Ukrajina | Disput

Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity. Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva. Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei. V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou. V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu. Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

Mír na Ukrajině – mír v Evropě

Ve věčných válkách se za strategii vydává fantastická představa, že vůle nepřítele nějakým způsobem vyprchá, což povede k jeho bezpodmínečné kapitulaci. Ale „my zvítězíme, oni prohrají“ je nesplnitelný sen, nikoli program. I vyčerpávající války vyžadují konkrétní cíle, na kterých se nakonec – byť neochotně – mohou obě strany dohodnout.
…
Evropa se nestala „jednotnou a svobodnou“. Místo toho vedly vojenské akce na Ukrajině k rozdělení Evropy, která se nyní nachází v procesu upouštění od svobody slova a liberální demokracie.

Těm, kdo prohrávají válku, lze odpustit sny o příměří, ale nikoli odmítání uznat, že nemohou vnutit příměří útočícímu nepříteli. Nemohou také klást ultimáta. Neústupný protivník bude předvídatelně trvat na podmínkách, které odpovídají jeho zájmům a vojenským cílům. Jak poznamenal římský státník Seneca, „mír je výhodný pro vítěze, ale pro poražené je prostě nezbytný“. Představovat si jinou možnost znamená prohlubovat katastrofu. Ukrajina není poražena, ale zlomena. Pokud nebude mír, hrozí jí další rozpad, nové utrpení a možná ztráta přístupu k moři.

Postup Ruska do Dněpropetrovsku staví Ukrajinu před dilema

Obsah:

Lavrov: Británie je v tom „na 100%“

Londýn pomáhá Kyjevu s teroristickými útoky proti Rusku, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruský ministr zahraničí toto prohlášení učinil na „Fóru budoucnosti – 2050“.

Poznamenal také, že stále více zemí snižuje svou závislost na Západě a vytváří nové mechanismy pro spolupráci a interakci v různých oblastech. Svou roli v tom sehrála i nová americká administrativa.

Nedělní zamyšlení

V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.

Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.

Rusko-ukrajinská jednání se dostala do slepé uličky, kterou mohou prolomit pouze USA nebo hrubá síla

Trump je buď o konfliktu zlovolně dezinformován svými důvěryhodnými poradci (samozřejmě nepočítaje Witkoffa), nebo manipulativně vytváří záminku pro eskalaci ze strany USA.

Trumpův poslední rozzlobený příspěvek o Putinovi hodně odhalil o tom, jak ukrajinský konflikt vnímá. Podle Trumpa se „[Putin] naprosto ZBLÁZNIL! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a nemluvím jen o vojácích. Na města na Ukrajině jsou bezdůvodně odpalovány rakety a drony. Vždycky jsem říkal, že chce CELOU Ukrajinu, ne jen její kus, a možná se to ukazuje jako správné, ale pokud to udělá, povede to k pádu Ruska!“

7 těžkých otázek, které by si měl každý ohledně útoku na ruský „Pearl Harbor“ položit

Ve světě, kde se šíří klamání, je nesmírně důležité zpochybňovat narativy, které nám jsou vštěpovány. Ukrajinský útok na ruský „Pearl Harboru“ byl mimořádně působivý a zdá se, že způsobil nemalé škody. Máme ale také obrovské štěstí, že nevyvolal jadernou válku. Pokud by naše jaderné bombardéry na leteckých základnách Minot, Barksdale a Whiteman byly zasaženy překvapivým útokem, projevili bychom podobnou zdrženlivost? Jsme doslova blíž jaderné válce než kdykoli předtím v celé lidské historii a ti, kdo ukrajinskou bezohlednost bezmyšlenkovitě oslavují, zřejmě nemají ani tušení. Útok na ruská strategická jaderná aktiva je opravdu, ale opravdu špatný nápad. Vladimir Putin se nyní bude cítit nucen reagovat velmi rázně a Ukrajinci s tím velmi počítají. Následuje 7 těžkých otázek, které by si měl každý ohledně útoku na ruský „Pearl Harbor“ klást…

Trump sní o nerostných surovinách

Donald Trump od svého nástupu do úřadu na začátku roku 2025 opět nasměroval politiku USA zpět k ropě, plynu a uhlí. Trumpova administrativa však nemá o zajištění přístupu k nerostným surovinám o nic menší zájem. Koneckonců, stejné „kritické minerály“ nezbytné pro zelenou transformaci jsou žádané Pentagonem pro použití v téměř všech high-tech zbraňových systémech. Spojené státy jsou závislé na zahraničních zdrojích téměř všech těchto minerálních surovin. A zemí, která ovládá lví podíl těchto zdrojů – stejně jako jejich zpracování – je Čína. Pentagon je obzvláště znepokojen potenciálem Číny držet významné americké zbraňové systémy jako rukojmí.
…
Jako prezident i podnikatel využívá Donald Trump moc své společnosti (Spojených států) k tomu, aby slabší partnery donutil k uzavření jednostranných dohod. V případě Grónska dokonce zvažuje nepřátelské převzetí. Jak Dodds a Vlasiuk vysvětlili na webináři Global Just TransitionČesky počátkem května, politika USA má stejně co do činění s získáváním cenných nerostných surovin jako s úsilím USA o dosažení geopolitické převahy, především nad Čínou.

Rozpad se nevyhnutelně blíží

Obsah:

Historické ruské země. Národní identita a sebeurčení národů

Záznam z vystoupení Sergeje Lavrova na velvyslanecké konferenci „Historické ruské země. Národní identita a sebeurčení národů“ dne 23. 4. 2025.
…
Rusofobie je v Ukrajině hluboce zakořeněná a aktivně podporovaná západními stoupenci, a to i v historickém kontextu. Od poloviny 19. století kultivovaly úřady Rakousko-Uherské říše protiruské nálady v Haliči (na západě Ukrajiny) a poměrně aktivně začaly pronásledovat obyvatele tohoto území – Rusíny. Ale navzdory těmto pronásledováním zůstala značná část galicijsko-ruské inteligence a drtivá většina obyvatelstva oddaná duchovní spřízněnosti s naší zemí. Navzdory všem pokusům tyto pouta přetrhnout.
Během první světové války rakousko-uherské úřady rozpoutaly rozsáhlé represe proti Rusínům – desítky tisíc lidí bylo zabito v vyhlazovacích táborech „Talerhof“ a „Terezin“ – prvních masových vyhlazovacích táborech. Jedná se o výplod rakousko-uherské invence. Nyní se na místě „Taulerhofu“ nachází letiště rakouského města Graz. Tyto zločiny u nás nejsou zapomenuty. Probíhá práce na uznání vyhlazení ruského obyvatelstva Haličské Rusi a dalších ruských regionů Rakousko-Uherska jako prvního genocidia v novodobé historii Evropy. Tato činnost bude určitě pokračovat.

Trumpův nejnovější rozzlobený příspěvek o Putinovi je jeho dosud nejvýznamnější

Trump je buď o konfliktu zlovolně dezinformován svými důvěryhodnými poradci (samozřejmě nepočítaje Witkoffa), nebo manipulativně vytváří záminku pro eskalaci ze strany USA.

Trumpův poslední rozzlobený příspěvek o Putinovi hodně odhalil o tom, jak ukrajinský konflikt vnímá. Podle Trumpa se „[Putin] naprosto ZBLÁZNIL! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a nemluvím jen o vojácích. Na města na Ukrajině jsou bezdůvodně odpalovány rakety a drony. Vždycky jsem říkal, že chce CELOU Ukrajinu, ne jen její kus, a možná se to ukazuje jako správné, ale pokud to udělá, povede to k pádu Ruska!“

Německé nacistické plány s Velkou Ukrajinou

Současná exploze rusofobie v západní polovině Evropy, jíž jsme od počátku devadesátých let 20. století součástí, připomíná meziválečnou atmosféru evropského Západu, v níž se formovaly síly, které se chtěly opět pustit do koaliční války proti Rusku (Sovětskému svazu). Nakonec se této úlohy chopil německý nacismus pod vedením Adolfa Hitlera.
…
… dokud Hitler anektoval země, hlavně slovanské, na východě a jihovýchodě Evropy nebo se k těmto výbojům chystal, zůstávaly západní demokracie téměř v klidu. Ono „téměř“ spočívalo pouze ve dvou věcech. Tou první byly obavy, aby se náhodou „vůdce“ nerozhodl zaútočit i na Západě. Druhým zdrojem jistého mírného nesouhlasu byl fakt, že poměrně brzy se jich Hitler přestal ptát na názor. To se Londýna a Paříže dotýkalo. Jinak v podstatě vůbec nic.

Vědci proti zbrojení

V souvislosti s pokračující válkou na Ukrajině se nás politici snaží přesvědčit, že je nutné výrazně zvýšit náklady na zbrojení, navýšit podstatně početní stav naší armády, možná dokonce i obnovit povinnou vojenskou službu. Odůvodňují to tím, že právě to je údajně způsob, jak zajistit mír, protože silná armáda odradí případného agresora.

Domníváme se, že takový názor je zásadně chybný a že zvyšování prostředků vynakládaných na zbrojení je mrháním peněz nutně potřebných jinde (na zdravotnictví, školství, výzkum a vývoj, sociální bydlení). Za křiklavý příklad takového plýtvání považujeme např. bohužel již smluvně závazné pořizování mimořádně nákladných amerických stíhaček.

Jsme přesvědčeni, že daleko lepším způsobem zajištění bezpečnosti naší země je kvalitní diplomacie a důsledná snaha udržovat dobré vztahy se všemi státy světa. Myslíme si, že vyhlašované žádoucí sumy na vojenské výdaje ve výši několika procent HDP jsou absurdní a výhodné pouze pro zbrojaře.

Trumpova telefonická diplomacie s Putinem otřásá euro-atlantickým mentálním blokem

Trumpův telefonní hovor s Putinem z tohoto týdne měl značný dopad, takový, jaký má značný potenciál k nastolení míru. Dá se říci, že se praskliny v mentálním bloku Studené války protrhly dost hlouběji.

Jak praví staré pořekadlo, „mluvit spolu je dobré.“ Dobré je to pro nejrozumnější lidi, kteří chápou, že dialog je proces, který otvírá pozitivní možnosti, zvláště, pokud se vede s respektem a upřímností.

Proč Čína, Rusko a dokonce i Izrael odolávají vnějšímu tlaku – a co to znamená pro západní zahraniční politiku

Řada strategických faktorů nám pomůže vysvětlit, proč je Amerika předurčena k prohře v obchodní válce s Čínou, proč západní koalice nedokáže porazit Rusko na Ukrajině a proč vnější tlak pravděpodobně nedokáže zabránit izraelským zvěrstvům, pokud USA nezastaví svou podporu. Podívejme se na tyto faktory podrobněji.
– Suverenita vždy zvítězí nad kolektivním rozhodováním
– Klíčem jsou hluboké finanční rezervy
– Zvládání vnitropolitického tlaku je zásadní
– Co to znamená pro koalice?
– Jaké závěry můžeme vyvodit z našeho postoje vůči Číně, Rusku a Izraeli?

O mír třeba každodenně pečovat

Zkušenost z OSN, diplomacie i české politiky mě naučila, že mír nevzniká sám od sebe. Je třeba o něj každodenně pečovat. Nejen odmítat válku, ale aktivně vytvářet podmínky pro důvěru a spolupráci. Kultura míru není stav – je to proces. Neustálé hledání společného jazyka, i tam, kde se zdá nemožné se domluvit.
Potřebujeme občanskou společnost, veřejné intelektuály a politiky s odvahou myslet jinak. A dovolte mi teď shrnout klíčové principy, které považuji za zásadní.
…
Střední Evropa má jedinečnou zkušenost: zná cenu války, okupace i míru. Byla mostem i bitevním polem a mohla by i dnes navázat spolupráci měst, univerzit a občanských iniciativ v duchu Visegrádu. Visegrád nyní děsně skřípe, zvláště díky politice české vlády, která však na podzim skončí, a tak si myslím, že by šlo využít historie Visegrádu pro společnou diplomatickou iniciativu v OSN směřující k nové evropské bezpečnostní architektuře založené na rovnosti a spolupráci.

Rusko a Ukrajina připravují mír tím, že připravují válku

Obsah:

Ďábel je v detailech: Trump oznámil „okamžité“ rozhovory o příměří mezi Ruskem a Ukrajinou

Poučení z Trumpova jemenského debaklu by mohlo ovlivnit jeho budoucí rozhodnutí ohledně Ukrajiny.

Pět novinářů deníku New York Times (NYT) spolupracovalo na vytvoření podrobné zprávy na téma „Proč Trump náhle vyhlásil vítězství nad Hútíovy milicí“. Pokud to čas dovolí, stojí za to si ji přečíst celou, ale tento článek shrne a analyzujeme její závěry. Nejprve náčelník CENTCOMu, generál Michael Kurilla, navrhl osmiměsíční až desetiměsíční kampaň na degradaci protivzdušné obrany Hútíů před provedením cílených atentátů podobných izraelským, ale Trump se místo toho rozhodl pro 30 dní. To je důležité.

Istanbulské kabuki rozluštěno

Konečný výsledek je jasný: USA ztratí celý euroasijský kontinent. Ukrajina je v těchto obrovských geopolitických souvislostech pouze loutkou bez suverenity ve (velké) hře.
…
Je poučné vrátit se k velmistru Lavrovovi, který byl vždycky superrealista, a to v září 2024: „V dubnu 2022 dosáhli ruští a ukrajinští vyjednavači v Istanbulu dohody. Kdyby byla tato dohoda dodržena, Ukrajina by si zachovala část Donbasu. Ale pokaždé, když je porušena další dohoda, kterou Rusko vždy přijalo, Ukrajina se zmenšuje.“

Jemen dal Trumpovi několik lekcí, které by mohl uplatnit na Ukrajině

Poučení z Trumpova jemenského debaklu by mohlo ovlivnit jeho budoucí rozhodnutí ohledně Ukrajiny.

Pět novinářů deníku New York Times (NYT) spolupracovalo na vytvoření podrobné zprávy na téma „Proč Trump náhle vyhlásil vítězství nad Hútíovy milicí“. Pokud to čas dovolí, stojí za to si ji přečíst celou, ale tento článek shrne a analyzujeme její závěry. Nejprve náčelník CENTCOMu, generál Michael Kurilla, navrhl osmiměsíční až desetiměsíční kampaň na degradaci protivzdušné obrany Hútíů před provedením cílených atentátů podobných izraelským, ale Trump se místo toho rozhodl pro 30 dní. To je důležité.

Turecko jako fórum pro jednání mezi Ruskem, USA a Ukrajinou

Několik hodin po velkolepé přehlídce 9. května, která byla jasnou demonstrací síly Ruska a které se zúčastnilo mnoho hlav států, navrhl Vladimir Vladimirovič Putin jednání se Spojenými státy americkými o Ukrajině v tureckém Istanbulu. Není to poprvé, co bylo Turecko navrženo jako „neutrální místo“ pro uzavření smluv, a existuje důvod, proč je nyní mnohem strategičtější než v minulosti.
…
Objektivně má Rusko strategickou výhodu, která nutí evropské a americké lídry hledat řešení, která by nikdy nepovažovali za nutná. V těchto situacích je mnohem více reálné politiky než v mnoha parlamentních zasedáních, tiskových prohlášeních nebo fantomových víceletých plánech.
Válka je buď vyhrána, nebo prohrána. Dosažení jednání neznamená remízu.

Do konce války daleko, daleko

Ve filmu o našem prezidentovi jsou momenty, které mě znepokojily. Prezident zůstává otevřený a přátelský vůči Západu a říká: „Věřili jsme Západu, důvěřovali jsme mu, chtěli jsme mír, nepřipravovali jsme se na válku.“ Ale ve válce se Západem si zřejmě do konce neuvědomujeme, jak strašná je civilizace, s níž máme co do činění. Kritizujeme ji, ale někde jí stále důvěřujeme, jsme připraveni ke kompromisům, k plnění závazků. Před kým? Před ďáblem, který nedodržuje žádné zákony. Právě tato slabost mě znepokojuje. O jakém příměří, o jakých dohodách lze mluvit bez vítězství?
…
Trump nám v něčem rozumí, ale Západu, včetně něj, nelze věřit. Prezident opakovaně řekl: byli jsme znovu a znovu podvedeni. Limit důvěry je vyčerpán. Spoléhat se můžeme pouze na sebe a na spojence – na Severokorejce, kteří se osvědčili v Kurské oblasti, nebo na Čínu a Írán. Všechny, kdo jsou připraveni být s námi, je třeba zapojit. Na Ukrajině proti nám stojí žoldáci z celého světa, je to válka idejí. Nelze váhat: úkoly speciální vojenské operace, které stanovil prezident, musí být splněny do konce.

Západ se stal obětí ohromné schizofrenie

Západ se po dlouhá desetiletí snaží bagatelizovat roli Rudé armády ve vítězství nad nacismem. Tento trend v posledních letech zesílil. Co je účelem této snahy?

Je to součást cílené západní rusofobie. Důvody, pro které je právě dnes bagatelizována role Rudé armády v boji proti Hitlerovi spočívají mimo jiné v tom, že zatímco Stalin se před válkou snažil přesvědčit západní demokracie ke koalici proti nacismu, řada vlád evropských států spíše s Hitlerem nějakým způsobem kalkulovala, a bojovat s ním nechtěla. Někdy dokonce dospěly tyto vlády nebo mnozí jednotlivci, sympatizanti, i k jakési formě spolupráce či podpory militarizovaného Německa. Dějiny mnoha států Evropy jsou v předválečné i válečné epoše tedy zatíženy spoustou kostlivců, kteří nyní hlasitě chřestí ve skříních. Tito kostlivci narušují dojem, že před válkou a za války stála „celá Evropa“ v jednom šiku proti nacismu. A současná evropská rusofobie v celé řadě ohledů začíná předválečnou evropskou atmosféru proti Rusku až nebezpečně připomínat. Některým lidem v současné Evropě je asi obtížné uvěřit, že by si skutečně letos chtěli připomenout porážku nacismu.

USA, Rusko, Čína a Ukrajina

Obsah:

Britská koalice ochotných po zralé úvaze rozhodla, že není ochotna na Ukrajině bojovat

Od začátku války na Ukrajině britská mainstreamová média nafukují britskou vojenskou sílu a odhodlání. Nyní se ukazuje, že Británie by měla potíže vyslat na Ukrajinu 5000 vojáků v rámci takzvané „odstrašující síly“. Politologové ve Whitehallu musí zoufale zapojit mozek a usilovat o mír.

V pozoruhodném obratu událostí londýnský deník The Times zveřejnil 29. dubna článek, v němž uvedl, že Evropa by měla potíže vyslat 25 000 vojáků na Ukrajinu. Ty samé noviny, které před pouhými osmnácti dny publikovaly bizarní chvalořeč o „klíčové roli“ Británie při řízení neúspěšné protiofenzívy Ukrajiny v roce 2023.

Vraždění v Oděse promlčeno (ZATÍM)

V pátek 2. května 2014 útočily ukrajinské vládní jednotky na proruské separatisty ve městech Slavjansk a Kramatorsk na východě Ukrajiny. Ve stejný den došlo k masakru v Oděse.
…
Od masakru v Oděse uplynulo 11 let. Viníci dosud nebyli potrestáni, neboť ukrajinská justice vyšetřování zločinu průběžně sabotovala. Přestože existuje dokumentace i s výpovědí očitých svědků, neztotožnila pachatele a po deseti letech oznámila promlčení trestného činu.
Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku přiznal pozůstalým po obětech, kteří se na soud obrátili, finanční náhradu. V průměru je to 15 tisíc eur za trýznivou smrt nejbližšího. Tyto „odpustky“ je povinna vyplatit Ukrajina, neboť její orgány masakru nezabránily, přestože mohly, čímž porušily čl. 2. Evropské úmluvy o lidských právech zaručující právo na život. Hydranty v domě odborů nefungovaly, hasiči přijeli až za 45 minut a policie nekonala.
…
Až budou 9. května evropští státníci sledovat ve svých domovech na obrazovkách oslavy konce druhé světové války v Moskvě, v Petrohradě a v dalších ruských městech, snad (aspoň někteří) pochopí, že Nesmrtelný pluk je víc než uctění památky mrtvých vlastenců. Je to přísaha živých!

Interview Sergeje Lavrova na kanále CBS

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov poskytl 27. dubna 2025 rozhovor redaktorce Margeret Brennan na televizní stanici CBS News. Uvedenou část rozhovoru odvysílala Margeret Brennan ve svém raním pořadu „Face the Nation“.

Vítězství není jednou a navždy

Taťána Ladějeva:Sergej Lavrov řekl, že v Evropě, zejména na Ukrajině a v Pobaltí, jsou oslavováni nacisté a falšována historie. To je charakteristické nejen pro Američany, ale i pro Evropany, a to ještě více v současnosti.

Alexandr Dugin:
Jde o to, že dějiny nejsou jen minulostí, ale složitým prolínáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Když spojíme události do jednoho souvislého řetězce, vyvstane před námi intelektuální konstrukt. Fakta nabývají významu díky našim hodnotám a postojům. Vítězství ve Velké vlastenecké válce je pro nás základním kamenem identity, symbolem suverenity, který promlouvá nejen k minulosti, ale i k přítomnosti a potvrzuje náš boj za svobodu a nezávislost, který je příslibem budoucnosti. Trváme na tomto vítězství jako na nezpochybnitelném faktu, podloženém mnoha argumenty, protože tvoří základ našeho historického já.

Sergej Lavrov na webu Kommersant

Sergej Lavrov: musíme zkontrolovat důvěryhodnost našich ukrajinských sousedů
Jak ruský ministr zahraničí nahlédl s dopisovateli Kommersantu do zákulisí mezinárodní politiky.
– Proč jsme nikdy nevěřili Američanům a teď znovu?
– Proč prodlužovat smlouvu START?
– Kdy začne americké velvyslanectví v Moskvě opět vydávat víza?
– Čí hlas bude hlasitější: Stephen Whitkoff nebo Keith Kellogg?
– Co se stalo v Sumách?
– Co je hlavní příčinou toho všeho?
Po tom pátral ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov s korespondenty listu Kommersant Anastasií Dombitskou a Andrejem Kolesnikovem.
…

Prodloužení stanného práva odhaluje Zelenského strach ze ztráty znovuzvolení

Pokud Zelenskyj namísto konání voleb odmítne rozředit svou moc, USA by na něj mohly pod hrozbou opětovného pozastavení vojenské a zpravodajské pomoci tlačit, aby sestavil vládu národní jednoty.

Ukrajina na žádost Zelenského ze začátku tohoto týdne prodloužila stanné právo do 6. srpna, což zabrání konání voleb přes léto. Jak koncem minulého měsíce tvrdil The Economist, je to scénář, který uvážil ve snaze získat náskok před svými rivaly. Tento krok proto odhaluje jeho strach ze ztráty znovuzvolení. Nejde jen o to, že je velmi nepopulární, ale pravděpodobně se také obává, že ho USA po jeho neslavném boji v Bílém domě chtějí nahradit.

S DT nebo bez

Obsah:

JSME VE VÁLCE? s Janou Bobošíkovou a Janem Schneiderem

– Milan Chládek – Nahrazují známosti schopnosti? – Mají se zveřejňovt jména obviněných?
– Vance: Největší nebezpečí pro Evropu zevnitř – Kdo první oškube Ukrajinu – Evropa čeká na nového De Gaulla – Imigrace a emograce elit – Soudy a stav evropské demokracie – Spravedlnost v ČR: rumunsko-francouzský scénář? – Trump plní předvolební sliby 2- Ukrajina a Rusko: kdo má ustoupit? – Obstál by Západ ve střetu s Ruskem? – Chystá se Evropa napadnout Rusko? – Výročí osvobození v Bratislavě – Scheider: Už se necítím být občanem EU – Německo: Revize výsledků 2. světové války – Denacifikace – Mikuláš Kroupa: svoboda až 1989 – Knihy Miroslava Belici

Zelenskyj nemá schůdnou alternativu, než na Trumpovu pokřivenou dohodu o zdrojích přistoupit

Trump minulý víkend varoval, že Zelenskyj bude mít „nějaké problémy – velké, velké problémy“, pokud se „pokusí z dohody o vzácných zeminách vycouvat“, mezi zprávami, že její nejnovější verze je velmi křivácká. Údajně Ukrajinu nutí, aby polovinou svých příjmů ze všech projektů na zdroje a související infrastrukturu přispěla do investičního fondu kontrolovaného USA, prostřednictvím těchto prostředků splatila veškerou pomoc USA od roku 2022 a poskytla USA právo první nabídky na nové projekty a právo veta na prodej zdrojů ostatním.

Hlavní poznatky z New York Times: Utajovaná historie ukrajinské války USA – Rusko

Je to už o roky pozdě a alternativní a nezávislá média mezitím udělala tolik práce na odhalení reality, včetně více než 600 stránek knih, ale New York Times v neděli [30 března] přinesl obsáhlou zprávu Tajná historie role Ameriky v ukrajinské válce

Až donedávna by strážci hlavního proudu médií nepřipustili, že se konflikt na Ukrajině od samého začátku rozvíjí jako zástupná válka. A to ani poté, když takzvaný poznámkový papír [paper of record] v únoru 2024 přiznal, že CIA vybudovala na Ukrajině 12 „tajných špionážních základen“, aby od roku 2014 vedla stínovou válku proti Rusku.

Temné spojenectví Stepana Bandery s MI6

5. října 2024 bylo 65. výročí zavraždění zakladatele Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA) Stepana Bandery spáchané KGB v Mnichově v tehdejším západním Německu.

Datum uplynulo bez zmínky. To může odrážet, jak předchozí veřejné připomínky života a smrti nacistického kolaboranta Bandery – všeobecně uznávaného jako otce ukrajinského nacionalismu – v Kyjevě vyvolaly značné kontroverze a odsudky ve střední a východní Evropě, zejména v sousedním Polsku.

Spoluúčast Bandery a fašistických hnutí, která během druhé světové války založil, je dobře zdokumentována. Jeho vliv na moderní ultranacionalistické a neonacistické frakce na Ukrajině, jako je pluk Azov, byl uznán i v mainstreamových médiích.

První na seznamu ztrát

Když Česká republika vstoupila do NATO, překvapivě dřív, než se očekávalo, ministryně zahraničí USA, naše hodná kmotřička Madeleine Albrightová jásavě oznamovala: „Vaše osudy už nikdy nebudou přehazovány jako pokerové žetony na vyjednávacím stole…Jste skutečnými spojenci, jste skutečně doma…Hlavním posláním Aliance je kolektivní obrana. To se nesmí změnit a ani se nezmění. NATO je obranná aliance, nikoliv globální policista. …“.
…
Válka proti Jugoslávii byla první válkou v dějinách, kterou vedlo NATO a současně byla i první válkou, které se účastnilo znovusjednocené Německo. Německý generál Walter Jertz tvrdil, že NATO vedlo proti Jugoslávii „nejpřesnější válku“ v dějinách. Ta „nejpřesnější“ válka zničila 14 jugoslávských tanků, ale zato 48 nemocnic, 74 televizních stanic a vysílačů, 422 škol, mnoho mostů a budov, mimo jiné i velvyslanectví Číny v Bělehradě.
…
Dnes, o (více než) čtvrt století později je zřejmé, že žádná z karatelských misí, kterých se česká armáda účastnila, nezměnila svět k lepšímu. Dětských kolaterálních ztrát v Iráku bylo půl milionu. Irák se sice invazí neproměnil v bezpečnější zemi, ale andělíčkářka Madeleine Albrightová se dala slyšet, že za ten pokus to stálo.

Ukrajina do NATO nevstoupí! Není nemyslitelné, že za deset let žádné NATO nebude.

– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?

Kdo zastaví psychopaty?

Nebezpečné, absurdní konstrukce, že se k míru prozbrojíme, patří do světa lidí typu Lipavského a Řehky, popřípadě Černochové, ale se skutečností nemají nic společného. Zbrojení prostě k míru a stabilitě nepovede, i kdyby o tom rozhodl třeba i ten nejvyšší soud.

Velmi tragická válka na Ukrajině, o které nám do dnešních dnů nebyla „veřejnoprávní“ média ochotna říci ani polovinu pravdy se, doufejme, chýlí ke konci. Je to dobrá zpráva, ale nesmíme přehlédnout, že pokud, dokonce z USA, zaznívá hlas rozumu, v Evropě stále ještě „mrzne“. Vždyť přece, jak lépe reagovat na možné uzavření míru než zvýšením výdajů na zbrojení? Nebezpečné, absurdní konstrukce, že se k míru prozbrojíme, patří do světa lidí typu Lipavského a Řehky, popřípadě Černochové, ale se skutečností nemají nic společného. Zbrojení prostě k míru a stabilitě nepovede, i kdyby o tom rozhodl třeba i ten nejvyšší soud.

