1. Blogger Billmon: Poloviční(?) blázen ve zlatém domě
2. Blogger Billmon: Válka proti Íránu: – Další úder jako volební trik?
3. John J. Mearsheimer: Trumpův velký íránský blaf

Komentář Half(?) Crazy Man In A Golden House publikoval Blogger Billmon na svém Moon of Alabama 2. října 2026

Poloviční(?) blázen ve zlatém domě

Časopis Time udělal rozhovor s Trumpem:

Uvnitř Oválné pracovny je Trumpova přestavba nepřehlédnutelná. Všude je zlato, od dekorativních omítek přes nápisy na stropě až po zlacené rámy lemující stěny. Místnost je tak oslnivá, že prakticky potřebujete sluneční brýle. Trumpovy brožury jsou rozházené všude: vedle stolu Resolute Desk, kde prezident uchovává pochvalu, kterou dostal od svého strýce během jeho profesorských let na MIT, leží „Světová cena míru“ s názvem FIFA.

 

Trumpovu myšlenkovou nit bylo občas těžké sledovat, jeho konverzace se vlnila v proudech a vírech, než se vrátila k známým posedlostem. Vyprávěl rozhovory, které někdy zněly nepravděpodobně.

Člověk se diví, jak stabilní mysl toho muže je:

Přečtěte si celý přepis rozhovoru Donalda Trumpa s deníkem TIME z roku 2026 (archivováno) – Time, 1. října 2026

Otázka: Minulý týden jste řekl, že byste mohl zničit Írán. To bylo slovo, které jste použil.

 

Odpověď: Ano, udělal bych to. Je to možné.

 

Otázka: Tuto hrozbu jste již dříve vyslovil. Také jste se označil za prezidenta míru.

 

Odpověď: Ano.

 

Otázka: Jak může prezident míru volat po vyhlazení celého národa?

 

Odpověď: Protože zničením Íránu bychom nastolili ve světě mír. S Íránem si nemyslím, že bychom někdy mohli mít mír.

Také se týká:

Co Trump vybudovalČesky (archivováno) – Time, 1. října 2026

Trump strávil hodiny kladením otázek Grokovi, Muskovu chatbotovi s umělou inteligencí, ohledně svého prezidentství a odkazu, uvedl jeden z oficiálních přítomných. V té době Trump nařizoval raketové údery proti venezuelským lodím, o kterých tvrdil, že pašují drogy do USA. Zeptal se Groka, jak by Venezuelané reagovali, kdyby USA zajaly Madura. Podle oficiálního přítomného chatbot odpověděl, že Maduro je represivní a velmi nepopulární diktátor a že by mnozí Venezuelané pravděpodobně jeho pád oslavovali. Poté, když Trump následující měsíc nařídil misi k zajetí Madura, vypukly v ulicích oslavy. Trump si podle úředníků odnesl pocit, že Grok je vynalézavý.

Nepamatuji si ani nenacházím žádné zprávy o oslavách ve Venezuele po únosu Madura. Někteří Američané je ale oslavovali na FloriděČesky.

Papež měl pravdu, když vyzvalČesky k „odzbrojení“ umělé inteligence.

Zpět na obsah

Komentář War On Iran: – Another Strike As Election Gimmick? publikoval Blogger Billmon na svém Moon of Alabama 3. října 2026

Válka proti Íránu: – Další úder jako volební trik?

Už dříve jsem uvedl, že stejně jako ostatní očekávám další silný útok na Írán. Obecně se v současnosti očekává, že k takovému útoku dojde až v polovině až koncem listopadu – tj. po volbách v polovině volebního období.

Ale proč by na to chtěl Trump čekat? Proč nepoužít útok jako volební nástroj – k demonstraci rozhodnosti nebo jakékoli jiné vlastnosti, kterou si s tím chce spojovat?

Axios, platforma často využívaná Bílým domem, dostala za úkol vydat toto oznámení:

Trumpovi nejvyšší poradci pro národní bezpečnost se tajně setkali v Camp Davidu ohledně Íránu a Jemenu

Nejvyšší členové kabinetu prezidenta Trumpa se v pátek hodiny sešli v Camp Davidu, aby projednali další kroky ve válce s Íránem a v konfliktu mezi Saúdskou Arábií a Hútíyi v Jemenu, uvedli pro Axios tři američtí představitelé.

 

Trumpova administrativa tuto velmi neobvyklou schůzku neoznámila. Naposledy se podobná schůzka konala v červnu 2025, jen několik dní předtím, než Izrael zahájil válku proti Íránu.
…
Mezi dalšími účastníky byli ministr zahraničí Marco Rubio, ministr obrany Pete Hegseth, vyslanec Bílého domu Steve Witkoff, ředitel CIA John Ratcliffe a předseda Sboru náčelníků štábů generál Dan Caine.

