Historie | Disput

Svět je na pokraji velké války

Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.

Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.

Evropské elity platí za privilegium prohry

Obsah:

Fjodor Lukjanov o Evropě

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Novoroční

Obsah:

~~~

Buď bude válka, nebo všichni pomřem na prašivinu

Dne 17. 12. (podle starých Rusů), respektive 30. 12. (podle moderních Evropanů) před 120 lety se narodil legendární ruský satirik Daniil Charms (1905 – 1942). Jeho osobnost se v dialogu snažil přiblížit překladatel jeho děl i děl o něm Bruno Solařík (jinak vedoucí oblíbené sobotní rubriky Krajských listů Pátrání B. S.).

Proč se zajímat o Kosovo

V žádném pojednání o Balkánu nemůže chybět zmínka o komplexitě výzev spojených se spolužitím, historickou pamětí, století trvající nespravedlností a o Kosovu. Tato jihosrbská autonomní oblast byla nejenom po celou dobu trvání socialistické Jugoslávie, ale již dlouho před jejím rozpadem nejslabším článkem, a to i v době největší jugoslávské harmonie šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Skrytě se odehrávaly děje, které se normálním jevem na jugoslávském území staly během rozpadových válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině. Proto každý autor s kořeny mimo Balkán a píšící o Balkánu a specificky o Kosovu se vystavuje riziku kritiky ze všech možných stran, a bohužel i riziku osobní bezpečnosti.

Kosovské ekonomické, mezietnické a politické problémy sedmdesátých a počátku osmdesátých let 20. století byly v Jugoslávii extrémní. Kosovo do jugoslávské praxe zavedlo nové a do té doby v komunistickém jugoslávském systému nemyslitelné diskriminační paradigma diskriminaci a dominanci založenou na etnickém, nikoli politickém či ideologickém principu. Z historického pohledu lze kosovské problémy za určitých podmínek označit za katalyzátor jugoslávské krize počátku devadesátých let 20. století. Kosovo stojí na jejím konci. Proč? Válka v roce 1999 a ne plnohodnotné osamostatnění oblasti o devět let později, představují dnes v době antropologické války a rozpadu přežitého politického a hospodářského systému, založeném na expanzi, dluhu a odlidštění poslední dějství rozpadu Jugoslávie. Tu představoval složitý propletenec mezietnických, náboženských, hospodářsko-sociálních, kulturně-politických i mezinárodněprávních problémů, majících své kořeny v ekonomické zaostalosti.

Vánoční

Obsah:

~~~

Trump, Síkela a kapitalismus. Levice už netřeba.

Donald Trump je vůči Evropě snad až příliš shovívavý. Ve skutečnosti je to s ní mnohem horší. Poté, co se otevřela doširoka možnost pro rozvoj liberální demokracie a tržní ekonomiky, kolabuje systém snad ve všech ohledech. Vzpomeňme si ještě, co vadilo na socialismu. Bylo mu vytýkáno, že nerespektuje soukromé vlastnictví, že je ekonomicky neschopný, že dokáže fungovat pouze na dluh a že v něm vládne neschopná byrokracie, která nepřipustí politickou soutěž.

Ve všech těchto ohledech se dnes snaží Evropská unie poražený socialismus dohnat a předehnat.

Mariňáci vědí, že neozbrojené přeživší z nějakého důvodu nezabíjíme

Obsah:

Proč nejsme demokratický ani právní stát

Po listopadu 1989 byl nastupující politický systém prezentován jako krásná čistá panna vstupující do manželství, zatímco předlistopadový reálný socializmus charakterizovala špinavá ošklivá prostitutka s venerickými chorobami. Tedy ideály byly konfrontovány s realitou. Dnes je však situace jiná. Protože nový systém již nejsou pouhé ideje, ale jde již o realitu, která ne pro každého je oslnivá, nová politická moc se rozhodla politické soupeření zlikvidovat totalitním zákazem.

Zvoní hrana

Výraz pochází ze staročeského zvyku, kdy se poledním zvoněním oznamovala smrt v obci. Obecně se rozumí pod výrazem tzv. umíráček. Podle Slovníku spisovného jazyka českého představuje hrana vyzvání za zemřelého po poledni mezi úmrtím a pohřbením. Původně význam byl přenesen do metaforické roviny, kde symbolizuje konec, nebezpečí nebo konec něčeho. V kontextu příspěvku autor má na mysli odzvonění klidnému životu a varování před sliby a mýtem nového českého premiéra AB spojeného s přísahou a snahou udělat z České republiky nejlepší místo pro život na světě, pokud to nemyslel jenom sebe a své lidi.

Ačkoliv jde o starý idiom a podstatné jméno pomnožné, dodnes se používá a je známý i díky literatuře. Slavný román Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana (1940) se inspiruje tímto výrazem. Děj se odehrává během španělské občanské války. Výraz může znamenat také trest za napáchané zlo. A toho bylo napácháno především našimi slouhy-politiky a víc než dost.

Som z porazenej krajiny

V pátose osláv pádu režimu, ktorý sám seba označoval ako reálny socializmus (víťazi ho označili za komunistický), sa úplne stráca pointa: sme porazená krajina. Tí, ktorí pád režimu dodnes oslavujú ako svoje víťazstvo na to buď zámerne, alebo prospechársky zabúdajú. Príbeh, ktorým sa to spustilo v Československu, má svoje krásne finále, i keď na začiatku bola lož o mŕtvom študentovi. Boli sme v padajúcom domine predposlední – po nás už len Rumunsko.
…
Stále premýšľam, čo je liberálna demokracia. Áno, slobodné voľby, z nich vygenerované inštitúty, od parlamentu, vlády, prezidenta počnúc, po súdnu moc. Všetko má a musí byť vyvážené, pod vzájomnou kontrolou. Lenže do toho sa ako tretia moc vplietli nikým nevolené ale niekým platené mimovládky a médiá, ktoré už dávno nie sú „strážnym psom demokracie“, ale znásilnením toho, čo si ľudia slobodne volia.

Rozhovor s první dámou české psychologie

Obsah:

Tomáš Koloc: Záchrana vede srdcem každého, řekla první dáma české psychologie
Tomáš Koloc: Srdce volají: Změňte smýšlení! Totéž volá i Jan Křtitel a doktorka Janátová

Psychodrama Duch a Moc

Historie Ruska je dramatem ducha, ztělesněným v hmotě státu, jehož cesta představuje sled metafyzických vzestupů a pádů, kde politická forma vždy odrážela stav duše národa. Pravoslaví se stalo nejen náboženstvím, ale i vnitřní osou ruské civilizace, archetypem, skrze který Rusko chápalo moc, utrpení a poslání.
…
Pro přechod od chronického traumatu k udržitelné misi je nutné odstranit zásadní strategické nedostatky.
Klíčovým selháním současného Ruska je absence funkčního jazyka budoucnosti. Po staletí žila země vypůjčenými koncepty a dnes, navzdory oživení pravoslaví a historické paměti, není formulován jednotný, konzistentní národní narativ, který by byl organický ruské civilizační tradici, ale zároveň směřoval do budoucnosti.

21. listopad: včera, dnes a zítra

V úvodu dovoluji si připomenout několik volně vybraných historických událostí spojených s 21. listopadem, mimo jiné i dnem narození autora příspěvku. V roce 164 př. n. l. Jidáš Makabejský znovu dobyl Jeruzalém a znovu zasvětil Druhý chrám během makabejského povstání. Od té doby si připomínáme židovský svátek Chanuka. V roce 235 Svatý Anterus začal svou vládu jako katolický papež, který vládnul pouhých 40 dní. V roce 533 byly vydány Instituty – oficiální učebnice římského práva, součást programu právních reforem římského císaře Justiniána.

Mnoho století později, v roce 1818 Ruský car Alexandr I. nechal svou delegaci předložit petici kongresu v Aix-la-Chapelle s žádostí o větší občanská práva pro Židy v Evropě. Připomínám, že se jednalo o snahu vedenou anglickým aktivistou Lewisem Wayem, které následovala mimo jiné v roce 1824 První židovská reformní kongregace v Charlestonu, Jižní Karolíně.

V roce 1871 Moses F. Gale patentoval zapalovač na doutníky (NYC). V roce 1905 fyzikální časopis Annalen der Physik publikoval článek Alberta Einsteina „Závisí setrvačnost tělesa na jeho energetickém obsahu?“ Einsteinova obecná teorie relativity zavádí rovnici E = mc². Čína v roce 1906 zakazuje obchod s opiem a v roce 1917 Maxim Gorkij nazývá Vladimira Lenina slepým fanatikem a bezmyšlenkovitým dobrodruhem.

Proč propadla Kateřina a 17. listopad

Obsah:

Absurdní divadelní inscenace „28 bodů“

Obsah:

Tomáš Koloc: Demokracie v Lotyšsku a Česku

Evropská ministryně zahraničí z Estonska, Kaja Kallas, hrdá proklamátorka evropských hodnot Pobaltí, se na přelomu října a listopadu vyjádřila, že Rusko hodnotově nepatří do Evropy. Výrok zazněl ve stejnou dobu, kdy další země Pobaltí, Lotyšsko, své první obyvatele pro ruský původ – a prvního etnického Lotyše pro jeho politické přesvědčení – vyhnalo do Ruska.

Počty takto vypovězených z lotyšské vlasti podle Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda už překročily tisícovku.

Zamyslenie nad dehonestáciou všetkého, čo bolo

Socializmus – fámy a realita. Aký vlastne bol?
Najskôr treba v stručnosti povedať, že ide o spoločenský systém fungujúci na princípe solidarity, vzájomnosti, humanizmu a rovnosti. Je založený na silnom sociálnom štáte, na štátnom vlastníctve výrobných prostriedkov (rozumej podnikov i služieb), plánovaní výroby a prerozdeľovaní materiálnych a finančných hodnôt.
V 80. rokoch išlo o systém s moderným priemyslom a sebestačnosťou v poľnohospodárskej výrobe a vo výrobe potravín, a na tú dobu s vyspelým, medzinárodne uznávaným a skutočne bezplatným školstvom, zdravotníctvom a sociálnou starostlivosťou. Životná úroveň sa približovala k tej v Rakúsku.
Na strane druhej je pre toto obdobie príznačné značné obmedzenie občanov najmä v oblasti náboženských slobôd, cestovania do západných krajín či súkromného podnikania. Demokracia bola okliešťovaná vedúcou úlohou Komunistickej strany Československa, ktorá bola zakotvené aj vo vtedajšej ústave ČSSR.

Miroslav Dolejší: Analýza 17. listopadu 1989

Přetisk obsáhlého eseje Miroslava Dolejšího z října 1999 vyšel na webu Čítárny pod titulkem „Miroslav Dolejší. Po 19 letech v komunistickém vězení popsal skutečné události 17.listopadu 1989“ dne 1. 8. 2025.

Nepřinášíme ho zde kvůli informativnosti obsahu, odporuje našim publikačním zásadám, ale jako výmluvný dokument doby před čtvrt stoletím – včetně aktuálního úvodu Čítáren.

Ovládání člověka destrukcí pojmů

Jedním ze zásadních vztahů mezi lidmi jsou pracovní vztahy, které dělí lidi do dvou skupin. Hegel tuto situaci charakterizuje jako Pán a rab, v níž rab pracuje ve prospěch pána. Karel Marx v návaznosti na Saint Simona a další mluví o třídní společnosti a třídním boji. V současné pokleslé vzdělanosti je třídní boj primitivně chápán pouze jako násilný střet na barikádách. Po vítězství v třídním boji se boj mění v ovládání.
…
Dle modelu „pána a raba“ či třídního boje jazyk umožňuje přenést tyto procesy do mysli člověka a naprogramovat raba či ovládanou třídu k myšlení, postojům, názorům a chování v zájmu pána a vládnoucí třídy.
Ovládání prostřednictvím mysli prochází dějinami a je tak staré jako vykořisťování a ovládání lidí, vždy však je předpokladem vzdělanostní a intelektuální deficit ovládaných.

Dominik Duka: Nepohodlný kardinál

Všimli jste si, že jste-li v něčí nemilosti nebo se nad vámi stahují jiné mraky, darují vám život lidi, kteří vám váš kříž pomáhají nést?

Minulé pondělí mi volala herečka a všestranná duše českého dabingu Eva Miláčková. Bylo to jako vždy popovídání, které dává sílu. Seznámili jsme se v srpnu na Žurnalistickém praktiku tvořitelů i konzumentů nezávislé publicistiky v Havlíčkově Brodě, kde jsem v rámci své přednášky o zlatém věku české kultury mimo jiné vyprávěl o příbuzném Eviny kamarádky, filmovém dramaturgovi Františku Danielovi, jak ho po jeho emigraci v roce 1968 na základě jeho učebnic z FAMU Robert Redford udělal rektorem své prestižní filmové školy Sundance School.

Pravicový populismus – nová strategie elit?

Giorgia Meloni a Alice Weidel jakožto přední osobnosti živě ztělesňují novou fúzi současného neoliberálního autoritářství („technofašismu“) a starého autoritářství orientovaného na minulost a tehdejší národní fašismus a na jeho nástupce, neofašismus.

Klíčové je toto: Stará levice svůj charakter zástupce nižších tříd zcela ztratila. Každý, kdo dnes mluví o „levici“, si okamžitě představí probuzenecké mluvčí vyšší střední třídy, jejichž třídní zájmy jsou diametrálně odlišné od zájmů dělníků, nižších zaměstnanců a zbytku nižší střední třídy. Wagenknecht má pravdu v tom smyslu, že termín „levice“ již není vhodný pro ty, kdo se v tomto mainstreamu nepohybují. Mýlí se však v tom, že nezmiňuje, že si cíle a principy staré levice zachovaly svou plnou platnost. Je jen třeba je předefinovat.

Jižní Súdán: země bolesti i naděje

Obsah:

Přehodnocení racionality v měnícím se světovém řádu

Ačkoli Hegelovo tvrzení, že dějiny světa se pohybují z východu na západ – s Evropou jako vrcholem dějin a Asií jako jejich úsvitem – bylo možná poněkud přehnané, současné globální dění, zdá se, ohlašuje nový začátek světových dějin, který opět sleduje dráhu slunce.
…
V tomto kontextu získává kniha J. N. Mohantyho „Reason and Tradition in Indian Thought“ (1992) nový význam. Mohanty rozebírá falešnou dichotomii mezi racionalitou a tradicí a tvrdí, že indická filozofie je hluboce racionální, přičemž zůstává zakotvena v živém kulturním a duchovním rámci. Trváním na univerzálnosti rozumu napříč civilizacemi Mohanty podkopává epistemický monopol, který podpořil unipolaritu.
~~~~~~~~~~~~

Après nous, le déluge

Après moi, le déluge (Po mně, potopa) je francouzský výraz připisovaný francouzskému králi Ludvíku XV. nebo ve tvaru Après nous, le déluge (Po nás, potopa) Madame de Pompadour, jeho oblíbené dámě. Obecně, se považuje za nihilistický výraz lhostejnosti k čemukoli, co se stane poté, co člověk odejde, i když může také vyjadřovat předpověď zkázy. Jeho význam překládá Brewer ve dvou formách: Když jsem mrtvý, může přijít potopa, protože mě to nezajímá. Ruin, chcete-li, když jsme mrtví a pryč.

Volby 2025

Obsah:

Komunisté nezničili Moravu: vyvrácení legendy

Před časem se do mě pustila parta progresivců nadávajících na „zku..né bolševiky“, přičemž mezi jejichž výčitkami čněla i tato – „jak můžeš jako Moravan jít se Stačilo, když komunisti zničili Moravu?!“ Míněno moravskou samosprávu, zemské uspořádání, a to po převzetí moci v roce 1948. Slíbil jsem, že tuto legendu uvedu na pravou míru a tímto tak činím.

Paseme kozly a věříme lžím a domněnkám

Na falešné pastýře dnes narazíte na každém kroku. Zejména v politice. Hlásají například, že je třeba zbrojit, protože nás chce napadnout Rusko, a přitom oni se chystají napadnout Rusko… Co to vlastně znamená pást kozly a bloudit mezi stany falešných pastýřů?

Izrael je hlavním zdrojem nestability na Blízkém východě.

Obsah:

Naše doba bez rozumu

Ztratili jsme spojení mezi rozumem a morálkou… Rozhodně jsme ztratili naši koncepci společného blaha jako kotvy, z níž má rozum vycházet.

Své letošní vystoupení jsem nazval „Naše doba bez rozumu“ a uvědomuji si, že to může působit poněkud grandiózně. Pokud na vás můj název působí tímto dojmem, zvolil jsem ho správně, protože tím chci přesně naznačit, že jsme vstoupili do nové doby, která se od předchozích dob liší stejně výrazně, jako se ony doby lišily ve své době – zlatý věk Athén, věk rozumu, věk materialismu, atomový věk.

Co potřebuje Stačilo! a 70. výročí Ujgurské autonomní oblasti

Obsah:

Jak evropská zbabělost a chamtivost stvořily 500-letý mýtus o ruské hrozbě

Protože bez amerického dohledu si Evropa nedokáže vymyslet jiný způsob zahraničněpolitické existence než boj s Ruskem, obrací se k osvědčeným metodám – mýtu o „ruské hrozbě“, který je v evropském veřejném povědomí přítomný od konce 15. století.

Neonacista, který věděl příliš mnoho

30. srpna byl Andrij Parubij zastřelen za bílého dne ve Lvově na Ukrajině. Byl klíčovou postavou zahraničím podněcovaného puče na Majdanu a dlouhá léta prominentním a vlivným politikem na místní úrovni. Jeho smrt oplakávala řada britských, evropských a amerických představitelů. Do tří dnů byl Parubijův vrah zatčen a přiznal se k činu.
…
Parubij si do hrobu vzal obrovské množství citlivých tajemství, na jejichž utajení má mnoho osob a subjektů velký zájem. Jako dlouholetý otevřený ultranacionalista spoluzaložil v roce 1991 otevřeně neonacistickou Sociálně-nacionalistickou stranu – později přejmenovanou na Svoboda – a v letech 1998–2004 vedl její paramilitární křídlo Patriot Ukrajiny.

2 x Tomáš Koloc

Obsah:

Zuřivý český rod aneb Po kom byla slavná Soňa Červená

V Hradci už měsíc žijeme 100. výročím Soni Červené (1925 – 2023). Pěvkyně zde ale nikdy nebydlela – jen legendy jejího rodu: pradědeček a tatínek.

Zdeněk Mahler jednou řekl (a můj genealogický poradce Zdeněk Horner mi to včera zopakoval), že tu úžasnou českou kulturu mohl v národě provozovat jen ten, jehož rod se dostal na takovou materiální úroveň, že už překonal každodenní honbu za uživením se. Tuhle možnost měli šlechtici, ale taky jejich služebníci, které přední šlechtické rody za věrné služby vybavily majetkem a někdy jim dopomohli i mezi sebe: přijali je do řad nižší šlechty. I když pak tyto rody třeba o šlechtický titul přišly a zchudly, projevovaly se u nich dál kulturní hřivny, vypěstované v předchozích generacích jejich předky.

Izraelští studenti stávkují proti válce

Právě před 80. lety, 2. září 1945, kapitulací poslední země Osy Berlín-Řím-Tokio, Japonska, skončila poslední světová válka.

Ze všech veřejných oslav mého dětství se mi do paměti nejvíc zaryly oslavy, kdy od konce 2. světové války (tehdy, kdy nejbližší válka byla totálně mimo náš dohled – až v Afghánistánu – jsme říkali zkrátka „od konce války“) uplynula přesná polovina – 40 let. Byl rok 1985. Dnes se ta doba podává jako nepoměrně strašnější čas než ten náš, a v něčem jistě strašný byl – zejména v tom, že se střílelo na ty, kdo chtěli bez povolení překročit hranice (to byl nakonec jediný důvod, proč po pádu režimu padly odsuzující rozsudky pro řadu tehdejších východních vůdců – protože to byla jediná věc, v nichž se jejich praktiky od těch západních opravdu markantně lišily).

Osmdesáté výročí konce 2. světové války v Číně

Obsah:

František Škvrnda st.: Osmdesáté výročí konce 2. světové války v Číně

Kedy sa začala druhá svetová vojna?
O storočí poníženia v dejinách Číny
Dve ópiové vojny
Boxerské povstanie
Vznik Čínskej republiky
Čína v prvej svetovej vojne
Čína od konca prvej do začiatku druhej svetovej vojny
Nankinský masaker
Čína v druhej svetovej vojne
Zrušenie zmluvy o neútočení s Japonskom a boje sovietskych vojsk v Čine a na Ďalekom východe
O niektorých súvislostiach konca druhej čínsko-japonskej vojny a obetiach v nej
Záver

Abdul Rahman: Čína slaví 80. výročí vítězství nad japonskou okupací a vyzývá k vytvoření spravedlivého a rovného světového řádu

Krvavý pes Tito alebo Zabudnutý proces Kevič a spol.

Mnohé procesy z 50. rokov zapadli do zabudnutia a spomínajú sa len málo. Jedným z nich je podľa vtedajšieho propagandistického jazyka Proces proti titovským špiónom a rozvratníkom v Československu Kevič a spol. na prelome augusta a septembra 1950.
…
Takmer vzápätí po vynesení rozsudku, ešte v septembri 1950, vyšla v češtine i v slovenčine vo vysokom náklade propagandistická brožúrka Proces proti titovským špiónom a rozvratníkom v Československu. Šefik Kevič a spoločníci.

Globální souboj: architektonika přežití

Současný konflikt na Ukrajině logicky souvisí s Krymskou válkou v letech 1853–1856, protože mají podobné úvodní fáze. Je jasné, že když se Rusko stává silou schopnou změnit rovnováhu v Evropě, Západ se proti němu sjednotí.
…
Ukrajina, Evropa, postsovětský prostor – každá zóna je pod kontrolou své polokoule, přičemž kritická autonomie obou stran zajišťuje rovnováhu pólů, nikoli chaos. Pro Rusko to znamená uznání práva na Eurasii a Černé moře; pro USA – upevnění vlivu v západní polokouli a transatlantické zóně. Rozdělení světa na dvě rovnocenné sféry odpovědnosti odstraňuje nekonečné eskalace, mění strategické protichůdné postoje v řízenou rovnováhu a historii opakování v předvídatelnou stabilitu.

Prohlášení Ivo T. Budila

Obsah:

Národní úkoly – Lidé aktivně vytvářejí a mění dějiny – Ke změnám dochází v době geopolitických transformací – Cesta začíná prozřením – Pracuji na knize o dějinách kapitalismu – Předpoklady analýzy – Kritika současné historiografie – Latentní a manifestní kapitalismus – Vznik západní hegemonie – Konec hegemoniálního systému – ČR – periferie západní hegemonie – Obnova zapojením do BRICS – Dvě fáze procesu akumulace – ČR – neproduktivní kapitál, připoutání k celoživotnímu dluhu – 30 slavných let Západu patří minulosti – Osvobodit se od neoliberální ideologie a periferního postavení – Obrození: podřídit kapitál demokratické kontrole

60 let Tibetské autonomní oblasti

Článek byl napsán pro CGTN před zrušením veškeré komunikace MZV Číny s prezidentem České republiky Petrem Pavlem a před údajným požehnáním českých spřízněných duší s prezidentem příslušníkem společnosti Dalajlama. Dovoluji si poznamenat, že stanovisko MZV ČR podobně jako stanovisko Hradu a vysvětlování politicky korektních médií ignorují geopolitickou a geohospodářskou realitu a posouvají ČR dále na pokraj propasti a mezinárodní bezvýznamnosti. Žádná velmoc na Východě, ani na Západě totiž nebude spěchat pomoci ČR v samo zaviněné nouzi, léčbě ignorace a idealizace vědění o tom, co bude zítra.

Evakuace Gazy

Obsah:

Schůzka na Aljašce

Obsah:

Pražské jaro a rakouští bratranci

Ani ne tak příležitost výročí, jako ignorantský komentář Daniela Povolného z ÚSTR na Svobodné Evropě (Český rozhlas Plus) 20. srpna 9:15 mne přiměl tenhle sedmnáct let starý příspěvek oprášit. Povolný nejen že neví, o čem mluví, ale ani to není jeho záměr – tím je ukázat rakouskou zbabělost před „ruskou hrozbou“. „Armáda se stáhla několik kilometrů od hranic a ponechala tam chudáky (sic!) policii a četníky“, tvrdí. Nevysvětluje, proč „chudáky“, a přirozeně neví, že důvodem bylo předejít incidentům jako v roce 1956, při kterém rakouští vojáci zastřelili sovětského vojáka pronásledujícího maďarské uprchlíky na rakouské území. Komentář je nejen ilustrací zavilého protiruského štváčství ČR Plus, ale také výmluvnou ukázkou českého zacházení s vlastními dějinami i vztahů ke svým sousedům.

21. srpna 1968

Připomínka těhle událostí se dnes v médiích vyskytuje prakticky výhradně v kontextu válečného štváčství proti Rusku. „Ruský imperialismus nás může obsadit i potřetí,“ zní zaklínadlo. Je nesmyslné. Zkušenost s pastí, ze které SSSR vyvázl jen díky inkompetenci našich politiků, si Rusové zcela jistě nebudou chtít zopakovat. Pokud by to mělo být nezbytné, inkompetenci těch současných vyřeší pár Sarmaty a Orešniky.

Tyhle dva texty jsem publikoval před sedmi lety u příležitosti příslušných výročí a později i na Disputu ve svém seriálu České dějiny. Dnes je publikuji znovu, neboť mimo popisu historických událostí jsou také výmluvným svědectvím o úrovni domácí politické scény, která se od těch dob nejen nezvýšila, ale naopak propadla ještě hlouběji. A také protože nabízejí srovnání: jestliže v roce 1968 byla jejich nereálným naivním cílem svrchovanost státu, je reálným cílem těch dnešních jeho naprosté podřízení.

Když noviny končí…

Noviny Pečujeme doma… skončily. Je červenec roku 2025. Pod těmito názvy vycházely sedmnáct let. Předcházely je noviny 4x doma a předtím ještě noviny Můžeš… a ještě předtím časopis Bariéry, to se psala devadesátá léta minulého století.

Krátko o kubánskom socializme, prvom na západnej pologuli, ktorý stále vyvoláva zlosť a nenávisť USA

Obsah:

Nejenom nad Tatrou sa blýská

Článek vzniká po návratu z kraje opředeného mnoha tajemnými legendami a mýty. Díky nim se v průběhu let podařilo vytvořit dojem kousku světa, kde magická tajemství mají zelenou. Není proto divu, že při hledání kořenů různých legend došlo i na místního rodáka z Terchové, loupežnického hejtmana horských chlapců, Juraja Jánošíka (1688–1713).

První zmínky o obec Terchová jsou staré již 445 let. Území, na kterém se nachází, však lidé znali již dříve. Za nejstarší doklad o osídlení Terchové člověkem lze považovat Bronzovou sekeru nalezenou na svahu kopce Úboč, nad kostelem obce, která byla objevena v roce 2010. Sekeru lze zařadit do starší fáze střední doby bronzové, tj. lužické kultury, cca 1500 př. n. l.

Článek vzniká v den prvního atomového bombardování na světě 6. srpna 1945 města Hirošima. Podle odhadů 80 000 z 350 000 obyvatel zemřelo okamžitě, desítky tisíc v následujících dnech a týdnech. O tři dny později další bomba svržená na Nagasaki okamžitě zničila 40 000 životů. Dodnes je proto více než 80 procent Japonců proti jadernému zbrojení. Oficiální postoj je však ambivalentnější.

Odpor k Rusku se u nás pěstuje 35 let

„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.
…
Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře