Význam hlasování Valného shromáždění OSN 12. prosince daleko přesahuje požadavek na okamžité humanitární příměří v Gaze. Je to nápadné odmítnutí hegemonie USA. Význam není jen v obsahu hlasování, ale i v jeho kontextu.
Byl jsem privilegován možností pozorovat setkání představitelů EK s prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu dříve, než mnozí v ČR a jinde v EU. Setkání, zvané summit, v pořadí již 24-té, se uskutečnilo během posledního dne oficiální návštěvy v rámci 10. výročí založení iniciativy Pás a stezka (BRI) prezidentem Si a připomínky 45 let od otevření Číny politikou komunisty a reformátora Teng Siao-pchinga. O něm jsem mj. psal v knize 100 let KP, protože Teng prosazoval strategii socialistické tržní ekonomiky, otevřel Čínu světovému trhu a blahobytu, nejenom Číny, ale i Evropy.
Válka v Gaze urychlila spolupráci mezi mocnostmi globálního Jihu odolávajícími konfliktům podporovaným Západem. Společně mohou Ruskem vedené BRICS a Íránem vedená Osa odporu formovat západní Asii bez USA.
Zatímco Izraelci a Palestinci truchlí nad mrtvými a s obavami očekávají zprávy o těch, kteří jsou nyní pohřešováni, mnozí mají tendenci hledat viníka. Izraelci a jejich příznivci chtějí veškerou vinu svalit na Hamás, jehož přímá odpovědnost za hrůzný útok na izraelské civilisty je nezpochybnitelná. Ti, kdo více sympatizují s palestinskou věcí, vidí v tragédii nevyhnutelný důsledek desetiletí trvající okupace a tvrdého a dlouhodobého zacházení Izraele se svými palestinskými poddanými.
Minulost ani současnou zahraniční politiku Spojených států amerických nelze pochopit bez přihlédnutí k fenoménu, jakým je Monroeova doktrína. Dnes ji ruská média příliš často nepřipomínají (myslím, že se tak dělo častěji v sovětských dobách). Přitom má smysl ji připomínat. Navíc k tomu existuje formální důvod – letos si připomínáme 200. výročí jejího vzniku. Doktrínu vyhlásil 2. prosince 1823 pátý americký prezident James Monroe ve svém poselství Kongresu USA. Je sice pojmenována po americkém prezidentovi, ale autorství dokumentu patří Johnu Quincy Adamsovi, ministru zahraničí ve vládě prezidenta Monroea.
Spojené státy, Japonsko a Jižní Korea plně zprovozní systém varování před raketami „do konce prosince“. Ačkoli je zdůvodněný jako prostředek proti odpalování raket Severní Koreou, znepokojivější je, že eskaluje napětí v regionu s Čínou prostřednictvím „NATOizace“ všech tří zemí, sjednané v dohodě „Spirit of Camp David“.
Blíží se konec kalendářního roku a mnozí se ptají sami sebe, přátel, astrologů nebo podobných tvrdících o sobě, že vědí, jaká bude budoucnost. Časopis The Economist pokračujíc ve své tradici a vydal včas nové číslo s prognostickou obálkou „Svět v roce 2024“.
Uprostřed je volební urna. To dává smysl, protože 2024 bude rok důležitých voleb na Tchaj-wanu, v USA, Rusku a jinde. Biden a Si, otočení zády k sobě, se dívají každý jiným směrem. Zelenskij se dívá na Putina. Nad ním jsou obrázky bomb a nad Putinem je holubice míru. Trump má v hlavě otazník: zda bude nahoře, nebo ne. Mezitím už lidský mozek ovládá stroj – zcela v souladu s plány transhumanistů, jednoho článku nové elity, o které jsem nedávno psal.
Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.
Delegáti ze 40 organizací a jednotlivci z 25 zemí se sešli ve dnech 27. – 28. října 2023 v Římě, aby diskutovali o příčinách současné války na Ukrajině, o dopadu války na mezinárodní mír, o nebezpečích, kterým náš lid čelí a o úkolech hnutí za spravedlivý a trvalý mír.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…