1. Russia Today: Lavrov: Západ se snaží zatáhnout Indii do „her“ proti Číně
2. Peter Juza: Na pár dní hlavné mesto sveta – Biškek
3. Larry C. Johnson: Biškekská deklarace: Co podepsala ŠOS a proč je důležité, že v ní figuruje Indie

Zprávu West trying to draw India into ‘games’ against China – Lavrov publikovala síť Russia Today 3. září 2026

Lavrov: Západ se snaží zatáhnout Indii do „her“ proti Číně

Lavrov uvedl, že se Indie v seskupení Čtyřstranný bezpečnostní dialog (Quad) cítí „velmi nepříjemně“ a argumentoval, že se USA a Japonsko snaží do něj přidat vojenskou složku.

„Provádějí cvičení zaměřená na námořní bezpečnost a chtějí zatáhnout naše indické přátele do her proti našemu dalšímu velkému příteli – Čínské lidové republice,“ řekl Lavrov.

Skupina Quad, kterou tvoří Indie, USA, Japonsko a Austrálie, se zaměřuje na spolupráci v indicko-pacifickém regionu. Její aktivity pokrývají oblasti od obchodu a kritických technologií až po námořní bezpečnost. Tyto čtyři země se také účastní každoročního námořního cvičení Malabar.

Na setkání, které Indie uspořádala v květnu, zahájili ministři zahraničí skupiny Quad iniciativu námořního dohledu, jejímž cílem je zvýšit sdílení informací a povědomí o námořní oblasti. Indie má v rámci této skupiny také hostit další misi špionážních lodí Quad-at-Sea, jejímž cílem je zlepšit interoperabilitu a sdílení znalostí.

📹 Germany Wants To Be Europe’s Top Military Force ‘Again’… Lavrov Points To Nazi Past, Calls It ‘Extremely Dangerous’

Referring to German Chancellor’s call to make Germany“the best country in the world, the main military force in Europe again,” the Russian FM said,“I was… https://t.co/iTxDLWQ0bO pic.twitter.com/mGHu4cCpxU

— RT_India (@RT_India_news) September 3, 2026

Lavrov spojil toto seskupení s tím, co popsal jako širší západní snahu oslabit ústřední roli Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) vytvářením menších bloků v regionu.

Řekl, že západní země se také snaží vytvořit  „druhou čtyřku“  složenou z USA, Japonska, Austrálie a Filipín – namísto Indie – s cílem jednotu ASEAN roztříštit.

Tyto čtyři země již spolupracují v samostatném obranném formátu, někdy označovaném jako SQUAD. Jejich ministři obrany se loni dohodli na prohloubení námořních a leteckých aktivit a posílení toho, co označili za regionální odstrašovací a reakční schopnosti.

Lavrov vyjádřil podobné obavy již dříve. V květnu loňského roku obvinil NATO ze snahy zatáhnout Indii do  „protičínských intrik“ a zároveň vyzval k oživení třístranného formátu Rusko-Indie-Čína (RIC).

Indie odmítla tvrzení, že účast v Quadu je namířena proti Pekingu, a uvedla, že prosazuje nezávislou zahraniční politiku založenou na národních zájmech.

Lavrov také obvinil NATO ze snahy rozšířit svou přítomnost a infrastrukturu v Asii. Vojenský blok vedený USA zintenzivnil spolupráci s Austrálií, Japonskem, Jižní Koreou a Novým Zélandem v oblastech, jako je námořní bezpečnost, kybernetická obrana a nově vznikající technologie.

Russia TodayČesky je globální televizní zpravodajská síť spuštěná v roce 2005, poskytující zpravodajství o aktuálním dění, nejnovější zprávy a dokumenty v osmi jazycích: angličtině (international)Česky, arabštiněČesky, španělštiněČesky, francouzštiněČesky, němčiněČesky, srbštiněČesky, hindštině a ruštiněČesky. Její sesterská multimediální agentura RUPTLYČesky poskytuje živé vysílání, video na vyžádání, archivní záběry a vysílací služby. RT je k dispozici v čínštině na populárních čínských platformách sociálních médií – Weibo, Bilibili a Douyin. Je nyní k dispozici více než 800 milionům televizních diváků ve více než 100 zemích po celém světě. RT America byla jediným ruským televizním kanálem, který se stal jedenáctinásobným finalistou Emmy a držitelem desítek medailí z newyorských festivalů za dokumentární a zpravodajské pořady. V březnu 2022 americký provider DISH Network provoz RT America zastavil.

Zpět na obsah

Komentář Petera Juzy Na pár dní hlavné mesto sveta – Biškek publikoval webový portál Nové slovo dne 3. 9. 2026

Na pár dní hlavné mesto sveta – Biškek

Family foto účastníkov stretnutia hláv štátov Šanghajskej organizácie spolupráce. Zdroj: https://sectsco.org/

Koncom augusta (31. 8. 2026) a v prvé dni septembra (1 .- 2. 9. 2026) sa z geopoliticko-mocenského pohľadu nepodstatné hlavné mesto Kirgizska – Biškek – de facto stal centrom svetovej diplomacie.

Konal sa tam summit Šanghajskej organizácie spolupráce[1], ktorej v tomto roku predsedá práve Kirgizsko.[2]

Pripomeňme si, že Kirgizsko oslavuje 35. výročie svojej nezávislosti, ale aj to, že v tomto meste (vtedy Piškek) prežils v rámci INTERHELPA (ktoré má stále v krajine cveng, ale o kultivovanie historického odkazu sa ani „sociálnodemokratická“ slovenská vláda nestará), časť svojho detstva Alexander Dubček.

Od bezpečnosti hraníc po globálnu agendu

Šanghajskú organizáciu spolupráce (ŠOS) v súčasnosti tvorí desať členských krajín: Bielorusko, India, Irán, Kazachstan, Čína, Kirgizsko, Pakistan, Ruská federácia, Tadžikistan a Uzbekistan.

Predhistóriou ŠOS je Šanghajská päťka (Š5) z roku 1996, ktorú tvorili Kazachstan, Čína, Kirgizsko, Ruská federácia a Tadžikistan. Jej cieľom (vtedy) bolo posilniť vzájomnú vojenskú dôveru a demilitarizovať hranice v regióne Strednej Ázie.

V roku 2001 k Š5 pristúpil Uzbekistan, došlo k transformácii na ŠOS a obsahový program organizácie sa výrazne rozšíril vrátane boja proti terorizmu, náboženskému extrémizmu a separatizmu.

V ostatných rokoch sa päťka, resp. šestka rozšírila o ďalšie štyri krajiny, takže program a zameranie ŠOS sa prestal obmedzovať len na bezpečnostné otázky s preferenciou na narastajúci akcent ekonomickej dimenzie vzťahov.

Organizácia má desať horeuvedených členov, dva pozorovateľské štáty (Afganistan a Mongolsko) a pätnásť partnerov pre dialóg (Arménsko, Azerbajdžan, Bahrajn, Egypt, Kambodža, Katar, Kuvajt, Laos, Maldivy, Mjanmarsko, Nepál, Saudská Arábia, Spojené arabské emiráty, Srí Lanka a Turecko)[3].

Kronika prvého dňa[4]

Medzinárodné letisko Manas 2 neďaleko Biškeku zažilo 31. augusta 2026 mimoriadny nápor.

Ako prvý priletel do Biškeku Si Ťin-pching (o 8.30 MČ), ktorý účasť na summite spojil so štátnou návštevou Kirgizska.

Potom postupne prileteli: premiér Indie Naréndra Módi, ktorý prišiel na pracovnú návštevu Kirgizska z Taškentu, kde bol na dvojdňovej štátnej návšteve.

Ďalší hostia pristávali v tomto poradí: prezident Mongolska Uchnágijn Churelsuc, viceprezidentka Vietnamu Võ Thị Ánh Xuân, generálny tajomník Organizácie Spojených národov António Manuel de Oliveira Guterres, predseda rady ministrov Toga Faure Gnassingbé, prezident Laosu Thongloun Sisoulith, prezident Iránu Masúd Pezeškján, premiér Arménska Nikola Pašinjan, prezident Tadžikistanu Emomali Rachmon, prezident Azerbajdžanu Ilcham Alyjev, prezident Uzbekistanu Šavkat Mirzijojev, premiér Pakistanu Mian Muhammad Shehbaz Sharif, prezident Bieloruska Aleksander Lukašenko a potom prezident Turecka Recep Tayyip Erdoğan.

Predposledným prezidentského hosťovského náporu bol letecký špeciál – Iľjušin 96-PU – prezidenta Ruskej federácie Vladimira Putina. Ten okrem účasti na summite hláv štátov SOŠ hneď prvý deň rokoval na bilaterálnej úrovni so Si Ťin-pchingom a N. Módim. No a potom s prezidentom Kazachstanu, prezidentom Iránu, Tadžikistanu. Mongolska, Turecka a premiérom Arménska. Samozrejme súčasťou pracovného programu V. Putina boli aj rokovania s hostiteľom – prezidentom S. Žaparovom[5].

A ako posledný do Biškeku o 17.52 MČ priletel prezident Kazachstanu Kasym-Žomart Tokajev.

Rastúci ekonomický význam ŠOS

Prvá poznámka – na rozdiel od stagnujúcej Európskej únie, ktorá v mene banderovskej Ukrajiny „klopýtá“ – ekonomiky krajín ŠOS rastú. A to napriek globálnym ťažkostiam a dokonca rýchlejšie ako globálny priemer.

V rámci možností zjednodušených nákladov sa totiž intenzívne podporuje obchodná, hospodárska, investičná a finančná spolupráca. Spolupráca (ideológia a najmä povinná európska štvrtoríšová rusofóbia ide bokom) v rámci ŠOS sa prehlbuje v oblasti energetiky, financií, poľnohospodárstva a potravinovej bezpečnosti, infraštruktúry, špičkových technológií, inovácií a dopravy….

Krajiny ŠOS sa líšia veľkosťou svojich ekonomík, štruktúrou výroby, poskytovaním zdrojov, konkurenčnými výhodami a stupňom otvorenosti trhov. Táto rozmanitosť vytvára veľké príležitosti pre rozvoj špecializácie, priemyselnej spolupráce a vzájomnej komplementarity ekonomík.

Štáty ŠOS majú veľké zásoby energie a nerastných surovín, rozvinutú priemyselnú základňu a rastúce spotrebiteľské trhy. Podľa výpočtov založených na medzinárodných energetických štatistikách tvoria krajiny organizácie asi 69 % globálnej produkcie uhlia a asi 30 % produkcie zemného plynu.

V rokoch 2015-2024 sa objem vnútroregionálneho obchodu členských štátov ŠOS zvýšil takmer 2,5-krát, z 271 mld. $ na 674 mld. $. Počas tohto obdobia sa podiel na celkovom zahraničnom obchode krajín organizácie zvýšil z 8,9 % na 14,2 %.

Rast obchodných vzťahov následne podporuje rozvoj dopravných trás, digitalizáciu obchodných postupov a rozsiahle používanie národných mien vo vzájomnom zúčtovaní etc. Teda všetko to, čo progresivistická byrokracia v Bruseli osekáva[6].

Ďalšia etapa rozvoja ŠOS je do značnej miery limitovaná schopnosťou zabezpečiť realizáciu multilaterálnych projektov.

Osobitný význam má vytvorenie vlastného nástroja financovania projektov ŠOS a tiež digitalizácia obchodných a colných postupov, zúčtovanie v národných menách, prepojenie dopravných trás a konvergencia obchodných podmienok.

Závery summitu

Na záver summitu jeho účastníci podpísali Biškekskú deklaráciu k 25. výročiu Šanghajskej organizácie spolupráce[7]a ďalšie interné dokumenty (… doplnenie Charty ŠOS, Nariadenie o univerzálnom Centre pre boj proti výzvam a hrozbám pre bezpečnosť členských krajín ŠOS… + 28 záverečných dokumentov o posilnení spolupráce v bezpečnosti, ekonomike a smerujúce k ďalšiemu rozvoju organizácie…).

Pohľad do rokovacej sály. Foto: www.president.kg

Ak sa začítame do textu záverečnej deklarácie, je tam čierne na bielom aj toto: „… prijatím tohto Vyhlásenia pri príležitosti dvadsiateho piateho výročia ŠOS členské štáty vyhlasujú, že organizácia bude aj naďalej účinne slúžiť vznešeným cieľom a zámerom, ktoré boli vyhlásené pri jej vzniku, a bude aj naďalej významne prispievať k udržaniu mieru a stability v regióne, zaisťujúc bezpečnosť a prosperitu členských štátov ŠOS…“

Na záver summitu bolo tiež jednomyseľne prijaté rozhodnutie, že Šanghajskej organizácii spolupráce v rokoch 2026 – 2027 bude predsedať Pakistan.

Tu je potrebné pripomenúť a vedieť, že Pakistan má spolu s ďalšími členskými krajinami ŠOS – Ruskou federáciou, Indiou a Čínou – oficiálne uznaný štatút jadrovej mocnosti. Zjavne ich skoro doplní aj vďaka slonovi v porceláne svetovej politiky – Irán!

Záverečný akord

ŠOS má dnes významný politický, ekonomický, demografický a zdrojový potenciál a zaujíma čoraz významnejšie miesto v modernom (či skôr novotvriacom sa) systéme medzinárodných vzťahov.

Dôležitosť ŠOS je nielen v jednotlivých realizovaných projektoch, ale aj pri vytváraní stabilnej inštitucionálnej platformy pre pravidelný dialóg medzi štátmi s rôznymi ekonomickými modelmi, prioritami zahraničnej politiky a geografickými záujmami.

A celkom na záver si treba uvedomiť, že v posledných rokoch stredoázijské republiky (Kazachstan, Kirgizsko, Tadžikistan, Turkménsko a Uzbekistan) čoraz viac operujú v rámci nezávislých iniciatívach a na medzinárodných platformách a snažia sa formovať regionálnu agendu založenú predovšetkým na vlastných národných a regionálnych záujmoch.

V tejto súvislosti možno ŠOS považovať aj za jednu z platforiem, na ktorých sú stredoázijské štáty schopné spoločne podporovať iniciatívy, ktoré zodpovedajú záujmom trvalo udržateľného rozvoja a bezpečnosti v regióne.

V komprimovanej podobe, summit ŠOS bol nielen diplomatickou skúškou pre prezidenta Kirgizska, ale aj ukážkou ďalšieho politického smerovania S. Žaparova.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Peter Juza, prof. h.c., doc., Mgr., CSc., PhD., MBA je slovenský politológ, odborník na medzinárodné vzťahy a geopolitiku, špecialista na problematiku postsovietskeho priestoru s akcentom na Strednú Áziu, emeritný diplomat (veľvyslanec) a vysokoškolský pedagóg. Po štúdiu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave v odbore politológia – história (1992) pracoval najskôr v štruktúrach mládežníckych organizácií a v rokoch 1994 – 2011 a znovu od roku 2012 na ministerstve zahraničných vecí SR (MZV SR, resp. MZVEZ SR). Pracoval ako zástupca veľvyslanca a vedúci politického úseku na ZÚ SR v Moskve (1995 – 98), generálny konzul SR v Sankt Peterburgu (1998 – 1999), vedúci ZÚ SR v Taškente (2001 – 2005), v rokoch 2013 – 2018 ako mimoriadny a splnomocnený veľvyslanec Slovenska v Kazachstane a Kirgizsku so sídlom v Astane. V rokoch 1999 – 2000 bol súbežne poradcom predsedu a tajomníkom zahraničného výboru Národnej rady SR. V období 2007 – 2010 pôsobil ako poradca ministrov zahraničných vecí SR pre otázky postsovietskeho teritória. Bol členom redakčných rád časopisov: Mezinárodní politika (Praha, do r. 2000), Medzinárodné otázky (Bratislava – predseda ER, do roku 2006), Politické vedy (Banská Bystrica), Studia Politica Slovaca (Bratislava). Je autorom niekoľkých kníh, publikuje najmä v časopisoch Nové slovo a !Argument.

Zpět na obsah

Analýzu The Bishkek Declaration: What the SCO Signed, and Why India’s Name on It Matters publikoval Larry C. Johnson na svém Sonar21 2. září 2026

Biškekská deklarace: Co podepsala ŠOS a proč je důležité, že v ní figuruje Indie

Co prohlášení uvádí

Pokud jde o válku, ŠOS odsoudila vojenské údery na íránské území, které podle ní způsobily četné civilní oběti a značné škody íránské ekonomice, a označila je za porušení mezinárodního práva a Charty OSN, představující vážné riziko pro mezinárodní mír a bezpečnost. Vyjádřila soustrast v souvislosti se smrtí nejvyššího vůdce Seyyeda Aliho Chameneího — který zahynul v rané fázi války —, znovu potvrdila podporu suverenity a územní celistvosti Íránu a vyzvala k vyřešení konfliktu výhradně politickými a diplomatickými prostředky. Tento postoj rozšířila i na Gazu, kde označila komplexní a spravedlivé urovnání palestinské otázky za jedinou cestu ke stabilitě v regionu.

Pokud jde o sankce, členové se – aniž by Spojené státy jmenovali – postavili proti „jednostranným donucovacím opatřením“, která jsou v rozporu s pravidly OSN a WTO a poškozují globální ekonomiku – tato formulace se vztahuje zároveň na sankce USA vůči Íránu, západní sankce vůči Rusku i celní tlak na Indii. V jaderné otázce přímo podpořili postoj Íránu, potvrdili „nezcizitelné právo“ každého člena na mírové využívání jaderné energie a prohlásili, že opatření omezující toto právo jsou v rozporu s mezinárodním právem.

Zbytek tvoří známá kostra ŠOS, která má k výročí větší váhu: otevřený, nediskriminační multilaterální obchodní systém; provádění strategií ŠOS pro hospodářskou a energetickou spolupráci do roku 2030; tlak na reformu globálního řízení směrem k multipolárnímu řádu, který „vyloučí blokové a konfrontační“ metody; odpovědné využívání umělé inteligence; a rituální odsouzení „tří zel“ – terorismu, separatismu a extremismu – s jasným prohlášením, že „dvojí standardy“ v boji proti terorismu jsou nepřijatelné. Pákistán převezme rotující předsednictví na období 2026–2027 a bude hostit summit v roce 2027 v Islámábádu.

Od Knesetu po Biškek: anatomie obratu

Považovat podpis Indie za pouhé zajišťování si zadních vrátek je podceněním situace. O šest měsíců dříve Módi pevně zařadil Indii do opačného tábora – a text z Biškeku téměř řádek po řádku obrací postoj, který zaujal v únoru.

Ve dnech 25.–26. února 2026 absolvoval Módi státní návštěvu Izraele: jako první indický premiér promluvil v Knesetu, byl poctěn medailí předsedy parlamentu jako první zahraniční vůdce, který ji obdržel, a předsedal povýšení indicko-izraelských vztahů na „zvláštní strategické partnerství“ s 27 bilaterálními výstupy a programem společné výroby v oblasti obrany. Dva dny po jeho odjezdu, 28. února, zahájily USA a Izrael válku proti Íránu. Reakcí Indie bylo nápadné mlčení: neodsoudila útoky na íránskou suverenitu a nevyjádřila soustrast nad zabitím íránského nejvyššího vůdce. Nové Dillí pod tlakem USA v rozpočtu na období 2026–27 zcela zrušilo financování přístavu Čabahar, nechalo zhroutit bilaterální obchod s Íránem a reagovalo pouze zdrženlivě, „humanitárně“, když byla poblíž Srí Lanky potopena íránská fregata vracející se ze společných cvičení s Indií. Komentátoři tuto situaci výstižně shrnuli – Módi Indii pevně zařadil do tábora Izraele a USA –, zatímco domácí kritici to označili za strategickou kapitulaci. Mezi indickými partnery v rámci BRICS a ŠOS, především Ruskem, Čínou a Íránem, vyvolal tento obrat skutečnou nedůvěru.

To, co Indii přimělo k obratu, byla ropa. Indie dováží zhruba 85 procent svého paliva a velkou část své ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG) čerpá přes Hormuzský průliv. Vzhledem k 50procentní celní bariéře USA – z níž polovina byla zavedena výslovně za účelem potrestání nákupů ruské ropy – strávilo Nové Dillí počátek roku 2026 omezováním dovozu z Ruska a spoléháním se na dodavatele z Perského zálivu, což představovalo tiché sblížení s Washingtonem. Válka v Íránu tuto dohodu zmařila: narušení dodávek v Hormuzském průlivu zpřísnilo nabídku, ceny prudce vzrostly, rupie se dostala pod tlak a Módi byl nucen vyzývat občany k šetření palivem. Vzhledem k tomu, že se dodávky ropy z Perského zálivu náhle staly nespolehlivými a washingtonská cla stejně činila tuto spolupráci nákladnou, obrátila se Indie z čistě energetické nutnosti zpět k levnější ruské ropě. Jak uvádí jedna analýza, energetický šok přeskupil indické spojenectví – příklon k Washingtonu z předchozích několika týdnů ustoupil známému, zájmy motivovanému návratu k Moskvě.

Módi se snažil uspokojit dvě voličské skupiny najednou, které však táhly opačným směrem. Vlivná indicko-americká diaspora, o jejíž přízeň se pilně ucházel, se snadno ztotožňuje s proamerickým a proizraelským postojem; proti ní stálo zhruba deset milionů Indů v Perském zálivu a domácí veřejnost, pro kterou se obraz Indie objímající Izrael uprostřed války stal živou politickou zátěží, na které opozice usilovně pracovala. Zvítězila energetická bezpečnost a tlaky ze strany Perského zálivu i z domova.

V kontextu tohoto vývoje představuje podpis z Biškeku viditelné završení obratu o 180 stupňů. Díky tomuto prohlášení Indie odsoudila útoky, které v únoru odmítla odsoudit, a uctila památku nejvyššího vůdce, jehož smrt v únoru odmítla uctít. Podpis se proto jeví spíše jako korektura než jako změna postoje – jako návrat k politice více stran, motivovaný vlastními zájmy, poté, kdy se šestiměsíční experiment v táboře Izraele a USA ukázal jako příliš nákladný.

Právě zde se strategická autonomie, nikoli spojenectví, stává jediným souvislým popisem, a toto rozlišení je důležité pro každého, kdo by byl v pokušení označit ŠOS za konsolidovanou protiamerickou frontu. Indie se bude přiklánět k Washingtonu a Jeruzalému, když budou podmínky příznivé, a vrátí se zpět k Moskvě a Globálnímu Jihu, když to bude vyžadovat její energie a postavení, přičemž každé fórum přizpůsobí svým vlastním pozicím, místo aby přijímala linii kohokoli jiného. Módi strávil summit v Biškeku tím, že podpisem konsensuální prohlášení tento bod dosvědčil, když: požadoval konec „dvojího metru“ v otázce terorismu jazykem, který si každý pozorovatel vyložil jako namířený proti Pákistánu, který v té době seděl u stejného stolu a chystal se převzít předsednictví ŠOS; trval na tom, aby projekty propojení respektovaly suverenitu a územní celistvost, což byl dlouhodobý odmítavý postoj Indie vůči čínské iniciativě „Pás a stezka“ a koridoru, který prochází územím, na které si Indie činí nárok; a přímo naléhal na Putina, aby upustil od nekonečné války a přistoupil k zastavení nepřátelských akcí na Ukrajině, místo aby se přidal k moskevskému stanovisku.

A načasování není náhodné. Indie pořádá 12.–13. září v Novém Dillí – deset dní po Biškeku – 18. summit BRICS jako předsedající země pro rok 2026, přičemž účast Putina je potvrzená a očekává se i účast Si Ťin-pchinga a Pezeškiana. Předsedající země si nemůže znepřátelit lídry, které se chystá přijmout, takže část podpisu v Biškeku je prostě jen údržbou, kterou hostitel provádí, aby svůj prostor před vlastní prezentací udržel v pořádku. Indie však záměrně zvolila jako téma svého předsednictví v BRICS odolnost a spolupráci – tento rámec byl zvolen proto, aby se pozornost soustředila spíše na výsledky než na konfrontaci. Rozhodující je právě tento rozpor: Indie podepsala konfrontační text ŠOS, a zároveň záměrně nasměrovala svůj vlastní summit BRICS pryč od konfrontace. Deklarace z Nového Dillí ze 13. září bude lepším testem toho, kde Indie ve skutečnosti stojí, a zda korektura, která začala v Biškeku, vydrží.

Energetický význam prohlášení

Komuniké nějakého bloku má takovou váhu, jakou má materiální síla, která za ním stojí, a pokud jde o ropu, má deset členů ŠOS větší váhu, než by označení „regionální diskusní fórum“ naznačovalo. Celkově vzato a podle nejnovějších údajů z roku 2026 produkují členské státy řádově 21 až 23 milionů barelů ropy a kondenzátu denně – což představuje zhruba pětinu světové produkce. Ve srovnání s produkcí ropy v rámci OPEC, která činí přibližně 27 až 28 milionů barelů denně, produkují členské státy ŠOS téměř 80 procent toho, co vytěží celý kartel OPEC.

Čtyři výhrady tento obraz spíše vyostřují, než aby jej zmírňovaly. Za prvé, Írán patří do obou táborů – je to jediná země, která je zároveň členem ŠOS i OPEC – takže tyto dva bloky nelze jednoznačně oddělit; i když Írán vyjmeme, abychom se vyhnuli dvojímu započítání, členové ŠOS stále produkují zhruba dvě třetiny objemu OPEC. Za druhé, samotné Rusko s produkcí téměř 11 milionů barelů denně produkuje asi 40 procent toho, co celá OPEC dohromady, a je gravitačním centrem energetického významu ŠOS. Za třetí, letošní čísla jsou neobvykle nízká, protože válka omezila íránskou produkci a opakovaně zbrzdila toky ropy z Perského zálivu přes Hormuzský průliv — objem ropy a kapalných paliv procházejících průlivem klesl z přibližně 21,6 milionu barelů denně před konfliktem na méně než 5 milionů ve druhém čtvrtletí roku 2026 — takže skutečná regionální produkce se propadla hluboko pod kapacitu. Za čtvrté, a to je nejvýraznější, několik významných členů OPEC z Perského zálivu – Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar, Kuvajt – nejsou členy ŠOS, ale jejími partnery v dialogu, kteří se do sféry vlivu této organizace dostávají od roku 2023. Blok, který právě hájil Írán a odsoudil válku mezi ním a USA, si postupně připojuje právě ty producenty z Perského zálivu, na nichž je OPEC závislý.

Hlubší asymetrie spočívá v tom, že OPEC je kartel na straně nabídky, zatímco ŠOS pokrývá oba konce ropného trhu. Mezi její členy patří nejen Rusko, Írán a Kazachstán na straně produkce, ale také Čína a Indie – největší a třetí největší dovozci ropy na světě – na straně poptávky. Žádné jiné seskupení nesdružuje pod jednou střechou jak prodejce, tak největší odběratele ropy, a závazky obsažené v prohlášení týkající se strategie energetické spolupráce ŠOS do roku 2030, navrhovaného energetického konsorcia ŠOS a rozšířeného vypořádání v národních měnách představují první základy právě toho: bloku producentů a spotřebitelů, který by v průběhu času mohl stanovovat ceny a zúčtovávat významný podíl euroasijského obchodu s energií mimo dolar a mimo vliv OPECu. Tato ambice je zatím daleko od realizace. Je to však podstatný fakt, který dává výročnímu komuniké větší váhu, než by naznačovala jeho šablonovitost.

Biškekská deklarace je na první pohled předvídatelným vyjádřením euroasijských stížností: odsuzuje útoky na Írán, brání íránská jaderná práva, odmítá západní sankce a volá po multipolárním řádu. To, co ji povyšuje nad šablonovitost, je kombinace signatářů a podstaty, která za ní stojí. Indie podepsala text, který odsuzuje právě ty údery na Írán, které v únoru, když byl Módi v Knesetu, výslovně odmítla odsoudit – ne proto, že by změnila strany, ale proto, že šestiměsíční přiklánění se k Izraeli a Washingtonu narazilo na energetický šok a celní bariéru, a návrat do středu s více spojeneckými vztahy se stal racionálním krokem. Formulace proti nátlaku nyní chrání i Indii a summit BRICS, který Indie musí za deset dní hostit, činí zachování jednoty bloku její vlastní nutností. A blok, který prohlášení podepsal, ovládá téměř čtyři pětiny ropné produkce OPEC, oba asijské obří dovozní trhy a rostoucí seznam partnerů pro dialog v Perském zálivu. Rétorika prohlášení je laciná. Energetická a demografická váha, která za ním stojí, však není.

Larry C. JohnsonČesky je americký blogger. Pracoval v CIA čtyři roky jako analytik, poté přešel do Úřadu pro boj proti terorismu ministerstva zahraničí. V roce 1993 opustil vládní práci, aby si „vybudoval dvojí kariéru jako obchodní konzultant a odborník na zpravodajství“. Je zakladatelem a řídícím partnerem společnosti BERG Associates, založené v roce 1998. Larry poskytoval 24 let výcvik komunitě speciálních operací americké armády. Vystupuje také v televizních programech, jako je The News HourČesky nebo Judging FreedomČesky. Vede si vlastní blog Sonar 21 a účet na Telegramu sonar_21. „Byl očerňován pravicí i levicí, což znamená, že něco musí dělat správně.“

Zpět na obsah