Proč Evropa obětovala Ukrajinu

Arta Moeini | 5. 4. 2024 | Převzato, Téma: EU, Ukrajina | 1044 přečtení | EU, Evropa, Ukrajina

Zdá se, že politika Západu vůči Ukrajině dosáhla bodu zlomu. Washington a Brusel již na válku vynaložily více než 200 miliard dolarů – částka, která po zohlednění inflace značně převyšuje veškeré náklady na Marshallův plán, který obnovil Evropu po druhé světové válce. Po loňském neúspěchu tolik opěvované ukrajinské protiofenzívy se pro lídry na obou stranách Atlantiku stává přidělování nových peněz na válečné úsilí stále obtížnějším úkolem. Evropská unie minulý měsíc konečně prosadila finanční balíček pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur (54 miliard dolarů), ale stalo se tak po měsících odporu ze strany Maďarska. Mezitím v několika zemích v průzkumech prudce rostou válečně skeptické strany, které jsou podporovány voliči, kteří se vzpamatovávají z vážné krize životních nákladů, kterou válka a západní sankce rozpoutaly.
…
Vyprávění o „jednotě Západu“ v otázce Ukrajiny bylo vždy přeludem, „ušlechtilou lží“, která měla zakrýt imperiální povahu amerického aliančního systému, jeho zakořeněnou nerovnováhu vychýlenou v neprospěch Evropy a jeho požadavky na evropské ekonomiky. Evropský etatistický projekt je proto na první pohled paradoxní: Žádný moderní stát nemůže tvrdit, že je skutečně suverénní, a zároveň být podřízen jinému státu – i když se tento jiný stát vyvíjel podobně propozičně, imperiálně a ideologicky. Zatím se však zdá, že ambiciózní představitelé EU jsou na tuto oběť připraveni, neboť se domnívají, že vytvoření pevných základů pro jejich nový kontinentální „národní“ stát stojí za to, aby se na jedno či dvě desetiletí stali faktickým protektorátem Washingtonu, dokud nezískají základní schopnosti určovat svůj vlastní směr.

V konečném důsledku se vládnoucí elity Evropské unie snaží centralizovat moc v Bruselu a zbavit členské státy práv. Pokud je snaha o tuto byrokratickou a totalitní ambici politické suverenity na úkor hospodářské prosperity a strategické autonomie, je to zřejmě cena, kterou jsou ochotny zaplatit. V tomto vnitřním souboji je Ukrajina pouhým pěšákem: Ukrajinci jsou sice motivováni obranou vlastní národní suverenity, ale ve skutečnosti jsou obětováni, aby povýšili nové pány Evropy a podpořili jejich kiksotické sny o evropském superstátu.