Historie | Disput

Ing. Vítězslav Pilmaier – Analýza

Ing. Vítězslav Pilmaier podává přehled vývoje československé a české ekonomiky od 19. století do současnosti.

Varšavská smlouva – propaganda a realita

Varšavská smlouva, jak se jí říkalo na Západě, vznikla v roce 1955 a zahrnovala SSSR a řadu jeho sousedů. Západ ji popisoval jako předstíranou smlouvu obětí zemí podrobených sovětským expanzionismem; SSSR ji popisoval jako dobrovolný bratrský svazek socialistů. To jsou však propagandistická prohlášení, která mají s realitou jen málo společného.

Spisovatelé a kolaborace. Otázky a otazníky

Od výletu francouzských spisovatelů na literární kongres do Výmaru, který se konal v říjnu 1941 pod záštitou Josefa Goebbelse, nás dělí již osmdesát dva let. A zdálo by se, že dnes už téma nemůže čtenáře zaujmout. A přitom opak je pravdou. Delegace cestou navštívila Baden Baden, Kolín nad Rýnem a další místa, kde se na jejich počest konaly slavnostní recepce a autorská čtení. Jejich účast na kongresu byla pojímána jako projev francouzsko-německého usmíření. Ale do skutečně širšího povědomí se spisovatelé nedostali ani tak tehdy, v době konání kongresu. V centru zájmu se mnozí objevili až v čase osvobozování Francie, kdy se započaly čistky a hony na kolaboranty.

Neúprosný soused: Americká imperiální agrese a subverze proti Kubě

Jak se tak výstižně říká v Schillerově Wilhelmu Tellovi: „Nejzbožnější nemohou žít v míru, pokud se to nelíbí zlému sousedovi.“ Tato konstelace existuje pro původní obyvatele Severní Ameriky od té doby, kdy bílí Evropané přistáli na východě. pobřeží. Už Georg Christoph Lichtenberg tušil: „Američan, který jako první objevil Kolumba, udělal hrozný objev.“ A obyvatelstvo kubánského souostroví je dodnes obzvláště tvrdě postiženo. Již deset let po založení USA popsal jeden z otců zakladatelů a pozdější prezident Thomas Jefferson v roce 1786 roli své země na kontinentu: „Naši Konfederaci je třeba vnímat jako hnízdo, ze kterého musí být zalidněna celá Amerika, severní i jižní.“

Válka proti terorismu je válkou proti lidem

V Evropě a Severní Americe ve vlivných západních masmédiích je teror, který pochází především z muslimských zemí, primárně označován jako „radikální“, „islamistický“, „brutální“ a „krutý“. Tyto konotace jsou určeny k tomu, aby se teroristické útoky jevily jako dílo kriminálních, nelidských a nábožensky a politicky zmatených pachatelů. Bez ohledu na to, že zabíjení a zraňování civilistů je zločin – jak prostřednictvím teroristických útoků, tak prostřednictvím běžných armádních bomb a granátů –, používají se tyto jednoduché, neustále se opakující termíny ke konstrukci motivů, odsouzení a ospravedlnění.

Zachránit Evropskou unii?

Pokud se stát demokraticky rozhodne způsobem v rozporu se zájmy Evropské Komise, tak několik nevolených úředníků tomuto státu neposkytne prostředky, na které má nárok. To je princip „eurounijní demokracie“.

Miroslav Belica / Petr Markvart – Palestina / Izrael – Debatní klub

Do Debatního klubu na téma Palestiny a Izraele přijali pozvání arabista, diplomat, orientalista a analytik Miroslav Belica a Petr Markvart, který se dlouhodobě věnuje problematice Blízkého východu, kde i pracoval například v Sýrii, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Egyptě.

Zpráva o likvidaci naší kultury aneb Století Františka Pavlíčka

100 let by tento týden v pondělí bylo Františku Pavlíčkovi (1923 – 2004), v jedné osobě velké osobnosti československého rozhlasu (zakladatel regionální stanice v Č. Budějovicích, po revoluci generální ředitel ČSRo), divadelnictví (vlastně zakladatel Divadla na Vinohradech, jak je známe), filmu (mj. scénář Třech oříšků pro Popelku + Markety Lazarové a Prince Bajaji s trojicí Vášáryová, Velecký, Palúch) i televize (Babička a řada dalších inscenací).

Kolaps Izraele a Spojených států

Poprvé je svět svědkem zločinu proti lidskosti v přímém televizním přenosu. Spojené státy a Izrael, které již dávno spojily své síly, budou pohnány k odpovědnosti za masové masakry spáchané v Gaze. Všude kromě Evropy stahují spojenci Washingtonu své velvyslance z Tel Avivu. Zítra učiní totéž ve Washingtonu. Vše se děje stejně jako při rozpadu SSSR a skončí to stejně: ohrožena je samotná existence amerického impéria. Proces, který právě začal, nelze zastavit.

Jaký mezinárodní řád?

Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.

Pravda o českém a československém angažmá rodu Schwarzenbergů

Zemřel Karel VII. Schwarzenberg (1937 – 2023). Přinášíme necenzurovanou zprávu o minulou sobotu po 252 letech vymřelém rodu Karlů z Orlíku, který zásadně podpořil vznik Národního divadla, muzea, Československé republiky, pracovního tábora v Letech i směřování České a částečně i Slovenské republiky po roce 1989.

Jak se stal dolar světovou měnou a proč skončilo JZD Slušovice

Jak se stal dolar světovou měnou? A proč skončilo legendární JZD Slušovice? I o tom se mluvilo na setkání Klubu 2019 v Trhovém Štěpánově.
Hlavním hostem byl bývalý spolupracovník Františka Čuby Petr Blahynka, podle kterého žijeme v době obrovské epochální změny. Promluvil i právník z Bulharska a host z Dominikánské republiky. „Nebude vepřo-knedlo-zelo“? ptá se.

Řešení genocid a válek podle Pepíků, Ferků – a Emira

Co mají Židé a palestinští Arabové společného, kromě společného mytologického praotce Abraháma (Ibrahíma), téže jazykové rodiny, podobného písma (psaného z našeho pohledu „pozpátku“), a velkého kusu společných dějin? Oba národy patří mezi Srby, Chorvaty, Černohorce, Makedonce, Albánce, Iry, Tádžiky, Malajce, Mongoly, Laosany, Abcházy a Osetince – tedy ty národy, jejichž příslušníků ve vlastním národním státě žije míň než v zahraničí. Tutéž zvláštnost mají i dva další národy, které se v těchto dnech vzájemně vyhlazují: Arméni a Ázerbájdžánci. (Ti posledně jmenovaní před pár dny po 2400 letech vyhladili enklávu Náhorní Karabach, která byla od roku 1926 i de iure republikou pod arménskou správou – za velké pomoci Izraele, který je pro muslimskou ázerskou armádu druhým největším regionálním dodavatelem zbraní a válečného materiálu po Turecku!).

Co spojuje invazi na Grenadu s 28. říjnem 1918

Dvě současná výročí ve světle dnešních událostí:
Středa 25. října: 40 let ode dne, kdy USA spustily svou bratrskou pomoc jedinému anglicky mluvícímu (staro)marxistickému státu
Sobota 28. října: Založili jsme republiku, znárodnili oligarchy, federalizovali. Teď chceme do otroctví?

