1. Javier Villamor Cantera: Trumpova agenda: Ukrajina a Írán
2. Stavroula Pabst: „Zvrat ve vývoji“ na Ukrajině neodpovídá „základní vojenské realitě“

Trumpova agenda: Ukrajina a Írán

Americký prezident Donald Trump mává zpoza deštníku poté, co 27. července 2026 vystoupil z letadla Air Force One na spojené základně Andrews v Marylandu.

Foto: Brendan Smialowski / AFP

Donald Trump přijal v úterý 28. července v Bílém domě odděleně Volodymyra Zelenského a Benjamina Netanjahua v rámci diplomatického dne, který měl větší význam než obvykle.

Americký prezident označil obě schůzky za pozitivníČesky, ačkoli o jejich obsahu prozradil jen málo podrobností. Setkání s ukrajinským prezidentem, které bylo krátké a po němž nenásledovala tisková konference, mělo alespoň jeden významný aspekt: odehrálo se ve stejný den jako rozhovory s izraelským premiérem.

To rozhodně není náhoda: Washington tak v jeden den spojil dvě války, které vzešly z různých konfliktů a nyní se začínají prezentovat jako součásti mnohem širšího střetu.

Zelenskyj přijel s žádostí o větší vojenskou podporu, zejména o systémy protivzdušné obrany a kapacitu pro výrobu protiletadlových střel Patriot na Ukrajině. S Trumpem také diskutoval o možnosti obnovení jednání s Ruskem, avšak z pozice posílené dalšími dodávkami zbraní.

Netanjahu přijel s odlišným programem. Regionální válka s Íránem, bezpečnost Izraele a míra zapojení USA dominovaly schůzce, kterou rovněž poznamenaly rozdíly mezi oběma lídry ohledně trvání a cílů této kampaně.

Původně neexistoval žádný důvod pro propojení těchto dvou konfliktů. Válka na Ukrajině vznikla z konfrontace mezi Ruskem a vládou v Kyjevě po invazi v roce 2022. Konfrontace mezi Izraelem a Íránem má kořeny v desetiletích regionální rivality, íránském jaderném programu a teheránské síti spojenců na Blízkém východě. Jejich příčiny, bezprostřední aktéři i možná řešení nejsou stejné.

Navzdory tomu je západní diskurs postupně začleňuje do jediné architektury. Rusko a Írán jsou prezentovány jako součásti téhož nepřátelského bloku; Ukrajina a Izrael jako přední pozice v rámci téže západní obrany.

Vojenská spolupráce mezi Moskvou a Teheránem tento narativ podporuje, ale automaticky nepřeměňuje dvě odlišné války v jeden jediný konflikt. Tato souvislost je také politickým rozhodnutím.

Hrozí, že tato interpretace odstraní veškeré hranice, které dosud mohly existovat. Každou novou frontu lze ospravedlnit jako součást obecného boje mezi Západem a zbytkem světa – což je kategorie natolik vágní, že pod stejnou hrozbu zahrnuje Rusko, Írán a nakonec i Čínu. Diplomacie se tak stává podřízenou soudržnosti bloku a jakékoli samostatné jednání lze interpretovat jako strategický ústupek.

Pro Evropskou unii je tato proměna obzvláště nebezpečná. Eskalace s Íránem ohrožuje námořní trasy, dodávky energie a evropskou ekonomickou stabilitu. Současně pokračování války na Ukrajině vyžaduje zvýšení vojenských výdajů, pokračující finanční podporu Kyjeva a posílení východního křídla. Z obou směrů je jediným výsledkem větší vyčerpání.

Brusel proto nese náklady obou scénářů, přičemž mu i nadále chybí nezávislá strategie. EU financuje zbraně, schvaluje sankce a přizpůsobuje své průmyslové priority rozhodnutím přijatým především ve Washingtonu. Může diskutovat o detailech, ale nezdá se, že by měla pod kontrolou ani konečné cíle, ani podmínky pro zastavení eskalace. Autonomie v placeníČesky, závislost v rozhodování.

Trumpova setkání se Zelenským a Netanjahuem nedokazují, že již existuje světová válka organizovaná kolem dvou uzavřených bloků. Ukazují však, že se buduje politický rámec pro její interpretaci v těchto souvislostech.

Evropa by si měla položit otázku, kde tato logika začíná a kde končí. V opačném případě by se mohla ocitnout v neustále se rozšiřující konfrontaci, aniž by si vymezila, jaké vlastní zájmy hájí, jaká rizika je připravena podstoupit a především, jak z ní hodlá vystoupit.

Javier Villamor Cantera (*1987) je španělský novinář a analytik. Má dvojí titul v oboru žurnalistika a audiovizuální komunikace na CEU San Pablo University v Madridu. Předtím studoval biologické vědy na Complutense University ve stejném městě. Studoval v zahraničí v Německu, Francii, Anglii, Spojených státech a Kanadě. Má více než 17 let zkušeností v oblasti mezinárodní politiky, obrany a bezpečnosti. Působí v Bruselu jako konzultant, který poskytuje strategické pohledy na globální záležitosti, NATO a EU a geopolitickou dynamiku. Je členem redakčního týmu Brussels Signal, jeho analýzy lze nalézt rovněž na The European ConservativeČesky, Real Clear WorldČesky či na španělských La Gaceta de la Iberosfera, El DebateČesky či ActuallČesky. Je aktivní rovněž na Telegramu a X (Twitteru)

Zpět na obsah

Komentář Stavrouly Pabst Ukraine’s ‚turned tide‘ doesn’t comport ‚with basic military reality‘ vyšel na serveru SERVER_NAME 29. července 2026

„Zvrat ve vývoji“ na Ukrajině neodpovídá „základní vojenské realitě“

Západní média, povzbuzena neustálým pokrokem Ukrajiny v oblasti boje s drony, se šíří myšlenkou, že by Kyjev mohl po více než čtyřech letech krutých bojů porazit RuskoČesky.

V květnu deník TIME označilČesky ukrajinský průmysl dronů jako to, co Kyjevu „dává karty k vítězství bez americké pomoci“. Minulý měsíc CNN chválila ukrajinské útoky dronů poblíž Moskvy jako „pravděpodobný zlomový bod“ ve válce. Začátkem tohoto měsíce dokonce deník Defense One označil konflikt za vyřešenou záležitost s titulkem „Jak Ukrajina vyhrála první velkou válku robotů“.

Není to ale poprvé, co tisk vojenské schopnosti Ukrajiny zveličuje, a to i přes opakované neúspěchy na bojišti. Jak varují experti RS, takové zpravodajství posiluje myšlenku, že další vojenská pomoc může Ukrajině stále ještě pomoci získat zpět celé její území, a tím bagatelizuje potřebu vyjednávaného řešení.

Přehánění ukrajinských karet

Jak říká Daniel Davis, vojenský expert z Defense Priorities, pro RS: „Západní mediální narativy, které tvrdí, že Ukrajina ‚zvrátila směr‘, se nekryjí se základní vojenskou realitou.“

„Taktické ukrajinské útoky na ruské rafinerie a dodavatelská centra – jako například nedávné útoky na [ruského maloobchodníka] Wildberries poblíž Moskvy a Petrohradu – jsou pro televizi dramatickým tématem,“ napsal Davis serveru RS s odkazem na nedávné útoky ukrajinských dronů v Rusku. „Nenarušují základní schopnost Moskvy vést dlouhodobou opotřebovací válku.“

Michael Desch, profesor mezinárodních vztahů na Univerzitě Notre Dame, pro RS říká, že samotné drony nemohou Ukrajině zajistit vojenské vítězství. „Nejlepší, co Ukrajina [s drony] může udělat, je Rusy trochu zpomalit,“ řekl.

„Není pochyb o tom, že Ukrajina nedávno počet operací dronů středních a hlubokých útoků proti Rusku zvýšila a způsobila určité škody,“ sdělil. „Problém s pokrytím [mainstreamovými médii] spočívá v tom, že ignoruje: a) Rusko dělá totéž [a] b) Rusko na zemi stále dosahuje konzistentních zisků.“

Desch dále poukazuje na to, že ruské síly pokračují, byť pomalu, v postupu na západ do východní Ukrajiny. Rusko i Ukrajina tvrdí, že dobyly vesnice na frontové linii války.

V širším smyslu, jak říká pro RS Barry Posen, profesor politologie na MIT, „tisk zdůrazňuje cokoli, co z bojiště vypadá jako pozitivní zprávy pro Ukrajinu. A má tendenci bagatelizovat ukrajinské neúspěchy.“

Posen uvedl ukrajinskou ofenzívu u Kurska v roce 2024Česky jako epizodu, kdy média vyhlídky Kyjeva zveličovala. „Bylo jasné, že tato [ofenzíva] byla odkloněním omezené ukrajinské bojové síly k misi, která nemohla přinést důležité vojenské výsledky. A pro Ukrajinu skončila velmi špatně,“ řekl.

Média podobně přehnaně zveličovala neúspěšnou ukrajinskou protiofenzívu v roce 2023, kdy se Kyjev pokusil dobýt zpět ruské území na jihu a východě Ukrajiny. „Změnilo se to v strašlivou oběť vojáků na minových polích a na stepi zamořené drony,“ řekl Almut Rochowanski, externí spolupracovník Quincyho institutu. „Ukrajina z toho neměla žádný zisk, ale byly promarněny obrovské lidské a materiální zdroje.“

Navzdory opakovaným vojenským neúspěchům mnoho proukrajinských komentátorů „zůstává zcela neovlivněno,“ uvedl Mark Episkopos, výzkumný pracovník Eurasijského programu Quincyho institutu.

„Důstojník americké armády ve výslužbě Ben Hodges předpověděl, že ruská armáda se zhroutí do března 2022 a znovu do konce roku 2022 a že Krym bude znovu dobyt v roce 2023,“ řekl Episkopos.

Hodges ve skutečnosti minulý týden učinil podobnou předpověď, když listu The Sun řekl, že Ukrajina opět pracuje na izolaci Krymu. „Až se Krym konečně vrátí pod kontrolu Ukrajiny, bude to pro Putina značný politický problém,“ řekl Hodges. „Věci se pro Ukrajinu ubírají správným směrem.“

Západní tisk také bagatelizoval skutečnost, že mnoho Ukrajinců už nechce bojovat.

„Zprávy v angličtině o násilném odporu proti branné povinnosti [na Ukrajině] zastíní příběhy, které tvrdí, že Rusko ochabuje,“ poznamenal dříve v RSČesky dopisovatel Branko Marcetic . „Některé ukrajinské zprávy o náborové a demografické krizi v zemi prostě nikdy nejsou přeloženy do angličtiny.“

Prodlužování války

Ale růžové zpravodajství o válečných vyhlídkách Ukrajiny pomáhá západním politikům prosazovat větší vojenskou pomoc, což konflikt prodlužuje.

„Diskuse kolem této války jsou prosyceny iluzí, že vítězství je hned za rohem, pokud Západ prostě udělá trochu víc,“ řekl Episkopos RS. „Jako by jedna nebo dvě nové tranše pomoci a balíčky sankcí dokázaly to, co 150 miliard dolarů vojenské pomoci [Ukrajině] a nejambicióznější sankční režim na světě s více než 25 000 omezeními [proti Rusku] nedokázaly,“ řekl s odkazem na předchozí snahy o pomoc Ukrajině.

„Většina západních vůdců… by [opuštěním ukrajinského válečného úsilí] politicky prohrála,“ zdůraznil. „Proto jedinou zbývající cestou je zdvojnásobit alternativní informační prostor, který si sami vytvořili, bez ohledu na to, jak daleko je od reality této války.“

Pozorovatelé však tvrdí, že zdvojnásobení úsilí namísto diplomatického úsilí má pro Ukrajince v terénu reálné následky.

„Zveličováním postoje Kyjeva západní média maskují ponurou realitu: neexistuje žádná schůdná vojenská cesta k ukrajinskému vítězství,“ řekl Davis. „Pokračování v arogantním úsilí o dosažení takové cesty jen prodlužuje ničení a ztráty, které Kyjev zbytečně utrpěl.“

„Ukrajina bude muset buď vyjednat nejlepší dostupné mírové podmínky, nebo čelit naprosté vojenské porážce,“ varoval Davis.

Stavroula Pabst je novinářka, autorka komedií a herečka, reportérka magazínu Responsible StatecraftČesky a disertantka na National and Kapodistrian University of Athens v Řecku. Její doktorský výzkum se zaměřuje na to, jak komunikace a reportáže nevládních organizací ovlivňují mediální pokrytí války v Sýrii. Pochází z Ohia a má bakalářské tituly z historie na Ohio State University a McGill University. Publikuje rovněž v řadě dalších médií jako The GrayzoneČesky, SheerpostČesky, Real Clear Defense, Al Mayadeen, Unlimited HangoutČesky, AntikriegČesky a dalších. Má svůj SubstackČesky a účet na X (Twitteru)Česky.

Zpět na obsah