Zákaz svobody projevu!
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Při raketových úderech v rozmezí několika dnů zahynulo velké množství Palestinců a Ukrajinců. Rozdílné zacházení médií s těmito srovnatelnými událostmi je vodítkem k tomu, k čemu média ve skutečnosti slouží.
První takovou událostí byl izraelský letecký útok 6. července na školu v Gaze, kde se palestinští civilisté včetně dětí ukrývali před několikaměsíčním řáděním izraelské armády, která povraždila mnoho desítek tisíc Palestinců a zničila většinu domů a infrastruktury této enklávy.
Masivní rozsah smrti a ničení v Gaze přiměl Světový soud, aby Izrael postavil před soud za genocidu – ne že byste to z mediálního pokrytí poznali. Případ genocidy proti Izraeli se z velké části vytratil z paměti.
Druhou událostí byl 8. července ruský letecký útok na nemocnici v Kyjevě. Byl součástí vlny útoků na ukrajinské cíle, při nichž ten den zahynulo 36 Ukrajinců.
Již samotný fakt, že zabití 36 ukrajinských civilistů přitáhlo tolik pozornosti a zájmu západních médií ve více než dva roky staré válce, když v Gaze denně umírá mnohem více palestinských civilistů, kterým naše vlády přímo pomáhají, a toto vraždění je novějšího původu, je výmluvný sám o sobě.
Šéf „etiky“ izraelské armády říká, že zločiny spáchané vojáky na vlastních civilistech Izraele jsou „děsivé“. Jak to, že to není zajímavé pro britské novináře?
Na Západě se nesetkáme s velkým soucitem, když Izrael opět bombarduje obklíčené Palestince a nesmírné utrpení ospravedlňuje termínem „izraelská odveta“.
Současný příval soucitu s Izraelem by měl vyvolat lítost u každého, kdo má alespoň půlku srdce.
Evropa se obává ztráty přístupu na čínské trhy, což ji uvrhne do hlubší krize životních nákladů. Více se však obává hněvu Washingtonu. Západ píše scénář o svých vztazích s Čínou, který je plný zavádějících informací jako román Agathy Christie. V posledních měsících se američtí a evropští představitelé vydali do Pekingu na takzvaná jednání, jako by se psal rok 1972 a v Bílém domě seděl Richard Nixon. Tentokrát však k žádnému dramatickému, éru určujícímu paktu mezi USA a Čínou, nedojde. Pokud se vztahy změní, bude to rozhodně k horšímu.
"vybrat si nejlepšího hegemona a umět být pro hegemona prospěšným" není "národní otázkou", ale národním traumatem. Byli jsme "prospěšní" pro…
Silný stát se nemusí vázat na žádného hegemona. Jak správně píšete, Česká republika není silný stát - obsahuje vnitřní rozpory,…
Chyby tam jsou, to nelze vyvrátit, ale to, že se nemůžeme domluvit, svědčí oba předchozí diskusní příspěvky. Postoje v publikovaných…
Jakkoliv si pana docenta Petra Saka vážím a většinu jeho názorů sdílím, v tomto referátu ze semináře v Praze ve…
Sladkobolná nostalgie je neklamnou známkou chybějícího sebevědomí. Zkreslování reality, heroizace historických útržků a zatajování jiných, manipulace kontextů mohou navenek působit…