Hybridní válka

Jaký dopad mohou mít nejnovější energetické sankce USA na vztahy Rusko-Indie?

Trumpova preference sankcí a jeho nejnovější hrozba zdvojnásobení těch sekundárních by mohly pečlivě vyvážené spojenectví Indie s USA a Ruskem vykolejit tím, že by ji donutilo si mezi nimi vybrat.

Média byla zaplavena zprávami spekulujícími, že by rusko-indické vztahy mohly v důsledku posledních energetických sankcí USA utrpět, protože se v poslední době orientovaly na rozsáhlý dovoz zlevněné ropy z Moskvy, který by mohl být nejnovějšími jednostrannými omezeními ohrožen. Nejmenovaný indický zdroj však médiím řekl, že „Rusko najde způsoby, jak se k nám dostat“.

Čínská vojenská síla versus asymetrické nástroje impéria Washingtonu

Pokud jde o vojenskou sílu, dosáhla Čína v posledních několika měsících několika zásadních úspěchů, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně.

Důsledky mají dopad na pokračující pronikání USA do asijsko-pacifického regionu a na hrozící vyhlídku války ve stylu Ukrajiny, kterou USA zřejmě chtějí proti Číně zahájit. Stejně jako jinde však USA prokázaly, že to, co jim chybí ve vojenské a průmyslové síle, dohánějí politickým vlivem a asymetrickou schopností destabilizovat a ničit celé regiony planety.

Obyvatelé Tchaj-wanu byli přesvědčeni – přestože jsou etnicky, jazykově, historicky a mezinárodním právem uznáváni jako Číňané – že Číňané „nejsou“ a že Čína představuje existenční hrozbu, která musí ostrovní provincie militarizovat a postavit se proti ní v konfliktu, který bude předvídatelně ve stylu Ukrajiny.

Jak se lidé za Joe Bidenem snaží za každou cenu rozpoutat další velkou válku

Bidenova vláda chce novému americkému prezidentovi Trumpovi klást před změnou moci v USA co nejvíce překážek. Evidentně se snaží na několika místech rozpoutat velkou válku proti Rusku.

Řeknu to rovnou, protože je velmi důležité tomu porozumět: Není to Joe Biden, kdo rozhoduje ve Washingtonu, jak nyní uvedl i Wall Street Journal, aniž by to někdo zpochybňoval, ale podle deníku jsou rozhodnutí přijímána poradcem pro národní bezpečnost Bílého domu Jakem Sullivanem a americkým ministrem zahraničí Antony Blinkenem.

Kdo rozhodne o osudu Sýrie?

Obsah:

Interpretace Putinových poznámek o Sýrii, Izraeli a Turecku

Putin ve svém každoročním projevu ve čtvrtek komentoval změnu syrského režimu. Ruská vojenská intervence podle něj uspěla v cíli zabránit vytvoření teroristické enklávy podobné Afghánistánu. Skupiny, které se tam právě chopily moci, včetně těch, které jsou označené jako teroristické a k nim přidružené, během let zjevně změnily své názory. Proto s nimi chce Západ navázat vztahy. Změnu režimu proto nelze považovat za porážku Ruska.

Putin poté obhajoval chování svých ozbrojených sil během nedávných událostí tvrzením, že Rusko již v Sýrii žádné pozemní jednotky nemá. Navíc odhadovaných 30 000 syrských a „proíránských jednotek“, které měly Aleppo bránit, vydalo město pouze 350 ozbrojencům, načež jim až na výjimky přenechali i zbytek země. Prozradil také, že Rusko evakuovalo 4000 íránských bojovníků do Teheránu, zatímco ostatní spojenecké jednotky bez boje uprchly do Libanonu (odkaz na Hizballáh) a Iráku.

2x Captagon a Sýrie

OBSAH:

Splnil si Bibi svůj sen o vyhlazení arabského světa?

Uvidíme, jestli jsem to pochopil správně: Bidenova administrativa nahradí Asada teroristickou organizací, ale je náhle překvapená, když zjistí, že skupinu vedou teroristé. Je to tak?

Opravdu, je. Jak vidíte, nic z toho neřeší základní krizi vytvořenou odstraněním Asada. Místo toho hlavní zastánci změny režimu – Turecko, USA a Izrael – pouze proměnili Sýrii v ještě větší bojiště, kde se jejich vlastní protichůdné zájmy brzy utkají ve smrtelném boji.

Jak dlouho to bude trvat, než Turecko střetne s Izraelem nebo Spojenými státy? Jak dlouho bude trvat, než zemi pohltí sektářská válka?

Ne dlouho, vsadil bych se. A ať se lidé, kteří si mysleli, že svržení „zlého diktátora“ přinese mír a bezpečí. raději znovu zamyslí.

Změna režimu v Sýrii: Další krok k „Většímu Izraeli“

Obsah:

Válka bezpilotních letounů od Ukrajiny po Myanmar znamená změnu paradigmatu

10. září (2024) ukrajinské síly zahájily dosud největší útok dronů v této válce, když na Moskvu zaútočily 144 drony. Výsledkem útoku bylo 20 sestřelených dronů a několik několikapatrových obytných budov v blízkosti Moskvy bylo zapáleno. Lety z nejdůležitějších ruských letišť byly dočasně pozastaveny. V reakci na to Rusko podniklo odvetný úder s použitím 46 bezpilotních letounů.

Údery obou stran zdůrazňují nyní již neoddiskutovatelný fakt: válka s drony hraje ve válce na Ukrajině rozhodující roli.

S tím, jak se na bojišti stále častěji objevují drony, vzniká potřeba účinných technologií pro rušení dronů. Zatímco ruská, ukrajinská a další armády mají přístup k rušičkám, etnické armády v Myanmaru je téměř zcela postrádají.

Jak Amerika vyřadila plynovod Nord Stream

The New York Times to nazvaly „záhadou“, ale Spojené státy provedly tajnou námořní operaci, která byla až dosud držena v tajnosti.

Bezprostředně po bombovém útoku na potrubí to americká média považovala za nevyřešenou záhadu. Rusko bylo opakovaně uváděno jako pravděpodobný viník, podsouváno promyšlenými úniky z Bílého domu – ale aniž by kdy byl stanoven jasný motiv pro takový akt sebesabotáže, který by přesahoval prostou odplatu. O několik měsíců později, když vyšlo najevo, že ruské úřady v tichosti získávaly odhady nákladů na opravu ropovodů, New York Times tyto zprávy popsaly jako „komplikující teorie o tom, kdo stojí za útokem“. Žádné velké americké noviny se nezabývaly dřívějšími hrozbami ze strany Bidena a náměstkyně ministra zahraničí Nuland.

Izrael a nepochopení reality

Na všech frontách se izraelské vnitřní paradigma bortí; a navenek se Západ sám trhá a stává se na globální scéně vyvrhelem. Výslovné napomáhání krvavé čistce Palestinců ze strany západních vůdců zarylo do panoramatu starého přízrak „orientalismu“ a kolonialismu. A nutí Západ k tomu, aby byl „světem nedotknutelný“ (spolu s Izraelem).

Celkově to vypadá, že cílem izraelské vlády je přiblížení a následné nasměrování – mnohostranného napětí do široké vojenské eskalace disgorgementu (velké války) – což by jí nějakým způsobem přineslo obnovu odstrašení. Takový postup současně implikuje, že by se tak Izrael obrátil zády k prosbám Západu, aby to šlo nějak „přiměřeně“. Tuto „přiměřenost“ většinou definuje Západ tak, že by Izrael akceptoval chiméru návratu k „normálu“ prostřednictvím saúdskoarabského korunního prince, který mu ho udělí výměnou za to, že zkroušený Izrael zruší sedm desetiletí židovské nadřazenosti (tj. přijme palestinský stát).

Jak Íránci ‚uvaří žábu‘? Pomalu a metodicky.

Legenda praví, že žába umístěná v mělkém hrnci s ohřevem vody na sporáku v něm spokojeně zůstane, když teplota stále stoupá, a nevyskočí, ani když voda pomalu dosáhne bodu varu a žábu zabije. Změna teploty o jeden stupeň je tak pozvolná, že žába si neuvědomí, že se vaří, dokud není příliš pozdě.

Írán americké a izraelské žáby metodicky vaří. Kalibruje každé zvýšení teploty jako vědci v laboratoři. Dva spojené příklady.

Protiruské sankce. Organizace, které zůstávají ve stínu a skutečné cíle, které média nezmiňují

Čas plyne a nic se nemění, EU se stále snaží zničit ruskou ekonomiku. Tentokrát se rozhodla prodloužit sankce vůči osobám odpovědným za narušení nebo ohrožení územní celistvosti, suverenity a nezávislosti Ukrajiny o dalších šest měsíců, do 15. září 2024.

Západ potřebuje politiku Ruska, ne Putina

Démonizování Putina není politika. Je to výmluva pro absenci politiky.
Ještě před poslední fází války na Ukrajině se vyprávění o politice Západu vůči Moskvě soustředilo na ruského prezidenta Vladimira Putina. Takový přístup ignoruje skutečnost, že Putin působí spíše jako rozhodčí a konečný stabilizátor roztříštěné politické elity země.

Mainstream odpustil a zapomněl na válku v Iráku

Inteview s Noamem Chomskym k výročí irácké války vyšlo na serveru jacobin.de 28. srpna 2023.
Irácká válka byla snadno včleněna do systému mocenské doktríny. Potvrzuje to, co George Orwell pozoroval před osmdesáti lety, totiž že ve svobodných společnostech lze nepohodlná fakta potlačit bez použití síly. Dvacet let po válce je těžké najít v hlavním mediálním proudu jedinou větu, která by tvrdila, co je zřejmé: americko-britská invaze do Iráku je nejhorším zločinem současného století – zločinem, za který byli v Norimberku nacisté pověšeni. Ano, neslyšíte jedinou větu, která by vůbec připustila, že ta válka byla zločinem. Byla reinterpretována jako benevolentní pokus zbavit irácký lid strašlivého diktátora a přinést mu dar demokracie; a že tento pokus bohužel nevyšel.

Kyrgyzstán je dalším cílem USA pro změnu režimu

To, co senátor Menendez požaduje, není nic jiného než měkký převrat provedený dobrovolným zvrácením nedávných úspěchů Kyrgyzstánu v oblasti „demokratické bezpečnosti“ pod Damoklovým mečem „bezpečnostních a ekonomických“ důsledků, pokud se to odváží odmítnout.

Hegemon zahájí hybridní válku proti BRICS+

Pisálci ze Země amerických think-tanků nejsou zrovna obeznámeni s Montaignem: Na nejvyšším trůnu světa sedíme stále pořád jen na svém vlastním zadku. Pýcha je vede k domněnce, že jejich ochablé zadky stojí vysoko nad zadky kohokoli jiného. Výsledkem je, že typická směs arogance a ignorance vždy nakonec prokáže předvídavost jejich prognóz.