Mír nastane až poté, když Kyjev přijme realitu

Války končí mnoha způsoby. Někdy úplným zničením protivníka. Někdy vyjednanou výměnou zisků a ztrát. A někdy prostě pokračují, dokud konflikt neztratí smysl, aby se o několik let později znovu rozhořel. Historie nabízí desítky příkladů. Veřejné povědomí se však často soustředí na nedávné příklady, zejména ty, které jsou spojeny s národní mytologií nebo moderními morálními narativy. Tento zvyk vedl mnoho lidí k mylnému přesvědčení, že 20. století bylo historickou normou.

Připraveni k válce

Obsah:

  1. Russia Today: EU sabotovala Trumpův mírový plán pro Ukrajinu – Guardian
  2. Southfront: Britská tajná válka proti Rusku: Akce na moři směřující k totální námořní válce
  3. Tyler Durden: Putin je „připraven k válce“ proti Evropě, budou-li útoky na ruské tankery pokračovat
  4. Valeria Verbinina: Francouzští vojáci očekávají svou smrt na Ukrajině

Zahraniční politika USA

V diskuzích o zahraniční politice se výraz „národní zájem“ používá téměř všudypřítomně, což by mohlo vést k domněnce, že se jedná o jasně definovaný a absolutní pojem.
Většina debat, zejména těch, které se týkají změny diplomatické strategie nebo prosazování či odmítání určitého druhu ekonomické nebo vojenské intervence, používá tento výraz jako ospravedlnění doporučovaného postupu.
Ale co je vlastně národní zájem?

Spojené státy směřují k sebedestrukci

Osmadvacetibodový „mírový“ program dává Rusku vše co chtělo. Zatímco Ukrajině nedává nic.  Dnes už je jasné, že nevznikl v Bílém domě ani na ministerstvu zahraničí USA, ale v Moskvě. Podle toho také vypadá: Ukrajině nedává nic, protože poskytované záruky jsou v praxi bezcenné: nikdo nemůže vážně věřit, že pokud Rusko znovu zaútočí, budou se na jeho obranu USA jakkoliv angažovat, když to nejsou ochotny učinit teď, kdy má Ukrajina ještě silnou milionovou armádu. Ostatně samotný ruský závazek, že nezaútočí na Evropu je dost podivný: vždyť zásada, že státy mezi sebou nebudou řešit územní spory vojenskou agresí a budou respektovat mezinárodní hranice je základním principem charty OSN. Podobný „závazek“ proto není možné chápat jako ústupek Ruska, ale jen jako ruský výsměch mezinárodnímu právu.

Spolupráce Indie – Afghanistán

Všechna pozornost se upírá na íránský přístav Chabahar (Čabahar) poté, co se Afghánistán připojí k Indii.
Dvě návštěvy, jedna po druhé, úřadujících ministrů Afghánistánu v Indii otevřely další kapitolu geopolitických změn v klíčové oblasti Eurasie.

Jako odvážný krok, který by měl ovlivnit geopolitiku regionu, oznámil vnitrozemský Afghánistán ukončení svého mezinárodního obchodu přes pákistánský přístav Karáčí.
Místo toho se Kábul rozhodl přesměrovat svůj obchod přes íránský přístav Chabahar a jako jeden z hlavních směrů si vybral Indii.

„Zlatá“ horalka verzus zlatý gulag

Nárast agresivity a násilia trápi celú Európu
… V niektorých štátoch majú hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách, resp. sa suma aktualizuje podľa inflácie, v iných hranicu nepoznajú, trestnosť sa odvíja od charakteru skutku a okolností (napr. vlámanie, násilie, recidíva). Zopár príkladov na hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách: Česko (400), Maďarsko (130), Poľsko (185), Rakúsko (100) Španielsko (400), v Nemecku, vo Francúzsku, v Taliansku, Holandsku, Belgicku a Portugalsku si hranicu nestanovili. Každý takýto skutok posudzujú individuálne. Napriek tomu, ako ukazujú štatistiky, aj tam čoraz častejšie dochádza k výraznému nárastu krádeží a páchaniu násilia na pracovníkoch obchodov, k rozkladu všeobecnej morálky. Vezmime si napríklad také Česko: podľa tamojších údajov osciluje každoročne počet drobných krádeží na približne rovnakej úrovni, ale rapídne rastie hodnota odcudzeného tovaru, zvyšuje sa už spomínaná fyzická agresivita najmä voči pokladníčkam a ochrankárom – a čo je horšie, na tejto činnosti v nemalej miere participujú profesionálne organizované skupiny, ktoré cielene kradnú väčšie množstvá tovaru, prípadne koordinujú krádeže medzi viacerými lokalitami.

Izrael porušuje všechny dohody o příměří

Obsah:

  1. Qassam Muaddi: Izrael porušuje všechny své dohody o příměří
  2. Qassam Muaddi: Rozhořčení, když se rozšířily záběry izraelských vojáků popravujících dva Palestince v Dženínu
  3. The Cradle: Izrael povýší velitele vojáků, kteří popravili Palestince v Dženínu
  4. PressTV: OSN odsuzuje izraelskou politiku „organizovaného mučení“ Palestinců
  5. Rogel Alpher: O nekontrolovatelné národní touze zabíjet Palestince

Ukrajinský korupční skandál směřuje k převratu

Po Jermakově svržení by mohl být další na řadě Zelenskyj, pokud nesplní Trumpovy mírové požadavky. V takovém případě není vyloučeno, že by i on mohl být do tohoto skandálu formálně zapleten jako katalyzátor změny režimu podporované USA, provedené ve spolupráci s jeho domácími spojenci.

Zelenského válečný štváč, šedý kardinál Andrej Jermak, který formálně sloužil jako šéf jeho kanceláře, podal rezignaci, když v rámci vyšetřování skandálu s korupcí v energetickém sektoru na Ukrajině v hodnotě 100 milionů dolarů byla v jeho bytě provedena razie.

Proto budou Rusko a Čína extrémně rozhněvané, když USA zahájí válku ve Venezuele

Týdny jsme čekali, co se stane ve Venezuele. Tisíce amerických vojáků a asi 30 procent všech nasazených amerických válečných lodí jsou v současné době rozmístěny v Karibiku a americká vojenská letadla krouží nad venezuelským vzdušným prostorem. Myslím, že by prezident Trump dal přednost tomu, aby venezuelský prezident Nicolas Maduro a jeho přisluhovači pokojně odstoupili, ale nezdá se, že by k tomu došlo. Takže teď už jen čekáme, až ve Venezuele začne válka o změnu režimu, a jakmile oficiálně začne, Rusko i Čína budou extrémně rozhněvané.

V sobotu [29. listopadu] nám prezident Trump dal velmi jasný signál o tom, co se chystá, když veřejně prohlásil, že celý venezuelský vzdušný prostor je uzavřen …

Evropa se nebojí, že neobstojí, bojí se, že jí spadla maska

Obsah:

  1. Sonja van den Ende: Evropští politici jsou posedlí dronovou hysterií a ruskými špiony
  2. Pravda EN: Evropa se nebojí, že neobstojí, bojí se, že jí spadla maska
  3. Chris Veber: Žádná elektřina, žádná umělá inteligence: Technologická smrt Evropy

Psychodrama Duch a Moc

Historie Ruska je dramatem ducha, ztělesněným v hmotě státu, jehož cesta představuje sled metafyzických vzestupů a pádů, kde politická forma vždy odrážela stav duše národa. Pravoslaví se stalo nejen náboženstvím, ale i vnitřní osou ruské civilizace, archetypem, skrze který Rusko chápalo moc, utrpení a poslání.

Pro přechod od chronického traumatu k udržitelné misi je nutné odstranit zásadní strategické nedostatky.
Klíčovým selháním současného Ruska je absence funkčního jazyka budoucnosti. Po staletí žila země vypůjčenými koncepty a dnes, navzdory oživení pravoslaví a historické paměti, není formulován jednotný, konzistentní národní narativ, který by byl organický ruské civilizační tradici, ale zároveň směřoval do budoucnosti.

 

4. 12. 2025