1. Zdeněk Jemelík: Kacířsky o dvou rozsudcích
2. Zdeněk Jemelík: Nedělní vzrušující zážitek s vezírem

Článek Zdeněk Jemelík, Kacířsky o dvou rozsudcích vyšel na serveru Chamurappi 3. září 2026

Kacířsky o dvou rozsudcích

Komunistický manifest kdysi začínal slovy „Evropou obchází strašidlo komunismu“. Přece jen pak nastal jakýsi příznivý vývoj v lidském myšlení, takže toto už není pravda. Ale Českou republikou právě obchází strašidlo komunistické minulosti veřejných činitelů. Nesplnily se naděje manifestantů, cinkajících klíči pod melantrišským balkonem. Veřejných činitelů s komunistickou minulostí utěšeně přibývá. Není správné tuto okolnost podceňovat. Vždyť i Ústavní soud[1]v odůvodnění nálezu kdysi připustil, že dlouholetá ideologická indoktrinace, které KSČ své členy soustavně vystavovala, může mít i po letech nějaký vliv na způsob jejich myšlení.

Nemohu ale přehlížet nespravedlnost, která spočívá v tom, že některým bývalým komunistům se jejich minulost předhazuje více, jiným méně, dalším vůbec. Poměrně málo se vyčítá panu předsedovi vlády Andreji Babišovi (dráždí své protivníky mnoha dalšími hříchy), zato jako klacek na pana prezidenta se používá téměř denně. Sám jsem vyslovil nevoli nad jeho vystoupením před budovou Českého rozhlasu dne 21.srpna 2026[2] a Václav Klaus se vyjádřil odmítavě i k obsahu jeho vystoupení[3].

Myslím ale, že v případě pana prezidenta – když už nebyli bývalí komunisté obecně vyloučeni z veřejného života – to je nespravedlivé. Do strany vstoupil jako mladý člověk na začátku své kariéry, možná pod vlivem obdobně smýšlejícího otce. Včetně kandidátské lhůty v ní setrval 7 let. Tehdy to bylo běžné chování. Není známo, že by se v tom krátkém období dopustil nezákonného jednání, nebo že by někomu ublížil. A navzdory krátkému členství v KSČ hned po pádu režimu směl studovat na King´s College v Londýně a celá jeho další kariéra svědčí o tom, že armádě a našim západním spojencům jeho komunistická minulost nevadila. Po vystoupení z KSČ uskutečnil řadu prospěšných skutků a získal uznání různých demokratických orgánů. Ale naši komunistožrouti jsou papežštější než papež a uznávají jen tu část jeho života, která skončila zahozením členské legitimace KSČ.

Zcela opačně si stojí bývalá horlivá komunistka Monika Křikavová, které její minulost nikdo nepředhazuje a nezasvěcení o ní ani nevědí. Je to soudkyně, která v těchto dnech potěšila rozsudkem ve prospěch SPD Tomia Okamuru. Nezbavila se ale své neblahé minulosti. Jako polistopadová soudkyně okresního soudu provedla nezákonně vedené soudní řízení[4]. Nezákonně držela ve vazbě obviněného, jehož věc byla předána do zahraničí. Jako celek mělo její jednání povahu vzpoury proti ministrovi spravedlnosti ve vládě demokratického státu. Když její řádění napravili soudci Nejvyššího soudu, veřejně je napadala a neomluvila se, i když jí to doporučil ministr spravedlnosti. Celkem tak projevila příznačnou bolševickou aroganci. Tehdy ještě velmi slabý stát ji nepotrestal a dokonce postoupila v soudní hierarchii výš. Kdyby si stejným způsobem vedla před Listopadem, přišla by o talár a možná by skončila ve vězení. Ale spíše by jí vzpurné jednání vůči komunistickému ministrovi strach nedovolil.

Nehledě na tyto výhrady ale přiznávám, že s rozsudkem ve prospěch SPD souhlasím a uznávám, že v nezákonně vedeném procesu si až na jeho nezákonnost vedla velmi slušně (řízení jsem sledoval v soudní síni).

Zatímco v táboře Tomia Okamury a jeho spojenců zavládla radost, smutek padl na europoslankyni Janu Nagyovou, které Vrchní soud v Praze zamítl odvolání v kauze Čapí hnízdo. Nemusí jít do vězení a s uloženým peněžitým trestem se určitě nějak vypořádá. Má navíc naději, že její obhájce uspěje s dovoláním k Nejvyššímu soudu. Ale život odsouzeného v nejistotě podmíněného trestu není nic příjemného a čekání na rozhodnutí o dovolání bude dlouhé. Zůstala v tom sama, protože spoluobžalovaného Andreje Babiše zatím chrání imunita.

Je mi paní odsouzené líto, i když to je pro mne cizí žena. Doplatila na to, že se svou odbornou vyspělostí a snaživostí se zapojila jako námezdní síla do uskutečnění projektu, který byl zhmotněním snu Andreje Babiše o vybudování venkovské usedlosti, určené k pohodovému prožívání odpočinku jeho rodiny. Andrej Babiš zařídil spuštění realizace projektu, ale na jeho provedení měl „své lidi“. Jako šéf holdingu nemohl řídit vše. Sám se nestal akcionářem společnosti Farma Čapí hnízdo, jejíž činnost řídily její vlastní statutární orgány.

Mnohokrát jsem se vyjádřil, že „kauzu Čapí hnízdo“ považuji za ostudu české justice, a stále na tom trvám. Měl jsem zájem ji monitorovat a doprovázet veřejnými komentáři jako celou řadu jiných zajímavých procesů dříve. Zúčastnil jsem se v soudní síni hlavního líčení prvního kola, ale po prvním zprošťujícím rozsudku jsem monitorování ukončil, protože jsem nemohl dosáhnout úrovně komunikace s obžalovanými a obhájci, na kterou jsem zvyklý. Nikdy dříve se mi nestalo, že bych při zahájení hlavního líčení neměl k disposici obžalobu.

Během zhruba dvacetileté dráhy justičního potížisty jsem sledoval a doprovázel veřejnými komentáři (blogy) řadu složitých trestních řízení. Vždy jsem si vytvářel nezávislý obraz o kauze s použitím všech dostupných zdrojů informací. Obvinění se mnou samozřejmě o kauzách mluvili. Brněnský soudce Michal Kabelík v článku na Neviditelném psu[5] se vyjádřil o mých článcích jako o spolehlivém zdroji informací o kauzách (netušil, že budu jednou sledovat jím vedený proces a dokonce ho napadnu podnětem ke kárnému řízení????) V kauze Čapí hnízdo mi obžalovaní odepřeli součinnost, i když s obž. Andrejem Babišem jsem dříve měl několik jednání o jiných věcech a jednalo se mi s ním velmi dobře.

Ten proces je ale skutečně svérázný. Proběhlo několikaleté vyšetřování, zakončené rozhodnutím dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha, že ve věci nedošlo k trestnému činu. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman jeho rozhodnutí přezkoumal. Z houfu nevinných vytáhl Andreje Babiše a Janu Nagyovou. Jaroslav Šaroch pak v rozporu se svým původním právním názorem je oba obžaloval. Na zprošťující rozsudek senátu Jana Šotta reagoval odvoláním asi z vnitřního přesvědčení, protože zákon mu to nepřikázal. Kdyby se tehdy neodvolal, kauza Čapí hnízdo by skončila. Je to zvláštní: řízení vedl proti svému původnímu názoru, ale nakonec tvrdošíjně pokračoval v úsilí dostat obžalované „do tepláků“ (nebo spíš Andreje Babiše z politického života).

Základ mých pochybností je ale jinde: stranou zůstává odpovědnost státu, který obhospodařuje dotační prostředky, určuje podmínky poskytnutí dotací a nakonec o jejich přidělení rozhoduje.

Ods. Jana Nagyová poskytla příslušnému úřadu úplné pravdivé informace, o které žádal. Z dokazování před soudem vyplývá, že správce příslušného regionálního operačního programu měl informaci o jakémsi propojení společnosti Farma Čapí hnízdo s Agrofertem. Pokud to ods.Jana Nagyová utajila, jak tvrdí soudkyně Eva Brázdilová, utajila to špatně. Mimo to existovaly jiné, neutajené informace, které mohly ROP vést k zamítnutí žádosti. Přesto Farma Čapí hnízdo dotaci dostala. Byl to navíc jen malý příspěvek k investičním nákladům, které dosáhly cca 1 miliardu. A když se později Farma Čapí hnízdo začlenila do Agrofertu, nástupnická společnost Imoba dotaci vrátila. Ale ředitel ROP neusedl na lavici obžalovaných a nemusel soudu vysvětlit, proč vlastně dotaci přidělil.

V celém řízení zůstala stranou otázka společenské prospěšnosti nebo škodlivosti použití dotačních prostředků. Vybudování Čapího hnízda zvýšilo hodnotu oblasti jako místa k životu.

Ceterum autem censeo, že jsem patrně našel v důkazním řetězci díru, jejíž uzavření mohlo zvrátit argumentaci odvolacího soudu. Pokud se nemýlím, proces s ods. Janou Nagyovou mohl dopadnout jinak. Ale abych mohl svůj „objev“ použít, musím si ověřit pár drobností, k čemuž potřebuji položit obž. Andreji Babišovi dvě otázky. Tuto informaci mu posílám všemi možnými cestami již hodně dlouho. Špičkový manažer ale podléhá svým animozitám a pár minut rozhovoru se mnou by asi nepřežil. Raději se obejde bez možného posílení obhajoby. Podobně se chová i v jiné, daleko závažnější záležitosti, kterou se zabývám.

ODKAZY:

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Zpět na obsah

Článek Zdeněk Jemelík, Nedělní vzrušující zážitek s vezírem vyšel na serveru Chamurappi 6. září 2026

Nedělní vzrušující zážitek s vezírem

Pořad byl přímo napínavý. Byl vzrušujícím koncertem dvou „nadupaných“ diskutujících, žonglujících se záplavou číselných a věcných údajů. Pan předseda vlády z něho vyšel s obrazem špičkového manažera s neuvěřitelnou energií. Malou vadou na kráse obrazu jsou jeho drobné prohřešky proti spisovné češtině. Terezie Tománková Andreje Babiše nijak nešetřila, ale vždy proti jejímu tlaku obstál. Do rozpaků ho dostala pouze tehdy, když se snažila ho přimět ke komentování nějakých trapasů koaličních partnerů. Nejvýrazněji se to projevilo v případě rozhovoru ministra zahraničí Petra Macinky s domnělým Thomasem Pauknerem[2]. Naproti tomu bez rozpaků setrval na rozhodnutí o přerušení výkonu funkce vládního zmocněnce Filipa Turka do ukončení policejního vyšetřování. Méně výrazné úspěchy měla při jejích tanečcích kolem vztahů pana předsedy vlády s panem prezidentem. V tomto směru ho vyprovokovala k jedinému výroku, s nímž nesouhlasím: podle mého soukromého názoru pan prezident není vůdcem opozice. Řekl bych, že se s ní pouze názorově „veze“, neřídí ji, nedává jí úkoly. Svébytnost názorů je jeho právem.

Téměř celá debata se točila kolem hospodářských problémů. Redaktorka neuspěla s pokusem přimět pana Andreje Babiše k nějakému určitějšímu vyjádření k příští volbě prezidenta republiky. Na různá jména nereagoval a ani neprojevil zájem o vlastní kandidaturu: prostě se tímto námětem zatím nezabývá.

Až úplně na konci pořadu došlo na otevření mého stále se vracejícího námětu: na „kauzu Čapí hnízdo“, kterou setrvale označuji za ostudu české justice. Shodou okolností jsem se jím částečně zabýval již v článku „Kacířsky o dvou rozsudcích“[3] kvůli rozsudku Vrchního soudu v Praze – předsedkyně senátu Evy Brázdilové-nad europoslankyní ods. Janou Nagyovou. V něm jsem m.j. v souvislosti s úlohou soudkyně Moniky Křikavové v trestní věci SPD upozornil na názor Ústavního soudu na možné ovlivnění myšlení soudců – bývalých členů KSČ – jejich dlouhodobou ideologickou indoktrinací. Protože jsem dříve nepřišel do styku se soudkyní Evou Brázdilovou, nevšiml jsem si, že se tato výhrada týká také jí, ale pan obž. Andrej Babiš si toho je vědom. Jinak se s ním shoduji v názoru, že přidělení dotace společnosti Farma Čapí hnízdo je především věc odpovědnosti státu.

Spolek Chamurappi z.s., jehož jsem předsedou, podal ve prospěch obž. Jany Nagyové a spoluobžalovaného Andreje Babiše 2x návrh na abolici, jemuž pan prezident nevyhověl. Domnívám se, že bych patrně dokázal zvrátit argumentaci soudkyně Evy Brázdilové, kdybych mohl využít mezeru v řetězci důkazů, kterou jsem asi našel. Musel bych si ale ověřit, že se nemýlím. K tomu bych ale potřeboval položit obž. Andreji Babišovi dvě otázky. Nemohu mu je ale položit, protože mi to neumožní. K posílení obhajoby by byl prospěšný také pohovor s ods. Janou Nagyovou, ale nemám na něj nárok. „Čapí hnízdo“ je první monitorovaná kauza z mnohých, v které nemám přístup k dokumentaci a nemohl jsem hovořit o věci s obžalovanými.

Není ale všem dnům konec. Předpokládám, že ods. Jana Nagyová napadne rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovoláním, které bude úspěšné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se pak promítne do právní situace obž. Andreje Babiše, který dosáhne zprošťujícího rozsudku. Vše bude ale trvat ještě hodně dlouho.

ODKAZY:

[1]

[2]

[3]

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.