 

„Věci byly rozhodnuty nebo alespoň důkladně projednány,“ řekl jeden z úředníků s odkazem na krizi na Blízkém východě.

Schůzka byla pravděpodobně skutečná. Mohla by být známkou plánování nového útoku. Nedošlo však k žádným vojenským krokům, jak se obvykle před velkou operací jeví. (Nedávno oznámené nasazení letadlové lodi a obojživelné pohotovostní skupiny se nepočítají. Jsou to náhrady za lodě, které byly nasazeny poblíž Íránu více než šest měsíců a musí se brzy vrátit domů.)

Hlavní otázkou ohledně jakéhokoli nového útoku na Írán je: „A co pak?“

Írán úder vrátí. Nevzdá se. Bojuje o svou existenci.

Čeho se tedy dá dalším násilným útokem dosáhnout?

Já osobně na tuto otázku nemohu najít uspokojivou odpověď.

Blogger BillmonČesky (pseudonym) je americký politický analytik, komentátor a vojenský expert. V roce 2002 začal publikovat na serveru Daily KosČesky, později založil vlastní blog Billmon’s Whiskey Bar, od roku 2004 pod názvem Moon of Alabama.

Zpět na obsah

Analýzu Trump’s Big Bluff on Iran publikoval John J. Mearsheimer na svém Substacku 4. října 2026

Trumpův velký íránský blaf

Trumpova administrativa a její podporovatelé – včetně redakční stránky Wall Street Journal – v těchto dnech pracují přesčas, aby zprostředkovali zprávy kolem války s Íránem tak, aby to vypadalo, že USA vítězí a že by se Teherán měl raději podřídit požadavkům Washingtonu, než bude poražen, možná dokonce „zničen“. Trump dokonce připravuje možnost, že po volbách v polovině volebního období udeří na Írán vojensky, pokud se Teherán do té doby nevzdá.

Trump a jeho příznivci v podstatě vedou v mainstreamových médiích „kampaň maximálního nátlaku“ na Írán.

Jistě selže. Odráží spíše zoufalství Trumpovy administrativy. Prezident zahájil válku, kterou Spojené státy musely prohrát, a teď už s tím nemůže nic dělat.

Trumpova propagandistická kampaň má dva rozměry – jeden ekonomický a druhý vojenský.

Zaprvé, administrativa tvrdí, že Írán je ekonomicky škrcen americkou námořní blokádou spojenou s operací Economic Outcast, strategií oznámenou ministrem financí Scottem Bessentem 24. srpna 2026. Zároveň tvrdí, že ropa z Perského zálivu opět proudí tempem, které není o moc nižší než 27. února 2026. Důsledky jsou zřejmé: ekonomický trest uvalený na Írán ho donutí brzy kapitulovat, zatímco americká ekonomika – a mezinárodní společenství obecně – je na dobré cestě k oživení.

Za druhé, USA nyní budují své vojenské síly pro masivní vojenský úder po volbách v polovině volebního období, kdy bude Trump osvobozen od volebních ohledů. Tato rostoucí hrozba ničivého útoku USA, spolu s ekonomickou bolestí, která je Íránu způsobována, má za cíl ho přimět, aby se vzdal nyní, než se jeho situace ještě zhorší.

Tato strategie má obrovské problémy. Zní přesvědčivě, když ji mainstreamová média svědomitě propagují, ale když se člověk podívá pozorněji na to, co se ve skutečnosti děje, selže.

Vezměme si vojenský rozměr. Titulky novin uvádějí, že USA posílají do oblasti Perského zálivu dalších 10 000 vojáků a třetí letadlovou loď – USS Theodore Roosevelt, což vytváří dojem, že Írán bude brzy čelit třem americkým letadlovým lodím. Navíc jsou tyto další jednotky – kromě zhruba 50 000 amerických vojáků, kteří již v regionu jsou – prezentovány jako důkaz, že Trump vojenské akce vážně zvažuje.

Příběh o letadlových lodích se však zcela liší od toho, co titulky naznačují. Roosevelt má údajně nahradit USS George Washington, zatímco údajná třetí letadlová loď, USS George H. W. Bush, již Blízký východ opustila a nyní se nachází v Thajsku. V regionu je tedy v současné době pouze jedna letadlová loď. Je to vlastně poprvé během války, kdy mají USA na Blízkém východě pouze jednu letadlovou loď, a je těžké si představit, že po volbách v polovině volebního období jich bude více než dvě – pokud vůbec tolik.

Větším problémem je, že válka v Íránu vážně zatěžuje americké námořnictvo. Jeho nejvyšší velitelství varuje, že současné operační tempo není udržitelné donekonečna. Letadlové lodě a další válečné lodě jsou rotovány v rámci extrémně dlouhých nasazení, což způsobuje značné problémy s údržbou a připraveností, které bude nutné v určitém okamžiku řešit. Problém je umocněn skutečností, že americké lodě ztratily přístup k blízkým logistickým zařízením a stále více závisí na dodavatelském řetězci, který sahá až do Diega García, vzdálené od Perského zálivu asi 2 500 mil.

Ale i kdyby byly k útoku na Írán k dispozici tři letadlové lodě, čeho by mohly v obnovené letecké kampani dosáhnout, čeho USA a Izrael společně nedokázaly dosáhnout během neúspěšné 40denní bombardovací kampaně mezi 28. únorem a 8. dubnem 2026? Někdo by mohl namítnout, že by USA nakonec mohly zničit íránskou ropnou infrastrukturu. Problém je však, že Írán si ponechává schopnost druhého úderu a mohl by odplatit tím, že by způsobil chaos v ropné infrastruktuře států Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC). Člověk se děsí pomyšlení, jaké by to mělo pro mezinárodní ekonomiku důsledky.

Navíc čelí USA vážnému nedostatku špičkových zbraní, což je jeden z hlavních důvodů, proč 40denní bombardovací kampaň ukončily a v posledních týdnech se odvetným bombardovacím výměnám s Íránem vyhýbají. Člověk by si myslel, že nedostatek kritické munice – jak pro útok na Írán, tak pro obranu proti íránské odvetě – by rozsah a intenzitu jakékoli obnovené strategické bombardovací kampaně omezil, a tím by snížil její šance na úspěch.

Pokud jde o pozemní síly, pouhé sčítání počtu amerických vojáků na Blízkém východě je při posuzování možnosti jejich nasazení na zemi zavádějící. V pozemní válce je nejdůležitější počet vojáků ve skutečných pozemních bojových formacích. Odhaduji, že ze zhruba 50 000 amerických vojáků, kteří jsou již v regionu rozmístěni, jich k takovým formacím patří asi 5 000: zhruba 2 200 mariňáků a námořníků v 11. výsadkové pluku, 2 000 vojáků z 82. výsadkové pluku a možná dalších 800 armádních příslušníků v Kuvajtu spojených s Task Force Spartan. Z přibližně 10 000 dalších vojáků, kteří jsou nyní do regionu vysíláni, patří dalších 2 200 ke 13. výsadkovému pluku. Většina zbývajících jsou námořníci přidělení k letadlové lodi Theodore Roosevelt a jejím podpůrným válečným lodím. Vzhledem k současným plánům nasazení tedy odhaduji, že do konce listopadu budou mít Spojené státy v pozemních bojových formacích v oblasti Perského zálivu necelých 7 500 vojáků – zhruba 4 400 ve dvou víceúčelových jednotkách a 2 800 příslušníků armády.

Tak malé pozemní síly nemohou být proti zemi s populací a geografií jako Írán slibnou volbou. Ani ztrojnásobení tohoto počtu na zhruba 23 000 – což je velmi nepravděpodobné – by problém zásadně nezměnilo. Generál ve výslužbě Barry McCaffrey odhaduje, že zajištění Hormuzského průlivu by vyžadovalo zhruba 150 000 vojáků a tři až šest měsíců bojů. Pro srovnání, Rusko v únoru 2022 napadlo Ukrajinu s přibližně 190 000 vojáky a tato síla se ukázala jako nedostatečná k udržení velké části území, které Rusko původně dobylo. Írán má více než dvojnásobek populace než Ukrajina na začátku ruské invaze a jeho geografie je pro invazní armádu podstatně méně příznivá.

Jednoduše řečeno, Spojené státy nepostavily nic, co by se jen vzdáleně podobalo pozemním silám potřebným pro rozsáhlou invazi do Íránu. Z pohledu Teheránu by americké rozhodnutí zahájit takovou ofenzivu s čímkoli, co by se podobalo silám, které má v současnosti k dispozici, skutečně poskytlo Íránu příležitost bojovat proti Spojeným státům za mimořádně příznivých okolností.

I když riskuji, že budu jezdit na mrtvém koni, je třeba zmínit ještě dva body. Zaprvé, vzhledem k tomu, jak nepopulární válka s Íránem u americké veřejnosti je, by téměř jistě došlo k obrovskému pozdvižení, kdyby se velké množství amerických vojáků začalo vracet domů v pytlích. Zadruhé, jak mají mariňáci, kteří jsou na palubách obojživelných útočných lodí, přistát na íránském území, když hrozba raket a dronů z Íránu nutí americké námořnictvo držet tyto velké a zranitelné lodě daleko od íránského pobřeží?

