21. srpna 1968

Připomínka těhle událostí se dnes v médiích vyskytuje prakticky výhradně v kontextu válečného štváčství proti Rusku. „Ruský imperialismus nás může obsadit i potřetí,“ zní zaklínadlo. Je nesmyslné. Zkušenost s pastí, ze které SSSR vyvázl jen díky inkompetenci našich politiků, si Rusové zcela jistě nebudou chtít zopakovat. Pokud by to mělo být nezbytné, inkompetenci těch současných vyřeší pár Sarmaty a Orešniky.

Tyhle dva texty jsem publikoval před sedmi lety u příležitosti příslušných výročí a později i na Disputu ve svém seriálu České dějiny. Dnes je publikuji znovu, neboť mimo popisu historických událostí jsou také výmluvným svědectvím o úrovni domácí politické scény, která se od těch dob nejen nezvýšila, ale naopak propadla ještě hlouběji. A také protože nabízejí srovnání: jestliže v roce 1968 byla jejich nereálným naivním cílem svrchovanost státu, je reálným cílem těch dnešních jeho naprosté podřízení.

Nejenom nad Tatrou sa blýská

Článek vzniká po návratu z kraje opředeného mnoha tajemnými legendami a mýty. Díky nim se v průběhu let podařilo vytvořit dojem kousku světa, kde magická tajemství mají zelenou. Není proto divu, že při hledání kořenů různých legend došlo i na místního rodáka z Terchové, loupežnického hejtmana horských chlapců, Juraja Jánošíka (1688–1713).

První zmínky o obec Terchová jsou staré již 445 let. Území, na kterém se nachází, však lidé znali již dříve. Za nejstarší doklad o osídlení Terchové člověkem lze považovat Bronzovou sekeru nalezenou na svahu kopce Úboč, nad kostelem obce, která byla objevena v roce 2010. Sekeru lze zařadit do starší fáze střední doby bronzové, tj. lužické kultury, cca 1500 př. n. l.

Článek vzniká v den prvního atomového bombardování na světě 6. srpna 1945 města Hirošima. Podle odhadů 80 000 z 350 000 obyvatel zemřelo okamžitě, desítky tisíc v následujících dnech a týdnech. O tři dny později další bomba svržená na Nagasaki okamžitě zničila 40 000 životů. Dodnes je proto více než 80 procent Japonců proti jadernému zbrojení. Oficiální postoj je však ambivalentnější.

Odpor k Rusku se u nás pěstuje 35 let

„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.

Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.

Nejen pěticípá hvězda, ale další obávané symboly

Nejen symbolů komunismu (rudá pěticípá hvězda, srp a kladivo) se vláda obává. Všechny vlády na ústavních lžích založené České republiky už od jejího vzniku mají panický strach z orlice – moravské a slezské, které jsou součástí velkého státního znaku ČR. Proto byl do ústavy ČR zaveden unikátní pojem, nemající ve světě obdoby: takzvaný „malý“ státní znak, což je pouze český lev. Žádna jiná země na světě nemá dva různé a zcela odlišné státní znaky.

Minulý týden došlo k další eskalaci tohoto trendu: Vláda na středečním zasedání (16.7.2025) schválila návrh nového jednotného vizuálního stylu pro státní správu. Cílem je sjednotit údajně roztříštěnou vizuální komunikaci institucí, zvýšit přehlednost pro občany a posílit důvěryhodnost státu navenek i dovnitř.

~~~~~~~~~~~~

Nezapomínejme 17. červenec

Na Západě a na Východě se výchovné a vzdělávací filozofie, praktiky a obsahy výrazně liší. Současné západní vzdělávání klade důraz na individuální rozvoj, často opomíjí kritické myšlení, matematiku a historii, včetně základů filozofie, etiky, morálky. Nemluvě o kontextuálním vzdělání. To na Východě má tendenci upřednostňovat memorování, standardizované testování a kolektivistické společenské – civilizační hodnoty, matematiku, fyziku, chemii, biologii a historii.

Lze tvrdit, že západní vzdělání podporuje aktivní učení prostřednictvím často neplodných diskusí (místo skutečného dialogu), projektů a praktických aktivit a učitelé působí spíše jako facilitátoři a průvodci než jako šiřitelé vědění. Všeobecné východní vzdělání je často více zaměřeno na učitele, klade důraz na memorování, zejména v předmětech jako jsou matematika a přírodní vědy, skupinová harmonie, sociální odpovědnost a respekt k autoritám.

Demytizace Palestiny a Palestinců

Seriál Demytizace Palestiny a Palestinců publikuje Zdeněk Jehlička postupně na deníku Britské listy a na stránkách Mezinárodního hnutí solidarity. Vybrali jsme z něj poslední dvě kapitoly:

  1. Zdeněk Jehlička: Demytizace Palestiny a Palestinců: „Lidé bez země“
  2. Zdeněk Jehlička: Demytizace Palestiny a Palestinců: „Země bez lidí“

Rusko a budoucnost

OBSAH

  1. O snu
  2. Rozpad liberalismu
  3. Nové velmoci
  4. O konkurenci a monopolech
  5. Demografie a úspěchy Mikuláše II.
  6. Demografie a úspěchy Stalina
  7. Selhání demografie
  8. Demografie ruského snu
  9. Demografie ruského snu, pokračování
  10. O módě dětí a ruskosti
  11. O výdajích na výzkum a vývoj
  12. Vesmír
  13. Hypersonika, jaderná energetika
  14. Roboti a umělá inteligence
  15. Řízení pokroku
  16. Závěr o snu / vizi / cestě

