížející na zbraně hromadného ničení (WMD) v Iráku v letech 1991–1998, z této pozice na protest odstoupil. Později se stal kritikem války v Iráku a zahraniční politiky Spojených států na Blízkém východě. Své četné analýzy publikuje na svém SubstackuČesky, Telegramu, YouTubeČesky a v mnoha médiích jako Sputnik, Global Research, Common DreamsČesky, The Unz Review a dalších. Je rovněž autorem řady knihČesky.

Zpět na obsah

Hudební intermezzo: Down By The Riverside

Píseň „Down by the Riverside“Česky (známá také jako „Ain’t Gonna Study War No More“ a „Gonna lay down my burden“) je afroamerický spirituál.

Její kořeny sahají do doby před americkou občanskou válkou, ačkoli byla poprvé vydána až v roce 1918 v knize Plantation Melodies: A Collection of Modern, Popular and Old-time Negro-Songs of the Southland, Chicago, nakladatelství Rodeheaver Company.

Píseň byla také známá pod názvy „Ain‘ go’n‘ to study war no mo’“, „Ain’t Gwine to Study War No More“, „Down by de Ribberside“, „Going to Pull My War-Clothes“ a „Study war no more“.

Píseň poprvé nahrálo „Fisk University jubilee quartet“ v roce 1920 (vydáno společností Columbia v roce 1922) a před druhou světovou válkou existuje nejméně 14 nahrávek této písně v žánru černošského gospelu.

Díky svému zaměření byla využívána jako protiválečná protestní píseň, zejména během války ve Vietnamu.

Zřejmě nejznámější je verze v podání Louise ArmstrongaČesky.

Nakonec Golden Gate QuartetČesky jako průvodce po březích mírové řeky.