Pojďme se podívat na ekonomický rozměr. Není pochyb o tom, že USA způsobují íránské ekonomice velké škody a íránskému lidu obrovské útrapy. To je ale pravda už dlouho. Klíčovou otázkou je, zda tento trest dokáže Írán donutit k tomu, aby se vzdal americkým požadavkům.

Neexistují žádné důkazy, že by Írán americkému tlaku podléhal, a existují tři důvody k pochybnostem o tom, že se tak stane. Zaprvé je mimořádně obtížné najít v historických záznamech případ, kdy by samotná ekonomická blokáda způsobila kapitulaci cílového státu. Zadruhé, Írán vnímá USA a Izrael jako existenční hrozby – což není překvapivé vzhledem k genocidnímu jazyku, který Trump použil, když o něm hovořil – a státy, které věří, že je v sázce jejich přežití, je mimořádně obtížné donutit. Zatřetí, Írán má hrozivou možnost eskalace, pokud se ekonomická bolest stane příliš velkou: může zaútočit na ropnou a plynárenskou infrastrukturu států Perského zálivu a Izraele, stejně jako na jejich vysoce zranitelná odsolovací zařízení.

Stručně řečeno, je těžké si představit, že by pouhý ekonomický tlak donutil Írán přijmout Trumpovy podmínky. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč Spojené státy o použití vojenské síly opět hovoří. Jak jsem však uvedl výše, tato možnost má jen malou slibnost příznivého výsledku.

Konečně není pochyb o tom, že z Perského zálivu dnes proudí více ropy než začátkem září. Írán i Hútíové však usilovně pracují na zvrácení tohoto trendu. Írán denně útočí na tankery s americkým doprovodem, zatímco Hútíové se zaměřují na životně důležitou ropnou infrastrukturu Saúdské Arábie. Navíc i přes zvýšený tok ropy z Perského zálivu zůstávají ceny benzinu velmi vysoké a řada dalších ekonomických problémů nevykazuje žádné známky dohledného zmírnění, včetně vysokých cen nafty, přetrvávající inflace, zvýšených hypotečních sazeb a nebezpečně vysokých výnosů z dluhopisů velké části Západu.

To vše má naznačovat, že Trumpova administrativa má silné ekonomické motivy k co nejrychlejšímu ukončení této války. Vskutku by nebylo překvapivé, kdyby mezi Trumpem a jeho poradci za zavřenými dveřmi panoval rostoucí pocit zoufalství.

To samozřejmě pomáhá vysvětlit, proč Trumpova administrativa a její spojenci vedou mediální kampaň, jejímž cílem je přesvědčit Írán, že jeho dny jsou sečteny a že by měl americkým požadavkům raději ustoupit, než bude příliš pozdě. Fakta však říkají něco jiného. Úspěch této strategie tedy závisí na tom, zda se Trumpovi podaří Íránce obelstít, aby uvěřili, že se k nim blíží Godzilla. Není mnoho důvodů se domnívat, že se Teherán nechá oklamat.

John Joseph Mearsheimer (*1947) je americký politolog, filosof a teoretik ofenzivní realistické teorie mezinárodních vztahů. Po absolvování Vojenské akademie Spojených států (West Point) v roce 1970 sloužil pět let jako důstojník u letectva. Magisterský titul (1974) v oboru mezinárodních vztahů získal na University of Southern California a magisterský titul (1978) a doktorát (1981) v oboru politologie na Cornell University. Později působil jako výzkumný pracovník v Brookings Institution (1979–80) a jako výzkumný spolupracovník na Harvard University (1980–82). V roce 1982 se stal profesorem politologie na Chicagské univerzitě. Byl členem americké Rady pro mezinárodní vztahy a je autorem řady odborných publikací a knihČesky, nejznámější Israel Lobby and U.S. Foreign PolicyČesky (Izraelská lobby a zahraniční politika USA, 2007), poslední How States Think: The Rationality of Foreign PolicyČesky (Jak státy uvažují: Racionalita zahraniční politiky, 2023). Bývá označován za nejvlivnějšího a nejcitovanějšíhoČesky realistu své generace. Má svou webovou stránkuČesky a SubstackČesky, účty na X (Twitteru)Česky, je jedním z nejžádanějších diskutantů na YouTube. Své komentáře publikuje v médiích jako Foreign Affairs, Unz Review, Open DemocracyČesky.

Zpět na obsah