1. První zprávy: Německo utrpělo v OSN historickou diplomatickou porážku
2. Thierry Meyssan: Směrem k rozpadu Německa
3. Russia Today: Ukrajina musí Německo odškodnit za sabotáž Nord Streamu: AfD

Komentář Německo utrpělo v OSN historickou diplomatickou porážku vyšel na serveru První zprávy 5. června 2026

Německo utrpělo v OSN historickou diplomatickou porážku

Pro německou diplomacii jde o mimořádně nepříjemný okamžik. Spolková republika totiž poprvé ve své poválečné historii nezískala nestálé místo v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů. Ve volbě Valného shromáždění OSN v New Yorku získalo Německo pouze 104 hlasů, zatímco potřebovalo nejméně 127. Úspěšnější byly kandidatury Rakouska a Portugalska, které obsadí evropská místa pro roky 2027 a 2028. Podle informací zveřejněných německým deníkem Handelsblatt jde o bezprecedentní neúspěch země, která byla dosud do tohoto orgánu zvolena pokaždé, když kandidovala.

Výsledek je o to citlivější, že přichází v době, kdy nová německá vláda vedená kancléřem Friedrichem Merzem slibovala návrat k aktivnější zahraniční politice. Berlín chtěl vystupovat jako jeden z hlavních evropských hlasů při řešení války na Ukrajině, konfliktu v Gaze i dalších mezinárodních krizí. Právě členství v Radě bezpečnosti mělo být důkazem, že Německo zůstává jedním z klíčových aktérů světové diplomacie.

Výsledek hlasování však naznačuje něco jiného. Mnoho států zjevně nepovažovalo německou kandidaturu za natolik přesvědčivou, aby jí poskytlo potřebnou podporu. V diplomatických kruzích bývají podobné volby často vnímány jako test skutečného mezinárodního vlivu. A právě zde Berlín narazil.

Německo se v posledních letech snažilo prezentovat jako morální autorita v otázkách lidských práv, klimatické politiky či mezinárodního práva. Současně však čelilo kritice z různých stran. Část rozvojových zemí dlouhodobě poukazuje na dvojí standardy západních států. Jiní kritici připomínají, že evropské mocnosti často prosazují univerzální hodnoty, ale zároveň hájí vlastní ekonomické a geopolitické zájmy.

Samotná porážka Německa má širší význam než jen ztrátu prestižního místa v jednom orgánu OSN. Ukazuje totiž proměnu globálního rozložení sil. Svět se postupně vzdaluje období, kdy byly názory západních států automaticky přijímány jako určující.

Roste vliv zemí sdružených kolem uskupení BRICS a sílí také požadavky států globálního Jihu na větší zastoupení v mezinárodních institucích. Řada zemí v Africe, Asii i Latinské Americe stále otevřeněji vyjadřuje nespokojenost s tím, jak jsou nastaveny poválečné struktury mezinárodního systému. Debaty o reformě OSN, včetně samotné Rady bezpečnosti, se vedou již desítky let.

Pro Německo je situace o to paradoxnější, že právě Berlín dlouhodobě usiluje o reformu Rady bezpečnosti a dokonce podporuje myšlenku získat v budoucnu stálé křeslo. Současný výsledek však ukazuje, že cesta k takovému cíli bude mnohem složitější, než si němečtí politici představovali.

Neúspěch navíc přichází v období ekonomických problémů. Německé hospodářství již několik let zápasí se stagnací, vysokými cenami energií a ztrátou konkurenceschopnosti v některých průmyslových odvětvích. Slabší ekonomická pozice se často promítá i do diplomatické váhy země. Politický vliv totiž nelze dlouhodobě oddělit od ekonomické síly.

Zajímavé je také srovnání s Rakouskem a Portugalskem. Ani jedna z těchto zemí nedisponuje takovým hospodářským výkonem ani politickou vahou jako Německo. Přesto dokázaly získat širší podporu členských států OSN. To naznačuje, že při hlasování nešlo pouze o velikost ekonomiky nebo sílu evropského lídra, ale také o vnímání jednotlivých kandidátů mezi státy mimo západní blok.

Porážka Německa tak může být vnímána jako symbolický okamžik. Neznamená konec německého vlivu, ale představuje varování, že mezinárodní prestiž nelze považovat za samozřejmost. V době rostoucí konkurence mezi mocnostmi a stále většího sebevědomí zemí mimo tradiční západní okruh se i velké evropské státy musí znovu učit získávat podporu, nikoliv ji automaticky očekávat.

První zprávy je komerční internetový deník s mottem To nejdůležitější zpravodajství z politiky, byznysu a Vašeho regionu. Má rovněž účet na Facebooku. Vydává ho společnost Easy Communications s.r.o. s jednatelem Radomírem Pekárkem. Další podrobnosti nejsou známé.

Zpět na obsah

Analýza Thierry Meyssana Towards the Disintegration of Germany vyšla na serveru Voltairnet 2. června 2026. Český překlad publikoval server Zvědavec 5. června 2026.

Směrem k rozpadu Německa

Mychajlo Fjodorov a Boris Pistorius, ministr obrany Ukrajiny a Německa, podepsali dohodu o výrobě dronů. Volodymyr Zelenskyj, nezvolený prezident Ukrajiny, a Friedrich Merz, německý kancléř, vítají tuto užší spolupráci mezi svými zbrojními průmysly.

I když si to neuvědomujeme, kolaps Zelenského vlády na Ukrajině pravděpodobně spustí rozpad Moldavska, Německa a Evropské unie. To je pracovní hypotéza Ruska, Číny a Spojených států. Jsme na to však zcela nepřipraveni a naši političtí představitelé a média tuto možnost prozatím ani nezvažují.

Rozpad dvou Němecek

Nepochopili jsme, že sjednocení Německa, za které se zasazovali prezidenti Helmut Kohl a François Mitterrand, bylo provedeno v rozporu s mezinárodním právem: s lidmi v Německé demokratické republice (NDR) se nikdy nekonzultovalo. Přijali jsme to, protože se to zdálo logické a protože se během 14 měsíců Angela Merkelová, šéfka komunistické propagandy Svazu komunistické mládeže NDR, stala křesťanskodemokratickou ministryní pro mládež v západním Německu[1].

Osobní dráha této političky však v žádném případě není reprezentativní pro její lid. Vnímáme pouze perspektivu Západu (62 milionů obyvatel v době sjednocení), nikoli Východu (16 milionů obyvatel ve stejné době).

Východní průmysl byl vypleněn ve prospěch Západu. Nezaměstnanost dnes dosahuje 7,5 %, zatímco na Západě je to pouze 5,7 %. Průměrný hrubý plat činí 3 973 € na Východě a 4 810 € na Západě. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele činí v pěti východních spolkových zemích v průměru 37 711 €, zatímco na Západě je to 54 162 €.

V posledních spolkových volbách se obě země střetly: Východní Němci, formovaní sovětskou okupací, hlasovali drtivou většinou pro Alternativu pro Německo (AfD), zatímco západní Němci, formovaní americkou okupací a nacisty, které si přivlastnili, hlasovali pro křesťanské demokraty a sociální demokraty. Ve skutečnosti neexistuje jedno Německo, ale dvě[2].

Dnes je sjednocené Německo ovládáno svou větší částí, západem, který se snaží potlačit politické vyjádření své východní části. 2. května 2025 byla strana Alternativa pro Německo (AfD) označena za „krajně pravicovou extremistickou“ organizaci, což potvrdil Spolkový úřad pro ochranu ústavy. Strana je pouhou reakcí na navrhovanou evropskou konfederaci, projekt zakořeněný v Neuordnung Europas (Nový evropský řád), který vymyslel Walter Hallstein pro kancléře Adolfa Hitlera, než se stal prvním generálním tajemníkem ESUO (později EHS a Evropské unie). Podobně Spolkový úřad pro ochranu ústavy v Mnichově, který v 50. letech sloužil k přeškolování bývalých důstojníků gestapa, dohlíží na represe vůči novinářům a myslitelům, kteří by mohli německé předpoklady zpochybňovat[3].

Zatímco si uvědomujeme hrůzy páchané Státní bezpečností (Stasi) ve východním Německu, nevíme o těch, ke kterým docházelo v západním Německu proti komunistům a homosexuálům. Přesto to byla krutá realita.

Současné sjednocené Německo je pod vlivem malé skupiny potomků nacistů, kteří po válce spolupracovali s anglosaskými okupanty. Samotný kancléř Friedrich Merz je vnukem nacistického hodnostáře, jehož protislovanské předsudky převzal. Nemá žádné výčitky ohledně spolupráce s ukrajinskými „integrálními nacionalisty“, kteří tvrdí, že pocházejí z varangských Vikingů a rozhodně ne ze Slovanů. Zatímco germánská tradice odmítala s Rusy spolupracovat (odtud schizma z roku 1054 oddělující Svatou říši římskou od Konstantinopole, století poté, kdy Ukrajina a Rusko konvertovaly ke křesťanství), usilovali pouze nacisté o vyhlazení všech Slovanů a zabrání jejich zemí (Lebensraum, neboli životní prostor Německa). V každém případě sjednocené Německo nevzneslo ani nejmenší námitku proti nacistizaci Ukrajiny, od její nezávislosti v roce 1991 až po převrat na Euromajdanu v roce 2014. Vynakládá velké úsilí, aby ignorovalo stovky památníků postavených na Ukrajině na památku nacistů a jejich kolaborantů. Ignoruje plán Zelenského vlády postavit Pantheon ukrajinských hrdinů a na rozdíl od památníku Yad Vashem odmítlo komentovat státní pohřeb zločince proti lidskosti Andrije Melnyka dne 25. května 2026[4].

Rozpad Moldavska a Podněstří

Během rozpadu Sovětského svazu vyhlásilo Podněstří 2. září 1990 nezávislost. Jedná se o malé údolí podél řeky Dněpr, které se pyšní pozoruhodným mikroklimatem a které Sověti proměnili ve vědecké centrum. Téměř o rok později, 27. srpna 1991, vyhlásilo nezávislost také Moldavsko. Tyto dva státy však dříve tvořily jeden region, Moldavskou sovětskou socialistickou republiku. 28. února 1992 přijaly Spojené státy do Organizace spojených národů osm nezávislých sovětských republik, včetně Moldavska. Ale ne Podněstří. V očích OSN je to prostě součást Moldavska. Bezprostředně poté se ho CIA pokusila podrobit ve válce, na kterou se již z velké části zapomnělo[5].

Od té doby se Moldavsko a Podněstří vyvíjely odděleně. Situaci dále komplikuje skutečnost, že Podněstří zůstává sovětskou republikou, která naplnila sen Michaila Gorbačova o smíření komunismu a demokracie. Není však bez vad a nepodařilo se mu vyřešit problém organizovaného zločinu, jako to udělalo Rusko s Vladimirem Putinem.

Podněstří, které od své nezávislosti hostí ruský arzenál a od války v roce 1992 ruské mírové síly, dostává zdarma ruský plyn, protože kontroluje křižovatku několika ruských plynovodů do východní, střední a západní Evropy[6].

Od roku 2019 se americký vojensko-průmyslový komplex snaží Rusko oslabit tím, že ho vtahuje do konfliktů na Ukrajině a v Podněstří[7]. V roce 2005 jmenovala tehdejší německá kancléřka Angela Merkel Ursulu von der Leyen svou poradkyní. Obě ženy prosadily vytvoření Mise Evropské unie pro pomoc při ochraně hranic v Moldavsku a na Ukrajině (EUBAM). Tento evropský orgán by obklíčil Podněstří tím, že by obsadil jeho hranice s Moldavskem a Ukrajinou, a to i přesto, že ani jeden z těchto dvou států není členem Evropské unie.

Dohoda uzavřená mezi prezidenty Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem v Anchorage dne 15. srpna 2025 stanoví, že Donbas a Novorossiya jsou ruským územím. To znamená, že Oděsa nebude osvobozena silou, ale připojena prostřednictvím mírové smlouvy. Oděsa s Podněstřím hraničí. Před dvěma týdny udělil prezident Putin ruské občanství všem občanům Podněstří, kteří o něj požádali[8]. Podněstří se tedy po válce na Ukrajině, která by způsobila rozpad Moldavska, stane ruským. Jeho obyvatelstvo již dvakrát vyjádřilo tomuto kroku svou podporu.

Rozpad Evropské unie

Jednota Evropské unie se nám jeví jako nepochybná. Přesto se Spojené království připojilo v roce 1973 a vystoupilo v roce 2020. V roce 2005 voliči ve Francii a Nizozemsku odmítli referenda o Evropské ústavě. Byli ignorováni a EU se od svých „demokratických hodnot“ odchýlila. V roce 2013 evropská trojka (tj. v té době Německo, Francie a Spojené království) uvalila na Kypřany přímou konfiskaci bankovních vkladů přesahujících 100 000 eur, čímž se Evropská unie od svých „demokratických a liberálních hodnot“ ještě více vzdálila. V roce 2024 Evropská komise tajně zasáhla do rumunských prezidentských voleb, čímž své „hodnoty“ opustila definitivně. Dnes členské státy EU, s výjimkou Slovinska a Maďarska, jednomyslné fungování Evropské rady zpochybňují.

Mezitím Spojené království, které již součástí EU není, vytváří novou vojenskou alianci, „Northern Marines“. Tato nová síla se skládá z ozbrojených sil Dánska, Estonska, Finska, Nizozemska, Islandu, Litvy, Lotyšska, Norska a Švédska. Očekává se, že do ní brzy vstoupí také německá, polská a turecká armáda; a možná i Francie, avšak vzhledem k neshodám mezi Londýnem a Paříží v roce 2025 to již není reálné. Zdá se, že mají Northern Marines nahradit NATO, jakmile Spojené státy, podle týmu prezidenta Trumpa, Atlantickou alianci v polovině roku 2027 opustí.

Tato aliance je však neslučitelná s existencí EU, což je důsledkem tajných ustanovení Marshallova plánu (1948).

Poznamenáváme, že německé zbrojení je financováno jak Evropskou unií, tak Spojeným královstvím. Ve 30. letech minulého století financovalo Spojené království německé zbrojení proti Sovětům. Teprve po Mnichovské dohodě (29.–30. září 1938) uzavřel SSSR, přesvědčený, že bude další kořistí Třetí říše, německo-sovětskou smlouvu (23. srpna 1939) a Berlín se obrátil proti Londýnu.

Odkazy

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Thierry MeyssanČesky (*1957) je politický konzultant, francouzský spisovatel a zakladatel a předseda Voltaire NetworkČesky, jehož deklarovaným cílem je „obrana svobody projevu a sekularismu“. Od roku 1994 byl také národním tajemníkem Strany radikální levice (PRG)Česky. V roce 2002 se proslavil knihou The Big LieČesky (Velká lež) o útocích z 11. září 2001, které popisuje jako operaci pod falešnou vlajkou vlády a vojenskoprůmyslového komplexu USA. Jeho poslední knihou je Sous nos yeux – Du 11 septembre à Donald TrumpČesky (Před našima očima – od 11. září k Donaldu Trumpovi, 2017). V roce 2012 odešel do exilu v Sýrii. Je vnukem plukovníka Pierra Gaïsseta, vojenského pozorovatele OSN a předsedy izraelsko-libanonské komise pro příměří, a synem Michela Meyssana, bývalého radního města Bordeaux a blízkého spolupracovníka Jacquese Chabana-Delmase («Chaban», francouzský odbojář, brigádní generál a státník, 1969 – 1972 byl předsedou vlády).

Zpět na obsah

Zprávu Ukraine must compensate Germany for blowing up Nord Stream – AfD co-leader  publikovala agentura Russia Today 9. června 2026

Ukrajina musí Německo odškodnit za sabotáž Nord Streamu,

uvedla spolupředsedkyně AfD

Spolupředsedkyně strany AfD Alice Weidel hovoří na tiskové konferenci v Berlíně v Německu 9. června 2026. © Legion-Media / Bernd Elmenthaler

Moskva opakovaně zpochybňuje berlínskou verzi útoku s argumentem, že tak sofistikovanou operaci by nemohla provést hrstka potápěčů ve vodách monitorovaných NATO bez státní podpory.

Weidel v úterý na akci strany odmítla návrh německého kancléře Friedricha Merze na udělení přidruženého členství Ukrajině v Evropské unii a označil zemi za „bezednou díru“, která je již tak silně závislá na zahraniční finanční pomoci.

„Německo za poslední čtyři roky převedlo Ukrajině již více než 100 miliard eur,“ uvedla.

Weidel diskutovala o tom, že by Kyjev měl nejprve vysvětlit svou roli v sabotáži Nord Streamu.

„Potřebujeme vědět, jak k tomuto státnímu teroristickému činu proti nejdůležitější infrastruktuře, kterou jsme měli, konkrétně plynovodu Nord Stream, došlo a jakou v něm roli hrála Ukrajina,“ uvedla.

„Tok plateb by se ve skutečnosti měl ubírat opačným směrem. Ukrajina musí Spolkové republice Německo zaplatit reparace, protože jsme – a stejně tak i Evropa jako celek – utrpěli obrovské škody v důsledku ztráty levných ruských fosilních paliv,“ dodala Weidel.

Spolupředsedkyně AfD rovněž vyzvala k okamžitému zastavení německé vojenské a finanční pomoci Ukrajině a povzbudila Berlín, aby se místo toho zaměřil na usnadnění jednání mezi Kyjevem a Moskvou a obnovení dialogu s Ruskem.

Podle několika nedávných průzkumů veřejného mínění je AfD v současnosti nejpopulárnější politickou stranou v Německu. Průzkum INSA, který v sobotu zveřejnil deník Bild, uvádí, že strana má podporu 29 %, zatímco 77 % respondentů uvedlo, že jsou s výkonem kancléře Merze nespokojeni – což je podle deníku nejhorší hodnocení za celé jeho funkční období.

Russia TodayČesky je globální televizní zpravodajská síť spuštěná v roce 2005, poskytující zpravodajství o aktuálním dění, nejnovější zprávy a dokumenty v osmi jazycích: angličtině (international)Česky, arabštiněČesky, španělštiněČesky, francouzštiněČesky, němčiněČesky, srbštiněČesky, hindštině a ruštiněČesky. Její sesterská multimediální agentura RUPTLYČesky poskytuje živé vysílání, video na vyžádání, archivní záběry a vysílací služby. RT je k dispozici v čínštině na populárních čínských platformách sociálních médií – Weibo, Bilibili a Douyin. Je nyní k dispozici více než 800 milionům televizních diváků ve více než 100 zemích po celém světě. RT America byla jediným ruským televizním kanálem, který se stal jedenáctinásobným finalistou Emmy a držitelem desítek medailí z newyorských festivalů za dokumentární a zpravodajské pořady. V březnu 2022 americký provider DISH Network provoz RT America zastavil.

Zpět na obsah