A hned přiznám, jak mne vytáčí ten křivící pohled na covidové události. Vytáčí mne, co čtu dnes na webech, sociálních sítích, co mi chodí poštou. O covidové diktatuře a o hrdinech, kteří jí vzdorovali proti policii a státu, co nesklonili hlavu před covidovým ujařmením. Nebo o docela obyčejné viróze, přičemž je v této souvislosti opakovaně zdůrazňováno, že statistiky o covidových mrtvých byla cíleně nadsazována.
Pokud se diskutuje o důchodovém systému v ČR a jeho „neudržitelnosti“, argumenty se většinou smrsknou na toto tvrzení: Jeden zaměstnanec v budoucnosti nemůže uživit tři důchodce; důchodci vydírají stát a měli by být solidární se svými vnoučaty.
Na příbězích 24 odvážných lidí, kteří se rozhodli místo strachu postavit sami za sebe a nesklonit hlavu před tím, co by bylo v rozporu s jejich vnitřním přesvědčením, ukazuje dokument NETEČKOVANÉ PŘÍBĚHY na absurdní realitu doby nedávno minulé. Svědectví těch, kdo se kvůli rozhodnutí nepodvolovat se slepě příkazům a zákazům a zažili kvůli tomu nátlak, šikanu či dokonce násilí, doplňují vyjádření právníků, psychologů, lékařů a dalších odborníků k mnohdy nezákonnému postupu státních orgánů, nátlaku vyvíjeném médii a dalším průvodním jevům doby. V kontrastu s ukázkami z obsahu šířeného médii hlavního proudu ukazují obyčejně neobyčejní hrdinové z dokumentu, že i nelehkou dobou lze projít nezlomen.
Stanislav Novotný se ptá Jindřicha Rajchla na diskriminaci ruských sportovců a umělců, rekordní chudnutí našich občanů a sobotní protivládní demonstraci na Václavském náměstí
V POLOVINĚ SEDMDESÁTÝCH LET se odehrála v Kalifornii na univerzitě v Kentfieldu následující debata. Jejím hlavními aktéry byli psychoterapeut Carl Rogers a antropolog Gregory Bateson. Sedmdesátiletý Bateson byl velice působivý. Studenti se v něm zhlíželi. Ovšem v jedné chvíli přišla řeč na to, jak lze studenty tvarovat, a on bez dlouhých řečí prohlásil: „Podívejte se, můžu vás klidně obrátit v Hitlery. Nebo v umělce. Je to jedno. Rozumějte, můžu učit třeba srovnávací anatomii brouků, ale jde o způsob. Ten bude mít nevyhnutelný dopad na váš charakter, na to, v jakém druhu světa si budete myslet, že žijete. Zkrátka, můžu vás utvářet destruktivně, nebo konformně, jak si zamanu.“
Když Helmut Kohl 9. února 1990 odlétal do Moskvy k rozhovorům o znovusjednocení Německa, měl v kapse dopis od ministra zahraničí USA Jamese Bakera, podle kterého měl přislíbit, že NATO nepostoupí ani o píď na východ. Těsně před odletem obdržel dopis amerického Národního bezpečnostního výboru, že má požadovat zvláštní (NATO-) status pro území DDR. Ze dvou protichůdných instrukcí zvolil první a získal tak Gorbačovův souhlas.
Tento obrat uprostřed všeobecné euforie konce studené války a perspektivy světového míru ilustruje zlom v zahraniční politice USA: namísto rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO, jak mezi mnoha jinými požadoval i novopečený prezident Václav Havel, obdrželo NATO novou úlohu. O dva roky později ji podtajemník pro bezpečnostní politiku Paul Wolfowitz precizuje: Naším hlavním úkolem je zabránit vzniku nového rivala, představujícího hrozbu v rozsahu bývalého SSSR.
Stanislav Novotný se ptá Otty Černého, proč nás moralizují lidé bez páteře, komunističtí kariéristé a estébáčtí udavači, kteří se snaží zakrývat svoji vlastní minulost
Léta jsem členem literárního spolku, kde většinu kolegů tvoří autoři žánru sci-fi. Není to sci-fi nijak bujaře technická, ze svého laického pohledu bych řekl spíše společenskokritická, se silným nádechem sarkastického humoru. Když se několika mým kolegům podařilo napsat povídky s tematikou, která se nejdéle do roka naplnila reálně (například že vesmírná stanice musela být uzavřena, protože kosmonautovi spadla do záchoda spona nebo že samočinný vchod univerzity nepustil dovnitř studenty), změnili naši scifisti definici žánru na re-pre (real prediction, reálná předpověď)… Jenže: mně jako literátovi sci-fi ani re-pre nic moc neříká. Bližší je mi žánr alternativní historie. Ne, že bych ji psal a vydával, ale občas si ji trochu promýšlím.
Policie používá od roku 2019 téměř 500 Octavií s nebezpečným útočným trubkovým rámem. Rámům chybí homologace pro provoz na pozemních komunikacích. Nyní Ministerstvo vnitra uzavřelo smlouvy na nákup 289 vozů Škoda Kodiaq s útočným rámem za celkem 453 milionů korun. Jeden kus luxusního SUV tak vychází na 1,6 milionů korun. Kverulant je přesvědčen, že soutěž byla předen připravena pro jediného zájemce a žádá Úřad na ochranu hospodářské soutěže, aby zakázku přešetřil. Kverulant také protestuje proti tomuto nákupu v době rekordních deficitů státního rozpočtu. Navíc policisté s rámy v minulosti úmyslně bourali do jiných vozidel. Dělo se tak často z banálních důvodů a už při tom zranili nejméně 12 lidí.
Přetisk textu Karla Kosíka Rozum a svědomí, předneseného na sjezdu spisovatelů v červnu 1967, působí v Právu z 21. srpna 2008 jako nostalgické memento v záplavě zavilé nenávisti. Dva srpnové týdny dovolené, strávené v izolaci Radiožurnálu a českých novin jsou exkurzí do hlubokých padesátých let, kdy ještě antiimperialistické kampaně vzbuzovaly upřímnou lidovou odezvu. Kdy se ale poštěstil tak zdařilý souběh příležitostí jako válka v Gruzii ausgerechnet na kulaté výročí okupace?
„Mluvit pravdu znamená zničit si kariéru.“
Dokud si budeme myslet o české vládě, že se jedná o vládu, která chce naplňovat vůli lidu, nikdy se nedobereme žádného výsledku. Je třeba pochopit, že se nejedná o českou vládu, ale o likvidační komando české státnosti a českého národa. Tento likvidační trend je dlouhodobý.
Žijeme v 21. století. Obklopuje nás svět podivuhodných a nepřeberných hodnot, ale i nevyřešených otázek a nevypočitatelných nebezpečí. Prožíváme je na území civilizace, zvané západní, od objevení a osídlování Ameriky Evropany též euroamerické nebo euroatlantické.
Pokud jde o západní civilizaci, někteří ji vidí v plném rozkvětu. Někteří však mluví o jejím soumraku a o sebezničujícím chování vedoucím k zániku.
Stala se neobyčejně závažná věc, podle mnohých znaků dokonce světového významu: ministr Blažek se setkal v restauraci s Martinem Nejedlým, někdejším poradcem prezidenta Zemana.
Stanislav Novotný se ptá Michaely Kubátové Špryňarové na zneužívání dětí, propagaci LGBT ve školách a zásah neadekvátní sexuální výchovy do zdravého duševního vývoje dětí
Vůbec jsem o nich nechtěl psát. Dokonce ani přemýšlet. Z toho mála, které jsem zaznamenal z médií jsem usoudil, že je tu dost jiných na to, aby zákon v dané podobě neprošel. Výjimečně jsem přeposlal text Lenky Procházkové na rozdělovník, kam jinak rozesílám odkazy na své vlastní. Přes všechny mé často provokativní teze jsem ještě nikdy neobdržel tak rychle tolik různorodých reakcí. Od „To je vedle Mahlera jediný chlap v té zlé parodii na stát“ přes „já si myslím – a to nejsem rozhodně žádný bigotní katolík – že se pí Procházková dočista zbláznila“ až po „naštěstí existuje ještě podzemní církev, do které se asi znovu ve svém životě vrátím, když ta všeobecná nálada k tomu směřuje“. Především mne ale následné diskuse s autory donutily se nad tématem zamyslet podrobněji.
Stanislav Novotný se ptá Petry Rédové, kdy zkolabuje náš zdravotní systém a kde lidé zjistí, na co mají nárok a jak ho získat
V posledních dnech vyšlo najevo, že politické strany vládní koalice se chystají drasticky omezit samosprávu českých veřejných výzkumných institucí (v. v. i.), tedy ústavů Akademie věd České republiky a řady dalších veřejných výzkumných institucí. Akutně hrozí, že veřejné výzkumné instituce utrpí nekompetentními zásahy svých zřizovatelů, mohly by být snadno zpolitizovány a některé z nich zlikvidovány. Veřejné výzkumné instituce, které jsou společně s vysokými školami základem pro mezinárodně konkurenceschopné hospodářství České republiky i pro vzdělávání a společenskou stabilitu, mají být nyní fatálně oslabeny a ohroženy likvidací!
V internetovém deník.cz byl uveřejněn článek Daniela Anýže polemizující s článkem o českém antropologovi Aleši Hrdličkovi ve Washington Post označujícím ho za rasistu.
Máme tedy dalšího rasistického vědce, někdejšího významného antropologa, který svými výzkumy rasistické teorie vyvracel. K tomu, aby je vyvrátil, musel udělat tisíce srovnávacích studií mozků různých ras. Co tedy vadí novinářům současného levicového směru WOKE? Vadí jim samotná metoda. Lidé se srovnávat nesmějí, je to zakázáno. Další ideologický zákaz, další krok k totalitě a středověkému temnu.
Komentář Milana Benkovského k událostem v roce 1968 a po nich …
Hlavním důvodem vpádu byl nejdrzejší požadavek Pražského jara 1968: požadavek vyhlášení neutrality (který se v červenci 1968 ještě znásobil po pražské státní návštěvě jugoslávského prezidenta Tita, který dokud žil, si neutralitu hájil a uhájil, což jak se ukázalo z vývoje po jeho smrti – bylo velmi prozřetelné…), nedodržování vojenských dohod a riziko snížení odběru zbraní, což je i pro rozpočet velmocí kšeft, který se nedá ohrožovat beztrestně. Zejména jedná-li se o zbraně nejdůležitější: zbraně jaderné.
Jak médiím oznámil publicista Jan Rejžek, ve čtvrtek 17. srpna zemřel v nemocnici v Praze Jiří Černý, muž pracovitý, mimořádně talentovaný, vážený, ale oficiálními kruhy jaksi trvale přehlížený. S jednou výjimkou – po Listopadu dostal nabídku stát se ministrem kultury ve vládě Petra Pitharta. Jiří tu nabídku nepřijal.
Na celých dvou stranách Kavárny v sobotní MF Dnes (8.4.2006) artikuluje Václav Klaus své chápání fenoménu, který nazývá evropeismus. Text působí jako úpěnlivý pokus objasnit a zdůvodnit myšlenky, pro které člověk nad míru zdvořilého poklepávání na rameno širší pochopení nenalézá. Nicméně mne zaujal Klausův ne právě triviální nástin evropského hodnotového systému. Dále jeho způsob argumentace – když ne obsahem, pak jistě formou i řadou postojů opakuje mnohá schémata v českých diskusích obvyklá. A konečně, mimo jakoukoli pochybnost nepatřím mezi intelektuální fellow travellers, kteří v tomto světě získávají tak velkou moc ho formovat, jakou by nikdy na domácí scéně získat nemohli. Zastávám-li tedy názory od něho odlišné, je to vysvětlitelné jedině mým smutným intelektuálním defektem a charakterovou vadou.
O ruských chybách víme vše, zatímco o Západních, včetně těch českých se zásadně mlčí. Děláme-li všechno správně, proč jsme ty věčně opilé a špatně vyzbrojené ruské mužiky už dávno neporazili?
Na internetu se najde všechno. Taky portál nazvaný Novinky. Snad denně tam píše jistý Saša Mitrofanov. Není komentáře, kdyby v něm nezaznělo jméno Babiš. Saša je Babišem posedlý. Tak třeba dnes (10. srpna 2023): Titulek jeho komentáře zní: On prý zase bude vládnout Babiš. Saša přemítá, proč vlastně ten Babiš má pořád tolik preferencí.
Ještě za ministra Lubomíra Metnara (ANO) uzavřelo ministerstvo obrany miliardovou smlouvu na dodávku tisícovky pravděpodobně pětkrát předražených kulometů MINIMI. V dubnu 2022, tedy již za ministryně Jany Černochové (ODS) byla cena za kulomety navýšena z 1,1 miliardy na 1,5 miliardy. Nákup proběhl bez výběrového řízení a kulomety nedodává belgický výrobce, ale překupník CB SERVIS CENTRUM. Kverulanta zajímají podrobnosti o nákupu, zejména jednotková cena. Ministerstvo obrany včele s Janou Černochovou mu je však odmítlo poskytnout. Překupník, který kulomety dodává si to prý nepřeje.
Dnes, kdy jsou zbytky Berlínské zdi pomalované obrázky Honeckera líbajícího se s Brežněvem na znamení, že zlá doba rozdělených měst je dávno pryč, vzpomínám na dnešní zdmi a celními budkami rozdělená hlavní města jako je řecko-turecká kyperská Nikósie – anebo izraelský Jeruzalém či bosenské Sarajevo, kde jsou dráty mezi lidmi stejné krve, které ovšem dělí odlišné náboženství. O jedné zbrusu nové devítimetrové zdi na americko-mexické hranici nemluvě. Nejnovějším Berlínem a posledním výkřikem dneška je pak ukrajinské město Bachmut na jehož jižním předměstí leží obec Kliščivka a mezi nimi jsou dvě řady zákopů, kde na sebe už dva měsíce navzájem míří vojáci v drtivé většině téhož jazyka i vyznání, z nichž mnozí by dnes možná byli rádi, kdyby mohli jít domů, zatímco by zde místo fronty vyrostla nějaká nová čtyřmetrová zeď. Protože, jak dnes zjišťujeme, proti válce horké je ta studená ještě pořád menší zlo…
Svůj komentář o změnách, které tento týden proběhly na Ústavním soudu ČR začnu asi netradičně: literárně-politickým exkursem. Díla spisovatele Michaila Bulgakova (1891 – 1940) byla po většinu jeho života zakázaná a on sám se dopustil předpovědi, že nikdy nenastane taková doba, kdy by byla povolena navždy. Skuteční umělci jsou většinou dobří proroci. Bulgakovův nejznámější román (který autor po jeho vzniku v roce 1930 pro jistotu spálil, načež ho znovu psal až do roku 1936) byl v Sovětském svazu ve zcenzurované verzi povolen až za třicet let (1966), necenzurovaná verze směla vyjít až za dalších třiadvacet let (1989), načež byl na Bulgakovově rodné Ukrajině dalších čtyřiatřicet let povolen – aby byl letos tamtéž vyškrtnut z učebnic a vyřazen z knihoven (i se svým autorem a většinou všech autorů píšících v ruském jazyce, v kterém byla shodou okolností vychována i dnešní hlava Ukrajiny Vladimir Zelenskyj…).
Psát vládní dokumenty typu bezpečnostní strategie bývá nevděčná záležitost. Třeba proto, že představují souhrn závěrů analýzy, jež není součástí daného dokumentu. Vždy pak hrozí nebezpečí, že se najde nějaký šťoural, který bude tvrdit, že tento dokument byl sepsán bez věcné analýzy, že taková analýza prostě neexistuje. To by ale text bezpečnostní strategie nebyl výsledkem věcného studia, ale literárním cvičením, sbírkou věcně neukotvených frází. Nebezpečí takovéhoto pohledu provází i nejnovější Bezpečnostní strategii České republiky 2023 (dále BS 23), kterou vláda přijala před několika týdny.
Stanislav Novotný se ptá Dušana Lukášika, iniciátora petice Mor ho!, kde je hranice, kdy lid může povstat proti nezodpovědné vládě, která odstraňuje demokratický řád lidských práv a základních svobod
Mezi kandidáty na vyznamenání Řádem Bílého lva k 28. říjnu 1998 byl i Helmut Zilk, penzionovaný starosta města Vídně, bývalý intendant rakouské televize a jeden z nejagilnějších přátel Československa.
V pátek 23 října ve 13:30, pět dnů před slavnostním předáním, prezident Václav Havel Zilkovo vyznamenání odvolal. Havlův mluvčí Ladislav Špaček to zdůvodnil vlivem závažných informací.
Toto je drobný střípek, nezodpovědný příspěvek do všeobecného měnlivého pohledu na Milana Kunderu. Vychází z mého několikerého setkání s jeho dílem a ději okolo… To první odehrálo se v šerém dávnověku, v roce 1970, kdy jsem si vystál čtvrteční frontu na české vydání Směšných lásek, o nichž se šířily zvěsti… k čemuž nepochybně přispělo, že Slováci byli rychlejší a vydali je již v roce 1967. A lásky… i mé byly směšné… v jiném prostředí, trochu jinak… nepochybně takových bylo a je u každého… toužil jsem je sepsat. Naštěstí nesepsal. Milan Kundera to udělal za nás…
Po dotazích čtenářů reaguji na dnešní (29.7) příspěvek profesora medicíny a kardiologa Josefa Veselky (1965) – Diagnóza: Proč stojí za to znovu se vyjadřovat k válce na Ukrajině.
V březnu před třiceti lety vybojovala Solidarnosć první svobodné volby, v říjnu vyhlásil Mátyás Sűrös Třetí Maďarskou republiku, do poloviny listopadu svrhlo hnutí Demokracie Teď Honeckerovu vládu a Berlínskou zeď. Československo přežívalo jako poslední ostrůvek totality, než brutální policejní zásah proti studentům vyprovokoval občany, aby i oni vyšli do ulic. „V Praze mívají barikády většinou jen symbolický význam: bývají znamením toho, že už jsou zbytečné“ (Willi Lorenz, Monolog o České zemi).
Jednou možná nějaký snaživec napíše nový tolkienovský epos: Cesta českého elfa do Mordoru a zase zpátky. Zatím si ale ti, kterým ještě aktuální válka nevzala všechen mozek a srdce, vyprávějí tenhle vtip: „Víš, proč Fialovi policajti nevpustili Pavljučenkovovou na naše území? Protože měla v batohu raketu!“
Zásadní změna, která umožní soukromníkům sáhnout si na půl bilionu korun z českého zdravotnictví. Tak popsal poslanec SPD a ostravské lékař Jan Síla návrh, které na začátku prázdnin prošel Poslaneckou sněmovnou. Pod rouškou novely zákona o pobytu cizinců se podle něj pětikoalici podařilo otevřít něco, o co kdysi marně usiloval i ministr Julínek.
Ministr Ivan Bartoš připravil metodiku, která má připravit o peníze média, která označuje jako konspirační či dezinformační. Sám tomu říká „Vypustit kachnám rybník“.
Dlouholetý expert na média a PR Vadim Petrov ale hovoří spíše o praktikách, připomínajících komunisty před rokem 1989.
Stanislav Novotný se ptá Petra Druláka, proč v posledních dnech navštěvují Čínu nejvýznamnější američtí podnikatelé a politici, v kontrastu s hysterickou protičínskou politikou vazalské Fialovi vlády, která nesmyslnými provokacemi poškozuje česko-čínské vztahy
Dne 5. června 2023 se před ministerstvem kultury sešli zástupci umělců, konkrétně herců, překladatelů, spisovatelů, galeristů, divadelníků žádat o to, aby umělec bylo opět povolání s jistotami, a aby do těchto jistot byl zahrnut taky technický personál v kultuře, žurnalisté, kurátoři, ale i „DJs“. Napadl mě u toho titul jediného filmu, v němž hrál hlavní roli kdysi známý herec Miroslav Homola: „Racek má zpoždění“. Přesně. Naše současná „kulturní fronta“ má 33 let zpoždění.
Kverulant roky usiloval o otevření areálu Pražského hradu svévolně uzavřeného Milošem Zemanem a jeho kamarilou. Nakonec uspěl. V pondělí 17. dubna 2023 ohlásil prezident Pavel ukončení plošných kontrol. K návratu poměrů před zavedení Zemanových opatření však nedošlo. Na každém vstupu zůstal jeden detekční rám, aby jej policie mohla využít při „zhoršení bezpečnostní situace“ a běžný návštěvník se do Hradu nedostane hlavním vchodem, tedy Bránou Gigantů z Hradčanského náměstí.
Vzhledem k poměru sil v této záležitosti v naší dolní parlamentní komoře, kde proti SPD stálo pevně spojenectví Šestikoalice pro pobyt cizích vojsk na našem území, (všechny sněmovní politické strany a hnutí mimo SPD – s čestnou výjimkou několika málo odvážných poslanců hutí ANO) byla dohoda s převahou schválena i zde – a už se čeká pouze na závěrečné razítko, které dokumentu, kouzlem nechtěného, udělí někdejší rozvědčík Varšavské smlouvy školený na boj proti Američanům – a toho času obývající Pražský hrad.
Komplexní, nejednoznačné a složité národohospodářské, politické a sociální skutečnosti třetí dekády 21. století by měly umožňovat existenci širokého názorového pluralismu ve prospěch řešení oněch problémů a překážek. Je tomu bohužel přesně naopak.
Občas mě někdo na ulici osloví a chválí mě. Za dlouhá léta mi nadával a vyhrožoval jen jeden psychopat. Ale mlčící většina si možná většinou myslí to, co Jindra. Pokud se nespokojí s prostou úvahou, že nějak bylo a nějak bude.
Dlouhodobě si kladu otázku, kde se bere tak velká loajalita k panovníkům a jimi povýšeným lokajům.
Jubilea nám mezi jiným poskytují příležitost pohlédnout na přítomnost z jiné perspektivy. To je obzvláště užitečné, když takové srovnání prokáže naše současné postoje a názory jako neadekvátní a falešné. V připomenutí pražského jara můžeme sledovat dva vyhraněné přístupy: nezájem a bagatelizaci na české straně a intenzivní zájem ostatních evropských zemí, snad nejsilnější v Rakousku. Připomenutí rakouského podílu je podnětné hned z několika důvodů: pro zhodnocení Pražského jara v širší perspektivě, pro posouzení současné role ČR ve světě i pro pochopení současných neutěšených vztahů s našimi sousedy.
Stanislav Novotný glosuje, co prozradilo zasedání členských států NATO ve Vilniusu
Armádní generál v záloze Jiří Šedivý si po svém odchodu do civilu v srpnu 2003 založil lobbistickou firmu Generals, s.r.o. Ta se věnovala lobbingu v oblasti armádních zakázek a za rok 2022 vykázala příjmy ve výši téměř 10 milionů korun. Kverulant je přesvědčen, že jde o provizi za lobbování pro nákup 12 předražených amerických armádních vrtulníků za 17,6 miliardy korun a že se Šedivý přijetím těchto provizí dopustil trestného činu dle § 333 nepřímé úplatkářství. Proto na Jiřího Šedivého dnes podal trestní oznámení.
Překlad Kunderova eseje z roku 1984 je převzat ze sborníku Západní, východní a střední Evropa jako kulturní a politické pojmy.
Soubor esejů Zahradou těch, které mám rád (Atlantis, 2014) napsal Milan Kundera pro českého čtenáře v rodném jazyku a věnoval umění romanopisců, kteří umí odhalit na lidském životě, co jinak nelze uvidět. Vzdal jimi poctu těm, kteří si dokázali uchovat svobodu pohledu a neváhali jít proti vládnoucí blbosti. Právě oni vesměs tvoří zahradu těch, co má rád…
Od pátku 16. srpna 1968 sestavovalo zdravé jádro KSČ v rekreačním středisku ÚV KSČ na Orlíku plán, který byl nezbytnou podmínkou politické proveditelnosti invaze ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy. Spočíval ve vyvolání krize v předsednictvu ÚV KSČ do půlnoci 20. srpna, přijetí usnesení proti pravicovému křídlu a uchopení státní moci za pomoci bratrských ozbrojených sil.
Dominik Hašek velmi aktivně pracuje na tom, aby se ruští sportovci nedostali na Olympijské hry.
První, kdo z nepřítomnosti Antonína Novotného na oslavách Říjnové revoluce v Moskvě 1964 správně odhadl budoucí vývoj, byla CIA. ČSSR se nalézá v procesu realistického vyhodnocení národních potřeb a přání, shrnují její analytici v memorandu z 16. prosince. Pražský režim prožívá periodu největší nestability od roku 1948. Hospodářské problémy již jaksi otevřely dveře pro západní myšlenky. Zaznamenala i kvas mezi intelektuály, připomínající roky 1955 a 1956 v Polsku a Maďarsku. Zdá se, že Československo věří, že Rusové proti prosazování vlastních národních zájmů nebudou chtít anebo moci zasáhnout.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…