Zuřivý český rod aneb Po kom byla slavná Soňa Červená

V Hradci už měsíc žijeme 100. výročím Soni Červené (1925 – 2023). Pěvkyně zde ale nikdy nebydlela – jen legendy jejího rodu: pradědeček a tatínek.

Zdeněk Mahler jednou řekl (a můj genealogický poradce Zdeněk Horner mi to včera zopakoval), že tu úžasnou českou kulturu mohl v národě provozovat jen ten, jehož rod se dostal na takovou materiální úroveň, že už překonal každodenní honbu za uživením se. Tuhle možnost měli šlechtici, ale taky jejich služebníci, které přední šlechtické rody za věrné služby vybavily majetkem a někdy jim dopomohli i mezi sebe: přijali je do řad nižší šlechty. I když pak tyto rody třeba o šlechtický titul přišly a zchudly, projevovaly se u nich dál kulturní hřivny, vypěstované v předchozích generacích jejich předky.

Globální správa věcí veřejných

V říjnu se v Pekingu bude konat čtvrté plenární zasedání 20. ústředního výboru Komunistické strany Číny (KS Číny) a předtím 1. října připomínka 70. výročí založení Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.

Podle programu čtvrtého plenárního zasedání podá politbyro zprávu o své práci Ústřednímu výboru Komunistické strany Číny a zasedání prostuduje návrhy na formulaci 15. pětiletého plánu (2026–2030) pro národní hospodářský a sociální rozvoj. Ten bude zrcadlit analýzu současné ekonomické a sociální situace v zemi s pěti autonomními oblastmi: Sin-ťiang, Vnitřní Mongolsko, Ning-sia, Kuang-si a Tibet, o kterém jsem psal odděleně. Současně připomínám, že 15. pětiletka je rozhodující fází pro uskutečnění socialistické modernizace. Proč?

Izraelští studenti stávkují proti válce

Právě před 80. lety, 2. září 1945, kapitulací poslední země Osy Berlín-Řím-Tokio, Japonska, skončila poslední světová válka.

Ze všech veřejných oslav mého dětství se mi do paměti nejvíc zaryly oslavy, kdy od konce 2. světové války (tehdy, kdy nejbližší válka byla totálně mimo náš dohled – až v Afghánistánu – jsme říkali zkrátka „od konce války“) uplynula přesná polovina – 40 let. Byl rok 1985. Dnes se ta doba podává jako nepoměrně strašnější čas než ten náš, a v něčem jistě strašný byl – zejména v tom, že se střílelo na ty, kdo chtěli bez povolení překročit hranice (to byl nakonec jediný důvod, proč po pádu režimu padly odsuzující rozsudky pro řadu tehdejších východních vůdců – protože to byla jediná věc, v nichž se jejich praktiky od těch západních opravdu markantně lišily).

25. summit Šanghajské organizace pro spolupráci

Obsah:
  1. amarynth: Hlavní body deklarace schválené hlavami států zemí ŠOS
  2. amarynth: Projev prezidenta Si Ťin-pchinga
  3. Andrew Korybko: ŠOS a BRICS se v postupné transformaci globální správy věcí veřejných doplňují
  4. Tarik Cyril Amar: Západ právě zažil drsné probuzení

60 let Tibetské autonomní oblasti

Článek byl napsán pro CGTN před zrušením veškeré komunikace MZV Číny s prezidentem České republiky Petrem Pavlem a před údajným požehnáním českých spřízněných duší s prezidentem příslušníkem společnosti Dalajlama. Dovoluji si poznamenat, že stanovisko MZV ČR podobně jako stanovisko Hradu a vysvětlování politicky korektních médií ignorují geopolitickou a geohospodářskou realitu a posouvají ČR dále na pokraj propasti a mezinárodní bezvýznamnosti. Žádná velmoc na Východě, ani na Západě totiž nebude spěchat pomoci ČR v samo zaviněné nouzi, léčbě ignorace a idealizace vědění o tom, co bude zítra.

Vzkaz Jeffreyho Sachse českým dezolátům

Uf. Včera jsem v havlbrodském žurnalistickém semináři pro nezávislé stihl dvakrát přednášet i navštívit jeho dvojče, oficiálního mazánka jménem LŽŠ.

Kromě toho jsem za oněch necelých 24 hodin ve městě, kde jsem před čtvrtstoletím pracoval jako zdravotní bratříček, stihl absolvovat přednášku Ing. Jaroslava Štefce o pravdě ohledně české „národní bezpečnosti“, udělat rozhovor s uměleckým hostem semináře (jmenoval se Slovo do pranice!), herečkou Jaroslavou Obermaierovou, seznámit se s několika desítkami účastníků, z nichž s některými jsme dohodli budoucí spolupráci, a ještě posedět s organizátorem semináře, prvosignatářem Charty 77 (jedním z oněch 242, kteří podepsali už v prosinci 1976) Janem Schneiderem a zaposlouchat se do jeho autentických vzpomínek na Egona Bondyho, Jana Patočku, havlíčkobrodského rodáka Pavla Landovského i Olgu a Václava Havlovy.