Diana Pančenko, Alexander Dugin: Ukrajina – Rusko

OBSAH

~~~~~~~~~~~~

Michal Téra: Rusko a středoevropští Slované, příčiny rusofobie

Témata:

Mýtus Německa ze západu a Ruska z východu – Vznik ruské státnosti – Sjednocování Polska – Polsko-litevská faderace – 1569 Ukrajina – počátek západních invazí – Vznik Pruska – Slovanská myšlenka – Národnost a státnost – Naším zájmem je zachování Ruska

Otázky publika:

Juraj Kryžanič – Současná rusofobie – Kyjevská Rus a judaismus – Slovanská vzájemnost dnes – Česká západní orientace – Rusko jako konzervativní Třetí Řím? – Trump a Rusko

EU jedná hystericky

Obsah:

Úvod
Diplomacie Donalda Trumpa
Zelensky v Oválné pracovně
Reakce Evropské unie
EU, NATO a zbrojení
Trumpova politika k Rusku a Ukrajině, Polsko
Trump a smlouvy
Minské dohody
Americko-ruský konflikt
Trumpův nátlak na Ukrajinu
Jednání USA Ukrajina v Riádu a Evropa
Kdy může dojít k ukončení konfliktu?

Militantní šialenci vedú EÚ do záhuby

Lídri EÚ zahodili všetko, na čom bola Európska únia (EÚ) postavená a robia z nej militantnú vojnovú organizáciu. EÚ vznikla ako mierový projekt zameraný na hospodársku spoluprácu. Dnes sa spolupráca nahrádza vydieraním a diktátom, miesto podpory ekonomiky dochádza k jej byrokratickému obmedzovaniu, zavádza sa green deal, ktorý môže byť hrobárom únie. Namiesto riešenia sociálnych problémov občanov únie dochádza k obmedzovaniu ich práv a slobôd. Schengenský priestor sa často narušuje, na hraniciach sú kontroly, a to všetko pre nezvládnutie migračnej politiky. EÚ sa stáva Európou vojnových štváčov, starajúcou sa nie o vlastné členské štáty, ale len o nečlenský štát EÚ, akým je Ukrajina.
…
Odvolávajú sa na naše západné spojenectvo, len akosi zabúdajú, že USA nám nikdy a v ničom nepomohli. Rovnako západné štáty ako Veľká Británia, Francúzsko, Taliansko nás doslova zradili v roku 1938 v Mníchove a vydali napospas Hitlerovmu Nemecku. Aj dnes si vyspelé štáty presadzujú len svoje vlastné záujmy a nám pomáhajú len do takej miery a len tak, aby sme sa príliš nevzchopili. Stále nás berú ako niečo menejcenné, východné, čo musia trpieť.

Macronův deštník

Obsah:

Rozpad kolektivního západu

Nová trumpovská Amerika je stále součástí Západu, ale štěpí se. Trhliny ve všech směrech se prohlubují, ale postupně globalistická Evropa s Ukrajinou a americkými demokraty vytvářejí samostatný svět, který odmítá jak Amerika, tak Evropa. V tom druhém je to Fico, Orbán, Vučič, Meloniová. V Řecku a Rumunsku se demonstruje proti globalistické elitě. Evropské národy se bouří proti mocenským elitám a jsou připraveny připojit se k řádu velmocí – jako samostatný evropský pól, jako provincie Trumpovy Ameriky nebo jako naši spojenci. To znamená, že svět se znovu dělí, obrovské setrvačníky skřípou, kontinenty se pohybují na svém kontinentálním šelfu a prostor svobody kolem globalistů se rychle zmenšuje.
Existoval kolektivní Západ, nyní je bez USA (i když ne zcela). Trump je jakýmsi hybatelem řádu velmocí proti liberálnímu globalismu. A to všechno jsou velmi hluboké procesy. „Definování trpaslíka“ (vyhození Zelenského z Oválné pracovny) je důležitým znakem rozpadu globalistického modelu.

Střípky z Číny

Obsah:

Finále ukrajinské války je neradostné

Obsah:

Trump a Zelenskyj

Obsah:

Pozdě bycha honiti

Všichni víme, že rčení pozdě bycha honiti vypovídá o situaci, kdy je bohužel na některé věci v našem životě pozdě, kdy se události, které se již odehrály, nedají odestát, prostě vzít zpátky. Jinými slovy: Rčení vyjadřuje stav, kdy se již nedá napravit to, co se událo, kdy je již pozdě litovat toho, co se stalo. Nejstarší písemný doklad používání tohoto lidového rčení je podle Václava Flajšhanse z 15. století. Později se vyskytuje ve sbírce Přísloví česká od Jana Blahoslava. Připomínám, že úsloví znal i J. A. Komenský a vyskytuje se i v Rosově slovníku a Čelakovského knize: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích.

V knize Zákulisí slov do třetice je slovo bych výstižně přiblíženo: Ten bych, kterého podle našich jazykově vtipných předků honíme, je slůvko bych vyskytující se ve větách, jimiž litujeme svých minulých činů nebo naopak nečinností.

Trump a Putin

Obsah:

Jaké jsou šance, že se Trump postaví hlubokému státu?

Zdá se, že v tuto chvíli není sporu o tom, že Trump se během svého ročního pobytu v divočině na Mar-a-Lago rozhodl, že po svém návratu do úřadu bude pokračovat v dobře mířeném a pečlivě propočítaném postupu proti hlubokému státu v tolika jeho projevech, kolik jen bude moci přijmout. Kash Patel, bývalý federální prokurátor, byl tento týden potvrzen ve funkci ředitele Federálního úřadu pro vyšetřování, a je tak posledním z Trumpových nominantů, který se chystá otevřít další linii útoku.
…
Je tu také volte-face (obrat v politice o 180°) ve vztazích s Ruskem, které Trump a jeho lidé z národní bezpečnosti zřejmě od telefonátu s Putinem 12. února upevňují pozoruhodným tempem. A je tu Trumpův návrh na svolání summitu s Putinem a Si Ťin-pchingem, jakési Jalty 21.. století, na němž by s ruským a čínským prezidentem jednal o snížení jejich vojenských rozpočtů o 50 %.

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře