Historie | Disput

Aktivity Číny ve střední Asii ve světle ruských zájmů

Čína je bezprostředním sousedem a hlavním hospodářským partnerem postsovětských zemí střední Asie. Jejich historické vazby sahají až do středověku. Současná hranice mezi Čínou a středoasijskými zeměmi vznikla v době ruského impéria a byla dotvořena v letech 1980-2000. Po rozpadu SSSR si Rusko zachovalo ve Střední Asii kulturní a ekonomickou dominanci, ale díky své ekonomické síle a geografické blízkosti se k němu jako hráč v regionu připojila Čína.

S posilováním pozice Číny a oslabováním pozice Ruska byly jejich překrývající se zájmy v bývalých sovětských republikách stále více vnímány jako zdroj budoucího soupeření. A přestože ruští představitelé opakovaně ujišťovali, že zájmy obou mocností v Eurasii se spíše sbližují než střetávají (Putin, 2023), je i nadále užitečné sledovat aktivity Číny v regionu. Eskalace ukrajinské krize v roce 2022 navíc pravděpodobně odradí bývalé sovětské republiky od dalšího sbližování s Ruskem, a umožní tak Číně rozšířit svůj vliv v regionu. V současné době je tento vliv nejsilnější ve Střední Asii, kde může být příkladem čínské aktivity obecně.

Optikou ruských zájmů analyzuje tento článek čínské aktivity ve Střední Asii: jejich kontext, obecné trendy a dynamiku v oblasti obchodu, investic, vzdělávání a vojenské spolupráce. Článek využívá širokou škálu statistických údajů a údajů o veřejném mínění. Zvláštní pozornost je věnována formátu Čína-Střední Asie, který byl zahájen v roce 2023 a který je zde označován jako Si-anský proces a který poskytuje materiál osvětlující postoj Číny k tomuto regionu.

Vítězství není jednou a navždy

Taťána Ladějeva:Sergej Lavrov řekl, že v Evropě, zejména na Ukrajině a v Pobaltí, jsou oslavováni nacisté a falšována historie. To je charakteristické nejen pro Američany, ale i pro Evropany, a to ještě více v současnosti.

Alexandr Dugin:
Jde o to, že dějiny nejsou jen minulostí, ale složitým prolínáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Když spojíme události do jednoho souvislého řetězce, vyvstane před námi intelektuální konstrukt. Fakta nabývají významu díky našim hodnotám a postojům. Vítězství ve Velké vlastenecké válce je pro nás základním kamenem identity, symbolem suverenity, který promlouvá nejen k minulosti, ale i k přítomnosti a potvrzuje náš boj za svobodu a nezávislost, který je příslibem budoucnosti. Trváme na tomto vítězství jako na nezpochybnitelném faktu, podloženém mnoha argumenty, protože tvoří základ našeho historického já.

První let do vesmíru a poslední jízda autem

Blahopřeji vám ke Dni kosmonautiky, svátku, který spojuje všechny generace občanů země. A samozřejmě nejvřelejší slova patří průkopníkům, veteránům raketového a kosmického průmyslu, kteří svou nezištnou prací položili tradice čestné služby vyvolené věci, vlasti a lidu, uvedl prezident Putin ve svém blahopřejném poselství k dnešnímu Dnu kosmonautiky.

Tento den jsme si tradičně připomínali a na Východě od nás a od našeho nového přítele na život a na smrt si připomínají osobu, díky které tento svátek existuje. Jurij Gagarin je světu znám jako kosmonaut č. 1. Málokdo však ví, že své první činy vykonal během Velké vlastenecké války, jejíž moderní forma nabývá již své podoby i mimo Rusko.

Profesor Ivo Budil a docent Radim Valenčík: Geopolitika a historie

Trump směřuje k obnovení impéria – Tradice americké antiaristokracie – Multipolární svět 4+0 – Trump chce udržet USA jako přední mocnost – Vojenskoprůmyslový komplex versus technofeudální vrstvy – Hegemonie 4 autoritářských států – Exponenciální růst a inovační potenciál – Úpadek akademického prostředí: případ Tomáš Mikolov – Evropská společnost inovační potenciál blokuje – Evropská průmyslová civilizace – Nástup neoliberalismu – Technologický vývoj k rozvoji člověka – Kauza Ševčík a stav akademického vzdělání – Nalézt politické řešení úpadku – Příčiny – nástup finanční oligarchie, militarizace – Endoparasitismus – Potlačení investičních příležitostí – – Využití nadbytečného kapitálu a destruktivní role rivality – Kontinuita aristokracie – ne armáda, ale političtí aktivisté – Cla USA – Čína – ČR nemá možnost vývozu investičních celků – Politická změna – manipulace, líbivost a nedůslednost – Prohlášení k volební kampani, internetové stránky – Volební vyhlídky – Hrozí nám antidemokratismus a technoautoritářství? – Politické téma AI? – Koloniální zátěž západní Evropy a střední Evropa – Pozitivní přínos původní ODS – Kuponová privatizace – Řízení a rozklad z vnějšku? – Rozpad SSSR – 1989: imaginace západní Evropou – Likvidace naší konkurence – Projekt kritického odborného časopisu – Potřebná geopolitická revolta, marxismus

Je Západ na rozpad?

Současný konflikt mezi Evropou a Amerikou nelze redukovat na protichůdné přístupy k ruské invazi na Ukrajinu. Nejde ani o spor o cla a obchod. Ano, vidíme silné prosazování amerických národních zájmů, ale dynamická hra není pouze poslední verzí obvyklého konkurenčního postavení různých mocností.

Nedávné odhalení údajně tajného rozhovoru mezi vysokými představiteli americké administrativy na Signálu ukázalo, že to, o co šlo, nebylo jen obyčejné porušení bezpečnosti. Způsob odhalení a postoje vyjádřené účastníky rozhovoru naznačovaly, že jakýkoliv obsah toho, co bylo dříve známé jako Západ nebo Západní aliance, je vyprázdněný. Opovržlivý tón, jakým účastníci hovořili o Evropě a Evropanech, posloužil jako svědectví o vážné kulturní roztržce mezi oběma kontinenty. Část evropských elit se nepochybně cítí podobně vůči svým „neotesaným“ americkým bratrancům v Trumpově administrativě.

JSME VE VÁLCE? s Janou Bobošíkovou a Janem Schneiderem

– Milan Chládek – Nahrazují známosti schopnosti? – Mají se zveřejňovt jména obviněných?
– Vance: Největší nebezpečí pro Evropu zevnitř – Kdo první oškube Ukrajinu – Evropa čeká na nového De Gaulla – Imigrace a emograce elit – Soudy a stav evropské demokracie – Spravedlnost v ČR: rumunsko-francouzský scénář? – Trump plní předvolební sliby 2- Ukrajina a Rusko: kdo má ustoupit? – Obstál by Západ ve střetu s Ruskem? – Chystá se Evropa napadnout Rusko? – Výročí osvobození v Bratislavě – Scheider: Už se necítím být občanem EU – Německo: Revize výsledků 2. světové války – Denacifikace – Mikuláš Kroupa: svoboda až 1989 – Knihy Miroslava Belici

USA a jejich prezidenti

Obsah:

Temné spojenectví Stepana Bandery s MI6

5. října 2024 bylo 65. výročí zavraždění zakladatele Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA) Stepana Bandery spáchané KGB v Mnichově v tehdejším západním Německu.

Datum uplynulo bez zmínky. To může odrážet, jak předchozí veřejné připomínky života a smrti nacistického kolaboranta Bandery – všeobecně uznávaného jako otce ukrajinského nacionalismu – v Kyjevě vyvolaly značné kontroverze a odsudky ve střední a východní Evropě, zejména v sousedním Polsku.

Spoluúčast Bandery a fašistických hnutí, která během druhé světové války založil, je dobře zdokumentována. Jeho vliv na moderní ultranacionalistické a neonacistické frakce na Ukrajině, jako je pluk Azov, byl uznán i v mainstreamových médiích.

Blaho mezi bombami

Je jaro 2025. Před jedenaosmdesáti lety jsem začínal mluvit. A podle svědectví mých rodičů mým prvním slovem nebylo „máma“ nebo „táta“, ale „bombom“. Ne, nevyslovoval jsem nedbale nebo špatně slůvko bonbón, ale reagoval jsem tak na bomby, které dopadaly na Brno.

Před osmdesáti lety skončila druhá světová válka. A od té doby na střední Evropu nepadaly bomby. Ale dodnes se s téměř železnou pravidelností stává, že se většinou při nějakých stavebních pracích najdou nevybuchlé mnohakilové bomby. A následuje alarm, evakuace občanů z blízkého okolí, odjištění a odpálení železné stvůry z doby, kdy jsem se já učil vyslovovat první slůvka. Naposledy se tak stalo dnes v Brně, nedaleko brněnského hlavního nádraží, tisíc lidí bylo evakuováno, vlaky (ani ty mezinárodní) nesměly Brnem dlouhé hodiny projíždět, a objet po železnici se Brno de facto nedá.

Russofobie na vrcholu! Proč se Evropa obává „existenční hrozby“ Ruska a je „pekelně odhodlaná“ proti Moskvě bojovat?

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém slavnostním projevu k Francii a Evropské unii apokalyptickým tónem varoval, že „Rusko se dnes a na dlouhou dobu stalo pro Francii a Evropu hrozbou“ a zpochybnil, zda Vladimir Putin svou dobyvačnou kampaň ukončí na Ukrajině.

Ekonomicky ponurá Evropská unie se zároveň chystá nashromáždit 867 miliard USD na „přezbrojení“ Evropy a válku s Moskvou.

Ukrajina do NATO nevstoupí! Není nemyslitelné, že za deset let žádné NATO nebude.

– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?

Michal Téra: Rusko a středoevropští Slované, příčiny rusofobie

Témata:

Mýtus Německa ze západu a Ruska z východu – Vznik ruské státnosti – Sjednocování Polska – Polsko-litevská faderace – 1569 Ukrajina – počátek západních invazí – Vznik Pruska – Slovanská myšlenka – Národnost a státnost – Naším zájmem je zachování Ruska

Otázky publika:

Juraj Kryžanič – Současná rusofobie – Kyjevská Rus a judaismus – Slovanská vzájemnost dnes – Česká západní orientace – Rusko jako konzervativní Třetí Řím? – Trump a Rusko

Proč se v mainstreamu nesmí psát o výročí německé okupace

Dnes je 15. března. Před 86 lety okupovala vojska Hitlerova Německa území Háchova pomnichovského zbytkového Československa. Tato okupace a rozbíhající se německá válka vedla k násilné smrti celkem asi 545.000 občanů První Československé republiky (počítaje v to i 180 tisíc sudetských Němců, kteří ve válce padli za Hitlera – což je desetkrát víc, než počet všech sudetoněmeckých obětí poválečného divokého odsunu). Přesto se o této „předminulé okupaci“ dnes v českých médiích mlčí.

Zato běda, jak 21. srpna nastane 57. výročí okupace ČSSR vojsky pěti armád Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (dnes se skoro vždy píše „ruská okupace“ – ačkoli obě hlavy tehdejšího SSSR, faktická i papírová, Brežněv i Pidhornyj, ba i velitel okupace Hrečko, byli Ukrajinci). Ano, oběti na životech tato okupace taky přinesla, ačkoli jich bylo tisíckrát míň, než té první – stála celkem asi 300 životů (do čehož kromě 137 přímých obětí okupace počítám i 30 protestních sebevražd a oběti toho, že v následku okupace byly v říjnu 1969 opět zavřeny hranice, na nichž během emigrace násilně zahynulo přes 100 lidí).

Protestní prohlášení Českého svazu protifašistických bojovníků

Vyjadřujeme svůj hluboký nesouhlas s výrokem Danuše Nerudové 16. března 2025 při debatě Otázky Václava Moravce v České televizi o osvobození Československa, že „tuto zemi osvobodili Američané“. Tento výrok je nepravdivý, zkresluje historii a uráží památku statisíců vojáků, kteří přinesli oběť při osvobození Československa.
…
Je nepřijatelné, aby veřejní činitelé bez zábran šířili nepravdy o dějinách a tím manipulovali veřejným míněním. Osvobození Československa nebylo dílem jediné armády, ale Rudá armáda nesla hlavní tíhu bojů a přinesla největší oběti. Naší morální povinností je připomínat skutečnou pravdu o osvobození Československa. Jakékoliv pokusy o přepisování historie a zamlčování role Rudé armády jsou nepřijatelné a nebezpečné.

Včera, dnes, zítra (3)

Evropa top-na prvním místě, USA flop-propadák. Akcionáři nebo spekulanti s akciemi potvrdí, že vývoj akciových trhů od začátku letošního roku ukazuje neobvyklý obrázek. Evropský akciový index Stoxx-Europe-600 letos vzrostl o 7,7 procenta, zatímco americký referenční barometr S&P 500 klesl o 4,4 procenta.

Proto není divu, co prohlásil prezident Trump: Stephen Miran přinese velký ekonomický boom, který bude přínosem pro všechny Američany. Těmito slovy prezident oznámil jmenování do čela poradního sboru pro hospodářskou politiku osobnost, jehož nominaci schválil Senát tento týden. Miran byl zasypán chválou za prohlášení: Těmito volbami vysíláme jasný vzkaz: návrat pracovní síly začal.

Prakticky ve stejnou dobu viceprezident Vance řekl, že evropské země riskují spáchání civilizační sebevraždy.

2 výročí Tomáše Koloce

Obsah:

Velezrada a kolaborace v Evropě

Na konci druhé světové války byly uplatněny tvrdé represálie proti těm, kdo s Němci nebo pro Němce pracovali. Mnozí, kteří spolupracovali, zůstali nedotčení a mnozí, kteří byli za kolaboraci zabit, nebyli vinni. Šlo tedy přinejmenším o velmi hrubé a zcela svévolné vyřizování účtů. Oběti, jak se tehdy tvrdilo, byly trestány za kolaboraci s Němci, za zradu a velezradu.

Pokud by teorie a praxe poválečného evropského zacházení s kolaboranty, zrádci a velezrádci byla aplikována na současné poměry, jaký by byl výsledek? Existují nějací podezřelí ze zrady, velezrady nebo kolaborace?

Co je svoboda řeči? A proč je nesnadné dát jí smysl

Vyloučení některých kategorií lidí z práva být částí obce svobodné řeči je samozřejmým předpokladem každého diskurzivního pole, v každém narážíme na bariéru, kterou mlčky respektují všichni uživatelé „práva vzít si slovo“. I když by dnes většina z nás neřekla „Nemám na mysli katolíky“, ale třeba „nemám na mysli ty, kdo připisují díl viny za válku na Ukrajině unipolární zahraniční politice USA, antisemity, pedofily či šiřitele dezinformací a spikleneckých teorií“. Třídní nepřátelé – obhájci vykořisťovatelských a zotročujících společenských řádů – „nemají žádná práva“, hlásala vládnoucí státostrana za mého mládí.
…
Sedmatřicetiletý americký veterán odpálil Teslu Cybertruck před Trump Tower v Las Vegas. Ve vzkazu svým potenciálním obětem napsal: „Nebyl to teroristický čin, ale budíček. Američané věnují pozornost pouze pomíjivé podívané a násilí. Jakým lepším způsobem bych měl vyjádřit svůj názor než kouskem s ohňostrojem a výbušninami…“ Je americkou tragédií, že tento voják nenašel „lepší způsob“, jak svým spoluobčanům sdělit, že zrazují jeden z klíčových principů svého národa: pozornost k rozdílu mezi pomíjivými cíli a věčným smyslem lidské existence, úctu k druhé dimenzi lidského života, která dávala tak jedinečný patos slavné preambuli americké Deklarace nezávislosti.

Perestrojka

Pro ty mladší: osmdesátá léta minulého století charakterizovalo schizma mezi rigidním ideologickým establishmentem Komunistické strany a širokým očekáváním ekonomických i politických změn ze strany obyvatelstva. Příslušníkům establishmentu šlo – z jejich perspektivy – nejen o udržení teplých pozic, ale de facto přímo o kejhák: cesty, kterými se k moci dostali a u ní držely se daly sotva obhájit a atmosféra ve společnosti pro ně nevěstila nic dobrého.

Obranu viděly v ideologické práci s masami a v cenzuře. Mainstreamová média jednotně vykreslovala Západ jako úhlavního nepřítele provádějící ideologickou diverzi prostřednictvím buržoazní propagandy šířené nepřáteli socialismu s cílem násilím svrhnout socialistické zřízení a nastolit kapitalismus. Efekt byl omezený; Západ se vyznačoval příkladným životním standardem, mírou svobod a ideou lidských práv a snaha o násilné svržení režimu se dala doložit jedině prázdnými slovy.

Arnošt Lustig: Rusům musíme být vděční. Z Izraele jsem utekl.

Arnošt Lustig (1926 – 2011) měl v středu 14. výročí odchodu z tohoto světa. „Rusko je země bídy, zmaru a chlastu a rozsáhlých literárních děl o bídě, zmaru a chlastu. Světu přináší jen výše zmíněné, bez výjimky,“ řekl herec Václav Vydra nejmladší na nedělní pražské demonstraci, kterou pořádaly neziskové organizace Člověk v tísni, Díky, že můžem a Milion chvilek pro demokracii, a jejíž „nezávislost“ se projevila už tím, že na ní promluvili jak český prezident, tak ukrajinský velvyslanec. Citát není původní, internet ho připisuje Karlu Havlíčku Borovskému – který ho ovšem (ani ve svých slavných Obrazech z Rus) nikdy nenapsal. Zdeněk Svěrák nedávno citoval sám sebe, když svůj filmový výrok ke Koljovi: „Kradete kufry a cizí území“, rozšířil o další slova „A bohužel, je to pravda. Střílíte na pokojná města a vyháníte lidi z domovů.“ Nejen, že přitom zapomněl, jaká vláda v roce 2014 na Ukrajině začala první střílet do svých občanů, ale především zapomněl dovětek svého filmového výroku ke Koljovi: „Ale to není tvůj případ.“

120 let V+W: Slavné dvojici dalo víc Rusko, nežli USA

„Hodiny jdou pozpátku, je tu mrtvý vzduch, je tu něco v nepořádku, lítá tady zlý duch: Tohle přece není žádné bydlení, tohle je k zbláznění, ale k bydlení to není…“ To je písnička Voskovce a Wericha, kterou zpívám dost často. Ne doslova, ale přeneseně. Bylo kolem jedenácté, a do sedmé večer, kdy nás čekala návštěva Rudolfina, jsme měli čas. Volný pražský čas pro dva venkovany, Martina (vedoucího exportu velké mimopražské firmy, který Prahou většinou profrčí v taxíku cestou na letiště) a mě (kdysi sice částečného Pražáka, ale dnes Hradečana, který se v Praze vyskytne cca jednou za měsíc, povětšinou za účelem pracovní schůzky) jsme se při příležitosti werichovského jubilea rozhodli investovat do prohlídky vily na Kampě, kde kdysi bydleli V i W a v níž jsme od jejího zpřístupněné před osmi lety ještě ani jeden nebyli.

Kongres vyšetří útoky 11. září, původ Covidu, JFK, RFK, MLK, Epsteina a další!

Sněmovní výbor pro dohled a vládní reformu, kterému předsedá James Comer (R-Ky.), právě oznámil neuvěřitelný plán odhalit pravdu o některých z nejtrvalejších otázek a vládních tajemství v americké a světové historii. Nejenže byla veřejnosti zatajována pravda o tolika událostech, ale dotyčné subjekty byly také po desetiletí terčem dezinformačních a propagandistických kampaní vlád a médií.

Comer pověřil členku výboru Annu Paulinu Lunu (R-Fla.), aby vedla novou pracovní skupinu v rámci dozorčího výboru nazvanou „Task Force on the Declassification of Federal Secrets“ („Pracovní skupina pro odtajnění federálních tajemství“). Nové úsilí zahájí vyšetřování „souborů 11. září“, původu Covid-19, seznamu klientů Jeffreyho Epsteina, neidentifikovaných vzdušných jevů (UAP), neidentifikovaných ponořených objektů (USO) a atentátů na Johna F. Kennedyho, Roberta F. Kennedyho, Dr. Martina Luthera Kinga.

Válka na Ukrajině a role Turecka

Ve válce, o níž budeme hovořit v následujícím článku, hrálo Turecko podružnou, ale velmi komplikovanou roli. V situaci, která se v dějinách světa vyskytuje jen zřídka, turecká kapitalistická třída a její politici dodávali zbraně jedné z válčících stran a zároveň rozvíjeli hospodářské vztahy a udržovali diplomatické styky s druhou stranou. Turecko sice definovalo Rusko jako okupanta a odsoudilo anexi Krymu, ale zároveň se snažilo co nejvíce ochránit Rusko před hospodářským embargem, které na něj uvalil euroatlantický blok. Na jedné straně si Turecko zachovalo členství v NATO a účastnilo se cvičení NATO, na druhé straně podporovalo Rusko tím, že dodržovalo pravidla smlouvy z Montreux a nepustilo NATO do Černého moře. Turecko se během války na Ukrajině nechovalo jako člen NATO ani jako typické kolečko v soukolí euroatlantického bloku, ale snažilo se hrát dvojí hru.
~~~~~~~~~~~~

Svěrák versus „Lišák“ (O umělci, co se vyhnul Majdanům)

Nedávno jsem si ve svém textu zformuloval Pullmannův zákon (vycházející z teorie, kterou jsem kdysi poprvé slyšel od bývalého děkana FF UK z let 2018 – 2022, slovenského historika Doc. PhDr. Michala Pullmanna, Ph. D.): „Každý režim a jeho aktéři se ve své oficiální verzi staví jako nejlepší v dějinách, zatímco minulý režim s jeho aktéry podává jako nejhorší v dějinách.“ U jednoho záběru z pořadu Veselé příhody z natáčení (1988) mi došel první dodatek tohoto zákona: „Na předminulý nebo předpředminulý režim se už oficiální média nedívají zdaleka tak přísně“.

Než přijde odměna

Je to několik měsíců, co jsem byl v Kroměříži na koncertu Havelky a Plachetky a příští ráno se sluncem v zádech navštívil muzeum Karla Kryla (1944-1994). Připomínám, že Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na hudební festival, který se konal na západoněmeckém hradě Waldecku, po dvou týdnech požádal o azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Připomínám také, že jsem nebyl jeho fanouškem z mnoha důvodů, přestože některé písně se mi líbily a líbí, protože jsou aktuální dnes a budou i zítra.

Jednou z nich je Demokracie. Píseň, o které řekl, že už žádnou asi nenapíšu. Je to spíš taková častuška, jedna z těch, které si nečiní nárok, aby byly brány jako píseň. Je to povzdech nad tím, co se momentálně vydává za demokracii. Píseň zazněla poprvé v pražské Redutě a někteří ji považují za vůbec nejdůležitější Krylovu skladbu, přestože posluchačsky neuspěla.

Zmiňuji se o Krylovi kvůli slovům: Děkuji za slabost, Jež pokoře mne učí, Pokoře, pokoře pro radost, Pokoře bez područí, Děkuji, za slzy děkuji: Ty naučí mne citu, K živým, jež, k živým, jež žalují A křičí po soucitu.

Amerika, Afghánistán a cena sebeklamu

Pád vlády podporované USA v Afghánistánu 15. srpna 2021 odhalil to málo, co si tam Američané za 20 let za životy a peníze koupili. Odhalil také zející rozpor mezi realitou a tím, co vysocí američtí představitelé Američanům po celá desetiletí tvrdili: že úspěch je hned za rohem.

Jako zvláštní generální inspektor pro obnovu Afghánistánu od roku 2012 jsme s mými zaměstnanci prováděli audit a prošetřovali americké programy a výdaje na obnovu Afghánistánu – misi, která, o které se doufalo, že promění teokratický, kmenově založený „Hřbitov říší“ na moderní liberální demokracii.

Jožka Úprka a Gustav Klimt versus Othmar Ruzicka

Málokdo, krom odborné veřejnosti, ví něco o Moravských Charvátech, jakž byli dříve jmenováni, dnes se název této menšiny ustálil na Chorvatech… A přece po čtyři století utvářeli podobu Moravy v okolí Břeclavi a Mikulova a úrodné krajiny po obou březích Dyje…

O moravských Chorvatech existuje poměrně rozsáhlá odborná literatura, ale veřejnost o nich skoro nic neví. A žádná z politických reprezentací posledních let na tom nejen že téměř nic nezměnila, ale hlavně, nenapravila křivdy, kterých se Moravským Chorvatům dostalo po skončení druhé světové války.

Bolku a Ivane, celý blavský Majdane, my Fica podporujem!

Donald Trump ještě před druhým příchodem donutil pana Cukrhoru, aby přiznal, že „pod tlakem“ Bidenovy administrativy svou síť cenzuroval a aby toho nechal, aspoň v rámci USA, kde to může ovlivnit (v Evropě se o to, zajisté též pod tlakem místních vlád, zatím starají národní FB-cenzoři). V Trumpově vládě bude i Cukrhorův konkurent, slavný Jihoafričan, jehož příjmení v překladu znamená Pižmo, pro kterého bylo vynalezeno přídavné jméno „multiplanetární“ (asi že se nebojí ŽÁDNÝCH zelených mužíčků…) a Vivek Rámasvámí (což není žádná reklama na margarín, ale znamená to „Rámův kněz“) a je to vůbec první hinduista a příslušník národa Tamilů (šedesátimilionového národa, významně zastoupeného v politice Indie, Malajsie, Srí Lanky, Singapuru, ale už i západní Evropy) v americké vládě – který navíc proslul výrokem, že je pro skutečnou víru, kulturu a národ v boji proti novodobým „náboženstvím jako je covidismus, klimatismus a genderová ideologie“.

Má být oslavování nacismu odsouzeno, nebo ne?

Rusko vojensky zasáhlo na Ukrajině s cílem denacifikovat zemi. Podle Západu však na Ukrajině žádní nacisté nejsou. Rusko chce zemi napadnout a anektovat. Toto vzájemné zpochybňování způsobilo, že ruská speciální operace přerostla v otevřenou válku.
Řada totožných incidentů v Pobaltí od roku 2005 a v Evropském parlamentu od roku 2016 však ukazuje, že nejde o nedorozumění, ale o promyšlenou strategii ze strany NATO.
NATO právě zmobilizovalo 53 států, aby se postavily proti přijetí tradiční rezoluce OSN proti oslavě nacismu.
…
Dnes mohou na Ukrajině vykonávat moc neonacisté, „integrální nacionalisté“, aniž by to vzbudilo sebemenší námitky Západu. Nepostřehneme, že jejich ústava jako jediná na světě v článku 16 uvádí, že „zachování genetického dědictví ukrajinského národa je povinností státu“. Nevšímáme si, že Volodymyr Zelenskyj ukončil svůj mandát před osmi měsíci a nezákonně se drží u moci bez voleb. Zákaz opozičních politických stran a pravoslavné církve si vykládáme jako ustanovení k potlačení ruské infiltrace. Ignorujeme čistky v knihovnách. Teprve si začínáme uvědomovat exodus ukrajinského obyvatelstva a masové dezerce z jejich armády.

Postsovětský prostor má zůstat trvale protiruský

Soudě podle předběžného seznamu hostů pozvaných na prezidentskou inauguraci, přichystal Trump politikům z Evropské komise a řady států EU docela hezký kanadský žertík. (Asi již začal využívat budoucího 51. státu USA.) Vsadily ty osoby totiž nemoudře, neopatrné a nepředvídavé úplně všechno na jedinou kartu, na podporu Trumpova předchůdce, Joe Bidena. A to dokonce natolik, že aktivně vystupovali proti Trumpovi. No a ten nezapomněl. Na inauguraci je nepozval. Při americké ruletě totiž vložili všechny své žetony na jedno políčko. A ono to nevyšlo. Litovat je jistě nebudeme. Ursula von der Leyenová tedy hold novému „bílému otci ve Washingtonu“ nesloží. Naproti tomu její národ bude v Bílém domě reprezentovat předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD), Alice Weidelová. Také český prezident, Petr Pavel, a s ním na jedné politické lodi se nacházející (a již kymácející) premiér, Petr Fiala, se do Washingtonu těšili marně. Ani oni pozvánku nedostanou. Nebyli už v katedrále Notre-Dame. Tedy, možná byli, ale ne ve správný čas.

Pozmění se s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu nějak zásadně a rychle situace ve východní Evropě? V tom nejpodstatnějším, tedy v naději na trvalý mír, asi sotva. Území současné Ukrajiny není totiž pro vládnoucí „elity“ ve Spojených státech a ve Velké Británii ani zdaleka tak málo významné, jak soudí někteří komentátoři a analytici, kteří uvažují o možnosti, že Donald Trump stáhne Washington z „ruské hry“ a ruskou ruletu ponechá na evropských satelitech, které budou mít ale strach bubínek revolveru roztočit. Při přiložení ke spánku by totiž mohl z hlavně vyjít výstřel, a ne jen neškodné cvaknutí, po jakém se carský důstojník samou úlevou opil do němoty.

Že by v osmdesátých letech věděli…?

Lékař a dřívější český olympionik Lukáš Pollert medituje na stránkách Život v Česku. Myslí si, že „komunisté u nás, teď lidé, kteří byli v KSČ před rokem 1989, tak tu jsou pořád, jen nejsou v současné KSČ, ale jsou v hnutí ANO, klidně i ODS, ve STAN a podobně, jsou v každé straně a nějakým způsobem se projevují jako za normalizace. Všimněme si novely trestního zákoníku, která zavádí nový a poměrně kontraverzní trestný čin ‚neoprávněné činnosti pro cizí moc‘. To je typický zákon z pera nějakého komunisty“. Několik Pollertových řádků navozuje větší počet připomínek, otázek a problémů, než by se na první pohled zdálo.

Churchillova tajná služba

Rozhovor o tom, jak tajné služby manipulovaly dějinami, jejich dramatické snahy o změnu historie a má v sobě i československou stopu. Abwehr pod vedením Hanse Ostera se snažil odstranit Hitlera a nastolit právní německý stát. Před Mnichovskou dohodou v roce 1938 vyslal delegaci do Prahy s cílem setkat se s prezidentem Edvardem Benešem a požádat ho, aby odmítl dohodu, která by výrazně posílila Hitlerovu pozici v Německu. Beneš však tuto schůzku odmítl, což nakonec vedlo k oslabení možností německého odporu proti Hitlerovi a zpečetilo jeho vzestup. Plány na atentát tak zhatila nejen Mnichovská dohoda, ale i neúspěch v roce 1944. Naopak Churchillova tajná operace Special Operations Executive v roce 1941 dokázala Hitlera přesvědčit, že Británie uzavře mír, pokud Německo zaútočí na Sovětský svaz. Tímto krokem však Sovětský svaz získal sílu, která po válce vedla ke vzniku studené války – nového konfliktu mezi Východem a Západem. Československo se po válce stalo jedním z klíčových bojišť tohoto konfliktu, když v roce 1948 komunisté za podpory Sovětského svazu převzali moc, čímž se země definitivně stala součástí východního bloku a symbolem důsledků tajných her mezi mocnostmi.

Náš svět válek, naše válka světů

Je to již několik let, co si mnoho lidí začalo ve své mysli představovat přízrak třetí světové války v blízké či střední budoucnosti. Tento druh uvažování je obzvláště častý od doby, kdy USA před třemi lety, konkrétně v únoru, odhodlaně a cílevědomě vyprovokovaly Rusko k intervenci na Ukrajině. O několik týdnů později prezident Biden obhajoval své rozhodnutí zablokovat předání stíhaček kyjevskému režimu slavnou poznámkou: „Tomu se říká třetí světová válka“.

Nyní je zjevné, pokud to nebylo zřejmé již tehdy, že Bidenův Bílý dům začal hrát s Rusy nezodpovědnou hru s falešnou kartou. Kyjev má nyní ve vzduchu letky F-16, na zemi tanky Abrams a na stráži rakety Patriot. Stejný příběh. Když v polovině listopadu Biden (nebo kdokoli, kdo rozhoduje jeho jménem) povolil Ukrajině vypálit na Rusko rakety dlouhého doletu, rychle se objevila varování před třetí světovou válkou. „Joe Biden se nebezpečně snaží rozpoutat třetí světovou válku,“ prohlásila na ‚X‘ Marjorie Taylorová Greenová, republikánka z Georgie. Podobné výroky jste slyšeli i z Kremlu a ruské Dumy.

Kvalitní Silvestry v ČST opakovaně prosadili – Sověti!

31. prosince 1977. Celý národ žije tím, že Československá televize vysílá zcela nový formát Silvestra, moderovaný Vladimírem Menšíkem. Čtyřdenní Tomáš Koloc leží se žloutenkou novorozenců v inkubátoru a jeho rodička vedle na pokoji porodnické kliniky v Pardubicích. Je jí líto, že o Silvestra s Menšíkem přichází. Rodičkám je přísně zakázáno vstávat z postelí anebo dokonce jít na jediné místo, kde by v nemocnici mohly vidět televizi – do společenské místnosti…

Jaký hodnotový rámec v době rozpadajících se hodnot?

Chtěli jsme vlastně uvažovat o hodnotách a nevtahovat do hry osud. Stále se mi nepodařilo definovat, co je to hodnota. Nejde o finance. Je to o něčem, co obstojí ve zkoušce času, za čím stojí za to stát, i když to většina kolem vás může považovat za špatné. Tady přichází na řadu velmi obtížná otázka, na kterou je těžké odpovědět: Stává se tato hodnota „nehodnotou“, pokud není v souladu s většinovým názorem nebo snad dokonce porušuje právní normy? Na tuto otázku nemám odpověď, protože je příliš teoretická. Vše by se muselo rozebrat a prodiskutovat na konkrétních příkladech.
Domnívám se, že hodnota by nikdy neměla být východiskem pro extremismus, manipulaci a nespravedlnost. Takové „hodnoty“ by nebyly ničím jiným než „zvláštními hodnotami“, které jsou tu od toho, aby se s druhými zacházelo ponižujícím způsobem, aby si člověk zajistil větší práva. Hodnoty a práva. Přistupujeme k věci. Hodnota má pravděpodobně něco společného s tím, že práva jsou uznávána a udělována. Mnozí by dnes řekli, že demokratický řád je rámcem hodnot, na kterých musíme trvat. Moje osobní víra v tento systém utrpěla v posledních letech řadu porážek, ale tyto porážky mi nesloužily jako podnět k „reformě tohoto systému“ – mám-li být upřímný – protože mi chybí energie a pravděpodobně i hluboce zakořeněná víra v tento systém.

Velké ticho vesmíru. Proč vesmír zůstal představou.

V osmdesátých letech, kdy bylo jasné, že doba klasické levice pomíjí, bylo zapotřebí nového řízeného týmu ve stejném oboru, ale jiného typu, závislého na kurátorech. A je zajímavé, že němečtí Zelení, ať už je to Berbock, Beck nebo Kelly, jsou slovy pacifisté a humanisté, ale jakmile dojde na zahraniční politiku, zejména u Zelených druhé generace, stávají se z nich jestřábi. A přirozeně na straně kolektivního Západu a korporací.

Mnoho lidí, kteří prožili 60. a 70. léta a patří k poválečné generaci – jako já, a 60. a 70. léta byla dobou bezuzdného vědeckotechnického a průmyslově-ekonomického pokroku -, těžko věří, že životnost průmyslově-technické civilizace je omezená. Jsou objektivně omezení.

O jednoznačně prokázané historické pravdě se nepolemizuje

Ústavní soud zamítl odvolání Josefa Skály a Juraje Václavíka v kauze diskuse ve Svobodném rádiu o katyňském masakru se zdůvodněním: „O jednoznačně prokázané historické pravdě se nepolemizuje“.

Proboha, co to ty studenty na těch právnických fakultách učí? Copak ti ústavní soudci, absolventi právnických fakult, neznají významnou metodologii K. Poppera, která obsahuje metodu falzifikace? Teorii, hypotézu nelze potvrdit, pouze vyvrátit.

Vazalství je nedůstojný a ponižující vztah

Italská spisovatelka Elsa Morantová (1912 – 1985), manželka spisovatele Alberta Moravii, ve svém velkém románě nazvaném La storia (české vydání „Příběh v historii, Odeon 1990“ ) píše o lidech, do jejichž osudu zasáhla válka. Na základě vlastní zkušenosti líčí autorka situaci v Itálii s nástupem fašismu a diktátora Benita Mussoliniho. Popisuje zrod a genezi fašismu nejprve v podobě jakési „komediální slavnosti“, jaká byla fraškovitou karikaturou starobylého římanství, které ale během několika let sklouzlo na úroveň totality a vazbou na Hitlerův německý nacismus se proměnilo v ubohé vazalství, které rychle přijalo i rasovou teorii.
…
Současný západní „narativ“ vlastně už nic jiného než eufemismy neužívá. A občané zasypávaní lavinami eufemismů mnohdy netuší, že jejich země už dávno ztratila nezávislost. A že za to mohou právě ti politici, které oni vytrvale volí do funkcí. Velmi mnoho občanů odhrne clonu růžových eufemismů a podívá se černé pravdě do očí teprve ve chvíli, kdy jim vládnoucí vazalský režim ve službě suverénovi skutečně tvrdě zaútočí na jejich peněženky.

Kdybychom přenesli vazalství států, jejich reprezentací, do roviny individuálních vztahů mezi lidmi, pak člověk, který přijme vazalský poměr k jinému člověku, stává se jeho sluhou, pážetem, klientem (ve smyslu propuštěnce ve starém Římě, jenž zůstává i po propuštění z otroctví v těsné vazbě s domem svého dřívějšího pána, což mu ale vůbec nebrání v kariéře a bohatnutí). Přijetím cizí vůle se člověk stává podřízeným, v minulosti poddaným, případně i otrokem. Někdy se stane členem mafie. To tehdy, když v kleče složí přísahu a políbí patřičný prsten. Podstatné ale je, že ve všech případech, nabývá cizí vůle významnější roli než vůle vlastní a člověk ztrácí velký díl svobody.

Washington od eskalace konfliktu neupustí

Někteří komentátoři na Západě soudí, že Spojeným státům na Ukrajině nijak zvlášť nezáleží. Jistěže, Washingtonu nezáleží na Ukrajině jako takové, záleží mu ale na tom, aby Spojené státy na Ukrajině neprohrály válku s Ruskem. Nebo aby to alespoň tak nevypadalo.

Mohlo by se zdát, že Spojeným státům v této válce o mnoho nejde. Že riskují „pouze“ další propad prestiže své armády a armád NATO, a takto i výrazné oslabení jejich planetární hegemonie. Ve srovnání s Ruskem, kterému jde o samotnou existenci, se americká rizika zdají v podstatě nevelká. Ale zřejmě tomu tak není. Je docela dobře možné, že právě ztráta hegemonie a tedy rozpad amerického unipolárního systému mohou zavést Spojené státy do hluboké krize, jaká může nakonec vyústit dokonce v jejich zánik.
…
Ovšem než dojde (snad, doufejme) k happy endu, musí eskalace konfliktu s Ruskou federací pokračovat. A pro občany Západu hezky podle „narativu“. Tedy ruská reakce budiž vždy označena za nevyprovokovanou akci, ruská odpověď za snahu Ruska naprosto bezdůvodně útočit na mírumilovné NATO, které se přibližovalo a přibližuje k ruským hranicím jedině proto, aby s náručí květin mohlo Moskvě popřát dobrého jitra. A tak podobně. Prostě vláda nesmyslu nad realitou bude pokračovat, dokud se nenajde takové řešení, aby všichni poražení mohli slavit vítězství.
A co Ukrajina? No co se dělá s nástrojem, který se samým užíváním rozlomil na dvě či dokonce více částí?

Lož porodila lož

Aj ja som bola s kolegom už 16. novembra pred Pionierskym palácom, to zhromaždenie bolo ohlásené a zišla sa tam neveľká skupina mladých, zväčša študentov. Ale kolega poznal mnohých katolíkov, povedal mi – uvidíš, teraz sa pochytajú za ruky, utvoria kruh a budú spievať nejakú cirkevnú pieseň. Témou však bol vtedy reaktor, ktorý sa mal postaviť na Prírodovedeckej fakulte, a tak, keď sme sa vydali podchodom a dolu Poštovou, v jesennom prítmí a horkosladkej vôni spadaného lístia, sa vyvolávali heslá: Ne-chce-me re-a-ktor) A Dia-lóg, dia-lóg!

Sedemnásteho bol piatok, v nedeľu vo večerných správach televíznych novín čítali vyhlásenia KSČ, no hlásateľka mala čierne šaty a za tým textom pozorný divák čítal iný text – neverila tomu a my sme neverili s ňou. Bola to lož. Na tej Národnej triede sa niečo stalo a rôznymi potôčikmi sa šírila pravda. Svetové agentúry ju šírili. Pravda? No, vyzeralo to ako pravda, preto sme aj my v hrôze hovorili – toto už je cez čiaru, bijú deti! Hoci nám tvrdili, že sa všetko vyšetrí a vinníci zásahu budú potrestaní. Už sme im neverili.

Izrael, listopad 2024

Robert Inlakesh, Alex MacDonald, Jodie Ginsberg, Jeffrey D. Sachs | 29. 11. 2024 | Převzato, Téma: Palestina | 396 přečtení | Žádné komentáře | Cenzura, Demokracie, Dominance, Historie, Izrael, Média, Palestina, USA, Válečné zločiny, Válka, Zločiny proti lidskosti

Obsah:

Tchaj-wan

OBSAH:
– Úvodem
– Historie Tchaj-wanu
– Káhirská deklarace a následná dohoda Spojenců na Postupimské deklaraci
– Čína ve válce s Japonskem – podpora USA a SSSR
– Občanská válka mezi čínskými nacionalisty Čankajškova Kuomitangu a Mao Ce-tungových komunistů
– Tchaj-wan pod vedením nacionalistů Čankajškova Kuomitangu
– Čína v OSN 1945 – 1979
– Smlouvy USA s Čínou Čankajškova Kuomitangu týkající se Tchaj-wanu
– Smlouvy USA s Čínou Mao Ce-tungových komunistů týkající se Tchaj-wanu
– Budoucnost Tchaj-wanu
– Jak dlouho bude trvat dočasný pobyt spřátelené armády Spojených států amerických v Japonsku?
…

To nejlepší z minulého režimu jsme prošustrovali, to nejhorší dovedli k dokonalosti

Včera jsem oslavil deset let ode dne, kdy jsme připravili první velký happening na „oslavu“ VLOR (Velké listopadové oligarchické revoluce), jejíž 25. výročí, a hlavně charakter oslav nám už tehdy nepříjemně připomínaly někdejší oslavy 25. února 1948.

S výtvarníkem Jardou Svobodou jsme jako vzpomínku na dobu Občanského fóra vytvořili placku NENÍ CO SLAVIT, kterou pak dobrovolníci distribuovali po našich vlastech: ve Zlíně, Kyjově, Táboře, v Ústí nad Labem, na Olomoucku, a dokonce i v Praze (i když nevím, nakolik si ti, kdo ji měli na šatech, troufli do tamních kaváren).

Listopadový převrat jako předmět propagandy

Dnešní pravice i levice nerada slyší dnes už známou pravdu, že převrat dělaly tajné služby obou bloků na pokyn nejvyšších struktur tehdejší politiky. U nás šlo o odstavení fanatických komunistů kolem Jakeše, aby nespustili represivní reakci. Komunistické kádry dostaly příležitost se transformovat na podnikatele. Z nekomunistické sféry mohli konkurovat jen restituenti. Ve státních službách se jen ojediněle vyměnili lidé, disidenti měli příležitost jen v politice, jinde o ně nikdo příliš nestál. V podstatě tento z komunistické doby převzatý elektorát zůstal dodnes a vidíme, že pouze bylo zapotřebí se správně zařadit do požadované rétoriky, jak to noví vládcové světa chtěli. Převrat tedy nebyla revoluce, ale převážně převlečení kabátů původních vládců, „samet“ byl tedy oportunismus a zrada, jejíž aktéři jsou dnes stále na nejvyšších místech.

35 let v protektorátu

Protiproud TV uvádí rozhovor Petra Hájka s bývalým disidentem a prvním popřevratovým policejním prezidentem Stanislavem Novotným o pozadí a skutečném smyslu státního převratu 89, který nás dovedl až k současnému tragickému stavu naší země a krizi v celé Evropě – a ptá se, zda a jaká z toho vede cesta ven.

Úvod – Chtivost motivací převratu – 18. listopad v cizí režii – Co věděli proponenti? – Žádná revoluceto nebyla – K čemu vlastně došlo? – Kuponová privatizace – Spravedlnost – Zájmy Západu – trhy – Chybějící patriotická opozice – Odkaz Řecka – Zkušenosti policejního prezidenta: dlouhodobá příprava – Vůdci převratu – Spokojenost lidí: bylo dříve lépe? – Trump – převrat v USA – Šance ČR? – Duchovní rekostrukce státu?

O metálech z Hradu i podhradí a přeběhlické verbeži

Z autorova říjnového deníčku

Tak rozdali ceny Thálie 2024. Protože jako člověk, který v 90. letech v divadle ještě stihl druhou vlnu inscenací velké generace 60. let, počínaje Faustem Otomara Krejči z roku 1997 (překlad: Karel Kraus, scéna: Josef Svoboda, hudba: Jan Klusák, Faust: Jan Hartl, Mefisto: Boris Rösner). Dnes už do divadla chodím jen na výjimečné pozvání, a tak nemůžu hodnotit, zda ceny jsou namístě, protože laureáty vůbec neznám. Ovšem – kromě cen za celoživotní dílo, které spadají do poslední doby, co mě na divadle ještě zajímá:

Thálie za činohru – herci: Viktor Preiss. Kdo jiný by to měl dostat? A ne proto, že Preis s jedním „s“ znamená německy „cena“. Viktor Preiss je jeden z posledních českých herců, kdo v oněch legendárních 60. letech začínali a pronesli je tak daleko, jak to šlo. Viktor Preiss, žák Vlasty Fabianové, se kterou v roce 1969 začínal v televizi v Krškově inscenaci Šrámkova Popela. A kde je dneska Fráňa Šrámek? Naposled jsem ho před pěti lety slyšel recitovat Jaromíra Hanzlíka v jeho autorském filmu Léto s gentlemanem, v němž se všemi svými (i těmi finančními) silami pokusil vrátit do našeho šoubyznysu něco, co už dnešní mladý divák nezná a čemu se kdysi říkalo kultura.

Německo – země bez suverenity ve stavu kómatu

Co muselo selhat, selhalo a bude selhávat i nadále a zůstane v bdělém kómatu, dokud se Spolková republika nestane suverénním státem. – Analýza základů.

Podíváte-li se na současnou situaci s odstupem, můžete se jenom divit, jak země, která do časů před 90 lety stanovovala kulturní, vědecké a průmyslové standardy, úplně ztratit svou orientaci.

Tento článek tudíž není o té politické školce v Berlíně, kterou lze těžko slovy vystihnout, nýbrž je pokusem o popis fundamentálního problému této ohromné země a o přiživení myšlenkových pochodů.

Kořeny sametu v roce 1989

– Provokace na Národní třídě
– Scánáře
– SSSR – USA – Malta
– Sovětští zpravodajci a analytici
– Perestrojka, SSSR a Německo
– SSSR a jeho kolonie
– Tlak SSSR na změnu režimu
– Generál vladimír Michajlovič Žukaj a David Rockefeller
– Důsledky – Qui bono
– Politika je vždy konspirace
– Zkorumpovaná ekonimika
– Světu vládnou tajné služby
– Archivy tajných skužeb a bývalí agenti
– Dohody a spravedlnost
– Ruzumět Samotové revoluci podle výsledků
– Naše vnější závislosti
– Ze správců se stali vlastníci

Po vítězství + APEC summit v Peru

Obsah:

Proč západní civilizace upadá?

O úpadku západní civilizace snad dnes nikdo nepochybuje a nemusím jej dokazovat. Soustřeďme se na příčiny.

Proč civilizace, jako třeba čínská, ještě ve středověku vyspělejší než Evropa, zaostala, je otázka právě oné nespoutanosti evropských způsobů získávání prospěchu, protože všechny civilizace měly vždy určitou morálku a kázeň, ale Evropané to postupně ztratili tváří v tvář obrovským příležitostem, které se nabízely vyspělejšími technickými prostředky. Všimněme si jednání španělského královského páru ke Krištofu Kolumbovi, který byl obviněn, že nejedná s domorodci v nově objevených zemích křesťansky. Král se snažil zavést v Americe pravidla platná v Evropě. Nakonec toho musel nechat, protože příležitostí zbohatnout pro dobrodruhy bylo tolik, že to prostě nešlo. To se opakovalo v ostatních oblastech Ameriky. Najednou se objevily metody dávno zaniklé, třeba otrokářství. Vraždění domorodců bylo normální. Evropa dělala, že to nevidí, Jezuité pokřtěné domorodce bránili, ale marně.

« Starší příspěvky

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře