Historie | Disput

Straussové v Praze… a v Brně…

Dne 29. května roku 2026 vystoupí v Praze 9 v O2 Aréně Johann Strauss Orchestra pod vedením André Rieua… Víte to? Nuže, nyní již ano…

Čeká nás nezapomenutelný večer plný hudební krásy, radosti a emocí… Tedy, pokud si zakoupíme lístek v cenové relaci od 1943 do 2590 Kč. No, proč ne, André Rieu – charismatický hnědovlasý blondýn vlnitých vlasů s okouzlujícím šarmem uvádějící a dirigující, ale což, i úspěšně živící více než stočlenný konglomerát hudebnic a hudebníků, komparsistů a technického personálu včetně šéfkuchařů, lékaře a osobního trenéra, jež na své poutí světem potěší měsíčně 2,1 milionu návštěvníků, jak se praví v propagačním materiálu, který naleznete na sítích… A naleznete-li, stanete se jedním z 22 milionů sledujících, kteří se těší z operních árií, filmové hudby, muzikálů, šlágrů, evergreenů i valčíků – a to především valčíků a operetních árií rodiny Straussů. Jsou nejžádanější náplní repertoáru. O jejich oblibě svědčí ostatně i název Rieuova hudebního tělesa: Johann Strauss Orchestra.

Mnozí zapoměli na srpen 1968 i na listopad 1989

Ač jsem laik, v r. 2010 se mi dostalo cti, že Ústavní soud použil na podporu závěrů ústavního nálezu I.ÚS 517/10 z 15.listopadu 2010 vedle myšlenek filozofa Karla Jasperse také můj článek „Soudci už na Listopad zapomněli“, vydaný dne 19.února 2010 na Neviditelném psu (kde by paradoxně dnes již vyjít nesměl 😊). Přitakali mi tehdy, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 může „vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti“, a dlouhodobé působení předlistopadové ideologické indoktrinace může nevhodně ovlivňovat jejich myšlení dávno po změně politických poměrů.

Andreas Popp: Demokracie, diktatura nebo tyranie?

Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?
…

Život na vypůjčený čas

Donald Trump, Vladimir Putin a představitelé dalších sedmi jaderných mocností disponují jednostrannou schopností zničit svět, což je moc, kterou by žádná země neměla mít. Ještě stále však existuje čas, jak katastrofu odvrátit. Abychom však mohli nastínit rozumný postup do budoucna, je nutné ohlédnout se osmdesát let zpět a zeptat se, proč svět nezakázal jaderné zbraně v době, kdy již bylo jasně předvídatelné, jak nebezpečná budoucnost nás čeká.
~~~~~~~~~~~~

Putinův projev 10. února 2007 na Mnichovské konferenci o bezpečnosti

10. února 2007, přesně před 19 lety, promluvil na 43. mnichovské bezpečnostní konferenci Vladimir Putin – poprvé v historii. Mluvil bez diplomatických dvojznačností. Projev byl zařazen do memorand CIA jako strategický signál. Obsahoval kritiku unipolárního modelu světa a rozšiřování vojenské infrastruktury NATO. Západní státy však tento signál ignorovaly. Projev ohlašoval významnou změnu v ruské zahraniční politice a signalizoval asertivnější a nezávislejší postoj na mezinárodní scéně. Západní státy však tento signál ignorovaly.

V roce 2014 Putin v diskusním klubu Valdaj rozvedl mnichovské teze a prohlásil, že svět čelí historické křižovatce: diktát jednoho, nebo skutečná multipolarita.

Davos, Trump a reakce EU

Obsah:

Velké přerozdělení?

Části:
– Konflikt kolem Ukrajiny z historického pohledu
– Teheránský moment
– Čekání na druhou fázi
– Příprava na válku?

Svět Tomáše Koloce

Obsah:

Stane se nemyslitelné?

Moderní historie je plná událostí tak mimořádných, neobvyklých, pobuřujících a překvapivých, že má člověk chuť zvolat: jak je to možné!? Obvykle se tento výkřik jako obecný jev neobjevuje v okamžiku, kdy se takové události odehrávají, ale až o roky nebo století později: jak je to možné!?
…
– Proč se děje nemyslitelné
– Proč nevíme všechno
– Proč je dnes irelevantní myslet na nemyslitelné
…

Arménská svatá apoštolská církev, Davos a Mírová rada

Obsah:

Často sa zdá, že svet sa zbláznil

Obsah:

Kdo uteče, přežije

Před týdnem zemřel v Dublinu rodilý Slovák ze židovské rodiny Joe Veselský, rozený Jozef Weiss (1918 – 2026), který jako 107 letý byl nejstarší rodilý Slovák i občan Irska, kam emigroval roku 1949.

A takhle to máte pořád, podívejte se do statistik věkových rekordů: narozen(a u nás, odsunut/a do Vídně, Neumarktu, Norimberka, Karlsruhe, Bernu, nebo narozen/a u nás, emigroval/a před nacisty nebo stalinisty do Buenos Aires, Londýna, státu Washington nebo Minnesota. Moje rodná země opakovaně rodí nejstarší občany států západu.

Recept na dlouhý život? Naroďte se u nás – ale včas zahněte kramle za kopečky!

Campbell, Koloc a Venezuela

Obsah:

Na počátku je radost a naděje

Na začátku tohoto roku je jasnější než kdy jindy, že radost a naděje se od sebe vzdalují. Radost existuje, ale bez naděje trvá jen tak dlouho, jako hořící zápalka. Když nastane noc, radost musí vzít prášky na spaní, aby mohla usnout. Pokud se dobře podíváme, můžeme najít i naději, ale bez radosti vypadá naděje jako bezdomovec zabalený do smutných, starých hadrů.
Kdo způsobil rozvod mezi radostí a nadějí? Nevím, ale jsem si jistý dvěma věcmi. Za prvé, progresivní transformace světa musí být výsledkem vzájemného doplňování radosti a naděje. Za druhé, progresivní transformace světa nikdy nebude výsledkem nenávisti nebo zoufalství.

Svět je na pokraji velké války

Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.

Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.

Evropské elity platí za privilegium prohry

Ricardo Martins, Pepe Escobar, Andrew Korybko | 2. 1. 2026 | Autorský příspěvěk, Převzato, Téma: Ekonomie, Téma: EU, Téma: Ukrajina | 203 přečtení | Žádné komentáře | Ekonomie, Etika, EU, Filosofie, Geopolitika, Historie, Maďarsko, Polsko, Ukrajina, Zpravodajské služby

Obsah:

Fjodor Lukjanov o Evropě

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Novoroční

Obsah:

~~~

Buď bude válka, nebo všichni pomřem na prašivinu

Dne 17. 12. (podle starých Rusů), respektive 30. 12. (podle moderních Evropanů) před 120 lety se narodil legendární ruský satirik Daniil Charms (1905 – 1942). Jeho osobnost se v dialogu snažil přiblížit překladatel jeho děl i děl o něm Bruno Solařík (jinak vedoucí oblíbené sobotní rubriky Krajských listů Pátrání B. S.).

Proč se zajímat o Kosovo

V žádném pojednání o Balkánu nemůže chybět zmínka o komplexitě výzev spojených se spolužitím, historickou pamětí, století trvající nespravedlností a o Kosovu. Tato jihosrbská autonomní oblast byla nejenom po celou dobu trvání socialistické Jugoslávie, ale již dlouho před jejím rozpadem nejslabším článkem, a to i v době největší jugoslávské harmonie šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Skrytě se odehrávaly děje, které se normálním jevem na jugoslávském území staly během rozpadových válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině. Proto každý autor s kořeny mimo Balkán a píšící o Balkánu a specificky o Kosovu se vystavuje riziku kritiky ze všech možných stran, a bohužel i riziku osobní bezpečnosti.

Kosovské ekonomické, mezietnické a politické problémy sedmdesátých a počátku osmdesátých let 20. století byly v Jugoslávii extrémní. Kosovo do jugoslávské praxe zavedlo nové a do té doby v komunistickém jugoslávském systému nemyslitelné diskriminační paradigma diskriminaci a dominanci založenou na etnickém, nikoli politickém či ideologickém principu. Z historického pohledu lze kosovské problémy za určitých podmínek označit za katalyzátor jugoslávské krize počátku devadesátých let 20. století. Kosovo stojí na jejím konci. Proč? Válka v roce 1999 a ne plnohodnotné osamostatnění oblasti o devět let později, představují dnes v době antropologické války a rozpadu přežitého politického a hospodářského systému, založeném na expanzi, dluhu a odlidštění poslední dějství rozpadu Jugoslávie. Tu představoval složitý propletenec mezietnických, náboženských, hospodářsko-sociálních, kulturně-politických i mezinárodněprávních problémů, majících své kořeny v ekonomické zaostalosti.

