Napsal jsem, že z knihoven mizí sovětská literatura. Například Oleša, autor místy na úrovni Nabokova, skvělý Trifonov, Kazakov a další. Čtyřicetiletá humanitně vzdělaná kolegyně a vysokoškolská pedagožka mi pár dnů poté řekla, že to nebyla úplně pravdivá informace. A pravila to, aspoň se mi zdálo, s takovou trochu zlověstnější dikcí. No, nevím, nicméně žijeme v čase dezinformací, což v tuzemském životě může být trochu problém.
Tento dokument zkoumá pravděpodobný vývoj ukrajinské války.
Budu se zabývat dvěma hlavními otázkami: Za prvé, je možná smysluplná mírová dohoda? Za druhé, která strana pravděpodobně vyhraje válku?
Od počátku bylo zřejmé, že omezená vojenská operace Kremlu vyústí ve stále se rozšiřující válku vedoucí k jaderné konfrontaci, a není pochyb o tom, že se konflikt stále zintenzivňuje.
Povstání trvalo celý den: v pátek 23. června zavelel Jevgenij Prigožin svým jednotkám k tažení proti ministerstvu obrany do přes tisíc kilometrů vzdálené Moskvy. Do rána obsadily Rostov na Donu včetně velitelství jižního vojenského okruhu, do odpoledne minuly Voroněž, dosáhly Lipetsk tři sta kilometrů před Moskvou a cestou sestřelily šest helikoptér a jedno letadlo Ruské armády. Poté zavelel Jevgenij Prigožin k návratu.
Zřejmě pro mnohé neočekávaná hlášení a rozhodnutí (?) Prigožina vydat se z fronty na cestu do Moskvy a na její půlce vrátit se a současně (prý) přestěhovat se do Běloruska mi narušilo program jednání o placené práci a neplacené na nové knize – 77, a ničeho nelituji. Nevím, kolik telefonátů, sms a mailů jsem dostal na téma převratu. Na jeden jsem odpověděl poukazem na prvky britského designu akce, na druhý dotaz odpovídám jinak, než jsem zahlédl na internetu.
Diskuse o použití jaderných zbraní při preventivních útocích ze strany Ruské federace je stará a znovu se vzrůstající intenzitou oživuje, kdykoli Rusko, ve svém existenčním boji o suverenitu, sehraje na globální geopolitické scéně vedoucí roli.
Na druhé straně se zdá, že nedávný článek profesora Sergeje A. Karaganova Těžké, ale nutné rozhodnutí se dotkl mnoha citlivých míst, což motivovalo reakce a komentáře ze všech stran. Karaganov je vysoce postavený úředník VŠE (Vysoká škola ekonomická, v Rusku nechvalně známá svým liberálním ekonomickým postojem), přední historik a intelektuál, který vždy „bojoval“ s ruskými propagátory liberalismu.
Co se děje v Záporožské jaderné elektrárně a zda hrozí havárie? Po zničení Kachovské vodní elektrárny a s ním spojené lidské a ekologické katastrofě, jejíž následky jsou již patrné, se kolem Záporožské jaderné elektrárny vynořuje mnoho otázek.
„Ó národy Evropy ani netuší, jak jsou nám drahé,“ zvolal Dostojevskij. Ale mně se chce zvolat ne jménem celého Ruska, ale daleko skromněji jménem svým a jménem několika stejně smýšlejících lidí: „Ó, jak tě nenávidíme moderní Evropo za to, že jsi zahubila vše velké, krásné a svaté a teď to ničíš i u nás svým nakažlivým dechem.“
Stanislav Novotný se ptá Jaroslava Štefce, jak probíhá červnová protiofenziva ukrajinských sil po více než roce trvajících dodávek zbraní, munice a výcviku.
Nehledě na politický, sociální a vojenský vývoj a dění v EU, Ukrajině a Rusku, nebylo pro mne těžké přijmout pozvání ní na Euroasijský kongres v Jekatěrinburgu, na master-class v Moskvě a četná setkání s přáteli a známými. Největší překážku představovala logistika cesty.
Ruská akademie přírodních věd (RAPV), jejímž jsem zahraničním členem, bude koncem června volit nové vedení včetně prezidenta. Předpokládám, že vím, kdo bude zvolen a jak se nové vedení akademie postaví ke spolupráci se zahraničními partnery a členy v představitelné budoucnosti. Dojde na slova Miguel de Cervantes y Saavedra, španělského vojáka, básníka, dramatika a spisovatele, jehož nejslavnějším dílem je román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha: Konat dobro hlupákům je jako vlévat vodu do moře.
Tak jsme se zase „proslavili“. Český prezident Petr Pavel tuto středu na ukrajinském vysílání rádia Svobodná Evropa prohlásil: „Všichni Rusové, žijící v západních zemích, by měli být monitorováni mnohem více než v minulosti, protože jsou občany národa, který vede agresivní válku… To je prostě daň za válku… Za druhé světové války byli potomci Japonců, žijící ve Spojených státech, také pod přísným monitorovacím režimem.“
Rozhovor s Jacquesem Baudem vede Thomas Kaiser (Zeitgeschehen im Fokus). Od června 2022 probíhá na Ukrajině již jedenáctá mobilizace vojsk. V našich médiích stále čteme, že Putinovým cílem bylo zničit Ukrajinu a převzít tam moc.
Prakticky ihned po metaforickém přestupu z lodi na bál, unaven z delší pracovní cesty v zahraničí, urgentního řešení privátní záležitosti po návratu a s potížemi se skype, rozhodl jsem se akceptovat rozhovor s Petrem Burešem (8.6.2023).
Z více stran se dovídáme, jaké problémy jsou na Západě s výukou o Dostojevském. Například na Univerzitě v Miláno-Bicocca a na některých dalších univerzitách. Konkrétně v Miláně zákaz kurzů „znepokojivě ruského Dostojevského“ přece jen nakonec odvolali. A čtyřsekční kurz, jehož jedna část pojednávala také o problematických Bratrech Karamazových, se za velkého zájmu veřejnosti konal. Při hlasování akademiků Dostojevskému prý nejvíce prospělo, že byl odsouzen k pobytu v sibiřském pracovním táboře za ruského carského režimu.
Najväčším problémom je dnes pochopiť, čo sa deje so súčasným svetom a prečo. Ako sme sa ocitli na samom prahu globálneho vojnového konfliktu, v ktorom sa jeho aktéri uchýlia k použitiu nukleárnych zbraní? O apokalyptických dôsledkoch takéhoto použitia hádam netreba nikoho presviedčať. Samozrejme, mnohí sú ďaleko od toho, aby vôbec uverili, že čosi také tu veľmi reálne hrozí bez toho, aby sme vyvolávali strach a paniku. Okrem toho sú tu mnohí ďalší, ktorí vôbec nevedia, čo sa deje a čo hrozí, pretože žijú vo svojej súkromnej ulite, a nezaujímajú sa o nič mimo nej, pritom netušia, aká krehká tá ulita je.
Pisálci ze Země amerických think-tanků nejsou zrovna obeznámeni s Montaignem: Na nejvyšším trůnu světa sedíme stále pořád jen na svém vlastním zadku. Pýcha je vede k domněnce, že jejich ochablé zadky stojí vysoko nad zadky kohokoli jiného. Výsledkem je, že typická směs arogance a ignorance vždy nakonec prokáže předvídavost jejich prognóz.
Tento víkend se ve Vídni má konat Mezinárodní konference o míru na Ukrajině. Jejím cílem je zveřejnit Naléhavou globální výzvu, nazvanou Vídeňská výzva k míru, adresovanou politickým vůdcům, aby jednali ve prospěch příměří a jednání. Dva dny před jejím zahájením však Rakouský odborový svaz na nátlak ukrajinského velvyslance stornoval pronájem kongresového sálu.
Rusové z Ukrajiny odejdou a Západ do ní nevkročí, navrhuje Vít Klíma jednoduché řešení. Není sám, s návrhy v podobném duchu se lze setkat častěji, zní logicky a spravedlivě. Teprve při bližším ohledání zjistíme, že to zas až tak jednoduché není.
Nekonečný hořký antagonismus vůči Putinovi a Rusku umožnil, aby se oddělila realita, kterou si sami představujeme, a nakonec se stala iluzí. Nedávný summit G7 je třeba chápat především jako utváření bojového prostoru ve „válce narativů“, jejíž hlavní „frontou“ je dnes Bidenův tým, který trvá na tom, že pouze jedna „realita“ – ideologie „pravidel“ vedená USA (a pouze ona) – může převládnout. A zadruhé, aby zdůraznil, že Západ v této válce proti druhé „realitě“ „neprohrává“. Touto druhou realitou je mnohoznačná „jinakost“, která samozřejmě získává stále větší podporu po celém světě.
Není třeba dodávat, že ti, co atentáty chválí a doprovází výkřiky radosti, otevírají nebo spolu otevírají dveře stupňujícímu se teroru… A pokud jde ještě o Trepovovou, překonává svojí vykořeněností i postavy z Dostojevského Běsů, odkud jako by přišla.
Rusové z Ukrajiny odejdou a Západ do ní nevkročí, tak jednoduché je základní východisko, na němž se obě strany mohou shodnout a usednout k jednacímu stolu.
Video, interview s Marií Leljanovou, ukrajinskou Ruskou, tlumočnicí a protiválečnou aktivistkou, o jejích zážitcích a zkušenostech z exkurze na Donbas.
Slovenské podtitulky
Nepřátelství k nekomunistickému Rusku Češi nikdy neprojevili, dnes je to zcela nový fenomén, který ovšem nevychází z českých zájmů ani z historického odkazu a je jen výsledkem zapojení do struktur Rusku nepřátelských.
Nejprve poznámka na okraj, nesouvisící s tématem: Nejsem „kněz“. Kněží mají katolíci, pravoslavní, anglikáni a další tradiční církve. Já jsem evangelikál, a my evangelikálové máme zpravidla „pastory“.
Kněz a publicista, Dan Drápal, sepsal stať pod názvem „Nešlo mi to do hlavy“, v níž se pozastavuje nad smýšlením lidí, kteří odmítají odsoudit V. Putina jako nejhorší zlo světa. V podstatě ze všech kritiků války okamžitě dělá „putinofily“.
V posledních několika dnech došlo ke čtyřem samostatným událostem, z nichž každá signalizuje pro USA významný důvod ke znepokojení.
Čínou zprostředkované opětovné sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem nejspíš vstoupí do historie jako mezník v rozvoji Eurasijské integrace spojený s jejím prudkým urychlením, kdy v tom paradoxně významnou roli sehrály krátkozraké politiky právě těch aktérů, kteří proti této integraci už generace ze všech sil bojují, tj. washingtonských jestřábů, kteří se děsí z přesunu ekonomického těžiště světa do kooperující Eurasie provázané Novou Hedvábnou stezkou.
Tento článek byl napsán dne 21.2.2022, asi tři dny před invazí ruských vojsk na Ukrajinu a byl bych velmi rád, pokud bych jej mohl považovat za prorocký, tedy odhadující nejbližší budoucnost navzdory přesvědčením jiných osob nevěřícím ve válečný konflikt.
Když byla zavražděna dcera Alexandra Dugina Darja, česká média posměšně psala, jak Dugin lkal u její rakve, že její první slovo byla vlast. A znovu o něm mluvili jako o Putinově Rasputinovi a prý pohřeb zneužil ke kremelské propagandě. A ministryně Černochová napsala svůj slavný tweet: … toto jsou skuteční vrazi a váleční štváči. A není mi líto ani dcery, ani truchlícího otce.
Rozhovor s generálem v.v. Haraldem Kujatem vede Thomas Kaiser, redaktor portálu Zeitgeschehen im Fokus.
Domácí i zahraniční politika, včetně dopadů války na Ukrajině a posílení americké hegemonie v Evropě, představují hlavní překážky Macronových snah o strategickou autonomii, míní James W. Carden. Původní text: https://www.newsclick.in/why-eu-strategic-autonomy-apart-us-currently-impossible 31. 03. 2023, překlad !https://casopisargument.cz/?p=49681 13. 04. 2023
V evropských velkých médiích se reakce dnes už legendární postavy světového umění Nikity Michalkova na opatření Rady Evropy, kterým ho zařadila na sankční seznam EU, vůbec neobjevila. A pokud se někde zcela výjimečně objevila, tak parafrázovaná ve dvou třech větách. Michalkov otevřený dopis sepsal koncem ledna po návratu z nemocnice, kde se léčil zřejmě s koronavirem a komplikacemi s ním spojenými.
Nejvyšší soud v Londýně svým rozhodnutím o Janukovyčově dluhu překonal všechny a všechno
Británie sebrala odvahu nejen k vyvlastnění ruského majetku, ale i k tak drastickým krokům, jako je souhlas s odmítnutím dlužného státu plnit své závazky vůči věřiteli. Londýn podpořil přání Kyjeva nesplatit ukrajinský dluh Ruské federaci. 16. března oznámila agentura Bloomberg zprávu: Ukrajina vyhrála případ u Nejvyššího soudu Spojeného království ohledně takzvané „Janukovyčovy půjčky“.
Iniciativa Mír a spravedlnost vydala petici, která vzbudila v provládním táboře rozhořčení. Záplava odsudků srovnává tuto výzvu s komunistickými mírovými výzvami nebo dokonce s mnichovanským chováním předválečných velmocí Anglie a Francie.
Úvaha Hanse Vogela dle mého názoru jednoznačně směřuje k tomu, že každé zlo - ať už je jakéhokoliv odstínu -…
Pár poznámek: "Hitlerovi se připisuje smrt pouhých šesti milionů lidí" Kým? Kterých? Na rozdíl od 1. války, kterou si přál…
K článku Aleše Macháčka: - odbočení páté: dnes je 28. březen: Den narození Jana Ámose Komenského - odbočení šesté: druhý…
"... V různých západoevropských zemích a také v různých východoevropských zemích byla vojenské posádky – buď americké nebo sovětské. My…
V této souvislosti si nelze nepovšimnout vnímání historického dědictví, které je v v Rusku a ČR zásadně odlišné. V RF…