Jemen dal Trumpovi několik lekcí, které by mohl uplatnit na Ukrajině

Analýzu Yemen Taught Trump Some Lessons That He’d Do Well To Apply Towards Ukraine publikoval Andrew Korybko na svém Substacku 14. května 2025

Pět novinářů deníku New York Times (NYT) spolupracovalo na vytvoření podrobné zprávy na téma „Proč Trump náhle vyhlásil vítězství nad milicemi Hútíů“. Pokud to čas dovolí, stojí za to si ji přečíst celou, ale tento článek shrnuje a analyzuje její závěry. Náčelník CENTCOMu, generál Michael Kurilla, navrhl nejprve osmiměsíční až desetiměsíční kampaň na degradaci protivzdušné obrany Hútíů a pak provedení cílených atentátů podobných izraelským, ale Trump místo toho rozhodl pro 30 dní. To je důležité.

Nejvyšší americký vojenský představitel v regionu již věděl, jak početná je protivzdušná obrana Hútíů a jak dlouho by trvalo, než by byla vážně degradována, což ukazuje, že Pentagon Hútíyi ovládaný severní Jemen za regionální mocnostČesky již považoval, zatímco Trump se chtěl vlekoucí se válce vyhnout. Není tedy divu, že se USA  během prvního měsíce nepodařilo získat vzdušnou převahu a do té doby ztratily několik dronů MQ-9 Reaper a vystavily jednu ze svých letadlových lodí neustálému ohrožení.

Munice v hodnotě 1 miliardy dolarů, která byla během tohoto období spotřebovaná, prohloubila již existující rozpory v rámci administrativy ohledně toho, zda bombardovací kampaň za rostoucí náklady stála. Nový předseda Sboru náčelníků štábů, generál John Caine, se obával, že by to mohlo odčerpat zdroje z asijsko-pacifického regionu. Vzhledem k tomu, že hlavním strategickým cílem Trumpovy administrativy je „obrat (zpět) k Asii“ za účelem silnějšího zvládání Číny, byl tento názor v Trumpových konečných výpočtech pravděpodobně rozhodující.

Omán mu údajně předložil „perfektní nabídku“, když jeho vyslanci Stevovi Witkoffovi, který byl na návštěvě v rámci jaderných rozhovorů USA s ÍránemČesky, navrhl, aby USA přestaly bombardovat Hútíy a ti zároveň přestali útočit na americké lodě, ale ne na lodě, které považují za podporující Izrael. To upozorňuje na mimořádnou diplomatickou roli této země v regionálních záležitostech, ale také to ukazuje, že si USA dosud nebyly jisté, jak kampaň ukončit tak, aby si zachránily tvář, přestože si již uvědomovaly, že selhala.

Zvažovaly se dvě možnosti: prodloužení operací o další měsíc, provedení cvičení „svobody plavby“ a vyhlášení vítězství, pokud na ně Hútíové nezačnou střílet; nebo pokračování v kampani a zároveň posílení kapacity místních jemenských spojenců k zahájení další ofenzivu na severu. Obě možnosti byly údajně zrušeny ve prospěch Trumpova náhlého oznámení vítězství poté, když z letadlové lodi spadl další americký letoun, americký útok zabil v Jemenu desítky migrantů a Hútíové zasáhli letiště Ben Guriona.

Ze zprávy NYT lze vyvodit pět závěrů. Za prvé, severní Jemen ovládaný Hútíy je již regionální mocností a je jí již nějakou dobu. Tohoto postavení dosáhli navzdory předchozí dlouholeté bombardovací kampani a probíhající částečné blokádě koalicí v Perském zálivu. Tento impozantní výkon svědčí o jejich odolnosti a účinnosti strategií, které zavedli. Hornatá geografie severního Jemenu v tom nepochybně sehrála roli, ale nebyla jediným faktorem.

Druhým závěrem je, že Trumpovo rozhodnutí povolit časově velmi omezenou bombardovací kampaň proto bylo od počátku odsouzeno k neúspěchu. Buď nebyl plně informován o tom, že se severní Jemen již stal regionální mocností, možná kvůli tomu, že se vojenští představitelé sami cenzurovali ze strachu, že pokud by ho rozzlobili, budou propuštěni, anebo měl postranní úmysly, když nechal USA bombardovat Jemen jen krátkou dobu. V každém případě neexistovala možnost, že by Hútíové byli během několika měsíců zničeni.

Optika je pro každou administrativu důležitá a Trumpova druhá administrativa ji upřednostňuje více než kterákoli jiná v nedávné paměti. Třetím závěrem však je, že se ukvapeně stáhl, jakmile se strategická rizika začala spirálovitě zvyšovat a náklady se začaly hromadit, místo aby úsilí vzdorovitě zdvojnásobil. To ukazuje, že zájmy spojené s egem a obrazem ne vždy určují jeho politické postoje. Důležitost spočívá v tom, že si proto nikdo nemůže být jistý, že se v případě zhroucení mírových rozhovorůČesky z Ukrajiny nestáhne.

V návaznosti na výše uvedené, přijetí nevyžádaného návrhu Ománu, který vedl k „úplnému přerušení“ kampaně, Trumpova administrativa ukazuje, že bude naslouchat návrhům spřátelených zemí na zmírnění konfliktů, do kterých se USA zapletly, což by se mohlo vztahovat i na Ukrajinu. Tři státy Perského zálivu, které Trump tento týden navštíví, sehrály roli buď v pořádání rozhovorů, nebo ve zprostředkování názorové výměny mezi Ruskem a Ukrajinou, takže je možné, že se podělí také o nějaké mírové návrhy na překonání patové situace.

A konečně, čínský faktor se v dnešní době vznáší nad vším, co USA dělají, což je jeden z uváděných důvodů, proč Trump svou neúspěšnou bombardovací kampaň proti Hútíům náhle ukončil, když ho jeho nejvyšší představitelé informovali, že plýtvá cennou municí, kterou by bylo lepší poslat do Asie. Stejně tak by Trumpa mohly přesvědčit podobné argumenty ohledně strategických nákladů na vzdorovité zdvojnásobení podpory Ukrajiny v případě zhroucení mírových rozhovorů, které by mu mohly státy Perského zálivu navrhnout.

Pokud propojíme ponaučení z Trumpova jemenského debaklu s jeho pokračujícím úsilím o ukončení ukrajinského konfliktu, je možné, že by v případě zhroucení mírových rozhovorů zpočátku podporu Ukrajiny instinktivně zdvojnásobil, jen aby ho brzy poté jeho nejvyšší představitelé a/nebo spřátelené země odradili. Samozřejmě by pro něj bylo nejlepší, kdyby ztráty své země jednoduše snížil, místo aby je dále prohluboval, ale jeho stále emotivnější příspěvky o Putinovi naznačují, že by ho mohl obviňovat a reagovat přehnaně, pokud by rozhovory zkrachovaly.

Je proto důležitější než kdy jindy, aby mírumilovné země, které na USA mají vliv, okamžitě předkládaly veškeré kreativní diplomatické návrhy, které by je mohly k prolomení patové situace mezi Ruskem a Ukrajinou napadnout. Trump se na Ukrajině plíží k debaklu podobnému jemenskému, i když vzhledem k ruskému strategickému arzenálu s potenciálně jaderným rizikem, ale stále je čas to odvrátit, pokud se objeví „perfektní nabídka“ a bude přesvědčen, že by její přijetí napomohlo „obratu (zpět) k Asii“.

Andrew Korybko (*1988) je americký politolog sídlící v Moskvě, novinář a pravidelný přispěvatel do několika online časopisů, a také člen odborné rady Institutu strategických studií a předpovědí na Univerzitě lidového přátelství Ruska. Specializuje se vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road konektivity New Silk Road a hybridní válkou a na globální systémový přechod k multipolaritě. Mezi jeho další oblasti zájmu patří taktika změny režimu, barevné revoluce a nekonvenční válčení. Jeho kniha „Hybrid Wars: The Indirect Adaptive Approach To Regime ChangeČesky“ (Hybridní války: nepřímý adaptivní přístup ke změnám režimu, 2015) rozsáhle analyzuje situaci v Sýrii a na Ukrajině a tvrdí, že představují nový model strategické války vedené USA. Mimo vlastního SubstackuČesky publikuje na řadě analytických serverů jako Sputnik InternationalČesky, Global ResearchČesky či Modern DiplomacyČesky a také na Disputu.