Vánoční

Obsah:

~~~

Trump, Síkela a kapitalismus. Levice už netřeba.

Donald Trump je vůči Evropě snad až příliš shovívavý. Ve skutečnosti je to s ní mnohem horší. Poté, co se otevřela doširoka možnost pro rozvoj liberální demokracie a tržní ekonomiky, kolabuje systém snad ve všech ohledech. Vzpomeňme si ještě, co vadilo na socialismu. Bylo mu vytýkáno, že nerespektuje soukromé vlastnictví, že je ekonomicky neschopný, že dokáže fungovat pouze na dluh a že v něm vládne neschopná byrokracie, která nepřipustí politickou soutěž.

Ve všech těchto ohledech se dnes snaží Evropská unie poražený socialismus dohnat a předehnat.

Mariňáci vědí, že neozbrojené přeživší z nějakého důvodu nezabíjíme

Obsah:

Proč nejsme demokratický ani právní stát

Po listopadu 1989 byl nastupující politický systém prezentován jako krásná čistá panna vstupující do manželství, zatímco předlistopadový reálný socializmus charakterizovala špinavá ošklivá prostitutka s venerickými chorobami. Tedy ideály byly konfrontovány s realitou. Dnes je však situace jiná. Protože nový systém již nejsou pouhé ideje, ale jde již o realitu, která ne pro každého je oslnivá, nová politická moc se rozhodla politické soupeření zlikvidovat totalitním zákazem.

Zvoní hrana

Výraz pochází ze staročeského zvyku, kdy se poledním zvoněním oznamovala smrt v obci. Obecně se rozumí pod výrazem tzv. umíráček. Podle Slovníku spisovného jazyka českého představuje hrana vyzvání za zemřelého po poledni mezi úmrtím a pohřbením. Původně význam byl přenesen do metaforické roviny, kde symbolizuje konec, nebezpečí nebo konec něčeho. V kontextu příspěvku autor má na mysli odzvonění klidnému životu a varování před sliby a mýtem nového českého premiéra AB spojeného s přísahou a snahou udělat z České republiky nejlepší místo pro život na světě, pokud to nemyslel jenom sebe a své lidi.

Ačkoliv jde o starý idiom a podstatné jméno pomnožné, dodnes se používá a je známý i díky literatuře. Slavný román Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana (1940) se inspiruje tímto výrazem. Děj se odehrává během španělské občanské války. Výraz může znamenat také trest za napáchané zlo. A toho bylo napácháno především našimi slouhy-politiky a víc než dost.

Som z porazenej krajiny

V pátose osláv pádu režimu, ktorý sám seba označoval ako reálny socializmus (víťazi ho označili za komunistický), sa úplne stráca pointa: sme porazená krajina. Tí, ktorí pád režimu dodnes oslavujú ako svoje víťazstvo na to buď zámerne, alebo prospechársky zabúdajú. Príbeh, ktorým sa to spustilo v Československu, má svoje krásne finále, i keď na začiatku bola lož o mŕtvom študentovi. Boli sme v padajúcom domine predposlední – po nás už len Rumunsko.
…
Stále premýšľam, čo je liberálna demokracia. Áno, slobodné voľby, z nich vygenerované inštitúty, od parlamentu, vlády, prezidenta počnúc, po súdnu moc. Všetko má a musí byť vyvážené, pod vzájomnou kontrolou. Lenže do toho sa ako tretia moc vplietli nikým nevolené ale niekým platené mimovládky a médiá, ktoré už dávno nie sú „strážnym psom demokracie“, ale znásilnením toho, čo si ľudia slobodne volia.

Rozhovor s první dámou české psychologie

Obsah:

Tomáš Koloc: Záchrana vede srdcem každého, řekla první dáma české psychologie
Tomáš Koloc: Srdce volají: Změňte smýšlení! Totéž volá i Jan Křtitel a doktorka Janátová

Psychodrama Duch a Moc

Historie Ruska je dramatem ducha, ztělesněným v hmotě státu, jehož cesta představuje sled metafyzických vzestupů a pádů, kde politická forma vždy odrážela stav duše národa. Pravoslaví se stalo nejen náboženstvím, ale i vnitřní osou ruské civilizace, archetypem, skrze který Rusko chápalo moc, utrpení a poslání.
…
Pro přechod od chronického traumatu k udržitelné misi je nutné odstranit zásadní strategické nedostatky.
Klíčovým selháním současného Ruska je absence funkčního jazyka budoucnosti. Po staletí žila země vypůjčenými koncepty a dnes, navzdory oživení pravoslaví a historické paměti, není formulován jednotný, konzistentní národní narativ, který by byl organický ruské civilizační tradici, ale zároveň směřoval do budoucnosti.

21. listopad: včera, dnes a zítra

V úvodu dovoluji si připomenout několik volně vybraných historických událostí spojených s 21. listopadem, mimo jiné i dnem narození autora příspěvku. V roce 164 př. n. l. Jidáš Makabejský znovu dobyl Jeruzalém a znovu zasvětil Druhý chrám během makabejského povstání. Od té doby si připomínáme židovský svátek Chanuka. V roce 235 Svatý Anterus začal svou vládu jako katolický papež, který vládnul pouhých 40 dní. V roce 533 byly vydány Instituty – oficiální učebnice římského práva, součást programu právních reforem římského císaře Justiniána.

Mnoho století později, v roce 1818 Ruský car Alexandr I. nechal svou delegaci předložit petici kongresu v Aix-la-Chapelle s žádostí o větší občanská práva pro Židy v Evropě. Připomínám, že se jednalo o snahu vedenou anglickým aktivistou Lewisem Wayem, které následovala mimo jiné v roce 1824 První židovská reformní kongregace v Charlestonu, Jižní Karolíně.

V roce 1871 Moses F. Gale patentoval zapalovač na doutníky (NYC). V roce 1905 fyzikální časopis Annalen der Physik publikoval článek Alberta Einsteina „Závisí setrvačnost tělesa na jeho energetickém obsahu?“ Einsteinova obecná teorie relativity zavádí rovnici E = mc². Čína v roce 1906 zakazuje obchod s opiem a v roce 1917 Maxim Gorkij nazývá Vladimira Lenina slepým fanatikem a bezmyšlenkovitým dobrodruhem.

Proč propadla Kateřina a 17. listopad

Obsah:

Absurdní divadelní inscenace „28 bodů“

Blogger Billmon, Pepe Escobar, Eduard Chmelár | 28. 11. 2025 | Autorský příspěvěk, Převzato, Téma: Rusko, Téma: Ukrajina | 189 přečtení | Žádné komentáře | Diplomacie, Filosofie, Historie, Křesťanství, Náboženství, Rusko, Ukrajina, USA, Válka, Zločiny proti lidskosti

Obsah:

Tomáš Koloc: Demokracie v Lotyšsku a Česku

Evropská ministryně zahraničí z Estonska, Kaja Kallas, hrdá proklamátorka evropských hodnot Pobaltí, se na přelomu října a listopadu vyjádřila, že Rusko hodnotově nepatří do Evropy. Výrok zazněl ve stejnou dobu, kdy další země Pobaltí, Lotyšsko, své první obyvatele pro ruský původ – a prvního etnického Lotyše pro jeho politické přesvědčení – vyhnalo do Ruska.

Počty takto vypovězených z lotyšské vlasti podle Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda už překročily tisícovku.

Zamyslenie nad dehonestáciou všetkého, čo bolo

Socializmus – fámy a realita. Aký vlastne bol?
Najskôr treba v stručnosti povedať, že ide o spoločenský systém fungujúci na princípe solidarity, vzájomnosti, humanizmu a rovnosti. Je založený na silnom sociálnom štáte, na štátnom vlastníctve výrobných prostriedkov (rozumej podnikov i služieb), plánovaní výroby a prerozdeľovaní materiálnych a finančných hodnôt.
V 80. rokoch išlo o systém s moderným priemyslom a sebestačnosťou v poľnohospodárskej výrobe a vo výrobe potravín, a na tú dobu s vyspelým, medzinárodne uznávaným a skutočne bezplatným školstvom, zdravotníctvom a sociálnou starostlivosťou. Životná úroveň sa približovala k tej v Rakúsku.
Na strane druhej je pre toto obdobie príznačné značné obmedzenie občanov najmä v oblasti náboženských slobôd, cestovania do západných krajín či súkromného podnikania. Demokracia bola okliešťovaná vedúcou úlohou Komunistickej strany Československa, ktorá bola zakotvené aj vo vtedajšej ústave ČSSR.

Miroslav Dolejší: Analýza 17. listopadu 1989

Přetisk obsáhlého eseje Miroslava Dolejšího z října 1999 vyšel na webu Čítárny pod titulkem „Miroslav Dolejší. Po 19 letech v komunistickém vězení popsal skutečné události 17.listopadu 1989“ dne 1. 8. 2025.

Nepřinášíme ho zde kvůli informativnosti obsahu, odporuje našim publikačním zásadám, ale jako výmluvný dokument doby před čtvrt stoletím – včetně aktuálního úvodu Čítáren.

Ovládání člověka destrukcí pojmů

Jedním ze zásadních vztahů mezi lidmi jsou pracovní vztahy, které dělí lidi do dvou skupin. Hegel tuto situaci charakterizuje jako Pán a rab, v níž rab pracuje ve prospěch pána. Karel Marx v návaznosti na Saint Simona a další mluví o třídní společnosti a třídním boji. V současné pokleslé vzdělanosti je třídní boj primitivně chápán pouze jako násilný střet na barikádách. Po vítězství v třídním boji se boj mění v ovládání.
…
Dle modelu „pána a raba“ či třídního boje jazyk umožňuje přenést tyto procesy do mysli člověka a naprogramovat raba či ovládanou třídu k myšlení, postojům, názorům a chování v zájmu pána a vládnoucí třídy.
Ovládání prostřednictvím mysli prochází dějinami a je tak staré jako vykořisťování a ovládání lidí, vždy však je předpokladem vzdělanostní a intelektuální deficit ovládaných.

Dominik Duka: Nepohodlný kardinál

Všimli jste si, že jste-li v něčí nemilosti nebo se nad vámi stahují jiné mraky, darují vám život lidi, kteří vám váš kříž pomáhají nést?

Minulé pondělí mi volala herečka a všestranná duše českého dabingu Eva Miláčková. Bylo to jako vždy popovídání, které dává sílu. Seznámili jsme se v srpnu na Žurnalistickém praktiku tvořitelů i konzumentů nezávislé publicistiky v Havlíčkově Brodě, kde jsem v rámci své přednášky o zlatém věku české kultury mimo jiné vyprávěl o příbuzném Eviny kamarádky, filmovém dramaturgovi Františku Danielovi, jak ho po jeho emigraci v roce 1968 na základě jeho učebnic z FAMU Robert Redford udělal rektorem své prestižní filmové školy Sundance School.

Pravicový populismus – nová strategie elit?

Giorgia Meloni a Alice Weidel jakožto přední osobnosti živě ztělesňují novou fúzi současného neoliberálního autoritářství („technofašismu“) a starého autoritářství orientovaného na minulost a tehdejší národní fašismus a na jeho nástupce, neofašismus.

Klíčové je toto: Stará levice svůj charakter zástupce nižších tříd zcela ztratila. Každý, kdo dnes mluví o „levici“, si okamžitě představí probuzenecké mluvčí vyšší střední třídy, jejichž třídní zájmy jsou diametrálně odlišné od zájmů dělníků, nižších zaměstnanců a zbytku nižší střední třídy. Wagenknecht má pravdu v tom smyslu, že termín „levice“ již není vhodný pro ty, kdo se v tomto mainstreamu nepohybují. Mýlí se však v tom, že nezmiňuje, že si cíle a principy staré levice zachovaly svou plnou platnost. Je jen třeba je předefinovat.

Jižní Súdán: země bolesti i naděje

Obsah:

Přehodnocení racionality v měnícím se světovém řádu

Ačkoli Hegelovo tvrzení, že dějiny světa se pohybují z východu na západ – s Evropou jako vrcholem dějin a Asií jako jejich úsvitem – bylo možná poněkud přehnané, současné globální dění, zdá se, ohlašuje nový začátek světových dějin, který opět sleduje dráhu slunce.
…
V tomto kontextu získává kniha J. N. Mohantyho „Reason and Tradition in Indian Thought“ (1992) nový význam. Mohanty rozebírá falešnou dichotomii mezi racionalitou a tradicí a tvrdí, že indická filozofie je hluboce racionální, přičemž zůstává zakotvena v živém kulturním a duchovním rámci. Trváním na univerzálnosti rozumu napříč civilizacemi Mohanty podkopává epistemický monopol, který podpořil unipolaritu.
~~~~~~~~~~~~

Après nous, le déluge

Après moi, le déluge (Po mně, potopa) je francouzský výraz připisovaný francouzskému králi Ludvíku XV. nebo ve tvaru Après nous, le déluge (Po nás, potopa) Madame de Pompadour, jeho oblíbené dámě. Obecně, se považuje za nihilistický výraz lhostejnosti k čemukoli, co se stane poté, co člověk odejde, i když může také vyjadřovat předpověď zkázy. Jeho význam překládá Brewer ve dvou formách: Když jsem mrtvý, může přijít potopa, protože mě to nezajímá. Ruin, chcete-li, když jsme mrtví a pryč.

Volby 2025

Obsah:

Komunisté nezničili Moravu: vyvrácení legendy

Před časem se do mě pustila parta progresivců nadávajících na „zku..né bolševiky“, přičemž mezi jejichž výčitkami čněla i tato – „jak můžeš jako Moravan jít se Stačilo, když komunisti zničili Moravu?!“ Míněno moravskou samosprávu, zemské uspořádání, a to po převzetí moci v roce 1948. Slíbil jsem, že tuto legendu uvedu na pravou míru a tímto tak činím.

Paseme kozly a věříme lžím a domněnkám

Na falešné pastýře dnes narazíte na každém kroku. Zejména v politice. Hlásají například, že je třeba zbrojit, protože nás chce napadnout Rusko, a přitom oni se chystají napadnout Rusko… Co to vlastně znamená pást kozly a bloudit mezi stany falešných pastýřů?

Izrael je hlavním zdrojem nestability na Blízkém východě.

Obsah:

Naše doba bez rozumu

Ztratili jsme spojení mezi rozumem a morálkou… Rozhodně jsme ztratili naši koncepci společného blaha jako kotvy, z níž má rozum vycházet.

Své letošní vystoupení jsem nazval „Naše doba bez rozumu“ a uvědomuji si, že to může působit poněkud grandiózně. Pokud na vás můj název působí tímto dojmem, zvolil jsem ho správně, protože tím chci přesně naznačit, že jsme vstoupili do nové doby, která se od předchozích dob liší stejně výrazně, jako se ony doby lišily ve své době – zlatý věk Athén, věk rozumu, věk materialismu, atomový věk.

Co potřebuje Stačilo! a 70. výročí Ujgurské autonomní oblasti

Obsah:

Jak evropská zbabělost a chamtivost stvořily 500-letý mýtus o ruské hrozbě

Protože bez amerického dohledu si Evropa nedokáže vymyslet jiný způsob zahraničněpolitické existence než boj s Ruskem, obrací se k osvědčeným metodám – mýtu o „ruské hrozbě“, který je v evropském veřejném povědomí přítomný od konce 15. století.

Neonacista, který věděl příliš mnoho

30. srpna byl Andrij Parubij zastřelen za bílého dne ve Lvově na Ukrajině. Byl klíčovou postavou zahraničím podněcovaného puče na Majdanu a dlouhá léta prominentním a vlivným politikem na místní úrovni. Jeho smrt oplakávala řada britských, evropských a amerických představitelů. Do tří dnů byl Parubijův vrah zatčen a přiznal se k činu.
…
Parubij si do hrobu vzal obrovské množství citlivých tajemství, na jejichž utajení má mnoho osob a subjektů velký zájem. Jako dlouholetý otevřený ultranacionalista spoluzaložil v roce 1991 otevřeně neonacistickou Sociálně-nacionalistickou stranu – později přejmenovanou na Svoboda – a v letech 1998–2004 vedl její paramilitární křídlo Patriot Ukrajiny.

2 x Tomáš Koloc

Obsah:

Zuřivý český rod aneb Po kom byla slavná Soňa Červená

V Hradci už měsíc žijeme 100. výročím Soni Červené (1925 – 2023). Pěvkyně zde ale nikdy nebydlela – jen legendy jejího rodu: pradědeček a tatínek.

Zdeněk Mahler jednou řekl (a můj genealogický poradce Zdeněk Horner mi to včera zopakoval), že tu úžasnou českou kulturu mohl v národě provozovat jen ten, jehož rod se dostal na takovou materiální úroveň, že už překonal každodenní honbu za uživením se. Tuhle možnost měli šlechtici, ale taky jejich služebníci, které přední šlechtické rody za věrné služby vybavily majetkem a někdy jim dopomohli i mezi sebe: přijali je do řad nižší šlechty. I když pak tyto rody třeba o šlechtický titul přišly a zchudly, projevovaly se u nich dál kulturní hřivny, vypěstované v předchozích generacích jejich předky.

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře