NATO prohrává zástupnou válku na Ukrajině

Od konce února 2022 válka Ruska s Ukrajinou dominuje světovým novinovým titulkům, ale o možná nejdůležitějším incidentu v tomto konfliktu západní mainstreamová média informovala jen okrajově.
Před rokem (26. září 2022) zničila série mohutných podmořských výbuchů většinu rusko-německého plynovodu Nord Stream v hodnotě 30 miliard dolarů, pravděpodobně nejdůležitější evropské civilní energetické infrastruktury. Všichni pozorovatelé se brzy shodli na tom, že výbuchy byly úmyslné a pravděpodobně představovaly největší případ průmyslového terorismu v dějinách světa a zjevný válečný akt proti Německu, přednímu evropskému členu NATO. A pak téměř všechna západní média shodně prohlásila, že Rusové zničili své vlastní potrubí, což je další důkaz nebezpečného šílenství prezidenta Vladimira Putina, našeho ďábelského protivníka z Moskvy. Jen hrstka hlasů z disidentského okraje naznačovala opak.

Môžu za to komunisti a bicyklisti

To, čo zažívame, mi veľmi pripomína éru pred rozpadom starého sveta. Aj so senilnými starcami na čele vlád, aj s lžou, ktorá má byť jedinou pravdou. Rozdiel je, že nikto dnes nie je Gorbačov a nikde sa nečrtá nová perestrojka. Áno, skončila sa neslávne, ale i tak nám priniesla slobodu a desiatky rokov relatívneho mieru (lebo na Juhosláviu sa predsa len zabudnúť nedá).

Morálka ukrajinské války je velmi temná

Etické kalkulace jsou méně jasné, než si myslíte.
Jaký je morálně přijatelnější postup na Ukrajině? Na první pohled se to zdá zřejmé. Ukrajina je obětí protiprávní války, její území je okupováno, její občané vážně trpí rukou vetřelce a jejím protivníkem je autokratický režim s mnoha nepříjemnými vlastnostmi.
Jen kdyby byl morální kalkul tak jednoduchý.

Slované nejsou otroci!

(Jak husitství přišlo z Novgorodu, reformace z Bosny atd.)
Žijeme v době, která se začíná podobat minulému režimu – v tom, že člověk působící ve veřejném prostoru se prodírá džunglí více či méně nebezpečných tabu. Jedním z nich je slovo slovanství. U svého známého, „insidera v mainstreamu“, jsem tohle slovo viděl na interním seznamu slov v jejich periodiku nepublikovatelných. Slovanství dnes dráždí o to víc, že válka, která nám (zatím co do dodávek a ekonomických důsledků) začíná přerůstat ve válku světovou, je válkou Slovanů proti Slovanům.

Zabránit vzniku rivala

Když Helmut Kohl 9. února 1990 odlétal do Moskvy k rozhovorům o znovusjednocení Německa, měl v kapse dopis od ministra zahraničí USA Jamese Bakera, podle kterého měl přislíbit, že NATO nepostoupí ani o píď na východ. Těsně před odletem obdržel dopis amerického Národního bezpečnostního výboru, že má požadovat zvláštní (NATO-) status pro území DDR. Ze dvou protichůdných instrukcí zvolil první a získal tak Gorbačovův souhlas.
Tento obrat uprostřed všeobecné euforie konce studené války a perspektivy světového míru ilustruje zlom v zahraniční politice USA: namísto rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO, jak mezi mnoha jinými požadoval i novopečený prezident Václav Havel, obdrželo NATO novou úlohu. O dva roky později ji podtajemník pro bezpečnostní politiku Paul Wolfowitz precizuje: Naším hlavním úkolem je zabránit vzniku nového rivala, představujícího hrozbu v rozsahu bývalého SSSR.

Předurčena k prohře

Ukrajinská protiofenziva byla k neúspěchu odsouzena od počátku. Pohled na složení sil na obou stranách a na to, o co se ukrajinská armáda snažila, spolu s pochopením historie konvenční pozemní války jasně ukazuje, že útočící ukrajinské síly neměly prakticky žádnou šanci ruské obranné síly porazit a svých politických cílů dosáhnout.

