Náboženství

Křesťanství, cesta k pramenům života….

Orchestr a dirigent představují svým způsobem ucelené společenství. Dirigent orchestr řídí, aby sladil všechny hráče s jejich nástroji, a ze společného muzicírování se zrodí působivá a libá hudba. A není snad svět s jeho říšemi a bytostmi uceleným celkem, který měl svého dirigenta, který na místo notového záznamu stanovuje základní zákony působení světových sil a mocí, nechá je zářit na svět a rozeznít z harmonií sfér, obětujíc část sama sebe, tak jako se i rodiče obětují pro své děti? Je možné připustit, že by svět s různorodými formami života a tolikerou krásou povstal sám od sebe z jakéhosi chaosu, bez toho, že v skrytu působí božská inteligence? Může moudrý člověk ve světě konat cokoli bez rozmyslu, konkrétní představy a plánu, jak cíle dosáhnout? Světu vládnou kosmické zákony, kosmické síly promítají se do života přírody, všech bytostí i lidí, jsme jimi prostoupeni. Žijeme v moři duchového jsoucna, ve světě duchových bytostí a nevíme o tom.

SOKRATES, spravedlnost, ctnost a naše doba

K zamyšlení nad životem starověkého řeckého filosofa Sokrata, ve vztahu k současnosti, mě vedou především stále neutuchající, nové válečné konflikty ve světě, zveřejněné výsledky maturitních zkoušek, kdy daleko větší procento studentů neuspělo, což může signalizovat zhoršení schopnosti učit se, schopnosti myšlení, a další narůstající množství závažných celospolečenských jevů. Máme jich k přemítání více než dost. Člověk je bytost v první řadě myslící, je to jeho nejbdělejší činnost a prvořadý požadavek k úspěšnému zvládnutí vzdělávání, života vlastního i celospolečenského, dnes globálního. Jsme schopni správně myslet a posuzovat své jednání sama sebe i ve vztahu ke světu?

Cesta na Donbas, únor 2024

Je chladné, deštivé, vlhké ráno na zapadlém donbaském venkově, na tajném místě poblíž směru na Urožajnoje; nenápadný venkovský dům, zásadně pod krytem mlhy, která brání práci nepřátelských dronů.

Otec Igor, vojenský kněz, žehná skupině místních dobrovolníků, kteří podepsali smlouvu do praporu Archanděl Gabriel, připravených vyrazit do první linie zástupné války USA proti Rusku. Muž, který praporu velí, je jedním z nejvýše postavených důstojníků pravoslavných jednotek v DLR.

Vývoj civilizací a kulturních epoch – náboženské soustavy a budoucnost…

Zamýšlím se nad konáním současného lidstva, snad ani není možné nepoložit si otázku, jaký to má vše smysl? Rozumí si člověk správně, nepřehlédl něco a je vůbec možné spatřit hlubší smysl všeho toho chaosu, nenávisti, válek, převádění života na umělou inteligenci, praktikování surogátního mateřství, ztrátu soucitu k přírodě i lidem, ztrátu svědomí? Mnozí vědci poukazují na dějinné situace, kdy se lidstvo také dostalo na pokraj zhroucení civilizace nezřízeným vyčerpáním zdrojů a nemravným životem, říkají, že lidstvo i navzdory nepříznivému, kritickému stavu, vždy přežilo a přežije i dnes. Jenže podobná konstatování mají svá úskalí (viz.Miroslav Bárta a ČT[1]. Lidstvo, například v době egyptských faraonů, bylo schopné zničit jen část populace a část území. Dnešní lidstvo je schopno zničit veškerý život na planetě i veškeré lidstvo, má k tomu již vyspělou techniku, technologie i zbraně. Je nasnadě otázka, zda eticko-morální vlastnosti člověka, jeho poznání, dosahují takového stupně, aby byl člověk schopen předmýšlet důsledky svých činů, jejich nevrtaných následků, dohlédnout do budoucnosti.

Za vyzvánění zvonů

Opět se jako lidstvo dostáváme do situace, kdy se tážeme, jaký ideál, by nás měl vést do budoucnosti? Není to tak, že se podstata smyslu života zaměňuje za politiku, ekonomiku, přestože ony by měly jen sloužit životu v moudrosti, porozumění a lásce? Není to spíše duchovní „Platónský ideál“, který se může stát dobrým základem smysluplného života a budoucnosti, protože se v něm objevuje úsilí o pochopení tří základních věčných principů Bytí – Pravdy, Krásy a Dobra, které v důsledku vedou lidstvo k lásce?

Umění jako projev svobodné vůle člověka…

Umění jako projev svobodné vůle člověka, jeho lásky k Zemi a radosti ze samostatného tvoření. Umění jako most k duchu, umění jako prevence odlidštění a zhrubnutí společnosti, inspirace pro mladou generaci.

Tunelování církevního majetku pokračuje převodem lesů za tři čtvrtě miliardy na soukromou nadaci

Kverulant.org dlouhodobě upozorňuje, že pražské arcibiskupství převádí v rozporu s církevním právem na soukromou nadaci majetek církve v hodnotě stovek milionů korun. Nyní toto tunelování církevního majetku pokračuje převodem církevních lesů v celkové hodnotě asi 715 milionů korun na privátní nadaci Arietinum.

