Terárium stejně smýšlejících lidí: Evropská unie již nemá vizi budoucnosti

To hlavní, co dnes Evropu spojuje, je nedostatek vlastní vize budoucnosti. Takové vize mají USA, Rusko, Čína, Indie, téměř všechny země Asie, Afriky a dokonce i Latinské Ameriky. Ale pro Evropany a jejich politiky jsou představy o ideálním zítřku omezeny na touhu prodloužit včerejšek nebo dokonce předvčerejšek. To je to, co Evropany odlišuje od zbytku lidstva – každý se dívá dopředu, do budoucnosti, snaží se realizovat své představy o její ideální verzi, a jen Evropa chce, aby „všechno bylo jako za časů babičky“. A tato vlastnost mění Evropu v „terárium stejně smýšlejících lidí“, jejichž obyvatelé svým okolím jednomyslně pohrdají, ale neustále se mezi sebou hašteří.

Kolektivní zájem, v který teoretici evropské integrace doufali, se skutečně objevil. Ale ukázalo se, že má velmi omezený rozsah působnosti – scvrkává se na touhu sobecky využívat slabosti druhých.

Kauza Marine Le Pen: Lawfare vo Francúzsku?

Jedným z najzávažnejším problémov súčasnej Európy je narastajúci trend využívania práva – a zvlášť trestného práva – na vylučovanie nepohodlných politikov z volebnej súťaže. Podobné praktiky, nazývané tiež lawfare, sú známe z Latinskej Ameriky, kde sa viacerých favoritov tamojších volieb podarilo takýmto spôsobom zlikvidovať. Nedávno sa však stalo čosi podobné aj v Rumunsku a teraz uvedený problém zasiahol Francúzsko, kde súdna moc znemožnila v nasledujúcich prezidentských voľbách účasť hlavnej favoritke Marine Le Pen. V tomto článku sa nebudem zaoberať jej politickými postojmi a názormi, často kontroverznými, ale budem sa venovať otázke rizík jej trestu, najmä straty pasívneho volebného práva.

Co čeká Ukrajinu po stažení USA z polského logistického centra Rzeszow?

Trump minulý víkend varoval, že Zelenskyj bude mít „nějaké problémy – velké, velké problémy“, pokud se „pokusí z dohody o vzácných zeminách vycouvat“, mezi zprávami, že její nejnovější verze je velmi křivácká. Údajně Ukrajinu nutí, aby polovinou svých příjmů ze všech projektů na zdroje a související infrastrukturu přispěla do investičního fondu kontrolovaného USA, prostřednictvím těchto prostředků splatila veškerou pomoc USA od roku 2022 a poskytla USA právo první nabídky na nové projekty a právo veta na prodej zdrojů ostatním.

Demokracie v akci

Obsah:

  1. Tamas Orban: Demokracie v akci“: Evropský parlament odmítá diskusi o rumunských volbách
  2. Tyler Durden: Jako poslední rána pro evropskou demokracii soudce rozhodl, že Marine Le Pen v roce 2027 nesmí kandidovat na prezidentku
  3. infokurýr: Zruší Polsko volby, pokud vyhraje „nesprávný“ kandidát? To, co se stalo v Rumunsku, může napovědět

Evropská idiokracie přichází do temnoty

Pod vedením kapitánů bankovního průmyslu se Evropa vrací do 30. let 20. století.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila svůj plán ReArm Europe s až 800 miliardami eur na vojenské výdaje. Vzápětí prosazuje německý kancléř Friedrich Merz neomezené půjčování si na infrastrukturu a obranu. Emmanuel Macron ve Francii chce poslat vojáky na Ukrajinu a posílit francouzský jaderný arzenál.

Racionální tvůrci politiky by museli rozpoznat ztracený případ a upravit kurz. To je to, co dělá nová administrativa ve Washingtonu. Ale evropská loď bláznů je odhodlaná, odhodlaná neúspěch zdvojnásobit bez ohledu na cenu.

Ukrajina do NATO nevstoupí! Není nemyslitelné, že za deset let žádné NATO nebude.

– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?

USA se budou snažit přimět Evropu, aby splnila Putinův požadavek zastavit vyzbrojování Ukrajiny

Je možný kompromis, kdy budou Evropané Spojenými státy tlačeni, aby své zbraně určené pro Ukrajinu uskladnily v Polsku a Rumunsku pro rychlou přepravu přes hranice v případě, že by někdy poté, kdy bude dohodnuto příměří, klid zbraní nebo mírová smlouva, došlo k opětovnému vypuknutí nepřátelství.

Oficiální interpretace Kremlu posledního Putinova telefonátu s Trumpem opakuje Putinův požadavek, že se „úplné zastavení poskytování zahraniční vojenské pomoci a zpravodajských informací Kyjevu musí stát klíčovou podmínkou pro zabránění eskalaci konfliktu a dosažení pokroku směrem k jeho řešení“. Trumpovo dočasné pozastavení pomoci dokazuje, že má politickou vůli zastavit ji nadobro, pokud z jednání s Putinem dostane, co chce, ale Evropané jsou jiný příběh.

Francouzské jaderné cvičení by se mohlo stát cvičením pro prestiž Polska

Polsko by se cvičení mohlo zúčastnit, aby vyslalo silný protiruský signál, ale míra, do jaké by se mohlo obrátit směrem k Francii a pryč od USA, bude z velké části záviset na výsledku nadcházejících prezidentských voleb.

Vzhledem k nesmírné ekonomické a vojenské váze země na západní hranici Ruska by proto mohlo být užší spojení Polska s EU (přes Francii) nebo s USA nejdůležitějším faktorem při určování, jak bude bezpečnostní architektura nakonec vypadat. Zatímco rozšíření francouzského vlivu na Polsko může být samozřejmé, pokud se začne účastnit „pokerových“ cvičení, což z jeho pohledu dává smysl, příští prezidentské volby pravděpodobně rozhodnou, zda se z toho stane plnohodnotný obrat.

Francie, Německo a Polsko soutěží o vedoucí postavení v postkonfliktní Evropě

Souhra mezi nimi, Ruskem a USA určí budoucí bezpečnostní architekturu kontinentu.

Středeční prohlášení [5. března] francouzského prezidenta Macrona , že uvažuje o rozšíření jaderného deštníku své země nad dalšími kontinentálními spojenci, ukazuje, že ve vedení postkonfliktní Evropy hází rukavici Německu a Polsku. Odcházející německý kancléř Scholz zveřejnil v prosinci 2022 hegemonický manifest, který později dostal podobu toho, co lze popsat jako „Pevnost Evropa“, odkazující na německý pokus vést Evropu při zadržování Ruska.

Ukrajina útočí na zájmy USA

Nebyl to Donald Trump, kdo se obrátil proti kyjevskému režimu, jak se nám snaží namluvit, ale Volodymyr Zelenskyj, kdo nechal bombardovat objekty amerického zájmu, čímž způsobil velké škody společnostem Chevron a ExxonMobil.
Je proto zcela zbytečné se domnívat, že Keiru Starmerovi a Emmanuelu Macronovi bude stačit návštěva Washingtonu, aby situaci zvrátili.

Trumpova administrativa proto nyní požaduje vrácení toho, co ona a ostatní západní spojenci poskytli bez protiplnění. Celkový účet odhaduje na 500 miliard dolarů, což je jen malá část z údajných 10 000 miliard dolarů, které Ukrajina tvrdí, že má.

Je to oficiální: Opuštění Ukrajiny ze strany USA je blízko

Časopis TIME zveřejnil 19. ledna překvapivý článek, který plně potvrzuje to, co disidentští, protiváleční akademici, aktivisté, novináři a pozorovatelé tvrdí již dlouho. USA měly vždy v úmyslu opustit Ukrajinu poté, když zemi připravily na zástupnou válku s Ruskem, a nikdy neměly chuť ani úmysl pomoci Kyjevu Moskvu porazit v konfliktu, natož dosáhnout jeho maximalistických cílů, jimiž je znovuzískání Krymu a obnovení hranic země z roku 1991. Že tuto nezpochybnitelnou skutečnost konečně potvrdil významný mainstreamový zdroj, je převratná událost.

Biden také „chtěl, aby USA a jejich spojenci zůstali jednotní“. Právě tento cíl se zřejmě nejvíce nepodařilo naplnit, a to zcela spektakulárně. Jak tento novinář opakovaně zdokumentoval, britské zpravodajské služby důsledně usilovaly o eskalaci zástupného konfliktu do totální války mezi Západem a Ruskem a podporovaly Kyjev v jeho maximalistických cílech, a to až do té míry, že za tímto účelem tajně plánovaly velkolepé operace a cvičily Ukrajince k jejich provedení. Podle uniklých dokumentů je prvořadou ambicí Londýna „udržet Ukrajinu v boji za každou cenu“.

WEF 2025 a dění kolem

20. ledna 2025 začne v Davosu Světové ekonomické fórum (WEF). Bude ukončeno 24. ledna. Pokud klaun a prezident t.č. ještě Ukrajiny v odcházení neuklouzne ve Varšavě na chodníku nebo nespadne z lana, zahraje si ještě jednou jednu z ústředních rolí v Davosu. Tu si shlédne, dej Bůh, prezident Trump pomocí videa.

Je pochopitelné, že WEF 2025 bude dominovat nadcházející Trumpovo prezidentství. Důraz bude kladen na problémová místa, jako je Ukrajina, Blízký východ a konečně i věštění týkající se jednání mezi USA, Ruskem o nové bezpečnostní architektuře. Ta bude obsahovat i možnou novou Jaltu 2. S pravděpodobností hraničící s jistotou EU zůstane za dveřmi, tím i ČR. Ta pod vedením preventivně zklidněného premiéra bude moci pokračovat ve správě rozkvětu české společnosti poté, co ji nebude moci vydírat v oblasti energetiky 60 let nevydírající Rusko.

Silvestrovské střípky

Silvestrovské střípky jsou ovlivněny především obsahem pobytu autora v Rakousku (vstup do EU 1.1.1995, do Schengenského prostoru 1997 a eurozóny 1999), seznámení se  programem Novoročního koncertu 2025 včetně interview s dirigentem Riccardo Mutti, který poprvé představí Ferdinandus Walzer napsaný Straussovou současnicí Constanze Geiger (1835-1890), seznámením se se 100 nejpodivnějšími sportovními příběhy roku 2024, srovnáním vzpomínek na tsunami před 20 roky, a v neposlední řadě i s těžkým porodem rakouské vládní koalice po volbách v době neodkladné potřeby přiznat si antropologickou degeneraci, nemožnost plánování a konání po staru a předpovědi kam se dostane umělá inteligence během roku 2025.

Postupný zánik Západní Evropy stupidní nebo plánovanou politikou

V roce 2000 vydal informovaný a bystrý důstojník CIA Chalmers Johnson, odborník na protipovstaleckou taktiku a Japonsko, knihu „Blowback“. V ní předpověděl, že v příštích 50 letech se Západ dočká odplaty především v Asii a Africe za to, co tam ve druhé polovině dvacátého století udělal. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001 vyšlo druhé vydání a „Zpětný ráz“ se stal populárním.

Logika Američanů je jednoduchá:
Pokud nemůžete přímo držet určité zóny a odejít, pak v nich musíte nejprve vytvořit chaos a pokud možno rozdělit velké mocenské formace na menší.
Za druhé, destabilizovat situaci vytvořením „řízeného chaosu“ od Maghrebu po Kyrgyzstán, podhoubí Ruska a Číny!

„Pozice síly“ již pro Západ a Ukrajinu neexistuje

„Vyjednávat z pozice síly“ je oblíbené klišé Západu. Pochopitelně, je to docela užitečná krátká fráze: Slouží k zakrytí opaku skutečného vyjednávání, totiž vulgárního vydírání a hrubého vnucování podmínek fait-accompli, podpořených silou a hrozbami síly.

Například rozšiřování NATO po konci studené války bylo řešeno tímto způsobem: „Ale my jsme ochotni mluvit,“ opakoval Západ stále Rusku, „a mezitím budeme dělat přesně to, co chceme a vy jděte s vašimi námitkami, zájmy a bezpečností do háje.“

Zdálo se, že tento přístup „funguje“ – pro nedostatek lepších termínů – dokud bylo Rusko oslabené neobvykle hlubokou politickou, ekonomickou, sociální, vojenskou a vlastně i duchovní krizí, která provázela konec Sovětského svazu a vydrželo to tak zhruba deset let.

Pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa

Antropolog Emmanuel Todd a jeho kontroverzní kniha: „Nejsem proruský, ale pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa.“

Italské vydání svazku Porážka Západu od Emmanuela Todda, vydaného ve Francii v nakladatelství Gallimard, vychází v nakladatelství Fazi. Kniha rozdráždila sršní hnízdo kritiky vůči francouzskému antropologovi, obviněnému z desetiletí zastávání proputinovských pozic.

Emmanuel Todd: Role Ruska ve světových procesech mě vždy ohromovala

Otázka hodnot je skutečně důležitá, ale je to jen jedna část světových sporů a hádek. Když mluvím o konfrontaci mezi Ruskem a Západem nebo jiných mezistátních konfliktech, začal bych nikoli hodnotami, ale analýzou rovnováhy sil.

Souhlasím s názorem realistů v duchu Johna Mearsheimera, kteří věří, že rivalita mezi velmocemi hraje klíčovou roli ve světových konfliktech. V tomto kontextu je výchozím bodem konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy s jejich vazaly (Japonce a Evropany vidím spíše jako vazaly Spojených států než jako skutečné spojence) kolaps sovětské moci.

Žádné dobré zprávy na cestě k Armagedonu

Rozpad západní civilizace se odehrává v reálném čase přímo před našima očima.

Izrael zesílil svůj útok na Západní břeh invazí, jakou jsme od roku 2002 neviděli. Bidenova administrativa se snaží dodávky zbraní do Izraele zvýšit.

Mezitím ve Spojeném království vláda běsní zatýkáním kritiků izraelských zvěrstev. Něco podobného se děje v Austrálii. A ve Francii prezident Emmanuel Macron odmítl respektovat výsledky voleb.

Co je tedy ta dobrá zpráva?

Žádná není.

Dárek Putinovi

Článek představuje krátkou reakci na neočekávané množství dotazů čtenářů na aktuální zadržení zakladatele platformy Telegram, 39letého Pavla Durova, občana Francie, Ruské federace a možná i dalšího státu. Francouzské občanství získal za svůj přínos k rozvoji Francie, včetně jejích mezinárodních ekonomických vztahů.

Bez ohledu na přínos k rozvoji Francie výslechy a vazba  Durova poznamenají na dlouhou dobu. Francouzi totiž uvedli, že budou s ním jednat na nejvyšší úrovni. Proč? Protože má místní pas, Rusko mu nemůže pomoci, nehledě na různá prohlášení z Moskvy, podobně, jako žádné protesty a výzvy uživatelů platformy. Ale to není vše, co by čtenář měl vědět. Co mám na mysli?

Třetí plénum a jeho význam

Stojí za zmínku, že Jižní velitelství USA (SOUTHCOM) pečlivě sleduje realizaci čínských infrastrukturních projektů v regionu a s dokončením stavebních prací se otázka Chancay stává pro Washington stále důležitější. Začátkem března 2024 předložila šéfka SOUTHCOM, generálka Laura Richardsonová Výboru pro ozbrojené služby Sněmovny reprezentantů zprávu o zvýšených výzvách, kterým Spojené státy čelí v Latinské Americe. Richardson kladla zvláštní důraz na zvýšení obchodního a ekonomického vlivu Číny v regionu: od roku 2002 do roku 2022 se obchodní obrat mezi Čínou a zeměmi Latinské Ameriky zvýšil z 18 miliard dolarů na 450 miliard dolarů a do roku 2035 to bude 700 miliard dolarů. Vývoz z Peru do Číny v roce 2023 činil 23 miliard dolarů, což představuje nárůst o 300 % oproti 5 miliardám dolarů v roce 2010.

Obsah:

  1. Úvod
  2. Interview „Čína stojí před novým strategickým cílem: zajištění společné prosperity pro všechny“

„Progresivní“ olympiáda bez Rusů, Bělorusů a klimatizace. (Zato s Davidem Černým, laureátem státní ceny Petra Pavla.)

Tak nám dnes začínají další reklamo-kšeftové slavnosti. A ještě k tomu v Macronově Francii…

Zatímco v minulosti se olympijské hry stávaly dějištěm velkorysých činů (například mexický prezident José López Portillo podmínil životně důležitou dodávku uhlí Kubě tím, že mu východněblokové ČSSR vydá Věru Čáslavskou, která se po svém zákazu živila jako uklízečka na pražských sportovištích a byl jí odebrán pas), dnes David Černý (lidovým humorem zvaný „národní umělec D. Č., laureát státní ceny P. P.“) vyměnil zamítnutou sochu onanisty na pražském Národním divadle (Národní se vzácně pochlapilo!) za to, že vytvoří Věru Čáslavskou před českým olympijským domem. O dnes už celonárodně známých nástupových „národních“ kostýmech českého týmu od Liběny Rochové ani nemluvě. Vůbec nejlépe je charakterizoval můj kolega z Krajských listů Bruno Solařík (autor sobotní historicko-etnografické rubriky Pátrání B. S.) svým symbolickým sloganem: „Modrou krev na sobě nezapřeš. Učební obor řezník-uzenář, Paříž 1793.“

Když je podpora Izraele povinností: Mění Gaza Západ?

Mnoho bylo napsáno o politických zemětřesení v Británii a Francii, z nichž první vyústilo v drtivou porážku Konzervativní strany a druhé v přemožení krajní pravice převážně levicovou koalicí.

Nebyly to však jediné důležité výsledky všeobecných voleb ze 4. a 7. července ve dvou nejvlivnějších evropských zemích.

Dalším důležitým, ne-li bezprecedentním výsledkem, byl ústřední význam palestinské věci v politických diskursech v Londýně a Paříži, které jsou ve skutečnosti pouze odrazem větších změn probíhajících na celém evropském kontinentu a v jeho politice.

Evropská vzpoura: Důsledky právě začínají

Ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly tento měsíc, se voliči ve většině z 27 zemí Evropské unie přiklonili ke ke stranám, které jsou ke vzdáleným institucím EU rezervované.

Ve Francii kdysi tabuizovaná strana Národní shromáždění překonala stranu prezidenta Macrona v poměru 2:1; v Německu se strana Scholtze, SPD (ostřílená německá strana) zhroutila na 13% voličskou podporu a s ní se zhroutily i ostatní složky vládní koalice. Zelení klesli na 12 % a FDP byla na hranici 5 % hlasů (5 % je hranice pro vstup do německého parlamentu).

Mnoho bylo napsáno, aby se tvrdilo, že Evropské parlamentní centrum „vydrželo“, ale i to visí na vlásku, dokud se nově zvolení poslanci EP poprvé nesejdou, aby schválili spojení nejvyšších funkcí EU: tj. tři „prezidentů“ – prezidenti Komise, Rady a Parlamentu; plus vysoký představitel (tj. „ministr zahraničí“ EU).

Potěmkinovo mírové jednání a Macron-Švejk

„Nikdo z vás si nepřeje vroucněji, aby ve Francii zavládl mír. Aby však po něm mohlo začít grandiózní dílo obnovy, musí to být mír opřený o definitivní vítězství našich vojsk,“ řekl v roce 1799 Napoleon Bonaparte, načež se ve Francii vžilo úsloví: „Máme hlavu státu v generálské uniformě.“ Po dvou a čtvrt století hlavám států dvourohý funebrácký klobouk s písmenem N tak přirostl k duši, že už ho na sobě nemusí mít ani fyzicky. O tom svědčí i „mírové jednání“, které o tomto víkendu proběhlo v luxusním švýcarském horském rezortu, se jménem symbolizujícím, že o mírový život obyčejných lidí tu asi nepůjde (jmenuje se Bürgenstock, což lze přeložit i jako „Měšťanská pozice“).

Evropská vzpoura proti neliberálnímu řádu

Vzpoura se vzmáhá, protože na Západě už mnozí příliš jasně vidí, že je západní vládní struktura neliberální mašinérie ‚systému kontroly‘.

Už nějakou dobu píši, že se Evropa (i USA) nachází v období alternativní revoluce a občanské války. Historie nás varuje, že se takové konflikty obvykle protahují s epizodami vrcholů, které jsou revoluční (když se převažující paradigma poprvé zhroutí); ale které jsou ve skutečnosti jen alternující modi toho stejného – ‚překlápění‘ mezi revolučními vrcholy a pomalými ‚vleklými‘ kulturními válkami.

A myslím si, že právě v takové éře se nacházíme.

Evropské volby jako zrcadlo

Ach, ty volby minulý týden do Evropského parlamentu, ve kterých voliči v celé Evropské unii uštědřili pořádnou lekci technokratům, tržním fundamentalistům a liberálním autoritářům, kteří nyní drží moc ve velké části kontinentu: Zkusme podniknout to, co se od nás vůbec nepředpokládá. Zkusme jim porozumět.

Evropský parlament, abychom uvedli několik základních detailů na pravou míru, je jednou nohou třínohé stoličky, ze které je unie vyrobena: nevolení technokraté jsou v Bruselu, nevolení centrální bankéři jsou ve Frankfurtu a volený zákonodárný sbor je ve Štrasburku. Belgie, Německo a Francie: Rozdělení institucionální moci tímto způsobem je myšleno jako projev těžce vydobyté jednoty kontinentu.

Háček a důvod, proč jsem já a mnozí další před lety z autobusu EU vystoupili, je ten, že zákonodárci ve Štrasburku jsou v podstatě bezmocní.

SPIEF 2024 a cesta k harmonii

Okolnosti mě zadržely v Praze. Tím způsobily neúčast na zasedání rytířů v Rakouském městečku Rankweil, za což se omlouvám členům řádu. A umožnily mi neplánované setkání s jedním známým, čínským právníkem. Tak se objevilo okénko pro napsání tohoto článku s volně vybranými částmi ze setkání prezidenta Putina s novináři ze 16 zemí (5.6), z plenárního zasedání SPIEF 2024 (7.6) a několika střípků z dění ve světě v průběhu týdne.

Uvedené společně a v kontextu indikují surrealitu života se všemi charakteristickými znaky: plynulý tok motivů vycházejících z nevědomí, fantazie neomezené logickým myšlením, žádné plány a pravidla, znaky spontánnosti, obrazotvornosti, nepravděpodobnosti, vzrušivosti.

Začněte se připravovat na nemyslitelné

Toto jsou řádky, které by nikdo z nás nikdy nechtěl napsat, ale musíme. Současná situace ve válce na Ukrajině a kolem ní otevřela cestu, která by mohla vést k jaderné konfrontaci.

S extrémně těžkým srdcem vydáváme varování před možným jaderným úderem v Evropě. Toto varování je prozatím platné.

Evropa v úpadku: bilancování a ohlédnutí

Během pěti let od posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 přibývaly známky dramatického úpadku bruselské unie. Komise a Rada reagují na ztrátu politického významu, územní redukce a četné hospodářské krize celým souborem represivních opatření. Pro vnější svět jsou to jen stěží skryté vojenské operace a bezprecedentní ekonomická válka proti Rusku. Interně poskytla koronová opatření impuls k podkopávání občanských práv a k ustavení režimu cenzury, který stále více kriminalizuje to, co lze říci veřejně. V následujícím chceme osvětlit současný stav Evropské unie a poměřit základy tolik citovaného „hodnotového společenství“ s jeho historickými sliby.

Bumerang v pásu afrických převratů

Počínaje rokem 2020 to v Africe začalo být divné pro ty, kdo věděli, co mají hledat. Normálně o převratech v Africe není co psát. Ale počínaje rokem 2020 jsme viděli, jak se šest zemí během pouhých tří let obrátilo proruským směrem. Jednotlivě byly kuriozitou. Dohromady tato míra obratu předčila i ty nejoptimističtější neokonzervativní ambice ohledně změn režimů na Blízkém východě ve prospěch Spojených států. Generál Wesley Clark shrnul: „Během pěti let vyřadíme sedm zemí, počínaje Irákem a poté Sýrií, Libanonem, Libyí, Somálskem, Súdánem a nakonec Íránem.

Čtvrtá země, Libye, je místem, kde náš příběh začíná.

Francouzská Národní obroda přerušuje vztahy s AfD

Francouzská Národní obroda přerušuje vztahy s AfD a odmítá se s nimi v příštím Europarlamentu spojit kvůli europoslancovu prohlášení o Waffen-SS.

Vztahy byly narušené už měsíce, ale úplně se zhroutily, když europoslanec AfD Max Krah prohlásil, že ne všichni členové Waffen-SS byli zločinci a že jejich vina by se měla posuzovat individuálně.

Švýcarský diplomat v Radě Bezpečnosti OSN

Rozhovor s Prof. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN, který se 25. března 2024 zúčastnil slyšení před Radou bezpečnosti OSN.
Hlavním tématem byla jednostranná donucovací opatření (UCM / Unilateral Coercive Measures) uvalená USA, Kanadou, Spojeným královstvím a Evropskou unií na třetinu světové populace. Většina přítomných států označila tato opatření za nezákonná, protože útočí na suverenitu států a jsou neslučitelná s Chartou OSN. Západní státy se snažily debatu nasměrovat jiným směrem, a sice bojem proti terorismu, jako záminku k ospravedlnění UCM – které falešně označily za „sankce“.

Putin, Si a Ráj

Zatímco se nový a bývalý ministr obrany RF (Andrej Belousov, Sergej Šojgu) usazují v nových křeslech a šéf personálního oddělení téhož ministerstva obrany (Jurij Kuzěcov ) sedí ve vazbě a další ministerští úředníci-korupčníci podávají rezignaci, pomalu a jistě dochází se zpožděním minimálně 12 let k čistce na ministerstvu obrany RF. Připomínám, že prezident Si s čistkou v ministerstvu obrany a bezpečnostních složkách začal ihned po usazení do křesla moci v Pekingu v letech 2012 a 2013. Díky ní jsme ještě tady.

Si po pěti letech v Evropě

Americký ministr zahraničí Blinken, který navštívil Čínu od 24. do 26. dubna, opět potvrdil pokrytectví. Vnímavý pozorovatel poznamenal, že Blinkenovo letadlo přistálo ne v politicky hlavním, ale v tom ekonomickém – Šanghaji. Na přivítání nebyl červený koberec. Dříve v ČLR to udělali i s šéfkou amerického ministerstva financí Janet Yellenovou. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle českého přísloví: Čím kdo zachází, tím také schází.

Před dvěma týdny se podobné stalo i německému kancléři Scholzovi. Ten byl ponížen, i když z diplomatického hlediska lze program interpretovat i jinak: Setkal se s ním osobně místostarosta města Čchung-čching ve střední Číně, kde Němci mají továrnu. Pak letěl do Šanghaje kvůli obchodním vztahům, a na závěr do Pekingu, kvůli politice. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle německého přísloví: Kdo bere meč, mečem schází.

Mapování protestů propalestinských univerzitních kampusů po celém světě

Studenti od USA po Austrálii požadují po svých univerzitách, aby přerušily vztahy s Izraelem.

Od doby, kdy před více než šesti měsíci začala izraelská válka v Gaze s protesty jak na podporu války, tak proti ní, se Columbia University v New Yorku, jedna z nejprestižnějších univerzit v USA, stala centrem studentského aktivismu.

Co chce „Micron“ v Praze?

Protiproud TV uvádí další rozhovor Petra Hájka s bezpečnostním expertem Michalem Svatošem nejen na téma aktuální situace ve válce Západu a NATO proti Rusku na ukrajinském území, ale také o tom, jaké řešení může mít další krvavá „avantýra“ Západu při izraelské genocidě palestinských civilistů v Gaze.

Německo-francouzské rozdíly v přístupu k válce na Ukrajině – a co tomu říká Brusel, a co Evropané?

Německo a Francie – a s nimi celá Evropa – mají povinnost jednat jednotně. Francouzsko-německý vztah, který je pilířem evropského projektu již od jeho zrodu v 50. letech 20. století, býval více či méně „plodný“ a více či méně „srdečný“, v závislosti na krizích, kterým obě země – a následně celá Evropa – čelily. Politika obou států, které rozhodují a určují politiku celé EU, byla až dosud charakterizována jako  „motor“ Evropy. V době před napadením Ukrajiny byl vztah obou evropských velmocí na samém vrcholu v poválečné historii.

Francouzský bestseller: USA jsou „nihilistická říše“

Zdá se, že francouzská politika probublává farmářskými vzpourami a otřesy kabinetů. Populistická strana Národní sdružení Marine Le Pen vykazuje dobré průzkumy. Sporadické nepokoje vycházející z předměstí jsou novou normou. Nepokoje s nízkým násilím jsou ve Francii jakousi trvalkou a téměř vždy je bezpečnější sázka na to, že se na domácí politické frontě nic dramatického nezmění.
Důležitější mohou být intelektuální proudy.

NALEVO s Petrem Drulákem: Absolventi ASPENu: S USA na věčné časy? Kasta soudců se vzájemně podrží.

Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka

Spisovatelé a kolaborace. Otázky a otazníky

Od výletu francouzských spisovatelů na literární kongres do Výmaru, který se konal v říjnu 1941 pod záštitou Josefa Goebbelse, nás dělí již osmdesát dva let. A zdálo by se, že dnes už téma nemůže čtenáře zaujmout. A přitom opak je pravdou. Delegace cestou navštívila Baden Baden, Kolín nad Rýnem a další místa, kde se na jejich počest konaly slavnostní recepce a autorská čtení. Jejich účast na kongresu byla pojímána jako projev francouzsko-německého usmíření. Ale do skutečně širšího povědomí se spisovatelé nedostali ani tak tehdy, v době konání kongresu. V centru zájmu se mnozí objevili až v čase osvobozování Francie, kdy se započaly čistky a hony na kolaboranty.

Jaký mezinárodní řád?

Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.

Kaddáfího prokletí: Západu se v 21. století dostane nebývalé odměny

Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.

Genocida na pokračování

V dnešním příspěvku nebudu popisovat historii a všeobecný význam Arménie, rodící se nový konflikt v Gruzii, Kyrgyzstánu, potažmo i Kazachstánu a jinde. Zmíním se krátce o několika výzvách, které jsou všeobecně spojeny s historií, územními nároky, geopolitikou a vojenskými a jinými aktivitami USA, UK, NATO a EU ve státech sousedících přímo nebo jinak spojených s Ruskou federací, včetně umírajícího státu Ukrajina a o genocidě.

Stručná neokoloniální historie pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN

Jednou ze základních zásad Charty OSN je ochrana svrchovaných práv států. Od roku 1945 však pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Sovětský svaz/Rusko, Francie, Spojené království, USA a Čína) důsledně používá vojenskou sílu, aby toto pojetí narušilo. A přestože akty záboru území jsou stále vzácnější, pokračující vojenská nadvláda umožňuje imperialismu dále se projevovat prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní kontroly.