Co je na „agresivní neutralitě“ tak špatného?

Když Rusko v únoru loňského roku napadlo Ukrajinu, pákistánský premiér Imran Chán vzbudil svým rozhodnutím udržovat vztahy s Kremlem podezření Washingtonu. Krátce po začátku války také příznačně bezelstně navštívil Moskvu. Do Islámábádu se vrátil s kamenem na krku.
„Co si o nás myslíte? Že jsme vaši otroci a uděláme vše, co po nás budete chtít? Jsme přátelé Ruska a jsme přátelé Spojených států,“ řekl Chán davu svých příznivců. „Jsme přáteli Číny a Evropy, nejsme součástí žádné aliance.“
Chán netušil, že jeho slova nejspíše přispěla ke konci jeho politické kariéry.

Mohou sankce přispět k míru? Podle této zprávy spíše ne.

Podle zprávy, kterou v pondělí zveřejnila Mezinárodní krizová skupina, mohou ekonomické sankce bránit mírovému úsilí.
Klíčové otázky, kdy sankce uvalit, jak je využít jako páku a kdy je zrušit, nebyly nikdy tak aktuální jako poté, když USA a Západ po napadení Ukrajiny v únoru 2022 uvalily na Rusko nejtvrdší globální embargo v historii – přesto jsou ukončení války, natož diplomatický kurs, stejně nepolapitelné jako kdykoli předtím.

Američtí představitelé se neustále chlubí, jak válka na Ukrajině slouží zájmům USA

Jednou z nejkřiklavějších mezer v oficiálním mainstreamovém vyprávění o Ukrajině je způsob, jakým se američtí představitelé neustále otevřeně chlubí, že tato údajně nevyprovokovaná válka, kterou USA podporují jen z dobrého srdce, náhodou nesmírně slouží zájmům USA.

Kauza metropolity Pavla

Pjotr Dmitrijevič Lebeď byl dlouhá léta rektorem a mluvčím Kyjevsko-pečerské lávry. A zůstal jím i jako metropolita Pavlo po roce 2011. Z pravoslavných hierarchů na Ukrajině je dnes ten nejviditelnější. A pokud jde o vymezování se kanonické Ukrajinské ortodoxní církve (UOC) vůči Zelenského režimu, je zřejmě i ten nejopovážlivější. Je uváděn na webu Peacemaker jako protiukrajinský aktivista. Být na černé listině Peacemakeru představuje riziko smrti.

Ukraina, NATO a polský problém

Polsko bylo jedním z nejvstřícnějších zastánců vstupu Ukrajiny do NATO a rostoucího zapojení NATO do války, od poskytování tanků až po stíhačky. Vzhledem k tomu, že šance Ukrajiny na rychlý vstup do NATO slábnou a její vyhlídky na vítězství ve válce se rozpadají, hovoří se o hrozbě, že by Polsko mohlo zasáhnout příměji, aby přivedlo Ukrajinu do NATO nebo NATO na Ukrajinu.

K budování a obraně (nové) ústavy – vždy připraven(i)!

Svůj komentář o změnách, které tento týden proběhly na Ústavním soudu ČR začnu asi netradičně: literárně-politickým exkursem. Díla spisovatele Michaila Bulgakova (1891 – 1940) byla po většinu jeho života zakázaná a on sám se dopustil předpovědi, že nikdy nenastane taková doba, kdy by byla povolena navždy. Skuteční umělci jsou většinou dobří proroci. Bulgakovův nejznámější román (který autor po jeho vzniku v roce 1930 pro jistotu spálil, načež ho znovu psal až do roku 1936) byl v Sovětském svazu ve zcenzurované verzi povolen až za třicet let (1966), necenzurovaná verze směla vyjít až za dalších třiadvacet let (1989), načež byl na Bulgakovově rodné Ukrajině dalších čtyřiatřicet let povolen – aby byl letos tamtéž vyškrtnut z učebnic a vyřazen z knihoven (i se svým autorem a většinou všech autorů píšících v ruském jazyce, v kterém byla shodou okolností vychována i dnešní hlava Ukrajiny Vladimir Zelenskyj…).

Ukrajinská protiofenzíva opakuje stále stejné “šílené” chyby

Bitva o Rabotino se dost možná zapíše do dějin rusko-ukrajinského konfliktu jako novodobá verze bitvy o Prochorovku, která se odehrála 12. července 1943 mezi německou a sovětskou armádou. U Prochorovky sovětská obrana zlomila páteř německému pancéřovému útoku. Vypadá to, že podobná situace se dnes odehrává v okolí vesnice Rabotino, kde ruští obránci bojují s ukrajinskými útočníky v obrněných vozidlech americké a německé výroby.

Odstraňování mlhy nevyprovokované války

Pro pořádek:
Narodil jsem se na Ukrajině, studoval v Rusku a pracoval v Americe jako výzkumník laserové fúze a profesor matematiky a fyziky. Ve všech třech zemích mám příbuzné a přátele a posledních 35 let se ze všech sil snažím, aby se stali mými přáteli, partnery, nebo dokonce spojenci. Místo toho jsou nyní všechny tři země ve válce, i když někteří nazývají válku USA pouze válkou „v zastoupení“.
Vypadá to jako naprosté selhání mého úsilí, ale doufám, že toto krátké shrnutí trochu rozptýlí mlhu války, což by mohlo pomoci při hledání cesty, jak se vyhnout nejhoršímu scénáři.

Cílem je Čína

Bidenova administrativa uskutečňuje plán, jak vtáhnout Tchaj-wan do přímé vojenské konfrontace s Čínskou lidovou republikou. Plán má mnoho podobností se strategií, která byla použita na Ukrajině, kde bylo Rusko podníceno k invazi v reakci na rostoucí ohrožení své národní bezpečnosti. V tomto případě očekává, že Peking bude reagovat na rostoucí problémy své územní celistvosti ze strany americké administrativy a jejích politických spojenců působících na Tchaj-wanu.

Polsko čeká na americké rozkazy a pomoc při zapojení do války

V Polsku se mnozí obávají, že země nevyhnutelně směřuje k přímému zapojení do války na Ukrajině, a to nejen kvůli tomu, že ji k tomu tlačí USA, ale také kvůli předvolebním zájmům vládnoucí koalice. Polský Niezależny dziennik polityczny tedy tvrdí, že Varšava čeká pouze na odpovídající objednávku z Ameriky. Z tohoto úhlu se publikace zabývá zejména nedávnou návštěvou ministra obrany Mariusze Blaszczaka ve Spojených státech.

Bez spolehlivé politiky neutrality nelze dosáhnout důvěryhodné neutrality

Od začátku války na Ukrajině se západní politici, včetně jednotlivých švýcarských spolkových radních, odvolávají na „přelom století“, který vymysleli PR poradci Olafa Scholze a o němž hojně informovala média, a  vtloukají ho lidem do hlavy. Ušetřeno nebylo ani švýcarské obyvatelstvo. Najednou jsme byli všichni Ukrajinci. V důsledku toho došlo k vývoji, který by člověk předtím jen stěží považoval za možný: k válečné hysterii jako na začátku první světové války a ke zbrojní výrobě nepředstavitelných rozměrů. Západ se shodl: my jsme dobří, Rusko je ztělesněním zla. Ale svět není tak jednoduchý, a už vůbec ne konflikt na Ukrajině.

Neuvěřitelně se scvrkávající NATO

Čekal jsem, až ten rozruch po konferenci NATO v litevském Vilniusu ve dnech 11. až 12. července 2023 utichne a čekám, až někdo – kdokoli – poukáže na zřejmý důvod, proč ukrajinský maskot šňupající kokain – prezident Zelenskij, který byl lionizován teprve před rokem, náhle u této organizace upadl v nemilost. Ano, Ukrajina může být ještě jednoho dne přizvána k zahájení dlouhého a namáhavého procesu vstupu do NATO, ale až poté, co se nějaký nedefinovaný počet členů NATO rozhodne, že udělala dost pro to, aby splnila normy NATO a různé další nejasné věci.

Střípky z Piavy

Výsledky summitu NATO dokazují, že Washington, EK, EU a NATO se nevzchopily ani předpovědět ukončení speciální vojenské operace na Ukrajině. Místo toho summit NATO vymyslel nový mýtus pro G7, neexistující právní subjekt, ale dobrovolné společenství, které nikdy nemělo a doposud nemá ve svých stanovách úkol nabízet bezpečnostní garance Ukrajině, státu v rozpadu, ve válce a tonoucímu v korupci a pokrytectví politiků. Summit nenabídl občanům ani náčrt odpovědi na otázku: Chceme mít tu válku pořád za zády a věřit politikům s právem lhát bez trestu, nebo válku před námi, s pravděpodobnými neutěšitelnými následky pro nás, pokud přežijeme?

Využíváme Ukrajinu k boji proti Rusku

Rozhovor s Jacquesem Baudem.
Jacques Baud získal magisterský titul v oboru ekonometrie a postgraduální titul v oboru mezinárodní bezpečnosti na Institutu mezinárodních vztahů v Ženevě a byl plukovníkem švýcarské armády. Pracoval pro švýcarskou strategickou zpravodajskou službu a byl poradcem pro bezpečnost uprchlických táborů ve východním Zairu během války ve Rwandě, pracoval mimo jiné pro NATO na Ukrajině a je autorem několika knih o zpravodajství, asymetrickém válčení, terorismu a dezinformacích.

Nedovolte Ukrajině vstoupit do NATO

Ukrajina by neměla být přijata do NATO, a to by měl prezident USA Joe Biden jasně říci. Odpor Kyjeva vůči ruské agresi byl hrdinský, ale nakonec státy dělají to, co je v jejich vlastním zájmu. A v tomto případě bezpečnostní přínosy ukrajinského vstupu pro Spojené státy blednou v porovnání s riziky, která s sebou jeho vstup do aliance přináší.

Před námi temno: Kam směřuje válka na Ukrajině

Tento dokument zkoumá pravděpodobný vývoj ukrajinské války.
Budu se zabývat dvěma hlavními otázkami: Za prvé, je možná smysluplná mírová dohoda? Za druhé, která strana pravděpodobně vyhraje válku?

Tažení na Moskvu

Povstání trvalo celý den: v pátek 23. června zavelel Jevgenij Prigožin svým jednotkám k tažení proti ministerstvu obrany do přes tisíc kilometrů vzdálené Moskvy. Do rána obsadily Rostov na Donu včetně velitelství jižního vojenského okruhu, do odpoledne minuly Voroněž, dosáhly Lipetsk tři sta kilometrů před Moskvou a cestou sestřelily šest helikoptér a jedno letadlo Ruské armády. Poté zavelel Jevgenij Prigožin k návratu.

Vysoká hra

Zřejmě pro mnohé neočekávaná hlášení a rozhodnutí (?) Prigožina vydat se z fronty na cestu do Moskvy a na její půlce vrátit se a současně (prý) přestěhovat se do Běloruska mi narušilo program jednání o placené práci a neplacené na nové knize – 77, a ničeho nelituji. Nevím, kolik telefonátů, sms a mailů jsem dostal na téma převratu. Na jeden jsem odpověděl poukazem na prvky britského designu akce, na druhý dotaz odpovídám jinak, než jsem zahlédl na internetu.

O použití jaderných zbraní Ruskem

Diskuse o použití jaderných zbraní při preventivních útocích ze strany Ruské federace je stará a znovu se vzrůstající intenzitou oživuje, kdykoli Rusko, ve svém existenčním boji o suverenitu, sehraje na globální geopolitické scéně vedoucí roli.
Na druhé straně se zdá, že nedávný článek profesora Sergeje A. Karaganova Těžké, ale nutné rozhodnutí se dotkl mnoha citlivých míst, což motivovalo reakce a komentáře ze všech stran. Karaganov je vysoce postavený úředník VŠE (Vysoká škola ekonomická, v Rusku nechvalně známá svým liberálním ekonomickým postojem), přední historik a intelektuál, který vždy „bojoval“ s ruskými propagátory liberalismu.

„Dejte válce šanci“ – válka, kterou mohou podpořit i pacifisté

Po více než roce trvání ruské speciální operace se počáteční nadšení z tlaku Západu na Rusko rozplynulo. Namísto toho se nálada změnila v existenciální strach, vtíravé podezření, že [západní] civilizace může zničit sama sebe

Svedeni válkou – už zase

Dovolte mi, abych se přiznal: dělám si starosti pokaždé, když se Max Boot nadšeně vyjadřuje o budoucí vojenské akci. Kdykoli se tento sloupkař Washington Postu optimisticky vyjádří o nějakém nadcházejícím krveprolití, obvykle následuje neštěstí. A jak už to tak bývá, je pozitivně naladěn na vyhlídku, že Ukrajina uštědří Rusku rozhodující porážku v její nadcházející, široce očekávané, jistě se uskutečnící jarní protiofenzívě.

Naklonujú si sami seba a zvíťazia?

Bývalí nomenklatúrni komunisti a ich noví progresívni komsomolci budú v mene demokracie škrtiť každú diskusiu, a keď to nejde inak, pomôžu si Putinom. Nič ich to nestojí. Lenže ani o nich a ich aktivistické agitky nikto nestojí, rozprávajú sa sami so sebou a sú veľmi spokojní, ako to tým hlupákom naložili – a to je problém. Pretože môže priniesť veľmi zlé ovocie. Mráz prichádza…

Šialene idey, fatálne omyly a racionálne argumenty

Najväčším problémom je dnes pochopiť, čo sa deje so súčasným svetom a prečo. Ako sme sa ocitli na samom prahu globálneho vojnového konfliktu, v ktorom sa jeho aktéri uchýlia k použitiu nukleárnych zbraní? O apokalyptických dôsledkoch takéhoto použitia hádam netreba nikoho presviedčať. Samozrejme, mnohí sú ďaleko od toho, aby vôbec uverili, že čosi také tu veľmi reálne hrozí bez toho, aby sme vyvolávali strach a paniku. Okrem toho sú tu mnohí ďalší, ktorí vôbec nevedia, čo sa deje a čo hrozí, pretože žijú vo svojej súkromnej ulite, a nezaujímajú sa o nič mimo nej, pritom netušia, aká krehká tá ulita je.

Mezinárodní konference o míru na Ukrajině

Tento víkend se ve Vídni má konat Mezinárodní konference o míru na Ukrajině. Jejím cílem je zveřejnit Naléhavou globální výzvu, nazvanou Vídeňská výzva k míru, adresovanou politickým vůdcům, aby jednali ve prospěch příměří a jednání. Dva dny před jejím zahájením však Rakouský odborový svaz na nátlak ukrajinského velvyslance stornoval pronájem kongresového sálu.

Řešení ukrajinského konfliktu není zas až tak jednoduché

Rusové z Ukrajiny odejdou a Západ do ní nevkročí, navrhuje Vít Klíma jednoduché řešení. Není sám, s návrhy v podobném duchu se lze setkat častěji, zní logicky a spravedlivě. Teprve při bližším ohledání zjistíme, že to zas až tak jednoduché není.

Věřit v nemožné

Nekonečný hořký antagonismus vůči Putinovi a Rusku umožnil, aby se oddělila realita, kterou si sami představujeme, a nakonec se stala iluzí. Nedávný summit G7 je třeba chápat především jako utváření bojového prostoru ve „válce narativů“, jejíž hlavní „frontou“ je dnes Bidenův tým, který trvá na tom, že pouze jedna „realita“ – ideologie „pravidel“ vedená USA (a pouze ona) – může převládnout. A zadruhé, aby zdůraznil, že Západ v této válce proti druhé „realitě“ „neprohrává“. Touto druhou realitou je mnohoznačná „jinakost“, která samozřejmě získává stále větší podporu po celém světě.

Souvislost požárů Oděsa 2014 – Berlín 1933

Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933 Autor: Václav Umlauf Po „vyšetřování“ ukrajinské prokuratury již opravdu není cesty zpět. Kyjevská junta oficiálně zakryla zločin a vydala se na cestu politické a kriminální obhajoby fašismu. Oficiální...