Al-Aksá Flood

Tak tedy Izrael, USA, celý svět byl neočekávaným útokem Hamásu překvapen? Přišlo mi to od prvního okamžiku tak nevěrohodné, že jsem o tom spontánně začal psát. Pak jsem se nechal řadou analytiků a komentátorů, jejichž úsudku si cením, přesvědčit, že Mossad, Šin Bet, AMAN, 8200, SIGINT, Divize Gaza, DAROM fatálně selhaly, protože ve své samolibosti a aroganci věřily víc vlastnímu konceptu, Hamásu, který nemá o bojování zájem, než docházejícím informacím a vlastním očím; že IDF byly od hranic Gazy staženy na Západním břeh, aby ochránily osadníky loupící palestinskou půdu; že Hamás stačil zničit veškerá komunikační zařízení IDF dřív, než napadené posty vůbec mohly spustit poplach; že se příliš sofistikované systémy jako zeď mezi Gazou a Izraelem mohou ukázat jako náchylné poruchám a selhání. Tak jsem rozepsaný text zahodil.

Kaddáfího prokletí: Západu se v 21. století dostane nebývalé odměny

Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.

Když se nedaří proti Putinovi, porazme aspoň „moskevské“ kněžíky

Připomeňme si, že před pár týdny Nejvyšší rada otevřela cestu ke zrušení Ukrajinské pravoslavné církve (UOC). Když došlo na hlasování a 267 poslanců z 301 schválilo v prvním čtení zákon číslo 8371, tak v poslaneckých lavicích zavládla euforie. Divoké výkřiky radosti se mísily s potleskem – přitom většina poslanců je křtěných právě v této církvi a je dosud jejími platnými členy.

Řešení genocid a válek podle Pepíků, Ferků – a Emira

Co mají Židé a palestinští Arabové společného, kromě společného mytologického praotce Abraháma (Ibrahíma), téže jazykové rodiny, podobného písma (psaného z našeho pohledu „pozpátku“), a velkého kusu společných dějin? Oba národy patří mezi Srby, Chorvaty, Černohorce, Makedonce, Albánce, Iry, Tádžiky, Malajce, Mongoly, Laosany, Abcházy a Osetince – tedy ty národy, jejichž příslušníků ve vlastním národním státě žije míň než v zahraničí. Tutéž zvláštnost mají i dva další národy, které se v těchto dnech vzájemně vyhlazují: Arméni a Ázerbájdžánci. (Ti posledně jmenovaní před pár dny po 2400 letech vyhladili enklávu Náhorní Karabach, která byla od roku 1926 i de iure republikou pod arménskou správou – za velké pomoci Izraele, který je pro muslimskou ázerskou armádu druhým největším regionálním dodavatelem zbraní a válečného materiálu po Turecku!).

„Izrael nikdy nechtěl mír,“ Moshe Zuckermann

Izrael se dnes musí sám rozhodnout, jak chce, aby věci pokračovaly. Bez míru Izrael nemůže dlouhodobě existovat, protože jsme teď viděli, jak nepravidelná armáda podnikla impozantní komandovou operaci. A není to pravidelná armáda ve srovnání s tou, kterou má Izrael. Žádným způsobem nelze Izrael dlouhodobě chránit jen vojensky. Chtějí ochránit to, co chtějí ochránit v rozporu s mezinárodním právem, totiž stát apartheidu. A proto si myslím, že pokud, jak Biden již uznal, politické řešení neexistuje, pak to můžeme všichni rovnou zabalit.

Jsou Židé vyvolení? Asi tak, jako jsou jednotní…

K tomuto textu mě svým článkem inspiroval kolega z Krajských listů MUDr. Tomáš Vodvářka, který vidí vše přímočaře: Židé jsou vyvolený národ a „Být Židem znamená bohužel i stálý boj o vlastní existenci“…

Putinův zpovědník jde na Kolymu

Tichon Ševkunov dokončí starý rok 2023 už na novém místě a v nové funkci. V Simferopolu, na Krymu, jako Metropolita krymský. Je to pro veřejnost nečekané a podle videa z posledních bohoslužeb v Pskovsko-pečerském monastyru, kde působil, zdál se být rozhodnutím Svatého synodu ruské pravoslavné církve překvapen i on sám.

Změna paradigmatu v Palestině

Krvavý konflikt, který začal v zeměpisné Palestině, přišel po 75 letech stejně vražedného bezpráví. Z hlediska mezinárodního práva mají Palestinci právo a povinnost bránit se izraelské okupaci, stejně jako mají Izraelci právo a povinnost reagovat na útok na ně. Povinností každého z nás je pomoci vyřešit nespravedlnost, kterou trpí obě skupiny, což neznamená podporovat krutou pomstu některých z nich.
Podpora, kterou lze poskytnout palestinskému a izraelskému lidu, navíc nesmí vést k amnestii jejich vůdců za zločiny, které spáchali, ani velmocí, které jimi manipulovaly.

