ČTVRTÁ světová válka je již tady

Západní političtí a bezpečnostní představitelé si v mnohem větší míře než jejich „východní“ protějšky, jako je Rusko a Čínská lidová republika, neuvědomili, že hlavní silou na strategickém bojišti na počátku 21. století je psychologická oblast, přestože kognitivní rozměr dlouho zkoumali a investovali do něj dlouhá léta výzkumu. Úroveň výdajů na obranu je pouze malou složkou strategického úspěchu či neúspěchu. Veškerý úspěch či neúspěch je generován myslí a v žádné době nedávné historie to nebylo tak zřejmé jako dnes, kdy se formální konflikt během studené války a po ní stal menším faktorem měnící se globální rovnováhy sil.

Realita by neměla být zaměňována: „čtvrtá světová válka“ je v plném proudu a – stejně jako se o první světové válce rozhodovalo na „hřištích Etonu“, rozhoduje se o ní v městské a venkovské krajině, kde se masy „globalistů“ a „nacionalistů“ řadí a jsou ovlivňovány, posilovány nebo poráženy odstíny pojmů a obrazů, profesionálně nasazovaných na hřištích Harvardu a dalších hvězdně obsazených univerzit, kde je kognitivní rozměr konfliktů velmi jasný, ale těžko se dostává do řídících sálů s ovládacími knoflíky.

Únos Európy

Mocenský trojuholník H. Kissingera o vzťahoch medzi USA, ČĽR a RF (ZSSR) je všeobecne známy. Jeho kalkulácia na oslabenie ZSSR fungovala od začiatku 70-tych rokov. Problém nastal, keď Čína dosiahla taký vzostup, že sa stala jednou z globálnych veľmocí a teda konkurentom USA.

S. P. Huntington (anglické vydanie knihy v r.1996) k tomuto článku doplnil, že okrem paradigmy štátu funguje aj civilizačný prístup. Podľa toho nemusí prepuknúť vojna, ale Ukrajina sa s ohľadom na kultúrne faktory rozdelí na dve krajiny po civilizačnej zlomovej línii, ktorá oddeľuje pravoslávnu východnú Ukrajinu od uniatskej východnej Ukrajiny. Predpoklad, že tento rozpad bude síce búrlivý, lež menej krvavý ako v Juhoslávii, nevyšiel. O skutočných príčinách vojny na Ukrajine bolo v Slove uverejnených viac kvalifikovaných článkov, okrem iného aj od J. Mearsheimera.

Masové hroby, Vladimír Vysockij a my

Opovrhovať Rusmi a Ruskom je dnes predpísaná morálna povinnosť. Rusko vojensky napadlo suverénny štát. Ale opovrhovať Rusmi a Ruskom bola taká tichá povinnosť dávno predtým. Bratislavský Slavín býval toho svedkom – za Dzurindu, za Radičovej, za Matoviča i Hegera sa oprašovala revanšistická myšlienka: nie, to nie sú osloboditelia, ktorí skončili v spoločnom masovom hrobe, to sú vlastne „zachvatčiky“. Nebyť ich, mohli sme byť už vtedy Západ!

Vladimír Vysockij bol aj naším básnikom a spevákom, poznáme texty jeho piesní naspamäť. Pri každom výročí jeho smrti sa spomína najmä jeho rebelantstvo, jeho desaťročné manželstvo na diaľku s francúzskou herečkou Marinou Vlady, áno, aj jeho postihnutie alkoholom a morfiom, no už menej sa vie o jeho detstve.

K českým podpůrcům slovenského Majdanu

Abych parafrázoval svůj oblíbený český film Pelíšky: Rozmohl se nám tady takový nešvar – osobnosti, které neprotestovaly, když se u nás doma děly (a dějí) věci stejné nebo horší, protestují proti tomu, co se děje v jiné zemi, kde ale svým protestem nemají co ztratit.

Kdyby se dnešní gymnazisti těsně před maturitou z dějepisu (ti jediní jsou z dnešní mládeže snad trochu v obraze) propadli v čase o padesát let, viděli by některé z těch, kteří toto pondělí podepsali petici „Je třeba podat ruku!“, jak spěchají na protestní akci a přistupují k řečnickému pultíku. „Protestujeme!“ znělo by tehdy, v roce 1974 pateticky z málo kvalitních reproduktorů: „Jsme proti umlčování kultury, proti odebírání slova umělcům!!“ Koho mají na mysli? myslel by si neobeznámený maturant z roku 2024. Hutku? Landovského? Kubišovou? Kunderu? Uhdeho? Juráčka? Chramostovou? Kohouta? Třešňáka? Exulanta Kryla? Nebo snad dokonce – samotného Havla?? Nevěděli by, že oficiální umělci české normalizace protestují proti tomu, že americké levicové písničkářce Joan Baezové letos pořadatelé zrušili turné po konzervativním americkém jihu. V tehdejší době se mezi prostým českým lidem téhle vysmívané logice, jak odvrátit pozornost od vlastních problémů prstem ukázaným na jinou světovou stranu, přezdívalo: Ale vy zase bijete černochy…

Kdo ještě věří v právní stát?

V USA pronásledovali odpůrce vietnamské války, protože většina byla zpočátku pro válku. Bill Clinton, kvůli protestům a odmítání nastoupit do války, utekl z USA. Ministr obrany USA, který vietnamskou válku vedl, Robert McNamara, řadu let po skončení vietnamské války prohlásil, že tato válka byla chyba.

Ve známé kauze učitelky Martiny Bednářové, která otřásla celou společností, v níž byla obviněna ze spáchání trestného činu popírání genocidia dle paragrafu 405 tr. Zákoníku, byla odvolacím soudem pravomocně zproštěna obžaloby. 10. července 2024 však Nejvyšší státní zástupce podal dovolání proti tomuto osvobození.
Dovolání má zajímavé zdůvodnění. Uvádím některé pasáže.

Během 100 let byl ukrajinský nacionalismus proti Rusku použit 4x

„Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.“ Takto zní známý a bohužel zapomínaný výrok, jehož autorem je George Santayana. Možná všechny národy světa mají sklon zapomínat historickou zkušenost. A takto opakují staré chyby. Kdyby se na Ukrajině z historie země nevybíraly pouze jednotlivé právě „vhodné“ oblázky, ale zachovávala se celá mozaika, mohli si Ukrajinci všimnout, že kdykoliv se jim dostalo podpory odkudkoliv ze západně položených zemí, bylo to vždycky a bez výjimky pouze v souvislosti s některou „západní“ válkou proti Rusku. Nikdy jinak!

  1. 1. část 2. 8. 2024
  2. 2. část 5. 8. 2024

50 rokov tureckej invázie na Cyprus a poučenie pre Ukrajinu

Pred približne 50 rokmi (20. júla 1974) začala protiprávna turecká invázia na ostrov Cyprus proti tamojšiemu suverénnemu štátu Cyperská Republika. Turecko obsadilo vyše 36% územia ostrova a dodnes ho protiprávne okupuje, hoci v roku 1983 formálne vyhlásilo Tureckú Republiku Severný Cyprus. Ide o najvýznamnejší zmrazený konflikt na území EÚ, ktorý sa dodnes nepodarilo vyriešiť. Cyprus sa napriek tomu rozvíjal ekonomicky celkom úspešne a to by mohlo byť zaujímavé aj pre niektoré ďalšie krajiny, kde prebieha vojnový konflikt.

Podobne ako pre Cyprus a Turecko, aj pre Ukrajinu v dohľadnom čase platí, že na nejakom definitívnom riešení s Ruskom sa nebude možné dohodnúť a potrvá desiatky rokov, než sa podarí zaceliť rany. Súčasne tiež platí, že predstava konečného víťazstva a vyhnania agresora bude na Ukrajine podobne nereálna ako v prípade cypersko-gréckej predstavy o vojenskom obnovení suverenity nad ostrovom. Ale kým sa bude hľadať riešenie za rokovacím stolom, nebudú sa aspoň kopiť hekatomby obetí na bojovom poli, ani odchytávať muži na uliciach odvodovými komandami.

LUK: 2x Jiří Jírovec

Jiří Jírovec: Z dopisu poslanci
Vidím svět, který je řízen lidskými zrůdami, nebo válečnými zločinci, chcete-li. Chtějí vládnout světu. Neexistuje pro ně ani žalobce ani soudce a tak jdou bezohledně za svým cílem. Mohou bombardovat a zabíjet kohokoli a kdekoli, když si umanou. K tomu stačí použít správnou nálepku k označení nepřítele. Takovou v Hitlerově Německu dostali Židé: žlutou hvězdu, aby se jim mohli ostatní včas vyhnout a neušpinili se od nich. Poslouží i nálepka terorismu, šikovná jsou obvinění z porušování lidských práv i kecy o demokracii.

Jiří Jírovec: Návrat do historie
Potřebujeme „pravdivou historii“, říkají „moderní badatelé“ a tak rozvíjejí ad absurdum slova „hnus“ a „devastace“, jimiž jakýsi Farský charakterizoval naši minulost. Hloupost spojená s propagandou a zákonem o protiprávnosti minulého režimu posunula naši minulost nejen mimo zákon, ale také mimo kontext dějin minulého století.

„Progresivní“ olympiáda bez Rusů, Bělorusů a klimatizace. (Zato s Davidem Černým, laureátem státní ceny Petra Pavla.)

Tak nám dnes začínají další reklamo-kšeftové slavnosti. A ještě k tomu v Macronově Francii…

Zatímco v minulosti se olympijské hry stávaly dějištěm velkorysých činů (například mexický prezident José López Portillo podmínil životně důležitou dodávku uhlí Kubě tím, že mu východněblokové ČSSR vydá Věru Čáslavskou, která se po svém zákazu živila jako uklízečka na pražských sportovištích a byl jí odebrán pas), dnes David Černý (lidovým humorem zvaný „národní umělec D. Č., laureát státní ceny P. P.“) vyměnil zamítnutou sochu onanisty na pražském Národním divadle (Národní se vzácně pochlapilo!) za to, že vytvoří Věru Čáslavskou před českým olympijským domem. O dnes už celonárodně známých nástupových „národních“ kostýmech českého týmu od Liběny Rochové ani nemluvě. Vůbec nejlépe je charakterizoval můj kolega z Krajských listů Bruno Solařík (autor sobotní historicko-etnografické rubriky Pátrání B. S.) svým symbolickým sloganem: „Modrou krev na sobě nezapřeš. Učební obor řezník-uzenář, Paříž 1793.“

Adolf Jáchym Sabath

Děkuji spřízněné duši a jednomu z mála přátel v české kotlině, Bohuslavu Benešovi (původním povoláním vojenský chemik v Bohem požehnaném věku s jasným myšlením) za možnost seznámit se podrobněji se životem mladého odvážlivce z chudých jižních Čech, malé obce Záboří na usměvavém Blatensku, Adolfem Jáchymem Sabathem (1866-1952).

Seznámení s ním přes vyprávění, knihu nazvanou „Čech v americkém Kongresu“ (vydanou Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR v roce 2020, ISBN 978-80-7422-755-4 (NLN) a vlastní prověrku některých informací mi umožnilo hlouběji uvědomit si podobnosti osobního života s některými velikány, kteří působili mimo svoji domovinu a skutečnost, že nevděk světem vládne. A je jedno v jaké formě.

Ivo Šebestík: eseje a komentáře, červenec 2024

Evropané se probouzejí většinou hodně pomalu (22.7.2024)
Malý slovníček znásilněných pojmů 1. a 2. (13.7.2024; 15.7.2024)
Konec čistého štítu národa (12.7.2024)
Návrat k feudalismu není levicová politika (5.7.2024)
Evropa má platit za bezpečí tomu, kdo jí zajistil nebezpečí (2.7.2024)

Prohlášení NATO a smrtonosná strategie neokonzervatismu

Roku 1992 americká zahraniční politika výjimečnosti přeřadila na rychloběh. USA na sebe vždy pohlížely jako na vyvolený národ předurčený k vůdcovství a zhroucení Sovětského svazu v prosinci 1991 přesvědčilo skupinu zapálených ideologů, kteří se stali známí jako neokonzervativci, že by teď měly USA vládnout světu jako nezpochybnitelná jediná supervelmoc. I přes nesčetné zahraničně politické katastrofy z rukou neokonů pokračuje Prohlášení NATO 2024 v protlačování této agendy, čímž svět tlačí blíže k jaderné válce.

Projev Slováka Fica a projev Čecha Koloce

Slovenský premiér Fico se v pátek 5. července poprvé od svého atentátu a zranění objevil na veřejnosti. Pronesl projev opravdu státnický, ke kterému mu dopomohli toho dnes slavící skoro viditelně přítomní svatí Cyril a Metoděj – i neviditelní hmotní poradci.

Poradci slovenskému premiérovi poskytli takový informační a stylistický servis, na jaký my čeští občané nejsme zvyklí přinejmenším od doby, kdy si psal sám projevy premiér Zeman – a pak si je psal i jako prezident. Projev slovenského premiéra byl podle mého pro naši část Evropy stejně zásadní jako kdysi Kennedyho „Ich bin ein Berliner“. Stejně historická slova jako JFK by už mohl říct snad jen Kennedyho synovec, který letos též kandiduje na prezidenta USA. S tím rozdílem, že Robert Kennedy mladší se na rozdíl od svého strýce ve svých projevech studenou válku mezi západem a východem (která je po 60 letech od ledového projevu JFK tak horká, jak ještě nikdy nebyla) vždy snažil deeskalovat – stejně jako mírotvorci typu Roberta Fica.

Zvoní zrady zvon!

O dlouhých stínech Masaryka, Beneše a první republiky v zrcadle Mnichova diskutují Petr Pithart a Milan Uhde. Moderuje Mojmír Jeřábek.

– Milan Uhde: Geneze ČSR, TGM; – Petr Pithart: Edward Beneš a Milan Štefánik; – Milan Uhde: ČSR – stát Československého národa; – Petr Pithart: Benešova zahraniční politika; – Milan Uhde: Volba prezidenta Beneše; – Petr Pithart: KSČ, Češi – Němci, volby 1935; – Milan Uhde: Francie a velvyslanec Stefan Osuský; – Petr Pithart: Jaromír Nečas a Mnichovská dohoda, Mobilizace září 1938; – Milan Uhde: Mnichovská zrada; – Mojmír Jeřábek: Francouzská perspektiva; – Milan Uhde: Kulturní důsledky; – Petr Pithart: Potvrzení Beneše, znárodnění, atentát na Heydricha; – Milan Uhde: Únor 1948; – Petr Pithart: Politická závěť; – Diskuze

Liberalizmus kedysi a dnes

Pochopme ideológie ako komplex ideí, ktorých základnou funkciou je obhajoba záujmov určitej sociálnej skupiny. V moderných, zložito diferencovaných spoločnostiach – keď odhliadneme od lokálnych zvláštnosti – sa o dominanciu usiluje mnoho ideológií, rozhodujúce pozície však majú nacionalizmus, konzervativizmus, socializmus a liberalizmus.

Nacionalizmus sa formuje ako obhajoba záujmov konkrétneho národa. Základom spoločnosti má byť solidarita ľudí, ktorí hovoria tým istým jazykom, rešpektujú ten istý dejinne vytvorený panteón význačných osobnosti. Konzervativizmus sa zasa formoval ako obhajoba záujmov tried, ktorí svoje mocenské ambície zdôvodňovali odvolávaním sa na dejiny, tradíciu. Konzervatívci sú presvedčení, že tí, ktorí vládli predvčerom a včera, majú právo vládnuť aj zajtra a pozajtra. Socializmus sa formoval ako obhajoba záujmov skupiny ľudí, ktorí sa živili schopnosťou pracovať, teda predajom svojej pracovnej sily. Liberalizmus sa zasa formoval ako obhajoba záujmov skupiny ľudí, ktorí boli presvedčení, že za všetko, čo dosiahli, vďačia svojim vlastným výkonom.

Mír je stav nouze

Jak vidíme každý den a můžeme číst ve všech západních politicky korektních médiích a neuvěřitelně pokryteckých a hloupých odezvách na návštěvu maďarského premiéra Orbana u prezidenta Putina, prevence selhala. Nebylo by atentátu na slovenského premiéra v květnu, setkání na Děvíně večer v den připomínky Cyrile a Metoděje a neslyšel bych výtečný projev premiéra Fica, nevěřil bych na lepší časy. Proto děkuji premiérovi Ficovi za probuzení naděje u skeptického optimisty, nebo jak se traduje, špatně informovaného kriticky, tj. jasně myslícího pesimisty.

Prvý prejav od atentátu: Fico verejne prehovoril, zožal standing ovation

Premiér Robert Fico prvýkrát od atentátu v Handlovej, ktorý sa stal 15. mája, verejne vystúpil. Stalo sa tak na oslavách pri príležitosti 1161. výročia príchodu svätých Cyrila a Metoda na územie dnešného Slovenska na Devíne. Fico predniesol prejav, ktorý trval približne 18 minút.

Generační kohorty podle sociologů

… téma generačního nálepkování je populární zábavou sociologů. Často je využívají personální oddělení (moderněji řečeno HR management) k odhadu pracovní morálky a výkonu uchazečů a marketingové organizace.

Původcem klasifikace je Pew Research Center, který uvádí na svou obhajobu 5 věcí, které byste měli mít na paměti, když slyšíte o generaci Z, mileniálech, Boomerech a dalších generacích.

Kolaps sionismu

Útok Hamasu ze 7. října lze přirovnat k zemětřesení, které zasáhlo starou budovu. Praskliny se již začaly projevovat, ale nyní jsou již viditelné v samotných základech. Mohl by sionistický projekt v Palestině – myšlenka instalace židovského státu na arabské, muslimské a blízkovýchodní půdě – čelit více než 120 let od svého vzniku vyhlídce kolapsu? Historicky může zhroucení státu způsobit velké množství faktorů. Může být důsledkem neustálých útoků sousedních zemí nebo chronické občanské války. Může následovat po rozpadu veřejných institucí, které se stanou neschopnými poskytovat služby občanům. Často to začíná jako pomalý proces dezintegrace, který nabírá na síle a pak během krátké doby strhne struktury, které se kdysi jevily jako pevné a pevné.

Proč USA nepomohou vyjednat mír na Ukrajině?

Již popáté od roku 2008 vyzvalo Rusko USA k jednáním o bezpečnostních opatřeních, tentokrát v návrzích prezidenta Vladimira Putina #en# ze 14. června 2024. Spojené státy již čtyřikrát nabídku jednání odmítly v zájmu strategie neokonzervativců Rusko pomocí války a tajných operací oslabit nebo rozdělit. Taktika amerických neokonzervativců katastrofálně selhala, Ukrajinu devastovala a ohrozila celý svět. Po všech válečných štvanicích nastal čas, aby Biden jednání o míru s Ruskem zahájil.

Od konce studené války bylo hlavní strategií USA Rusko oslabit. Již v roce 1992 zastával tehdejší ministr obrany Richard Cheney názor, že po zániku Sovětského svazu v roce 1991 by mělo být rozbito i Rusko. Zbigniew Brzezinski v roce 1997 zastával názor, že by Rusko mělo být rozděleno na tři volně konfederované entity Ruské Evropy, Sibiře a Dálného východu. V roce 1999 aliance NATO vedená USA po dobu 78 dní bombardovala ruského spojence Srbsko, aby ho rozbila a v odtrženém Kosovu zřídila masivní vojenskou základnu NATO. Vedoucí představitelé vojensko-průmyslového komplexu USA počátkem 21. století hlasitě podporovali čečenskou válku proti Rusku.

Proč velmoci bojují a proč spolupracují

Kniha „Ekonomická vzájemná závislost a válka“ přesvědčivě ukazuje, že dynamický realismus svou vysvětlující silou předčí všechny ostatní teorie mezinárodních vztahů. Copeland ukazuje, že „ve třiceti ze čtyřiceti případových období hrála ekonomická vzájemná závislost střední až silnou příčinnou roli“. Obchodní očekávání měla často význam v době, kdy jsme to nejméně čekali. Japonsko se usilovně snažilo uzavřít mír s USA až do roku 1941, kdy americké embargo dotlačilo jeho vůdce k zoufalému pokusu zajistit přežití národa dobytím a válkou.

Copeland nastiňuje, proč lze čínskou iniciativu Pásmo a cesta a budování vojenských sil interpretovat buď jako agresivní kroky, nebo jako předvídatelné jednání rostoucí mocnosti usilující o bezpečnost a zdroje. Zdůrazňuje, že je třeba, aby Spojené státy lépe porozuměly silám, které řídí chování Číny, a vytvořily „vyváženou politiku, která by signalizovala odhodlání a zároveň se vyhnula vytváření spirály nepřátelství“. Tvrdí, že totální ekonomická strategie zadržování a zasahování do čínské domácí politiky by mohly Čínu dotlačit k vojenskému konfliktu ve sporných oblastech, jako je Tchaj-wan a Jihočínské moře.

Pavel Letko: výtah z rozhovoru Tuckera Carlssona s Jeffrey Sachsem + infografika

Volně z rozhovoru Tuckera Carlssona s Jeffrey Sachsem „The Untold History of the Cold War, CIA Coups Around the World, and COVID’s Origin“ z 28. 5. 2024.
– Ukrajina – Kolektivní (ne)bezpečnost – Vazalové, kolaboranti a jiní šplhouni – Armagedon: úsilí o konec civilizace – Impérium dobra? – Rozpad SSSR – Nordstream (jak přátelům rozbít bábovičky) – A co kauza Covid?

Infografika pozadí války na Ukrajině 2010 – 2024: (multietnicita – tok energií – militarizace – sponzoři – sankce)

Den D na východní frontě

Operace „Bagration“, kterou Rudá armáda spustila 22. června 1944, byla dnem D na východní frontě. Svým rozsahem, velikostí, měřítkem a dopadem se jednalo o vojenský úspěch, který neměl ve druhé světové válce obdoby.

Navzdory koordinaci operace Bagration s Dnem D a navzdory jejímu nevýslovnému vojenskému a strategickému významu o ní během oslav 75. výročí Dne D v severní Francii v roce 2019 nepadla ani zmínka.

Vstup do války: Nejdřív se odmítne. Pak se o tom mluví. Potom se řve na ty, kdo nechtějí

Každý, kdo správně čte mocenskou politiku v Evropě z historie zná, že radikální změny nejprve navrhne některá strana nebo strany, aby je ostatní političtí představitelé odmítli. Také se to v češtině nazývá balónky nebo sondy veřejného mínění, ale není to to samé. Zatímco po balónku se dle reakcí vyhodnotí, zda-li politickou akci spustit nebo ne, zmíněné návrhy se po první „iniciaci“ začnou objevovat v novinových článcích a komentářích politických lídrů, kde se z prvního odsouzení pomalu dostávají do neutrality, aby pak skončily u přijetí a přišla dehonestace těch, kteří jsou stále proti.

Film Svatá = první pokus ČT otevřeně legitimizovat lež

Začněme od lží, na které jsme dennodenně zvyklí v médiích. Základem nového televizního filmu Svatá bylo vyprávění hlavní hrdiny Olgy Térové o jejím dětství, odehrávajícím se v soustavě sovětských táborů, jimž dal později jméno gulag jejich vězeň Alexandr Solženicyn a které existovaly v SOVĚTSKÝCH letech 1923 – 1961 na území celého Sovětského svazu a řada z nich byla mimo území Ruska (a hlavní podíl na jejich existenci měli Stalin a ministři vnitra Jagoda a Berija – z nichž nikdo nebyl etnický Rus). Ty nejsou v inscenaci samozřejmě SOVĚTSKÉ, ale RUSKÉ. A to i přesto, že po roce 1945 nejpočetnější vrstvou vězňů v SOVĚTSKÝCH gulazích byli zajatí příslušníci Vlasovovy protisovětské RUSKÉ osvobozenecké armády. Pravda, jednou ve filmu padne slovo SOVĚTSKÝ, v šalamounské větě: „Matku paní Térové s dcerou odvlekla SOVĚTSKÁ rozvědka do RUSKA“.

Evropa v úpadku: bilancování a ohlédnutí

Během pěti let od posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 přibývaly známky dramatického úpadku bruselské unie. Komise a Rada reagují na ztrátu politického významu, územní redukce a četné hospodářské krize celým souborem represivních opatření. Pro vnější svět jsou to jen stěží skryté vojenské operace a bezprecedentní ekonomická válka proti Rusku. Interně poskytla koronová opatření impuls k podkopávání občanských práv a k ustavení režimu cenzury, který stále více kriminalizuje to, co lze říci veřejně. V následujícím chceme osvětlit současný stav Evropské unie a poměřit základy tolik citovaného „hodnotového společenství“ s jeho historickými sliby.

Tito

„Je to náš nepriateľ, ale želám si, aby sme mali v Nemecku tucet Titov, mužov, ktorí by boli vodcami a mali také veľké odhodlanie a dobré nervy, že hoc aj neustále obkľúčení, nikdy by sa nevzdali.“

Heinrich Himmler, Reichsführer SS, v príhovore k dôstojníkom výcviku vo vojenskom obvode (Wehrkreise) v meste Rothenburg ob der Tauber, Bavorsko, Nemecko, 21. september 1944.

Vyprávění o 7. říjnu (2023) v rozporu s historií

Přednáška Thierry Meyssana ze 4. května 2024 v Boulogne-sur-mer. Thierry Meyssan v ní vysvětluje, že současný konflikt v Palestině není zaviněn arabským a židovským obyvatelstvem. Byl zorganizován již v roce 1915 koloniální mocí s myšlenkou, že budoucí stát nebo státy nebudou nikdy schopny samy zaručit svou bezpečnost. Aniž by to věděli a ke své vlastní škodě, Palestinci a Izraelci zinscenováním operace 7. října a jejími následky tuto politiku pouze realizují. Tím, že nezastavili etnické čistky Gazanů, nedávají Anglosasové najevo svou necitlivost, ale skutečnost, že masakry považují za pouhé vyrovnávací faktory.

Putin, Si a Ráj

Zatímco se nový a bývalý ministr obrany RF (Andrej Belousov, Sergej Šojgu) usazují v nových křeslech a šéf personálního oddělení téhož ministerstva obrany (Jurij Kuzěcov ) sedí ve vazbě a další ministerští úředníci-korupčníci podávají rezignaci, pomalu a jistě dochází se zpožděním minimálně 12 let k čistce na ministerstvu obrany RF. Připomínám, že prezident Si s čistkou v ministerstvu obrany a bezpečnostních složkách začal ihned po usazení do křesla moci v Pekingu v letech 2012 a 2013. Díky ní jsme ještě tady.

Jubilant Štefan Kvietik: „Láska, porozumenie, pokoj a mier sú najdôležitejšie…“

Werich ve svých nedávno vydaných dopisech Voskovcovi reflektoval, že už pár let po Stalinově smrti byla Moskva plná amerických divadel a vůbec kultury USA – a Voskovec mu odepsal, že ekvivalentně to je se sovětskou kulturou za mořem. Kultura a sport byly (na rozdíl ode dneška!) v dlouhých obdobích studené války zkrátka vyňaty z boje znepřátelených zemí. V době, kdy na sebe česká a slovenská vláda dští sílu, proto přinášíme jeden mírumilovný kulturní rozhovor česko-slovenský: se Štefanem Kvietikem, nestarším žijícím hercem-mužem (je tu ještě o 3 roky starší Jiřina Bohdalová!) bývalé federace Slováků a Čechů, který v roce 1992 kandidoval i na jejího prezidenta – a který dnes, v pátek 10. května, slaví 90 let.

Izraelská brutalita čerpá z britské nadvlády

Izraelské dnešní uplatňování kolektivního trestu proti Palestincům vděčí za svůj původ britské nadvládě v Palestině.

Stejně tak letecké bombardování, vojenské nálety, využívání palestinských civilistů jako lidských štítů a infrastruktura stanného práva uplatňovaná proti okupovanému, převážně civilnímu obyvatelstvu.

Pravda je vždy prvou obeťou vojny

Keď prepukol terajší konflikt medzi Ruskom a Ukrajinou, objavili sa vo svete početné návrhy na riešenie sporu. Väčšinu tvorili radikálne riešenia zvýhodňujúce buď jednu alebo druhú stranu. Veľmi málo sa vlády, svetové inštitúcie i jednotlivci zaoberali myšlienkou, ktorú kedysi vyslovil najdlhšie slúžiaci indický premiér Džaváharlál Néhrú: „Každá voja sa raz skončí vyjednávaním. Prečo nevyjednávať hneď?“

Ako v iných konfliktoch, aj v tomto sa teda naplnili slávne slová prvého nemeckého kancelára Otta von Bismarcka: „Nikdy sa neklame toľko, ako pred voľbami, počas vojny a po poľovačke.“ Bežní občania majú už bohaté skúsenosti s pravdivosťou kancelárovho bonmotu v prvých dvoch prípadoch.

Tak, ako v mnohých iných konfliktoch, aj v tomto sa prvou obeťou stala pravda. Dovtedy sme mali zachované aspoň zdanie objektivity informácií, ktoré šírili naše médiá. Ak sa človek nemohol dopátrať po niektorých faktoch v našich novinách, mal možnosť voľby vyhľadal si na internete alebo v televízii názory inej strany. Naša múdra vláda okamžite po vypuknutí vojny zablokovala médiá s neželanými názormi a ak niekto mal odvahu šíriť ich, bola ochotná ho za to dokonca aj trestať. Tento stav trvá dodnes napriek tomu, že už máme inú vládu.

V závodě antiruského šovinismu zatím vyhrávají Češi

Dnes opravdu není čas na fráze. Nad fašismem jsme nezvítězili. Rozmáhá se v nových dosud nepoznaných formách. Všichni říkají, že jsou pro mír, ale téměř nikdo pro to nic nedělá. A svět je k nové globální válce blíže než kdykoli předtím. Součástí této eskalace napětí je také boj o výklad dějin. Prezidentka Čaputová raději dorazila k nedůstojnému hrobu neznámého vojína u rušné hlavní cesty, jen aby nemusela jít na Slavín, a vzpomínala všechny možné národy, jen aby nemusela vyzvednout lví podíl Rudé armády při osvobozování naší vlasti. Lidé jako Ivan Korčok a Ivan Mikloš se raději zúčastnili propagandistické akce ke sbírce munice pro Ukrajinu.

Rozhovor s (jedinou) herečkou, která podepsala petici Mír a spravedlnost

Na začátek bych měl asi vysvětlit, že se léta potkáváme na sociální síti, kde jsme si zprvu psali o vašem tatínkovi, režiséru a herci Miroslavu Macháčkovi (1922 – 1991, kterého široké čtenářské publikum bude znát z jeho hlavních rolí ve filmech Skalpel, prosím, …a pátý jezdec je strach, Dva lidi v zoo nebo jako pošťáka z filmu Sedím na konári a je mi dobre). Já jsem pak dlouho plánoval s vámi udělat rozhovor k jeho předloňským stým narozeninám, ale pak jsem musel konstatovat, že k tomu, co bylo řečeno v jiných rozhovorech, už nemám co dodat. Tak jsme se potkali až dnes, kdy jste mě pozvala do Divadla v Řeznické na monodrama Jeden německý život – o  kterém jsem předem nevěděl mimo jiné to, že v něm dokážete být skoro hodinu a půl na jevišti zcela sama. Jak to můžete zvládnout?

Země, kde chcípla kočka

Chcípla kočka. Stářím, jak mívají ve zvyku. Ne jen tak ledajaká, pelíšek měla na hradě. Byla mazlíčkem manželky komunistického rozvědčíka, generála NATO a prezidenta.

Země se propadla do smutku. Média soustrastně popisují zármutek první dámy, vláda, politici i prostí občané zasílají kondolence, kočce se dostalo pietní stránky na Wikipedii. Nikdy nezapomeneme.

K věčnému míru

V mnoha zemích na světě, nehledě na harašení zbraněmi, tisknutí bezcenných dolarů a euro, dodávek zbraní a zcela zbytečného zabíjení a umírání lidí, si mnozí dnes připomínají 300 od narození filozofa míru Immanuela Kanta (1724-1804). Výročí se bude slavit se ve velkém v Německu, přestože volání po odzbrojení je dnes tam považováno za nesvětské a pacifisté za hlupáky národů. Podobně je tomu bohužel dnes i v české kotlině. V ní ale se slavit nebude, a již vůbec nebude se mluvit či psát o věčném míru. Otázka: Kde jsou ti stateční, kteří uzavírají, nebo by mohli uzavřít mír?

Čínská kulturní revoluce – dnes v USA?

V roce 1986 se konečně mohla přestěhovat do Ameriky, aby mohla pokračovat v postgraduálním studiu, ale z větší části zůstala až do roku 2020 politicky neutrální. „To byla doba, kdy jsem zjistila, že musím promluvit, abych tuto zemi zachránila,“ řekla.

Nyní mluví proti indoktrinaci, kterou od roku 2020 vidí infiltrovat USA a která připomíná komunistickou Čínu. Varuje Američany před tím, co je v sázce.

10 let od zahájení antiteroristické operace na Donbasu

13. dubna 2024 uplyne 10 let od zahájení ATO – „antiteroristické operace“ iniciované ukrajinským vedením, jejímž smyslem bylo silové potlačení „separatistických hnutí v Donbasu“. Alespoň tak si kyjevské úřady dění na jihovýchodě země vykládají.
Ale bylo to opravdu tak? A jaký je skutečný důvod rozhodnutí Kyjeva poslat proti obyvatelům Doněcké a Luhanské oblasti pravidelnou armádu? Pojďme tomu přijít na kloub.

Kryl říkal nahlas to, co my se pořád bojíme říct i potichu

Pro moji generaci Husákových dětí byli někteří zásadní umělci neviditelní a často úplně neznámí, protože v době našeho dětství o nich (pokud se o nich nemluvilo v našich rodinách) nebyla nikde ani zmínka. Tak tomu bylo u jmen velkých umělců-exulantů (Škvorecký, Kundera, Kohout, Pucholt, Tříska, Kukura, Landovský), nebo těch, kdo po celou dobu žili doma, ale coby neviditelní (Ludvík Vaculík, Egon Bondy, Vlasta Chramostová, Marta Kubišová). Měl jsem štěstí, že jsem dobu jejich „neexistence“ strávil ještě ve věku, kdy mě zajímali především Vinnetou a Fantomas. Kdybych byl starší, ve výkladech knihkupectví nebo v sálech divadel a kin by mi chyběli. Jako mi tam chybí dnes, v době outsourcované „kultury“, posílané k nám v konzervách přes moře, kdy jsou pro gros dnešní mladé generace už opět neznámí.

Dvě ze jmen, která jsem zmínil, mi vyvstávají do úplného popředí: Egon Bondy a Karel Kryl.

Bašta s mafiemi nakonec prohrál

Vzpomínkový rozhovor Tomáše Koloce s Janem Schneiderem o v neděli zemřelém Jaroslavu Baštovi (1948 – 2024), někdejším náměstkovi ředitele tajné služby ČSFR a ministra zahraničí ČR, ministrovi bez portfeje, velvyslanci v Rusku i na Ukrajině a kandidátovi v loňských prezidentských volbách.

Doznívání Velikonoc a vzpomínka na Rudolfa Steinera

Rudolf Steiner zemřel 30. března 1925 obklopený nadějí v budoucnost. Všestrannost a kreativita, kterou odhalil v pozdějších letech, jsou fenomenální podle všech měřítek. Jak toho všeho dosáhl?

Poslední část dvacátého století přináší stále rostoucí poznání, že žijeme v hlubší realitě, kterou můžeme nazývat duchovní, ke které máme v současné době přímý přístup pouze změnou vědomí. Také se učíme vidět, že tyto duchovní reality byly známé v minulosti, popsány v jiných obrazech a jazycích a byly zdrojem všech velkých náboženství a duchovních učení. Na nějakou dobu byly zakryty a zapomenuty, protože se naše vědecká kultura věnovala materiálnímu světu odhalenému smysly.

Ústava České republiky / přednáška Marka Pavky

0:07 Má česká ústava něco společného s demokracií?
01:25 Přijímání ústav
06:21 Přijímání ústav v evropských zemích
09:45 A co ČR?
12:12 Nebyla to náhoda
14:18 Spěch a utajování
18:33 Role odborné veřejnosti
19:33 Role parlamentní opozice
20:58 Role Václava Havla
21:58 Tradice
26:15 Zpochybnění legitimity
28:33 Teorie nezměnitelnosti
29:24 Soudní revize
34:11 Materiální jádro ústavy
37:46 Klauzule věčnosti
43:51 Klauzule věčnosti v ČR a jinde
49:40 Okolnosti přijetí článku 9 (2)
50:56 Příznačné připomenutí
52:04 Jejich a naše startovací čára
53:19 Lze ovládnout Ústavní soud?
55:27 Shrnutí