Blízký východ: Kdo zastaví válečné zločiny?

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF):Jak vážně je třeba brát Trumpovu hrozbu, že uvalí sankce na všechny státy, které spolupracují s Íránem? Čeho se má Írán obávat?

Karin Leukefeld (KL): Sankce ze strany USA jsou možné, protože převážná část zahraničního obchodu těchto zemí se účtuje v amerických dolarech. Proto za sankce odpovídá také americké ministerstvo financí.

Chce-li například nějaká země dovážet léky, musí být tato objednávka vyúčtována prostřednictvím příslušných centrálních bank, a to v amerických dolarech. Íránská centrální banka je pod sankcemi USA, takže s ní žádné obchody v amerických dolarech nelze provádět. Chce-li Írán něco dovážet, děje se to prostřednictvím bank například ve Spojených arabských emirátech, v Turecku nebo také v Kataru, kde má Írán účty v amerických dolarech.

Nebo se to děje prostřednictvím poskytovatelů finančních služeb, kteří převádějí peníze z bodu A do bodu B. Pokud tedy USA chtějí potrestat jiné státy, protože s Íránem obchodují, budou tím postiženy jejich centrální banky nebo tamní poskytovatelé finančních služeb. Buď obchod s Íránem ukončí, nebo jim USA odepřou obchod v amerických dolarech, což má pro jejich mezinárodní obchod dalekosáhlé důsledky.

Mezi státy BRICS a partnerskými zeměmi BRICS již existují dohody o účtování společného obchodu v příslušných národních měnách. Tím se oběh amerického dolaru přerušuje a finanční a hospodářské sankce ztrácejí účinek.

Kromě toho USA ukládají osobám cestovní omezení, blokují jejich účty a zabavují majetek v USA. Pokud používají počítače s operačním systémem Microsoft nebo službu Google, mají problém, protože tyto služby se řídí americkými sankcemi a přístup k nim je blokován.

ZIF: Před několika měsíci chtěl Trump otevřít „brány pekla“, pokud Írán nepřijme plán USA. Je tento scénář již mimo hru?

KL: K otevření „bran pekla“ potřebuje Donald Trump americkou armádu. Ta však v této oblasti čelí stále větším problémům. Americké vojenské základny od Iráku přes Kuvajt, Saúdskou Arábii, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Katar, Omán až po Jordánsko jsou zcela nebo částečně zničeny. Zásobování 6. americké flotily, zejména těžkých letadlových lodí, probíhá přes Bahrajn. Sklady, palivová skladiště, radary, protiraketová obrana i špionážní letouny však byly při íránských útocích zničeny.

Podle inventury amerického námořnictva se ukázalo, že v důsledku vyřazení zastaralých ponorek a 12 fregat námořnictva bude chybět více než 2 000 raket Tomahawk. K tomu se přidává neklid v řadách americké armády. Vyšší důstojníci byli propuštěni nebo podali rezignaci. Vztahy mezi „ministrem války“ Hegsethem a dlouholetými vojenskými veterány jsou narušené.

ZIF: Jak se lidé v Íránu, ale i v Libanonu vyrovnávají s neustálou hrozbou ze strany USA a Izraele?

KL: Války a nejistota na obyvatelstvo v obou zemích těžce doléhají. Panuje vysoká nezaměstnanost. Ekonomická izolace způsobená sankcemi nebo jejich hrozbou stále více žene ceny nahoru. To nevyhnutelně vede ke korupci. V Libanonu lze pozorovat, že propast mezi chudými a bohatými se stále více prohlubuje. Obě země však nelze doopravdy srovnávat.

Írán má vedení, kterému se navzdory možným rozporům daří sledovat jednotnou linii. V Íránu nejsou žádná okupovaná území, většina obyvatel má silné národní povědomí, lidé jsou – i kdyby měli vůči vládě výhrady – na svou historii a na svou zemi hrdí.

Jejich soudržnost do značné míry vychází také z šíitského islámu duchovní školy dvanácti imámů, ze schopnosti snášet utrpení, z odolnosti a z povědomí o tom.

V Libanonu naproti tomu existuje vláda, která otevřeně chce s USA a Izraelem spolupracovat a také tak činí – protože si od toho slibuje zlepšení ekonomické situace.
Jedná se o mylný závěr, ale zejména prezident a předseda vlády se drží tohoto kurzu, který je velkou částí libanonské společnosti odmítán.

Národní povědomí v Libanonu je málo vyvinuté, nezávislost získal teprve v roce 1946 po stažení francouzské mandátní moci. Velké části na jihu země jsou okupovány izraelskou armádou, a to ostatně ne poprvé. Naposledy byla izraelská armáda v Libanonu jako okupační síla v letech 1982 až 2000. Novinkou je však masivní ničení civilní infrastruktury, vesnic, škol, mateřských školek, klinik až po hřbitovy. Izrael chce obyvatele na jihu – především šíity – vyhladit. Křesťanské vesnice v jižním Libanonu jsou ušetřeny jen částečně.

ZIF: Před útokem Izraele a USA došlo ke sblížení arabských států s Íránem. Na smutečních obřadech za Alího Chameneího a jeho rodinu byli přítomni i zástupci arabských států. Jak se od války vyvíjely vztahy mezi Íránem a státy Perského zálivu?

KL: Probíhají rozhovory. Írán se velmi snaží státům Perského zálivu vysvětlit, že neútočí na ně, ale na izraelské a americké zájmy a vojenské základny v jejich zemích. USA se tomu brání – zatím není jasné, jak odolné íránsko-arabské vztahy v oblasti Perského zálivu budou. Důležité je, že Pákistán, Egypt a Turecko jsou jako regionální zprostředkovatelé velmi aktivní. A samozřejmě i spolupráce Íránu a arabských států Perského zálivu s BRICS a „Šanghajskou organizací pro spolupráci“ zajišťuje, že kontakty nepřeruší. Čína a Rusko jsou v tomto ohledu rovněž aktivní.

ZIF: „Memorandum o porozumění“ je podle Trumpa zastaralé, což Netanjahuovi jistě vyhovuje. Nyní už nemá žádný problém s Trumpem ani Trump s ním, mimo jiné proto, že třífázový plán pro pásmo Gazy již nehraje žádnou roli. Jak budou izraelské ozbrojené síly (IDF) v okupovaných územích, v pásmu Gazy a na Západním břehu dále postupovat?

KL: Situace v pásmu Gazy a na Západním břehu je katastrofální. Denně se páchají válečné zločiny, denně umírají lidé v pásmu Gazy, denně jsou na okupovaném Západním břehu lidé ve svých domech přepadáváni, zatýkáni, zabíjeni a jejich domy jsou ničeny. Voda z jejich studní je odkláněna do bazénů osadníků. V Izraeli probíhá volební kampaň, volby se konají koncem října. Všechny strany se snaží získat voliče z řad extrémních nacionalisticky-sionistických náboženských kruhů.

Různé strany se tedy předhánějí ve výhrůžkách vůči Palestincům. Na začátku září izraelský ministr obrany Izrael Katz před novináři prohlásil: „Neexistuje žádné skutečné řešení pro Gazu bez ‚emigrace‘ Palestinců.“ Izraelská vláda „je organizovaná a připravená je odtud dostat – po moři, vzduchem, jakýmkoli možným způsobem“, uvedl Katz.

ZIF: V jedné rozhlasové reportáži korespondentka uvedla, že izraelská armáda (IDF) v Libanonu zapalovala pole a tím ničila úrodu a zapalovala lesy, protože se tam údajně skrývali bojovníci Hizballáhu. Víte o tom něco?

KL: Ano, je to pravda. Izraelská armáda použila v zemědělských oblastech také jedy: rozstřikuje se bílý fosfor a herbicidy. Zatím to nedosáhlo stejného rozsahu, ale lidem v jižním Libanonu to připomíná postup amerických vojsk ve Vietnamu. Izraelští vojáci vykořeňují olivovníky a kradou je, aby je znovu zasadili ve svých osadách. To dělali na palestinských územích už dříve.

Kdykoli izraelská armáda útočí, zabíjí a ničí, zdůvodňuje to tím, že útočila na Hizballáh v Libanonu nebo na Hamás v pásmu Gazy – na jejich bojovníky, tunely, závody na výrobu zbraní, velitelská centra. Nikdy k tomu nepředkládá žádné důkazy. Faktem je, že izraelská armáda záměrně ničí civilní infrastrukturu a záměrně zabíjí civilisty. To se zvláště jasně projevilo i při vraždách novinářů, a to jak v Libanonu, tak v pásmu Gazy.

Izrael ničí civilní infrastrukturu, protože chce učinit jižní Libanon neobyvatelným. Chce v okupovaných oblastech jižního Libanonu zřídit „nárazníkovou zónu“, kde bude bezpečnost Izraele a jeho obyvatel bráněna izraelskou armádou. Chci ještě jednou citovat Izraela Katze, ministra obrany, který v rozhovoru pro izraelský kanál 14 prohlásil: „Zničili jsme 24 libanonských vesnic. Zničili jsme každý dům. Oni se nevrátí, a víte proč? Protože není kam se vrátit. Všechno je zničeno.“ Byly zničeny dokonce i vesnické hřbitovy, na nichž byly pohřbeny celé generace tamních rodin. Jedná se o válečné zločiny a tento ministr je na to hrdý.

ZIF: Itamar Ben-Gvir požadoval, aby Izrael každý den zabíjel 40 Palestinců. Jaké dlouhodobé reakce to vyvolalo, zejména v arabském světě?

KL: Velká arabská média o tom částečně informovala s ostrými komentáři. Itamar Ben-Gvir je nebo byl „ministrem pro národní bezpečnost“ v Netanjahuově vládě, je členem strany „Židovská síla“. Na klopě nosí odznak, který znázorňuje šibeniční oprátku. Ben-Gvir na začátku roku předložil návrh zákona o trestu smrti pro palestinské „teroristické“ vězně, který byl koncem března v Knesetu, izraelském parlamentu, přijat poměrem hlasů 62 ku 48.

„Mají být pověšeni,“ řekl v podcastovém pořadu s Romem Braslavskim, z něhož pochází citát uvedený ve vaší otázce. Braslavski byl po 7. říjnu vězněm palestinských bojovníků a v pořadu prohlásil, že chce palestinské vězně zabít vlastníma rukama. Premiér Netanjahu tento zákon rovněž schválil.

Právě jsem hovořila o vyjádřeních ministra obrany Katze ohledně pásma Gazy. Ukazují, jak zástupci politických stran soupeří o hlasy krajně pravicových voličů.

Na dotaz ohledně výroků Ben-Gvira profesor islamistiky Simon Wolfgang Fuchs v rozhovoru pro Deutschlandfunk uvedl, že se jedná o „diskurs, který je mezitím relativně rozšířený“. „Ben-Gvir možná jen vyslovuje to, co si myslí mnoho jiných,“ uvedl Fuchs, který na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě vyučuje islám v západní Asii a na Blízkém východě. V Izraeli se prý „celé politické spektrum mezitím posunulo natolik“, že takové výroky nevyvolávají žádné pobouření. Spíše jsou „natolik normalizované, že se hned vrátíme k běžnému programu.“

K četné ostré kritice ze strany politiků a médií v Německu ohledně výroků Ben-Gvira Fuchs uvedl, že „obraz Izraele v Německu je zastaralý“. Mír už dávno „není tématem volební kampaně“, doba „mírového procesu“ je již dávno pryč. „I opozice v předvolební kampani trvá na tom, že bude stejně tvrdá vůči Hamásu i Íránu a že k vytvoření palestinského státu nedojde.“ „Zdvořile“ upozornit izraelské partnery, že „tento palestinský stát je i nadále společným cílem“, je podle Fuchse „vlak, který už dávno odjel“.

ZIF: Dá se říci, že to, co se odehrává na Západním břehu, je právě realizací tohoto požadavku? Jaký plán tím Ben-Gvir sleduje?

KL: Za postup proti Palestincům na Západním břehu není zodpovědný pouze Ben-Gvir. Jsou to osadnické organizace, které jsou zase chráněny a podporovány izraelskými okupačními silami. Vyhnání, válka, rasismus vůči palestinskému a arabskému obyvatelstvu jsou v celé izraelské společnosti velmi rozšířené. Velká část mládeže, mladých mužů, šíří nenávist a pohrdání vůči arabskému obyvatelstvu a Palestincům, protože se ve školách učí, že patří k „vyvolenému národu“ a že celá země patří jim.

ZIF: V jednom z velkých švýcarských deníků vyšel článek s negativním podtónem o skandálech rodiny Netanjahu. Týkal se především jeho manželky a syna. Dochází snad postupně k distancování se od Netanjahua, protože jeho jednání je pro západní spojence přece jen příliš brutální a zjevné?

KL: Před nějakou dobou byly zveřejněny výslechové protokoly rodiny Netanjahuových a dalších osob v korupčním řízení proti Netanjahuovi. Dokumentace nese název „The Bibi-Files“[1]. V ní lze velmi dobře sledovat aroganci rodiny Netanjahuových. Toto chování naráží v některých částech izraelské společnosti na odmítnutí. Proto se před lety, když vyšla najevo korupce a začalo řízení, proti Netanjahuovi konaly velké demonstrace.

Po 7. říjnu se však nálada v zemi změnila a Netanjahu to umí využít. Odmítá vyšetřování tehdejších událostí, včetně své vlastní role. Pokud jsou výpovědi paní Netanjahuové a jejího syna v médiích prezentovány kriticky, má to možná Netanjahuovi uškodit. Nesmíme však zapomínat, že v otázkách válek v Libanonu, proti Íránu a proti Palestincům má Netanjahu velkou podporu a ostatní politici se od něj příliš neliší.

ZIF: Existují mezi obyvatelstvem dotčených regionů nějaké pozitivní signály, které dávají naději?

KL: Nadějí pro velkou většinu lidí v regionu by bylo ukončení izraelských útoků, konec okupace a respekt k suverenitě ostatních národů v západní Asii. Chování Izraele, včetně chování jeho obyvatel, zde však ponechává jen málo prostoru pro naději. A mlčení či dokonce aktivní podpora Izraele ze strany mnoha západních států naznačují, že války budou pokračovat. Obyvatelstvo v Libanonu, Sýrii či na palestinských územích se snaží zajistit si přežití, snaží se chránit své děti a rodiny.

ZIF: Paní Leukefeld, děkuji vám za rozhovor.

[1]

Originální odkaz z rozhovoru na „Zeitgeschehen Im Fokus“ není dostupný.
Zde je k dispozici zkrácená verze: The Bibi Files
Autor tohoto videa „Deepdervish / al-Khemizt“ píše: Tento dokumentární film by měl být povinnou součástí každé německé hodiny dějepisu v rámci tématu „Holocaust a 2. světová válka“. Adolf Hitler a vláda státu „Izrael“ sledují stejné nacistické a rasově ideologické myšlenky a cíle. Odhaluje Bibiho Netanjahua a nezaslouží si, aby zůstal v mediatéce ARD nepovšimnutý. Na TUTO německou verzi mě upozornil Tucker Carlson (pouze pro registrované), takže: Šema Jisrael, Adonai Eloheinu, Adonai Ehad!
Originální odkaz na obrazový materiál/video: The Bibi Files – Spis Netanjahu, autor: NDR/ARD
Obálka/obrázek: Jigsaw
Odkaz na celý film v mediatéce ARD není dostupný.

Ještě jeden odkaz, který by mohl být funkční:
https://videogold.de/aufwachsen-zwischen-bomben-doku-the-bibi-files-die-akte-netanjahu-in-der-ard-mediathek/

---

Karin LeukefeldČesky (*1954) je německá novinářka. Vystudovala etnologii, islám a politické vědy. Působí mimo jiné ve Spolkové asociaci občanských iniciativ na ochranu životního prostředíČesky (BBU) a ve straně Zelených. Od roku 2000 působí jako nezávislá zpravodajka na Blízkém východě a vydala několik knih o konfliktech v regionu, poslední Syrien zwischen Schatten und LichtČesky (Sýrie mezi stíny a světlem, 2016). Vedle vlastního bloguČesky publikuje především v periodiku NachDenkSeiten.

Thomas Kaiser je historik a redaktor švýcarského webu Zeitgeschehen im Fokus. Jeho ústředním tématem jsou média, demokracie, lidská práva a cenzura. Publikuje na rovněž v Global Bridge, Overtone Magazin, Global Research a jeho články a rozhovory přebírá řada dalších médií jako Ze!tpunktČesky, MR onlineČesky, InfosperberČesky.