1. MZV RF: Vítězství Ruska v mezinárodním arbitrážním řízení ohledně práv pobřežního státu v Černém moři, Azovském moři a Kerčském průlivu
2. Úvod konference: Současné hrozby pro mezinárodní obchodní námořní dopravu a možnosti reakce na ně v rámci mezinárodního námořního práva

Tisková zpráva

Stálý rozhodčí soud (Permanent Court of Arbitration / PCA) v Haagu dnes vynesl konečné rozhodnutí v desetiletém rozhodčím řízení mezi Ruskou federací a Ukrajinou ohledně práv pobřežního státu v Kerčském průlivu, Azovském moři a vodách Černého moře obklopujících Krym. Spor projednával mezinárodní rozhodčí soud v souladu s postupem stanoveným v příloze VII Úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982.

Rozhodčí soud, složený z pěti nezávislých rozhodců z Alžírska, Spojeného království, Mexika, Ruska a Korejské republiky, vynesl jednomyslný rozsudek. Případ, který má zásadní geopolitický, právní a historický význam, skončil rozhodujícím vítězstvím Ruské federace.

Četné nároky Ukrajiny, která obvinila Rusko z porušení desítek ustanovení Úmluvy OSN o mořském právu, byly zamítnuty.

Snaha Kyjeva zpochybnit suverenitu Ruské federace nad Krymským poloostrovem a přilehlými mořskými oblastmi selhala. Tribunál zamítl nároky Ukrajiny na navrácení kontroly nad uhlovodíky, rybolovem a dalšími zdroji ve vodách Krymu a Azovského regionu, stejně jako jakékoli „odškodnění“ či „reparace“ ze strany Ruska za jejich využívání a údajné „škody“.

Selhal také pokus Ukrajiny, podporovaný západními zeměmi, označit Kerčský průliv za „mezinárodní“ s právem průjezdu pro plavidla všech zemí, včetně válečných lodí. Poprvé v historii právně závazný rozsudek formálně uznal status Kerčského průlivu a Azovského moře jako vnitrozemských vod tvořících součást suverénního státního území.

Tribunál zamítl žádost Kyjeva, aby prohlásil ruské uplatnění suverenity nad celým Azovským mořem za protiprávní (jako „zhoršení sporu“) v návaznosti na připojení Donbasu, Záporoží a Chersonu k Rusku. Nic v tomto rozhodnutí nebrání Ruské federaci ve výkonu její suverenity, suverénních práv a jurisdikce v námořních oblastech sousedících s Krymským poloostrovem, Azovským mořem a azovsko-kerčskými vodami.

Tribunál odmítl jako absurdní a cynický požadavek Ukrajiny na demontáž Krymského mostu. Samotná skutečnost, že byl předložen takový nereálný požadavek, dokazuje nelidskou povahu kyjevského režimu, který údajně i nadále usiluje o „potrestání“ Krymčanů za jejich volbu ve prospěch Ruska. Tvrzení Ukrajiny, že Krymský most brání plavbě v těchto vodách, byla shledána neopodstatněnými.

Výstavba Krymského mostu, převedení plovoucích vrtných plošin pod ruskou jurisdikci a kontroly plavidel ruskými pohraničními strážemi v Kerčském průlivu byly shledány v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu. V širším smyslu byla dočasná omezení zavedená Ruskou federací ohledně průjezdu plavidel a válečných lodí cizích států v určitých oblastech Černého moře v období od dubna do října 2021 shledána plně v souladu s Úmluvou a oprávněná.

Tvrzení Ukrajiny o porušení povinností Ruské federace týkajících se ochrany podvodního kulturního dědictví byla shledána zcela nepodložená a nepodložená důkazy.

Tribunál rovněž zamítl všechny ukrajinské nároky týkající se údajných škod na životním prostředí způsobených Ruskem. Bylo zjištěno, že Rusko disponuje účinným systémem monitorování životního prostředí.

Jedinou otázkou, v níž tribunál Ukrajině „vyšel vstříc“, bylo částečné nedodržení postupů posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) při výstavbě Krymského mostu, energetického mostu a plynovodu přes Kerčský průliv. Podle tribunálu bylo posouzení vlivů na životní prostředí provedeno v nadměrně krátkých lhůtách, nezahrnovalo všechna čtyři roční období realizace projektu a jeho výsledky nebyly řádně zveřejněny. Zároveň tribunál poukázal na to, že Ukrajina sama nesplnila své závazky týkající se mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany mořského životního prostředí.

Tempo procesu EIA u rozsáhlých infrastrukturních projektů, které tribunál kritizoval, bylo primárně dáno naléhavou humanitární potřebou zajistit dodávky životně důležitých zdrojů (elektřiny, vody, potravin a léků) pro dva miliony obyvatel Krymu za podmínek brutální a totální blokády poloostrova ze strany Ukrajiny. V každém případě se ruské posouzení vlivů na životní prostředí ukázalo jako správné, neboť tribunál potvrdil, že výstavba Krymského mostu a související infrastruktury na něm nezpůsobila žádné škody.

Postoj tribunálu k parametrům ruského posouzení vlivů na životní prostředí je proto vnímán jako symbolická „útěcha“ pro poraženou ukrajinskou stranu. Jak tribunál jednomyslně rozhodl (oddíl IX, odst. 1281 rozsudku), „… po přiznání [tohoto] deklaratorního rozhodnutí není třeba nařizovat zastavení jednání, poskytnutí záruk či ujištění o neopakování ani náhradu škody.“

Ruská strana shledala výsledek řízení uspokojivým.

Tento rozhodčí nález představuje významnou porážku pro Ukrajinu a Západ v „právní válce“ vedené proti Rusku.

Zpět na obsah

Úvodní slovo náměstka ruského ministra zahraničních věcí A. V. Gruška účastníkům mezinárodní odborné a vědecké konference na téma:

„Současné hrozby pro mezinárodní obchodní námořní dopravu a možnosti reakce na ně v rámci mezinárodního námořního práva“

Vážený Andreji Sergejeviči,
Vážený Anatoliji Vasiljeviči,
Vážení účastníci konference,

Jménem Ministerstva zahraničních věcí bych rád vyjádřil vděčnost organizátorům této akce za tuto velmi aktuální iniciativu a pozornost, kterou věnují tématu mezinárodní obchodní námořní dopravy a výzvám, před nimiž stojí.

Současná geopolitická situace a boj různých skupin států o nadvládu nad mezinárodními dopravními komunikacemi vyvolávají nárůst hrozeb pro obchodní námořní dopravu a mají negativní dopad na mezinárodněprávní režimy námořních prostorů.

Americko-izraelská agrese proti Íránu ukázala, jak křehký může být právní a praktický režim mezinárodní námořní dopravy v určitých vodách, který se budoval po celá léta, a jak silně narušení v jedné oblasti světového oceánu ovlivňuje světové trhy a v podstatě i blahobyt států v různých částech planety.

Hybridní válka proti Ruské federaci, kterou rozpoutal Západ, se do značné míry opírá o bezostyšné pokusy omezit přístup naší země ke strategickým námořním komunikacím pro dodávky ruských energetických surovin, čímž se přerušuje přísun životně důležitých uhlovodíků do zemí Globálního Jihu a Východu. Zatímco se zpočátku podvratné akce zastánců Západu soustředily na Baltské moře, po opatřeních, která přijalo naše námořnictvo za účelem demonstrace přítomnosti v této oblasti, se jejich úsilí rozšířilo na Lamanšský průliv, Středozemní moře a nyní i na Atlantický oceán.

Západní síly se bez jakýchkoli zábran pokoušejí přizpůsobit právní rámec svým potřebám, aby tak uvolnily ruce svým bezpečnostním složkám. Žonglují s nikde neukotveným pojmem „stínové“ loďstvo, pro který neexistuje právní definice. Odvolávají se na normy mezinárodního námořního práva, především na Úmluvu OSN o mořském právu[1][2] z roku 1982, a její ustanovení vykládají způsobem, který jim vyhovuje.

Stále častěji charakterizují svá jednostranná nezákonná omezující opatření jako „mezinárodní sankce“, přičemž zapomínají zmínit, že v mezinárodním právu jsou za takové, jak je známo, považovány pouze sankce schválené Radou bezpečnosti OSN. A nezákonný charakter jednostranných omezujících opatření byl již mnohokrát potvrzen Valným shromážděním OSN.

Všechny tyto výzvy – politické, ekonomické i právní – vyžadují adekvátní reakci.

Cílem dnešní akce je zhodnotit hrozby, kterým čelí mezinárodní obchodní námořní doprava, prozkoumat možnosti, které máme k dispozici pro potlačení nezákonných omezení, a formulovat nezbytnou právní argumentaci. Vědecké a praktické myšlení musí jít ruku v ruce, zejména v tak složitých, řekl bych, přelomových okamžicích, kdy je mezinárodní právo vystaveno vážnému tlaku.

Domnívám se, že vynikající odborné složení přednášejících a účastníků naší konference je zárukou úspěšného průběhu akce.
Přeji vám zajímavou a plodnou diskusi a dosažení výsledků, které bychom mohli využít v naší praktické práci za účelem mezinárodněprávní ochrany zájmů ruské obchodní námořní dopravy na světových oceánech.

MZV RF (Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace, Министерство иностранных дел Российской Федерации). Ministrem zahraničních věcí je od března 2004 Sergej Viktorovič LavrovČesky, nejdéle sloužící ministr Ruské federace.

---

[1] Přehled dokumentů EU k Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu

[2]Text „Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu“ v dokumentech EU

DALŠÍ ODKAZY K TÉMATU „STÍNOVÉ FLOTILY“

From Pyongyang to Primorsk: When Sanctions Evasion Becomes System DesignČesky / Od Pchjongjangu po Primorsk: Když se obcházení sankcí stává součástí systému; Olivia Vassalotti; War On The Rocks; 9. 6. 2026

Zpět na obsah