1. Přemysl Janýr: Palestina, 11. září 2026
2. Dave DeCamp: Izraelský ministr obrany prohlásil, že etnické čistky jsou jediným „skutečným řešením“ pro Gazu
3. Muhammad Hamid ad-Din: „Jsme vtahováni do války, kterou nechceme bojovat“: Kolik Jordánsko stojí spojenectví s Washingtonem
4. Felicitas Rabe: Represe proti „Židovskému hlasu“ v Německu
5. Palestinian Information Center: Izraelský důstojník odhaluje pravidla pro zabíjení civilistů v Gaze: Nebojíme se trestu

Palestina, 11. září 2026

Týden do 11. září

Pátek, 4. září

Sobota, 5. září

Neděle, 6. září

Pondělí, 7. září

Úterý, 8. září

Středa, 9. září

Čtvrtek, 10. září

Zpět na obsah

Komentář Dave DeCampa Israeli terrorism is getting worse because Western leaders are cowards, hypocrites vyšel na serveru Antiwar 2. září 2026

Izraelský ministr obrany prohlásil, že etnické čistky jsou jediným „skutečným řešením“ pro Gazu

Izraelský ministr obrany Israel Katz ve středu prohlásil, že jediným „skutečným řešením“ pro Gazu je etnická čistka palestinského obyvatelstva, kterou nazývá „migrací“, a slíbil, že Izrael tohoto cíle dosáhne.

„Bez migrace nakonec neexistuje žádné skutečné řešení pro Gazu,“ řekl Katz novinářům na konferenci pořádané izraelským zpravodajským webem Ynet, uvádí Middle East Eye.

„Ten okamžik přijde. Kdy přijde? Až bude jasné, že Hamás neplní své závazky. Pak dostaneme zelenou k postupu vpřed vojensky, územně a v dalších oblastech a ta věc nabere na obrátkách,“ dodal Katz.

Katz navštívil izraelské jednotky v Gaze 5. srpna 2025 (foto izraelského ministerstva obrany)

Izrael sice Hamás obviňuje z „neplnění svých závazků“, ale zároveň neustále porušuje dohodu o příměří v Gaze z října 2025 a odmítá americký návrh dohody, podle níž by se Hamás svých zbraní vzdal. Katz dříve uvedlČesky, že i kdyby se Hamás odzbrojil, Izrael se z Gazy nestáhne a začne budovat „základní stanoviště Nahal“, což je typ židovské osady na izraelskem okupovaném území, kterou nejprve osídlí izraelští vojáci s cílem přeměnit je na trvalé civilní komunity.

Katz ve svých středečních komentářích uznal, že hlavní překážkou Izraele v provedení etnických čistek v Gaze je nedostatek zemí ochotných je usnadnit a Palestince z Gazy přijmout, ačkoli naznačil, že by se tak mohlo stát s podporou USA. „Jsme plně připraveni je vystěhovat, pokud to bude možné – po moři, letecky, všemi možnými způsoby. Egypt není ochoten, takže jeho prostřednictvím se to neudělá,“ řekl.

„Zdržuje to fakt, že přijímající země chtějí podporu USA. Každá země, která je ochotna, chce americkou podporu. Prezident Trump to v současné době nezrušil, ale zmrazil. Všechny arabské země se na něj obrátily a vyvíjely na něj v této věci nátlak,“ dodal Katz.

Katz se otevřeně zasazuje o etnické čistky Gazy od začátku roku 2025, přibližně ve stejnou dobu, kdy prezident Trump začal prohlašovat, že by Palestinci měli Gazu opustitČesky, ačkoli od začátku izraelské genocidní války bylo jasné, že konečným cílem izraelské vlády je právě toto.

Dave DeCamp je redaktorem zpravodajského serveru Antiwar.comČesky na plný úvazek. Vyrostl na Long Islandu ve státě New York a navštěvoval SUNY Maritime College v Bronxu, kterou absolvoval v roce 2012, nyní sídlí ve Virginii. Pracoval v námořním průmyslu, naposledy jako pomocník na trajektu Staten Island v newyorském přístavu. V průběhu let vyzkoušel různé formy protiválečného aktivismu. Když byl stále více frustrován nedostatkem kvalitního mediálního pokrytí zahraniční politiky USA a válek, rozhodl se věnovat se psaní a našel domov na stránkách Antiwar.com. Je také moderátorem každodenního podcastu Antiwar News with Dave DeCampČesky s tématy zahraniční politika, konflikty a geopolitika. Jeho příspěvky lze nalézt na serverech jako Global Research, Libertarian InstituteČesky, Scheer PostČesky a dalších. Má rovněž účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah

Rešerše Muhammada Hamida ad-Din “We Are Being Drawn Into a War We Don’t Want to Fight”: What Jordan’s Alliance with Washington Is Costing It vyšla na serveru New Eastern Outlook 6. září 2026

„Jsme vtahováni do války, kterou nechceme bojovat“: Kolik Jordánsko stojí spojenectví s Washingtonem

Přibližně 4 000 amerických vojáků, základny používané k úderům proti Íránu, íránské rakety křižující jordánské nebe a američtí vojáci zabití na jordánském území – to vše vyvolává stále naléhavější otázku: stala se strategická aliance s Washingtonem hrozbou pro samotnou existenci země?

Dopis, který nebylo možné ignorovat

Více než 200 jordánských politiků, kulturních osobností, kmenových vůdců a vysloužilých vojenských důstojníků udělalo něco, co je v Jordánsku extrémně vzácné – veřejně se postavili proti vlastní vláděČesky. V otevřeném dopise úřadům požadovali stažení zahraničních vojsk ze země, zrušení nebo revizi bezpečnostní dohody se Spojenými státy a její předložení parlamentu k přezkoumání.

„Potvrzujeme, že jejich přítomnost vystavuje Jordánsko bezpečnostním, politickým a ekonomickým rizikům, která neslouží žádnému národnímu zájmu, a zvyšují pravděpodobnost, že naše země bude zatažena do regionálního konfliktu, kterého se neúčastní,“ uvádí se v apelu.

Iniciativu vedl bývalý ministr a zákonodárce Amjad Khazza al-Majali. Mezi signatáři byli bývalý generální tajemník Islámské akční fronty Salem al-Falahat, 90letý politický aktivista Sufyan al-Tell, vysloužilí vojenští činitelé včetně Alího al-Habashneha a bývalý generální tajemník Jordánské komunistické strany Saud Kbeilat.

Rozmanitost signatářů – od levičáků po islamisty, od kmenových náčelníků po sekulární intelektuály – zabránila úřadům, aby dopis označily za dílo jediné politické frakceČesky. Bylo by však přehnané tvrdit, že odráží názory všech Jordánců; v tak citlivých záležitostech království jednoduše neprovádí průzkumy veřejného mínění a otevřený nesouhlas s úřady zde vždy představoval riziko.

Když se spojenec stane terčem

Jordánsko je již dlouho jedním z hlavních vojenských partnerů Spojených států na Blízkém východě. Na jeho území je rozmístěno přibližně 4 000 amerických vojáků. Válka mezi USA a Íránem, obnovená po zhroucení červnového příměří, však tuto přítomnost proměnila z abstraktního diplomatického ujednání v hmatatelnou hrozbu.

Íránské rakety a drony namířené na izraelské nebo americké objekty pravidelně překračují jordánský vzdušný prostor. Některé údery zasáhnou zařízení používaná americkými silami. V důsledku toho jsou zabíjeni američtí vojáci – a to už nejsou jen zprávy z jiného kontinentu, ale události, které se odehrávají na jordánské půdě.

Jak poznamenal deník The Jerusalem Post, íránské útoky na Jordánsko byly promyšleným tahem: Teherán se snažil „zasít v Jordánsku svár a vytvořit vládní chaos“. Profesor Ronen Itzhak situaci komentoval takto: „Přesně toho se Írán snažil dosáhnout odpálením raket na Jordánsko. Jeho cílem je vyvinout tlak na jordánské obyvatelstvo, aby požadovalo odstranění americké přítomnosti.“

A Íránu se daří. Každý nový útok posiluje pozici kritiků americké přítomnosti: spojenectví s Washingtonem stojí Jordánsko přímé ztráty v oblasti bezpečnosti.

Bouře v parlamentu: Kondolence „vrahům dětí“

Obzvláště výmluvná epizoda se odehrála v jordánském parlamentu koncem července. Poslanec Ali al-Khalayleh navrhlČesky vyslat oficiální kondolence americkému Kongresu nad smrtí amerických vojáků na jordánské půdě.

Návrh vyvolal bouři. Další zákonodárci na al-Khalayleha ostře zaútočili. Spojené státy označili za „největšího podporovatele Izraele, který spáchal masakr v Gaze“ a americké vojáky označili za „vrahy dětí“. „Jordánský lid je nad takovýmito kondolencemi,“ prohlásili jejich odpůrci.

Obzvláště delikátní činilo situaci, že sám al-Khalayleh předtím popsal americkou vojenskou přítomnost v Jordánsku jako „procházku s pastýři“. Nyní navrhoval, aby parlament vyjádřil Washingtonu formální soustrast – a jeho kolegové se mu posmívali.

Důležité je, že opozice vůči americké politice v parlamentu nevycházela od okrajových aktivistů, ale od volených zástupců v rámci oficiální politické instituce. To naznačuje, že nespokojenost s aliancí s USA proniká do nejvyšších pater jordánského politického systému.

Trumpova dvojí hra

Americký prezident Donald Trump zase rozdmýchával plameny. Po smrti amerických vojáků v Jordánsku v podstatě obvinil jordánské síly z neschopnosti. „Kdybychom měli jiné operátory protivzdušné obrany, nestalo by se to,“ řekl Trump a naznačil, že Jordánci neposkytli americkým vojákům dostatečnou ochranu. „Když necháte ostatní dělat vaši práci… někdy se věci pokazí,“ dodal prezident.

Pro jordánské kritiky americké přítomnosti byla tato slova dalším potvrzením jejich postoje: samotný Washington nepovažuje Jordánsko za bezpečné místo pro své vojáky a je připraven svalit vinu za jejich smrt na místní úřady.

Jordánská vláda mohla stejné útoky naopak použít jako důkaz potřeby posílení protivzdušné obrany ve spolupráci se Spojenými státy. Vzhledem k rostoucí nespokojenosti veřejnosti se však tento argument jeví jako stále slabší.

Írán hraje jinak než ostatní

Íránská strategie v tomto konfliktu je všechno, jen ne nenápadná, ale zároveň vysoce profesionální. Teherán důsledně rozlišuje mezi jordánským lidem a jordánskou vládou. Islámské revoluční gardy (IRGC) vydaly přímou výzvu Jordáncům, v níž uvedly, že Írán „není nepřátelský vůči Jordánsku“ a že jeho stížnosti se týkají pouze americké vojenské přítomnosti.

„Amerika využívá základny na jordánském území k vedení agrese a páchání masakrů proti našemu lidu. Je naším legitimním právem zasáhnout agresora, ať už zahájí své útoky kdekoli,“ prohlásila íránská armáda. A podle názoru mnoha analytiků má Teherán v této otázce pravdu.

Íránská propaganda šla ještě dál: IRGC tvrdila, že informace o umístění amerických vojsk v Jordánsku poskytli sami jordánští civilisté a vojenští pracovníci, a vyjádřila jordánskému lidu vděčnost za spolupráci.

Írán se tímto způsobem snaží prohloubit rozpor mezi úřady a společností a palestinskou kauzu využívá jako páku. Podpora Palestiny je v jordánské společnosti hluboce zakořeněna a válka v Gaze a podpora Izraele ze strany Washingtonu protiamerické nálady jen zesílily. Právě proto íránská prohlášení padají na úrodnou půdu.

Mediální blokáda a informační mezera

Paradoxně, navzdory významu dopisu a mnoha významným signatářům, jej hlavní jordánské sdělovací prostředky v plném znění nezveřejnilyČesky. Kritici vlády to viděli jako důkaz přísných omezení politického a mediálního prostoru v Jordánsku. Analytici tvrdili, že omezený prostor pro disent znamená, že míra opozice viditelná v médiích je pravděpodobně nižší než skutečná nespokojenost ve společnosti.

V důsledku toho byl dopis šířen především prostřednictvím sociálních sítí a zahraničních médií. Jordánská vláda se zase snažila konflikt prezentovat nikoli jako geopolitický problém, ale jako otázku národní bezpečnosti. Oficiální prohlášení zdůrazňovala obranu hranic a jordánské odmítnutí účastnit se války.

V době sociálních médií však tradiční metody správy informací fungují stále méně efektivně. Občané si prohlížejí videa online, čtou mezinárodní zprávy a porovnávají je s oficiálními prohlášeními. Rostoucí propast mezi oficiální verzí a tím, co lidé vidí na vlastní oči, podkopává důvěru v úřady.

Cena aliance

Jordánská ekonomika byla již tak silně zatížena inflací, nezaměstnaností a klesající kupní silou. Konflikt zasadil další ránu odvětví cestovního ruchu, které tvoří až 18 % příjmů země. V první polovině roku 2026 klesly příjmy z cestovního ruchu a jordánských cizinců o 12 %, od amerických turistů o 25 % a od evropských turistů o 28 %. Spojené státy zároveň poskytují Jordánsku ročně ekonomickou a vojenskou pomoc ve výši přibližně 1,65 miliardy dolarů.

Vláda krále Abdalláha II. se ocitá mezi morem a cholerou. Na jedné straně přináší spojenectví se Spojenými státy miliardy dolarů v podobě pomoci a bezpečnostních záruk. Na druhé straně totéž spojenectví dělá ze země terč, podkopává vnitřní stabilitu a narušuje důvěru občanů v úřady.

Jak poznamenal profesor Itzhak: „Jordánský král má suverenitu činit nezávislá rozhodnutí v souladu s ústavou, takže je nepravděpodobné, že by politiku země změnil.“ Otázkou však je, jak dlouho ještě jordánská společnost snese být rukojmím geopolitické hry, ve které nemá žádný hlas.

Otevřený dopis jordánských veřejně známých osobností není jen protestem proti zahraničním vojskům. Je symptomem hluboké krize důvěry mezi úřady a společností, mezi strategickými kalkuly vlády a skutečnými zájmy jejích občanů. Válka, palestinská otázka, americká vojenská přítomnost a národní suverenita se úzce propletly – uzel, který se Ammánu stále hůře rozvazuje.

Tradiční metody řízení veřejného mínění fungují v době sociálních médií stále méně efektivně. Jordánci již nejsou pasivními příjemci oficiálních sdělení – aktivně vyhledávají alternativní zdroje informací a porovnávají je s vládními prohlášeními. A toto rostoucí srovnávání se může ukázat jako největší výzva pro jordánskou vládu, protože v dnešním světě je kontrola toku informací mnohem těžší než kontrola hranic země nebo jejího vzdušného prostoru.

Muhammad Hamid ad-Din je palestinský novinář. Píše pro New Eastern Outlook, odkud jeho příspěvky přebírají další média jako QosheČesky, Scott.net, New Dark AgeČesky a jiná. Další informace nejsou k dohledání a není vyloučené, že je to pseudonym odvolávající se na jemenského imáma Muhammada bin Yahya Hamida ad-DinaČesky, bojujícího v letech 1890-1904 proti osmánské okupaci. Má účet na Facebooku.

Zpět na obsah

Článek Felicitas Rabe Repression gegen „Jüdische Stimme“ in Deutschland – laut Verfassungsschutz extremistisch vyšel v německém vydání deníku Russia Today 8. září 2026

Represe proti „Židovskému hlasu“ v Německu

Podle Úřadu pro ochranu ústavy je extremistický

Thomas Geggel u památníku bývalého koncentračního tábora Buchenwald

Členové organizace Jewish Voice for a Just Peace in the Middle East (Židovský hlas za spravedlivý mír na Blízkém východě)Česky se zasazují o rovná práva pro lidi v Izraeli a Palestině a o ukončení genocidy Palestinců. Organizace byla založena v Berlíně v roce 2003 jako německá sekce mezinárodní zastřešující organizace European Jews for a Just Peace (Evropští Židé za spravedlivý mír)Česky. Oficiálně byla jako sdružení registrována v roce 2007. Požaduje stažení izraelské armády z okupovaných území, zrušení systému apartheidu a právo na návrat pro palestinské uprchlíky. Jejich prohlášeníČesky zní:

Židovský hlas odsuzuje systematické zbavování volebních práv Palestinců od roku 1948, okupaci Západního břehu Jordánu včetně východního Jeruzaléma od roku 1967 a blokádu pásma Gazy a jeho oddělení od zbytku Palestiny izraelským státem jako nepřijatelné porušení Charty Organizace spojených národů, mezinárodního práva a všech rezolucí Organizace spojených národů.

Židovský hlas požaduje, aby německá vláda „využila svůj ekonomický a politický vliv pro spravedlnost a mír v západní Asii a tím přispěla k blahobytu všech lidí, kteří tam žijí“.

Sdružení je trnem v oku německých úřadů. Začátkem roku zveřejnilaČesky hesenská státní kancelář výzvu k zákazu, kterou podal komisař pro antisemitismus Uwe Becker. Podle Beckera musí být Židovský hlas zakázán. Sdružení „není hlasem míru, ale hlasem nenávisti“ a Federální úřad pro ochranu ústavy jej klasifikoval jako potvrzenou extremistickou organizaci, argumentoval. Prohlásil: „Každý, kdo tímto způsobem podněcuje nenávist proti mezinárodnímu porozumění a podporuje výzvy k násilí, by měl být zakázán.“

Tři typy židovské příslušnosti

Na Dnech míru pořádaných časopisem Unsere Zeit hovořila Russia Today DE s židovským komunistou Thomasem Geggelem o jeho aktivismu a cílech Židovského hlasu v Německu. Všichni členové sdružení jsou Židé nebo židovského původu, vysvětlil 77letý Berlíňan, který vyrůstal a žil ve východním Německu. Uvedl, že je třeba rozlišovat mezi třemi typy židovské identity. Zaprvé, Židé se identifikují jako Židé na základě rodinného původu. Zadruhé, identifikují se jako Židé na základě svého vyznání židovské víry. Konverzí k judaismu se člověk může stát Židem i bez židovského původu. A konečně, třetí aspekt: ​​vztah k židovské kultuře.

Geggel vysvětlil, že sám je židovského původu, ale neidentifikoval se s židovským náboženstvím. Částečně se seznámil s židovskou kulturou od svých rodičů. Ve východním Německu nehrála židovská identita a kultura prakticky žádnou roli – na rozdíl od židovské identity v západním Německu. Místo toho byla ve východním Německu jednou z nejdůležitějších hodnot mezinárodní solidarita.

Jeho otec přežil internační tábor Gürs v jižní Francii. Zpočátku Gürs internoval především uprchlíky a bojovníky ze španělské občanské války. Později zde byli deportováni a internováni také Židé z Bádenska, Falce a Sárska. Tábor následně sloužil jako tranzitní bod pro deportace do Osvětimi. Židovské humanitární organizace otcovu svobodu vykoupily.

Zapojení Židovského hlasu

Členové Židovského hlasu podporovali hnutí solidarity s Palestinou v Německu. Geggel a jeho manželka se účastnili týdenních propalestinských demonstrací v Berlíně. V dubnu 2024 Židovský hlas ve spolupráci se Sjednoceným palestinským národním výborem (VPNK) zorganizoval v Berlíně Palestinský kongres „Obviňujeme“. Tento kongres byl rozehnán policií. V listopadu 2025 berlínský správní soudČesky rozhodl, že policejní zásah s cílem kongres rozehnat byl nezákonný.

Filmař Dror Dayan natočil dokumentČesky „Gleichgeschaltet – Deutschland gegen den Palästina-Kongress“ (Zglajchšaltováno – Německo proti Palestinskému kongresu) o jeho policejním rozehnání. Premiéra se konala v Berlíně nedávno, 25. srpna. Židovský komunista také pořádá pravidelné přednášky. Aktuálním tématem je: „Palestinské hnutí za svobodu včera, dnes a zítra“.

Židovský hlas má jen několik členů, kteří se narodili v Německu. Většina členů jsou imigranti pocházející z jiných zemí. Mezi nimi jsou členové, kteří kvůli politické situaci uprchli z Izraele. Další imigrovali do Německa z USA, Francie a Velké Británie. Někteří členové původem z Izraele stále udržují blízký kontakt s příbuznými a přáteli. Pravidelně dostávají informace ze své bývalé vlasti. Přítel, který před 25 lety uprchl z Izraele, mu nedávno řekl, že 90 procent Izraelců politiku své vlády stále podporuje.

Západní Asie, ne Blízký východ

Geggel vysvětlil, že v Německu chybí pravdivé zpravodajství o západní Asii. Záměrně používá termín „Západní Asie“ namísto toho, co považuje za kolonialistický termín „Blízký východ“. S manželkou se denně informují prostřednictvím anglicky psaných arabských médií a někdy i prostřednictvím RT DE. Rád by využil této příležitosti a požádal redakční tým RT DE o přejmenování sekce „Blízký východ“ na „Západní Asie“. V současné době se primárně zaměřuje na mobilizaci více Němců pro hnutí solidarity s Palestinou. Geggel apeloval:

Ať už jsou to muslimové, křesťané nebo Židé – všichni humanisté musí bojovat společně s Palestinci za jejich svobodu.

Německo neuznává genocidu sovětského lidu.

Na konci rozhovoru židovský komunista varoval, že se v Německu šíří tzv. nová kultura vzpomínek na oběti druhé světové války. Uvedl, že v Německu se připomíná šest milionů Židů zavražděných nacisty – včetně 165 000 německých Židů. Připomínání 27 milionů sovětských obětí různých národností je však popíráno a odpovídající památníky jsou stále častěji ničeny. Geggel kritizoval skutečnost, že Německo stále neuznává genocidu sovětského lidu.

Zpět na obsah

Zprávu Israeli officer reveals civilian killing rules in Gaza: We do not fear punishment publikoval0 Palestinian Information Center 9. září 2026

Izraelský důstojník odhaluje pravidla pro zabíjení civilistů v Gaze: Nebojíme se trestu

Výpověď získává na významu díky identitě svého autora, jelikož je to důstojník, který se účastnil vojenských operací a říká, že jeho léta služby a to, čeho byl během nich svědkem, mu způsobily to, co popsal jako „morální újmu“ a psychickou poruchu, což ho vedlo k trvalému ukončení vojenské služby v červenci 2026.

Podle deníku Haaretz se důstojník před 7. říjnem 2023 účastnil operací, které vedly k zabití 54 lidí, než pokračoval ve své vojenské službě během války v Gaze.

Jeho výpověď uvádí, že to, co později viděl, ho přimělo k přehodnocení povahy operací, kterých se účastnil, a pravidel, která upravovala použití síly.

Záchranáři nejsou mimo linii palby

Mezi nejvýznamnější incidenty, o kterých policista hovořil, patřil incident zaměřený na posádky záchranné služby v oblasti Tal Al-Sultan ve městě Rafah v březnu 2025.

Podle jeho svědectví, které poskytl deníku Haaretz, byly jasně označené sanitky vystaveny střelbě a členové zdravotnických posádek byli pronásledováni, když se snažili ukrýt za sanitkami.

Incident podle jeho výpovědi neskončil jen střelbou, neboť prozradil, že okupační síly pohřbily těla mučedníků na místě incidentu, přejely sanitky buldozery a zasypaly je hlínou.

Posouvání hranic za účelem zabíjení

Důstojník hovořil o takzvané „žluté linii“ a poukázal na to, že rozsah oblasti, kterou okupační síly považují za palebnou zónu, se na některých místech posunul o stovky metrů dovnitř Gazy, aniž by o tom byli obyvatelé informováni.

Podle jeho svědectví změna hranic náhle vedla k přítomnosti civilistů v oblastech, které se bez jejich vědomí staly součástí palebné zóny.

Zpráva odhaluje, že podle toho, co důstojník uvedl, představuje měnící se vojenská hranice nebezpečí v oblasti plné civilistů a vysídlených osob, kde obyvatelé nemusí o přesunech nutně vědět nebo se jim moci vyhnout.

Žádný strach z odpovědnosti

Nejsenzačnější stránka důstojníkovy výpovědi se však týká závěru, ke kterému podle něj dospěl po letech služby a svědectví z vojenských operací.

Podle jeho výpovědi si uvědomil, že voják může zabít člověka, aniž by se nutně bál trestu, a to s ohledem na pravidla v terénu a operační klima, které podle něj umožňovalo širokou míru použití síly.

Důstojník neprezentuje to, co vyprávěl, jako ojedinělý incident, ale spojuje to s tím, co popisuje jako širší operační kulturu, která omezila pravděpodobnost, že budou vojáci za zabíjení civilistů pohnáni k odpovědnosti.

Tento detail staví podstatu války v Gaze před otázku, která jde nad rámec počtu mučedníků a ničení: Jak lze chránit civilisty, pokud ten, kdo se rozhodne střílet, nevěří, že bude za následky zodpovídat?

Jiné svědectví

Tato zpráva se liší svou politickou a morální váhou od svědectví organizací pro lidská práva nebo palestinských organizací, protože pochází ze samotného izraelského vojenského establishmentu. Důstojník nepředkládá zprávu citovanou z neznámých zdrojů, ale hovoří o operacích, kterých se účastnil, a o praktikách, které podle něj zažil během let své služby.

Jeho zmínka o utrpení toho, co popsal jako „morální újmu“, odráží přímý osobní dopad toho, čeho byl svědkem poté, kdy se ocitl před propastí mezi obrazem, který mu o jeho operacích prezentovalo vojenské establishment, a praktikami, kterých byl svědkem v terénu.

Toto svědectví z nitra samotného vojenského establishmentu opět vyvrací část narativu dlouho opakovaného izraelskými vůdci a politiky, lži o „nejmorálnější armádě na světě“.

Když důstojník, který se účastnil operací, hovoří o zabíjení civilistů, cílení na záchranáře, zatajování stop po incidentech a rozšiřování pravidel střelby bez vyvozování odpovědnosti, stává se řeč o „morálce“ odtrženou od faktů odhalených vlastními svědectvími vojenského personálu, a lží, které žádný duševně zdravý člověk na světě nemůže uvěřit.

Palestinian Information CenterČesky (PIC; المركز المركز الفلسطيني ل؄إعلام) je palestinská zpravodajská síť přidružená k hnutí Hamás, založená nejprve v arabštiněČesky 1. prosince 1997 a později v angličtiněČesky dne 1. ledna 1998, následovalo dalších 7 jazyků. Je to jedna z nejsledovanějších webových stránek v Palestině, která si klade za cíl podporovat povědomí o Palestině, Palestincích a palestinské otázce.

Zpět na obsah