Obsah:
Již popáté od roku 2008 vyzvalo Rusko USA k jednáním o bezpečnostních opatřeních, tentokrát v návrzích prezidenta Vladimira Putina #en# ze 14. června 2024. Spojené státy již čtyřikrát nabídku jednání odmítly v zájmu strategie neokonzervativců Rusko pomocí války a tajných operací oslabit nebo rozdělit. Taktika amerických neokonzervativců katastrofálně selhala, Ukrajinu devastovala a ohrozila celý svět. Po všech válečných štvanicích nastal čas, aby Biden jednání o míru s Ruskem zahájil.
Od konce studené války bylo hlavní strategií USA Rusko oslabit. Již v roce 1992 zastával tehdejší ministr obrany Richard Cheney názor, že po zániku Sovětského svazu v roce 1991 by mělo být rozbito i Rusko. Zbigniew Brzezinski v roce 1997 zastával názor, že by Rusko mělo být rozděleno na tři volně konfederované entity Ruské Evropy, Sibiře a Dálného východu. V roce 1999 aliance NATO vedená USA po dobu 78 dní bombardovala ruského spojence Srbsko, aby ho rozbila a v odtrženém Kosovu zřídila masivní vojenskou základnu NATO. Vedoucí představitelé vojensko-průmyslového komplexu USA počátkem 21. století hlasitě podporovali čečenskou válku proti Rusku.
Obsah:
Obsah:
Obsah:
„Nikdo z vás si nepřeje vroucněji, aby ve Francii zavládl mír. Aby však po něm mohlo začít grandiózní dílo obnovy, musí to být mír opřený o definitivní vítězství našich vojsk,“ řekl v roce 1799 Napoleon Bonaparte, načež se ve Francii vžilo úsloví: „Máme hlavu státu v generálské uniformě.“ Po dvou a čtvrt století hlavám států dvourohý funebrácký klobouk s písmenem N tak přirostl k duši, že už ho na sobě nemusí mít ani fyzicky. O tom svědčí i „mírové jednání“, které o tomto víkendu proběhlo v luxusním švýcarském horském rezortu, se jménem symbolizujícím, že o mírový život obyčejných lidí tu asi nepůjde (jmenuje se Bürgenstock, což lze přeložit i jako „Měšťanská pozice“).
Americký prezident Joe Biden a evropští vůdci jsou zodpovědní za válečné zločiny v Gaze a na Ukrajině a mohou čelit trestnímu stíhání.
To je hodnocení mezinárodně uznávaného právního experta Alfreda de Zayase a kolektivu právníků z Geneva International Research Peace Institute.
Profesor de Zayas a jeho kolegové předložili Mezinárodnímu trestnímu soudu formální žádost o vyšetřování předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen za spoluúčast na válečných zločinech v Gaze a na palestinských územích spáchaných státem Izrael.
Volně z rozhovoru Tuckera Carlssona s Jeffrey Sachsem „The Untold History of the Cold War, CIA Coups Around the World, and COVID’s Origin“ z 28. 5. 2024.
– Ukrajina – Kolektivní (ne)bezpečnost – Vazalové, kolaboranti a jiní šplhouni – Armagedon: úsilí o konec civilizace – Impérium dobra? – Rozpad SSSR – Nordstream (jak přátelům rozbít bábovičky) – A co kauza Covid?
—
Infografika pozadí války na Ukrajině 2010 – 2024: (multietnicita – tok energií – militarizace – sponzoři – sankce)
Mělo by být více než zřejmé, že je v životním národním zájmu Ameriky co nejdříve ukončit podporu války na Ukrajině, okamžitě zvýšit diplomatickou angažovanost a snažit se konflikt ukončit za co nejlepších podmínek pro Kyjev. Další spoléhání se výhradně na vojenskou sílu může vést k mnohem horšímu výsledku, než si Washington představuje.
Ctihodný ekonom John Kenneth Galbraith ve svých pamětech „Život v naší době“ poznamenal, že politiku začal vnímat nikoli jako „umění možného“, ale spíše jako volbu mezi „katastrofálním a nepřijatelným“.
Za současného stavu věcí se zdá, že podobná volba – mezi katastrofální eskalací a nepřijatelným urovnáním – je pro Ukrajinu jedinou možnou volbou. A díky řadě událostí v průběhu posledních dvou týdnů je stále jasnější, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho sponzoři ve Washingtonu jsou stále více odhodláni volit první možnost místo té druhé …
Okolnosti mě zadržely v Praze. Tím způsobily neúčast na zasedání rytířů v Rakouském městečku Rankweil, za což se omlouvám členům řádu. A umožnily mi neplánované setkání s jedním známým, čínským právníkem. Tak se objevilo okénko pro napsání tohoto článku s volně vybranými částmi ze setkání prezidenta Putina s novináři ze 16 zemí (5.6), z plenárního zasedání SPIEF 2024 (7.6) a několika střípků z dění ve světě v průběhu týdne.
Uvedené společně a v kontextu indikují surrealitu života se všemi charakteristickými znaky: plynulý tok motivů vycházejících z nevědomí, fantazie neomezené logickým myšlením, žádné plány a pravidla, znaky spontánnosti, obrazotvornosti, nepravděpodobnosti, vzrušivosti.
Každý, kdo správně čte mocenskou politiku v Evropě z historie zná, že radikální změny nejprve navrhne některá strana nebo strany, aby je ostatní političtí představitelé odmítli. Také se to v češtině nazývá balónky nebo sondy veřejného mínění, ale není to to samé. Zatímco po balónku se dle reakcí vyhodnotí, zda-li politickou akci spustit nebo ne, zmíněné návrhy se po první „iniciaci“ začnou objevovat v novinových článcích a komentářích politických lídrů, kde se z prvního odsouzení pomalu dostávají do neutrality, aby pak skončily u přijetí a přišla dehonestace těch, kteří jsou stále proti.
Toto jsou řádky, které by nikdo z nás nikdy nechtěl napsat, ale musíme. Současná situace ve válce na Ukrajině a kolem ní otevřela cestu, která by mohla vést k jaderné konfrontaci.
S extrémně těžkým srdcem vydáváme varování před možným jaderným úderem v Evropě. Toto varování je prozatím platné.
Obsah:
Podle údajů, které v březnu 2024 zveřejnilo ruské ministerstvo obrany, bylo do února 2024 v akcích na Ukrajině zabito téměř 6 000 zahraničních žoldnéřů. Na Ukrajinu jich v tomto období přijelo více jak 13 000. Vysílající státy jsou barevně rozlišeny podle počtu vyslaných žoldnéřů. Na ČR připadá 188 žoldnéřů.
Plánuje NATO na Ukrajině něco velkého? Jsme nyní na pokraji vypuknutí třetí světové války, protože USA nyní podpořily myšlenku, že Ukrajina může odpalovat rakety za své hranice do Ruska?
…
Členové NATO jsou v otázce celkové strategie vůči Ukrajině rozděleni, a tak si členské státy dělají, co chtějí. Pokud budeme svědky dalších takových úderů, bude tlak na Putina, aby reagoval, ohromný, ale až ten čas přijde, bude praktikovat strategii oko za oko a udeří na ekvivalentní vojenská zařízení v Evropě nebo alespoň na ukrajinské bezpilotní letouny operující v Černém moři. To bude pro Západ šok. Bude trvat několik dní, než bude takový úder vnímán jako to, čím je: varováním. Vzkazem bude, že hra na eskalaci má své meze a že došlo k překročení hranice.
Nejsem členem žádného think-tanku, nebo někým placený, přesto jako senior považuji za povinnost upozorňovat na věci v kontextu, které nezapadají do oficiálního myšlenkového rámce současnosti. Proto jsem občas dotazován na to, proč udržuji dialog s Ruskem a Čínou, a zdali nemám strach, když již i Parlamentními listy mně daly na černou listinu a nezveřejňují příspěvky, kterými se pouze snažím podpořit snahy o neformální dialog, především o obtížných otázkách bezpečnostní a mezinárodní politiky.
Rozhovor s Jacquesem Baudem:
Netanjahuova slova o tom, že nedojde k žádné „katastrofě“ poté, kdy bylo zabito více než 28 000 Palestinců a kdy byly dva z 2,3 milionu Palestinců v Gaze vysídleny, jsou zarážející. Izraelská armáda zabila od vydání příkazu ICJ téměř 2 000 Palestinců. Izraelské tajné služby nechápaly o svých protivnících vůbec nic. Již dříve bylo zjištěno, že se jí nepodařilo odhalit přípravy palestinské operace, ale nyní se ukazuje, že nezná ani Palestince.
Viděl jsem spoustu záběrů z této války pořízených drony. Viděl jsem, takříkajíc z ptačí perspektivy, konstrukci polních opevnění, která Ukrajina pod vedením NATO budovala v průběhu osmi let.
Logika těchto kilometrů a kilometrů opevnění připomíná bitvu u Petersburgu v letech 1864-65 (Americká občanská válka) a pro jistotu se přidalo i několik inovací z první světové války.
Obsah:
Lidé ve Francii, kteří zažili druhou světovou válku, připisovali vítězství SSSR, zatímco lidé, kteří o ní sledovali filmy, ho připisovali USA.
Americká armáda má tři hlavní složky, které se všechny rozpadly. Americká armáda se rozpadla v Afghánistánu a nyní i na Ukrajině. Námořnictvo si vylámalo zuby na Jemenu a letectvo ztratilo nadvládu na Blízkém východě. Rusko komplexně rozdupalo všechny bašty na všech křídlech.
Budu se věnovat jednotlivým odvětvím postupně, počínaje armádou.
Ale hlavně na okamžik pravdy čekáme my. Potřebujeme pravdu, abychom věděli, jak to vlastně na Ukrajině je. Dávno pryč jsou oslavná slova o vítězící ukrajinské armádě.
Podstatnou okolností není jen ruský postup na frontě, ale hlavně zprávy o neochotě Ukrajinců umírat v boji proti Rusku. Je přece jasné, že záplavy zbraní a munice poskytnuté Západem jsou k ničemu, když nejsou lidé dostatečně motivovaní k jejich použití.
Ruská vojska od minulého týdne vedou v Charkovské oblasti ofenzivní operace. Odhady sil přímo nasazených do bojů se značně liší, ale některé vojenské zdroje naznačují, že celkový počet vojáků v této oblasti těsně za hranicí je přinejmenším 50 000. Neonacistická junta po několika dnech odmítání komentovat zdráhavě přiznala, že v pohraniční oblasti probíhá „vážný střet“.
Keď prepukol terajší konflikt medzi Ruskom a Ukrajinou, objavili sa vo svete početné návrhy na riešenie sporu. Väčšinu tvorili radikálne riešenia zvýhodňujúce buď jednu alebo druhú stranu. Veľmi málo sa vlády, svetové inštitúcie i jednotlivci zaoberali myšlienkou, ktorú kedysi vyslovil najdlhšie slúžiaci indický premiér Džaváharlál Néhrú: „Každá voja sa raz skončí vyjednávaním. Prečo nevyjednávať hneď?“
Ako v iných konfliktoch, aj v tomto sa teda naplnili slávne slová prvého nemeckého kancelára Otta von Bismarcka: „Nikdy sa neklame toľko, ako pred voľbami, počas vojny a po poľovačke.“ Bežní občania majú už bohaté skúsenosti s pravdivosťou kancelárovho bonmotu v prvých dvoch prípadoch.
Tak, ako v mnohých iných konfliktoch, aj v tomto sa prvou obeťou stala pravda. Dovtedy sme mali zachované aspoň zdanie objektivity informácií, ktoré šírili naše médiá. Ak sa človek nemohol dopátrať po niektorých faktoch v našich novinách, mal možnosť voľby vyhľadal si na internete alebo v televízii názory inej strany. Naša múdra vláda okamžite po vypuknutí vojny zablokovala médiá s neželanými názormi a ak niekto mal odvahu šíriť ich, bola ochotná ho za to dokonca aj trestať. Tento stav trvá dodnes napriek tomu, že už máme inú vládu.
Obsah:
Dne 2. května 2014 zahynuly na Kulikově poli desítky příznivců antimajdanu – 42 lidí se stalo obětí požáru v Domě odborů. Dalších šest lidí zemřelo předtím při pouličních střetech mezi příznivci a odpůrci Majdanu v centru Oděsy.
Na jaře 2014 si v Oděse aktivisté proti Majdanu postavili na náměstí u Domu odborů stanový tábor.
Dne 2. května přijelo do Oděsy mnoho fanoušků z Charkova na fotbalový zápas mezi místním Čornomorecem a charkovským Metalistem. Společně s místními příznivci Majdanu se rozhodli uspořádat v centru města „Pochod jednoty Ukrajiny“. Mezi příznivci anti-Majdanu se proslýchalo, že jejich stanové městečko bude rozebráno, a někteří z nich také přišli do centra města. Brzy mezi oběma znepřátelenými skupinami vypukly střety (obě strany se navzájem obviňovaly z provokací), při nichž byli zabiti dva příznivci Majdanu a čtyři příznivci antimajdanu.
Poté stoupenci Euromajdanu zaútočili na stanový tábor na Kulikově poli a rozbili ho. Příznivci antimajdanu, kteří se tam nacházeli, se uchýlili do Domu odborů.
Budovu, kde se zdržovaly desítky lidí, zapálili zasypáním zápalnými lahvemi. Podle oficiálních údajů zemřelo 34 lidí na popáleniny a udušení, osm dalších se zřítilo při pokusu vyskočit z oken. OSN později poznamenala, že hasiči „přijeli pozdě“, ačkoli byli opakovaně voláni.
Navzdory velkému mezinárodnímu rozhořčení se vyšetřování tragédie deset let nikam neposunulo.
Jeden z nejčtenějších ukrajinských webů strana.ua pod záhlavím oznamuje, kolik dnů trvá válka na Ukrajině. Teď jich bude v pátek 800. Přitom mnozí věřili, že speciální operace potrvá pár dnů, nejvýš týdnů… Jenže ukázalo se, že plán Rusů byl vyzrazen. Ukrajinci jejich výsadek na letišti Hostomel očekávali a z neúspěšného bleskového útoku na vládní čtvrt se vyvinula regulérní válka.
Washington je pragmatický a nechá Evropu s ukrajinským konfliktem, který způsobil, řekl Éric Denécé, ředitel francouzského Centra pro zpravodajská studia. Rovněž zdůraznil, že Rusko nemělo jinou možnost, než zahájit svou speciální vojenskou operaci proti Ukrajině.
Poznamenal, že roli USA při rozpoutání konfliktu ve východní Evropě nelze přehlédnout, ale zdůraznil, že politici ve Washingtonu jsou velmi pragmatičtí a do bojů, které jsou pro ně nevýhodné, se samy nezapojí.
Politolog Petr Drulák patřil k vrcholným českým diplomatům, v letech 2004 až 2013 byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, odkud byl později vyhozen, ale výpověď úspěšně napadl u soudu. Kdy se do ústavu vrátí? Kdyby mu vedení navrhlo dohodu o ukončení pracovního poměru, jak by postupoval? Původně dostal výpověď pro nadbytečnost, před kterou ale obdržel dva vytýkací dopisy, co bylo jejich obsahem? Francie, kde působil jako velvyslanec, nyní žije blížící se olympiádou, ale nehrozí dle jeho názoru (i po zkušenostech z Ruska) teroristický útok a jak se Paříž na takové nepředvídatelné události připravuje?
Bojovníci Hamásu na svém oficiálním kanálu na Darknetu přiznali, že nakupují zbraně od ukrajinské vlády! Kevin McCarthy požaduje po Kataru vydání šéfa Hamásu a okamžité osvobození amerických rukojmí! Z českého prezidenta Petra Pavla se najednou stal “Chcimír” a na Twitteru požaduje mírové urovnání válečného konfliktu v Izraeli! A co na Ukrajině?
13. dubna 2024 uplyne 10 let od zahájení ATO – „antiteroristické operace“ iniciované ukrajinským vedením, jejímž smyslem bylo silové potlačení „separatistických hnutí v Donbasu“. Alespoň tak si kyjevské úřady dění na jihovýchodě země vykládají.
Ale bylo to opravdu tak? A jaký je skutečný důvod rozhodnutí Kyjeva poslat proti obyvatelům Doněcké a Luhanské oblasti pravidelnou armádu? Pojďme tomu přijít na kloub.
Obsah:
Jaderná válka je možná. Světový mír visí na vlásku v rukou Spojených států, vydíraných ukrajinskými „integrálními nacionalisty“ a izraelskými „revizionistickými sionisty“. Pokud Washington k masakru Rusů a Gazanů nedodá zbraně, nebudou váhat spustit Armagedon.
Války na Ukrajině a v Gaze vedly několik předních politiků k tomu, že současné období přirovnali ke 30. letům minulého století a upozornili na možnost světové války. Jsou tyto obavy oprávněné, nebo jde jen o vyvolávání strachu?
JUDr. Jana Turoňová: Spolek Svatopluk
Prof. Petr Drulák: Slovensko – prezident Pellegrini; Mediální válka proti vlastnímu obyvatelstvu; Izrael, Írán; Ukrajinská válka, Francie, Rusko, východní Evropa; Genderová ideologie
Diskuse
V rámci nového projektu Deníku Mocní Evropy jsme vyzpovídali čtyřnásobného slovenského premiéra Roberta Fica, v Česku dnes asi nejdiskutovanějšího státníka Evropy.
V téměř hodinovém rozhovoru jsme se ptali nejen na Ukrajinu a postoj Fica k pomoci Kyjevu, ale také na současnou pozici Slovenska v Evropské unii. Obsáhle jsme probrali nejen současné vztahy s Českem, postoj k českým politikům, ale také Ficovu válku s vlivnými slovenskými médii a jeho plány na příští čtyři roky.
Ve velmi emotivní pasáži mluví slovenský premiér otevřeně také o svých pocitech, kdy byl předmětem trestního stíhání a reálně mu hrozilo umístění do vyšetřovací vazby.
Zatímco de facto Severoatlantická Teroristická Organizace slaví své 75. narozeniny a vynáší motto lorda Ismaye do stále stoupajících výšin („držte Američany uvnitř, Rusy venku a Němce dole“), ten tlustý špalek norského dřeva, vydávající se za generálního tajemníka, přišel s veselou „iniciativou“ na vytvoření fondu k vyzbrojení Ukrajiny ve výši 100 miliard eur v průběhu dalších pěti let.
Bortnikov strávil posledních 15 let ve svých kancelářích FSB mimo dohled. Velkolepý útok na koncertní místo Crocus City Hall ho však vyhnal do centra jeviště a včera se sešel s novinářem ruské státní televize Pavlem Zarubinem k rozhovoru a pak se cestou nechal dále vyslýchat davem dalších novinářů venku na chodbě. To, co Bortnikov řekl, bylo mimořádné a přímo souvisí s tím, zda bychom teď měli vy i já hledat kryty proti bombám. V hlavních zpravodajstvích dnešních mainstreamových médií bohužel nic z toho nenajdete. Financial Times například uvádí zprávu o schůzce Xiho s generálními řediteli amerických podniků za účelem napravení vztahů: zajímavé, ale nepříliš relevantní, pokud jsme na pokraji 3. světové války.
O riziku eskalace ukrajinsko-ruské války do evropsko-ruské a světové a o souvislostech přesahujících i geografickou oblast Evropy debatují Petr Drulák a Přemysl Janýr
Stejně jako Západ neporozuměl Rusku a byl zaskočen, Bílý dům rozhodně ignoruje biblický „konec časů“ v izraelském „způsobu uvažování o válce“.
Zdá se, že politika Západu vůči Ukrajině dosáhla bodu zlomu. Washington a Brusel již na válku vynaložily více než 200 miliard dolarů – částka, která po zohlednění inflace značně převyšuje veškeré náklady na Marshallův plán, který obnovil Evropu po druhé světové válce. Po loňském neúspěchu tolik opěvované ukrajinské protiofenzívy se pro lídry na obou stranách Atlantiku stává přidělování nových peněz na válečné úsilí stále obtížnějším úkolem. Evropská unie minulý měsíc konečně prosadila finanční balíček pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur (54 miliard dolarů), ale stalo se tak po měsících odporu ze strany Maďarska. Mezitím v několika zemích v průzkumech prudce rostou válečně skeptické strany, které jsou podporovány voliči, kteří se vzpamatovávají z vážné krize životních nákladů, kterou válka a západní sankce rozpoutaly.
…
Vyprávění o „jednotě Západu“ v otázce Ukrajiny bylo vždy přeludem, „ušlechtilou lží“, která měla zakrýt imperiální povahu amerického aliančního systému, jeho zakořeněnou nerovnováhu vychýlenou v neprospěch Evropy a jeho požadavky na evropské ekonomiky. Evropský etatistický projekt je proto na první pohled paradoxní: Žádný moderní stát nemůže tvrdit, že je skutečně suverénní, a zároveň být podřízen jinému státu – i když se tento jiný stát vyvíjel podobně propozičně, imperiálně a ideologicky. Zatím se však zdá, že ambiciózní představitelé EU jsou na tuto oběť připraveni, neboť se domnívají, že vytvoření pevných základů pro jejich nový kontinentální „národní“ stát stojí za to, aby se na jedno či dvě desetiletí stali faktickým protektorátem Washingtonu, dokud nezískají základní schopnosti určovat svůj vlastní směr.
V konečném důsledku se vládnoucí elity Evropské unie snaží centralizovat moc v Bruselu a zbavit členské státy práv. Pokud je snaha o tuto byrokratickou a totalitní ambici politické suverenity na úkor hospodářské prosperity a strategické autonomie, je to zřejmě cena, kterou jsou ochotny zaplatit. V tomto vnitřním souboji je Ukrajina pouhým pěšákem: Ukrajinci jsou sice motivováni obranou vlastní národní suverenity, ale ve skutečnosti jsou obětováni, aby povýšili nové pány Evropy a podpořili jejich kiksotické sny o evropském superstátu.
Obsah:
Opojení Spojených států z domnělého vítězství a transformace vnitroamerického zakladatelského mýtu „Go West“ do aktuální verze „Go East“, jako již jednou v naší moderní historii, „na věčné časy“ (Fukuyama), vytvořilo iluzi neomezeného vlivu Washingtonu na světové. Zároveň byl ve stínu amerických ambicí 7. února 1992 v Maastrichtu položen základ k odevropštění Evropy a její postupné převedení pod americké komando.
Oskar Krejčí, Jaroslav Štefec a Petr Bureš diskutují na téma ČR 25 let v NATO, o pravděpodobnosti 3. světové války, o střední Evropě jako jaderném válčišti a o možnosti z NATO vystoupit.
Aneb jak vypadá scénář barevné revoluce. Vyměnili vám demonstranty a budou vás chtít poštvat proti sobě. Obávám se, že se bude na Majdanu střílet. Smáli se a říkali, že se nemůže nic stát, protože jsou příbuzní i s lidmi na Donbasu. Vyprávěl jsem jim proto o zvenčí vyprovokované občanské válce v Sýrii. Tam, ve městě Dará, na hranicích s Jordánskem, střelba do lidí zahájila utrpení, jež ovlivnilo celý náš svět.
Kdo může za neúspěch ukrajinské ofenzívy? Spíš stratégové v USA, než ukrajinští velitelé
+ podcast
Západ veřejně mluví o tom, že je potřeba oslabit, zničit Rusko.
A potom ho rozdělit do malých států, což je existenční hrozba.
+ podcast
Pro Rusko je Ukrajina bitvou ve válce za dedolarizaci, tedy mezinárodní obchodování v jiných měnách než v dolarech
+ podcast
Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka
O zprostředkování míru na Ukrajině a jižním Rusku se dosud přihlásily hlavy Izraele, Švýcarska, Indie, Mexika, Brazílie, Turecka, Indonésie, Maďarska, Dánska, JAR, ČLR, Běloruska a desítek zemí Afriky. Nejiniciativnější z nich je ale hlava Městského státu Vatikán. Proč? Touto otázkou se zabývá můj katolický fejeton.
Po bezdôvodnom útoku „koalície ochotných“ na Irak tu máme opäť „koalíciu ochotných“, ktorí stáli aj na počiatku štátneho prevratu na Ukrajine. Nemecko, Francúzsko a Poľsko boli garantmi dohody medzi prezidentom Janukovyčom a predstaviteľmi Majdanu, dohody, ktorá požadovala riešiť krízu vytvorením vlády národnej jednoty. Ak by sa bola vytvorila vláda národnej jednoty, tak Ukrajina by sa nemohla stať nástrojom politiky proti Rusku a vojenský konflikt by medzi Ruskom a Ukrajinou nevznikol.
Protiproud TV uvádí další rozhovor Petra Hájka s bezpečnostním expertem Michalem Svatošem nejen na téma aktuální situace ve válce Západu a NATO proti Rusku na ukrajinském území, ale také o tom, jaké řešení může mít další krvavá „avantýra“ Západu při izraelské genocidě palestinských civilistů v Gaze.
Úvodem připomenu, že se Ukrajina nejen vzdala jaderných zbraní, ale vyhlásila i zájem být státem neutrálním, který se neúčastní vojenských bloků. Rozpad Sovětského svazu byl proveden i za těchto podmínek. Záměrem tehdejšího vedení Ruska, Ukrajiny, a Běloruska, tedy těch republik Sovětského svazu, které rozpad společně „upekly“, byly budoucí korektní a přátelské vztahy národů Sovětského svazu.
Prohlašovat, že si Ukrajina následně mohla dělat, co jí napadlo, tedy v roce 2008 a následujících porušit svůj vlastní závazek a usilovat o vstup do vojenského bloku NATO, může jen dítě nebo politický analfabet. Takhle to ve vztazích států prostě nechodí. Ostatně to tak nechodí ani ve vztahu jednotlivců. To jen naše fantasmagorická propaganda vymyla lidem důkladně mozky.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…