Obsah:
  1. Alastair Crooke: Další financializovaná mírová iniciativa ze stáje Witkoff-Kushner
  2. Andrew Korybko: Kreativní energetická diplomacie může způsobit, že USA přimějí EU k uvolnění ruských aktiv

Analýzu Yet Another Financialised Peace Initiative from the Witkoff-Kushner Stable publikoval Alastair Crooke na svém Substacku 16. října 2026

Další financializovaná mírová iniciativa ze stáje Witkoff-Kushner

V prosinci 2025 americký komentátor Sundance v deníku Conservative Treehouse psal o novém řešení „finanční diplomacie“ pro Ukrajinu od Steva Witkoffa a Jareda Kushnera, které „vyžaduje zavedení systému, v němž by západní příležitost k finančnímu prospěchu pokračovala “. Z tohoto pohledu by američtí vyjednavači „navrhli dlouhodobý plán pro pokračující finanční prospěch“.

Z jejich současného jazyka se zdá, že Witkoff a Kusher jsou si stále jisti, že dokážou vybudovat systém finančního odměňování pro západní banky, investory, politiky a ukrajinské úředníky, který si zachová výhody války bez vedlejší ingredience v podobě krveprolití.

Jak poznamenal Sundance –

Pokud se americké delegaci podaří toto zvládnout, pak Rusko může získat území, které chce, zkorumpovaní ukrajinští úředníci mohou nadále odčerpávat peníze z investic, EU si může udržet moc, kterou chce k vymáhání finančních plateb, američtí politici mohou využívat „dlouhodobé projekty obnovy“ k praní špinavých peněz a kvazi-veřejné/soukromé investiční banky mohou těžit z využívání ukrajinských zdrojů.

Z tohoto evidentního newyorského pohledu na svět nemovitostíČesky jsou všechny ostatní otázky – územní hranice, bezpečnost a zásahy NATO do bezpečnostní architektury Střední Asie – pouze „detaily navazující na to, na čem skutečně záleží, tedy na peníze “.

Tato finanční diplomacie však nepřinesla řešení pro Ukrajinu (ani pro GazuČesky, ostatněČesky). To Witkoffovi nebrání v tom, aby měl nový plán, který David Ignatius popsal ve svém sloupku ve Washington Post.

Ignace poukazuje na to, že navzdory nedávné ukrajinské „vlně“ zaměřené na ruské rafinerie „se  Spojené státy a Evropa směřují ke společnému mírovému návrhu, který by nabídl finanční a bezpečnostní výhody jak Ukrajině, tak Rusku jako základ pro územní urovnání, které by nebylo v souladu s válečnými cíli žádné ze stran.“ Jinými slovy,  nabízí se „cukr“, který má strany přesvědčit, aby přestaly bombardovat své rafinerie a tuto „novou“ iniciativu povolily.

Pokud Zelenskyj s ukončením útoků na rafinerie souhlasí, „vrátíme se a půjdeme do Moskvy“, řekl Ignatiovi americký úředník.

Tento čtyřbodový plán v podstatě předpokládá velkorysý rámec rekonstrukce, který by řešil „Zelenského nesčetné potřeby likvidity“; bezpečnostní záruky pro Ukrajinu ekvivalentní článku 5 NATO; a ekonomickou integraci Ruska, Ukrajiny a Evropy prostřednictvím energetické dohody. „To by mohlo zahrnovat plynovod přepravující ruskou ropu a plyn do Evropy, z čehož by se Ukrajina a Rusko dělily o výhody. Takový plynovod by mohl výrazně snížit evropské náklady na energii“, uvedl americký úředník. Kromě toho, že by Rusku poskytla „dlouhodobý přístup na evropský trh s energií“, by mírová dohoda specifikovala, jak a kdy budou stávající ekonomické sankce proti Rusku zrušeny.

Posledním bodem – počkejte – by bylo příměří podél stávající frontové linie neboli „linie kontroly“.

Zdá se to neuvěřitelné: Spojené státy a Evropané mezi sebou jednají, aniž by brali v úvahu výslovná prohlášení zveřejněná Ruskem.

Rusko by dodávalo ropu a plyn potřebným Evropanům, kteří se ironicky svých dřívějších levných ruských dodávek dobrovolně vzdali, jsou uvězněni ve vlastních rozhodnutích a při každé příležitosti Rusko hanobí. A co zisky, o které by se mělo „dělit“ s Ukrajinou? Rusko takový jednostranný návrh za žádných okolností nepřijme.

Ministr zahraničí Lavrov v OSN uvedl, že k žádnému příměří nedojde, a to v žádné formě. To znamená, že jakákoli jednání by musela probíhat pod palbou, a Putin naznačil, že i tehdy si „dvojnásobně rozmyslí“, než do jakýchkoli jednání (ať už pod palbou, či nikoliv) vstoupí.

Putinův mluvčí Dmitrij Peskov minulý týden  potvrdil, že „dílčí řešení a dohody“ by zabránily komplexnímu urovnání; nepomohlo by ani „zmrazení“ konfliktu.

[Ukrajina] je velmi složitý problém a urovnání musí být komplexní. Potřebujeme řešení pro budoucí generace – řešení, které je zaručené a chráněné před neúspěchy.

Zdá se, že Evropané stále nepochopili, že zastavení nepřátelských akcí na frontě, kde proti sobě stojí dvě armády, ve stylu Koreje (jak prosazuje generál Kellogg), není receptem na žádné řešení. Je to už 73 let, kdy byla korejská válka zmrazena příměřím. Od té doby se nic nezměnilo.

Opakovaný návrat k mantře příměří podél linie kontaktu spíše než k nalezení řešení Rusům signalizuje, že Západ chce držet Ukrajinu v ústraní, dokud nebude nalezena platforma, ze které by mohl (opět) na Rusko vyvíjet tlak.

Osudovou vadou této iniciativy je její kulturní hluchota. Pro Witkoffa a Kushnera může platit, že „záleží jen na penězích“, ale v případě Ruska to tak neplatí.

Pokud by si aliance Witkoff-Evropa pamatovala ruskou historii, pochopila by, proč je pro Rusko nejvyšší prioritou bezpečnost, bezpečnost a zase bezpečnost.

Walter Munchau tento týden varovalČesky, že „válka na Ukrajině riskuje eskalaci“:

Neměli bychom si dělat iluze o válce proti Rusku. V žádném případě nejsme v pozici, kdy bychom ji mohli vyhrát. Který trh s dluhopisy exploduje jako první? Komu jako prvnímu dojdou stíhací rakety?… Ve všech bodech – vojenských, energetických, finančních – je Evropa v nevýhodě. To není všechno. Existuje relativně pravděpodobný scénář, ve kterém by se Ukrajina a Írán spojily do jedné války v západní Eurasii – a staly by se konečným zástupným konfliktem mezi Spojenými státy a Čínou.

Pokud by se kombinace Witkoff-Evropa místo upřednostňování stížností „zainteresovaných stran“ s mechanismem zaměřeným na zajištění „zachování finančních příležitostí k prospěchu Západu“ rozhodla řešit základy tohoto konfliktu – hlubší otázku euroasijské bezpečnostní architektury; definici přesného umístění hranice, která fyzicky odděluje bezpečnostní zájmy NATO od zájmů čínsko-ruských zájmů – mohla by při své příští cestě do Moskvy najít vnímavější publikum.

Bohužel není za současných okolností možné rozšiřování NATO omezit.


Alastair CrookeČesky (*1949) je bývalý britský diplomat, zakladatel a ředitel Conflicts ForumČesky (Fóra pro konflikty) se sídlem v Bejrútu, organizace, která se zasazuje o spojení politického islámu a Západu. Byl téměř 30 let významným představitelem britské rozvědky (MI6Česky) i diplomacie Evropské unie. V roce 2003 byl nucen Střední východ z osobních bezpečnostních důvodů opustit. V roce 2009 napsal knihu Resistance. The Essence of the Islamist RevolutionČesky (Odpor. Podstata islamistické revoluce). Publikuje na Substacku Conflicts Forum a v řadě předních médií včetně Global Research, The Unz Review, Eurasia Review, The Alt WorldČesky, Al MayadeenČesky a dalších. Je rovněž vítaným partnerem videorozhovorů u Andrew Napolitana, Chrise Hedgese, Glena Diesena a jiných.

Zpět na obsah


Analýzu Creative Energy Diplomacy Can Lead To The US Getting The EU To Unfreeze Russia’s Assets publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 19. října 2026

Kreativní energetická diplomacie může způsobit, že USA přimějí EU k uvolnění ruských aktiv

Rusko by mohlo legálně převést vlastnictví svých zmrazených aktiv na USA, ta by pak byla Rusku vrácena výměnou za americké podíly v jeho energetickém průmyslu, což by mohlo také odradit ukrajinské útoky proti němu, ale Trump bude muset nejprve získat od Evropy to, co by pak byly finanční prostředky zmrazené v USA.

Polský ministr zahraničí Radek Sikorski během Varšavského bezpečnostního fóra dramaticky prohlásilČesky, že ruská zmrazená aktiva v Evropě budou vrácena pouze „přes naše mrtvoly“. Toto prohlášení se shodovalo se zprávou Financial Times, která tvrdila, že „USA zvažují uvolnění některých ruských aktiv s cílem obnovit mírová jednání o Ukrajině“. Trumpovi zvláštní vyslanci Steve Witkoff a Jared Kushner údajně týden předtím navrhli, „aby byla tato aktiva přesunuta do nového účelového finančního nástroje pod dohledem Washingtonu“.

Navzdory odporu Evropanů by toho stále bylo možné dosáhnout kreativní energetickou diplomacií. V dubnu 2025 to bylo vysvětleno v dokumentu „Jak by plynovody a zabavená ruská aktiva mohly dát USA velký vliv na EU Česky“. Rusko by mohlo převést právní vlastnictví svých zmrazených aktiv v Evropě na USA, ať už zcela nebo zčásti, jelikož se tehdy údajně diskutovalo o platbách za rozsáhlé nákupy letadel Boeing, a/nebo o tom, že by USA vrátily Rusku finanční prostředky za podíly v jeho plynovodech a/nebo energetických společnostech.

Všechny tři nabídky „něco za něco“ jsou pro Trumpa 2.0 atraktivní, zejména ty poslední dvě, jelikož USA postupují vpřed se svým dlouho vyjednanýmČesky strategickým partnerstvím s RuskemČesky zaměřeným na zdrojeČesky, jak dokazuje jejich dohoda o naftě, jejíž význam v této souvislosti byl vysvětlen zdeČesky. Nejnovější zprávyČesky o tom, že USA usilují o podíl v Nord Streamu, což by později mohlo zahrnovat podíly v Jamalu a/nebo Brotherhoodu, se shodují se samostatnou zprávouČesky o jejich plánech na velkou energetickou dohodu jako součást kompromisu pro ukončení ukrajinského konfliktuČesky.

Podstatou je, že pokud by USA měly v těchto projektech podíly, mohl by se obnovit ruský vývoz ropovodem do Evropy, aby stimuloval upadající ekonomiku bloku, která snižuje schopnost jeho trhu nakupovat americké zboží a služby, a trvale ovlivňoval poválečné vztahy mezi Ruskem a EU. Těchto podílů by mohlo být dosaženo navrácením Evropou zmrazených ruských finančních prostředků, pokud Rusko převede jejich právní vlastnictví, ať už zcela nebo zčásti, na USA, které je Rusku následně vrátí.

Stejně tak by Zelenského pokračující útoky na ruskou energetickou infrastrukturu, které jsou v rozporu s Trumpovými požadavky na jejich zastaveníČesky, mohly být zastaveny americkými podíly ve významných energetických společnostech, nebo by USA mohly ospravedlnit zastavení dodávek zbraní a zpravodajských informací Ukrajině za útok na to, co by pak bylo doslova investicemi USA. Konflikt by pravděpodobně brzy poté tak či onak skončil. Ve snaze o dosažení tohoto cíle však musí mít USA politickou vůli donutit EU k uvolnění hypoteticky převedených ruských finančních prostředků.

Například by hrozba zavedení ochromujících cel a/nebo stažení významné části amerických sil z Evropy stačila k tomu, aby blok uvolnil to, co by se pak právně považovalo za americké finanční prostředky, načež by mohly financovat rozsáhlé ruské nákupy od USA a/nebo americké podíly v ruském energetickém průmyslu. EU je ve špatné ekonomické kondici a její elity se Ruska patologicky bojí, takže kombinace výše uvedených hrozeb by měla stačit k tomu, aby blok Trumpovy příkazy plnil.

Nejextrémnější scénář, kdy by USA Ukrajinu zcela odřízly, pokud by Zelenskyj Trumpovy požadavky ignoroval a nepřestal útočit na doslovné investice USA do ruského energetického průmyslu, v kombinaci s ochromujícími cly pro EU a masivním stažením amerických sil z Evropy, je neudržitelný. Ukrajina by se rychle zhroutila a EU by ji pak následovala svou vlastní cestou. Trump by měl jen sebrat politickou vůli k realizaci těchto hrozeb a ukrajinský konflikt by brzy poté skončil.


Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se na vztahy mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road, konektivity New Silk Road, hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Asia TimesČesky, Russia International Affairs CouncilČesky, Sputnik International, Global Research, Reseau International a také na Disputu.

Zpět na obsah