~~~~~~~~~~~~

Členství v NATO znamená ztrátu bezpečí, peněz i čistého štítu

Severoatlantická aliance (NATO) ztratila deklarovaný důvod vzniku a existence ihned po zániku bipolárního světa, k čemuž došlo rozpuštěním Sovětského svazu (SSSR) a stejně tak rozpuštěním Varšavské smlouvy, která vznikla v roce 1955 jako reakce SSSR a jeho satelitů na ustavení NATO, ke kterému došlo o šest let předtím, v roce 1949.

Severoatlantická aliance, jak je ostatně vidět zejména od roku 1999, od agrese NATO proti zbytkové Jugoslávii, po rozpuštění SSSR a zániku Varšavské smlouvy nezanikla. Pokud by si někdo počátkem devadesátých let minulého století snad položil otázku (západní média hlavního proudu něco takového ani nenapadlo), z jakého důvodu setrvala již nepotřebná NATO při své existenci, nedostalo by se mu pochopitelně pravdivé odpovědi, ale tvrzení, že se NATO osvědčilo jako ochránce bezpečí, což nemůže vadit ani v situaci, kdy nebezpečí pominulo. Co kdyby se zrodilo nové nebezpečí? Nezrušíme přece převoznictví přes řeku jen proto, že řeka nenávratně vyschla. Nepřestaneme chodit do kavárny jenom kvůli takové bezvýznamné maličkosti, že kavárnu zrušili a demoliční četa je již na cestě. To dá západní rozum, že? Tak nějak angažovaně by možná zněla argumentace ve prospěch zachování NATO, třebaže by k ní byla připojena i povinná doložka o demokracii, svobodě a dalších vznešených hodnotách, které byly už v těch časech tiše na ústupu. Pokud se vůbec stačily u NATO kdy ohřát.

Ze vzpomínek přestárlého potížisty

Dle očekávání, které jsem vyjádřil v článku z 26.května 2025, Vrchní soud v Praze zrušil dne 23. června 2025 již podruhé zprošťující rozsudek nad obž. Janou Nagyovou a jejím pomocníkem obž. Andrejem Babišem. Nešel ale do krajnosti: nevyužil práva nařídit projednání v novém složení senátu. Soudce Jan Šott tak dostal již druhou příležitost k „polepšení“. Ale i tak soudci Vrchního soudu naplnili cíl narušovat politickou dráhu Andreje Babiše.

Na okraj slovního hodnocení…

Nedávno skončil školní rok a dítka přinesla vysvědčení.

Tuto zajímavou skutečnost neopomenula zaznamenat média. V rádiu jsem zaslechl vzpomínání jaké pěkné to bylo, když soudružka učitelka rozdávala vysvědčení, jednoho po druhém vyvolala, potřásla ručkou, pochválila a za příklad dala některého z jedničkářů, povzbudila ostatní a zadoufala, že příště budou jedničkáři všichni…

Jsou korespondenční volby protiústavní? Souvislosti.

Dnešní psaní je pro mne bolestné, protože veřejným prostorem se prohánějí dvě témata, ke kterým mám osobní vztah. Ten vztah se jmenuje smutek v duši a je okořeněn něčím, co musím považovat za svůj životní neúspěch. V dnešních konotacích se z tohoto neúspěchu však stává tragédie národa… Těmito tématy je české občanství (spojované nyní s korespondenční volbou) a restituce.

Evropská unie: Zrod zlověstné chiméry

Dobrou zprávou je, že se zdá, že je za svým vrcholem. Špatnou zprávou je, že škody, které způsobila, budou nepochybně trvat ještě dlouho.

V dubnu 1951 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli jako zdánlivě neškodný a nenápadný předchůdce noční můry dnes známé jako „Evropská unie“. Společenství uhlí a oceli bylo evropským národům (Francii, Západnímu Německu, Itálii, Belgii, Nizozemsku a Lucembursku), vyčerpaným nedávno skončenou válkou, představeno jako významný krok k usmíření, spolupráci a trvalému míru, po kterém toužily.

Zastavte Netanjahua, než nás všechny zabije

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už téměř 30 let žene Blízký východ do války a zkázy. Tento muž je sud střelného prachu a násilí. Ve všech válkách, které vedl, Netanjahu vždy snil o té velké: porazit a svrhnout íránskou vládu. Jeho dlouho očekávaná válka, která právě začala, by nás mohla všechny zabít v jaderném Armagedonu, pokud nebude Netanjahu zastaven.

Netanjahuova fixace na válku sahá až k jeho extremistickým mentorům, Ze’evovi Žabotinskému, Jicchaku Šamirovi a Menachemu Beginovi. Starší generace věřila, že by sionisté měli použít jakékoli násilí – války, atentátů, teroru – které je potřeba k dosažení jejich cílů, kterými je odstranění jakéhokoli palestinského nároku na vlast.

Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

Nedělní zamyšlení

V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.

Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.

Když se Východ a Západ nemohou setkat

První trojstranný summit ASEAN-Čína-GCC, který se konal počátkem tohoto týdne v Malajsii a kterého se zúčastnilo 17 zemí globálního Jihu, byl fakticky oslavou ducha Nové hedvábné stezky.

Malajský premiér a současný předseda ASEAN Anwar Ibrahim to shrnul slovy: „Od starověké Hedvábné stezky přes rušné námořní sítě jihovýchodní Asie až po moderní obchodní koridory jsou naše národy již dlouho propojeny obchodem, kulturou a sdílením myšlenek.“

V průběhu vývoje Západu si konkurovaly tři stejně životaschopné institucionální formy: městské ligy, jako například Hanzovní liga, městské státy, zejména v Itálii, a národní státy, zejména ve Francii.

Čína se naopak vyznačovala unitárním státem, který prostřednictvím poměrně účinné správy prosazoval sociální řád na rozsáhlém území. Neexistovala žádná konkurence vůči centralizovanému státu vycházející z pozemkové aristokracie, žádná městská buržoazie ani žádná armáda, která by zpochybňovala císařský řád, jako tomu bylo v Evropě. To je hlavní rozdíl mezi Čínou a Západem.

Afrika neklekne

Kapitán Ibrahim Traoré, od 30. září 2022 prezident Burkina Faso, ve svých 35 letech nejmladší hlava státu na světě, je nepochybně vycházející hvězdou africké politiky. Nicméně dva příspěvky, na které jsem v posledních dnech narazil, vzbuzují i jisté rozpaky: první, prezentovaný jako projev před Valným shromážděním OSN, jím rozhodně není – scéna není z VS OSN a na stránkách OSN se nic podobného nevyskytuje. U druhého, debaty v Oxfordu, je v popisu výslovně uvedeno, že je to zcela fiktivní příspěvek pro pobavení. To jsem si ale všiml, až když jsem obsah přepsal, přeložil, ověřil pravdivost všech tvrzení a doplnil odkazy.

Přesto oba příspěvky publikujeme, neboť přesvědčivě zprostředkovávají nejen narůstající sebevědomí Afriky a jednu z jejích nejvýraznějších osobností, ale zároveň i potřebu vyrovnat se s přetrvávajícími pocity submisivity vůči koloniálnímu Západu a potřebu spektakulární sebeprezentace.

Německé nacistické plány s Velkou Ukrajinou

Současná exploze rusofobie v západní polovině Evropy, jíž jsme od počátku devadesátých let 20. století součástí, připomíná meziválečnou atmosféru evropského Západu, v níž se formovaly síly, které se chtěly opět pustit do koaliční války proti Rusku (Sovětskému svazu). Nakonec se této úlohy chopil německý nacismus pod vedením Adolfa Hitlera.

… dokud Hitler anektoval země, hlavně slovanské, na východě a jihovýchodě Evropy nebo se k těmto výbojům chystal, zůstávaly západní demokracie téměř v klidu. Ono „téměř“ spočívalo pouze ve dvou věcech. Tou první byly obavy, aby se náhodou „vůdce“ nerozhodl zaútočit i na Západě. Druhým zdrojem jistého mírného nesouhlasu byl fakt, že poměrně brzy se jich Hitler přestal ptát na názor. To se Londýna a Paříže dotýkalo. Jinak v podstatě vůbec nic.

Co se vleče, neuteče

Titul článku představuje přísloví, které se používá jako uklidňující reakce na obavy způsobené například dlouhým čekáním na výsledek, rozhodnutí, včetně ukončení bojů na Ukrajině.

Čtenáři s pamětí si vzpomenou na stejnojmennou písničku sboru Lubomíra Pánka zpívanou nedávno zemřelým nekorunovaným králem české dechovky, Josefem Zímou (1932-2025). Nebo knihu Honzy Volfa, ve které je psáno: Je pravda, že co se vleče, nikam neuteče, a že lepší je bejt vzpřímenej než zůstat zasněnej a celej život vkleče.

Válka bude, i kdyby na chleba nebylo!

SIPRI zveřejnil svoji každoroční zprávu o trendech ve světových vojenských výdajích. Ta letošní potěší akcionáře zbrojařských firem; ale vyděsí každého, kdo ví, že podobný vývoj předcházel každé světové válce.

Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) zveřejnil svoji každoroční zprávu o trendech ve světových vojenských výdajích (Trends in World Military Expenditure, 2024, ke stažení ZDE). Tuto zprávu jistě budou s potěšením číst všichni akcionáři zbrojařských firem; ale měla by vzbudit velké obavy u všech, kteří se děsí nové světové války.

Lev ve Vatikánu

Obsah:

  1. Jan Campbell: Vatikán, volby a vliv
  2. Tomáš Koloc: HABEMUS LEONEM
  3. Gregorio Sorgi: První poselství papeže Lva XIV.: Ukončete všechny války

Do konce války daleko, daleko

Ve filmu o našem prezidentovi jsou momenty, které mě znepokojily. Prezident zůstává otevřený a přátelský vůči Západu a říká: „Věřili jsme Západu, důvěřovali jsme mu, chtěli jsme mír, nepřipravovali jsme se na válku.“ Ale ve válce se Západem si zřejmě do konce neuvědomujeme, jak strašná je civilizace, s níž máme co do činění. Kritizujeme ji, ale někde jí stále důvěřujeme, jsme připraveni ke kompromisům, k plnění závazků. Před kým? Před ďáblem, který nedodržuje žádné zákony. Právě tato slabost mě znepokojuje. O jakém příměří, o jakých dohodách lze mluvit bez vítězství?

Trump nám v něčem rozumí, ale Západu, včetně něj, nelze věřit. Prezident opakovaně řekl: byli jsme znovu a znovu podvedeni. Limit důvěry je vyčerpán. Spoléhat se můžeme pouze na sebe a na spojence – na Severokorejce, kteří se osvědčili v Kurské oblasti, nebo na Čínu a Írán. Všechny, kdo jsou připraveni být s námi, je třeba zapojit. Na Ukrajině proti nám stojí žoldáci z celého světa, je to válka idejí. Nelze váhat: úkoly speciální vojenské operace, které stanovil prezident, musí být splněny do konce.

Západ se stal obětí ohromné schizofrenie

Západ se po dlouhá desetiletí snaží bagatelizovat roli Rudé armády ve vítězství nad nacismem. Tento trend v posledních letech zesílil. Co je účelem této snahy?

Je to součást cílené západní rusofobie. Důvody, pro které je právě dnes bagatelizována role Rudé armády v boji proti Hitlerovi spočívají mimo jiné v tom, že zatímco Stalin se před válkou snažil přesvědčit západní demokracie ke koalici proti nacismu, řada vlád evropských států spíše s Hitlerem nějakým způsobem kalkulovala, a bojovat s ním nechtěla. Někdy dokonce dospěly tyto vlády nebo mnozí jednotlivci, sympatizanti, i k jakési formě spolupráce či podpory militarizovaného Německa. Dějiny mnoha států Evropy jsou v předválečné i válečné epoše tedy zatíženy spoustou kostlivců, kteří nyní hlasitě chřestí ve skříních. Tito kostlivci narušují dojem, že před válkou a za války stála „celá Evropa“ v jednom šiku proti nacismu. A současná evropská rusofobie v celé řadě ohledů začíná předválečnou evropskou atmosféru proti Rusku až nebezpečně připomínat. Některým lidem v současné Evropě je asi obtížné uvěřit, že by si skutečně letos chtěli připomenout porážku nacismu.

Vraždění v Oděse promlčeno (ZATÍM)

V pátek 2. května 2014 útočily ukrajinské vládní jednotky na proruské separatisty ve městech Slavjansk a Kramatorsk na východě Ukrajiny. Ve stejný den došlo k masakru v Oděse.

Od masakru v Oděse uplynulo 11 let. Viníci dosud nebyli potrestáni, neboť ukrajinská justice vyšetřování zločinu průběžně sabotovala. Přestože existuje dokumentace i s výpovědí očitých svědků, neztotožnila pachatele a po deseti letech oznámila promlčení trestného činu.
Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku přiznal pozůstalým po obětech, kteří se na soud obrátili, finanční náhradu. V průměru je to 15 tisíc eur za trýznivou smrt nejbližšího. Tyto „odpustky“ je povinna vyplatit Ukrajina, neboť její orgány masakru nezabránily, přestože mohly, čímž porušily čl. 2. Evropské úmluvy o lidských právech zaručující právo na život. Hydranty v domě odborů nefungovaly, hasiči přijeli až za 45 minut a policie nekonala.

Až budou 9. května evropští státníci sledovat ve svých domovech na obrazovkách oslavy konce druhé světové války v Moskvě, v Petrohradě a v dalších ruských městech, snad (aspoň někteří) pochopí, že Nesmrtelný pluk je víc než uctění památky mrtvých vlastenců. Je to přísaha živých!

Indie vs Pákistán: nebezpečí větší, nežli Ukrajina i Izrael

Byl to zvláštní den. Estonsko zakázalo letadlu slovenského premiéra Fica průlet na páteční oslavy Dne vítězství v Moskvě, byl zvolen nový papež Lev XIV., zemřel Jiří Bartoška – a Indie vystřelila na devět střel na Pákistán. Pro náš západní svět, který žije spíš konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a Izraelem a Palestinou je to jaksi okrajová zpráva. O trochu závažnější pro toho, kdo si uvědomí, že pokud se to skutečně stane, půjde o přímou válku dvou atomových mocností s jadernými zbraněmi, z nichž jedna má pro totální válku čtvrt a druhá půl druhé miliardy potenciálního lidského kanonenfutru. A že jestli se strhne tohle, tak celá rusko-ukrajinská i izraelsko-palestinská válka budou proti tomu jen něco jako Slunce, seno a pár facek.

Slovensko na križovatke: Prezidentovi doručili petíciu za zrušenie sankcií voči Moskve

Obsah:

  1. Hlavný deník: Slovensko na križovatke: Prezidentovi doručili petíciu za zrušenie sankcií voči Moskve
  2. Peter Staněk: Referendum je prvý krok, bod zlomu
  3. Robert Fico: Projev k výročí osvobození Slovenska Rudou armádou v Michalovcích

Aktivity Číny ve střední Asii ve světle ruských zájmů

Čína je bezprostředním sousedem a hlavním hospodářským partnerem postsovětských zemí střední Asie. Jejich historické vazby sahají až do středověku. Současná hranice mezi Čínou a středoasijskými zeměmi vznikla v době ruského impéria a byla dotvořena v letech 1980-2000. Po rozpadu SSSR si Rusko zachovalo ve Střední Asii kulturní a ekonomickou dominanci, ale díky své ekonomické síle a geografické blízkosti se k němu jako hráč v regionu připojila Čína.

S posilováním pozice Číny a oslabováním pozice Ruska byly jejich překrývající se zájmy v bývalých sovětských republikách stále více vnímány jako zdroj budoucího soupeření. A přestože ruští představitelé opakovaně ujišťovali, že zájmy obou mocností v Eurasii se spíše sbližují než střetávají (Putin, 2023), je i nadále užitečné sledovat aktivity Číny v regionu. Eskalace ukrajinské krize v roce 2022 navíc pravděpodobně odradí bývalé sovětské republiky od dalšího sbližování s Ruskem, a umožní tak Číně rozšířit svůj vliv v regionu. V současné době je tento vliv nejsilnější ve Střední Asii, kde může být příkladem čínské aktivity obecně.

Optikou ruských zájmů analyzuje tento článek čínské aktivity ve Střední Asii: jejich kontext, obecné trendy a dynamiku v oblasti obchodu, investic, vzdělávání a vojenské spolupráce. Článek využívá širokou škálu statistických údajů a údajů o veřejném mínění. Zvláštní pozornost je věnována formátu Čína-Střední Asie, který byl zahájen v roce 2023 a který je zde označován jako Si-anský proces a který poskytuje materiál osvětlující postoj Číny k tomuto regionu.

Vítězství není jednou a navždy

Taťána Ladějeva:Sergej Lavrov řekl, že v Evropě, zejména na Ukrajině a v Pobaltí, jsou oslavováni nacisté a falšována historie. To je charakteristické nejen pro Američany, ale i pro Evropany, a to ještě více v současnosti.

Alexandr Dugin:
Jde o to, že dějiny nejsou jen minulostí, ale složitým prolínáním minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Když spojíme události do jednoho souvislého řetězce, vyvstane před námi intelektuální konstrukt. Fakta nabývají významu díky našim hodnotám a postojům. Vítězství ve Velké vlastenecké válce je pro nás základním kamenem identity, symbolem suverenity, který promlouvá nejen k minulosti, ale i k přítomnosti a potvrzuje náš boj za svobodu a nezávislost, který je příslibem budoucnosti. Trváme na tomto vítězství jako na nezpochybnitelném faktu, podloženém mnoha argumenty, protože tvoří základ našeho historického já.

První let do vesmíru a poslední jízda autem

Blahopřeji vám ke Dni kosmonautiky, svátku, který spojuje všechny generace občanů země. A samozřejmě nejvřelejší slova patří průkopníkům, veteránům raketového a kosmického průmyslu, kteří svou nezištnou prací položili tradice čestné služby vyvolené věci, vlasti a lidu, uvedl prezident Putin ve svém blahopřejném poselství k dnešnímu Dnu kosmonautiky.

Tento den jsme si tradičně připomínali a na Východě od nás a od našeho nového přítele na život a na smrt si připomínají osobu, díky které tento svátek existuje. Jurij Gagarin je světu znám jako kosmonaut č. 1. Málokdo však ví, že své první činy vykonal během Velké vlastenecké války, jejíž moderní forma nabývá již své podoby i mimo Rusko.

Profesor Ivo Budil a docent Radim Valenčík: Geopolitika a historie

Trump směřuje k obnovení impéria – Tradice americké antiaristokracie – Multipolární svět 4+0 – Trump chce udržet USA jako přední mocnost – Vojenskoprůmyslový komplex versus technofeudální vrstvy – Hegemonie 4 autoritářských států – Exponenciální růst a inovační potenciál – Úpadek akademického prostředí: případ Tomáš Mikolov – Evropská společnost inovační potenciál blokuje – Evropská průmyslová civilizace – Nástup neoliberalismu – Technologický vývoj k rozvoji člověka – Kauza Ševčík a stav akademického vzdělání – Nalézt politické řešení úpadku – Příčiny – nástup finanční oligarchie, militarizace – Endoparasitismus – Potlačení investičních příležitostí – – Využití nadbytečného kapitálu a destruktivní role rivality – Kontinuita aristokracie – ne armáda, ale političtí aktivisté – Cla USA – Čína – ČR nemá možnost vývozu investičních celků – Politická změna – manipulace, líbivost a nedůslednost – Prohlášení k volební kampani, internetové stránky – Volební vyhlídky – Hrozí nám antidemokratismus a technoautoritářství? – Politické téma AI? – Koloniální zátěž západní Evropy a střední Evropa – Pozitivní přínos původní ODS – Kuponová privatizace – Řízení a rozklad z vnějšku? – Rozpad SSSR – 1989: imaginace západní Evropou – Likvidace naší konkurence – Projekt kritického odborného časopisu – Potřebná geopolitická revolta, marxismus

Je Západ na rozpad?

Současný konflikt mezi Evropou a Amerikou nelze redukovat na protichůdné přístupy k ruské invazi na Ukrajinu. Nejde ani o spor o cla a obchod. Ano, vidíme silné prosazování amerických národních zájmů, ale dynamická hra není pouze poslední verzí obvyklého konkurenčního postavení různých mocností.

Nedávné odhalení údajně tajného rozhovoru mezi vysokými představiteli americké administrativy na Signálu ukázalo, že to, o co šlo, nebylo jen obyčejné porušení bezpečnosti. Způsob odhalení a postoje vyjádřené účastníky rozhovoru naznačovaly, že jakýkoliv obsah toho, co bylo dříve známé jako Západ nebo Západní aliance, je vyprázdněný. Opovržlivý tón, jakým účastníci hovořili o Evropě a Evropanech, posloužil jako svědectví o vážné kulturní roztržce mezi oběma kontinenty. Část evropských elit se nepochybně cítí podobně vůči svým „neotesaným“ americkým bratrancům v Trumpově administrativě.

JSME VE VÁLCE? s Janou Bobošíkovou a Janem Schneiderem

– Milan Chládek – Nahrazují známosti schopnosti? – Mají se zveřejňovt jména obviněných?
– Vance: Největší nebezpečí pro Evropu zevnitř – Kdo první oškube Ukrajinu – Evropa čeká na nového De Gaulla – Imigrace a emograce elit – Soudy a stav evropské demokracie – Spravedlnost v ČR: rumunsko-francouzský scénář? – Trump plní předvolební sliby 2- Ukrajina a Rusko: kdo má ustoupit? – Obstál by Západ ve střetu s Ruskem? – Chystá se Evropa napadnout Rusko? – Výročí osvobození v Bratislavě – Scheider: Už se necítím být občanem EU – Německo: Revize výsledků 2. světové války – Denacifikace – Mikuláš Kroupa: svoboda až 1989 – Knihy Miroslava Belici

Temné spojenectví Stepana Bandery s MI6

5. října 2024 bylo 65. výročí zavraždění zakladatele Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA) Stepana Bandery spáchané KGB v Mnichově v tehdejším západním Německu.

Datum uplynulo bez zmínky. To může odrážet, jak předchozí veřejné připomínky života a smrti nacistického kolaboranta Bandery – všeobecně uznávaného jako otce ukrajinského nacionalismu – v Kyjevě vyvolaly značné kontroverze a odsudky ve střední a východní Evropě, zejména v sousedním Polsku.

Spoluúčast Bandery a fašistických hnutí, která během druhé světové války založil, je dobře zdokumentována. Jeho vliv na moderní ultranacionalistické a neonacistické frakce na Ukrajině, jako je pluk Azov, byl uznán i v mainstreamových médiích.

Blaho mezi bombami

Je jaro 2025. Před jedenaosmdesáti lety jsem začínal mluvit. A podle svědectví mých rodičů mým prvním slovem nebylo „máma“ nebo „táta“, ale „bombom“. Ne, nevyslovoval jsem nedbale nebo špatně slůvko bonbón, ale reagoval jsem tak na bomby, které dopadaly na Brno.

Před osmdesáti lety skončila druhá světová válka. A od té doby na střední Evropu nepadaly bomby. Ale dodnes se s téměř železnou pravidelností stává, že se většinou při nějakých stavebních pracích najdou nevybuchlé mnohakilové bomby. A následuje alarm, evakuace občanů z blízkého okolí, odjištění a odpálení železné stvůry z doby, kdy jsem se já učil vyslovovat první slůvka. Naposledy se tak stalo dnes v Brně, nedaleko brněnského hlavního nádraží, tisíc lidí bylo evakuováno, vlaky (ani ty mezinárodní) nesměly Brnem dlouhé hodiny projíždět, a objet po železnici se Brno de facto nedá.

Russofobie na vrcholu! Proč se Evropa obává „existenční hrozby“ Ruska a je „pekelně odhodlaná“ proti Moskvě bojovat?

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém slavnostním projevu k Francii a Evropské unii apokalyptickým tónem varoval, že „Rusko se dnes a na dlouhou dobu stalo pro Francii a Evropu hrozbou“ a zpochybnil, zda Vladimir Putin svou dobyvačnou kampaň ukončí na Ukrajině.

Ekonomicky ponurá Evropská unie se zároveň chystá nashromáždit 867 miliard USD na „přezbrojení“ Evropy a válku s Moskvou.

Ukrajina do NATO nevstoupí! Není nemyslitelné, že za deset let žádné NATO nebude.

– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?

Michal Téra: Rusko a středoevropští Slované, příčiny rusofobie

Témata:

Mýtus Německa ze západu a Ruska z východu – Vznik ruské státnosti – Sjednocování Polska – Polsko-litevská faderace – 1569 Ukrajina – počátek západních invazí – Vznik Pruska – Slovanská myšlenka – Národnost a státnost – Naším zájmem je zachování Ruska

Otázky publika:

Juraj Kryžanič – Současná rusofobie – Kyjevská Rus a judaismus – Slovanská vzájemnost dnes – Česká západní orientace – Rusko jako konzervativní Třetí Řím? – Trump a Rusko

Proč se v mainstreamu nesmí psát o výročí německé okupace

Dnes je 15. března. Před 86 lety okupovala vojska Hitlerova Německa území Háchova pomnichovského zbytkového Československa. Tato okupace a rozbíhající se německá válka vedla k násilné smrti celkem asi 545.000 občanů První Československé republiky (počítaje v to i 180 tisíc sudetských Němců, kteří ve válce padli za Hitlera – což je desetkrát víc, než počet všech sudetoněmeckých obětí poválečného divokého odsunu). Přesto se o této „předminulé okupaci“ dnes v českých médiích mlčí.

Zato běda, jak 21. srpna nastane 57. výročí okupace ČSSR vojsky pěti armád Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (dnes se skoro vždy píše „ruská okupace“ – ačkoli obě hlavy tehdejšího SSSR, faktická i papírová, Brežněv i Pidhornyj, ba i velitel okupace Hrečko, byli Ukrajinci). Ano, oběti na životech tato okupace taky přinesla, ačkoli jich bylo tisíckrát míň, než té první – stála celkem asi 300 životů (do čehož kromě 137 přímých obětí okupace počítám i 30 protestních sebevražd a oběti toho, že v následku okupace byly v říjnu 1969 opět zavřeny hranice, na nichž během emigrace násilně zahynulo přes 100 lidí).

Protestní prohlášení Českého svazu protifašistických bojovníků

Vyjadřujeme svůj hluboký nesouhlas s výrokem Danuše Nerudové 16. března 2025 při debatě Otázky Václava Moravce v České televizi o osvobození Československa, že „tuto zemi osvobodili Američané“. Tento výrok je nepravdivý, zkresluje historii a uráží památku statisíců vojáků, kteří přinesli oběť při osvobození Československa.

Je nepřijatelné, aby veřejní činitelé bez zábran šířili nepravdy o dějinách a tím manipulovali veřejným míněním. Osvobození Československa nebylo dílem jediné armády, ale Rudá armáda nesla hlavní tíhu bojů a přinesla největší oběti. Naší morální povinností je připomínat skutečnou pravdu o osvobození Československa. Jakékoliv pokusy o přepisování historie a zamlčování role Rudé armády jsou nepřijatelné a nebezpečné.

Včera, dnes, zítra (3)

Evropa top-na prvním místě, USA flop-propadák. Akcionáři nebo spekulanti s akciemi potvrdí, že vývoj akciových trhů od začátku letošního roku ukazuje neobvyklý obrázek. Evropský akciový index Stoxx-Europe-600 letos vzrostl o 7,7 procenta, zatímco americký referenční barometr S&P 500 klesl o 4,4 procenta.

Proto není divu, co prohlásil prezident Trump: Stephen Miran přinese velký ekonomický boom, který bude přínosem pro všechny Američany. Těmito slovy prezident oznámil jmenování do čela poradního sboru pro hospodářskou politiku osobnost, jehož nominaci schválil Senát tento týden. Miran byl zasypán chválou za prohlášení: Těmito volbami vysíláme jasný vzkaz: návrat pracovní síly začal.

Prakticky ve stejnou dobu viceprezident Vance řekl, že evropské země riskují spáchání civilizační sebevraždy.

Velezrada a kolaborace v Evropě

Na konci druhé světové války byly uplatněny tvrdé represálie proti těm, kdo s Němci nebo pro Němce pracovali. Mnozí, kteří spolupracovali, zůstali nedotčení a mnozí, kteří byli za kolaboraci zabit, nebyli vinni. Šlo tedy přinejmenším o velmi hrubé a zcela svévolné vyřizování účtů. Oběti, jak se tehdy tvrdilo, byly trestány za kolaboraci s Němci, za zradu a velezradu.

Pokud by teorie a praxe poválečného evropského zacházení s kolaboranty, zrádci a velezrádci byla aplikována na současné poměry, jaký by byl výsledek? Existují nějací podezřelí ze zrady, velezrady nebo kolaborace?

Co je svoboda řeči? A proč je nesnadné dát jí smysl

Vyloučení některých kategorií lidí z práva být částí obce svobodné řeči je samozřejmým předpokladem každého diskurzivního pole, v každém narážíme na bariéru, kterou mlčky respektují všichni uživatelé „práva vzít si slovo“. I když by dnes většina z nás neřekla „Nemám na mysli katolíky“, ale třeba „nemám na mysli ty, kdo připisují díl viny za válku na Ukrajině unipolární zahraniční politice USA, antisemity, pedofily či šiřitele dezinformací a spikleneckých teorií“. Třídní nepřátelé – obhájci vykořisťovatelských a zotročujících společenských řádů – „nemají žádná práva“, hlásala vládnoucí státostrana za mého mládí.

Sedmatřicetiletý americký veterán odpálil Teslu Cybertruck před Trump Tower v Las Vegas. Ve vzkazu svým potenciálním obětem napsal: „Nebyl to teroristický čin, ale budíček. Američané věnují pozornost pouze pomíjivé podívané a násilí. Jakým lepším způsobem bych měl vyjádřit svůj názor než kouskem s ohňostrojem a výbušninami…“ Je americkou tragédií, že tento voják nenašel „lepší způsob“, jak svým spoluobčanům sdělit, že zrazují jeden z klíčových principů svého národa: pozornost k rozdílu mezi pomíjivými cíli a věčným smyslem lidské existence, úctu k druhé dimenzi lidského života, která dávala tak jedinečný patos slavné preambuli americké Deklarace nezávislosti.