~~~~~~~~~~~~
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~
~~~~~~~~~~~~
Evropa se nachází v historickém bodě zlomu, chycena mezi rozpolcenou elitou ochotnou obětovat svůj lid, aby si udržela moc, a geopolitickou dynamikou, která se vymyká kontrole. Pod záminkou obrany hodnot a reakce na imaginární hrozby hrají evropští lídři nebezpečnou hru a vrhají kontinent do spirály války a krize. V tomto boji o zachování své hegemonie ignorují sociální, ekonomickou a lidskou realitu, a odsuzují tak lid, který si nepřál být držen jako rukojmí. Tváří v tvář tomuto šílenství je jedinou cestou ven kolektivní a zodpovědný čin občanů, protože je na nás, abychom předefinovali důstojnou a svobodnou budoucnost, daleko od války a beztrestnosti.
Ti, kdo tvrdí, že nám vládnou, už nevidí svět takový, jaký je, s jeho napětím, složitými realitami a nevyhnutelným vývojem. Ne, vidí ho skrze zkreslený hranol svých fantazií, svých zastaralých ideologií, neschopní akceptovat vznikající multipolaritu. Daleko od pochopení globální dynamiky se raději uzavírají do ideologické bubliny, pevnosti popírání, paranoie a arogance. Všechno, co unikne jejich zúženému pohledu, se v jejich očích stává hrozbou. Proto odsuzují tzv. rusko-čínské spiknutí s horlivostí inkvizitora hledajícího kacíře, když je to právě jejich vlastní nepřátelství, jejich arogantní pohrdání vnějším světem, jejich systematické vměšování, co tyto mocnosti stmelilo do planetárního bloku sjednoceného proti nim.
Současný konflikt na Ukrajině logicky souvisí s Krymskou válkou v letech 1853–1856, protože mají podobné úvodní fáze. Je jasné, že když se Rusko stává silou schopnou změnit rovnováhu v Evropě, Západ se proti němu sjednotí.
…
Ukrajina, Evropa, postsovětský prostor – každá zóna je pod kontrolou své polokoule, přičemž kritická autonomie obou stran zajišťuje rovnováhu pólů, nikoli chaos. Pro Rusko to znamená uznání práva na Eurasii a Černé moře; pro USA – upevnění vlivu v západní polokouli a transatlantické zóně. Rozdělení světa na dvě rovnocenné sféry odpovědnosti odstraňuje nekonečné eskalace, mění strategické protichůdné postoje v řízenou rovnováhu a historii opakování v předvídatelnou stabilitu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pondělí přijel do Bílého domu na důležitou schůzku s prezidentem Donaldem Trumpem.
Trump, sedící v Oválné pracovně vedle Zelenského, vyjádřil svou vroucí touhu po ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou a optimismus ohledně mírové dohody.
„Myslím, že se dosahuje pokroku, a to v mnoha ohledech velmi podstatného pokroku,“ řekl.
Trumpovo setkání se Zelenským přichází pouhé tři dny poté, kdy se Trump v pátek v Anchorage na Aljašce setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Schůzka skončila bez dohody, ale Trump po schůzce prohlásil, že si myslí, že dohody o ukončení války by mohlo být dosaženo rychle.
Obsah:
Věrní čtenáři vědí, že jsem Trumpa odhalil jako podvodníka, když obsadil svou první vládu globalisty z CFR. Věděl jsem tedy, že během své prezidentské kampaně v roce 2024 nebyl o nic menším podvodníkem.
Po bezduchém a zlovolném prezidentství Joea Bidena jsem však nikdy nečekal, že Trump po svém zvolení v listopadu loňského roku srazí Bílý dům do ještě hlubších hlubin šílenství. Hrozně jsem se mýlil! Donald Trump není jen horší než Joe Biden, ale ve srovnání s ním Biden vypadá jako George Washington.
…
Ale vzhledem k tomu, jak se Trump chová na Blízkém východě i ve východní Evropě, možná se nemusíme obávat inflace, dlouhých front a prázdných regálů. Spojené státy, jak je známe, možná ani nebudou existovat, protože Donald Trump bezmyšlenkovitě, agresivně, bezohledně a hloupě provokuje Rusko (a Čínu, Severní Koreu, Indii, Írán a Pákistán?) k globální jaderné válce.
…
Obávám se, že při setkání s Putinem Trump jako obvykle vybuchne a kostky budou vrženy. Do setkání Trumpa s Putinem se vkládá velká naděje, nikdo si však neuvědomuje nebezpečí. Tam, kde ostatní vidí naději, já vidím nebezpečí.
… taká je jedna z hlavných myšlienok románu Šíp času (Praha: VOLVOX GLOBATOR 2003) od anglického spisovateľa Martina Amisa (* 25. 8. 1949 Oxford, Spojené kráľovstvo – † 19. 5. 2023 Lake Worth Beach, Florida); jeho kniha, nominovaná na Bookerovu cenu (po prvý raz som ju čítal pred desiatimi rokmi), mi pripomenula, že ono hrkotanie, ktoré ma inšpirovalo k tejto eseji, je v dnešných časoch azda najhlučnejšie za ostatné roky, resp. desaťročia: Gaza, Ukrajina, Rusko, Irán, Izrael, Sýria, Afganistan, Sudán, Rwanda, Somálsko, Jemen, …
…
Aj v dnešných časoch sa mier vznáša na motýlích krídlach, pre ktoré je veľmi ťažkým bremenom. Keď sa vysilia, spustí sa hrmavica. A mocní tohto svete sa chytia príležitosti s túžbou získať pre seba čo najviac: prírodného bohatstva a zbraní. Na rad prichádzajú rokovania, kto z koho, vyhrážky, samity o zbrojení, „mierové“ i mierové telefonáty, stavanie vzdušných zámkov, ktoré sa pod salvami zbraní od výmyslu sveta rozpadávajú ako domček z karát.
Říkáme ne válce, smrti a ničení. Ne válečnému štvaní politiky a byznysu, které je prováděno na zádech nás všech. Požadujeme ukončení eskalace a začátek skutečné mírové politiky.
Proto vyzýváme všechny lidi: Přidejte se k nám, pozvedněte své hlasy! Vyšleme společně silný signál proti těm, kdo profitují z války – a za mírovou a obyvatelnou budoucnost.
Zvěř, hysterici, vrazi, podvodníci všeho druhu, kšeftaři se zbraněmi, váleční psi jsou nyní už utržení z řetězu. Větří šanci, jakoby krev prolévaná na bojištích na Ukrajině vydráždila jejich smysly. Cítí krev na kilometry daleko a v přirozenosti jejich povah jednoduše chtějí víc. A dál.
Ještě na obrazovkách televizí lopotně hledají záminky, jak vehnat státy a národy do vražedného zabíjení. Podle dávno zaběhané strategie. A zatímco jejich sofistikované lži určené mase nadzdvihávají nenávist a směřují agresi, v tichosti se daly do pohybu obrovské přesuny armád, mířících tentokrát na Blízký východ. Zbývá poslední krok. Najít vhodný rámec válečné propagandy, najít vhodnou záminku a strhnout masu do strachu a neochotné podpory zabíjení.
Proti domnělému nepříteli.
~~~~~~~~~~~~
Ve věčných válkách se za strategii vydává fantastická představa, že vůle nepřítele nějakým způsobem vyprchá, což povede k jeho bezpodmínečné kapitulaci. Ale „my zvítězíme, oni prohrají“ je nesplnitelný sen, nikoli program. I vyčerpávající války vyžadují konkrétní cíle, na kterých se nakonec – byť neochotně – mohou obě strany dohodnout.
…
Evropa se nestala „jednotnou a svobodnou“. Místo toho vedly vojenské akce na Ukrajině k rozdělení Evropy, která se nyní nachází v procesu upouštění od svobody slova a liberální demokracie.
Těm, kdo prohrávají válku, lze odpustit sny o příměří, ale nikoli odmítání uznat, že nemohou vnutit příměří útočícímu nepříteli. Nemohou také klást ultimáta. Neústupný protivník bude předvídatelně trvat na podmínkách, které odpovídají jeho zájmům a vojenským cílům. Jak poznamenal římský státník Seneca, „mír je výhodný pro vítěze, ale pro poražené je prostě nezbytný“. Představovat si jinou možnost znamená prohlubovat katastrofu. Ukrajina není poražena, ale zlomena. Pokud nebude mír, hrozí jí další rozpad, nové utrpení a možná ztráta přístupu k moři.
Jediný okamžik v mém životě, kdy jsem se o náš svět bál ještě víc než v těch chaotických letech v Iráku, nastal jen o pár let později, když se naše Bidenova administrativa zapletla do tohoto posledního neštěstí, a to právě na Ukrajině. Samozřejmě, že to muselo být v srdci východní Evropy a že to bude zničení toho, čeho jsme se obávali jako nového ruského impéria, o kterém jsme říkali, že chce ovládnout svět. Ale kdo opravdu chtěl „ovládnout svět“? A řekl to, aniž by to mnohokrát opakoval – byly to USA (samozřejmě se svými zástupci NATO, EU a tak dále).
A sem jsme se dostali, pouhých 10 let po skončení irácké katastrofy, a vrhali se na Ukrajinu, jako bychom na pošetilost v Iráku a v Afghánistánu chtěli zapomenout. Tentokrát jsme byli chytří – bez přímé přítomnosti vojáků NATO, samozřejmě kromě trenérů, stratégů a zbrojních techniků, tedy všeho kromě samotného boje. A nakonec jsme do boje v roce 2016 vyslali obrovskou ukrajinskou armádu, která se o osm let později, v roce 2024, vrátila zdecimovaná. Stejně jako ve Vietnamu. Stejně jako v Afghánistánu. Stejně jako při každé americké intervenci.
V souvislosti s pokračující válkou na Ukrajině se nás politici snaží přesvědčit, že je nutné výrazně zvýšit náklady na zbrojení, navýšit podstatně početní stav naší armády, možná dokonce i obnovit povinnou vojenskou službu. Odůvodňují to tím, že právě to je údajně způsob, jak zajistit mír, protože silná armáda odradí případného agresora.
Domníváme se, že takový názor je zásadně chybný a že zvyšování prostředků vynakládaných na zbrojení je mrháním peněz nutně potřebných jinde (na zdravotnictví, školství, výzkum a vývoj, sociální bydlení). Za křiklavý příklad takového plýtvání považujeme např. bohužel již smluvně závazné pořizování mimořádně nákladných amerických stíhaček.
Jsme přesvědčeni, že daleko lepším způsobem zajištění bezpečnosti naší země je kvalitní diplomacie a důsledná snaha udržovat dobré vztahy se všemi státy světa. Myslíme si, že vyhlašované žádoucí sumy na vojenské výdaje ve výši několika procent HDP jsou absurdní a výhodné pouze pro zbrojaře.
Trumpův telefonní hovor s Putinem z tohoto týdne měl značný dopad, takový, jaký má značný potenciál k nastolení míru. Dá se říci, že se praskliny v mentálním bloku Studené války protrhly dost hlouběji.
Jak praví staré pořekadlo, „mluvit spolu je dobré.“ Dobré je to pro nejrozumnější lidi, kteří chápou, že dialog je proces, který otvírá pozitivní možnosti, zvláště, pokud se vede s respektem a upřímností.
Zkušenost z OSN, diplomacie i české politiky mě naučila, že mír nevzniká sám od sebe. Je třeba o něj každodenně pečovat. Nejen odmítat válku, ale aktivně vytvářet podmínky pro důvěru a spolupráci. Kultura míru není stav – je to proces. Neustálé hledání společného jazyka, i tam, kde se zdá nemožné se domluvit.
Potřebujeme občanskou společnost, veřejné intelektuály a politiky s odvahou myslet jinak. A dovolte mi teď shrnout klíčové principy, které považuji za zásadní.
…
Střední Evropa má jedinečnou zkušenost: zná cenu války, okupace i míru. Byla mostem i bitevním polem a mohla by i dnes navázat spolupráci měst, univerzit a občanských iniciativ v duchu Visegrádu. Visegrád nyní děsně skřípe, zvláště díky politice české vlády, která však na podzim skončí, a tak si myslím, že by šlo využít historie Visegrádu pro společnou diplomatickou iniciativu v OSN směřující k nové evropské bezpečnostní architektuře založené na rovnosti a spolupráci.
Poučení z Trumpova jemenského debaklu by mohlo ovlivnit jeho budoucí rozhodnutí ohledně Ukrajiny.
Pět novinářů deníku New York Times (NYT) spolupracovalo na vytvoření podrobné zprávy na téma „Proč Trump náhle vyhlásil vítězství nad Hútíovy milicí“. Pokud to čas dovolí, stojí za to si ji přečíst celou, ale tento článek shrne a analyzujeme její závěry. Nejprve náčelník CENTCOMu, generál Michael Kurilla, navrhl osmiměsíční až desetiměsíční kampaň na degradaci protivzdušné obrany Hútíů před provedením cílených atentátů podobných izraelským, ale Trump se místo toho rozhodl pro 30 dní. To je důležité.
Široká veřejnost si vůbec neuvědomuje skutečné sázky v jednáních mezi Washingtonem a Teheránem. Tento článek představuje situaci, v níž se po tři desetiletí hromadí lži, což jakýkoli pokrok obzvláště ztěžuje. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není íránským jaderným problémem, zda Teherán získá atomovou bombu, ale zda bude schopen pomoci Palestině, aniž by se uchýlil ke zbraním.
Projev Rogera Waterse k 80. výročí Jaltské konference (únor 1945), v němž odsoudil globální eskalaci války.
Každé ráno, když se probudím, sevře se mi hruď a vyhrknou slzy, seberu se a opásám se do boje: Co mohu dnes udělat? Proč se každý den připravuji na bitvu? Protože každý den bojujeme existenciální bitvu o duši lidského rodu.
Pokud žijeme na Západě, naše vláda napomáhá genocidě původního palestinského obyvatelstva ze strany darebáckého státu Izrael v reálném čase, přímo před našima očima. Připadá nám to jako noční můra, ale není to noční můra, je to skutečnost.
Nevěřícně se štípeme. Tohle přece nemůže být skutečné. Pokud máme děti, škubou se s námi: „Mami, tati, ať toho nechají! Hej, mami, tati, proč je někdo nezastaví? Tati! Tati! A co Spojené národy, tati? A co mezinárodní právo? Tati! A co Ženevské konvence? Tati, tati, oni zabíjejí děti, tati! Tati, pohřbívají je pod sutinami. Ať toho nechají.“
Tisíce lidí vyšly do ulic Říma, aby demonstrovaly proti a za přezbrojení EU. Proevropskou demonstraci uspořádaly noviny patřící průmyslové skupině, která vyrábí i zbraně a nedávno podepsala smlouvu s německým Rheinmetall. Cílem je přimět Giorgiu Meloni, aby přijala zbrojní balíček EU ve výši 800 miliard eur. Dění jsme jeli sledovat osobně.
„Jsou desetiletí, kdy se nic neděje, a týdny, kdy se dějí věci, které se za desítky let nedějí.“ Je to slavná fráze připisovaná Vladimíru Iljiči Leninovi, kterou by se dalo popsat několik posledních týdnů v Evropě. Tváří v tvář obratu americké politiky ohledně rusko-ukrajinského konfliktu o 180 stupňů se EU zdá být ve stavu křeče.
Pod vedením kapitánů bankovního průmyslu se Evropa vrací do 30. let 20. století.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila svůj plán ReArm Europe s až 800 miliardami eur na vojenské výdaje. Vzápětí prosazuje německý kancléř Friedrich Merz neomezené půjčování si na infrastrukturu a obranu. Emmanuel Macron ve Francii chce poslat vojáky na Ukrajinu a posílit francouzský jaderný arzenál.
Racionální tvůrci politiky by museli rozpoznat ztracený případ a upravit kurz. To je to, co dělá nová administrativa ve Washingtonu. Ale evropská loď bláznů je odhodlaná, odhodlaná neúspěch zdvojnásobit bez ohledu na cenu.
Zatímco Izrael připravuje plány na rozsáhlou pozemní invazi a okupaci Gazy, která v týdnu od doby, kdy jednostranně ukončil dohodu o příměří, zabila stovky Palestinců, jeho domácí podporovatelé stupňují zásahy proti odporu proti genocidě podporované USA.
Je to proto, že se zoufale snaží znovu získat kontrolu nad příběhem, který se jim vymkl z rukou, neboť americká podpora Izraeli klesla na 25leté minimum.
Je jaro 2025. Před jedenaosmdesáti lety jsem začínal mluvit. A podle svědectví mých rodičů mým prvním slovem nebylo „máma“ nebo „táta“, ale „bombom“. Ne, nevyslovoval jsem nedbale nebo špatně slůvko bonbón, ale reagoval jsem tak na bomby, které dopadaly na Brno.
Před osmdesáti lety skončila druhá světová válka. A od té doby na střední Evropu nepadaly bomby. Ale dodnes se s téměř železnou pravidelností stává, že se většinou při nějakých stavebních pracích najdou nevybuchlé mnohakilové bomby. A následuje alarm, evakuace občanů z blízkého okolí, odjištění a odpálení železné stvůry z doby, kdy jsem se já učil vyslovovat první slůvka. Naposledy se tak stalo dnes v Brně, nedaleko brněnského hlavního nádraží, tisíc lidí bylo evakuováno, vlaky (ani ty mezinárodní) nesměly Brnem dlouhé hodiny projíždět, a objet po železnici se Brno de facto nedá.
– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?
Obsah:
Nová trumpovská Amerika je stále součástí Západu, ale štěpí se. Trhliny ve všech směrech se prohlubují, ale postupně globalistická Evropa s Ukrajinou a americkými demokraty vytvářejí samostatný svět, který odmítá jak Amerika, tak Evropa. V tom druhém je to Fico, Orbán, Vučič, Meloniová. V Řecku a Rumunsku se demonstruje proti globalistické elitě. Evropské národy se bouří proti mocenským elitám a jsou připraveny připojit se k řádu velmocí – jako samostatný evropský pól, jako provincie Trumpovy Ameriky nebo jako naši spojenci. To znamená, že svět se znovu dělí, obrovské setrvačníky skřípou, kontinenty se pohybují na svém kontinentálním šelfu a prostor svobody kolem globalistů se rychle zmenšuje.
Existoval kolektivní Západ, nyní je bez USA (i když ne zcela). Trump je jakýmsi hybatelem řádu velmocí proti liberálnímu globalismu. A to všechno jsou velmi hluboké procesy. „Definování trpaslíka“ (vyhození Zelenského z Oválné pracovny) je důležitým znakem rozpadu globalistického modelu.
Obsah:
Obsah:
Obsah:
„Klid a nohy v teple“ anebo „klídek“ slýcháme, jsme-li nervózní, nevíme-li si s něčím rady, atd. A v poněkud jiných situacích se dozvídáme třebas „nebudem se bát vlka nic“. A začneme-li příliš dávat najevo, že jsme z něčeho vyvedeni z míry, ozve se třebas „nešil“. Myslím, že dnes by se tyto dobře míněné rady měly ozývat opravdu často.
Je to pravda. Žijeme dnes v Evropě v převratné době. V době zlomu. Mnohé z nás nepříjemně zasahuje, že nemáme klid, na jaký jsme si v posledních mnoha letech zvykli. To, že ekonomickou krizi následovala pandemie a pak přišla válka a dokolečka dokola jsme slýchali, že snad i na nás mohou padat bomby.
Slovenský premiér Robert Fico byl pozván na Conservative Political Action Conference (CPAC, Konference konzervativní politické akce) ve Washingtonu.
Zdůraznil, že se těší na spolupráci s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Ukrajina se podle něj stala obětí špatné geopolitické strategie Západu, jejímž cílem je politicky a ekonomicky oslabit Rusko. Zopakoval, že politika „neomezené vojenské, finanční a politické podpory“ Ukrajině v kombinaci se sankcemi proti Rusku se zjevně minula účinkem.
Zaplněný dům v Evropském parlamentu 19. února 2025 slyšel profesora Jeffreyho Sachse nastínit chladnou realitu americké moci a podřízenosti Evropy. Na akci nazvané The Geopolitics of Peace (Geopolitika míru), kterou pořádal bývalý náměstek generálního tajemníka OSN a současný europoslanec za BSW Michael von der Schulenburg, varoval profesor Sachs publikum: „Být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, ale být přítelem je fatální,“ a naléhal na Evropu, aby měla „skutečnou“ a nezávislou zahraniční politiku – „Realistická ahraniční politika chápe situaci Ruska, chápe situaci Evropy a rozumí, co je Amerika a co znamená.“
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
OBSAH
Od naší výzvy Mír a spravedlnost uplynuly dva roky. Před rokem touto dobou šlo o zamrzlý konflikt bez výhledu na novou ukrajinskou ofenzivu, ale dosud s funkční obrannou linií. Od jejího protržení ve městě Avdijivka loni v únoru se však situace války změnila v neprospěch ukrajinské armády: od té doby ruská armáda postupuje takřka soustavně na západ země a ukrajinská obrana ji pouze brzdí, aniž ji dokáže zastavit, natož zatlačit zpět. Jenom během září loňského roku zabrala ruská armáda více ukrajinského území než za celý rok 2023. Vojenský obrat ve válce nepředpokládají už ani největší optimisté bez ohledu na spektakulární ukrajinský zábor části vlastního ruského území Kurské oblasti.
Ohledně ukrajinského konfliktu není nic jisté. Kromě dvou věcí: Rusko vítězí a vedení USA pod novým vedením hledá nový přístup. Jak poznamenal těžká váha ruské zahraniční politiky Sergej Rjabkov, nyní se naskytla příležitost ke kompromisu, který by v podstatě pomohl tento nesmyslný konflikt ukončit a obnovit určitou normálnost americko-ruských vztahů, a tedy i globální politiky. Ale to okno je malé a nebude otevřené navždy.
Kromě toho zůstávají věci nejasné. Je konec tohoto šílenství konečně v dohlednu? Převede nyní Washington svůj deklarovaný záměr změnit kurz na pozice vyjednávání, které může Moskva brát vážně? Ty by musely zahrnovat – minimálně – územní ztráty a skutečnou neutralitu pro Ukrajinu, stejně jako silné odhodlání, že jakýkoli mír má trvat.
Obsah:
Říká se, že mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ale lež se nikdy nemůže stát pravdou, protože pravda je informace o realitě a tu nelze změnit. Lež tedy může být pouze virtuální iluzí. Opakovanou a hromaděnou lží se tedy může pouze vytvářet virtuální realita a lidé ji přijímají za pravdu na základě falešných informací. Taková virtuální realita se potom používá v běžném životě a dělají se na jejím základě nesprávné závěry.
Zeitgeschehen im Fokus: Když dnes lidé mluví o míru, mají pocit, že se ocitli mimo čas. Je zarážející, že vytvoření nebo udržení míru není v Evropě téměř žádným tématem. Zdá se, jako bychom zapomněli na všechny zkušenosti z historie. Máte stejný pocit?
Profesor Alfred de Zayas: V okruhu mých přátel a známých to tak naštěstí není. Chceme mír a děláme, co můžeme, abychom usnadnili příměří. Moji kolegové profesoři jsou stejně znepokojeni provokacemi NATO jako já neustálou eskalací ze strany Izraele. Moji přátelé diplomaté v Ženevě také usilují o mír.
…
Co můžeme dělat?
Z tohoto dilematu se nedostaneme, dokud politici nebudou ochotni přiznat vlastní chyby. Dokud budou naši politici samolibí a neústupní, dokud se budou soustřeďovat na násilí a odmítat vyjednávání, dokud budou věřit fantaziím Francise Fukuyamy, nebude mír. Kromě toho je tu ještě jedna válka – informační válka. Pokud se bude obyvatelstvu i nadále lhát a klamat, nelze dosáhnout žádného trvalého řešení. Jak víme od Římanů, mundus vult decipi – svět chce být obelháván.
TÉMY TRIALÓGU:
2) Tradičné hodnoty verzus nové hodnoty
3) Dôsledky vysokorýchlostnej spoločnosti
4) O vzťahoch pokroku a progresivizmu
5) Technológie ako záchrana sveta?
7) Narastajúca kríza sociálnej dôvery
8) Humanizmus a ľudské hodnoty
9) Mediálne manipulácie a súčasnosť
10) Mier – dočasná prestávka medzi vojnami?
11) Možnosti filozofie a dnešok
~~~~~~~~~~~~
Mnoho Američanů, dokonce i mnozí, kteří se o Donalda Trumpa nikdy moc nezajímali, ho volilo zčásti proto, že věřili – nebo alespoň doufali –, že bude relativně vzato mírovým kandidátem ve srovnání s ohavnými Bidenem-Harris. K jeho cti lze říci, že Trumpovo první funkční období bylo jediným americkým prezidentstvím od dob Jimmyho Cartera, které nás nezapletlo do nového konfliktu, i když se mu nepodařilo nás vyprostit z Afghánistánu nebo Sýrie.
Takové naděje je třeba vyvážit dalšími aspekty Trumpova dřívějšího působení v úřadu. Zejména na Ukrajině dohlížel na dodávky smrtící pomoci Kyjevu, kterou Barack Obama odmítl. Jinak řečeno, za Trumpa si Ukrajina vybudovala ve všech směrech armádu NATO, čímž připravila půdu pro eskalaci konfliktu v únoru 2022, ke kterému se schylovalo od převratu v roce 2014, který porodila Victoria Nuland.
Obsah:
Jak prosím odpovíte na otázku v úvodu "Zdá se vám pravděpodobnější, že (A) demokratický proces důsledně brání lidem prosazovat základní…
"Věci jsou na hovno": Myslím, že na všechno mohu odpovědět. 1/ Mocní nechtějí aby vše bylo na hovno, ale chtějí,…
O mrtvých jen dobré. Zemanův a Dukův důraz na vlastenectví a slovanství přinesl například to, že se shodli na podpoře…
Tady v článku Věrnost Kristu z Dněperské křtitelnice věnoval Alexandr Dugin velkou část rozhovoru právě umělé inteligenci a potřebě vytvoření…
Umělá inteligence je rychlý vyhledávač. Vyhledá to co má v databázích. Nevynalezne nic nového, pouze se tak může tvářit, vždy…