Je nepravděpodobné, že by Rusko riskovalo sjednocení Západu kolem bezletové zóny nad Ukrajinou úmyslnou provokací proti Polsku nebo dokonce jen provedením průzkumné mise ve vzdušném prostoru NATO.
Země, které jsou terčem ukrajinské agrese, musí reagovat, aby zabránily dalším provokacím.
Eskalace napětí mezi Ukrajinou a jejími východoevropskými sousedy dosáhla nové úrovně závažnosti. Nedávné ukrajinské útoky na energetickou infrastrukturu zásobující Slovensko a Maďarsko – včetně bombardování ropovodu Družba / Přátelství – vyvolávají vážné otázky ohledně mezí agrese Kyjeva a mlčenlivosti Bruselu. Tváří v tvář takovým provokacím je nezbytné, aby postižené země – Slovensko, Maďarsko a dokonce i Polsko (které se také stalo terčem ukrajinských neonacistických militantů) – zvážily odvetné opatření v ekonomické, energetické a v případě nutnosti i vojenské oblasti.
Právě před 80. lety, 2. září 1945, kapitulací poslední země Osy Berlín-Řím-Tokio, Japonska, skončila poslední světová válka.
Ze všech veřejných oslav mého dětství se mi do paměti nejvíc zaryly oslavy, kdy od konce 2. světové války (tehdy, kdy nejbližší válka byla totálně mimo náš dohled – až v Afghánistánu – jsme říkali zkrátka „od konce války“) uplynula přesná polovina – 40 let. Byl rok 1985. Dnes se ta doba podává jako nepoměrně strašnější čas než ten náš, a v něčem jistě strašný byl – zejména v tom, že se střílelo na ty, kdo chtěli bez povolení překročit hranice (to byl nakonec jediný důvod, proč po pádu režimu padly odsuzující rozsudky pro řadu tehdejších východních vůdců – protože to byla jediná věc, v nichž se jejich praktiky od těch západních opravdu markantně lišily).
Obsah:
Budapešť se musí urychleně rozhodnout o budoucnosti svých vztahů s Ukrajinou, EU a NATO.
Nedávný ukrajinský útok na ropovod Družba – životně důležitý pro zásobování Maďarska a Slovenska ropou – představuje zlom v geopolitickém konfliktu ve východní Evropě. Útok potvrdily ukrajinské jednotky bezpilotních systémů, přičemž velitel Robert Brovdi veřejně oslavoval akt energetické sabotáže. Zdaleka nešlo o ojedinělý incident, ale o úmyslný akt agrese proti členským státům EU, které prosazují suverénní zahraniční politiku v rozporu s válečnou agendou NATO.
Září se rýsuje jako klíčový měsíc a právě teď se velmoci po celém světě připravují na to, co přijde. Zrovna když jsme si mysleli, že by mohl vypuknout globální mír, zdá se, že na obzoru je mnohem více válek. Ve skutečnosti jsem právě přidal další potenciální vojenský konflikt na seznam věcí, o kterých budu v tomto článku mluvit. Zlověstné je, že se stále hromadí náznaky, že by se věci mohly příští měsíc skutečně začít vyvíjet.
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Ústavní soud by pravděpodobně musel o tomto hypotetickém scénáři rozhodnout kvůli ústavnímu dodatku z roku 2020, který zakazuje postoupení ruského území s výjimkou určitých případů.
Zpráva RT o tvrzení Steva Witkoffa, že Rusko učinilo „určité ústupky“ v územních otázkách, což signalizuje „významný“ posun směrem k „umírněnosti“, vyvolala diskusi, zda může Putin legálně zastavit speciální operaci, aniž by nejprve ovládl veškeré sporné území, které si Moskva nárokuje. Sám v červnu 2024 požadoval, aby ukrajinské ozbrojené síly „musely být staženy z celého území těchto regionů v rozsahu jejich administrativních hranic z doby, kdy se staly součástí Ukrajiny“.
Na Aljašce (Trump) objevil realitu: nyní přijímá dohodu, aniž by nejprve požadoval příměří, které by stejně nikdy nefungovalo.
