Válka elit proti svobodnému myšlení

Vstoupil jsem do toho příběhu a táhl s sebou staromódní, legalistické, americké názory na právo a doufal, že odpovím možná na jednu nebo dvě otázky. Například: řekla FBI někdy společnosti Twitter, co má dělat v případě klíčového projevu? Pokud ano, bylo by to porušení Prvního dodatku. Závažná věc!
Ale když jsem se podíval na tisíce e-mailů a chatů, nejprve mě začala bolet hlava, pak jsem byl zmatený. Uvědomil jsem si, že starodávné ochrany z osvícenské éry, s nimiž jsem v úctě vyrůstal, byly navrženy tak, aby čelily autoritářství, protože lidé tento koncept pochopili před stovkami let, v dobách třírohých klobouků a ulic lemovaných koňským hnojem.

Kdo všechno půjde do lágru?

Tak jsme se zase „proslavili“. Český prezident Petr Pavel tuto středu na ukrajinském vysílání rádia Svobodná Evropa prohlásil: „Všichni Rusové, žijící v západních zemích, by měli být monitorováni mnohem více než v minulosti, protože jsou občany národa, který vede agresivní válku… To je prostě daň za válku… Za druhé světové války byli potomci Japonců, žijící ve Spojených státech, také pod přísným monitorovacím režimem.“

České dějiny 4: Lety

24. června 1942 nařídil protektorátní ministr vnitra Richart Bienert provedení soupisu českých a moravských Cikánů na základě soupisu „potulných cikánů“, provedeného již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929, a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně. Soupis a deportace proběhly v průběhu prvních dnů srpna 1942. Odsud vede jen cesta do nebe, vítal zde deportované Josef Janovský čtyři měsíce předtím, než se k fyzické likvidaci Romů rozhodla berlínská vláda.

Největší porevoluční kšeft jsou exekuce. Kam se hrabe Bakala nebo Kožený

Původní text: rozhovor Roberta Břešťana s Tomášem Kolocem, Hlídací pes 22. a 24. května 2018

HP: Skutečně se stává, že lidé, jejichž nejbližší příbuzní byli v exekuci a zemřeli, často své mrtvé nepohřbívají v obavě, aby exekuce nepřešly na ně?

Naše slzy na vaši hlavu

Pronásledování kanonického pravoslaví na Ukrajině sílí
Když jsem četl v Cestách bezpráví od Grahama Greena o pronásledování katolické církve v Mexiku, zdálo se mi, že se kniha odehrává před stovkou let. Nenapadlo mě, že něco z toho zažijeme i my a v zemi tak geograficky blízké…

Já, Nikita Sergejevič Michalkov…

V evropských velkých médiích se reakce dnes už legendární postavy světového umění Nikity Michalkova na opatření Rady Evropy, kterým ho zařadila na sankční seznam EU, vůbec neobjevila. A pokud se někde zcela výjimečně objevila, tak parafrázovaná ve dvou třech větách. Michalkov otevřený dopis sepsal koncem ledna po návratu z nemocnice, kde se léčil zřejmě s koronavirem a komplikacemi s ním spojenými.