Trump: Proměna v zombie

Alexander Dugin: Když se snažím určit ten moment, kdy Trump ze své hlavní cesty MAGA sešel, je to, jakkoli to může znít podivně, spojeno s faktorem Izraele. Právě tím to všechno začalo – a právě na tom se očekávání Trumpových příznivců zhroutila. Trump se alespoň v prvním týdnu pohyboval víceméně důsledně: ano, podporoval Netanjahua jako konzervativního vůdce, vše bylo v mezích, ale pak, zcela v rozporu se všemi předchozími sliby, se zapojil do agresivní podpory izraelské politiky v Gaze – v podstatě genocidy místního obyvatelstva, kterou plně podpořil. Podle názoru jeho příznivců si měl zachovat odstup, nad rámec konfliktu, samozřejmě podporovat jednu i druhou stranu, ale nestát se jeho součástí, nepodporovat útok Izraele na Libanon, na Hizballáh, a už vůbec ne zatáhnout USA do přímé války s Íránem a bombardovat mírové jaderné objekty této země. To bylo porušení všech norem, všech slibů. A příznivci říkají: tak to vypadá, že není America First, že na prvním místě není Amerika, ale Israel First – Izrael je v naší politice důležitější než Amerika.

Dominik Duka: Nepohodlný kardinál

Všimli jste si, že jste-li v něčí nemilosti nebo se nad vámi stahují jiné mraky, darují vám život lidi, kteří vám váš kříž pomáhají nést?

Minulé pondělí mi volala herečka a všestranná duše českého dabingu Eva Miláčková. Bylo to jako vždy popovídání, které dává sílu. Seznámili jsme se v srpnu na Žurnalistickém praktiku tvořitelů i konzumentů nezávislé publicistiky v Havlíčkově Brodě, kde jsem v rámci své přednášky o zlatém věku české kultury mimo jiné vyprávěl o příbuzném Eviny kamarádky, filmovém dramaturgovi Františku Danielovi, jak ho po jeho emigraci v roce 1968 na základě jeho učebnic z FAMU Robert Redford udělal rektorem své prestižní filmové školy Sundance School.

Mírotvůrce a jeho války

Obsah:

  1. Tyler Durdan: Maduro otevřený „řízenému odchodu“, Putin je připraven poskytnout vojenskou pomoc
  2. Taiwo Hassan: Co by měl Trump vědět, než se vydá „střílet“ do Nigérie
  3. Alex Mark: Trump uvalí cla na Dánsko, dokud se nevzdá Grónska

Demokracie a náboženství ve věku interpretace

Rovnost lidí a nedotknutelnost práv občanů jsou kulturní předpoklady demokracie, které ale demokratický stát neumí sám vytvořit: nestačí na to učitelé, je k tomu třeba spasitelů, demokratický stát si ale zakázal vyhlásit učení nějakého spasitele za „své“. Vsadil na neutralitu vůči spasitelům, Sázka na nejistotu – nazval Jiří Přibáň svou knihu úvah o demokracii.

Všechny cesty vedou zpět k Böckenfördově diktu: nezbytné předpoklady pro fungování demokracie vyrůstají z kultury, kterou demokratický stát vytvořit neumí, a kdyby se o to pokusil, stal by se státem totalitním. Claude Lefort pak považuje za definiens demokracie to, že moc v ní nemá žádné pevné místo, je pravidelně „sázkou ve (volební) hře“: vyhrát ji může kdokoli.

Hlasy mnoha Židů

Konečně, konečně se židé s vlivným hlasem shromáždili v hojném počtu – řekl bych, že v kritickém počtu – aby odsoudili Izrael a brutální vlnu vražd, hladovění a teroru, kterou právě teď páchá na palestinském obyvatelstvu v Gaze a na okupovaných územích na Západním břehu.

Možná už víte o otevřeném dopise, který podepsalo více než 450 amerických, evropských a izraelských Židů a který byl zveřejněn tento týden. V něm tato rozmanitá skupina významných osobností odsuzuje zločinnost sionistického režimu a prosazuje „univerzálnost spravedlnosti a spravedlivé a rovné uplatňování mezinárodního práva“. Signatáři také vyzývají mezinárodní společenství, aby okamžitě uvalilo sankce na apartheidní Izrael.

Hitlerismus, trumpismus, netanjahuismus, lepenismus, macronismus

Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.

Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.

Trump, decoupling a etruská nevěsta

Moderátor Alexander Bukarev: Začneme tím nejžhavějším tématem, protože právě teď, v těchto minutách, probíhá v Izraeli projev Donalda Trumpa v Knessetu. Dá se říci, že jde o jakousi pauzu nebo bod zlomu v konfliktu mezi Izraelem a HAMASem. První otázka: jak dlouho vydrží tato dohoda mezi Izraelem a HAMASem, kterou Trump velkoryse a hlasitě nazývá koncem války, a hlavně, komu je v první řadě prospěšná, pokud mluvíme o událostech v Izraeli a na území Gazy?
Alexander Dugin: K čemu jsou oběti? Palestinci se vracejí do Gazy v palestinském státě uznaném Západem. HAMÁS možná složí zbraně, ale je to jejich triumf – bojovali za nezávislost a přiblížili se k ní. Netanjahuova mesiášská logika, který rozpoutal válku pod vlajkami Mesiáše, se zhroutila. Írán navzdory úderům zůstává neporazitelný. Jeho patriotismus zesílil, požadavky na ženy se zmírnily – v Teheránu se stále častěji setkáváme s ženami bez hidžábu. Většina zemí je proti Netanjahuovi, Západ je rozdělen: globalisté, Soros, demokraté ho odmítají, Trump ho podporuje, ale ne bezvýhradně. Vede pět až šest front, aniž by kteroukoli z nich dovedl do konce, ale hájí své zájmy. Hlavní je, že dokázal, že není loutkou Izraele, jak ho obviňovali. Dosáhl ukončení války v Gaze, ale nejde o trvalý mír. Netanjahu a mesiášské lobby se s tím těžko smíří – je to jejich porážka.

Rozpad Západu: co nám hrozí

Trumpova zvrácenost se projevuje na Blízkém východě, válečnické tendence NATO v Evropě.Na žádost mého slovinského vydavatele jsem právě napsal novou předmluvu ke knize La Défaite de l’Occident (Porážka Západu), kterou považuji za nutné okamžitě zveřejnit na Substacku. Hrozba eskalace všech konfliktů je stále jasnější. Tento text poskytuje schematický a prozatímní, ale aktuální výklad vývoje krize, kterou právě prožíváme. Je ve skutečnosti závěrem mého posledního rozhovoru s Diane Lagrange na Fréquence Populaire: „Vítězství Ruska, izolace a fragmentace Francie a Západu“.

Jak s „Izraelem“ upadá židovská identita

Po celá desetiletí po 11. září se od miliard náhodných muslimů očekávalo, že odčiní 15 Saúdů (plus 4 Araby) z nějaké organizace podporované Američany. Od milionů muslimů i nemuslimů z Afghánistánu a Iráku se očekávalo, že budou hladovět a zemřou za hříchy Al-Káidy. To, co já nazývám Bílou říší, požaduje nejen monopol na násilí, ale také monopol na empatii. Pokud zemře jeden z nich, miliony našich musí krvácet a miliardy musí být obviněny. Tohle je stejná hra, jakou hrají po 7. září, ale já už nechci hrát Monopoly. Hloupá zatracená hra, jak řekl Furio Giunta.

Muslimové jako celek neměli s 11. zářím nic společného. Al-Káida byla americkým agentem před 11. zářím a je jím i nyní (viz Tahrír al-Šám v Sýrii). Důkazní břemeno je skutečně na Americe, aby prokázala, že se na 11. září nepodílela, ne na 2 miliardách náhodných muslimů, kteří si žijí svými životy od Indonésie po Hounslow. Afghánský a irácký lid s tím měl ještě méně společného, ​​i když to, co se těmto zemím stalo, ospravedlňuje stovku 11. září.

Irán a Irák: základ širší vojenské aliance?

Dne 11. srpna 2025 podepsali íránský tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti Alí Laridžání a jeho protějšek Kásim Aradží, irácký poradce pro národní bezpečnost, v Bagdádu nové memorandum o porozumění (MoU) – společný bezpečnostní pakt formálně zaměřený na ochranu jejich společných hranic. Irácký premiér Muhammad Šíá as-Súdání se osobně zúčastnil slavnostního podpisu. Toto memorandum je v podstatě rozšířením dohody z března 2023, která se rovněž zabývala bezpečností hranic – zejména v regionech, kde operují kurdští militanti. Zavazuje Irák a Írán aby zabránily, aby jejich území byla zneužívána jakoukoli třetí stranou – jednotlivci, skupinami nebo státy – k ohrožení druhého signatáře.

Nejdůležitější část dohody – zabránění zneužití území jedné ze zemí proti druhé – tvoří jádro paktu, zárodek, ze kterého by snadno mohla vzejít plnohodnotná vojenská aliance.

60 let Tibetské autonomní oblasti

Článek byl napsán pro CGTN před zrušením veškeré komunikace MZV Číny s prezidentem České republiky Petrem Pavlem a před údajným požehnáním českých spřízněných duší s prezidentem příslušníkem společnosti Dalajlama. Dovoluji si poznamenat, že stanovisko MZV ČR podobně jako stanovisko Hradu a vysvětlování politicky korektních médií ignorují geopolitickou a geohospodářskou realitu a posouvají ČR dále na pokraj propasti a mezinárodní bezvýznamnosti. Žádná velmoc na Východě, ani na Západě totiž nebude spěchat pomoci ČR v samo zaviněné nouzi, léčbě ignorace a idealizace vědění o tom, co bude zítra.

Evakuace Gazy

Obsah:

  1. The Cradle: Izraelská „jednotka pro přesídlování obyvatelstva“ bude dohlížet na etnické čistky milionu Palestinců
  2. Dave DeCamp: Křesťanští kněží a jeptišky odmítají opustit město Gaza
  3. Alex Mark: Dvojitý izraelský úder zlikvidoval v nemocnici záchranáře a novináře
  4. Chris Hedges: Izraelský atentát na paměť

Věrnost Kristu z Dněperské křtitelnice

Dnes začneme důležitým náboženským a filozofickým tématem. Den Pokřtění Rusi / Svěcení Rusi se v moderním Rusku slaví na státní úrovni od roku 1888, a to 28. července. Zamysleme se nad tím, co dnes znamená datum pokřtění Rusi. Je to reflexe naší duchovní identity? Historická paměť, kterou je důležité uchovat, stejně jako jiné klíčové události? Nebo snad připomínka vzniku naší státnosti? Co to pro nás znamená?

Přejděme plynule k dalšímu tématu. Promluvme si o soupeření států v oblasti umělé inteligence. Podle zprávy Global Index of AI Innovation 2025 jsou USA a Čína světovými lídry v této oblasti. Jsou na stejné úrovni, Čína za poslední rok dohnala Američany.

Na závěr pořadu: jaká je role Trumpa v urovnání konfliktu mezi Kambodžou a Thajskem?

Demytizace Palestiny a Palestinců

Seriál Demytizace Palestiny a Palestinců publikuje Zdeněk Jehlička postupně na deníku Britské listy a na stránkách Mezinárodního hnutí solidarity. Vybrali jsme z něj poslední dvě kapitoly:

  1. Zdeněk Jehlička: Demytizace Palestiny a Palestinců: „Lidé bez země“
  2. Zdeněk Jehlička: Demytizace Palestiny a Palestinců: „Země bez lidí“

Poslední křesťanské město na Západním břehu je obleženo izraelskými osadníky

Poslední zcela křesťanské město na Izraelem kontrolovaném Západním břehu zažívá vlnu útoků násilných židovských osadníků, říká místní církevní vůdce a pobízí rodiny, aby uprchly, a vůdčí klérus město prohlašuje za „nikoliv už bezpečné“ pro naše obyvatele. Osadníci si navíc zřídili zlověstné „předsunuté stanoviště“ i na okraji tohoto města – Taybeh, Ramallah – tj. 4 500 let staré komunity s ohromným významem v příběhu o Ježíši Kristovi.

Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

82 % Izraelců chce vyhnat Palestince z pásma Gazy; 47 % chce zabít každého muže, ženu a dítě

Průzkum zjistil, že 82 % dospělých izraelských občanů si přeje vyhnání Palestinců z pásma Gazy. 47 % chce zabít každého muže, ženu a dítě. Bývalý premiér Ehud Olmert prohlásil, že Izrael vede „válku zničení“.

Podpora genocidy, masových vražd a etnických čistek je v Izraeli rozšířená.

Bývalý izraelský premiér Ehud Olmert připustil, že jeho země vede „válku vyhlazování: bezohledné, nekontrolované, kruté a zločinné zabíjení civilistů“.

Mezitím chce drtivá většina Izraelců vyhnat Palestince z pásma Gazy a zhruba polovina chce zabít každého muže, ženu a dítě v obléhaném pásmu.

Čtyři argumenty pro zrušení televize

Mander má vzácnou vlastnost, díky níž jsou jeho názory na technologii obzvláště působivé – pohled zasvěceného. Jeho zkušenosti z komerční reklamy se v průběhu let přesunuly k reklamě pro skupiny veřejného zájmu, především v environmentálním hnutí. Poprvé si však uvědomil tíživou situaci domorodých obyvatel, když v polovině šedesátých let pracoval v komerční reklamě. Přepravní společnost ho vyslala do Mikronésie, aby posoudil její dopad na tuto oblast. Během dvou měsíců strávených v Mikronésii Mander poprvé nahlédl do života tradičních obyvatel. Vrátil se do San Francisca, aby klientovi předal své doporučení: přestěhovat společnost z Mikronésie a nechat ostrovy tak, jak jsou.

Mander: Američané nejvíce odmítají přiznat své chyby. V poslední době se mnoho národů omluvilo za různé činy. Němci se omluvili Izraelcům. Rusové se omluvili Polákům. Poláci se omluvili svému národu. Jednalo se o formální omluvy, které byly vyjednány a vyřešeny. Indiáni žádají, abychom se omluvili za minulost i za současnost a vrátili jim velkou část zemí, které jsme jim ukradli, protože země je pro přežití tradičních kultur zásadní. Je na čase, abychom to udělali, a pokud tak učiníme, jistě to prospěje alespoň stejně jako Indiánům. Nemluvím jen o psychické úlevě – zbavení se viny –, ale především o výhodách zachování kultur a komunit, které stále mají přístup k prastarým znalostem založeným na zemi, které jsme ztratili, znalostem o tom, jak by lidé měli žít na této planetě.

Lev ve Vatikánu

Obsah:

  1. Jan Campbell: Vatikán, volby a vliv
  2. Tomáš Koloc: HABEMUS LEONEM
  3. Gregorio Sorgi: První poselství papeže Lva XIV.: Ukončete všechny války

Indie vs Pákistán: nebezpečí větší, nežli Ukrajina i Izrael

Byl to zvláštní den. Estonsko zakázalo letadlu slovenského premiéra Fica průlet na páteční oslavy Dne vítězství v Moskvě, byl zvolen nový papež Lev XIV., zemřel Jiří Bartoška – a Indie vystřelila na devět střel na Pákistán. Pro náš západní svět, který žije spíš konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a Izraelem a Palestinou je to jaksi okrajová zpráva. O trochu závažnější pro toho, kdo si uvědomí, že pokud se to skutečně stane, půjde o přímou válku dvou atomových mocností s jadernými zbraněmi, z nichž jedna má pro totální válku čtvrt a druhá půl druhé miliardy potenciálního lidského kanonenfutru. A že jestli se strhne tohle, tak celá rusko-ukrajinská i izraelsko-palestinská válka budou proti tomu jen něco jako Slunce, seno a pár facek.

Diana Pančenko, Alexander Dugin: Ukrajina – Rusko

OBSAH

  1. Proč nenávidíte Ukrajince?
  2. Umění budování moci
  3. Ukrajina, periferie, hranice
  4. Falešné lákadlo velikosti
  5. Ukrajinci a přitažlivost říše
  6. Problém invaze a sebenaplňující se proroctví
  7. Nacionalisté nerozhazují půdu
  8. Osud Ukrajiny je nezáviděníhodný
  9. Paradigma Alexandra Lukašenka
  10. Vnitřní Ukrajinec
  11. Západ zničil Ukrajince
  12. Rusové vítězí, ale ještě nevyhráli
  13. Speciální operace CIA – „poradce“
  14. Kruhové objezdy a surfaři
  15. Společný jazyk bojovníků
  16. „Sigma Boy“ — útok šprtů
  17. Ruská myšlenka
  18. Trump a tradiční hodnoty
  19. Žádná velká válka zřejmě nebude
  20. Mea culpa / Moje vina
  21. Návrat marnotratného syna
  22. Tajemství Darjiny svatosti

~~~~~~~~~~~~

Michal Téra: Rusko a středoevropští Slované, příčiny rusofobie

Témata:

Mýtus Německa ze západu a Ruska z východu – Vznik ruské státnosti – Sjednocování Polska – Polsko-litevská faderace – 1569 Ukrajina – počátek západních invazí – Vznik Pruska – Slovanská myšlenka – Národnost a státnost – Naším zájmem je zachování Ruska

Otázky publika:

Juraj Kryžanič – Současná rusofobie – Kyjevská Rus a judaismus – Slovanská vzájemnost dnes – Česká západní orientace – Rusko jako konzervativní Třetí Řím? – Trump a Rusko

Zabíjení alavitů v Sýrii

Podle Syrské pozorovatelské organizace pro lidská práva se sídlem ve Spojeném království, která se odvolává na své místní zdroje, se v posledních dnech členové prozatímní syrské správy a jejich příznivci doma i v zahraničí dopustili krutostí vůči syrské alavitské menšině a zabili nejméně 750 civilistů. Skutečný počet obětí je však pravděpodobně mnohem vyšší, neboť radikální islámští zločinci využili povstání alavitských milicí ke kolektivnímu potrestání jejich souvěrců, které považují za odpadlíky.

V čele prozatímní syrské správy stojí Ahmed al-Sharaa, dříve známý jako Abu Mohammad al-Julani, který byl dříve členem al-Káidy a na jehož hlavu USA dokonce vypsaly odměnu 10 milionů dolarů. Teroristická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kterou vedl, nakonec po bleskovém pádu Asadovy vlády koncem loňského roku převzala kontrolu nad Sýrií. Tento vývoj lze přičíst kombinaci sankcí, nenapravitelné korupce, promarněných příležitostí k míru, a dokonce i spekulativní zrady.

Za nový humanismus

Co se rozumí pod pojmem „humanismus“? Jedná se o intelektuální hnutí 14. až 16. století, které zdůrazňovalo důstojnost lidské bytosti, inspirované dílem Giovanniho Pica della Mirandola „Discurso sobre la dignidad del hombre / Pojednání o důstojnosti člověka“ (1496). Tento směr vedl k lepšímu pochopení rozdílů mezi lidmi a hodnoty individuální existence a probudil potřebu stanovit omezení politické a náboženské moci.

Celé lidské dějiny jsou poznamenány koexistencí zrna a plev, humanismu a barbarství, rozumu a pudovosti. Kultura a vědomí, že ten druhý je také bytostí, která má svá práva a vyžaduje péči, jsou základními podmínkami existence, které brání tomu, aby lidé mezi sebou bojovali jako divoká zvěř.

Kverulant odhalil podezřelé transakce s církevním majetkem a čelí za to žalobě

Na sklonku roku 2020 kardinál Duka převedl na nadaci Arietinum, kterou založil, majetek církve v hodnotě nejméně čtvrt miliardy korun. V srpnu 2021 pak byly takto zcizeny další církevní pozemky v hodnotě nejméně 170 milionů korun. V lednu 2022 byly do majetku této privátní nadace vyvedeny lesy za 320 milionů korun. Mimo to byla za Duky vybudována rozsáhlá neprůhledná vlastnická struktura firem, kam byl vyveden další majetek církve. V květnu 2022 byl Duka z funkce primase českého konečně odvolán, ale podezřelé transakce pokračovaly dál. Z majetku farností byly do nadace vyváděny lesy za miliardu. Církevní představitelé a zejména Duka nesou zveřejnění Kverulantových zjištění velmi nelibě, hájí se, že jde o snahu zabezpečit církev do budoucna. Místo vysvětlování se s Kverulantem opakovaně soudí. Duka chce od Kverulanta 3 miliony korun a omluvu. Tento soud stále běží a další jednání bylo nařízeno na 4. 3. 2025. Pokud by Kverulant tento spor prohrál, znamenalo by to jeho likvidaci.

Hanba za to, co jsme udělali

Dominantní představou židovského příběhu je nevinnost, opakované pronásledování a následné vykoupení vytvořením židovského nacionalistického státu Izrael.

„Neexistuje žádná hranice. Bez ohledu na to, kolik Palestinců zemře, nepřeváží misku vah, protože hodnota Palestince je konečná a hodnota židovského státu je nekonečná.“
Současný židovský život je plný této modloslužby, poznamenává. „Ve většině dnešního židovského světa je odmítání židovské státnosti větším kacířstvím než odmítání samotného judaismu.“

Trvalým nebezpečím Izraele je arabské obyvatelstvo, které vytlačil, ale nevyhladil. Ti jsou odhodláni vykoupit své přirozené právo žít v Palestině stejně svobodně jako Židé.

Místo dobývání navrhuje Beinart model zdrženlivosti, spolupráce a respektu – podle vzoru židovských myslitelů od Ahada Ha’am přes Judu Magnese až po Alberta Einsteina.

Mnohé z jejich vizí židovského osídlení Palestiny byly univerzalistické a pacifistické.

V roce 1927 sionistický spisovatel (a chráněnec Chaima Weizmanna) Maurice Samuel ve své knize Já, Žid uvažoval o tom, že židovská civilizace „po šedesát generací“ dokazovala, „že k jejímu přežití není nutné ani dobývání, ani útlak. …skupina může přežít i bez masového vraždění“.
~~~~

Šest scénářů pro Sýrii

Situace v Sýrii je jako chaos v Libyi, ale působí zde mnohem více aktérů (místních i vnějších), takže je obtížné předvídat, co se stane.

Je naivní předpokládat, že současný režim v Sýrii zůstane na svém místě – tak jak je – i nadále. Sýrie je nyní ve stavu nelehké transformace a politicko-vojenská situace se bude měnit, dokud se nevyřeší konflikty mezi různými ozbrojenými a občanskými skupinami.

Splnil si Bibi svůj sen o vyhlazení arabského světa?

Uvidíme, jestli jsem to pochopil správně: Bidenova administrativa nahradí Asada teroristickou organizací, ale je náhle překvapená, když zjistí, že skupinu vedou teroristé. Je to tak?

Opravdu, je. Jak vidíte, nic z toho neřeší základní krizi vytvořenou odstraněním Asada. Místo toho hlavní zastánci změny režimu – Turecko, USA a Izrael – pouze proměnili Sýrii v ještě větší bojiště, kde se jejich vlastní protichůdné zájmy brzy utkají ve smrtelném boji.

Jak dlouho to bude trvat, než Turecko střetne s Izraelem nebo Spojenými státy? Jak dlouho bude trvat, než zemi pohltí sektářská válka?

Ne dlouho, vsadil bych se. A ať se lidé, kteří si mysleli, že svržení „zlého diktátora“ přinese mír a bezpečí. raději znovu zamyslí.

Petr Drulák: levice, konzervativismus, křesťanství, islám, Putin, Ukrajina a Orbán

Svatopluk: levicový, vlastenecký, konzervativní? – Sociální spravedlnost – Konzervativismus – LGBT – Národovectví – Křesťanství a pohanství – Český národ – Morava, Slovensko – Islám – Ukrajina – Puč: fašisté + USA – Mohl Putin jednat jinak? – Proč válka trvá? – Mohou Rusové zaútočit na Západ? – Mír a spravedlnost – Trump – Vystoupit z NATO? – Orbán, Erdogan, Rumunsko, Czexit? – Izrael – Veřejnoprávní média – Co s Putinem a Ukrajinou?

Postupný zánik Západní Evropy stupidní nebo plánovanou politikou

V roce 2000 vydal informovaný a bystrý důstojník CIA Chalmers Johnson, odborník na protipovstaleckou taktiku a Japonsko, knihu „Blowback“. V ní předpověděl, že v příštích 50 letech se Západ dočká odplaty především v Asii a Africe za to, co tam ve druhé polovině dvacátého století udělal. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001 vyšlo druhé vydání a „Zpětný ráz“ se stal populárním.

Logika Američanů je jednoduchá:
Pokud nemůžete přímo držet určité zóny a odejít, pak v nich musíte nejprve vytvořit chaos a pokud možno rozdělit velké mocenské formace na menší.
Za druhé, destabilizovat situaci vytvořením „řízeného chaosu“ od Maghrebu po Kyrgyzstán, podhoubí Ruska a Číny!

Bude Petr Fiala blahoslaven?

Současná vláda je tak odvážná, že se dokáže postavit sama za sebe i proti všem. Je jí lhostejné, jak ji vnímají občané a jak bude její stopa hodnocena historiky. O co se opírá její nebojácnost, se kterou při svém sprintu průběžně odhazuje zátěž ústavnosti? Odpověď se nabízí. Tato protičeská vláda věří, že i kdyby skončila v hnoji nebo za katrem, bude to jen dočasné nepohodlí a nakonec přijde rovnýma nohama do nebe. Kolektivně. Premiér bude navíc za své zásluhy, rovnající se v očích Vatikánu zázraku, blahoslaven.

Tato výjimečná vláda totiž stihla během mandátu zatemnit nejen budoucnost českého státu, ale ve finiši i škrtnout samotný smysl českých dějin, když podepsala konkordát se Svatým stolcem. Tedy vazalskou smlouvu, od které kdysi i katoličtí Habsburkové odstoupili, protože dogma o neomylnosti papeže pro ně bylo nestravitelným soustem.

Izrael a jeho sousedé

Proč západoasijské země, které již dávno přislíbily podporu palestinské věci, zůstaly tak mlčenlivé při izraelských teroristických útocích na Gazu, Západní břeh Jordánu a nyní i na Libanon? Kde byli Rusové a Číňané? Není právě teď čas na projev solidarity mezi nezápadními národy? Nemohli bychom se na ně obrátit jako na protipól neomluvitelné podpory, kterou USA a jejich klienti poskytují sionistickému režimu? Co můžeme očekávat v budoucnu od BRICS, jehož členové [nyní jich je 10 a k nim se přidalo 13 „partnerských“ zemí] právě uzavřeli summit v Kazani?

To jsou mé otázky rok po událostech ze 7. října 2023. Předpokládám, že si je budou klást i ostatní, a proto jsem je položil Chasu Freemanovi, bývalému významnému diplomatovi.

Druhá fronta je otevřena

Opravdová válka začala na Blízkém východě. Po izraelském teroristickém útoku pomocí pagerů, které začaly na pokyn izraelských operátorů vybuchovat v rukou nevinných lidí, včetně dětí, žen a starců, začaly masové raketové útoky a kobercové bombardování jižního Libanonu. V noci z 1. na 2. října byla zahájena pozemní operace na libanonském území. Izrael se zjevně rozhodl, že se po genocidě obyvatel Gazy změní z oběti na kata a zahájí genocidu libanonského lidu.

V Gaze jsme již byli svědky odhalení skutečného cíle – fyzické genocidy Palestinců se souběžným přesunem těch, kteří přežijí, mimo Izrael. Jakkoli to zní děsivě, pro Izrael to dává smysl. Protože není schopen dostatečně dramaticky změnit vlastní demografii, zbývá mu zničit obyvatelstvo, které svou existencí a etnicko-náboženským kódem brání realizaci eschatologických projektů.

„Foltýnové“ a Kladivo na čarodějnice | 2. část

Pokračujeme v článku o chování vládnoucí moci v situaci, kdy se moc nachází buďto ve stavu svého upevňování, nebo v situaci, ve které se z nějakého důvodu cítí být ohrožena. V obou případech vládnoucí režim sahá po hledání a nalézání nějakého vnitřního nepřítele a v zájmu mobilizace mas k boji s ním šíří strach. Samozřejmě velmi často si vládnoucí režim „vypomáhá“ tím, že hledá a nachází také nepřítele „před branami“. Ale toto téma je na jiný článek. Pojďme tedy k dalším příkladům, kdy se hon na vnitřního nepřítele stal řešením pro vládnoucí moc, která se z nějakých důvodů cítila být ohrožena. Zde jenom telegraficky.