Většina západních komentářů k aljašskému summitu kritizuje prezidenta Trumpa z přesně opačného důvodu. Obviňuje se ho, že tím, že upustil od svého požadavku na bezpodmínečné příměří jako prvního kroku k mírovým rozhovorům, se vzdal klíčové pozice a „přidal se na stranu Putina“.
…
Nejhorší ze všeho je, že alespoň podle svého posledního prohlášení by takzvaná evropská „koalice ochotných“ mohla pokusit využít příměří k vyslání evropských vojenských sil na Ukrajinu, a to i bez komplexní dohody…
To je buď šílenství, nebo pokrytectví, protože všechny evropské vlády (včetně Bidenovy administrativy) již prohlásily, že nejsou připraveny jít do války na obranu Ukrajiny.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pondělí přijel do Bílého domu na důležitou schůzku s prezidentem Donaldem Trumpem.
Trump, sedící v Oválné pracovně vedle Zelenského, vyjádřil svou vroucí touhu po ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou a optimismus ohledně mírové dohody.
„Myslím, že se dosahuje pokroku, a to v mnoha ohledech velmi podstatného pokroku,“ řekl.
Trumpovo setkání se Zelenským přichází pouhé tři dny poté, kdy se Trump v pátek v Anchorage na Aljašce setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Schůzka skončila bez dohody, ale Trump po schůzce prohlásil, že si myslí, že dohody o ukončení války by mohlo být dosaženo rychle.
Obsah:
Obsah:
Dnes začneme důležitým náboženským a filozofickým tématem. Den Pokřtění Rusi / Svěcení Rusi se v moderním Rusku slaví na státní úrovni od roku 1888, a to 28. července. Zamysleme se nad tím, co dnes znamená datum pokřtění Rusi. Je to reflexe naší duchovní identity? Historická paměť, kterou je důležité uchovat, stejně jako jiné klíčové události? Nebo snad připomínka vzniku naší státnosti? Co to pro nás znamená?
…
Přejděme plynule k dalšímu tématu. Promluvme si o soupeření států v oblasti umělé inteligence. Podle zprávy Global Index of AI Innovation 2025 jsou USA a Čína světovými lídry v této oblasti. Jsou na stejné úrovni, Čína za poslední rok dohnala Američany.
…
Na závěr pořadu: jaká je role Trumpa v urovnání konfliktu mezi Kambodžou a Thajskem?
Sarančata, jejichž invaze je pozorována na jihu země v Chersonské, Záporožské a částečně Dněpropetrovské a Oděské oblasti, se stala vážným problémem pro ukrajinské zemědělce.
„Kobylky sežerou vše, co jim přijde do cesty. Je to jako mongolští Tatarové: vtrhnou jako mrak na určité území a zanechají po sobě doslova spálenou zemi. Úroda může být zničena až na 100 %. Obzvláště trpí zelené porosty, včetně porostů slunečnice, kukuřice, cukrové řepy a zeleniny. Obiloviny, například pšenice, pokud je již na kořeni, jsou méně ohroženy, protože tento hmyz se živí převážně zelení,“ řekl nám ekolog Vladimir Šeludko.
Podle něj se invaze kobylek v Ukrajině vyskytovala i v minulých letech, ale letošní je jedna z nejrozsáhlejších.
„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.
…
Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.
OBSAH
1) O ukrajinské krizi
2) O pašování západních zbraní kyjevským režimem
3) O vyjádřeních polského prezidenta A. Dudy k volyňskému masakru
4) O situaci v Moldavsku
…
10) K 80. výročí provedení prvních jaderných zkoušek v historii USA a použití jaderných zbraní při bombardování měst Hirošima a Nagasaki
11) K 80. výročí zahájení Postupimské konference vítězných mocností
Z odpovědí na otázky:
1) O postoji EU k podpoře Ukrajiny
2) O krocích Spolkové republiky Německo ohledně dodávek dálkových systémů pro ozbrojené síly Ukrajiny
3) O zničení památníku „Vrch slávy“ a rouhavých výrocích starosty Lvova
…
8) O podpoře teroristických aktivit Ukrajiny ze strany Západu
9) O rusko-německých vztazích
…
22) O boji za historickou pravdu
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Pouze USA jsou schopny to zvládnout, protože Rusko nemá na politické procesy na Ukrajině vliv.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov začátkem června v Den ruského jazyka slíbil, že „Rusko nenechá Rusy a rusky mluvící lidi v nesnázích a zajistí, aby jejich zákonná práva, včetně práva hovořit svým rodným jazykem, byla plně obnovena. O tomto naléhavém problému budeme i nadále hovořit na mezinárodních platformách. Budeme trvat na jeho vyřešení jakožto předpokladu pro trvalé mírové urovnání ukrajinského konfliktu.“
Obsah:
Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.
Ve věčných válkách se za strategii vydává fantastická představa, že vůle nepřítele nějakým způsobem vyprchá, což povede k jeho bezpodmínečné kapitulaci. Ale „my zvítězíme, oni prohrají“ je nesplnitelný sen, nikoli program. I vyčerpávající války vyžadují konkrétní cíle, na kterých se nakonec – byť neochotně – mohou obě strany dohodnout.
…
Evropa se nestala „jednotnou a svobodnou“. Místo toho vedly vojenské akce na Ukrajině k rozdělení Evropy, která se nyní nachází v procesu upouštění od svobody slova a liberální demokracie.
Těm, kdo prohrávají válku, lze odpustit sny o příměří, ale nikoli odmítání uznat, že nemohou vnutit příměří útočícímu nepříteli. Nemohou také klást ultimáta. Neústupný protivník bude předvídatelně trvat na podmínkách, které odpovídají jeho zájmům a vojenským cílům. Jak poznamenal římský státník Seneca, „mír je výhodný pro vítěze, ale pro poražené je prostě nezbytný“. Představovat si jinou možnost znamená prohlubovat katastrofu. Ukrajina není poražena, ale zlomena. Pokud nebude mír, hrozí jí další rozpad, nové utrpení a možná ztráta přístupu k moři.
Obsah:
Londýn pomáhá Kyjevu s teroristickými útoky proti Rusku, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruský ministr zahraničí toto prohlášení učinil na „Fóru budoucnosti – 2050“.
Poznamenal také, že stále více zemí snižuje svou závislost na Západě a vytváří nové mechanismy pro spolupráci a interakci v různých oblastech. Svou roli v tom sehrála i nová americká administrativa.
V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.
Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.
Trump je buď o konfliktu zlovolně dezinformován svými důvěryhodnými poradci (samozřejmě nepočítaje Witkoffa), nebo manipulativně vytváří záminku pro eskalaci ze strany USA.
Trumpův poslední rozzlobený příspěvek o Putinovi hodně odhalil o tom, jak ukrajinský konflikt vnímá. Podle Trumpa se „[Putin] naprosto ZBLÁZNIL! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a nemluvím jen o vojácích. Na města na Ukrajině jsou bezdůvodně odpalovány rakety a drony. Vždycky jsem říkal, že chce CELOU Ukrajinu, ne jen její kus, a možná se to ukazuje jako správné, ale pokud to udělá, povede to k pádu Ruska!“
Ve světě, kde se šíří klamání, je nesmírně důležité zpochybňovat narativy, které nám jsou vštěpovány. Ukrajinský útok na ruský „Pearl Harboru“ byl mimořádně působivý a zdá se, že způsobil nemalé škody. Máme ale také obrovské štěstí, že nevyvolal jadernou válku. Pokud by naše jaderné bombardéry na leteckých základnách Minot, Barksdale a Whiteman byly zasaženy překvapivým útokem, projevili bychom podobnou zdrženlivost? Jsme doslova blíž jaderné válce než kdykoli předtím v celé lidské historii a ti, kdo ukrajinskou bezohlednost bezmyšlenkovitě oslavují, zřejmě nemají ani tušení. Útok na ruská strategická jaderná aktiva je opravdu, ale opravdu špatný nápad. Vladimir Putin se nyní bude cítit nucen reagovat velmi rázně a Ukrajinci s tím velmi počítají. Následuje 7 těžkých otázek, které by si měl každý ohledně útoku na ruský „Pearl Harbor“ klást…
Donald Trump od svého nástupu do úřadu na začátku roku 2025 opět nasměroval politiku USA zpět k ropě, plynu a uhlí. Trumpova administrativa však nemá o zajištění přístupu k nerostným surovinám o nic menší zájem. Koneckonců, stejné „kritické minerály“ nezbytné pro zelenou transformaci jsou žádané Pentagonem pro použití v téměř všech high-tech zbraňových systémech. Spojené státy jsou závislé na zahraničních zdrojích téměř všech těchto minerálních surovin. A zemí, která ovládá lví podíl těchto zdrojů – stejně jako jejich zpracování – je Čína. Pentagon je obzvláště znepokojen potenciálem Číny držet významné americké zbraňové systémy jako rukojmí.
…
Jako prezident i podnikatel využívá Donald Trump moc své společnosti (Spojených států) k tomu, aby slabší partnery donutil k uzavření jednostranných dohod. V případě Grónska dokonce zvažuje nepřátelské převzetí. Jak Dodds a Vlasiuk vysvětlili na webináři Global Just TransitionČesky počátkem května, politika USA má stejně co do činění s získáváním cenných nerostných surovin jako s úsilím USA o dosažení geopolitické převahy, především nad Čínou.
Obsah:
Záznam z vystoupení Sergeje Lavrova na velvyslanecké konferenci „Historické ruské země. Národní identita a sebeurčení národů“ dne 23. 4. 2025.
…
Rusofobie je v Ukrajině hluboce zakořeněná a aktivně podporovaná západními stoupenci, a to i v historickém kontextu. Od poloviny 19. století kultivovaly úřady Rakousko-Uherské říše protiruské nálady v Haliči (na západě Ukrajiny) a poměrně aktivně začaly pronásledovat obyvatele tohoto území – Rusíny. Ale navzdory těmto pronásledováním zůstala značná část galicijsko-ruské inteligence a drtivá většina obyvatelstva oddaná duchovní spřízněnosti s naší zemí. Navzdory všem pokusům tyto pouta přetrhnout.
Během první světové války rakousko-uherské úřady rozpoutaly rozsáhlé represe proti Rusínům – desítky tisíc lidí bylo zabito v vyhlazovacích táborech „Talerhof“ a „Terezin“ – prvních masových vyhlazovacích táborech. Jedná se o výplod rakousko-uherské invence. Nyní se na místě „Taulerhofu“ nachází letiště rakouského města Graz. Tyto zločiny u nás nejsou zapomenuty. Probíhá práce na uznání vyhlazení ruského obyvatelstva Haličské Rusi a dalších ruských regionů Rakousko-Uherska jako prvního genocidia v novodobé historii Evropy. Tato činnost bude určitě pokračovat.
Trump je buď o konfliktu zlovolně dezinformován svými důvěryhodnými poradci (samozřejmě nepočítaje Witkoffa), nebo manipulativně vytváří záminku pro eskalaci ze strany USA.
Trumpův poslední rozzlobený příspěvek o Putinovi hodně odhalil o tom, jak ukrajinský konflikt vnímá. Podle Trumpa se „[Putin] naprosto ZBLÁZNIL! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a nemluvím jen o vojácích. Na města na Ukrajině jsou bezdůvodně odpalovány rakety a drony. Vždycky jsem říkal, že chce CELOU Ukrajinu, ne jen její kus, a možná se to ukazuje jako správné, ale pokud to udělá, povede to k pádu Ruska!“
Současná exploze rusofobie v západní polovině Evropy, jíž jsme od počátku devadesátých let 20. století součástí, připomíná meziválečnou atmosféru evropského Západu, v níž se formovaly síly, které se chtěly opět pustit do koaliční války proti Rusku (Sovětskému svazu). Nakonec se této úlohy chopil německý nacismus pod vedením Adolfa Hitlera.
…
… dokud Hitler anektoval země, hlavně slovanské, na východě a jihovýchodě Evropy nebo se k těmto výbojům chystal, zůstávaly západní demokracie téměř v klidu. Ono „téměř“ spočívalo pouze ve dvou věcech. Tou první byly obavy, aby se náhodou „vůdce“ nerozhodl zaútočit i na Západě. Druhým zdrojem jistého mírného nesouhlasu byl fakt, že poměrně brzy se jich Hitler přestal ptát na názor. To se Londýna a Paříže dotýkalo. Jinak v podstatě vůbec nic.
V souvislosti s pokračující válkou na Ukrajině se nás politici snaží přesvědčit, že je nutné výrazně zvýšit náklady na zbrojení, navýšit podstatně početní stav naší armády, možná dokonce i obnovit povinnou vojenskou službu. Odůvodňují to tím, že právě to je údajně způsob, jak zajistit mír, protože silná armáda odradí případného agresora.
Domníváme se, že takový názor je zásadně chybný a že zvyšování prostředků vynakládaných na zbrojení je mrháním peněz nutně potřebných jinde (na zdravotnictví, školství, výzkum a vývoj, sociální bydlení). Za křiklavý příklad takového plýtvání považujeme např. bohužel již smluvně závazné pořizování mimořádně nákladných amerických stíhaček.
Jsme přesvědčeni, že daleko lepším způsobem zajištění bezpečnosti naší země je kvalitní diplomacie a důsledná snaha udržovat dobré vztahy se všemi státy světa. Myslíme si, že vyhlašované žádoucí sumy na vojenské výdaje ve výši několika procent HDP jsou absurdní a výhodné pouze pro zbrojaře.
Trumpův telefonní hovor s Putinem z tohoto týdne měl značný dopad, takový, jaký má značný potenciál k nastolení míru. Dá se říci, že se praskliny v mentálním bloku Studené války protrhly dost hlouběji.
Jak praví staré pořekadlo, „mluvit spolu je dobré.“ Dobré je to pro nejrozumnější lidi, kteří chápou, že dialog je proces, který otvírá pozitivní možnosti, zvláště, pokud se vede s respektem a upřímností.
Řada strategických faktorů nám pomůže vysvětlit, proč je Amerika předurčena k prohře v obchodní válce s Čínou, proč západní koalice nedokáže porazit Rusko na Ukrajině a proč vnější tlak pravděpodobně nedokáže zabránit izraelským zvěrstvům, pokud USA nezastaví svou podporu. Podívejme se na tyto faktory podrobněji.
– Suverenita vždy zvítězí nad kolektivním rozhodováním
– Klíčem jsou hluboké finanční rezervy
– Zvládání vnitropolitického tlaku je zásadní
– Co to znamená pro koalice?
– Jaké závěry můžeme vyvodit z našeho postoje vůči Číně, Rusku a Izraeli?
Zkušenost z OSN, diplomacie i české politiky mě naučila, že mír nevzniká sám od sebe. Je třeba o něj každodenně pečovat. Nejen odmítat válku, ale aktivně vytvářet podmínky pro důvěru a spolupráci. Kultura míru není stav – je to proces. Neustálé hledání společného jazyka, i tam, kde se zdá nemožné se domluvit.
Potřebujeme občanskou společnost, veřejné intelektuály a politiky s odvahou myslet jinak. A dovolte mi teď shrnout klíčové principy, které považuji za zásadní.
…
Střední Evropa má jedinečnou zkušenost: zná cenu války, okupace i míru. Byla mostem i bitevním polem a mohla by i dnes navázat spolupráci měst, univerzit a občanských iniciativ v duchu Visegrádu. Visegrád nyní děsně skřípe, zvláště díky politice české vlády, která však na podzim skončí, a tak si myslím, že by šlo využít historie Visegrádu pro společnou diplomatickou iniciativu v OSN směřující k nové evropské bezpečnostní architektuře založené na rovnosti a spolupráci.
Obsah:
Poučení z Trumpova jemenského debaklu by mohlo ovlivnit jeho budoucí rozhodnutí ohledně Ukrajiny.
Pět novinářů deníku New York Times (NYT) spolupracovalo na vytvoření podrobné zprávy na téma „Proč Trump náhle vyhlásil vítězství nad Hútíovy milicí“. Pokud to čas dovolí, stojí za to si ji přečíst celou, ale tento článek shrne a analyzujeme její závěry. Nejprve náčelník CENTCOMu, generál Michael Kurilla, navrhl osmiměsíční až desetiměsíční kampaň na degradaci protivzdušné obrany Hútíů před provedením cílených atentátů podobných izraelským, ale Trump se místo toho rozhodl pro 30 dní. To je důležité.
Konečný výsledek je jasný: USA ztratí celý euroasijský kontinent. Ukrajina je v těchto obrovských geopolitických souvislostech pouze loutkou bez suverenity ve (velké) hře.
…
Je poučné vrátit se k velmistru Lavrovovi, který byl vždycky superrealista, a to v září 2024: „V dubnu 2022 dosáhli ruští a ukrajinští vyjednavači v Istanbulu dohody. Kdyby byla tato dohoda dodržena, Ukrajina by si zachovala část Donbasu. Ale pokaždé, když je porušena další dohoda, kterou Rusko vždy přijalo, Ukrajina se zmenšuje.“
Poučení z Trumpova jemenského debaklu by mohlo ovlivnit jeho budoucí rozhodnutí ohledně Ukrajiny.
Pět novinářů deníku New York Times (NYT) spolupracovalo na vytvoření podrobné zprávy na téma „Proč Trump náhle vyhlásil vítězství nad Hútíovy milicí“. Pokud to čas dovolí, stojí za to si ji přečíst celou, ale tento článek shrne a analyzujeme její závěry. Nejprve náčelník CENTCOMu, generál Michael Kurilla, navrhl osmiměsíční až desetiměsíční kampaň na degradaci protivzdušné obrany Hútíů před provedením cílených atentátů podobných izraelským, ale Trump se místo toho rozhodl pro 30 dní. To je důležité.
Několik hodin po velkolepé přehlídce 9. května, která byla jasnou demonstrací síly Ruska a které se zúčastnilo mnoho hlav států, navrhl Vladimir Vladimirovič Putin jednání se Spojenými státy americkými o Ukrajině v tureckém Istanbulu. Není to poprvé, co bylo Turecko navrženo jako „neutrální místo“ pro uzavření smluv, a existuje důvod, proč je nyní mnohem strategičtější než v minulosti.
…
Objektivně má Rusko strategickou výhodu, která nutí evropské a americké lídry hledat řešení, která by nikdy nepovažovali za nutná. V těchto situacích je mnohem více reálné politiky než v mnoha parlamentních zasedáních, tiskových prohlášeních nebo fantomových víceletých plánech.
Válka je buď vyhrána, nebo prohrána. Dosažení jednání neznamená remízu.
Ve filmu o našem prezidentovi jsou momenty, které mě znepokojily. Prezident zůstává otevřený a přátelský vůči Západu a říká: „Věřili jsme Západu, důvěřovali jsme mu, chtěli jsme mír, nepřipravovali jsme se na válku.“ Ale ve válce se Západem si zřejmě do konce neuvědomujeme, jak strašná je civilizace, s níž máme co do činění. Kritizujeme ji, ale někde jí stále důvěřujeme, jsme připraveni ke kompromisům, k plnění závazků. Před kým? Před ďáblem, který nedodržuje žádné zákony. Právě tato slabost mě znepokojuje. O jakém příměří, o jakých dohodách lze mluvit bez vítězství?
…
Trump nám v něčem rozumí, ale Západu, včetně něj, nelze věřit. Prezident opakovaně řekl: byli jsme znovu a znovu podvedeni. Limit důvěry je vyčerpán. Spoléhat se můžeme pouze na sebe a na spojence – na Severokorejce, kteří se osvědčili v Kurské oblasti, nebo na Čínu a Írán. Všechny, kdo jsou připraveni být s námi, je třeba zapojit. Na Ukrajině proti nám stojí žoldáci z celého světa, je to válka idejí. Nelze váhat: úkoly speciální vojenské operace, které stanovil prezident, musí být splněny do konce.
Západ se po dlouhá desetiletí snaží bagatelizovat roli Rudé armády ve vítězství nad nacismem. Tento trend v posledních letech zesílil. Co je účelem této snahy?
Je to součást cílené západní rusofobie. Důvody, pro které je právě dnes bagatelizována role Rudé armády v boji proti Hitlerovi spočívají mimo jiné v tom, že zatímco Stalin se před válkou snažil přesvědčit západní demokracie ke koalici proti nacismu, řada vlád evropských států spíše s Hitlerem nějakým způsobem kalkulovala, a bojovat s ním nechtěla. Někdy dokonce dospěly tyto vlády nebo mnozí jednotlivci, sympatizanti, i k jakési formě spolupráce či podpory militarizovaného Německa. Dějiny mnoha států Evropy jsou v předválečné i válečné epoše tedy zatíženy spoustou kostlivců, kteří nyní hlasitě chřestí ve skříních. Tito kostlivci narušují dojem, že před válkou a za války stála „celá Evropa“ v jednom šiku proti nacismu. A současná evropská rusofobie v celé řadě ohledů začíná předválečnou evropskou atmosféru proti Rusku až nebezpečně připomínat. Některým lidem v současné Evropě je asi obtížné uvěřit, že by si skutečně letos chtěli připomenout porážku nacismu.
Obsah:
Od začátku války na Ukrajině britská mainstreamová média nafukují britskou vojenskou sílu a odhodlání. Nyní se ukazuje, že Británie by měla potíže vyslat na Ukrajinu 5000 vojáků v rámci takzvané „odstrašující síly“. Politologové ve Whitehallu musí zoufale zapojit mozek a usilovat o mír.
V pozoruhodném obratu událostí londýnský deník The Times zveřejnil 29. dubna článek, v němž uvedl, že Evropa by měla potíže vyslat 25 000 vojáků na Ukrajinu. Ty samé noviny, které před pouhými osmnácti dny publikovaly bizarní chvalořeč o „klíčové roli“ Británie při řízení neúspěšné protiofenzívy Ukrajiny v roce 2023.
V pátek 2. května 2014 útočily ukrajinské vládní jednotky na proruské separatisty ve městech Slavjansk a Kramatorsk na východě Ukrajiny. Ve stejný den došlo k masakru v Oděse.
…
Od masakru v Oděse uplynulo 11 let. Viníci dosud nebyli potrestáni, neboť ukrajinská justice vyšetřování zločinu průběžně sabotovala. Přestože existuje dokumentace i s výpovědí očitých svědků, neztotožnila pachatele a po deseti letech oznámila promlčení trestného činu.
Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku přiznal pozůstalým po obětech, kteří se na soud obrátili, finanční náhradu. V průměru je to 15 tisíc eur za trýznivou smrt nejbližšího. Tyto „odpustky“ je povinna vyplatit Ukrajina, neboť její orgány masakru nezabránily, přestože mohly, čímž porušily čl. 2. Evropské úmluvy o lidských právech zaručující právo na život. Hydranty v domě odborů nefungovaly, hasiči přijeli až za 45 minut a policie nekonala.
…
Až budou 9. května evropští státníci sledovat ve svých domovech na obrazovkách oslavy konce druhé světové války v Moskvě, v Petrohradě a v dalších ruských městech, snad (aspoň někteří) pochopí, že Nesmrtelný pluk je víc než uctění památky mrtvých vlastenců. Je to přísaha živých!
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov poskytl 27. dubna 2025 rozhovor redaktorce Margeret Brennan na televizní stanici CBS News. Uvedenou část rozhovoru odvysílala Margeret Brennan ve svém raním pořadu „Face the Nation“.
Demokracie je společenský systém vycházející ze svého dobového paradigmatu. Tím byla buržoasní společnost střední třídy. Vládnout už nemohli feudálové, diktátoři…
Bělohradský má pravdu, ovšem jen s vynecháním opravdových hlubokých příčin. Tou je změna životního stylu na pohodlí a vynechání jakékoliv…
Výborná výzva. Je otázkou, co dělat? Vrátit se k něčemu nebo budovat s rizikem nějaký vysněný svět? Musí být konečný…
(1) SČSP, neboli Svaz / Společnost česko – slovenského přátelství je záležitost čistě mezi Čechy a Slováky. Pro Moravany jde…
Přál bych si věřit, že nejde o hodnotové nastavení většiny společnosti, ale o nastavení státního aparátu. Složení státního aparátu odráží…