Slované nejsou otroci!

(Jak husitství přišlo z Novgorodu, reformace z Bosny atd.)
Žijeme v době, která se začíná podobat minulému režimu – v tom, že člověk působící ve veřejném prostoru se prodírá džunglí více či méně nebezpečných tabu. Jedním z nich je slovo slovanství. U svého známého, „insidera v mainstreamu“, jsem tohle slovo viděl na interním seznamu slov v jejich periodiku nepublikovatelných. Slovanství dnes dráždí o to víc, že válka, která nám (zatím co do dodávek a ekonomických důsledků) začíná přerůstat ve válku světovou, je válkou Slovanů proti Slovanům.

Kauza metropolity Pavla

Pjotr Dmitrijevič Lebeď byl dlouhá léta rektorem a mluvčím Kyjevsko-pečerské lávry. A zůstal jím i jako metropolita Pavlo po roce 2011. Z pravoslavných hierarchů na Ukrajině je dnes ten nejviditelnější. A pokud jde o vymezování se kanonické Ukrajinské ortodoxní církve (UOC) vůči Zelenského režimu, je zřejmě i ten nejopovážlivější. Je uváděn na webu Peacemaker jako protiukrajinský aktivista. Být na černé listině Peacemakeru představuje riziko smrti.

České dějiny 14: Církevní restituce

Vůbec jsem o nich nechtěl psát. Dokonce ani přemýšlet. Z toho mála, které jsem zaznamenal z médií jsem usoudil, že je tu dost jiných na to, aby zákon v dané podobě neprošel. Výjimečně jsem přeposlal text Lenky Procházkové na rozdělovník, kam jinak rozesílám odkazy na své vlastní. Přes všechny mé často provokativní teze jsem ještě nikdy neobdržel tak rychle tolik různorodých reakcí. Od „To je vedle Mahlera jediný chlap v té zlé parodii na stát“ přes „já si myslím – a to nejsem rozhodně žádný bigotní katolík – že se pí Procházková dočista zbláznila“ až po „naštěstí existuje ještě podzemní církev, do které se asi znovu ve svém životě vrátím, když ta všeobecná nálada k tomu směřuje“. Především mne ale následné diskuse s autory donutily se nad tématem zamyslet podrobněji.

Мír a 77, a ničeho nelituji

Dnes, v neděli, během jednoho z mnoha zamyšlení nad ilustracemi a řazením 16 článků na téma Mír, napsaných autory s Německa, Rakouska, Ruska, Kazachstánu a Česka, které vydává v češtině a němčině Pharus de Victoria (Bludenz, Rakousko) a Institut české levice ve formě sborníku, a zamyšlením nad strukturou a prologem knihy (77, a ničeho nelituji, vydavatelství Pharus de Victoria), na které pracuji v nevýhodných podmínkách, rozhodl jsem přeložit jednu báseň Mário Raula De Morais Andrade (1893-1945). Báseň tohoto brazilského básníka, prozaika, muzikologa, historika, kritika umění a fotografa, odráží moji filozofii života a poměrně přesně popisuje stav aktivit, které musím z mnoha objektivních důvodů utlumit.

Zkáza nebo zachování

Rozdíl mezi levicovým myšlením autora a mým konzervativním není kupodivu velký a netýká se nejzákladnějších věcí, konstatuje Vlastimil Podracký ve své recenzi mého eseje Proč nekradeš?
Kdybych chtěl být kousavý, řekl bych, že především proto, že konzervativní myšlení Podrackého je levicové. Alespoň pokud chápeme dělení levicový – pravicový ve smyslu preference kolektivních nebo individuálních hodnot.

Bylo to jinak

Když Hospodin stvořil první lidi – Adama a Evu, opomněl při tom jednu důležitou věc. Nepoložil mezi ně lásku.

Avšak Hospodin hned při prvním lidském prohřešku, jakkoliv nevinném, vyhrožuje trestem a pouští na ně hrůzu. Své děti chce vyhnat z Ráje…

Kvůli jablku? Jablku poznání?

Vládnoucí egocentrici jsou všechno lidé Posledního soudu

Protiproud TV vyzvala konzervativního spisovatele a publicistu Vlastimila Podrackého, aby spolu s Petrem Hájkem zamířil na hlubiny, v nichž se zrcadlí osud umírající euro-americké civilizace a nejasně se rýsuje budoucnost českého státu a národa.

Výlety, Mahathir a lekce života (1)

Jan Campbell: Výlety, Mahathir a lekce života (1) Das Hornberger Schießen. Jedná se o událost, která dala vzniknout rčení: Bude to jako střelba v Hornbergu. Tato fráze se používá, když je záležitost oznámena s velkou slávou, ale pak z ní nic nevzejde a skončí bez...

Naše slzy na vaši hlavu

Pronásledování kanonického pravoslaví na Ukrajině sílí
Když jsem četl v Cestách bezpráví od Grahama Greena o pronásledování katolické církve v Mexiku, zdálo se mi, že se kniha odehrává před stovkou let. Nenapadlo mě, že něco z toho zažijeme i my a v zemi tak geograficky blízké…

Další příspěvky »