2x Václav Bělohradský (2020-21)

Virus v české paměti (8. 6. 2020)
Velká sametová. „Dejte mi do ruky mávátko a řekněte jak volat sláva“ (17. 8. 2021)

4x Izrael – Palestina (1)

1) František Škvrnda st.: Nový výbuch násilia v Izraeli (9.10.2023)
2) Eduard Chmelár: Vráťte Palestínčanom ich práva, slobodu a nezávislosť (9.10.2023)
3) Seymour Hersh: Izraelský plán, jak zlikvidovat Hamás (15.10.2023)
4) Jan Schneider: Chcimíři to mají všude těžké aneb O Izraeli úplněji (18.10.2023)

Apokalypsa 2.0: Izrael aneb Kdo nejde s námi, jde proti nám

Je to dva týdny, co jsem na sociální síti napsal, že všechny země, co se v minulosti vyznačovaly tím, že namísto zahraničně politické strategie, kterou po většinu novodobých dějin volí naše země (tj. být ne spojencem, ale otrokem velmoci, po jejímž bloku se právě nacházíme) praktikovaly finlandizaci (tj. mít ve prospěch vlastní nezávislosti nadstandardní vztahy s více velmocemi), se jí v dnešní vládě hesla Kdo nejde s námi, jde proti nám (o jejíž dnešní nesmiřitelné aplikaci si jeho autoři, komunisté, mohli nechat jen zdát i za bývalého dvojpólového světa, mezi jehož póly klidně vegetovaly neutrální země jako třeba Jugoslávie) budou muset vzdát.

Žádné překvapení, žádné náhody

Mnozí na Západě většinou veřejně nediskutují a neanalyzují projev Vladimira Putina ve Valdajském mezinárodním diskusním klubu. Téma znělo: Spravedlivá multipolarita. Jak zajistit bezpečnost a rozvoj pro všechny. Projev ruského prezidenta se týkal především budoucnosti a principů světového řádu, za který bude Rusko bojovat. Prezident také hovořil o hrozbách pro civilizaci, obrazu budoucnosti a civilizaci.

Změna paradigmatu v Palestině

Krvavý konflikt, který začal v zeměpisné Palestině, přišel po 75 letech stejně vražedného bezpráví. Z hlediska mezinárodního práva mají Palestinci právo a povinnost bránit se izraelské okupaci, stejně jako mají Izraelci právo a povinnost reagovat na útok na ně. Povinností každého z nás je pomoci vyřešit nespravedlnost, kterou trpí obě skupiny, což neznamená podporovat krutou pomstu některých z nich.
Podpora, kterou lze poskytnout palestinskému a izraelskému lidu, navíc nesmí vést k amnestii jejich vůdců za zločiny, které spáchali, ani velmocí, které jimi manipulovaly.

Neuznaná republika Arcach

Neuznaná republika Arcach (Náhorný Karabach) zaniká.

Mnichovské dohody vzor 2022-3 a jejich původ

Jako člověka, který se odjakživa zajímá o národnostní menšiny, mě kdysi potěšilo, když jsem v našem městě objevil příslušníka té naší řecké, už třetí generace. Původně učil v našem městě na hudební škole kytaru, ale poté, co ho po převratu jeho česká manželka donutila odejít do lákavě „západní“ staré vlasti, po pár letech se vrátil, místo na zušce bylo obsazené a on v jedné z našich staroměstských mosteckých věží začal prodávat gyros. Když jsem se mu jako muzikantovi svěřoval s tím, že jsem obdivovatelem řeckého hudebního skladatele Mikise Theodorakise, sdílel se mnou můj obdiv, ale zeptal se: „Víš ale, že byl komouš?“ A pro jistotu obratem hned vysvětlil: „To ale ve fašistickém Řecku neznamenalo to, co být soudruh v 70. letech tady u nás. Spíš odvahu chtít pod nebezpečím trestu lepší poměry pro chudý lidi. Něco jako tady Charta…“

Môžu za to komunisti a bicyklisti

To, čo zažívame, mi veľmi pripomína éru pred rozpadom starého sveta. Aj so senilnými starcami na čele vlád, aj s lžou, ktorá má byť jedinou pravdou. Rozdiel je, že nikto dnes nie je Gorbačov a nikde sa nečrtá nová perestrojka. Áno, skončila sa neslávne, ale i tak nám priniesla slobodu a desiatky rokov relatívneho mieru (lebo na Juhosláviu sa predsa len zabudnúť nedá).

Slované nejsou otroci!

(Jak husitství přišlo z Novgorodu, reformace z Bosny atd.)
Žijeme v době, která se začíná podobat minulému režimu – v tom, že člověk působící ve veřejném prostoru se prodírá džunglí více či méně nebezpečných tabu. Jedním z nich je slovo slovanství. U svého známého, „insidera v mainstreamu“, jsem tohle slovo viděl na interním seznamu slov v jejich periodiku nepublikovatelných. Slovanství dnes dráždí o to víc, že válka, která nám (zatím co do dodávek a ekonomických důsledků) začíná přerůstat ve válku světovou, je válkou Slovanů proti Slovanům.

Umělá inteligence jako jezdec z apokalypsy

Když končil minulý režim, byl jsem ještě v útlém věku, a rodiče se přede mnou otevřené kritice zřízení vyhýbali, ale i přesto (i za pomoci našeho třídního Mirka Veselého, který nás kromě povinné látky učil i pravdy, jako že každá písnička, kterou rádio pustí denně třikrát, se nám dostane pod kůži, ať se nám líbí, nebo nelíbí), mi už tehdy došlo, že pokud je něco lidem až moc vnucováno (tehdy například udělené režimní metály, které musely být uvedeny nad názvem nejčtenějšího listu Rudé právo, anebo povinná titulatura národních a zasloužilých umělců před jejich jménem), tak jde asi o nějakou nepřirozenou a možná i nebezpečnou věc.

České dějiny 16: Müllerův mlýn

V Krakově je muzeum rodu Czartoryských. Dokonale zařízeno a vedeno, vstup volný, noblesse oblige. Poněkud nesourodé, od antických nálezů, kořistí z dávných válek, zbraní, oděvů a nábytku, porcelánových servisů a korespondence s někdejšími mocnými až po obrazy, včetně jednoho Leonarda da Vinciho. Až dodatečně mi to začalo vrtat hlavou: jak to vlastně zrestituovali? Jak se restituuje takové středověké brnění či dopis královny Alžběty? Zeptal jsem se přítele – polského novináře. Ale on jim to přece nikdy nikdo nesebral, vysvětlil mi.
Müllerův mlým je mou fikcí. Ne tak jeho osudy. Jsem si jist, že si ji leckteří čtenáři nahradí reálnými objekty, které osudy toho mého fiktivního sdílely.

Mainstream odpustil a zapomněl na válku v Iráku

Inteview s Noamem Chomskym k výročí irácké války vyšlo na serveru jacobin.de 28. srpna 2023.
Irácká válka byla snadno včleněna do systému mocenské doktríny. Potvrzuje to, co George Orwell pozoroval před osmdesáti lety, totiž že ve svobodných společnostech lze nepohodlná fakta potlačit bez použití síly. Dvacet let po válce je těžké najít v hlavním mediálním proudu jedinou větu, která by tvrdila, co je zřejmé: americko-britská invaze do Iráku je nejhorším zločinem současného století – zločinem, za který byli v Norimberku nacisté pověšeni. Ano, neslyšíte jedinou větu, která by vůbec připustila, že ta válka byla zločinem. Byla reinterpretována jako benevolentní pokus zbavit irácký lid strašlivého diktátora a přinést mu dar demokracie; a že tento pokus bohužel nevyšel.

Kdyby se Edvard choval jako Volodymyr aneb Sudety v letech 1930 – 38 bombardované

Léta jsem členem literárního spolku, kde většinu kolegů tvoří autoři žánru sci-fi. Není to sci-fi nijak bujaře technická, ze svého laického pohledu bych řekl spíše společenskokritická, se silným nádechem sarkastického humoru. Když se několika mým kolegům podařilo napsat povídky s tematikou, která se nejdéle do roka naplnila reálně (například že vesmírná stanice musela být uzavřena, protože kosmonautovi spadla do záchoda spona nebo že samočinný vchod univerzity nepustil dovnitř studenty), změnili naši scifisti definici žánru na re-pre (real prediction, reálná předpověď)… Jenže: mně jako literátovi sci-fi ani re-pre nic moc neříká. Bližší je mi žánr alternativní historie. Ne, že bych ji psal a vydával, ale občas si ji trochu promýšlím.

České dějiny 15: Nejmocnější sedlák zapráská bičem

Přetisk textu Karla Kosíka Rozum a svědomí, předneseného na sjezdu spisovatelů v červnu 1967, působí v Právu z 21. srpna 2008 jako nostalgické memento v záplavě zavilé nenávisti. Dva srpnové týdny dovolené, strávené v izolaci Radiožurnálu a českých novin jsou exkurzí do hlubokých padesátých let, kdy ještě antiimperialistické kampaně vzbuzovaly upřímnou lidovou odezvu. Kdy se ale poštěstil tak zdařilý souběh příležitostí jako válka v Gruzii ausgerechnet na kulaté výročí okupace?

Likvidační komando české státnosti a českého národa

„Mluvit pravdu znamená zničit si kariéru.“
Dokud si budeme myslet o české vládě, že se jedná o vládu, která chce naplňovat vůli lidu, nikdy se nedobereme žádného výsledku. Je třeba pochopit, že se nejedná o českou vládu, ale o likvidační komando české státnosti a českého národa. Tento likvidační trend je dlouhodobý.

Kde je teraz nová Jane?

Oboch starších vnukov sme tentoraz – v rámci našich každoročných prázdninových potuliek Slovenskom – odviezli až do najvýchodnejších regiónov vlasti. Napriek tomu (či práve preto), že len kúsok za našou východnou hranicou cerí zuby to najhroznejšie strašidlo… Len kúsok- kúsoček za takou krásou, akú vyčarili nedotknuté Poloniny. Dvanásťročných potomkov sme však s manželkou odviezli aj na Duklu a do Údolia smrti. Aby na vlastné oči videli, že sloboda i mier k nám po strašnej svetovej vojne prišla z východu. Ešte skôr, kým nejaký ministerský pomätenec (ako Jaroslav Naď), nevzdelaný úradník z „ministerstva vojny“, zblúdený aktivista Ľuboš Lorenz a jemu podobní zaslepenci alebo dezorientovaný najnovší falšovateľ histórie Boris Filan premaľujú červenú hviezdu na zelených tankoch na bielo.

Případ Dúmá

Mluvíme o velmi konkrétním incidentu z roku 2018. V Sýrii došlo k údajnému útoku jedovatým plynem na předměstí Damašku Dúmá.
Zpráva mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) to vyšetřovala a vydala o tom zprávu. Pak to začalo být vzrušující, protože tato zpráva byla odložena, komise byla vyměněna, vydala novou zprávu a ta říkala opak toho, co ta první. Podle ní je naprosto jasné, že to byla syrská armáda, že to byl paša al-Asad.

České dějiny 14: Církevní restituce

Vůbec jsem o nich nechtěl psát. Dokonce ani přemýšlet. Z toho mála, které jsem zaznamenal z médií jsem usoudil, že je tu dost jiných na to, aby zákon v dané podobě neprošel. Výjimečně jsem přeposlal text Lenky Procházkové na rozdělovník, kam jinak rozesílám odkazy na své vlastní. Přes všechny mé často provokativní teze jsem ještě nikdy neobdržel tak rychle tolik různorodých reakcí. Od „To je vedle Mahlera jediný chlap v té zlé parodii na stát“ přes „já si myslím – a to nejsem rozhodně žádný bigotní katolík – že se pí Procházková dočista zbláznila“ až po „naštěstí existuje ještě podzemní církev, do které se asi znovu ve svém životě vrátím, když ta všeobecná nálada k tomu směřuje“. Především mne ale následné diskuse s autory donutily se nad tématem zamyslet podrobněji.

Test vazalství

V internetovém deník.cz byl uveřejněn článek Daniela Anýže polemizující s článkem o českém antropologovi Aleši Hrdličkovi ve Washington Post označujícím ho za rasistu.
Máme tedy dalšího rasistického vědce, někdejšího významného antropologa, který svými výzkumy rasistické teorie vyvracel. K tomu, aby je vyvrátil, musel udělat tisíce srovnávacích studií mozků různých ras. Co tedy vadí novinářům současného levicového směru WOKE? Vadí jim samotná metoda. Lidé se srovnávat nesmějí, je to zakázáno. Další ideologický zákaz, další krok k totalitě a středověkému temnu.

Pravda nie je čierno-biela

Komentář Milana Benkovského k událostem v roce 1968 a po nich …

Oppenheimerův paradox

Vzpomínám si na své první setkání s americkou vinou za dvě atomové bomby svržené na Japonsko. V roce 1985 jsem se účastnil konference o distribuovaném řízení počítačů v kalifornském Monterey a našimi hostiteli byly Lawrence Livermore Laboratories. To byla zbrojní laboratoř, která vyvinula vodíkovou bombu. Během večeře se manželka jednoho z jaderných vědců zeptala japonského profesora u stolu, zda Japonci chápou, proč Američané museli svrhnout bombu na Japonsko. Že to zachránilo milion životů amerických vojáků? A mnoho dalších Japonců? Hledala snad rozhřešení viny, kterou nesli všichni Američané? Nebo hledala potvrzení, že to, co jí bylo řečeno a čemu věřila, je pravda? Že tuto víru sdílely i oběti bomby?

V roce 1968 k nám tanky nepřijely kvůli liberalizaci. Stál za tím náš požadavek, který je nebezpečný ještě dnes.

Hlavním důvodem vpádu byl nejdrzejší požadavek Pražského jara 1968: požadavek vyhlášení neutrality (který se v červenci 1968 ještě znásobil po pražské státní návštěvě jugoslávského prezidenta Tita, který dokud žil, si neutralitu hájil a uhájil, což jak se ukázalo z vývoje po jeho smrti – bylo velmi prozřetelné…), nedodržování vojenských dohod a riziko snížení odběru zbraní, což je i pro rozpočet velmocí kšeft, který se nedá ohrožovat beztrestně. Zejména jedná-li se o zbraně nejdůležitější: zbraně jaderné.

České dějiny 13: Klausův evropeismus

Na celých dvou stranách Kavárny v sobotní MF Dnes (8.4.2006) artikuluje Václav Klaus své chápání fenoménu, který nazývá evropeismus. Text působí jako úpěnlivý pokus objasnit a zdůvodnit myšlenky, pro které člověk nad míru zdvořilého poklepávání na rameno širší pochopení nenalézá. Nicméně mne zaujal Klausův ne právě triviální nástin evropského hodnotového systému. Dále jeho způsob argumentace – když ne obsahem, pak jistě formou i řadou postojů opakuje mnohá schémata v českých diskusích obvyklá. A konečně, mimo jakoukoli pochybnost nepatřím mezi intelektuální fellow travellers, kteří v tomto světě získávají tak velkou moc ho formovat, jakou by nikdy na domácí scéně získat nemohli. Zastávám-li tedy názory od něho odlišné, je to vysvětlitelné jedině mým smutným intelektuálním defektem a charakterovou vadou.

62 let od vzniku Berlínské zdi. Proč by se nám takové dnes leckde hodily.

Dnes, kdy jsou zbytky Berlínské zdi pomalované obrázky Honeckera líbajícího se s Brežněvem na znamení, že zlá doba rozdělených měst je dávno pryč, vzpomínám na dnešní zdmi a celními budkami rozdělená hlavní města jako je řecko-turecká kyperská Nikósie – anebo izraelský Jeruzalém či bosenské Sarajevo, kde jsou dráty mezi lidmi stejné krve, které ovšem dělí odlišné náboženství. O jedné zbrusu nové devítimetrové zdi na americko-mexické hranici nemluvě. Nejnovějším Berlínem a posledním výkřikem dneška je pak ukrajinské město Bachmut na jehož jižním předměstí leží obec Kliščivka a mezi nimi jsou dvě řady zákopů, kde na sebe už dva měsíce navzájem míří vojáci v drtivé většině téhož jazyka i vyznání, z nichž mnozí by dnes možná byli rádi, kdyby mohli jít domů, zatímco by zde místo fronty vyrostla nějaká nová čtyřmetrová zeď. Protože, jak dnes zjišťujeme, proti válce horké je ta studená ještě pořád menší zlo…

České dějiny 12: Zilkova aféra

Mezi kandidáty na vyznamenání Řádem Bílého lva k 28. říjnu 1998 byl i Helmut Zilk, penzionovaný starosta města Vídně, bývalý intendant rakouské televize a jeden z nejagilnějších přátel Československa.
V pátek 23 října ve 13:30, pět dnů před slavnostním předáním, prezident Václav Havel Zilkovo vyznamenání odvolal. Havlův mluvčí Ladislav Špaček to zdůvodnil vlivem závažných informací.

Milan Kundera – Bůh kýče?

Toto je drobný střípek, nezodpovědný příspěvek do všeobecného měnlivého pohledu na Milana Kunderu. Vychází z mého několikerého setkání s jeho dílem a ději okolo… To první odehrálo se v šerém dávnověku, v roce 1970, kdy jsem si vystál čtvrteční frontu na české vydání Směšných lásek, o nichž se šířily zvěsti… k čemuž nepochybně přispělo, že Slováci byli rychlejší a vydali je již v roce 1967. A lásky… i mé byly směšné… v jiném prostředí, trochu jinak… nepochybně takových bylo a je u každého… toužil jsem je sepsat. Naštěstí nesepsal. Milan Kundera to udělal za nás…

České dějiny 11: Plyšák

V březnu před třiceti lety vybojovala Solidarnosć první svobodné volby, v říjnu vyhlásil Mátyás Sűrös Třetí Maďarskou republiku, do poloviny listopadu svrhlo hnutí Demokracie Teď Honeckerovu vládu a Berlínskou zeď. Československo přežívalo jako poslední ostrůvek totality, než brutální policejní zásah proti studentům vyprovokoval občany, aby i oni vyšli do ulic. „V Praze mívají barikády většinou jen symbolický význam: bývají znamením toho, že už jsou zbytečné“ (Willi Lorenz, Monolog o České zemi).

Česko-americká obranná dohoda: Dobojováno jest?

Vzhledem k poměru sil v této záležitosti v naší dolní parlamentní komoře, kde proti SPD stálo pevně spojenectví Šestikoalice pro pobyt cizích vojsk na našem území, (všechny sněmovní politické strany a hnutí mimo SPD – s čestnou výjimkou několika málo odvážných poslanců hutí ANO) byla dohoda s převahou schválena i zde – a už se čeká pouze na závěrečné razítko, které dokumentu, kouzlem nechtěného, udělí někdejší rozvědčík Varšavské smlouvy školený na boj proti Američanům – a toho času obývající Pražský hrad.

České dějiny 10: Pražské jaro a rakouští bratranci

Jubilea nám mezi jiným poskytují příležitost pohlédnout na přítomnost z jiné perspektivy. To je obzvláště užitečné, když takové srovnání prokáže naše současné postoje a názory jako neadekvátní a falešné. V připomenutí pražského jara můžeme sledovat dva vyhraněné přístupy: nezájem a bagatelizaci na české straně a intenzivní zájem ostatních evropských zemí, snad nejsilnější v Rakousku. Připomenutí rakouského podílu je podnětné hned z několika důvodů: pro zhodnocení Pražského jara v širší perspektivě, pro posouzení současné role ČR ve světě i pro pochopení současných neutěšených vztahů s našimi sousedy.

Bylo to jinak

Když Hospodin stvořil první lidi – Adama a Evu, opomněl při tom jednu důležitou věc. Nepoložil mezi ně lásku.

Avšak Hospodin hned při prvním lidském prohřešku, jakkoliv nevinném, vyhrožuje trestem a pouští na ně hrůzu. Své děti chce vyhnat z Ráje…

Kvůli jablku? Jablku poznání?

Milan Kundera: Únos Západu aneb tragédie Střední Evropy

Překlad Kunderova eseje z roku 1984 je převzat ze sborníku Západní, východní a střední Evropa jako kulturní a politické pojmy.

Střípky z Piavy

Výsledky summitu NATO dokazují, že Washington, EK, EU a NATO se nevzchopily ani předpovědět ukončení speciální vojenské operace na Ukrajině. Místo toho summit NATO vymyslel nový mýtus pro G7, neexistující právní subjekt, ale dobrovolné společenství, které nikdy nemělo a doposud nemá ve svých stanovách úkol nabízet bezpečnostní garance Ukrajině, státu v rozpadu, ve válce a tonoucímu v korupci a pokrytectví politiků. Summit nenabídl občanům ani náčrt odpovědi na otázku: Chceme mít tu válku pořád za zády a věřit politikům s právem lhát bez trestu, nebo válku před námi, s pravděpodobnými neutěšitelnými následky pro nás, pokud přežijeme?

Zahradou těch, které měl Kundera rád

Soubor esejů Zahradou těch, které mám rád (Atlantis, 2014) napsal Milan Kundera pro českého čtenáře v rodném jazyku a věnoval umění romanopisců, kteří umí odhalit na lidském životě, co jinak nelze uvidět. Vzdal jimi poctu těm, kteří si dokázali uchovat svobodu pohledu a neváhali jít proti vládnoucí blbosti. Právě oni vesměs tvoří zahradu těch, co má rád…

České dějiny 9: Zdravé jádro

Od pátku 16. srpna 1968 sestavovalo zdravé jádro KSČ v rekreačním středisku ÚV KSČ na Orlíku plán, který byl nezbytnou podmínkou politické proveditelnosti invaze ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy. Spočíval ve vyvolání krize v předsednictvu ÚV KSČ do půlnoci 20. srpna, přijetí usnesení proti pravicovému křídlu a uchopení státní moci za pomoci bratrských ozbrojených sil.

České dějiny 8: Akční program

První, kdo z nepřítomnosti Antonína Novotného na oslavách Říjnové revoluce v Moskvě 1964 správně odhadl budoucí vývoj, byla CIA. ČSSR se nalézá v procesu realistického vyhodnocení národních potřeb a přání, shrnují její analytici v memorandu z 16. prosince. Pražský režim prožívá periodu největší nestability od roku 1948. Hospodářské problémy již jaksi otevřely dveře pro západní myšlenky. Zaznamenala i kvas mezi intelektuály, připomínající roky 1955 a 1956 v Polsku a Maďarsku. Zdá se, že Československo věří, že Rusové proti prosazování vlastních národních zájmů nebudou chtít anebo moci zasáhnout.

Kdyby byl naším lídrem Kundera, a ne Havel…

Před pár týdny, když byla v Brně otevřena Knihovna Milana Kundery, mi volala šéfredaktorka Krajských listů: „Napiš o Kunderovi!“ Napsal jsem celkem tři díly seriálu Mystérium Kundera, o „udavačské aféře“, o tom, proč se Václav Havel zasloužil, aby Milan Kundera nedostal Nobelovu cenu, a o tom, proč Milan Kundera odešel do Francie, a ne do USA. O tom, jak vidím Kunderu-umělce a jeho příběh, je v nich vše. Co ale tedy přináším nového dnes, po mistrově smrti? Svůj dopis-vyznání Milanu Kunderovi jako veřejné osobnosti:

« Starší příspěvky

Další příspěvky »

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře