1. Pepe Escobar: Návrat k Velké hře
2. PressTV: Írán a Tádžikistán vybudují dosud největší perský ekonomický blok

Analýzu Pepe Escobara The New Great Game, revisited publikoval substackový účet Geopolitics Prime 13. srpna 2026

Návrat k Velké hře

Mekkská sunnitská smlouva NATO mezi Saúdskou Arábií, Tureckem a Pákistánem zůstává záhadou. Nebo pochybným, podřadným divadlem – doplněným o fotografické operace a chabé sdílení informací. Celý text nebyl zveřejněn. Vše je poměrně vágní, zdůrazňuje se pouze „kolektivní odstrašení“.

Koho, to záleží na pozorovateli. Všechny možnosti – Erec Izrael, USA-Izrael, Indie (v případě útoku na Pákistán) – by mohly být použitelné. Operativním konceptem je „mocnost“. Připočtěte k tomu nesčetná omezení Turecka v rámci NATO: zmijí hnízdo samo o sobě.

Je důležité, že Turecko Írán před podpisem dohody z Mekky informovalo. Další vrstvy propagandy dokonce podporují pozdější připojení Íránu k dohodě, jelikož Rijád vojenské údery na Teherán teoreticky odmítá a Írán by mohl být kryt pákistánským jaderným deštníkem.

Saúdskoarabský korunní princ Mohammad bin Salmán, v doprovodu tureckého prezidentka Recepa Tayyipa Erdogana (vlevo) a pákistánského premiéra Shehbaze Sharifa (vpravo), podepisují v Mekce dohodu o společné obraně 7. srpna 2026.

Situaci bude opět určovat geografie. Turecko zůstane v NATO – protože turecké elity jsou v podstatě atlantické. Saúdská Arábie by musela dělat zázraky, aby se vymanila z bezpečnostního deštníku USA – a indické pracovní síly. Prioritou Pákistánu je Čína a Nová Hedvábná stezka, plus plynovod IP z Íránu. Mekka je v podstatě dějištěm odstrašování.

Jiný, zajímavější scénář by poukazoval na instrumentalizaci Velkého Turanu – klíčového cíle Turecka – ve prospěch americko-sionistické kombinace. To by poukazovalo na neoosmánský remix, nyní rekonfigurovaný do vedení kompradorských arabských záležitostí. Jako by Ankara znovu vytvořila osmánskou hierarchii se sebou samou v centru – jako záležitost „záchrany“ sionistů a salafistů před nimi samotnými.

Zdá se, že jiskra v Mekce vzešla od samotného MbS[2] (nikdo to doopravdy neví, protože situace v Rijádu je tak neprůhledná). Vzhledem k tomu, že Rijád je Jemenem zbavován vývozu ropy přes Rudé moře – a pokud se situace zvrtne, mohl by dokonce přijít o své ropné vrty – proč nevsadit na vlídný neoosmánismus?

Proč USA sankce proti Íránu nikdy nezruší

Trasy pro vývoz ropy přes Hormuzský průliv a jeho okolí. Zdroj: Mezinárodní energetická agentura, únor 2026.

Mezitím v Íránu, pod vedením přebudované Nejvyšší rady národní bezpečnosti (SNSC) – vůdcem Modžtabou Chámeneím – panuje upevněný konsenzus, že Teherán na kompromisy nikdy nepřistoupí, zejména ne za současného statusu „ani válka, ani mír“.

Washington by musel před znovuotevřením Hormuzského průlivu splnit řadu velmi přísných podmínek, včetně:

1. Konec americkým hrozbám a „urážkám“;
2. Trvalé ukončení amerických válek proti Íránu a jeho spojencům v Palestině, Libanonu, Jemenu a Iráku;
3. Zrušení americké námořní blokády a stažení všech amerických sil;
4. Nejméně 300 miliard dolarů na kompenzaci za válečné škody;
5. Zrušení všech sankcí;
6. Bezpodmínečné uvolnění veškerého zmrazeného majetku;
7. Právo Íránu účtovat až 7% daň z přepravy nákladu;
8. Zákaz vstupu amerických a izraelských plavidel;
9. 20% poplatek za porušení předpisů pro lodě v případě porušení podmínek.

Říkejte tomu náznak kapitulace USA: kapitulace na všech frontách – od „sleduj peníze“ až po vojenské vyhoštění, konec sankcí a úplnou íránskou kontrolu nad Hormuzským průlivem.

I zrnka písku na Staré a Nové Hedvábné stezce si uvědomují, že obrovský americký dluh dychtí po nových mechanismech, které by byly krmeny kontrolou nad přírodními zdroji – od ropy a zlata až po vzácné zeminy. A tyto přírodní zdroje musí být oceňovány v amerických dolarech a petrodolarech.

Írán – klíčová křižovatka Eurasie – má absolutně vše, co USA potřebují. Přesto je suverénní, nezávislý a strategickým partnerstvím úzce spjatý s Ruskem a Čínou.

Takže tohle jsou všechny předpoklady pro věčnou válku. Washington sankce proti Íránu nikdy nezruší. To je politicky – a geoekonomicky – nemožné. A Washington, ať už je u moci kdokoli, nikdy nepřijme íránskou kontrolu nad Hormuzským průlivem, včetně administrativních poplatků, protože to v praxi potvrzuje imperiální selhání použití ekonomických sankcí jako „diplomatického“ nástroje.

Výsledkem je, že jsou některé z vážných důsledků války rozpoutané 28. února již zcela jasné. Patří mezi ně možné finanční zničení Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC) spolu s kolapsem jejich vládnoucích režimů; téměř nevyhnutelná geografická expanze Jemenu; prakticky úplná mezinárodní izolace kultu smrti; masivní globální ekonomická krize v kombinaci s finanční krizí USA; a nástup Íránu do role prominentní mocnosti západní Asie, prominentní mocnosti Eurasie a prominentní mocnosti globálního Jihu.

To vše naznačuje masivní geoekonomický zlom, který usnadní mnohem rychlejší vzestup BRICS – a BRICS+ – a zároveň upevní postavení Šanghaje jako ideálního řešení pro kapitál globálního Jihu, kde si může své úspory zajistit.

Pozor na „euroasijskou osu“!

Impérium chaosu, lží, loupeže a pirátství se s tím nenechá smířit. Šachovnice bude tedy i nadále destabilizována i v uzlech, které teoreticky ovládají Nezávislí Suverénové.

Vstupte do Kaspického moře – klíčového uzlu Mezinárodního severojižního dopravního koridoru (INSTC)Česky, jednoho z hlavních propojovacích koridorů pan-eurasijského obchodu 21. století, který spojuje členy BRICSu Rusko, Írán a Indii se Střední Asií a zároveň obchází západní sankce a úzké námořní uzly kontrolované NATO.

Severojižní dopravní koridor

Hybridní válka v Kaspickém moři dokonale zapadá do imperiálního scénáře vyvolávání negativních systémových dopadů, rozšiřujících se za hranice Ruska a Íránu až do Číny a Evropy. Čína koneckonců považuje Kaspické moře za klíčový propojovací kanál mezi projekty Iniciativy Pás a stezka (BRI) a Střední Asií a Evropou.

Kaspické moře by se tak mohlo stát vrcholem geopolitické propasti poblíž středu Eurasie, čímž by se Washington/Tel Aviv/Kyjev postavily do opozice k suverénním nezávislým civilizačním státům BRICS/SCO.

Znovu se objevuje Turecko – tentokrát jako možný chybějící článek v úsilí sionistické osy o propojení obou válek (NATO na Ukrajině, USA/Izrael v Íránu): koneckonců se od začátku jedná o jednu a tutéž válku.

Přesto bude těžké svést sultána Erdogana, aby se uchýlil k ruským a íránským strategickým aktivům v Kaspickém moři, a to i nepřímo přes Ázerbájdžán. Ještě složitější náhradou by byl Kazachstán, který je navzdory své „multivektorové“ politice plnohodnotným členem SCO, plnohodnotným členem Eurasijské hospodářské unie (EAEU) a partnerem BRICS+.

Činnost Turecka by měla být v konečném důsledku měřena oficiální snahou o posílení Organizace turkických států (OTS; Ázerbájdžán a Kazachstán jsou jejími členy) a tím, s čím by mohlo přijít Turecko, aby se pokusilo geopolitické manévry Íránu udusit.

Vedoucí představitelé Organizace turkických států na neformálním summitu v Turkistánu, Kazachstán, 15. května 2026

Ještě jednou: jde o to, jak bude hrát kartu Velkého Turanu napříč Kavkazem a zejména Střední Asií s jejich obrovskými zásobami ropy, uranu, lithia a kritických nerostů.

Moskva to všechno pečlivě sleduje s maximální diskrétností. Mimochodem, Kazachstán se loni v listopadu stal prvním středoasijským „stanem“, který se připojil k Abrahámským dohodám v souvislosti s rozsáhlou americko-kazašskou dohodou o nerostných surovinách.

Opakování historie je vždycky svérázné: vracíme se k původní Velké hře mezi Ruskem a Británií z konce 19. století. MI6 koneckonců Velký Turan plně podporuje – jakožto hlavní protiúder třem suverénům, Rusku, Íránu a Číně. Nebo to, co Trump nedávno poprvé v historii definoval (našeptává mu do ucha Elbridge Colby?) jako „euroasijskou osu“.

V Národním muzeu v Astaně v Kazachstánu je okázalý panel, který představuje všechny turkické národy, přes 40 etnických skupin. Jsou zde Ujgurové, Kazaši a Ázerbájdžánci. Ale přeložit to do podoby Turecka, které se jako velký hráč – s podporou falešných mytologických příběhů – pohybuje napříč Eurasií, je úplně nová hra.

Celá tato snaha není sofistikovanější než vytvoření trhu pro otevřený turkický nacionalismus, přičemž jsou středoasijské „stany“ začleněny nanejvýš jako juniorní partneři.

Mekka jako průkazka Zdrávas Maria

Jelikož imperiální tlak na Tři panovníky nepolevuje, klíčové jsou vzájemně propojené kroky. Například: Čína investuje do Wakhanského koridoru v Afghánistánu jakožto dodatečné cesty k Íránu.

Wakhanský koridor na východním okraji Afghánistánu, kde by navrhovaná dálnice vytvořila přímé pozemní spojení s Čínou.

Je to zase ta Velká hra: Vachanský koridor se objevil z ničeho nic na konci 19. století, aby „ochránil“ Britskou Indii před ruským postupem v Turkestánu. S čínským Sin-ťiangem je spojen pouhými 70 km, jak jsem viděl během svých cest po Pamírské dálniciČesky před covidem.

Toto je jedna z nejvýše položených strategických hranic na planetě. Teprve před 5 měsíci Peking přišel s novým okresem v Sin-ťiangu, Cenlingem, s výhledem na hranici. Vše v této horské divočině je řízeno z Kašgaru, kde začíná čínsko-pákistánský ekonomický koridor (CPEC) v hodnotě 60 miliard dolarů.

Překlad: Na čínsko-íránské železnici – kterou Američané během války s Íránem bombardovali – se nachází další pozemní cesta z Číny do Íránu, která obchází námořní trasy, náchylné k Trumpovým blokádám.

Čína, v typickém win-win režimu, půjde až do krajnosti a vsadí na obě možnosti současně: CPEC přes Pákistán a Vachán přes Afghánistán.

Abychom naše cestování po vybraných místech Nové velké hry shrnuli: nakonec se o všem rozhodne v západní Asii. A to nás vrací k sunnitskému paktu NATO v Mekce.

Tato ostrá analýzaČesky poukazuje na Mekku jako na průkaz „Zdrávas Maria“ spojený se současným bolestným nedostatkem recyklace petrodolarů petromonarchiemi – mechanismem, který podpírá ten obludný, nesplatitelný americký dluh, pyramidu derivátů a osamělou megabublinu umělé inteligence na Wall Street.

A to je to, co skutečně pohání imperiální zoufalou touhu urovnat s Peršany cokoli.

Protože Írán definoval hlavní geoekonomické bojiště pro země regionální rozvojové země (Rusko, Írán, Čína, nový Primakovův trojúhelník) mnohem efektivněji než nekonečné diskuse BRICS: kolaps petrodolarového vydírání zemí Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC).

Bez tohoto podvodu je financializovaná neokoloniální říše řízená na dálku absolutně nemožná.

Zpět na obsah

Zprávu Iran, Tajikistan move to build biggest Persian economic bloc yet publikoval server PressTV 18. srpna 2026

Írán a Tádžikistán vybudují dosud největší perský ekonomický blok

Složení delegace naznačovalo, že se Dušanbe snaží své ekonomické vztahy s Teheránem předefinovat tím, že na jeden jednací stůl postaví energetiku, dopravu, logistiku, investice a obchod.

Ústředním tématem rozhovorů byl návrh dlouhodobé dohody, podle které by Írán dodával ropné produkty do Tádžikistánu a zároveň ropu pro tamní rafinerie.

Obě strany zřídily společnou pracovní skupinu pro posouzení dopravních tras, logistických kapacit a mechanismů pro rozšíření obchodu s energií. Tádžičtí představitelé uvedli, že roční dodávky ropných produktů, které v současnosti dosahují přibližně 800 000 tun, by se mohly podstatně zvýšit.

Význam návštěvy však dalece přesahuje rámec potenciální dohody o ropě, jelikož se Írán a Tádžikistán po desetiletích omezené spolupráce snaží vybudovat hospodářský vztah schopný vytvořit trvalé obchodní a investiční sítě.

Toto rozlišení je důležité, protože historická blízkost Íránu a Tádžikistánu se v úzkých politických ani ekonomických vztazích nikdy automaticky neprojevila, přičemž obě země procházely od doby, kdy Tádžikistán získal nezávislost, obdobími spolupráce i napětí.

Íránsko-tádžické vztahy obsahují dlouhodobý rozpor, protože obě země patří k několika málo nezávislým státům, kde je perština úředním jazykem, přesto jejich mimořádné spojení vedlo k překvapivě omezené obchodní integraci.

Situace se nyní začíná měnit, přičemž bilaterální obchod dosáhl v roce 2025 podle tádžických úřadů přibližně 438 milionů dolarů, což představuje 28% nárůst, zatímco v první polovině letošního roku údajně dosáhl 254,3 milionu dolarů.

Tato čísla zůstávají v širším kontextu zahraničního obchodu obou zemí malá, ale jejich význam spočívá právě v tom, že vztah začíná na relativně nízké základně, a proto má stále značný prostor pro vývoj.

Iran’s first vice president, Aref, has proposed forming a union of Persian-speaking countries and regions, citing strong cultural, civilizational, and linguistic ties between Iran and Tajikistan.

Follow Press TV on Telegram: https://t.co/1ymjeeywxb pic.twitter.com/KFSvQVjLi0

— PressTV Extra (@PresstvExtra) August 15, 2026

Nedávnou tádžickou delegaci lze proto chápat jako dosud nejvážnější pokus o posun bilaterálních hospodářských vztahů od roztříštěné výměny směrem ke strukturovanějšímu systému postavenému na energetice, dopravě, logistice a regionální propojenosti.

Logika zaměření na energetiku je relativně přímočará. Írán je významným producentem ropy a plynu s rozsáhlou rafinérskou a ropnou kapacitou, zatímco Tádžikistán je vnitrozemská země a pro uspokojení domácích potřeb je silně závislý na dovozu energie.

Mezi íránskou rafinerií a tádžickým spotřebitelem se však nacházejí mezinárodní hranice, dopravní sítě, terminály a několik potenciálních tranzitních zemí.

Rozšířený obchod bude vyžadovat větší přepravní kapacitu a silnější logistickou infrastrukturu, přičemž se Tádžikistán připravuje na jednání o nezbytných ujednáních se sousedními zeměmi, kterými by musely budoucí náklady procházet.

Pro Dušanbe je užší spolupráce s Íránem zásadní, protože se Tádžikistán stále více snaží své zdroje a trasy externích dodávek diverzifikovat, jelikož regionální konflikty odhalily rizika závislosti na omezeném množství dodavatelů.

Rusko je pro tádžickou ekonomiku stále velmi důležité, ale omezení ovlivňující ruský vývoz ropy zvýšila tlak na trh, který již tak usiluje o větší flexibilitu, a alternativní dodavatelé a přepravní trasy se tak pro Dušanbe stali cennějšími.

Írán nabízí dvě potenciální výhody současně, a to alternativní zdroj energie a možnou alternativní trasu do Střední Asie.

Tádžikistán jednal o dovozu íránské nafty, leteckého paliva a dalších ropných produktů a zároveň prozkoumával dodávky íránské ropy pro své rafinerie, jejichž kombinovaná nominální kapacita se údajně blíží 500 000 tunám ročně.

Navrhovaný vztah by se tedy mohl vztahovat na oba konce ropného řetězce, přičemž by rafinované produkty sloužily spotřebitelskému trhu, zatímco íránská ropa by potenciálně zásobovala rafinérskou kapacitu Tádžikistánu a vytvářela integrovanější energetický vztah.

Z ekonomického hlediska umožňují dlouhodobé smlouvy oběma stranám plánování, což pro Írán představuje definovaný trh pro část jeho produkce a zároveň pro Tádžikistán větší předvídatelnost při zajišťování dodávek energie.

Úspěch partnerství s ropou však bude záviset na nákladech a spolehlivosti fyzických dodávek.

A právě zde vstupuje do rovnice Čabahár, protože Írán uvítal tádžické investice do přístavu a zdůraznil plánované dokončení železnice Čabahár-Záhedán jako prostředek ke zlepšení přístupu Tádžikistánu k otevřeným vodám.

Přístup k moři je pro Tádžikistán strukturálním ekonomickým problémem, zatímco Střední Asie představuje trh, kde může geografická poloha Íránu poskytnout cenné alternativní tranzitní trasy.

Pokud budou dokončeny železniční trať Čabahar-Zahedan a další dopravní spojení a propojeny s regionálními sítěmi, Tádžikistán by mohl část svého zahraničního obchodu směrovat přes Írán směrem k Indickému oceánu a širším mezinárodním trhům.

Írán by mezitím získal silnější obchodní vazby na středoasijské trhy, jejichž význam sahá daleko za relativně malý tádžický trh, což by potenciálně posílilo ekonomické důvody pro širší investice do regionální dopravy.

Pokud by Čabahár mohl propojit Tádžikistán s mořem, další návrh projednávaný během nedávných jednání by mohl rozšířit vztahy opačným směrem prostřednictvím rozvoje a aktivace dopravního koridoru Írán-Afghánistán-Tádžikistán-Čína.

To může být nejjasnějším signálem, že Teherán a Dušanbe začínají uvažovat nad rámec bilaterálního obchodu, protože koridor spojující tyto čtyři země by potenciálně zasadil jejich hospodářské vztahy do mnohem širšího regionálního obchodního systému.

Na třístranné schůzce konané v Mašhadu se strany dohodly na prozkoumání a provedení terénních posouzení různých tras přes Afghánistán, které by mohly spojit Írán s Tádžikistánem, čímž se návrh více přiblížil otázkám praktické proveditelnosti.

Geografická poloha je významná, protože Írán leží na jednom konci navrhované sítě, Tádžikistán leží ve Střední Asii a Čína představuje významný východní trh, zatímco Afghánistán by mohl poskytnout klíčový pozemní most propojující tyto ekonomické prostory.

Pokud se podaří navázat spolehlivé trasy přes Afghánistán, obchod mezi Teheránem a Dušanbe by již nutně nekončil na tádžickém trhu, což by Tádžikistánu umožnilo stát se součástí širší sítě přepravující íránské zboží na čínské trhy.

V opačném směru by středoasijské a čínské zboží mohlo získat přístup k íránským trasám a jižním přístavům, což by potenciálně poskytlo Tádžikistánu větší roli v regionální tranzitní oblasti a zároveň Íránu poskytlo přístup na trhy mimo jeho bezprostřední sousedství.

V tomto scénáři by se Tádžikistán posunul z pouhého cílového trhu na tranzitní uzel, což by jeho geografické poloze mohlo dodat větší ekonomický význam, než by byla samotná velikost jeho domácího trhu.

Pro Írán je toto rozlišení důležité, protože trh Tádžikistánu je omezený, zatímco jeho poloha mezi Afghánistánem, Čínou a širším středoasijským regionem by mu mohla dát podstatně větší geoekonomickou hodnotu.

To vysvětluje, proč se nedávná jednání kromě ropy týkala i železnic, silnic, letectví, přístavů a ​​logistiky, protože rozšíření obchodu s energií bez řešení dopravy by ponechalo ústřední omezení vztahu nevyřešené.

Press TVČesky je od června 2007 první íránská zpravodajská televize vysílající v angličtině 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Má ústředí v Teheránu a pět kanceláří v Londýně, Bejrútu, Kábulu, Damašku a Bagdádu. Jejím těžištěm je zpravodajství z ÍránuČesky, Západní AsieČesky a PalestinyČesky. Domovská adresa https://www.presstv.ir/ je od 1. července 2026 zablokovaná.

Zpět na obsah